Podpredseda Komzala: Ďalej je k slovu prihlásený p. posl. Doležel. Dávam mu slovo.

Posl. Doležel: Slavná sněmovno, dámo a pánové!

Všichni řečníci, kteří se vystřídali přede mnou, dokázali svými slovy nevšední zájem, který vyžaduje osnova zákona, kterou dnes projednáváme. Byl jsem svědkem všech těžkých dohadování ve výborech, subkomisích i při politických dohodách, a také všichni řečníci, kteří mluvili přede mnou, zdůrazňovali velký význam tohoto zákona. Ale lavice naší slavné sněmovny nedokazují, že opravdu by si tento zákon zasloužil takové pozornosti, jaká mu byla věnována při jeho projednávání.

Chtěl bych se vyhnout tomu, abych opakoval slova, která byla přede mnou řečena, a proto bych se chtěl vrátit trochu do historie, proč dochází k tomuto zákonu. Nemůžeme zapomínat na obrovské výsledky naší národní revoluce, t. j. především na přeměnu bývalé naší předmnichovské republiky jako státu menšinového na stát národní, na společný stát Čechů a Slováků. Chtěl bych připomenout, že náš ryze demokratický postoj v dobách předmnichovské republiky vůči všem menšinám, žijícím na území tohoto státu, zejména náš demokratický postoj k Němcům a Maďarům, se přes naši nejlepší vůli nikdy nestal předpokladem trvalého soužití s Němci a Maďary.

Chtěl bych zdůraznit, že jsem žil dvacet roků v pohraničí mezi Němci a že jsem také jedním z těch, kteří právě z důvodů našeho demokratického chápání humanismu se starali, abychom myšlenku státní jednoty v našem pohraničí sílili i mezi Němci a Maďary. Bohužel přesvědčili jsme se v kritických dobách, zejména v dobách hitlerovského nacismu, o pravém opaku. Podvratná činnost Němců a Maďarů, žijících na území našeho státu to byla -přes všechno zrovnoprávnění ve všech složkách kulturního, hospodářského i politického života - která přivodila právě Mnichov a byla také příčinou šesti strašných okupačních let. A právě v okupaci jsme se přesvědčili nejen my Čechové a Slováci, ale i ostatní národy ujařmené Evropy, kam vedla německá a maďarská nenávist ke všemu českému a slovenskému. Statisíce umučených našich nejlepších lidí, synů a dcer, vykrvácelo na popravištích, tisíce jich zemřelo v koncentračních táborech, celý svět se otřásal hrůzou nad ukrutnou bestialitou Němců a doba právě prožité války nám ukázala, jak hluboko bylo zašlapáno lidství ve jménu barbarského nacismu.

Již v dobách okupace byli jsme všichni zajedno, že naše soužití s Němci a Maďary v osvobozené republice, v jejíž vzkříšení náš národ jako celek nikdy nepřestal věřit, je na vždy vyloučeno. Osvobozený lid naší republiky proto s pocitem zadostiučinění i s pocitem zaslouženosti trestu přijal rozhodnutí prvé naší vlády, proklamované košickým vládním programem, o transferu Němců a Maďarů z celého území naší vlasti. Toto naše rozhodnutí bylo přijato postupimskou konferencí, kde tento náš spravedlivý požadavek stal se skutkem v důsledcích mimořádné podpory se strany našeho velkého slovanského spojence, Svazu sovětských socialistických republik. (Potlesk.) Nikdy nezapomeneme našim ruským bratřím, že svým vzácným porozuměním pro vypořádání našich vnitropolitických věcí tolik nám přispěli.

Odsunem Němců byla odčiněna Bílá hora a její staleté důsledky také po stránce hospodářské. Konfiskační dekrety presidenta republiky vrátily českému a slovenskému lidu bohatá a krásná území, která důslednou a programově vedenou germanisací a maďarisací přešla během staletí do rukou našich úhlavních nepřátel. V důsledku provedeného odsunu Němců a vzhledem k tomu, aby osidlovací proces, v němž jde o přesun více než 2¹/₂ milionu českých a slovenských občanů do pohraničních krajů, byl dokončen a zároveň vnesen do těchto území právní pořádek, předkládá se dnes slavné sněmovně tato osnova zákona.

