Při své návštěvě v horských nejvýchodnějších oblastech Těšínska zjistil jsem u tamnějších chudých horalů nutnou potřebu brzké elektrisace. Obce jsou vesměs chudé a na Opavsku a Krnovsku válkou těžce postižené, nově osídlené a naprosto bez finančních prostředků. Pomoc je naprosto nutná a bez státních podpor neproveditelná. A tu bych prosil příslušné činitele, aby přihlédli k tíživým poměrům v těchto exponovaných krajích a na základě tohoto právě projednávaného zákona pomohli tam, kde je toho nejvíce zapotřebí. Každé pohraniční místo potřebuje pomoci a těch 98 obcí našeho ostravsko-opavského kraje čeká na splnění své dávné tužby dostati do svých domovů elektřinu.

Bohužel nejsou ještě splněny všechny podmínky k provedení všech úkolů elektrisačních. Není možno dosud splnit a zajistit jejich financování a také není možno obstarat v plné míře stavební materiál a pracovní síly. I v tomto směru stavějí se do cesty příslušným pracovníkům v tomto oboru překážky tak jako v jiných oborech. Ale věřím, že vzhledem k nesmírné důležitosti brzkého konsolidování poměrů v pohraničí při dobré vůli bude pomoc poskytnuta tam, kde to nejvíce bolí.

Osnova tohoto zákona počítá s touto potřebou těchto krajů, které mají býti naší spolehlivou výspou a mají se státi v celé této oblasti, odkud se hlavně vystěhovali naši dávní, odvěcí nepřátelé, opravdovým rájem.

Tento kraj nesčetněkrát od revoluce prokázal své republice spolehlivost a dosud vykonaná práce svědčí o nejkrásnější vůli splnit to, co vyžaduje od nás nejen dvouletka, ale také celý další příští život celého národa.

Těšínsko, Ostravsko, Opavsko, Krnovsko vítá tento zákon, který má pomoci tam, kde toho je opravdu nejvíce třeba. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor technický posl. inž. Janáčkovi.

Zpravodaj posl. inž. Janáček: Vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: vzdává se slova. Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor průmyslový posl. Cíglerovi.

Zpravodaj posl. Cígler: vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: vzdává se slova. Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor zemědělský posl. Tulovi.

Zpravodaj posl. Tula: vzdávám se slova.

Místopředseda Tymeš: Vzdává se slova. Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji za výbor rozpočtový posl. Valo.

Zpravodajca posl. Valo: vzdávam sa slova.

Místopředseda Tymeš: vzdává se slova.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové.

Námitek není. (Námitky nebyly.)

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 2 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona o finanční podpoře elektrisace venkova (tisk 250).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. inž. Janáček: Nejsou.

Zpravodaj posl. Cígler: Nejsou.

Zpravodaj posl. Tula: Nejsou.

Zpravodajca posl. Valo: Nie sú.

Místopředseda Tymeš: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého odstavce pořadu, jímž je

4. Zpráva výboru právního o vládním návrhu zákona (tisk 256), jímž se mění a doplňují dekrety presidenta republiky o mimořádném lidovém soudnictví a prodlužuje jejich účinnost (tisk 272).

Zpravodajem je p. posl. dr Bunža. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bunža: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Když byl vydán dekret presidenta republiky č. 16 ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, platný ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., a dekret č. 17 ze dne 19. června 1945 o národním soudu, bylo jistě dobrým úmyslem a snad i přesvědčením zákonodárce a veřejnosti, že v předepsané době jednoho roku ode dne účinnosti těchto dekretů, t. j. do 8. července 1946, bude národní očista skončena tím, že všechny případy budou vyřízeny. Trestních případů však napadlo tolik, že lidové soudy ani národní soud nemohly s nimi býti při vší své poctivé snaze v této lhůtě hotovy. Proto zákonem č. 149 z roku 1946 byla účinnost těchto dekretů prodloužena do 8. ledna 1947 bez jakýchkoli formálních nebo materiálních změn v obsahu těchto dekretů. Po 8. červenci 1946 napadla však soudům a úřadům veřejné žaloby velká řada dalších trestních oznámení, z nichž některá ani nebyla řádně vyšetřena, a proto bylo nutno uvažovati, zda by nebylo vhodno účinnost těchto dekretů znovu prodloužit. Skutečnost je taková, že dnem 8. ledna 1947 zůstane ještě značná řada nevyřízených a neskončených případů před lidovými soudy a soudem národním a tato skutečnost vedla nezbytné k tomu, že účinnost těchto dekretů musela být prodloužena. Podle zjištěného stavu nevyřízených případů v této době jak u lidových soudů, tak i u soudu národního, a pravděpodobného počtu případů, které mohou ještě napadnouti, bylo lze již se značnou určitostí odhadnouti, že do čtyř měsíců, t. j. do 4. května 1947, budou všechny případy skončeny. Datum 4. května je konečná lhůta účinnosti retribučního dekretu a činnosti mimořádných lidových soudů a národního soudu. Toto datum bylo voleno také z toho důvodu, aby dnem výročí revoluce, t. j. 5. květnem 1947, přešlo se i na poli soudnictví do vytoužených normálních poměrů.

