Dalším důvodem k vydání tohoto zákona je nutnost jednotné úpravy mzdové, neboť tato otázka byla pro každý obor upravena celou řadou vyhlášek, které jsou již naprosto nepřehledné, a to takovým způsobem úpravy, že při srovnávání mezi jednotlivými obory zaměstnání nebylo lze již vůbec mluviti o spravedlnosti.

Konečným a hlavním důvodem této nové úpravy svátkového práva je nutnost postaviti na pevnou a jasnou právní základnu dny sváteční a památné jako nedotknutelné dny pracovního klidu. Tento zákon bude zábranou proti tomu, aby v sobotu v některých závodech bylo volno jen proto, že v neděli se pořádá národní směna. Tento zákon bude nepochybně závazný pro každého občana, od posledního až po ministra, a bude proto sloužiti k upevnění a k utužení autority vlády. (Potlesk.)

Proto si dovoluji jménem právního výboru doporučiti předloženou osnovu slavné sněmovně ke schválení se změnami a ve znění uvedeném v tisku č. 298. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Zpravodajem za výbor soc.-politický je za omluveného posl. Václavů p. posl. Jägermann. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Jägermann: Vážený pane předsedo, dámy a pánové!

Soc.-politický výbor vám předkládá osnovu zákona 298 o úpravě svátkového práva, který má nahradit dosavadní předpisy o svátcích a památných dnech Československé republiky na celém jejím území.

Nutností této předlohy zabývala se celý čas Národní fronta se stanoviska potřeby přesného určení svátečních a památných dnů, ve kterých se nepracuje, a s nimi určení spravedlivé pracovní odměny vzhledem k ustáleným pracovněprávním předpisům. Naše osnova je věcí státního hospodářství, jemuž je zapotřebí normálního chodu a odstranění častých výkyvů neprospěšných naší výrobnosti a státní pokladně, to znamená nakonec stejně, jako vždy, zatížení na účet pracujícího obyvatelstva.

Předložená osnova vychází z dohody mezi vládou republiky Československé a předsednictvem Slovenské národní rady z 2. června 1945. Dnešním návrhem se neruší věcný obsah § 1 a 2 zák. 65/1925 Sb. a zákona č. 52 Sb., až na dva svátky, tedy Velikonoční a Svatodušní pondělí.

Podstatná změna nastává osnovou v tom, že státně uznané svátky a památné dny republiky jsou dny pracovního klidu, o nichž platí ustanovení o nedělích. Dosud tato ustanovení platila jen pro veřejné úřady, ústavy, veřejné školy, a pro soukromá podnikání byla věc klidu řešena zvlášť kolektivními smlouvami.

Tedy místo 18 dosavadních svátků a památných dnů v roce bude jich jen 16. Z toho zase 10 svátků a 6 památných dnů. Kdyby však slavný parlament prohlásil všecky tyto dny za dny pracovního klidu, nesplnilo by se přání naší vlády, využít co možno každého dne pro obnovu našeho hospodářství a splnění úkolů, obsažených v dvouletém plánu, bylo by citelně ohroženo, státní pokladna by byla ochuzena o miliardy Kčs a spotřebitel republiky o mnoho výrobků. Konec konců bychom byli vystaveni kritice lidu, který posměšně připomíná, že bychom pro svátky nemuseli v pondělí s prací začínat, že máme svátků více než unesem.

Takovéto důvody vedly vládu a příslušné výbory, i výbor soc.-politický, k prohlášení dalších 4 svátků a 2 památných dnů za dny pracovní tam, kde toho vyžadují hospodářské zájmy republiky.

Celkem má být tedy mimo neděle 10 dnů pracovního klidu v roce a ostatních dnů musí být využito k budování republiky.

Srovnáme-li počet svátků v roce v USA, kde je jich 8, v SSSR 9, v Anglii 5, ve Francii 12, bude střízlivé ustanovení našich 10 dnů pracovního klidu v roce jistě na místě.

Budeme-li si moci dovolit vedle uznaných těchto dnů vyhlásit ještě další svátkové dny, může vláda tak učiniti podle ustanovení § 3, odst. 4. Ovšem bude záležet na plnění výrobních plánů. Až budeme mít všeho víc, až se nám ještě lépe povede, až nahradíme všecky utrpěné hospodářské ztráty, budeme si moci také více odpočinout. Ustanovení této osnovy pamatuje i na výjimky, kdy je nutno udržeti v nerušeném provozu podniky veřejného zájmu při použití § 3, odst. 5.

