Zpravodaj posl. Vičánek (pokračuje):
Byla celá řada důstojníků a
rotmistrů vládního vojska, kteří
při řízení přijímacím,
přihláškovém u přijímacích
komisí nevyhověli a v důsledku toho nemohli
být přijati do nově utvořené
československé armády a byli převedeni
jako menší vinníci do jiných oborů
státní správy. Branný výbor
vzal i tuto okolnost na vědomí a zabýval
se jí a své mínění vyslovil
v resoluci, která byla jednomyslně přijata,
resoluci, která vyzývá vládu, aby
při uzákonění tak zv. mobilisace práce
v rámci dvouletky bylo při restrikci státních
zaměstnanců přihlíženo v první
řadě právě k takovýmto
příslušníkům vládního
vojska, kteří se neosvědčili, kteří
nesplnili plně svou povinnost a přesto do civilní
státní správy byli převedeni.
Branný výbor učinil ve vládním
návrhu některé změny, které
byly přijaty v dohodě se zástupcem ministerstva
národní obrany. Jde tu v první řadě
o významnou změnu, aby se služba, strávená
ve vládním vojsku, těm, kteří
ještě nebyli příslušníky
armády, nebyli ještě odvedeni a přesto
sloužili dobrovolně, aspoň částečně,
jednou čtvrtinou započítávala do jejich
vojenské povinnosti, ať presenční služby,
nebo výcviku v náhradní záloze československé
branné moci. Výbor zároveň rozšířil
ustanovení § 7. V § 7 se zmocňuje ministr
národní obrany, aby po dohodě s ministrem
financí a vnitra odstranil platové nesrovnalosti,
a vsunuje se tam dodatek: "jakož i nesrovnalosti, vzniklé
zrušením jmenování nabytého v
tak zv. vládním vojsku".
Branný výbor schválil jednomyslně
předložený vládní návrh
se změnami, které jsou ve výborové
zprávě uvedeny, a doporučuji jeho jménem,
aby slavné ústavodárné Národní
shromáždění přijalo vládní
návrh s těmi změnami, které učinil
branný výbor a jimž se přizpůsobil
také výbor právní. Zároveň
doporučuji přijetí resoluce branného
výboru, otištěné v téže
zprávě. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala (zvoní): Zpravodajcom
za výbor právny je pán posl. dr. Hobza.
Udeľujem mu slovo a prosím pánov poslancov,
aby venovali referentovi pozornosť.
Zpravodaj posl. dr. Hobza: Pane předsedo, slavná
sněmovno!
Právní výbor posuzoval projednávanou
osnovu zákona jako formální skoncování
smutného zřízení okupantského,
které stejně fakticky už od květnového
osvobození r. 1945 neexistuje. Projednávaný
zákon znamená tedy vlastně jen definitivní
tečku za touto smutnou kapitolou z doby okupace. Proto
právní výbor považoval tuto zákonnou
osnovu za zcela samozřejmou, ztotožnil se s malými
změnami usnesenými ve výboru branném
a doporučuje ji v pozměněném znění,
jak je vám rozdána, k přijetí. (Souhlas.)
Podpredseda Komzala (zvoní): Ku slovu nie
je nikto prihlásený, rozprava odpadá. Pristúpime
preto k hlasovaniu.
Osnova má 9 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu.
Pretože niet pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej 9 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou,
podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku.
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona podľa zprávy výborovej
v čítaní prvom.
Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst. 1
rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.
Ad 2. Druhé čítanie osnovy zákona
o likvidácii takzvaného vládneho vojska,
ako i o umiesťovaní a inom zaopatrení jeho
zamestnancov (tlač 376).
Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien
textových?
Zpravodaj posl. Vičánek: Nejsou.
Zpravodaj posl. dr. Hobza: Nikoliv.
Podpredseda Komzala: Kto v druhom čítaní
súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo v čítaní
prvom, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona tiež v čítaní druhom.
Zostáva ešte hlasovať o rezolúcii výboru
branného, otlačenej vo zpráve výborovej.
Kto s touto rezolúciou súhlasí, nech zdvihne
ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Rezolúcia sa prijíma.
Teraz pristúpime k rokovaniu o treťom odstavci poriadku,
ktorým je
3. Zpráva výborov zahraničného
a živnostensko-obchodného o vládnom návrhu
(tlač 264), ktorým sa predkladá ústavodarnému
Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu
dohoda medzi vládou republiky Československej a
vládou Sväzu sovietskych socialistických republík
o vzájomných dodávkach tovaru, podpísaná
v Moskve dna 12. apríla 1946 a uvedená v dočasnú
platnosť vládnou vyhláškou zo dna 28.
mája 1946, č. 157 Sb., (tlač 380).
