Po splnění dvouletého plánu zbude totiž v zemích českých neelektrisováno asi 3050 obcí a osad, vesměs více méně odlehlých a těžko přístupných. takže náklady s jejich připojením na elektrickou síť budou poměrně značné. Pro jejich postupnou elektrisaci budou zajisté směrodatny nejen zájmy hospodářské potřeby, ale také finanční možnosti státu. Technický výbor dospěl proto k názoru, že nelze na tak dlouhou řadu let předbíhati budoucí konstrukci státního rozpočtu. Kromě toho bude zajisté žádoucí, aby do konce roku 1948 byla vypracována a schválena nová celostátní zákonná norma, která by otázky soustavné elektrisace řešila po stránce technické i finanční jednotné na celém státním území, aby tak byl odstraněn dnešní dualismus v právních předpisech i v příslušnosti ústředních úřadů mezi Slovenskem a zeměmi historickými, jakož i aby byly sjednoceny připojovací podmínky různých dosavadních všeužitečných elektrických podniků.

Takové správní sjednocení ještě před vydáním této nové normy má umožniti také nový text poslední věty č. I, odst. 1, kdyby v mezidobí došlo k žádoucí zákonné úpravě působnosti v této věci mezi ministerstvem průmyslu a ministerstvem techniky v zemích historických.

Technický výbor při tom předpokládá, že v očekávaném novém elektrisačním zákoně dojde náležitého vyjádření i fakt znárodnění energetického průmyslu také v tom smyslu, že financování nových staveb tohoto druhu převezme, alespoň v podstatné části, znárodněný průmysl na svá bedra sám. Ostatní změny technickým výborem přijaté jsou spíše rázu stylistického a jejich odůvodnění jest obsaženo ve zprávě výborové. K této tištěné zprávě bych chtěl ještě dodati, že podpory na stavby elektrovodných zařízení podle tohoto dnes projednávaného zákona týkají se pouze staveb nových a mohou dosáhnouti u obcí v územích poškozených okupací nebo válkou až 75% celkového stavebního nákladu. Pojem území a obcí válkou nebo okupací poškozených bude zajisté nutno při provádění tohoto zákona vykládati přiměřeně s příslušnými ustanoveními zákona č. 86/1946 Sb. o stavební obnově. Tam, kde půjde o obnovu válkou nebo v souvislosti s okupací zničených nebo poškozených elektrovodných zařízení, dříve již existujících, třeba i k financování takových rekonstrukčních staveb použíti platných předpisů citovaného zákona o stavební obnově.

Závěrem opakuji svůj návrh, aby slavná sněmovna schválila předloženou osnovu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona o finanční podpoře elektrisace venkova ve znění, jak se na něm usnesl výbor technický. (Souhlas.)

Místopředseda Tymeš: Zpravodajem za výbor průmyslový je p. posl. Cígler. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Cígler: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Můj úkol byl neobyčejně ulehčen p. kolegou zpravodajem za výbor technický, inž. Janáčkem. Předložená osnova, kterou se mění některá ustanovení zákona o finanční podpoře elektrisace venkova, stanoví, jak již zde bylo uvedeno, že na elektrisaci bude použito pro rok 1946 16 mil. Kčs, pro rok 1947 80 mil. Kčs a pro rok 1948 100 mil. Kčs. Tyto podpory jsou nutné proto, poněvadž obce nebo družstva, jež jsou obyčejně stavebníky sekundárních sítí, nemohly by samy ze svých vlastních prostředků stavbu sekundárních sítí provádět.

V průmyslovém výboru se někteří členové výboru právem pozastavili nad tím, že částky, stanovené jako stavební příspěvky pro elektrisaci, jsou poměrně nízké a že stěží stačí k tomu, aby stanovený úkol, t. j. elektrisace 1050 obcí, mohl být proveden. Domnívám se, že veliký význam dokončení elektrisace naší země je mimo jakoukoliv diskusi. Bohužel však ani po ukončení dvouletky nebudeme ještě míti úplně provedenu elektrisaci. Bylo už tady správně uvedeno, že v Čechách a na Moravě zbude ještě asi 3000 obcí a osad bez elektrického proudu a ještě horší situace v tomto směru je, bohužel, na Slovensku. Stojí proto před námi stále ještě veliký úkol, který může býti zvládnut jen tehdy, bude-li finanční podpora i v budoucích letech tak vydatná, aby byla dostatečnou úhradou.

