Páni a dámy, toto všechno je za předpokladů, že není žádných komplikací, že je věc úplně jasná a bez nejmenších potíží, že každý referent je ve svém úřadě, že nedostane chřipku, že nemá dovolenou, že nikde se věc nezdrží. Uvážíme-li ty věci prakticky, musíme ve skutečnosti počítat nejméně s devíti měsíci mezi rozhodnutím ke stavbě a jejím praktickým začátkem. Tedy, prosím, toto je věc, která nás nejvíce zdržuje a brzdí jakoukoli činnost ve stavebním oboru.

Musíme se za každou cenu snažit, abychom tyto poměry napravili. Předpoklady pro zrychlení této administrativní mašinérie spočívají především v tom, že věci stavební týkající se dvouletého plánu musí míti přednost přede všemi ostatními, že se mohou projednávat mimo určené lhůty a mimo program. Dále je potřebí přezkoumat a znovu upravit organisaci stavebních úřadů a upravit také pohyb spisů tak, aby nemusely jít těmi nesčetnými spisovnami a výpravnami. V případě, který jsem si vám dovolil demonstrovat, dá se spočítat, že spis prochází 26kráte podatelnami, výpravnami a spisovnami, což ovšem není jenom jednoduchá věc, poněvadž si ho někdo musí vzít do ruky, někam zapsat, někam poslat, někam expedovat. To všechno znamená nesmírné zdržení.

Dále je potřebí přezkoumat způsob přidělování vázaných stavebních hmot, jež nelze natrvalo koncentrovat jenom v nejvyšší instanci úřední, ale musí býti v rámci příslušných kontingentů zvýšena pravomoc nižších instancí. Žádosti za státní záruku mohou býti doloženy ne úplným a podrobným rozpočtem, nýbrž pouze směrným, zjednodušeným rozpočtem. Stavební úřad, který přijímá žádost za udělení státní záruky, musí býti zmocněn k tomu, aby po věcném i formálním přezkoušení žádostí vydal žadateli potvrzení, že žádost postupuje s doporučením na udělení státní záruky v takové a takové výši, a tohoto potvrzení může býti použito k jednání s peněžním ústavem o stavební úvěr tak, aby mezitím, co prochází tato věc příslušným řízením, mohlo býti toto jednání prakticky provedeno a potom jenom doplněno příslušnými údaji a podepsáno.

Je potřebí ještě mnohých dalších podrobných úprav administrativního řízení, o nichž se zde nechci šířit. Ale je, myslím, zřejmé, že reforma veřejné správy, zejména v těchto otázkách, je úkolem nejvýše naléhavým. Velmi často mluvíme o tom, že naše veřejná správa je drahá, a uvažujeme o restrikci veřejných zaměstnanců. Touto restrikcí bychom nic nezískali a naopak bychom způsobili chaos, kdybychom ji prováděli mechanicky, bez restrikce úřední agendy. Agendu je nutno zjednodušit a odtud teprve vyplyne možnost úspor personálních.

Zejména je v technické službě nutné, aby byly co nejrychleji vybudovány náležitě její první instance. Naši kolegové slovenští nám potvrdí, že úprava, která byla provedena na Slovensku již v počátcích naší osvobozené republiky vybudováním stavebních úřadů I. stolice, které jsou nezávislé na politické správě a mohou pracovat daleko rychleji, pružněji a expeditivněji, právě umožnila pozoruhodný fakt, že na Slovensku je stavební činnost daleko rychlejší a daleko účinnější než v českých zemích. Již z tohoto důvodu, poněvadž nám záleží na tom, aby administrativa v celém státě byla jednotná, je nutno provést reformu technické administrativy vybudováním jejích prvních instancí tak, abychom mohli zvládnout všechny úkoly, které se našemu stavebnictví ukládají. A myslím, že parlament by mohl také přispět velmi značnou měrou k tomu, aby této věci byla věnována větší pozornost, kdyby nejenom v tomto případě, ale při každé zákonné osnově důsledně vyžadoval, aby důvodová zpráva obsahovala nejenom právní materii, nejenom úhradu rozpočtových nákladů, ale aby obsahovala také administrativní rozvahu zákona, to znamená výpočet toho, jaké administrativní zatížení zákon vnese do veřejné správy, kolik pracovních sil a kolik pracovních hodin bude vyžadovat, a aby bylo vždy podrobně odůvodněno nejhospodárnější řešení po této stránce.

