A konečně případ, který vzbudil takové pobouření, že kovodělníci a havíři chtěli zastavit práci na znamení protestu. Je to případ dr Karla Horny, býv. policejního ředitele v Kladně. Vědomě a aktivně spolupracoval s Němci. Nikdy nic nezatajil, všechno dal k disposici gestapu a osobně tam věci donášel. Od Němců dostal na vánoce zvláštní peněžitou odměnu. Má na svědomí zatčení 70leté babičky Paterové z Litovic, která byla zatčena s mužem i synem. Muž v koncentračním táboře zemřel. Na základě zprávy Hornovy byli dva dělníci, Hranička a Livora, posláni do vězení do Terezína proto, že prý řádně nepracovali.

Za vykřikování protiněmeckých hesel v podnapilém stavu byl Alois Novotný z Buštěhradu na základě zprávy, podané dr Hornou gestapu, zatčen a poslán do koncentračního tábora, kde zemřel.

Šéf kladenského gestapa Wiesmann sám uvádí v protokolu, že dr Horna mohl tyto případy zlikvidovat ve vlastní kompetenci, ale tím, že je odevzdal gestapu, učinil z nich případy politické. V době zvýšeného ohrožení republiky podporoval dr Horna nacistické hnutí tím, že vybudoval t. zv. "politické oddělení" a jeho správcem ustanovil zrádce, inspektora Jaroše. (Různé výkřiky.) Nařídil a sám provedl kontrolu všech starých ve spisovně uložených spisů a tam, kde byla zmínka o politickém anebo nepolitickém spolku, spis vyřadil a z tohoto spisu dělaly se potom záznamy na osobní listy kartotéky. Nařídil založení takových listů kartotéčních pro všechny osoby. Tak vybudoval kartotéku v počtu několika tisíc kusů s podrobnými i rodinnými zápisky a celou dal k disposici gestapu. (Výkřiky slovenských demokratických poslanců.)

Na základě všech gestapu vydaných záznamů se přikročovalo k zatýkání řady osob, zejména v případech, kdy pachatel nebyl vypátrán. Wiesmann vypovídá, že byl pak zatčen okruh lidí pro výstrahu a byli vybíráni ti, kteří měli listy v osobní kartotéce.

Nedávno nám ukazoval v bezpečnostním výboru p. ministr vnitra Nosek tyto osobní listy z kladenské kartotéky, zhotovené dr Hornou, na základě nichž byla celé jeho rodina zatčena a vyvražděna. Sama jsem prožila překvapení, když komisař gestapa Friedrich mně při výslechu mával před očima mými osobními kartami a dal mně nahlédnout, že záznamy v těchto listech počínají již rokem 1922, kdy jsem ze Slaného zajížděla do Kladna. Listy pocházely z kartotéky dr Horny. Ten měl svoje číslo Sicherheitsdienstu, kterého používal místo podpisu při podávání zpráv.

Přednosta mimořádného lidového soudu p. dr Kozák svým dopisem z 2. prosince t. r., pres. č. 1936/26.746 sděluje:

"Pokud jde o trestní věc proti dr Karlu Hornovi, byla tato věc k návrhu veřejného žalobce u zdejšího soudu podle retribučního zákona zastavena a spisy dne 13. listopadu t. r. postoupeny očistné komisi pro veřejné zaměstnance při zemském národním výboru." (Výkřiky. Hluk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Škrlantová (pokračuje): Dr Horna se pohybuje na svobodě někde v Chrudimi a nakonec snad bude ve veřejných službách dál rozsévat nenávist proti lidové demokracii, rozkol a fašismus. Propuštění tohoto zrádce, špiona a kata českého lidu vzbudilo u nás ohromné pobouření. Píše se u nás, že je porušován právní řád. Právní řád, vytvořený vítěznou revolucí, představují i retribuční dekrety č. 16 a 17/45; byly podepsány panem presidentem za tím účelem, aby byly na věčné časy vymýceny z národního života fašistické a zrádcovské živly. Tento právní řád je skutečně neustále přehlížen a není dodržován. A ti, kteří nejvíce křičí o právním řádu, šlapou zákony namířené proti zrádcům a kolaborantům. (Výkřiky poslanců demokratické strany. Předsednictví převzal místopředseda Komzala.) Všechny ty svědecké výpovědi byly, prosím, řádně odevzdány ve spisech vyšetřovací komisi, mimořádnému lidovému soudu.