Technický výbor vyškrtl větu, podle které pro léta 1946 až 1956 mají býti poskytnuty na elektrisaci částky podle potřeby. Průmyslový výbor se k této změně připojuje, a to proto, poněvadž se počítá s tím, že do této doby budou zvládnuty všechny technické i finanční problémy, které jsou zatím překážkou úplné elektrisace našeho území, a že u nás věci energetiky budou upraveny novou zákonnou normou. Zákon, který je sněmovně předložen, je tedy opatřením přechodným a rozsah jeho je diktován nejen finančními, ale i technickými možnostmi.

Jako zpravodaj výboru průmyslového doporučuji, aby předložená osnova byla schválena se všemi změnami, provedenými výbory technickým i průmyslovým. (Souhlas.)

Místopředseda Tymeš: Zpravodajem za výbor zemědělský je p. posl. Tula. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Tula: Pane předsedo, paní a pánové! Vládním návrhem zákona, kterým se mění nynější zákon o finanční podpoře elektrisace venkova, má býti podpořeno zemědělské a živnostenské podnikáni na venkově v takové míře, jak to dnešní poválečná doba požaduje. Osvobozením našeho státu započala nám nová doba, nové období hospodářského života i na našem venkově. Naším úkolem je zvyšovat a podněcovat jak veškerou výrobu zemědělskou, tak i podnikání a ruch živnostenský, neboť chceme zvýšit podstatně životní úroveň všech vrstev našeho pracujícího lidu, tudíž i životní úroveň zemědělského pracujícího člověka. Toho chceme dosáhnout racionalisací zemědělské výroby a moderními pracovními methodami. Bez zavedení a vydatné pomocí elektřiny by to nebylo ovšem možné. Žijeme ve věku elektřiny a proto nesmíme po této stránce nic pominout, čím bychom zemědělcům ulehčili práci a současně zlepšili hmotné výsledky jejich práce. Je ještě 1050 obcí v zemích České a Moravskoslezské, kde elektrisace není buď dokončena, nebo kde je sice dokončena, ale elektrisační náklad není dosud uhrazen. Dále je v těchto dvou zemích ještě asi 4100 obci, které elektřinu vůbec nemají. Z toho vyplývá, že v oboru elektrisace venkova je ještě mnoho doháněti.

V dnešní době modernisace a racionalisace práce a výroby je samozřejmě a pochopitelné, že obce se domáhají udělení podpor. Dosavadní výše podpor, udělovaných podle možnosti starého zákona, který je dosud v platnosti, není schopna uspokojit potřeby a nutnosti elektrisace v dnešní době plánovité výstavby našeho zemědělství. Tento zákon je nutno změnit. Tento příspěvek k budování a výstavbě naší republiky je jenom jedním článkem celého řetězu našeho plánování v rámci dvouletého plánu. Znárodnění našeho průmyslu, energetických zdrojů a peněžnictví nejen zajišťuje pokračování v elektrisaci našeho venkova, ale vůbec celé plánování v zemědělství. Protože elektrisace venkova je doposud až na malé výjimky provedena ve svém celku jen extensivně, je třeba, aby poměrně nákladného rozvodného zařízení bylo hospodárně využito v každé obci. Nestačí užívat elektřiny jen k výmlatu, řezání dřeva a čerpání vody nebo močůvky. Elektřinu je nutno zapojit pokud možno do všech prací ve statcích a v domácnostech. Zejména ve venkovské domácnosti musí býti elektřina vedle světla nejlepší pomocnicí hlavně při vaření na elektrickém sporáku v době žní a jiných polních prací. Zapojíme s úspěchem elektřinu při paření brambor, praní, žehlení prádla, odstřeďování mléka a stloukání másla a všech ostatních drobných pracích. Vedle elektrického sporáku a pařáku neměla by ve venkovských domácnostech chybět ani elektrická lednička, koupelna a pračka. Souvisí to ovšem i s výrobností a výkonností našich továren a s výší důchodů našich zemědělců. Je samozřejmé, že nemůžeme hned první rok vyrábět milion praček a jiných krásných a užitečných věcí. Všech těchto moderních vymožeností musíme používat pokud možno družstevně, aby mohly být stoprocentně využity.