Paní a pánové, nechtěl bych, aby dnes slavná sněmovna licitací jednala o tomto zákoně, poněvadž všichni jsme byli zajedno, že tento zákon je nanejvýš nutný a potřebný. Jde v podstatě o novelisaci jednotlivých ustanovení dekretu č. 108, která sleduje především naše úsilí, jak jsem právě uvedl. Chci poznamenat, že zdlouhavé přídělové řízení, které se zavádělo označeným dekretem, by nemohlo přispět a nepřispělo k nutné konsolidaci poměrů v pohraničí a mělo by důsledky i ve značných hmotných ztrátách, kterých už bylo jistě dostatek. A při sebevětší opatrnosti, důslednosti a kontrole nemohli bychom zabrániti dalším škodám.

Klub poslanců čs. sociální demokracie právě z těchto důvodů předložil již v červnu 1946 iniciativní návrh zákona, který měl na mysli urychlené přidělení nemovitého i movitého majetku, a to především majetku drobného, rodinných domků, malých živností, řemesel a obchodních podniků do soukromého vlastnictví.

Pokud jde o drobné nabyvatele těchto majetků, dbá osnova, aby pohraničí bylo osídleno obyvatelstvem, skýtajícím všechny záruky, že se tyto kraje stanou silnou, bezpečnou a odolnou hrází jak po stránce mravních hodnot, tak i ve smyslu svědomité práce a obrany státu. V osnově se rovněž dbá toho, aby stát pamatoval při rozdělení konfiskovaného majetku na ty, kdož pro náš národ a stát přinášeli největší oběti. Je nutno zdůraznit, že tyto přednostní nároky jsou zdaleka převáženy značnými obětmi a utrpením těchto uchazečů, a tu stát i národ je povinen dané zákony uváděti v život. Nemůžeme však také popřít velkou práci, která byla v pohraničí vykonána těmi, kdož u vědomí odpovědnosti uposlechli výzvy vlády a pohraničí osídlili ihned po květnové revoluci. Tím zabezpečili nerušené pokračování hospodářského života a uchránili konfiskovaný majetek dalších ztrát.

Odmítáme ještě i dnes neodpovědné a paušální obviňování ze zlatokopectví, neboť osídlenci v pohraničí ve své naprosté většině splnili úkoly, které na ně byly kladeny. Rovněž i proskribovaná slova "národní správce" budou rychlým provedením přídělového řízení odstraněna a přídělci u vědomí osobního vlastnictví jistě zvýší pracovní výsledky, z nichž vyrůstá blahobyt širokých pracujících vrstev. Navrhovaná osnova má rovněž podstatný ráz sociální, jelikož většina uchazečů o konfiskovaný majetek je z řad drobného pracujícího lidu, jehož životní úroveň se tím značně zlepšuje.

Jest všeobecně známo, že značná část domovního majetku v pohraničních krajích je ve stavu, s nímž nelze při osídlování vůbec počítat. Markantně zde vystupuje dřívější liberalistické a kapitalistické uspořádání společenské třídy, kde na straně jedné jsou přepychové domy a vily a na straně druhé hnilobou a vlhkem prolezlé brlohy, které nemůžeme vůbec nazvati bytovými jednotkami. To nám právě také vysvětluje onu okolnost, proč se v pohraničí projevuje kritický nedostatek bytů, i když počet obyvatelstva se zde zmenšil skoro o milion duší. Nesmíme zapomínat, že chceme při zlepšení sociálních poměrů zvednout rovněž bytovou kulturu nejširších pracujících vrstev. To znamená, že musíme přikročit rovněž k urychlené výstavbě nových bytových jednotek i v pohraničí. Zde však vyvstává vážná okolnost, že vzhledem k ztíženým hospodářským a finančním poměrům nejširších vrstev nemůžeme počítati s větší aktivitou jedinců a musíme volat ku pomoci silnější jedince, t. j. především stát, země, okresy a jednotlivé obce. Ti musí využít všech svých možností i příkladné obětavosti všech našich občanů. Nelze dnes jenom odstraňovat a bourat v pohraničí domy, které možno označit za brlohy lidské bídy a které z těchto důvodů se odstraňují, ale jest dána i možnost využíti těchto konfiskátů k regulačním plánům, je možno povznésti všechno ostatní, co souvisí s výstavbou zdravotní a sociální v jednotlivých místech. To znamená stručně: národní výbory v pohraničních krajích nemohou jen bourat a odstraňovat, nýbrž musí také začít stavět, aby bytovou tíseň mírnily a odstraňovaly.

