Předseda Jos. David.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Petr, dr. Ševčík, Tymeš,
Komzala.
Zapisovatelé dr. Špánik, Štětka.
Členové vlády: předseda vlády
Gottwald; náměstkové předsedy
vlády Široký, Ursíny;
ministři dr. Dolanský, Hála,
inž. Kopecký, V. Kopecký, dr.
Nejedlý, dr. Pietor, dr. Procházka,
dr. Stránský, arm. gen. Svoboda.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr. Friedmann.
234 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: tajemník NS dr. Madar;
zástupci tajemníka NS dr. Záděra,
dr. Ramajzl.
1. Zpráva předsednictva ústavodárného
Národního shromáždění
o zájezdu čs. parlamentní delegace do SSSR.
2. Zpráva výborů branného a právního
o vládním návrhu zákona (tisk 121)
o likvidaci tak zvaného vládního vojska,
jakož i o umisťování a jiném zaopatření
jeho zaměstnanců (tisk 376).
3. Zpráva výborů zahraničního
a živnostensko-obchodního o vládním
návrhu (tisk 264), kterým se předkládá
ústavodárnému Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu dohoda mezi vládou republiky Československé
a vládou Svazu sovětských socialistických
republik o vzájemných dodávkách zboží,
podepsaná v Moskvě dne 12. dubna 1946 a uvedená
v prozatímní platnost vládní vyhláškou
ze dne 28. května 1946, č. 157 Sb. (tisk 380).
4. Zpráva výborů zahraničního
a živnostensko-obchodního o vládním
návrhu (tisk 314), kterým se předkládá
ústavodárnému Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu dohoda o vyclívání jihoslovanských
vín, sjednaná výměnou not ze dne 15.
listopadu 1946 (tisk 381).
5. Zpráva výborů zahraničního
a živnostensko-obchodního o vládním
návrhu (tisk 332), kterým se předkládá
ústavodárnému Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou
a republikou Liberií, podepsaná dne 21. března
1938 v Paříži a uvedená v prozatímní
platnost vládní vyhláškou ze dne 8.
dubna 1938, čís. 80 Sb. z. a n. z r. 1938 (tisk
382).
Předseda (zvoní): Zahajuji 35. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění.
Prvním odstavcem pořadu schůze je
1. Zpráva předsednictva ústavodárného
Národního shromáždění
o zájezdu čs. parlamentní delegace do SSSR.
Paní poslankyně, páni poslanci!
Za své návštěvy v Praze odevzdal generální
tajemník presidia Nejvyššího sovětu
pan A. F. Gorkin předsednictvu ústavodárného
Národního shromáždění
vlastnoruční dopis předsedy presidia Nejvyššího
sovětu pana Nikolaje Michajloviče Švernika,
kterým pozval delegaci ústavodárného
Národního shromáždění
k návštěvě Sovětského
svazu u příležitosti oslav 29. výročí
Říjnové revoluce.
Předsednictvo ústavodárného Národního
shromáždění s radostí přijalo
toto pozvání a jmenovalo delegaci, která
6. listopadu odletěla do Sovětského svazu,
kde se zdržela téměř 5 týdnů
a projela celkem 16.000 km. Navštívila Moskvu, Leningrad,
Svěrdlovsk, Tbilisi, Stalingrad a Kijev.
Všude jsme byli přijímáni s opravdu
slovanskou pohostinností, a to nejen oficiálními
kruhy, ale i lidovými vrstvami. Na nádražích
nás očekávali představitelé
vlády, zástupci armády a úřadů
i všech významných místních korporací.
V Moskvě se nám dostalo cti, že nás
přijal předseda Nejvyššího sovětu
pan N. M. Švernik a předseda Sovětu národností
pan Kuzněcov, kteří zdůraznili pevnost
věrného přátelství, které
pojí národy Sovětského svazu s Československou
republikou. Měli jsme býti přijati také
maršálem Josefem Stalinem a chtěli jsme použít
této příležitosti, abychom mu jménem
všeho československého lidu znovu poděkovali
za přátelství a pomoc, kterou nám
Sovětský svaz poskytl v nejtěžších
chvílích našeho národního osudu.