S rozšířením používání elektřiny souvisí ovšem i zvýšení výroby elektrické energie. Má se ho dosáhnout tím, že všeužitečné eletrárny sdružené v Československých energetických závodech zvýší proti dnešnímu stavu svou výrobu asi o polovinu, zatím co závodní elektrárny zvýší výrobu o čtvrtinu. Je velmi výhodné. že nositeli soustavné elektrisace ve státě budou národní podniky energetické, které jedině mohou zaručit nejúčelnější krytí potřebné energie elektrické.

Celková výroba elektřiny stoupne podle plánu o 35%. Vzestup výroby bude tím mnohem rychlejší, než byl před válkou. Podobné poměrné zvýšení v době předválečné vyžádalo si údobí osmi let, t. j. od roku 1929 do roku 1937.

Při udělování příspěvků a podpor bude v první řadě přihlíženo k územím poškozeným okupací nebo válkou, k hospodářsky slabým oblastem a místům a ke krajům, které se osídlují, nebo v nichž by se elektrisací dosáhlo zvýšení zaměstnanosti nebo zvýšení výroby zemědělské nebo živnostenské. Na stavby elektrovodných zařízení v územích poškozených okupací nebo válkou může býti poskytnut stavební příspěvek až do výše 75% stavebního nákladu.

Elektrisaci venkova jako takovou není třeba nějak zvlášť doporučovat a propagovat, protože snaha mít a užívat elektřiny, obzvláště jako pohonné síly na venkově, je všeobecná a živelná. Jde tu především o prohloubení elektrisace všestranným využitím elektřiny v hospodářství a domácnosti. To ovšem předpokládá v obcích, kde se elektrisace prováděla již před mnoha lety, rekonstrukci sekundární sítě a domovních přípojek a hlavně dostatek levných elektrických spotřebičů, jako sporáků, pařáků, praček, ledniček, koupelen atd.

Je tedy povinností našeho průmyslu, aby tato fakta vzal na vědomí a zařídil se podle toho. Ulehčilo by se tím především zemědělské ženě, přetížené prací a starostmi.

K tomu se připojuje vnitřní elektrisace zemědělských statků, která je stejně důležitá pro modernisaci a mechanisaci výroby živočišné.

Přípravu píce, napájení, dojení a jiné může usnadnit elektřina. Tento úsek zemědělské výroby je nutno rozvinout za pomoci soustředěné elektrisace do větší šíře a hloubky. Naše chovatelství skotu a všeho ostatního dobytka musí opět dostoupit světově úrovně. Chceme být úrovní našeho zemědělství mezi prvními národy Evropy a proto nesmíme zůstávat v ničem pozadu. Chceme zvýšit výnosnost zemědělských statků, ulehčit zemědělcům práci, zvýšit jejích životní úroveň a zpříjemnit jim život. Musíme ovšem vidět i ostatní úseky našeho plánování. Mechanisací statků za pomoci elektrisace musí ovšem doplňovat i mechanisace výroby rostlinné, t. j. mechanisace obdělávání půdy. I zde se musíme snažit o to nejlepší, co nám technické vymoženosti současné doby přinášejí. Musíme zdokonalovat naše traktory a všechny ostatní stroje a nářadí. Musíme zdokonalovat způsob jejich používání i podmínky a prostředí, ve kterých se s nimi pracuje. To znamená, že musíme provést scelování půdy. Toto scelování půdy musíme provést velkorysým způsobem a musíme jím přispět i k sociálnímu vyrovnání mezi zemědělci na naší vesnici. My chceme modernisací a mechanisací zemědělství prospět všem pracujícím zemědělcům a nikoliv pouze několika nejsilnějším jedincům. Jsou pryč časy, kdy tak zvaní silní jedinci za spolupráce bank hnali drobné zemědělce do exekucí, kde ve dražbě skupovali za směšnou cenu jejich usedlosti.