Myslím, že v zákoně o opatřeních k provedení dvouletého plánu ve stavebnictví jsme pomohli tomu, aby takovéto úvahy byly základem legislativní činnosti, a doufám, že slavná sněmovna, při každém příštím úkolu bude také v tomto směru hledat podporu toho, abychom mohli veškeru naši hospodářskou činnost provádět způsobem nejenom levným, ale způsobem, který by také umožňoval, abychom zvládli to nebezpečí, o kterém mluvil kol. Souček, že totiž čas může se stát naším největším nepřítelem. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pani posl. Jungwirthová. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Jungwirthová: Dámy a pánové!

Vypadá pravdě nepodobné, když řekneme, že u nás není absolutní nedostatek bytů. Odsunem Němců se jich sice uvolnil veliký počet, nevyhovují však většinou ani normálním požadavkům bytové kultury. Hlavní jejich vadou však je, že nejsou v místech, kde je bytů naléhavě třeba.

Navrhovaný zákon číslo 353 zapadá do série zákonů, které mají u nás odpomoci bytové nouzi. Řeší otázku finanční a úvěrové podpory z veřejných prostředků.

Přesným stanovením celkového počtu bytů, jež mají býti vybudovány, a přesným stanovením výše nákladu, který má býti na tento účel určen, je současně dán i náklad, jenž smí býti vynaložen na vybudování bytové jednotky. Je přirozeno, že za obnos 180.000 Kčs na jeden byt při velkém stoupnutí stavebních nákladů nebude možno stavby vybavovat luxusně, nýbrž jen střízlivě. Pro nedostatek železa nebude všude možno zřizovati instalaci ústředního topení, je však podle funkčních a směrných plánů nutno provésti stavbu tak, aby ústřední topení bylo možno později doplniti. Počítá se s okamžitým zavedením ústředního topení jen do menší části nových bytů, a to je na závadu věci. Hospodyně nebude mít času, i když předpokládáme dostatek topiva, aby obstarávala nošení uhlí, čištění kamen a topení ve všech předpokládaných místnostech bytu, a dojdeme zase ke stavu, že se nebude užívat celého bytu. Jinak však je pevná snaha dospěti výstavbou nových bytů k vyššímu bytovému standardu. Úspory se má dosáhnout výrobou určitých součástí po továrnicku, ve velkém, typisací a normalisací součástek. Typisována mají být všechna okna, dveře, schodiště i zábradlí, zařízení kuchyní, lázni a klosetu. Úspory se má dále hlavně dosáhnouti úzkostlivým vypracováním plánů na několik vzorných typů těchto bytů pro nejširší vrstvy. Vytvořením těchto několika typů byla pověřena bytová komise deseti odborníků, mezi nimiž jsou i dvě ženy. Členové této komise vypracovali pro každý typ vzorné plány, tak zv. funkční a směrné plány bytových jednotek. Tyto plány budou při výstavbě nových bytů technickou pomůckou. Nejdůležitější je, že každý typ je plánován o 3 pokojích a kuchyni s běžným příslušenstvím. Tím je také proklamována zásada, že pracující člověk naší lidové republiky má s rodinou nárok na třípokojový byt. Jaký to rozdíl od názoru předválečného, kdy bylo možno se státní podporou stavěti pouze t. zv. malé byty o dvou místnostech, které byly spíše jakýmisi kasárenskými ubikacemi, neboť výměra jednotlivého bytu určité kategorie nesměla přesahovat 34 m². A právě stavbám s těmito byty jsme dávali všemožné úlevy, osvobozovali je na dlouhou dobu od daní, subvencovali jsme je a pod. A tak jsme vlastně místo sociálně slabým pomáhali majitelům domů, neboť za tyto nejmenší byty se při nedostatku bytů platilo velmi mnoho. Nájemník platil mnohdy na nájemné až 20 % svého důchodu.