Podpredseda Komzala (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Škrlantová (pokračuje): Viníme pana ministra spravedlnosti, že nevykonal a nevykonává dostatečný dozor nad veřejnými žalobci, aby nedocházelo k výše uvedeným skandálním zastavováním trestního řízení v případech vyložených zrádců. (Různé výkřiky.) Již jsem prosím, zdůraznila, že všechny protokoly byly odevzdány. Lid cítí, že mnohde se národní očista zvrhla na úsilí o očištění kolaborantů. Také způsob, jak je očista v mnohých místech prováděna, dokazuje, že v tak důležitém úseku, jako je soudnictví, vládne starý duch, ba mnohde můžeme to tak označit dokonce duch zpátečnický.

Často se vytýká vyřizování osobních a zájmových účtů při provádění národní očisty. Staly se jednotlivé případy, které je třeba vyšetřit a odsoudit. Avšak to neopravňuje nikoho, tím méně některé strany Národní fronty, aby prováděly kampaň proti očistě vůbec. Zneužívá se touhy národa po klidu, ač právě chránění zrádců a kolaborantů zneklidňuje národ, jak jsme to viděli při procesu s členy protektorátní vlády.

Mluvila jsem zde před časem o soudci dr Stiehrovi z Kladna, který veřejně prohlásil: "Tak lidé blbnou, když se jim dá svoboda". Tento soudce byl přeložen do Prahy a nyní znovu úřaduje u okr. soudu v Novém Strašecí. Tamější lid je tímto přeložením krajně rozhořčen.

Nechť si uvědomí ti, kdož při nejmenším ledabyle provádějí národní očistu, že padá na ně odpovědnost za důsledky, které mohou vzniknout z toho, že se pardonují lidé, kteří v těžkých dobách zradili svůj národ a kteří jej budou zrazovat dále. Nechť si tuto odpovědnost uvědomí i pan ministr spravedlnosti dr Drtina.

Náš lid není přece mstivý, je velkomyslný, avšak naši lidé musí v praktickém denním životě cítiti, že všichni, kteří se v dobách okupace provinili, musí býti potrestáni proto, aby šli do sebe. Tito kolaboranti musí svým dalším životem a prací dokázat, že mohou stát v národě jako ti ostatní. (Hluk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Prosím, aby rečníčka nebola vyrušovaná.

Posl. Škrlantová (pokračuje): Nechť si všichni ti, kteří chrání zrádce a s nimi shovívavě zacházejí, připomenou to úžasné utrpení v dobách (Hluk a výkřiky.) války, miliony zničených životů, nesmírné hospodářské ztráty, jimiž ještě dnes lid všech zemí tolik trpí, nechť si uvědomí, že v sousedství číhá stále početně silný německý národ, který se nikdy nesmíří zejména s tím, že jsme Němce vystěhovali z republiky. Nechť si pan ministr spravedlnosti a jemu podřízení veřejní žalobci uvědomí, že kdo zradil jednou, zradí i po druhé. (Potlesk.)

Chceme, aby si soudnictví získalo u nás důvěru lidu. Nezbytným předpokladem toho je, aby konečně byla zjednána náprava v očistě našeho veřejného života od zrádců a kolaborantů a aby očista, tak jak je předepsána retribučními dekrety, byla soudy a veřejnými žalobci prováděna do důsledků. (Výkřiky.)

Pan kolega má tady pořád starost o svědky: jsme přesvědčeni, že proti Tisovi a proti té zrádcovské chásce najdou tolik svědků, že Tiso bude muset viset! (Potlesk.)

Zvýšit bdělost a odpovědnost je příkazem nás všech, aby, jak se praví ve vládním programu, zrada spáchaná na národě v dobách nejtěžších došla zaslouženého potrestání. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Mráz. Udeľujem mu slovo.

Posl. Mráz: Slavná sněmovno, paní a pánové!