Další ustanovení § 3, odst. 2 této osnovy umožní národním výborům důstojnou přípravu nutných státních oslav.

Pracovní a mzdové předpisy jsou obsaženy v §§ 4 až 8, takže nebude nutno vydávat zvláštní nařízení platná pro učitý každý den zvláště a budou odstraněny různé nepříjemnosti, které již zavinily, že se někde pracovalo a někde ne, že vznikaly spory o náhrady za takový den. Bude také upevněna pracovní pravidelnost a disciplina tím, že zákon odstraní při náhradě ušlého výdělku rozdíly mezi zaměstnanci s měsíčním platem a zaměstnanci s týdenní či denní mzdou. Je všeobecně známo, že lidé s měsíčním příjmem neztráceli nikdy odměnu za sváteční dny, zatím co zaměstnanci a dělníci s denní mzdou byli často šizeni.

Osnova pamatuje, pokud to jde, i na zvláštní poměry při domácké práci, ačkoliv nelze přesněji kontrolovati správné odměňování za denní práci.

Velmi spravedlivě je hodnocena práce člověka v den pracovního klidu poskytnutím příplatku za skutečně odvedenou práci podle návrhu vypracovaného ÚRO, jenž stanoví odměnu za práci hodinovou, úkolovou nebo procenty z měsíčního platu, při čemž se už konečně nečiní rozdíl mezi zaměstnanci soukromými a veřejnými, jak stanoví § 8 této osnovy.

Ustanovení § 11 zák. ze dne 23. dubna 1925, č. 96 Sb., o vzájemných poměrech náboženských vyznání zůstávají touto osnovou nedotčena. Pokud bratři Slováci vznesli požadavek velkého pátku, přijal soc.-politický výbor změnu navrženou právním výborem v § 1, kde za slovy "(6. leden)", vsunují se slova "Velký pátek". Stejně tak v § 3, odst. 3 za slovy "Sv. tří králů", vsunují se slova "Velký pátek". V odst. 4 § 3 za slovy "(památné dny)" vsouvá se "- po případě i pro jednotlivé oblasti státu -".

§ 6 v původním znění se škrtá a nahrazuje novým podle návrhu ÚRO, předneseného p. posl. Jurou a doporučeného p. zpravodajem.

V § 10 škrtá se slovo "vyhlášení" a nahrazuje se slovy "1. ledna 1947", kdy tento zákon nabude účinnosti.

Tato osnova je výsledkem kompromisu stran Národní fronty. Nebylo možno vyhověti všem přáním, neboť na jedné straně bylo nutno dáti výraz hluboce zakořeněným náboženským zvyklostem, při čemž se projevil rozdíl v tradici historických zemí a Slovenskem, a na druhé straně hraje živá revoluční tradice národů, vtělená do památných dnů, neméně důležitou roli.

Nutnost omezit co možno nejvíce počet dnů pracovního klidu byla vyvolána hospodářskými nesnázemi a přáním vlády nahradit lidu co nejrychleji hmotné ztráty. Každá promarněná hodina tyto ztráty rozmnožuje. Této osnovy zákona je zvlátě potřebí k plnění dvouletých výrobních plánů. Jakmile nahradíme hospodářské ztráty, jakmile budeme mít dostatek výrobků, tolik potřebných republice a jejímu obyvatelstvu, můžeme si dovolit také více svátků a pracovního klidu.

Soc.-politický výbor doporučuje tuto osnovu i s navrženými změnami právního výboru slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění k schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pí posl. Žáčková-Batková. Dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Žáčková-Batková: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Rozpočtový výbor pojednal ve své schůzi 18. prosince 1946 o vládním návrhu zákona o úpravě svátkového práva a pověřil mě, abych podala o výsledku jednání zprávu.

Vládní návrh zákona o úpravě svátkového práva byl vládou předložen na základě zákona o dvouletém hospodářském plánu, ve kterém se určuje povinnost zákonné úpravy svátků a památných dnů a limitování jejich počtu ke zvýšení výrobnosti a snížení t. zv. neproduktivní režie, která do značné míry zvyšuje cenu všech výrobků.