Ostatně ani s jinými byty nebylo to na př. v Praze o mnoho lepší. Podle statistiky z r. 1940, na niž se vlastně až do dnešního dne nic nezměnilo a nemohlo změnit, bylo rozvrstvení bytů v Praze takovéto: bytů o jedné obytné místnosti 32 %, tedy téměř celá třetina; bytů o jednom pokoji 42 %, tedy méně než polovina; bytů o dvou pokojích a kuchyni 15¹/₂ %, bytů o 3 pokojích a kuchyni 7 %, bytů o 4 a více pokojích jen 3¹/₂ %.

Z toho jen polovina větších bytů patří k t. zv. bytům komfortním, t. j. má koupelnu a příslušenství. Druhá polovina těchto větších bytů je ve starých domech a nemá moderního příslušenství. Jak patrno, celá třetina obyvatelstva Prahy bydlí dodnes v jediné místnosti, kde se současně vaří, pere prádlo, kde děti píší úkoly atd. Je to velká obžaloba liberalistického systému minulých let. Odtud bychom měli začít potírat tuberkulosu dětí a mravní vadnost mládeže.

Podívejme se nyní na hlavní hlediska, podle nichž mají býti vypraveny nové byty. Tři pokoje mají býti rozděleny tak, že jeden z nich, největší, má býti místností obytnou a má být spojen s kuchyní přímým vchodem. Druhé dva pokoje mají býti ložnicemi, jeden ložnicí rodičů, druhý dětí. Mají býti v nejširší míře uplatněny požadavky světla a slunce, vzduchu, klidu a bezpečnosti.

Typy domů jsou zamýšleny takto: Řadové rodinné domky jednopatrové, domky o dvou bytech, jednom v přízemí, jednom v patře. Nájemné domy tříposchodové a vysoké nájemné domy, t. zv. věžové, o 6 až 8 i více poschodích pro bezdětné. Domy vyšší než tříposchodové mají míti výtah. V ložnicích budou zřízeny skříně ve zdi. Není dosud jisto, jaké mají býti podlahy. Nepřimlouvali bychom se za studené xylolitové podlahy v kuchyních, lepší by byly gumové. Rovněž v pokojích bychom nechtěli staré prkenné podlahy, které by musela hospodyně drhnout, nýbrž podlahy korkové, po př. tvrdé palubové, tmavě mořené. Pro dětský kočárek má být v činžovním domě zřízena místnost v přízemí na klíč. Naprosto však nesouhlasíme s tím, aby bylo šetřeno na koupelnách. Tato místnost má být tak malá. že má do ní přijíti jen sedací vana s ruční sprchou. Přimlouváme se za to, aby se šetřilo jinde materiálem i prostorem a nikoliv na koupelnách nových bytů. Kuchyně je zásadně pracovní, bez jakýchkoliv funkcí obytných. Má míti sporák elektrický nebo plynový a dřez na mytí nádobí s odkládací deskou a přívodem teplé vody. Při schodišti má býti společný přímý shoz odpadků do přízemí do příslušných nádob. Prádelna má býti vybavena strojně zařízenou pračkou s namáčením, ždímačkou, kotlem s kádí a stolem. Tam, kde se nezřizuje osobní výtah, to jest u budov do 3 pater, musí býti aspoň výtah nákladový.