Je rovněž známo, že při osidlování pohraničí zneužili jednotlivci těchto opatření, aby uplatnili především svoje sobecké zájmy. Nemůžeme také popříti, že začasté bylo na úkor věci samé využito i politické moci. To všechno jsou okolnosti, které budou ještě řešeny, neboť osnova zákona o urychleném přidělování na tyto okolnosti rovněž pamatuje.

Osnova je výslednicí dlouhých debat a dohadování, neboť kromě obtížné formulace ustanovení technicko-právních byla tu obava, aby osnovy nebylo zneužito, jak jsem právě uvedl. Proto z důvodu zaručení objektivity byla tato osnova zákona podrobena tak důkladné a všestranné kritice. Domnívám se, že strany sledovaly při těchto jednáních kromě otázek hospodářských a sociálních především všeobecně uspokojivé řešení otázky politiky osidlovací. Parlamentní delegace čs. soc. demokracie sledovala vždy a důsledně ve svých politických, sociálních a hospodářských intencích především zájmy pracujícího lidu jako celku a zároveň také nadřazený zájem státu.

Z tohoto důvodu a u vědomí všeobecné prospěšnosti navrhovaného zákona bude parlamentní delegace čs. sociální demokracie hlasovati pro tuto osnovu.

Chtěl bych ještě na konec, dámy a pánové, když zde byla již nadhozena otázka Hlučínska, přivésti tuto věc na pravou míru. Všichni velmi dobře víme, co znamená otázka Hlučínska, zejména jeho lidu. Chtěl bych připomenout, že těch více než 170 let, co Hlučínsko bylo oderváno od našeho státu, od našeho Slezska, těch 170 let prušácké germanisace zanechalo tvrdé stopy na hlučínském lidu. Chtěl bych však poznamenat, že ani po r. 1920, kdy Hlučínsko bylo jako nedílný celek přivtěleno opět do našeho národního celku, nedala první republika hlučínskému lidu tolik, co potřeboval. Je to lid drobný, zemědělský, lid zedníků, tesařů a domkářů. A ti, aby uhájili svoje žití, byli nuceni i v době prvé republiky choditi za prací za hranice, do přilehlého Německa, že to nemohlo posloužit vnitřní duševní náplni a jejich kritickému postoji národnímu, toho jsme si všichni dobře vědomi. Ale, slavná sněmovno, chtěl bych připomenout, že jestliže dnes přicházejí ze zahraničí, jak už bylo řečeno, naši bývalí krajané, kteří neovládají náš mateřský jazyk a přesto se vracejí na území našeho státu, tedy tím spíše si nemůžeme dovolit, abychom z území tohoto státu vyváželi vlastní krev.

Chtěl bych upozornit, že nám nejde nyní o to, aby byli potrestáni všichni ti, kteří na Hlučínsku zrazovali - my všichni víme, že také byli mezi nimi takoví, kteří hitlerismus a nacismus na Hlučínsku podporovali - ale většina hlučínského lidu zůstala věrna své mateřské řeči, své národní tradici a zůstala i věrna republice. Nežádáme nic jiného nežli spravedlivé řešení, aby ti, kdož se provinili, byli po zásluze potrestáni a ostatní aby byli považováni tak, jak je to právem a naší povinností, za naše české spolubratry. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ako ďalší rečník je prihlásený pán posl. Navračič. Udeľujem mu slovo.