Zpravodajcom za výbor zahraničný je pán
posl. Nový. Dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. Nový: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Dohoda o vzájemných dodávkách zboží
mezi naší vládou a vládou Sovětského
svazu, kterou dnes doporučuji jako zpravodaj zahraničního
výboru této sněmovny k schválení,
byla uzavřena 12. dubna 1946, tedy téměř
rok po skončení světové války.
Tehdy oba partneři již měli dostatečné
zkušenosti ze vzájemných obchodních
styků a proto bylo možno na základě
těchto zkušeností uzavříti dohodu,
která se v praxi velmi osvědčila.
Dohoda upravuje otázku vzájemných dodávek
zboží a vzájemných platebních
styků a doplňuje československo-sovětskou
obchodní smlouvu ze dne 25. března 1935, v níž
si obě vysoké smluvní strany navzájem
zajistili nejvyšší výhody a které
stále ještě platí. Dohoda mezi vládou
československou a vládou Sovětského
svazu je založena na naprosté rovnosti partnerů
a pro nás je obzvláště potěšitelné,
že československá koruna je pokládána
za odúčtovací jednotku ve vzájemných
obchodních stycích mezi naši republikou a Sovětským
svazem. Ve smyslu této dohody budou ceny vzájemných
dodávek stanoveny na podkladě světových
cen a dovoz a vývoz bude vyvážen tak, aby se
obě položky pohybovaly na stejné výši.
Zvláštní pružnosti a praktičnosti
dodává této dohodě ustanovení,
že rozsah vzájemných dodávek, jejich
podmínky a ceny budou sjednávány po etapách
a podle potřeby. Každá ze smluvních
stran jmenuje při tom zvláštního zmocněnce.
Jejich úkolem je, aby byli v ustavičném styku,
aby rychle odstraňovaly eventuální překážky,
které se staví v cestu čilé výměně
zboží, aby vedli v evidenci všecka jednání
mezi vývozními firmami a orgány obou stran,
aby vedli v evidenci objednávky, kontrolovali plnění
sjednaných dodávek a platů a sledovali dopravu
zboží, krátce aby dělali všechno,
co může usnadnit a urychlit plnění dohody.
Od uzavření této dohody uplynula již
doba 10 měsíců a na základě
dosavadních zkušeností možno říci,
že se plně osvědčila.
Můžeme s potěšením zjistit, že
se projevuje stále stoupající tendence vzájemných
obratů, a není pochyby, že tato tendence se
ještě zlepší, jakmile také dojde
k zlepšení dopravních cest a dopravních
prostředků mezi naší republikou a Sovětským
svazem. V československé statistice zahraničního
obchodu je Sovětský svaz na prvním místě
v dovozu a na druhém co do vývozu. Statistika objednávek
podepsaných oběma partnery do konce roku 1946 ukazuje,
že bylo smluvně zajištěno zakoupení
sovětského zboží ve výši
2379 milionů našich korun a prodej našeho zboží
Sovětskému svazu za 3226 milionů Kčs.
Vyšší položka našeho vývozu
do Sovětského svazu nad položku dovozu je jen
zdánlivá, neboť ve smyslu dohody bude dovoz
a vývoz vzájemně vyrovnán. K tomuto
vyrovnání položek dovozu a vývozu mezi
naší republikou a Sovětským svazem dojde
co nejdříve, neboť československé
potřeby pro první rok dvouletky jsou tak rozsáhlé,
že se pravděpodobně do dvou měsíců
naše objednávky vyrovnají sovětským.
Již z toho je zřejmo, že dohoda, kterou dnes
předkládáme k schválení, je
účinným a zdravým instrumentem, který
umožňuje maximální rozvíjení
obchodních styků ku prospěchu obou smluvních
stran.
Jako zpravodaj zahraničního výboru této
sněmovny o vládním návrhu na schválení
dohody mezi vládou československou a vládou
Sovětského svazu o vzájemných dodávkách
zboží mám jistě snadný úkol,
abych dovodil účelnost a prospěšnost
této dohody pro obě naše zúčastněné
země. Touto dohodou jsme si zajistili dodávku některých
nejdůležitějších surovin nutných
k zajištění chodu našeho průmyslu.
Rozšiřování a prohlubování
této hospodářské součinnosti
bude jak pro naši republiku, tak i pro Sovětský
svaz velikým přínosem v díle rekonstrukce
a pro nás pak s hlediska plnění dvouletého
plánu je to přínos neocenitelný.