Bohužel nepřítomnost maršálova
v Moskvě znemožnila tento plán. Také
v Leningradě, Svěrdlovsku, Tbilisi, Stalingradě
a v Kijevě měli jsme opět možnost poznat
nejvyšší představitele sovětské
vlády a vyměnit si ujištění,
že vztahy mezi Sovětským svazem, ztužené
za války krví, jsou nerozborným poutem skutečného
bratrského přátelství. V Tbilisi,
v hlavním městě národní gruzínské
republiky, která dala sovětskému lidu svého
největšího syna Stalina, byli jsme přijati
presidentem republiky panem Sturou a předsedou vlády
panem Barkradzem. V Kijevě pak nás pozdravil president
ukrajinské republiky pan Grčucha a ministerský
předseda pan Gruščev.
Všechny projevy se shodovaly v tom, že musíme
zachovat dosavadní linii naší zahraniční
politiky, jejímž úhelným kamenem je
smlouva o vzájemné pomoci, přátelství
a poválečné spolupráci, uzavřená
zásluhou presidenta dr. Edvarda Beneše v prosinci
r. 1943. Přesvědčili jsme se, že naše
spojenectví nespočívá jen na této
smlouvě, nýbrž že spočívá
také na bratrském citovém svazku mezi národy
Sovětského svazu a československým
lidem. Toto spojenectví nám však ponechává
možnost, abychom si své vnitřní poměry
upravovali po svém, v duchu naší vlastní
politické a národní tradice, a abychom si
vytvořili svéráznou demokratickou vládní
i politickou soustavu vlastního ražení. V tom
smyslu mluvil také předseda Sovětu národností
pan Kuzněcov v Moskvě, když prohlásil,
že Sovětský svaz je dalek toho, aby se vměšoval
do vnitřních poměrů ostatních
slovanských národů; podobně se vyslovovali
i jiní významní představitelé
sovětské vlády.
Naše cesta po Sovětském svazu posílila
naše bratrské vztahy k Sovětskému
svazu, které musí být dále prohloubeny
a soustavně navazovány i na poli hospodářském
a kulturním. Předpoklady k tomu jsou dány
tím, že se všude v Sovětském svazu
projevuje opravdu upřímný a živý
zájem o náš stát, o náš
hospodářský život a o naši kulturu.
Viděl a poznal jsem za první světové
války staré carské Rusko, které nás
neznalo a jehož oficiální kruhy, jak sám
Tomáš Garrigue Masaryk zdůrazňoval,
neměly o nás zájem; dnes naproti tomu nás
všude v Sovětském svazu znají, zajímají
se o nás a dívají se na nás jako na
spřátelený a bratrský stát.
Toto poznání jsme si odnášeli nejen
z oficielních kruhů, ale i ze styku se sovětským
lidem, jak jsme se přesvědčili při
návštěvě a hovorech s dělníky
v továrnách a s lidem na venkově. I nejprostší
ruský člověk ví o Československé
republice; je to jistě zásluhou naší
východní armády, ale sovětský
lid nás zná také z vypravování
sovětských vojáků, kteří
s láskou vzpomínají svého pobytu na
československé půdě a jsou v Sovětském
svazu našimi nejlepšími propagátory.
Na své cestě Sovětským svazem jsme
si znovu ověřili své poznání,
že sovětský lid přinesl největší
oběti v boji proti nacismu a fašismu. Projížděli
jsme zničenými kraji, městy obrácenými
v sutiny, vesnicemi se zemí srovnanými, viděli
jsme, za jak těžkých podmínek sovětští
občané budují své nové domovy,
a naše úcta k obětavosti a hrdinství
sovětského lidu jen vzrůstala. Obdivovali
jsme se živelné síle, která se obrací
k budoucnosti a která je zárukou, že se Sovětský
svaz co nejdříve vzpamatuje z válečných
hrůz a položí pevné základy k
mírovému životu svých národů.
Pracovní morálka tak zkoušeného a tolik
postiženého národa mohla by být vybízivým
příkladem i pro naše prostředí,
jehož všecky síly nyní mobilisujeme pro
vítězství našeho dvouletého hospodářského
plánu. Pracovní vypětí, toť pravé
sovětské vlastenectví, které se vyznává
víc činy než slovy. Ale sovětský
lid není veden k vítězství jen na
pracovní frontě: stejně silnou pozornost
věnuje kultuře i umění, které
je mu denní potřebou.
