Přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 399) o vrácení některých záloh poukázaných z ciziny na plnění dodávkových nebo některých jiných smluv a vyplacených pod tlakem okupace (tisk 417).

Zpravodajem je p. posl. dr. Šíp, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Šíp: Pane předsedo, slavná sněmovno, dámy a pánové!

Osnova zákona, o níž mám čest jménem právního výboru podávat zprávu, totiž vládní návrh zákona (tisk 399) o vrácení některých záloh poukázaných z ciziny na plnění dodávkových nebo některých jiných smluv a vyplacených pod tlakem okupace, vypořádává se s jedním z typických projevů nestoudného a bezohledného soustavného vykořisťování a přímo olupování našich zemí za okupace.

Jak důvodová zpráva šíře rozvádí - já to jenom stručně shrnu - platební styk českých zemí s cizinou byl zahrnut do clearingové platební soustavy Německé říše. Na území v důsledku mnichovského diktátu v roce 1938 odtrženém a německou brannou mocí obsazeném stalo se to ihned po obsazení, na území t. zv. Protektorátu pak od 1. října 1940. Veškeren tento platební styk směl být prováděn jen cestou Německé zúčtovací pokladny v Berlíně. Prostřednící mezi touto pokladnou a vývozci zboží v t. zv. Protektorátě byla Národní banka Československá, nuceně přejmenovaná na Národní banku pro Čechy a Moravu. Částky, které v cizině dlužníci našich vývozců skládali na účty Německé zúčtovací pokladny, vedené v cizině, musela Národní banka podle nařízení Německé zúčtovací pokladny vyplácet zdejším vývozcům v korunách, nedostala však za to žádné skutečné vzájemné hodnoty. Německá zúčtovací pokladna získala sice takto devisy pro naše vývozce v cizině složené, ale tyto devisy neodvedla Národní bance, nýbrž ponechala si je a užívala jich k nákupu zboží v cizině pro Německou říši a podle jejích potřeb a Národní bance vzešla na základě výplat v korunách jí nařízených naproti Německé zúčtovací pokladně pouhá pohledávka za koruny, které zde vývozcům musila vyplatit. Abych užil drastického, ale bohužel pravdivého přirovnání, Německá zúčtovací pokladna slupla pečínku a Národní bance presentovala za to holý rožeň. Poněvadž náš vývoz převyšoval dovoz, nakupilo se takto z tohoto "lukrativního" spojení pro Národní banku u Německé zúčtovací pokladny aktivní saldo ve výši asi 1,4 miliardy říšských marek, jež se postupně převádělo na Říšskou banku.

Tak tomu bylo nejenom v případech, kde se vývoz podle příslušných dodávkových smluv úplně provedl, nýbrž i tam, kde šlo o úhrady došlé z ciziny na vývoz budoucí, jenž už pro pokročilé válečné události nebyl realisován, totiž při t. zv. zálohách na platy předem. I v těchto případech musila Národní banka pod tlakem okupace, ačkoliv neobdržela žádné vzájemné hodnoty skutečné kromě fiktivní pohledávky naproti Německé zúčtovací pokladně, vyplácet tyto zálohy zdejším vývozcům v korunách, což prakticky znamenalo, že musila inflačně rozmnožovat oběživo. Tyto zálohy odhaduje Národní banka přibližně na 200 až 300 milionů říšských marek.

Obdobě bylo tomu v území obsazeném německou brannou mocí hned po mnichovské dohodě s tím rozdílem, že na poukazy z ciziny prováděly výplaty jednak filiálky Říšské banky v tak zvaných Sudetech, jednak i jiné peněžní ústavy z příkazu svých ústředí v Německé říši, za nimiž jim vznikly obdobně pohledávky z důvodu těchto výplat. Tyto platby byly poukazovány ovšem v říšských markách. Když pak Národní banka převzala po skončení okupace své filiálky, které za okupace uchvátila Říšská banka, a převzala žirové účty u těchto filiálek vedené, stala se Národní banka věřitelkou také z těchto provedených výplat.

Z toho všeho vzešla pak tato situace: Cizinci, kteří poukázali na účty Německé zúčtovací pokladny ve prospěch zdejších vývozců, mohou se domáhat a domáhají se už namnoze, aby byly příslušné dodávky provedeny. Avšak úhrady za okupace a pod tlakem okupace způsobem shora vylíčeným provedené nemají a nemohou mít povahu řádných úhrad, a splnění dodávek na základě a v mezích oněch záloh nuceně vyplacených bylo by neodůvodněným darem cizině, jak správně praví důvodová zpráva, poškodilo by naše hospodářství a utvrdila by se tím definitivně škoda, kterou Národní banka, respektive jiné zdejší peněžní ústavy nucenými výplatami záloh bez skutečné vzájemné hodnoty utrpěly. Cizině by se tím dostalo hodnotného zboží za úplně změněných poměrů a Národní bance by zůstala jen ztráta, kterou utrpěla tím, že pod tlakem okupace musila vypláceti zálohy v korunách. Účelem osnovy je proto, aby oni devisoví tuzemci, kteří obdrželi v korunách hodnotu částek poukázaných jim z ciziny jako zálohu na plnění dodávkových nebo některých jiných smluv, byli přidrženi k tomu, aby tyto zálohy vrátili Národní bance jako plnění, kterého se jim dostalo pod tlakem okupace, pokud nesplnili závazek ze smlouvy, v souvislosti s niž byl poukaz z ciziny proveden. Splnili-li svůj závazek jenom z části, nejsou povinni vracet zálohu až do výše odpovídající provedenému plnění.