Páni zpravodajové výboru soc.-politického a právního zde uvedli, do jaké míry se podařilo navrhovanému zákonu splnit očekávání hospodářsky myslících lidí tohoto státu, snížením počtu svátků a památných dnů a tím zvýšením počtu normálních pracovních dnů podporovati rozumný a zdravý směr cenové politiky státu.

Lze proto jen vítat, že projednávání návrhu zákona o úpravě svátků odstraňuje chaos v kalendářní sestavě svátků a památných dní, který zavinil hodně hospodářských škod a podporoval pracovní nekázeň. Zvýšení pracovní kázně a morálky jistě přispěje značnou měrou ke zvýšení výrobnosti, snížení výrobních nákladů a povede k snížení cen všech výrobních potřeb.

Mně jako zpravodajce rozpočtového výboru připadl úkol zabývat se jen možností úhrady výdajů, které vyplynou z provádění tohoto zákona pro státní pokladnu. Výbory soc.-politický a právní usnesly se na nové formulaci § 6, kterou schválil i výbor rozpočtový. § 6, odst. 2, lit. c) určuje zvláštní náhradu za hodiny odpracované ve dny sváteční a památné také u zaměstnance s měsíčním platem ¹/₂₀₀ jeho hrubého měsíčního příjmu. § 4 určuje tutéž odměnu i učni, který pracuje v některých ze dnů vyjmenovaných v § 1 a 2. Toto ustanovení týká se učňů nejenom v soukromých, ale také ve státních dílnách.

Z ustanovení § 4 a § 6, odst. 2, lit. c) vzniknou státní pokladně vyšší náklady. Rozpočtový výbor ve smyslu ustanovení finančního zákona o nutnosti určení úhrady těchto zvýšených nákladů vzniklých státní správě usnesl se uložit ministerstvu financí povinnost, aby takto zvýšené výdaje uhradilo z úspor, dosažených v hospodaření státní správy v rámci rozpočtu na rok 1947. Přijal proto resoluci, kterou doporučuji slavné sněmovně k přijetí.

Rozpočtový výbor schválil všechny změny přijaté výborem soc.-politickým a doporučuje slavné sněmovně, aby vládní návrh zákona o úpravě svátkového práva přijala a schválila. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu. Přihlášeni jsou pp. posl. Daxner, Sova a dr Šabo.

Uděluji slovo prvému řečníku, panu posl. Daxnerovi.

Posl. Daxner: Pán predseda, slávna snemovňa, panie a páni!

Potreba pracovného pokoja v dňoch sviatočných plynie zo základných povinností človeka k Bohu a je posvätená náboženstvom. Pokoj, spojený s náboženstvom, odvoláva človeka od práce a zamestnania všedného života, aby uvažoval o hodnotách nebeských a aby vzdal večnému Bohu povinnú úctu. V tom spočíva podstata a účel života.

Sviatky, pomätné dni, najmä pamätný deň sv. Cyrila a Metoda, stanovené cirkevným zákonom, majú hlboko zapustené korene v srdciach nášho zbožného, ale pritom v histórii ťažko skúšaneho slovenského národa. Sviatok sv. Cyrila a Metoda sa ale stal sviatkom a časom manifestačným dňom slovanských snáh kresťanských, dňom, kedy sa manifestovala i myšlienka Slovákov a Čechov na poli náboženskom, a tak cyrilometodejská idea bola a je jedným z podstatných prínosov československej štátnosti.

Tento zbožný národ, geograficky včlenený medzi Tatry a Dunaj, kráčal od úsvitu dejín tŕnistou cestou života. Keď sa začal prebúdzať z temnôt pohanstva, prišli solúnski bratia, Konštantín a Metod, aby zorali pusté polia slovenské a zasiali zdravé zrno živých právd, vyplývajúcich z večných zákonov božích. Len čo počaly klíčiť zasiate zrná týchto právd, prišla vlna germánskeho mrazu od západu, neskoršie zosilnená i z juhovýchodu so strany Maďarska a začala skazonosne ničiť a rozkladať nádejný nábožensko-národný život na úsvite jeho dejín.