Zhusta se nebude jednat o výstavbu jednotlivého domu, nýbrž o větší skupiny, nazvané podle směrných plánů sídlištní skupina. Při stavbě těchto skupin bude možno uplatnit moderní urbanistické zásady. Výstavba takových skupin je s hlediska celku daleko výhodnější nežli nahodilé přistavování jednotlivých domů. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Na první pohled budou tyto sídlištní skupiny odlišné od toho, co bývalo dříve. Již od počátku bude tu pamatováno na společná zařízení, na vlastní kolektivní život kulturní i hospodářský. Má být zabezpečen dostatek volného prostoru, stavby mají státi volně v zeleni, upravené do klidných sadových ploch bez tříštění pozemků drobnými zahrádkami. Zelená plocha by byla udržována obcí nebo družstvem. Sídlištní plocha nemá být rušena dopravou. Ta má být vedena v náležitém odstupu po obvodě sídliště, aniž by je někde protínala. Má býti zaručena bezpečná docházka dětí do škol a na hřiště. Skupina má býti vybavena mateřskou školkou s jeslemi a hřištěm, dětským domovem s hřištěm a sprchami s výtokem vody. Několik sídlištních skupin tvoří větší celek, sídlištní jednotku o přibližné velikosti školy druhého stupně. Tato škola je vybavena vším příslušenstvím včetně hřišť. Sídlištní jednotka má garáže na obvodu ve větším souvislém celku. U obytných staveb garáže býti nemají. Živnosti a obchody mají býti vhodně soustředěny do jednoho místa, aby neprolínaly obytnou čtvrť. Má býti zřízena společná jídelna s kuchyní, shromažďovací sál, knihovna, biograf a hřiště.

Mluvíce k tomuto zákonu nemůžeme my ženy nakonec opominouti, abychom nezdůraznily význam oněch paragrafů, které mají na zřeteli zájem populační. Je naprosté novum v našem zákonodárství povinnost dávati přednost rodinám podle počtu nezaopatřených dětí a vyhrazování čtvrtiny bytů mladým manželům. Souhlasíme dále plně se sankcemi, které odnímají pojem obecné prospěšnosti sdružením, která by nedávala přednost početným rodinám. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. Juha.

Posl. Juha: Paní a pánové!

Aby i v otázce bydlení našeho lidu byly odčiněny škody způsobené válkou a znemožněním staveb za doby okupace a aby kultura bydlení šla současně se všemi ostatními hospodářskými i sociálními opatřeními naší lidově demokratické republiky, bylo dvouletým hospodářským plánem uloženo opatřiti rekonstrukcí nebo nově postaviti 125.000 bytových jednotek.

Není naprosto pochyby o potřebě nových bytů. Potřeba byla také vyčíslena v hospodářském plánu obnovy a výstavby republiky, a!e nebylo jasno, kde vezmou orgány lidové správy, místní a okresní národní výbory, kterým připadla povinnost řešit otázku bytovou a starat se o slušné a řádné a také zdravotně nezávadné ubytování svých občanů, potřebný kapitál ku provedení nutných a ve dvouletém plánu povolených staveb. Stejné starosti měly podniky ať znárodněné nebo soukromé, které potřebují byty pro své zaměstnance.

A přímo s obavou se čekalo, kdo řekne, kolik bude státi nájem v novém domku, jak bude provedena kalkulace a bude-li svojí výší přístupný širokým vrstvám pracujícího lidu, které jsou vlastně dnes jedinými čekateli nových bytů.

Každý však věděl, že nájmem hradit úročení a úmor vloženého či investovaného kapitálu, bude-li opatřen úvěrem, a úvěrem opatřen býti musí, dále daně, dávky a jiné udržovací a správní výdaje nebude naprosto možno, protože malý byt, jak jej známe ze zákona o přímých daních, § 136, odpovídající asi třem obytným místnostem s příslušenstvím, stál by ročně 13.000 Kčs. Byl by lidu finančně nedostupný a právě pro tyto těžkosti byl by býval hospodářský plán v tomto velmi důležitém úseku nesplněn.

Zákon na kterém se má dnes slavné ústavodárné Národní shromáždění usnésti, zákon o státní podpoře na obytné stavby, řeší všechny tyto starosti. Dává možnost národním výborům a družstvům stavět malé činžovní byty. Umožňuje podnikům, aby během dvouletky opatřily pro své zaměstnance zdravé a dobré bydlení, které má velký vliv na výkonost dělníka i úředníka a umožňuje i jednotlivcům, fysickým osobám, aby si postavili sami rodinné domky a splnili tak svoje dávné přání.

Stát zastoupený ministerstvem sociální péče zaručí se za hypotékární nebo komunální zápůjčky uzavřené k tomuto účelu a současně poskytne podporu na úhradu umořování a úročení včetně dalších plateb, pokud nájemné, které bude stanoveno podle platných cenových předpisů, na tyto výdaje nestačí.