To je podstatný obsah § 1 osnovy a je to vlastně použití téže zásady, z níž vycházel zákon čís. 128 z r. 1946 o neplatnosti některých majetkově právních jednání a o nárocích z toho vyplývajících.

V souvislosti s tím pak stanoví § 4, že byla-li záloha takto vrácena, nemá cizí smluvní strana, která ji poskytla, proti devisovému tuzemci žádných nároků z toho důvodu, že mu byla záloha poukázána, nebo že ji přijal. A dále stanoví tentýž paragraf, že také Národní bance ani peněžnímu ústavu, který zálohu vyplatil, nevzcházejí z takového uspořádání žádné závazky vůči smluvním stranám, jedné ani druhé. Výslovně dlužno podržeti na paměti, že platnost dodávkové smlouvy samé zůstává nedotčena, jenom právě z poukazu a výplaty zálohy nebude moci cizí kontrahent uplatňovat žádných nároků vůči devisovému tuzemci.

Poněvadž zálohy byly vyplaceny před měnovou reformou, důsledně ustanovuje § 2, že pro vrácení záloh lze použít vázaných vkladů. § 3 osnovy pak umožňuje, aby Národní banka v případech zvláštního zřetele hodných mohla rozhodnout, že příjemce nemá vracet vyplacenou zálohu vůbec, nebo jenom z části. Myslí se zejména na případy, kde takový postup mezinárodními úmluvami bude sjednán, nebo aspoň shodně obapolně zachováván. Podle sdělení, které nám v právním výboru učinili zástupci Národní banky, prohlásila Národní banka při jednání před podáním této osnovy, že příslušné žádosti československých tuzemských firem o takovéto úlevy budou bankou projednávány v dohodě s ministerstvy průmyslu a zahraničního obchodu.

Ostatní ustanovení osnovy nepotřebují bližšího vysvětlení, pokud se týče, lze poukázati na důvodovou zprávu.

Právní výbor projednávaje tuto osnovu pozastavil se nad tím, a rokoval o tom delší dobu, že v osnově nebylo pamatováno vůbec na případy obdobných záloh, poukázaných snad z ciziny na Slovensko v době, kdy toto bylo okupováno Němci stejně jako země české. Podle prohlášení zástupců Národní banky, přítomných ve výboru, však prý takových případů tedy z té poslední fáze války bude pravděpodobně velmi málo, takže by prakticky nepřicházely v úvahu.

Na osnově neprovedl právní výbor jiných změn, nežli že opravil zjevnou tiskovou chybu v § 1, odst. 1 na 14. řádce, kde místo slov "právní zástupci" má správně býti "právní nástupci" a v poslední větě § 6 pak navrhuje, aby provedením zákona byl pověřen podle povahy věci ministr spravedlnosti v dohodě nejenom s ministry financí a zahraničního obchodu, nýbrž i průmyslu.

Je dlužno litovati, že pro osnovu hospodářsky tak závažnou a juristicky tak delikátní, zejména v poměru k cizině, byla právnímu výboru povolena lhůta sotva několika hodin. Nemělo by se to v zájmu odpovědnosti za práce výborové opakovat.

Právní výbor projednav ve své schůzi dne 12. únor 1947 vládní návrh zákona (tisk 399) navrhuje ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby jej s dotčenými změnami přijal. (Souhlas.)

Místopředseda Petr: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 6 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 6 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona o vrácení některých záloh poukázaných z ciziny na plnění dodávkových nebo některých jiných smluv a vyplacených pod tlakem okupace (tisk 417).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Šíp: Nejsou.

Místopředseda Petr: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Před přerušením projednávaného pořadu dovoluji si jménem předsednictva konstatovat s politováním, že ani při projednávání tak důležitých osnov není přítomen zástupce vlády, ba ani resortní ministr. (Potlesk.)

Přerušuji projednávání pořadu schůze a sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 14. února 1947 v 9,30 hod.

Zpráva výborů osidlovacího, živnostensko-obchodního, soc.-politického a právního (podle § 35 jedn. řádu) o vládním návrhu zákona (tisk 119) o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku, zkonfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, čís. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

Končím schůzi.