K zákonu, jímž se mění a doplňují dekrety presidenta republiky o mimořádném lidovém soudnictví a prodlužuje jejich účinnost, chtěl bych říci na okraj několik připomínek o poměrech v našem soudnictví a praxi, jak se projevuje v některých případech soudcovská nezávislost. Tady vidíme, jak je zde některým pánům poslancům nemilé, že se zde mluví proti kolaborantům a zrádcům, ale u nás na Slovácku máme jedno přísloví: "Když se hodí mezi husy kamenem, tak potrefená udělá "gág". (Potlesk.) Při tom je zajímavé, že se zde výkřiky obhajují kolaboranti, aniž je ti páni znají, snad jenom proto, že je někteří považují za spřízněné duše. (Potlesk. Výkřiky.) Jsou i svědci, ale ti páni státní zástupci je osvobozují, jak vám dále dokáži.

O soudcovské nezávislosti bylo proneseno velmi mnoho řečí a též byla popsána a potištěna spousta papíru. I my komunisté jsme pro soudcovskou nezávislost, ale nechceme, aby soudcovská nezávislost byla chápána tak, že někteří soudcové mohou jednat proti duchu dnešní lidové demokracie, proti duchu národní a demokratické revoluce, zkrátka proti duchu českého a slovenského národa. A také proti tomu, co mluvil Svatý z Londýna. O tom, že se tak v některých případech stává, aniž ministerstvo spravedlnosti, které právě pan Svatý vede, zakročí, mohu uvést celou řadu dokladů jak od lidových soudů, tak od řádných soudů.

U lidových soudů vidíme všeobecný zjev, že tam panuje v mnohých případech dvojí loket: jeden pro obyčejné smrtelníky, lidi chudé a nemajetné, pro obyčejné členy Vlajky a fašistických organisací, a druhý pro lidi zámožné, bohaté a dříve vlivné a pro vyšší funkcionáře fašistických organisací nebo větší kolaboranty. (Potlesk.) Ti obyčejní dostávají tresty dosti veliké, a plným právem, ale bohatí, nejsou-li případy proti nim zastaveny přímo veřejnou žalobou, jsou buďto osvobozováni nebo dostávají jen velmi mírné tresty. (Hlas: Nebo je podplácejí!) Ano, také podplácejí! Tak na př. byl před lidovým soudem v Uh. Hradišti vynesen velmi mírný trest 18 měsíců proti Mitáčkovi Vavřínovi, který byl župním vedoucím vlajky, zatím co obyčejní členové této Vlajky, které on vedl, dostávali po 5 a 7 letech. Rovněž továrník Šedivý ze Zlína byl osvobozen, i když mu bylo prokázáno, že do své továrny vzal za společníka člověka, který se přihlásil k německé národnosti, že se s ním stále oháněl na úřadech, že továrna vyráběla také pro Wehrmacht, že honil lidi a používal jakéhokoli nátlaku, gestapa, pracovních úřadů atd., jen aby zvýšil výkon, který byl určen pro Wehrmacht.

V časopise Naše pravda jsem rovněž podal důkaz, jak někteří soudcové přímo intervenují za kolaboranty. Tak na příklad se mi dostal do rukou dopis, psaný soudním radou Antonínem Weignerem od krajského soudu v Uherském Hradišti, adresovaný ženě Tomáše Kvapila, který byl funkcionářem fašistické organisace, pak se stal okresním vedoucím Vlajky a byl několikrát fotografován přímo s Janem Rysem. Za tohoto muže podařený p. soudní rada intervenoval, jak je vidět z textu dopisu. který zní:

"Milostivá paní! Plním slíbené slovo, že jakmile se kol. dr Rokyta, příslušný referent, vrátí, že se ho podrobně zeptám, jak dopadly výsledky doplnění, které navrhl veřejný žalobce. Čistínová byla konečně nalezena a byla vyslechnuta někde v Písku v Čechách. Její výpověď však není nikterak obávaná. Kolega mi sdělil, že je přesvědčen v tom směru, že podle doplněného obsahu spisů a pokročilé ustálené praxe asi veřejný žalobce vůbec nebude žalovati a že řízení asi podle § 90 odloží a zastaví." Ustálená praxe je taková, že se případy proti bohatým lidem prostě zastavují. (Hlasy: Jak jste k tomu dopisu přišel?) Dostali jsme jej. Je zajímavé, že se ptáte, jak jsme přišli k dopisu, který se týká kolaboranta, a neptáte se, co se stalo se soudcem, který toho kolaboranta ochraňoval. (Potlesk. Výkřiky.)