Dohoda o vzájemných dodávkách zboží
mezi námi a Sovětským svazem je slibným
počátkem poválečné spolupráce,
jak ji má na paměti československo-sovětská
smlouva ze dne 12. prosince 1943. V této smlouvě,
která je nejdůležitější
zahraničně-politickou oporou pro naši republiku,
praví se v článku 4, že vysoké
smluvní strany jsou dohodnuty o tom, že budou vyvíjet
v míře co nejširší své hospodářské
styky a poskytovat si všechnu možnou hospodářskou
pomoc po válce. Spojenectví československo-sovětské
vedlo k porážce našich nepřátel
a k osvobození naší země od německých
okupantů. Toto spojenectví znamená, jak ví
každý Čech a Slovák, nejsilnější
záruku naší národní a státní
bezpečnosti i do budoucnosti. Hospodářská
poválečná součinnost mezi námi
a Sovětským svazem je pak logickým a nutným
důsledkem celkového tradičního přátelství
a spojenectví. Tato spolupráce se Sovětským
svazem nám zajišťuje stálý, trvalý
vývoj našeho hospodářského růstu
a zbavuje naši republiku nebezpečí výkyvů,
které jsou způsobovány krisemi a ekonomickými
zvraty, jaké svět a my s ním jsme zažili
roku 1929 a v následujících třicátých
letech. Naše obě země, Sovětský
svaz i Československo, jsou státy s plánovitým
hospodářstvím, a tam, kde je plán,
neexistuje hospodářská anarchie a nebezpečí,
že po periodě konjunktury nastane perioda krise a
bídy. I když se budeme všemi silami snažit
o to, abychom upevnili a rozšířili své
hospodářské styky se západním
světem, zůstává hlavní naše
hospodářská orientace na východ, směrem
ke slovanským zemím a především
k Sovětskému svazu. Touto cestou zajistíme
také svou hospodářskou nezávislost
zejména na Německu, které již v minulosti
bylo naším největším odpůrcem
také na poli hospodářském a které
prozatím ani do budoucnosti nám neslibuje nic dobrého
po této stránce.
Jsme přesvědčeni, že další
velkorysé rozvíjení hospodářských
styků mezi naší republikou a Sovětským
svazem povede k nové sféře v celém
našem hospodářském životě.
Tato základní přeměna naší
obchodní a průmyslové orientace umožní
nám v příštích letech netušený
rozmach a zbaví naše národy, jak pravil předseda
vlády Klement Gottwald, nejtěžšího
břemene, které nesly po staletí, t. j. zbaví
je strachu o existenci, a to nejen ve smyslu národním,
nýbrž i ve smyslu hospodářském
a sociálním. Za zahraniční výbor
navrhuji, aby ústavodárné Národní
shromáždění vyslovilo souhlas s předloženou
dohodou. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor živnostensko-obchodný
je pán posl. Křepela. Dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. Křepela: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Prosím, abyste k vládnímu návrhu,
kterým se předkládá ústavodárnému
Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu dohoda mezi vládou republiky Československé
a vládou Svazu sovětských socialistických
republik o vzájemných dodávkách zboží,
podepsaná v Moskvě dne 12. dubna 1946 a uvedená
v prozatímní platnost vládní vyhláškou
ze dne 28. května 1946, přijali několik připomínek
živnostensko-obchodního výboru:
Předkládaná dohoda mezi republikou Československou
a Svazem sovětských socialistických republik
o vzájemných dodávkách zboží
ze dne 12. dubna 1946 byla sjednána rok po ukončení
druhé světové války. Upravuje otázku
vzájemných dodávek zboží a vzájemný
platební styk a doplňuje československo-sovětskou
rámcovou obchodní smlouvu ze dne 25. března
1935, ve které si strany zaručily nejvyšší
výhody a která stále platí. Předkládaná
dohoda spočívá především
na zásadě naprosté rovnosti partnerů.
Co platí pro stranu jednu, platí i pro stranu druhou.
Tak je tomu na př. u důležitých ustanovení,
že ceny vzájemných dodávek budou stanoveny
na podkladě světových cen a dále že
dovoz a vývoz budou vyváženy, aby se pohybovaly
na stejné výši. Přitom byly do rámce
dohody pojaty i vzájemné dodávky uskutečněné
během roku 1945, které činily v dovozu 199
mil. Kčs a ve vývozu 64 mil. Kčs. V r. 1945
dělalo to v dovozu 32.8 %, ve vývozu potom 13.6
%. Z toho je zřejmé, že byl to rok 1945, kdy
jsme byli odkázáni z převážné
části v dovozu i vývozu na Sovětský
svaz. Pokud jde o platební styk, považuji za potěšitelné
pro Československo, že se československým
vyjednavačům podařilo prosaditi československou
korunu jako odúčtovací jednotku ve vzájemných
obchodních stycích mezi republikou Československou
a Svazem sovětských socialistických republik.
