Předseda Jos. David.

Místopředsedové Petr, dr Ševčík.

Zapisovatelé dr Kokeš, dr Neuman.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Fierlinger, Ursíny, dr Zenkl; ministři dr Dolanský, dr Drtina, dr Franek, Hála, inž. Kopecký, V. Kopecký, Laušman, dr Nejedlý, dr Pietor, dr Procházka, arm. gen. Svoboda, Zmrhal.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

193 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar, zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona republiky Československé (tisk 244), kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 22. listopadu 1946.

Předseda (zvoní): Zahajuji 29. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi posl. Slívovi, inž. dr Kameníčkovi, dr Novotnému, Šlingovi, dodatečně na včerejší schůzi posl. Zuzaňákovi, F. Svobodovi, Vandrovcovi, dr Neumanovi, na tento týden posl. Švermové, Vodičkovi, Zápotockému, Šteklovi.

Přikročíme k projednávání pořadu, jímž je

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 244) finančního zákona republiky československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a

rozprava o prohlášení pana ministra financí, učiněném ve 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 22. listopadu 1946.

Generálním zpravodajem je pan posl. Firt.

Budeme pokračovati v třetí části podrobné rozpravy, a to hospodářské, dopravní a finanční.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: pp. posl. Souček, Štěpán, Fraštacký, inž. Janáček, Desenský.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, panu posl. Součkovi.

Posl. Souček: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Ústavodárnému Národnímu shromáždění byl předložen k posouzení státní rozpočet na r. 1947. Hlavní ráz rozpočtu je určen dvouletým hospodářským plánem obnovy. Protože 58 % z celkových investic v rámci dvouletého hospodářského plánu činí stavební investice všech druhů, bude úkolem slavného Národního shromáždění přezkoumat, do jaké míry předložený státní rozpočet splní úkoly vytyčené hospodářským plánem.

Stavební investice představovaly již dříve přes touto světovou válkou vysoké procento z národního důchodu. Již pan kol. inž. Ješ uvedl některá hrubá čísla, týkající se podílu stavebních investic na národním důchodu podle dr Stádníka. Uvedu jen několik slov o skladbě tohoto podílu se zřetelem účelovým.

Tak v r. 1929 - podle dr Stádníka - činily veřejné investice 1.274 mil., soukromý stavební ruch 3.500 mil., v průmyslu a živnostech činily investice 1.820 mil., celkem stavební investice bez zemědělských investic činily v r. 1929 6.547 mil. V té době podle dr Stádníka činil národní důchod 67.620 mil. Na rozdíl od toho došlo v r. 1930 k určitým přesunům ve prospěch průmyslu. Tak soukromý stavební ruch v tomto roce činil 2.625 mil., veřejné investice 1.456 mil. a v průmyslu a živnostech činily investice 2.107 mil. Kč. Celkem investice v r. 1930 bez zemědělských investic činily 6.116.mil. z celkového národního důchodu 68.470 mil. Kč. Nejnižšího bodu dostoupily stavební investice v r. 1935, kdy činily bez zemědělských investic 2.224 mil. z celkového národního důchodu 52.680 mil.

K podstatným přesunům v neprospěch soukromého stavebního ruchu i průmyslu došlo v r. 1938, kdy veřejné investice činily 3.273 mil., soukromý stavební ruch 1.780 mil. a investice v průmyslu a živnostech pouhých 270 mil., celkem bez zemědělských investic v tomto roce činily stavební investice 5.171 mil. z celkového národního důchodu 56.660 mil.

Při takovém jednoduchém srovnání by se zdálo, jak zde rozváděl ve své řeči pan inž. Ješ, že vlastně nám dnes nepůjde o nic víc, nežli abychom dosáhli, aby byl rozvinut asi takový stavební ruch, jaký byl před touto světovou válkou. Ale již z letmého pohledu na skladbu těchto investic je patrno, že na povaze investic závisí také množství vykonané práce, a protože tentokrát úkoly, které stojí před stavebnictvím, jsou vyšší nejen svým rozsahem a povahou, ale jsou zde také úplně nové okolnosti, za kterých se provádějí stavební investice, je povaha těchto úkolů daleko složitější a jejich zdolání bude daleko těžší. Nelze tedy z toho dovozovat, že nám jde jen o to, abychom dosáhli toho, aby se rozvinul takový normální stavební ruch, jaký byl před touto světovou válkou.