Je v zájmu spravedlnosti vůči souzeným i vůči národu, aby pokud možno všichni obžalovaní, jimž se klade za vinu trestná činnost podle retribučního dekretu, prošli očistou lidu, prováděnou formou mimořádných lidových soudů a národního soudu. Pokud snad v ojedinělých případech by se stalo, že lidové soudy a národní soud nebudou ani v této lhůtě s některými případy hotovy, osnova zákona s touto eventualitou počítá a řeší jí tak, že v takových věcech budou nadále příslušny soudy řádné, které budou v řízení pokračovat, a to po formální stránce podle dosud platného trestního řádu, věc samu pak budou posuzovat a o ní rozhodovat podle hmotně právních zásad retribučního dekretu. Po skončení účinností retribučních dekretů budou o všech zločinech trestaných podle retribučních dekretů souditi sborové soudy I. stolice, a to i kdyby se jednalo o trestné činy, které podle výše trestu na ně dopadajícího by měly spadat před soudy porotní. Je tedy příslušnost porotních soudů u zločinů trestaných podle retribučního dekretu vyloučena vůbec, a to z toho důvodu, že tyto zločiny pokládají se za zvlášť zavrženíhodné a upírá se jim tudíž charakter zločinů politických, a pak také proto, že je zde převyšující zájem na rychlém projednání těchto věcí, což by se jistě nestalo, kdyby o těchto věcech měly rozhodovat soudy porotní, kde by se věci mohly protáhnout po případě i na celá léta.

Nutno zdůrazniti, že podle obsahu navrhovaného zákona nepočítá se v žádném případě s event. dalším prodloužením účinnosti retribučního dekretu a tím také s existencí mimořádných lidových soudů a národního soudu po 4. květnu 1947. Tím dnem působnost těchto soudů ustane a případy jimi nevyřízené přejdou na řádné soudy. Nové trestní řízení však po 4. květnu 1947 pro trestné činy podle retribučního dekretu nebude již možno zahájit.

Tato osnova zákona však nejen že prodlužuje účinnost retribučního dekretu, nýbrž zavádí i některé novoty, vesměs po stránce formálně-právní. Předně: vycházejíc ze zkušenosti, že lidoví přísedící u mimořádných lidových soudů se nedostavovali k přelíčení nebo se vzdalovali před jeho skončením, a to bez jakékoliv řádné omluvy, zavádí osnova zákona pořádkový trest pokuty do 10.000 Kčs nebo vězení do 8 dnů na soudce z lidu, kteří tímto způsobem bez řádné omluvy poruší svoji povinnost. Toto porušování povinnosti soudci z lidu pramenilo jednak z toho, že jejich zájem a zájem veřejnosti o lidové soudnictví celkově značně poklesl, jednak také někdy i z úmyslu vzdálením se zmařiti další řízení. Zavedením pořádkových trestů se snad podaří tyto obtíže odstranit.

Další formálně-právní novotou v osnově je x zmínka o opravných prostředcích. Podle dosavadního znění retribučního dekretu, § 31, odst. 1, věta 1, byly proti rozsudku mimořádných lidových soudů a národních soudů vyloučeny opravné prostředky. Podle běžné terminologie a obecné praxe se tím rozumělo, že jsou vyloučeny řádné opravné prostředky, t. j. odvolání a zmateční stížnost. Poněvadž však v praxi vznikly někdy pochybnosti o rozsahu vyloučení opravných prostředků a byla vylučována i možnost použíti mimořádných opravných prostředků, to je zmateční stížnosti pro zachování zákona a obnovu trestního řízení, uvádí osnova spíše jako interpretační ustanovení, že proti rozsudkům mimořádných lidových soudů a národního soudu není řádných opravných prostředků. Současně se však ustanovuje, že zmateční stížnost pro zachování zákona je přípustná, a také se určuje, kdo rozhoduje o návrhu na obnovu trestního řízení.

Navrhovaným zákonem se ruší také možnost konati veřejné popravy. Toto rozhodnutí jest jen schváliti, neboť veřejné popravy, které snad měly svůj význam v dobách revolučních, nyní již tento význam pozbyly a lid má zájem jen o to, aby se každému zločinci dostalo spravedlivého trestu, a pokud kdo touží po veřejných popravách, není to již zájem celku, nýbrž zájem sensace chtivých jedinců, a k tomu účelu veřejné popravy nesmějí sloužiti.

Nejpodstatnější změna je úprava § 29 retribučního dekretu, podle kterého je třeba kvalifikované většiny pro užití mimořádného zmirňovacího práva podle ustanovení § 16, odst. 2 retribučního dekretu. Podle dosavadní úpravy stačilo pro použití tohoto ustanovení, když pro ně hlasovala nadpoloviční většina členů soudního sboru. Podle nynější úpravy se žádá, aby se o usnesení, jímž se snižuje trest pod dolní hranici sazby nebo zaměňuje jeho způsob za mírnější nebo jímž se upouští od potrestání, vyslovila kvalifikovaná většina soudního sboru, t. j. u mimořádných lidových soudů 4 z 5, u národního soudu 5 ze 7.