"Dnešního dne nový vyšetřující soudce dr Geisler postoupil již spisy po doplnění veřejnému žalobci lidového soudu k návrhu, jenž rozhodne, co se s věcí udělá. Samozřejmě, že i tam Vám po tom půjdu. Pan manžel vsak obav míti nemusí. Račte, milostivá paní, tlumočit nejsrdečnější pozdravy milým dámám, tvořícím Váš úzký rodinný kruh, jakož i ctěnému manželu. S ruky políbením a projevem hluboké úcty jak vidět, pan soudní rada má moc hlubokou úctu ke kolaborantům Vám oddaný dr Weigner. Uherské Hradiště, 18. 2. 1946." Fotografii dopisu i originál máme. Můžeme posloužit p. ministrovi spravedlnosti. (Stálé výkřiky.)

Je tam ještě doložka: "Samozřejmě, že, milostivá paní, tyto zprávy jsou přísně důvěrné, a račte z opatrnosti dopis ihned spáliti!"

Ovšem, nespálil se a dostal se mi do ruky. (Hlas: Gratuluji, pane kolego!) Prosím, děkuji. Je vidět, že si byl vědom, že dělá něco, co jako soudní rada dělat nemá. Povídá se o něm rovněž, že bere úplatky atd.

Jenže je tu další věc: Pan soudní rada míti obavy vůbec nemusel, poněvadž u nás je tak zvaná soudcovská nezávislost a na takové věci naše ministerstvo nehledí nijak černě. Pan rada sice dostal důtku od vrchního soudu v Brně, ale ministerstvo spravedlnosti mu ji hned ocukrovalo tím, že byl přeložen do Znojma, kde se stal přednostou okr. soudu a přešel ze šesté platové stupnice do páté stupnice. Tedy za intervenci ve prospěch kolaboranta byl povýšen do vyšší platové stupnice, což jistě nepovzbudí ostatní většinu soudců. (Výkřiky.)

U okresního soudu ve Zlíně máme také několik případů soudcovské nezávislosti. Celá řada bohatých lidí se dostala před trestní nalézací komisi, poněvadž se nechovali tak, jak se na řádné Čechy slušelo. Jaký div, že jim lidé nadávali do kolaborantů. Tito však, když seznali, jaký duch vane v ministerstvu spravedlnosti, které svého času vydalo směrnice, že se členové organisací Národní obce fašistické nemají považovat za fašisty, a pak ji teprve dodatečně odvolalo, dostali odvahu a žalovali ty, kteří jim do očí řekli, že jsou kolaboranti. Tak se stalo, že jedna poctivá Češka byla předvedena k soudu členem SNB na příkaz soudce dr Darmopila jako obžalovaná pro urážku na cti, přestože žalobce již dostal u TNK ve Zlíně jeden měsíc vězení jako kolaborant. Několik jiných bylo přímo odsouzeno pro urážku na cti k 500 Kčs pokuty, nebo v případě nedobytnosti k 5 dnům vězení. Nebyl připuštěn důkaz pravdy a předvolání svědků, kteří to měli dosvědčit, poněvadž pan soudce dr Darmopil tento důkaz pravdy nechtěl připustit a vymlouval se na to, že pro něho je směrodatné rozhodnutí trestní nalézací komise. Je vidět, že tady ta soudcovská nezávislost trochu zkrachovala, zejména když víme, jaká je praxe u mnohých trestních nalézacích komisí, že se tam rozhoduje o vině hlasováním, a je-li polovina pro osvobození, platí osvobozující rozsudek. Při známé praxi paritního zastoupení v komisích, dále proto, že se celá řada kolaborantů utekla pod ochranná křídla jisté národní strany (Hlas: Které?) nár. socialistů a že někteří spolučlenové těchto obviněných hlasují pak pro osvobození, není to žádný důkaz a také to nemá pro nezávislý soud jako důkaz platit. Ten má nezávisle projednat celý případ a na základě svědeckých výpovědí sám posoudit, měl-li obžalovaný pro urážku na cti důvod žalujícího nazvat kolaborantem či nikoliv. Je charakteristické, že i zde se to dělo jen v případech, kde žalující byli bohatí nebo dříve vlivní lidé.