Vzhledem k dříve získaným zkušenostem
ve vzájemném obchodním styku se Sovětským
svazem byla pojata do této dohody i dvě do té
doby v žádné jiné smlouvě
nepoužitá ustanovení, která jí
dodávají podle mého soudu zvláštní
pružnosti, životnosti a praktičnosti. Mám
zde na mysli předně ustanovení, že rozsah
vzájemných dodávek, jejich podmínky
a ceny budou sjednávány po etapách podle
potřeby, a za druhé, že každá strana
jmenuje zvláštního zmocněnce pro obchod
mezi Československou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik. Tito zmocněnci mají
za úkol býti spolu v ustavičném styku
a odstraňovati rychle případné překážky,
které se staví do cesty co nejčilejší
výměně zboží. Vedle toho musí
tito zmocněnci vésti v evidenci všechna jednání
mezi firmami obou stran, dále všechny objednávky,
účastniti se všech mezistátních
obchodních jednání, kontrolovat plnění
sjednaných dodávek, platů, sledovat dopravu
zboží atd. Krátce sledovat a usnadňovat,
kde třeba, plnění předkládané
dohody.
Ode dne uzavření dohody uplynulo nyní již
10 měsíců a máme tedy možnost
přesvědčiti se, jak splnila očekávání
na ni kladená a jak se osvědčila. Bylo by,
paní a pánové, zajímavé, podívati
se také trošičku dozadu, jak jsme obchodovali
v době první republiky. Statistika z doby první
republiky nám říká asi toto:
Od r. 1920 do r. 1938 dovezli jsme ze Sovětského
svazu zboží a surovin celkem za 3.337,300.000 Kč.
Podíváme-li se na průměrné
procento vzhledem k celému našemu zahraničnímu
obchodu, musíme konstatovat, že zahraniční
obchod se Sovětským svazem v rámci tohoto
dovozu činil 0.32 % a pohyboval se nejvýše
na 2.62 %. Chceme-li hodnotiti tento dovoz, musíme konstatovat,
že proti dovozu z jiných států, speciálně
z Německa, jde o dovoz minimální. Pokud se
týká vývozu od r. 1920 do roku 1938, vyvezli
jsme do Sovětského svazu zboží a výrobků
za 5.015,081.000 Kč a jde zde o průměr 0.49
%, až nejvýše do 4.68 % celkového našeho
zahraničního obchodu v těchto letech.
Po roce 1938 následovala okupace. V okupačních
letech od r. 1939 až do roku 1941, kdy Německo napadlo
Sovětský svaz, vyvezli jsme celkem za 29.6,358.000
korun, samozřejmě protektorátních,
a dovezli jsme celkem za 307,346.000 K, čili dovoz se pohyboval
v době okupace v těchto letech na 0.4 % až
3.2 % celého našeho zahraničního obchodu.
Vývoz do Sovětského svazu činil 0.5
% až 3.4 % celého našeho zahraničního
obchodu v letech 1939 až 1942.
Je také zajímavé, jaký byl dovoz a
vývoz v r. 1943, kdy Němci okupovali jistou část
sovětského území. Zde se v obchodě
se Sovětským svazem prostřednictvím
Němců jeví situace takto: Dovoz 111,900.000
K, t. j. 4.3 % celého zahraničního obchodu,
a vývoz 102,360.000 K, t. j. 2 % celého našeho
zahraničního obchodu v r. 1943.
Po osvobození, po 5. květnu 1945, projevuje se nám
dovoz takto: Dovezli jsme ze Sovětského svazu surovin
a výrobků za 198,112.000 Kčs, t. j. 32.8
% celého našeho zahraničního obchodu.
Slavná sněmovno, to je zvláště
potěšitelné, poněvadž v této
době jsme dostávali od Sovětského
svazu především suroviny. Ve vývozu
v r. 1945 máme bilanci 63,925.000 Kčs, čili
13.6 % celého zahraničního obchodu. Od r.
1945 vidíme stále vzestupnou tendenci. Již
rok 1946 nám to ukazuje ve svých číslech.
Dovoz činí 978,714.000 Kčs, čili 9.6
% celého zahraničního obchodu. A ještě
potěšitelnější pro nás je
bilance vývozní, která činí
1.720,742.000 Kčs, čili plných 12 % celého
našeho zahraničního obchodu. Můžeme
si říci, že zde máme za rok 1946 aktivum
celkem 742,028.000 Kčs.