Úspěch našeho plánování v úseku zemědělském je samozřejmě závislý i na výrobnosti a výkonnosti ostatních úseků výrobních. Kdyby průmysl elektrotechnický pokulhával, nebylo by možno provést elektrisační plán na našem venkově. Kdyby průmysl hospodářských strojů, průmysl umělých hnojiv nesplnily očekávání, nemohly by být splněny naděje našich zemědělců, které dvouletý plán obnovy a výstavby naší republiky jim dává. Je proto potřeba vyvolat veliké pracovní soutěžení všech vrstev našeho pracujicího lidu. Ve všech oborech práce a podnikání je nutno postavit do popředí především lidi schopné, dobré odborníky, lidi iniciativní a vědomé si svých velkých povinností k celému národnímu pracovnímu kolektivu. Novou pracovní morálku potřebujeme v zemědělství i v průmyslu.

Proto jsme všechny ty veliké reformy, ať to už bylo znárodnění průmyslu, energetických zdrojů a peněžnictví nebo nová pozemková reforma, odstupňované ceny rostlinné i živočišné výroby zemědělské, tak tvrdě prosazovali, protože je to akt sociální spravedlnosti, bez které by nebylo žádných dobrých výsledků modernisace a mechanisace, ať výroby průmyslové nebo zemědělské. Nám jde o skutečnou lidovou demokracii, a ta se nedělá frázemi, demagogií nebo planým radikálničením. Víme, že jen práce je základem zdraví a života celé národní společnosti. Práce musí být ovšem plánovaná a podepřena i zákonnou úpravou života a práce na vesnici. Budujeme si naše národní hospodářství na zcela nových základech. Protože liberalisticko-kapitalistický systém hospodářství hanebně zklamal, nemůžeme se k němu vracet. Ty smutné zkušenosti, které jsme s ním v posledním desítiletí měli, nám úplně postačí. Staré zbankrotělé duchy kapitalismu nebudeme vyvolávat. Jsme rádi, že jsme je již zmíněnými reformami zatlačili na ústup. Našemu pracujícímu kolektivu chceme vybudovat svět docela jiný. Chceme, aby měl jistotu, že už vždy bude dost chleba. To může zaručit jen nový, lidově-demokratický řád. Musíme si vybudovat hospodářskou soustavu takovou, která nám zajistí stálý hospodářský vzestup. To znamená ovšem soustavné a velkorysé plánování v duchu nové doby. Všemi hospodářskými a sociálními reformami, které předcházely dvouletý plán, uvolnili jsme pole velmi široké iniciativně pokrokového a osvíceného zemědělce. Věříme v našeho zemědělce a všechny zemědělské zákony, které ministerstvo zemědělství připravuje, chtějí jen zajistit a rozmnožit výsledky práce a snažení zemědělských vrstev. Je samozřejmé, že zde musíme být důslední a nesmlouvaví. Musíme jimi napravit pokud možno všechny chyby z minulosti. Mimo to musíme se dívat přes vrata svých statků a přes meze svých polí daleko do budoucnosti. To však neznamená, že bychom se ve svém pohledu na naše plánování měli vznášet kdesi v oblacích. Musíme chodit po zemi. Ovšem chodit a ne klopýtat a na každém kroku zakopávat o zbytky a zůstatky ze starého hospodářského řádu.

Je nezbytně nutno, aby zákony, které ministerstvo zemědělství má už připraveny, byly co nejdříve projednány. Bylo by opravdu špatné, kdyby některé strany chtěly znemožnit jejich rychlé projednávání tak, jak tomu některé zjevy z poslední doby nasvědčují.