A konečně, paní a pánové, jsme
poznali ještě jednu radostnou a posilující
skutečnost: slovanské vědomí, o němž
za carského Ruska nebylo téměř ani
potuchy. Je to slovanství, které roste z nejhlubšího
přesvědčení, že se slovanské
národy mohou sjednotit v pocitu společného
bratrství a hlavně v síle, kterou jim
dává světový význam Sovětského
svazu. Tím se blíží k uskutečnění
velký sen našich buditelů, kteří
s Kollárem a Pavlem Šafaříkem v čele
žili vírou v slavnou budoucnost slovanských
národů. Tu nejde o romantický panslavismus,
který neměl obsahu a za kterým se skrývala
politická i hospodářská reakce. Každý
ze slovanských národů a států
podle našeho chápání slovanského
společenství má a může v budoucnosti
žít svým neodvislým životem národním
a ve svých vlastních demokratických řádech
a institucích. Přejíce tak svobodu každému
ze slovanských bratři, přejeme ji národům
celého světa v přesvědčení,
že je to nejspolehlivější cesta k trvalému
míru a ke skutečnému sbratření
všech lidí na této zemi.
Viděli jsme, že Sovětský svaz je ochoten
přispět účinně k posílení
světového míru a zajistit tak svým
národům i spřáteleným státům
toužený pokoj i blahobyt.
Ze srdce děkujeme předsedovi presidia Nejvyššího
sovětu panu Švernikovi a všem ostatním
nejvyšším představitelům sovětské
vlády za vlídné pozvání a za
nelíčené bratrské přijetí.
Nikdy nezapomeneme na krásně chvíle prožité
na území Sovětského svazu, na jeho
jedinečný lid, nám přátelsky
nakloněný, na slovansky hřejivé pohostinství,
při němž promlouvalo slovanské srdce
prostými a jímavými slovy. Znovu slavnostně
prohlašujeme, že zůstaneme věrni dosavadní
linii naší zahraniční politiky (Potlesk.),
našemu spojenectví s bratrským Sovětským
svazem, které doplňuje přátelství
s ostatními slovanskými státy i se západními
demokraciemi.
Československé ústavodárné
Národní shromážděni zdraví
Svaz sovětských socialistických republik
(Potlesk.), zdravíme maršála Josefa
Visarionoviče Stalina (Potlesk.), zdravíme
hrdinný bratrský sovětský lid, s kterým
je náš československý lid spojen nerozbornou
družbou slovanských srdcí! (Dlouho trvající
hlučný potlesk. - Poslanci povstávají.)
Konstatuji, že ústavodárné Národní
shromáždění schválilo manifestačním
způsobem přednesenou zprávu. (Hlučný
potlesk. - Poslanci usedají.)
Přistoupíme k projednáváni druhého
odstavce pořadu, jímž je
2. Zpráva výborů branného a právního
o vládním návrhu zákona (tisk 121)
o likvidaci tak zvaného vládního vojska,
jakož i o umisťování a jiném zaopatření
jeho zaměstnanců (tisk 376).
Zpravodajem za výbor branný je p. posl. Vičánek.
Dávám mu slovo. (Předsednictví
převzal místopředseda Komzala.)
Zpravodaj posl. Vičánek: Slavné ústavodárné
Národní shromáždění!
Vláda předložila Národnímu shromáždění
návrh zákona tisk č. 121 o likvidaci t. zv.
vládního vojska, jakož i o umisťování
a jiném zaopatření jeho zaměstnanců.
Branný výbor zabýval se osnovou touto ve
dvou schůzích ... (Hluk.)
Podpredseda Komzala (zvoní): Prosím
o pozornosť.
Zpravodaj posl. Vičánek (pokračuje):
... a po obsáhlé rozpravě přišel
k názoru, že vládní návrh ruší
především vládní nařízení
ze dne 25. července 1939, čís. 216 Sb., jímž
se zřizuje vládní vojsko Protektorátu
Čechy a Morava, jako opatření z doby nesvobody
a současně dává dodatečně
zákonný podklad pro likvidaci t. zv. vládního
vojska, která byla ve skutečnosti téměř
již provedena na podkladě zákona ze dne 6.
března 1946, čís. 72 Sb., o úpravě
některých právních poměrů
důstojníků a rotmistrů z povolání
a o převzetí některých osob do československé
branné moci.
Dále řeší tento vládní
návrh i otázku déle sloužících
poddůstojníků, vojenských osob, které
v t. zv. vládním vojsku získaly hodnost déle
sloužících poddůstojníků,
rotmistrů nebo důstojníků, otázku
civilních zaměstnanců vládního
vojska a konečně otázku uniformovaných
příslušníků t. zv. vládního
vojska ... (Hluk.)