Posl. Navračič: Pán predseda, slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Ak pre české krajiny tento zákon bude znamenať ďalšie podstatné upevnenie československého živlu v západnom pohraničí nášho štátu, na Slovensku a jeho južnom pohraničí bude významným krokom pri hospodárskom riešení otázky maďarskej menšiny. Lebo - a to treba zdôrazniť - na slovenskom južnom pohraničí nepremkol ešte do tej miery československý živel, ako je tomu v českom pohraničí. Kým tu je už nemecká otázka a tým i otázka národného charakteru pohraničia vyriešená, na Slovensku sa dosiaľ nepodarilo tak dôsledne vyriešiť maďarskú otázku. Okrem objektívnych príčin, ktoré sú dané zahranično-politickou situáciou, musíme si priznať, že sú tu i príčiny, ktoré závisia od nás, lepšie povedané od jednotného postupu všetkých slovenských strán v maďarskej otázke. Na južnom slovenskom pohraničí situácia dnes je taká, že nepodarilo sa tam upevniť výdobytky našej národne demokratickej revolúcie a v praxi to potom vyzerá tak, že nepriateľskí a zradcovskí príslušníci maďarskej iredenty ešte dnes držia tam svoje hospodárske pozície. Áno, na južnom pohraničí Maďari ešte stále sú majiteľmi hostincov, obchodov, živnosti a iných majetkov, ktoré už dávno maly patriť slovenským presídlencom. Situácia je taká, že kým na Slovensku Slovák nemôže nájsť obživu v zamestnaní, obchode alebo živnosti, Maďari vlastnia ešte stále tieto prostriedky obživy, ale pri tom sabotujú naše pracovné úsilie a svojím zaháľaním maria náš dvojročný plán. Domnievame sa, že nie je mysliteľné, aby ešte dnes niekto zaháľal na úkor pracujúcich ľudí, a páni z Budepešti a ich priatelia nám musia prepáčiť, keď tvrdíme, že zaháľať nemôžu ani maďarskí obyvatelia nášho štátu. Považujeme preto za správne, keď naše orgány nerobia rozdielu medzi nimi, a všetkých občanov, ktorí nepracujú produktívne, teda i maďarských, zaraďujú do pracovného procesu, tam, kde to potreba vyžaduje.

K tomuto zákonu samotnému, najmä k jeho uskutočneniu, máme niekoľko poznámok. Záleží nám predovšetkým na jeho rýchlom prevedení do všetkých dôsledkov, lebo považujeme ho, ako už bolo povedané, za životný záujem nášho národa. V českých krajinách sú v tom šťastnom položení, že skoro všetky nemecké majetky sú už v národnej správe, ale na Slovensku sme tak ďaleko nepokročili a dosiaľ tie malé a stredné majetkové podstaty, ktorých vlastníctvo tento zákon rieši, držia Maďari. Preto bude treba urýchlene toto maďarské vlastníctvo nášho národného majetku likvidovať a previesť do rúk slovenských, v prvom rade do rúk bojovníkov za slobodu, partizánov a povstaleckých pracovníkov. Týmto len splatíme ďalšiu splátku na dlh slovenským partizánom a je preto potrebné, aby sme všetci bez rozdielu boli v tejto veci jednotní.

Chcem tu ešte pripomenúť, že vítame ustanovenia tohto zákona, ktorým sa dáva správnym úradom tiež možnosť odvolať tých národných správcov, ktorí sa neosvedčili, ale zdôrazňujeme, že naproti tomu musí byť daná úplná právna a majetková istota tým národným správcom, ktorí toto svoje národné poslanie splnili. Môžeme konštatovať, že chválabohu tých, ktorí svoje poslanie splnili, je neúmerne viac a preto i s tohto miesta im vyslovujem vďaku za to, že v najťažších dobách a za najťažších ubytovacích, hospodárskych a bezpečnostných pomerov uposlúchli hlas novej vlády a ako priekopníci šli budovať naše národne slovenské a štátne československé pohraničie.

Tento zákon ich odmeňuje za ich priekopnícku prácu a dáva im malé a stredné živnosti a obytné domky do vlastníctva. Súčasne treba pripomenúť, že nesmieme zaostať ani v iných sektoroch a bude treba vyriešiť urýchlene i otázku vlastníctva pôdy na južnom slovenskom pohraničí. Vítame preto osnovu o zaknihovaní pridelenej pôdy a želáme si, aby bola rýchlo prerokovaná a schválená, a tak aby sa dostalo právnej istoty i slovenským presídlencom na južnom pohraničí, ktorí sú tiež priekopníkmi a plniteľmi národného a štátneho poslania.