Revise první pozemkové reformy je naprosto nutná, protože byla provedena proti duchu záborového zákona a je dílem nedokončeným. Uvažme, že původním vlastníkům velkostatkářské půdy, kterých bylo 2000, zůstalo po tomto špatném provedení přídělu půdy ještě 400.000 ha půdy zemědělské, 1,800.000 ha půdy lesní a spolu s tak zv. jinou půdou celkem 2,300.000 hektarů, to je průměrně více než 1100 hektarů na každého.

Uvědomíme-li si, že po provedení první pozemkové reformy mělo zůstat původnímu majiteli pouze 150 hektarů půdy zemědělské a nejvýše 250 hektarů veškeré půdy, vidíme, jak byl tehdy zákon obcházen ke škodě drobných přídělců. Stejný nešvar byl prováděn v přidělování zbytkových statků. Ty byly přidělovány z největší části nezákonně, protilidově a protidemokraticky. Na každého zbytkaře zbylo ještě průměrně po 100 hektarech, zatím co drobným přídělcům, kterých bylo 650.000, bylo přiděleno 640.000 hektarů, tedy necelý hektar na jednoho. Naši zemědělci mají jedinečný zájem na dokončení pozemkové reformy, kterou bývalá agrární strana malým a středním rolníkům ublížila. Stejně důležitým zákonem je zákon o scelování. Tímto zákonem má být umožněno co nejrychlejší scelování pozemků. Naše ministerstvo zemědělství chce provést úplné scelování pozemků v celé republice během šesti roků. Uvážíme-li, že během posledních šedesáti let bylo sceleno sotva 400 obcí, vidíme, jaký pronikavý zásah má býti tímto zákonem o scelování proveden. Má toho být dosaženo především dalekosáhlým uplatněním lidu ve všech instancích a institucích scelovacích.

Na jedné straně chceme, aby půda patřila těm, kteří na ní pracují, na druhé straně chceme zmodernisovat způsob obhospodařování této půdy. I všecky ostatní zemědělské zákony mají přispět, každý svým způsobem, k celkovému povznesení naší vesnice.

Chceme, aby zemědělec požíval plně plody své práce a aby nebyl okrádán a ochuzován kapitalistickým kořistnickým systémem hospodářským. Naše cesta zemědělské politiky je rovná a jasná. Proto se kapitalistická reakce snaží, kde jen možno, brzdit a oddalovat uskutečnění těchto zemědělských zákonů, jichž je nezbytně zapotřebí k přeměně dnešního způsobu práce a života na vesnici. Tyto zákony jsou dělány ve prospěch zemědělského pracujícího lidu. Jsou dělány i lidem samým a není pravda, že tyto zemědělské zákony působí na vesnici neklid a odpor. Neklid a odpor budí v řadách velkostatkářů a zbytkařů, kteří mají strach o své majetky jichž lehce nabyli. Soudruhu ministru Ďurišovi se právě z těchto řad vytýkalo, že prosazuje zemědělské zákony proti vůli zemědělského lidu. Dobře, soudr. ministr Ďuriš se tedy odvolal k lidu, chce, aby lid sám posoudil a pronesl své mínění. Ministr zemědělství Ďuriš jako pravý demokrat dal všechny poslední připravované zemědělské zákony přímo zemědělcům k posouzení. Je to po prvé v dějinách našeho národa, že lid je spoluúčasten na tvoření zákonů. Jsou to ovšem komunisté, kteří dovedou být takovými opravdovými demokraty. Že se to někomu nelíbí? Samozřejmě! Kdo se k lidu v minulosti špatně choval a kdo lidu nepřeje, obává se kritiky lidu. Lidová politika se nedělá lidově-demokratickým žvaněním, ale skutečně lidově-demokratickou prací. Musíme se tomu smát, když i někteří členové zemědělského výboru parlamentního dostávají husí kůži z opravdové demokracie, tak jak ji promítá do praxe ministerstvo zemědělství. K lidu blíž! My se lidu nebojíme. My jsme lid ještě nezklamali a proto víme, že lid nezklame ani nás, opravdové demokraty. My jsme svou politikou protikapitalistickou vymanili všechen náš pracující lid z moci soukromého kapitálu.