Slovenský národ, roztrúsený v hlbokých dolinách tatranských, veľmi ťažko odolával cez dlhé stáročia zúrivému tlaku maďarskému. Bolo to práve náboženstvo, ktoré ho stmelovalo, ktoré mu dodávalo nehynúce sily a udržovalo ho pre nádejnú a šťastlivejšiu budúcnosť pri živote. Tento zbedačený národ obracal svoj zrak so skrvaveným srdcom k Bohu so slovami na perách: "Bože, svetov Stvoriteľu, Tebe sa klaniame, za náš národ ubiedený o milosť prosíme. Svet nám šliape, čo nám dáva - Tvoja nám dobrota, ľudské zapiera nám i právo života."

Buditelia, spisovatelia a básnici slovenskí, napájaní večnými pravdami božími, udržiavali národ a prosili Všemohúceho o pomoc v ťažkých skúškach života, aby po odorávaní tela národa neklesal, nezúfal, ale v pevnom presvedčení veril v pravdu a spravodlivosť. Národ takto posilnený bojoval, pracoval a hájil svoju dedovizeň. Takto nábožensky stvárnený a usmernený vedel odrážať útoky koncom minulého a začiatkom terajšieho storočia, keď Maďari siahali na náboženstvo, chcejúc zrušiť sviatky, najmä sviatok sv. Cyrila a Metoda. Vtedy celý národ jednotne a odhodlane sa pustil do nerovného boja s nepriateľom a výsledok boja bol ten, že si uchránil to, za čo generácie žily, pracovaly a umieraly.

Maďari, keď videli jednotnosť národa, museli ustúpiť a sviatky ponechať, aby sa predišly prípadné nepokoje a ťažké následky vnútornej politiky. Nepriateľ neustával, len čakal na príhodnú chvíľu, aby pokračoval v predcházajúcich útokoch. Pred svetovou vojnou siahal na školy, na náboženstvo a slovenské deti, ktoré húfne odvážal na Dolniaky, keď si chcel posilniť svoju krv. Najväčší slovenský básnik Hviezdoslav, ktorý, nahmatajúc tep národa, ťažko znášal tento úder, prosil Všemohúceho, aby oddialil národ od skazy a zahynutia.

Toto spomínam preto, že náboženské cítenie slovenského národa je hlboké a každú zmenu, ktorá by narušila jeho náboženskú slobodu, veľmi ťažko znáša, ba priamo cíti sa byť ohrozeným a reaguje veľmi citlivo.

Predložená osnova zákona dočasne narušuje náboženské cítenie a snižuje počet sviatkov a pamätných dní. Ani takéto dočasné opatrenie by nesplnilo predpoklady, z ktorých vychádzala vláda, keby sme zaostali v pracovných výkonoch.

Slovenský národ svoj život budoval a buduje na troch základoch: na náboženstve, národe a štáte. Najsilnejším základom jeho života je náboženstvo, lebo jeho trvácnosť je skoro 2.000ročná. Vedľa neho položený je druhý základ, a to základ národa. O svojbytnosť národa slovenského sa viedly dlhé boje, nedorozumenia, upodozrievania, ale po druhej svetovej vojne konečne Košická dohoda definitívne rozhodla, keď povedala, že Československú republiku tvoria dva národy, a to národ český a slovenský. Toto spolunažívanie v jednotnej, silnej a sociálne spravodlivej republike bude tiež riešené definitívne, a to novou ústavou.

Po prvej svetovej vojne, po tisícročnom utrpení slovenský národ spoločne s bratským národom českým zvíťazily a utvorily spoločný štát: Československú republiku. Pod týmto zorným uhlom treba sa dívať na tieto základy a snažiť sa vzájomnou láskou, dôverou, porozumením a odpúšťaním budovať spoločný štát s pocitom zodpovednosti pre blaho našich národov a blaho štátu.

Demokratická strana bude hlasovať v tom pevnom presvedčení, že tento zásah je dočasný a že štát, keď sa na jednej strane rozhoduje siahať na tradičné práva náboženské, na druhej strane nájde prostriedky vo zvýšenej miere pomáhať rozvoju a rozkvetu náboženského života v našom štáte. Je toho tým viac treba, lebo veľmi často sme svedkami nezdravých snáh a zjavov a veľmi často sú narušované tiež šľachetné zásady, ktoré vyslovil Pestalozzi, keď povedal: Kto Boha miluje, človeka miluje, kto Boha nenávidí, človeka nenávidí. (Potlesk.)