Tento zákon také říká, že nájem bude přesně stanoven a bude jen málo odlišný od nájmu dnes placeného, a tím se tudíž umožní dělníkům, úředníkům a státním zaměstnancům, aby při svých malých mzdách a platech tyto byty si pronajali a konečně zdravě a slušně bydleli. Maximální nájemné v Praze bude v těchto bytech 6000,- Kčs ročně a snižuje se podle polohy bytu a jiných stavebních podmínek v různých obcích republiky.

Ale tento zákon oproti zákonu o podpoře stavebního ruchu z prvé republiky je cítit přímo sociálním pochopením tvůrců či navrhovatelů zákona a je na něm poznat nového ducha, ducha lidově-demokratického, smysl pro právo a spravedlnost.

Zákon umožňuje postaviti se státní zárukou a podporou jen malé byty, dále nájemné domy s malými byty, svobodárny a noclehárny a jen tam, kde je to v zájmu dvouletého plánu nutné, kde je pracovní příležitost. Umožňuje postavení malých zemědělských budov nebo malých živnostenských provozoven, aby se i těmto lidem zlepšila a usnadnila práce.

Současně je možno, aby staré byty, které nemají dnes potřebných příslušenství a jsou daleko pod úrovní dnešního skromného nároku na slušné bydlení, byly podle tohoto zákona upraveny a kultura bydlení zvýšena.

Znemožňuje poskytnouti záruky a podpory finančně silným jedincům, velkostatkářům a průmyslníkům, pokud jim kapitál vložený do podniku vynáší více než 2.5 %.

Znemožňuje dále, aby byla dána podpora na dům, který by se stal základnou bezpracného důchodu.

Velmi přesně je stanoveno, co je rodinný dům a kdo v něm smí bydleti, co je činžovní či nájemní dům a komu se bude pronajímat.

Vyhražuje se v nájemních domech jedna čtvrtina pro mladé manžely, dále musí vlastník domu při pronajímání dáti přednost rodinám podle počtu nezaopatřených dětí.

Tedy ne slovy, ale skutky se pomáhá a umožňuje založení rodiny a rodinám s více dětmi se dává přednostní právo při pronajímání bytu.

Obecně prospěšným bytovým družstvům, chtějí-li si udržeti obecně prospěšný charakter, se ukládá stejná povinnost při pronájmu bytu v jejich nájemních domech.

Ale ani na naše osídlence v pohraničí tento zákon nezapomněl. Umožňuje poskytnouti záruku nebo podporu na stavby a nástavby či přestavby zemědělských budov, obytných budov, provozoven malých živnostníků, které jsou. ještě dnes konfiskáty a pod národní správou, a podporu převede na osobu fysickou, které v budoucnu bude dán konfiskát do trvalého a dědičného vlastnictví.

Mohu s čistým svědomím dnes prohlásiti, že tento zákon je prvním spravedlivým, poctivě a demokraticky myšleným zákonem subvenčním, který byl kdy v republice Československé uzákoněn.

Musím také s politováním konstatovat, že zákon, na kterém závisí splnění dvouletého plánu, zákon, bez něhož by ve stavebnictví nebyla dvouletka splněna a na který čeká netrpělivě tolik příslušníků českého a slovenského národa, se projednává až dnes, přesto, že byl parlamentu dodán vládou již v lednu letošního roku. Více pružnosti a odpovědnosti vůči lidu a dvouletce by našemu parlamentu nejen slušelo, ale prospělo by to celému národu a státu. Národní výbory jako orgány lidové správy, kterým připadl úkol spolupracovati při provádění tohoto zákona, jsou druhou velkou zárukou, že podpory se dostane jen těm, kdož poctivě pracují a byty potřebují. Jsem přesvědčen, že národní výbory budou rychlejší při vyřizování nutných formalit, aby se mohlo se stavbou započíti ihned, jakmile to počasí dovolí. A lid, který čeká na byty, bude tvůrcům a vykonavatelům tohoto zákona neskonale vděčen a svůj vděk dokáže zvýšenou prací pro národ a stát a splněním dvouletého plánu. (Potlesk.)