Bylo uvažováno, zda toto jisté ztížení používání § 16, odst. 2 retribučního dekretu nebude nespravedlivé vůči těm, kteří se bez své viny nedostali před soud do dne účinnosti tohoto zákona. Vzalo se však v úvahu, že předně se ničeho nemění na hmotně-právních předpokladech používání zmirňovacího práva podle § 16 příslušného dekretu, a pak také, že se staly případy, kdy nedosti pečlivě bylo uvažováno o možnosti použíti tohoto ustanovení. Požadavkem kvalifikované většiny pro použití ustanovení § 16 má se dosíci větší pečlivosti a důkladnosti při používání tohoto ustanovení. Požadavek kvalifikované většiny je také kompromisní závěr jednání o vhodnosti používání mimořádného zmírnění v rozsahu § 16, odst. 2 retribučního dekretu.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že prodloužení účinnosti retribučního dekretu se stalo po bedlivé úvaze a jako nezbytné řešení té skutečnosti, že lidové soudy a Národní soud nemohly zvládnout všechny případy ve stanovených lhůtách. Datum 4. května 1947 však musí býti konečným dnem, kdy skončíme očistný proces v národě. Tím dnem přejdeme k normálním poměrům a můžeme se pak všichni věnovati v klidu práci pro zajištění šťastné budoucnosti lidu a republiky.

Doporučuji slavné sněmovně osnovu zákona ku přijetí. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Ke slovu je přihlášena pí posl. Škrlantová. Dávám jí slovo.

Posl. Škrlantová: Pane předsedo, vážená sněmovno!

Pan ministr spravedlnosti dr Drtina konstatoval ve své zprávě v rozpočtovém výboru, že se u nás národní očista provádí velmi přísně a rozhodně. Bylo by naším nejvřelejším přáním, kdybychom toto sdělení mohli potvrdit. Avšak skutečnost je poněkud jiná. Jděte se zeptat pracujícího lidu měst a venkova. Vzpomíná na ony sliby představitelů naší zahraniční vlády z Londýna, jak připomínali zrádcům, že přijde čas, kdy se celému národu za svou zradu budou odpovídat. Tato slova považoval náš lid za závazná, věřil a proto nesáhl k samovolné očistě ihned po revoluci. V retribučních dekretech bylo slavnostně znovu prohlášeno, že všichni zrádci a kolaboranti budou co nejpřísněji potrestáni.

Lid vzpomíná na sliby a je krajně pobouřen rozsudkem nad členy protektorátní vlády. Také v pokrokových vrstvách v cizině byl údiv nad tímto rozsudkem. Pobouření lidu se projevuje časem i v některých částech krajů.

Na Kladensku je velké pobouření pro případy, které byly projednány minulý týden na široké konferenci okresního národního výboru v Kladně, kde za přítomnosti zástupců všech politických stran bylo uloženo všem poslancům kladenského kraje, aby v zájmu skutečné a nestranné očisty přednesli ve sněmovně tyto případy:

Nemůžeme pochopiti, proč mimořádný lidový soud neodsoudil inž. Otto Srbu z Chrášťan, který v r. 1943 s kohortou Moravcových spolupracovníků a s důstojníky SS odjel na východní frontu. Po svém návratu napsal hanlivou brožuru o Sovětském svazu právě v době, kdy se tam formovala naše zahraniční východní armáda. Jeho spisy byly mimořádným lidovým soudem v Praze postoupeny k projednávání pouze podle malého dekretu. V době, kdy bratrský národ tvrdě a těžce bojoval za svoji i naši svobodu, zesměšňoval tento zrádce tiskem, slovem a filmem zbídačené ženy a děti v okupovaném sovětském území. Za to nebyl mimořádným lidovým soudem potrestán a je na svobodě. Lid je pobouřen, že veřejný žalobce u mimořádného lidového soudu v Praze zastavil trestní řízení proti inž. Josefu Vodičkovi, býv. řediteli průmyslové školy v Roudnici n. Labem a v Kladně. ve spisech inž. vodičky jsou přiloženy oběžníky pro žactvo průmyslové školy v Roudnici, které psal z vlastní iniciativy, a celý profesorský sbor průmyslovky jej po revoluci za to vyloučil ze svých řad. V těchto oběžnících se Vodička hanlivě vyjadřoval o naší zahraniční vládě, spílal jí židozednářů a hanlivými slovy urážel pana presidenta. Byl konfidentem Sicherheitsdienstu a sám ve svém protokolu přiznal, že třikrát dobrovolně navštívil služebnu Sicherheitsdienstu v Kladně. Jeho manželka je Němka a jeho případ zakládá skutečně důvod k potrestání podle velkého retribučního dekretu. Inž. vodička za to, že prohlašoval o naší zahraniční vládě, že je studnicí temnoty, a že se hanlivě vyslovoval o panu presidentu naší republiky, za to učí dnes naše děti na průmyslové škole v Ostravě. (Slyšte!)