V tejto súvislosti znovu slávnostne vyhlasujeme, a som presvedčený, že tu so mnou súhlasia poslanci všetkých strán bez rozdielu, že pevne stojíme my a celý parlament za politikou našej vlády, ktorá je odhodlaná maďarskú otázku na Slovensku vyriešiť dôsledne a nekompromisne. Vyhlásili sme, že po toľkých skúsenostiach s menšinami chceme mať našu republiku ako národný štát Čechov a Slovákov bez menšiny nemeckej a maďarskej. Veríme a sme presvedčení, že toto úsilie našej vlády sa konečne predsa podarí a tak bude zaistené, aby naša slovenská pôda na južnom pohraničí bola v rukách slovenských v záujme pokoja a mieru v strednej Europe. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pán posl. Harus, dávam mu slovo.

Posl. Harus: Pane předsedo, vážení páni poslanci a poslankyně!

Ještě jsem nebyl svědkem toho, aby v naší sněmovně byl projednáván zákon, který by měl takový spád projednávání, jako tento zákon. Od rána do této doby všichni páni řečníci zdůrazňují veliký, historický význam tohoto zákona. Není pochyby, že má mimořádně veliký historický význam. A proto vidíme takovou vzácnou, přímo krásnou jednotu při jeho projednávání v plenu. Jenom lituji, že tomu tak nebylo již dříve, před půl rokem, neboť bychom byli zabránili velikým národohospodářským škodám, které průtahem v projednávání tohoto zákona našemu pohraničí nastaly. Byli bychom zabránili i nepříjemným pocitům u desetitisíců, statisíců lidí ze všech vrstev obyvatelstva našeho pohraničí, ať jsou to rolníci, živnostníci a vůbec všechny zúčastněné kategorie, které přišly do pohraničí a budovaly náš nový národní život, naše nové národní společenství v pohraničí.

Jsem v pohraničí od samého začátku a prožil jsem všecky fáze, kterými naše pohraničí procházelo. Řeknu vám, že bych se dnes při této příležitosti obracel i proti pojmu pohraničí, kterého používáme. Pohraničí, zůstane-li tento pojem, bude navždy znamenat nějaký rozdíl proti vnitrozemí. Tento termín mohl by něco vyjadřovat, kdyby z Prahy do Liberce bylo trošku dál, několik set nebo tisíc kilometrů. Avšak z Prahy do Liberce dohodíš, abych tak řekl, kamenem. Pojem pohraničí nabývá u nás jiného významu než v jiných, velkých státech. My těžce překonávali pojem hranic, vymyšlených Němci, pojem hranic "Sudet", který se hluboce vžil do psychologie našich centrálních úřadů. Bylo nám k smrti líto, jestliže pro vnitrozemí byla jiná míra na příklad v zásobování a pro pohraničí opět jiná míra. Zásobování bylo v pohraničí zlé, cesta distribuce byla velmi zdlouhavá. V oboru koloniálním neméně než 25 různých artiklů denní obživy našeho lidu, jak jsme to zjistili, nedostalo se na hranice, nedostalo se do Liberce a tím méně do jiných pohraničních měst, ve srovnání s Mladou Boleslaví, Hradcem Králové, nechci říci už ve srovnání s Prahou. Trpké zklamání prožívali naši zásobovací referenti, když slyšeli na své stížnosti takové poznámky, že Němcům v pohraničí nebudeme přilepšovat. Je pravda, že byly doby roku 1945 a 1946, kdy v Liberci bylo 2000, potom 5000, pak 10.000 Čechů proti 50, 40 a 30 tisícům Němců, avšak velmi rychle se čísla přibližovala, až byla srovnána, 25 tisíc Čechů proti 25 tisícům Němců, a tak to stoupalo na české straně rapidně a naproti tomu velmi rapidně to klesalo na straně německé. Nebudeme zásobovat Němce, říkali nám byrokraté v ministerstvu zásobování. Zapomínali při tom na tisíce průkopníků v osidlování, Čechů, těch, kteří se vraceli do svých domovů zpět, byvše vyhnáni Němci, i těch, kteří šli za svým vlastním hlasem, za hlasem vlády, která je zvala do pohraničí.