Podpredseda Komzala (zvoní): Prosím
o kľud a pozornosť.
Zpravodaj posl. Vičánek (pokračuje):
... kteří nejsou vojenskými osobami podle
platného branného zákona.
O tomto vládním návrhu zákona pojednával
branný výbor ve dvou schůzích a je
možno konstatovat, že jednání bylo rušné.
Byla vyměněna řada názorů už
na podstatu instituce vládního vojska a na otázku
likvidace tohoto opatření. Na jedné straně
bylo zdůrazňováno, že vládní
vojsko, jak bylo zřizováno v roce 1939, v době
Protektorátu tehdejším předsedou protektorátní
vlády gen. Eliášem, mělo v jeho
plánech, které nebyly nic víc a nic méně
než opatření pro případ branného
odporu celého národa proti okupantům, že
vládní vojsko mělo v těchto jeho plánech
určité umístění a důležitý
úkol, že vládní vojsko nepožívalo
důvěry okupantů, kteří nepřipustili,
aby vládní vojsko bylo řádně
vyzbrojeno - šlo pouze o pěší vojsko s
malými zbraněmi - a že konečně
právě z této nedůvěry, prýštící
z celkem prozrazených úkolů vládního
vojska, následovalo přemístění
vládního vojska do vzdálené Italie
k účelům policejním, a když i
zde došlo k celé řadě desercí,
pokud to jen bylo možno, k připojení příslušníků
vládního vojska, jak vojáků, tak i
gážistů a důstojníků jednak
k jednotkám spojeneckým, jednak k partyzánům
italským a francouzským, bylo vládní
vojsko odzbrojeno a celkem v koncentrovaném stavu dobře
hlídáno, zůstalo až do konce války
v severní Italii. Bylo zjištěno, že celá
řada důstojníků i mužstva vládního
vojska byla pro své chování, řekněme
pro svou věrnost k republice, zbavena svobody, mnozí
z nich přišli také o život. To je jedna
stránka povahy projednávaného zákona.
Na druhé straně bylo vytýkáno, že
vládní vojsko obsahovalo také příslušníky,
kteří porušili svou věrnost republice,
nekonali svou vojenskou a národní povinnost, a že
mnohým už se dostalo příslušné
odměny za jejich zlé činy a jiní ještě
přicházejí na řadu, aby zasloužený
trest přijali. Ať tak či onak, shodl se branný
výbor konečně na tom, že ve vládním
vojsku, instituci málo sympatické, už tím,
že vznikla se souhlasem okupantů, byli v převážné
většině lidé, kteří zůstali
věrni svému národu, kteří svůj
národní úkol dobře plnili, a vedle
toho byli tam i lidé nehodní nosit jméno
Čech, nehodní nosit uniformu dnešní
československé armády, a podle toho také
je nutno provádění tohoto zákona usměrnit.
Celkem je nutno konstatovat, že likvidace vládního
vojska byla ve skutečnosti vojenskou správou už
dávno provedena podle platného zákona č.
72 o přijímání vojenských gážistů
do služeb dnešní československé
armády. Důstojníci domácího
vojska, ať už Češi nebo Slováci,
museli projít cestou očistného řízení
a teprve výsledek jeho byl pak podkladem pro rozhodnutí
o jejich přijetí, ať už bez úhony,
nebo přijetí s určitými tresty, anebo
odmítnutí přijetí, převedení
do jiných civilních resortů, anebo dokonce
odmítnutí i tohoto převedení v důsledku
kárného řízení, a toto všecko
platí i o vládním vojsku, to všecko
už bylo z největší části
provedeno a předložený vládní
návrh zákona je vlastně pouze zákonnou
normou, aby to, co už bylo provedeno, bylo postaveno na zákonný
podklad.
Vládní návrh řeší převod,
po případě likvidaci vládních
vojáků všech kategorií, ať jsou
to důstojníci, ať jsou to gážisté
bez hodnostních tříd, ať jsou to déle
sloužící poddůstojníci, osoby
mužstva, ať už v branném poměru anebo
i bez branného poměru, tedy civilní dosud
neodvedené osoby, které se dobrovolně přihlásily,
ať to byli civilní zaměstnanci vojenské
správy vládního vojska, o všech je v
tomto vládním návrhu zmínka, o všech
má být podle něho rozhodováno, jestliže
dosud ještě rozhodnuto nebylo. (Hluk.)