V této úvaze bych chtěl zdůraznit: průměrný roční přírůstek bytů činil před touto světovou válkou kolem 25.000 bytů. Toto číslo bylo různé. Jak jsem dokládal, v r. 1935 byly stavební investice nepoměrně nižší anebo byly nejnižší v posledních 10 letech. Vrchol stavební konjunktury byl někdy v letech 1929 až 1930. Možno říci, že průměrný bytový přírůstek byl asi 25.000. Uvážíme-li, že se dvouletkou ocitáme před úkolem postaviti ve dvou letech 125.000 bytů, t. j. ročně něco více jak 60.000 bytů, znamená to více než dvakrát tolik, co v dobách dřívějších. To je jeden úkol.

Druhým úkolem pak bude získat bytové jednotky tím, že bude provedena obnova domů a bytů, které byly válkou poškozeny. A tu bych chtěl zdůraznit: Podle zjištění k 10. říjnu 1946 bylo zcela zničených domů v zemi České 3.064, na Moravě a ve Slezsku 11.892, na Slovensku 21.005, celkem bylo zcela zničeno 35.951 domů. Těžce poškozeno bylo v Čechách 10.612 domů, na Moravě a ve Slezsku 19.274, na Slovensku 9.068, celkem těžce poškozeno bylo 38.954 domů. Lehce poškozeno bylo v Čechách 34.733, na Moravě a ve Slezsku 69.381, na Slovensku 63.193, celkem bylo lehce poškozeno 167.327 domů. Podle zjištění k 10. říjnu 1946 půjde o obnovu 242.242 domů, dílen a bytů.

Chtěl bych zdůraznit, co se událo v posledním týdnu; v Bratislavě se zřítil jeden z domů, které byly válkou poškozeny. Je to v Bratislavě již druhý případ, a to nás nutí k tomu, co nejrychleji provést obnovu nejenom těžce poškozených anebo zničených domů, ale provést obnovu i lehce poškozených domů, neboť jak příklady v Bratislavě dokazují, mnohdy i zdánlivě lehce poškozeně domy jsou porušeny ve své struktuře a není vyloučeno, že by mohlo dojíti k opakování případů, jako v posledních dnech v Bratislavě.

Na základě těchto skutečností je patrná velikost úkolů, jak byly vytyčeny hospodářským plánem, i to, do jaké míry musíme v rámci státního rozpočtu na rok 1947 provést nutná opatření. Vedle finančního a materiálního zajištění provedení plánu jsou obtíže vzniklé novými hospodářskými poměry v naší zemi. Je to především otázka pracovních sil a zvýšení intensity práce ve stavebnictví. Před válkou bylo zaměstnáno ve stavebnictví a v oborech s nim souvisících něco přes 200.000 pracovních sil. Dnes činí počet zaměstnaných v tomto oboru v českých zemích asi 60.000, na Slovensku 30.000 pracovních sil. V rámci prováděných investic ve dvouletém plánu máme získat 90.000 pracovníků. Je třeba uvážit, že mzdové podmínky v tomto oboru nejsou nikterak příznivé. Přihlédneme-li k sezónní povaze tohoto zaměstnání, pak ještě více vynikne ten nepoměrný rozdíl mezi mzdami ve stavebnictví a mzdami ve druhých hospodářských sektorech. Není potom divu, že tu máme nedostatek pracovních sil.

Stavební dělníci mají jen v malé míře možnost využít těch výhod, které jsou poskytovány pracovníkům druhých průmyslových odvětví. Nemají na př. možnost použít závodních kuchyní a pod. Jsou vysazeni stále nepohodě a při dnešních cenách obuvi a šatstva není divu, že ti lidé, kteří pracují anebo mají pracovat ve stavebnictví, žijí za daleko těžších hospodářských podmínek, než tomu je v kterémkoli druhém oboru.

Chceme-li však splnit naše úkoly, které byly vytyčeny hospodářským plánem, musíme zajistiti dostatek pracovních sil, a získání pracovních sil je po mém soudu jednou z nejvážnějších věcí, která stojí před stavebnictvím. A tak jako budeme muset revidovat některé ceny a mzdy v jiných hospodářských sektorech, nezbytně nutno zrevidovat celý mzdový systém, který určuje mzdy pro stavebnictví. Je to v první řadě otázka správných mzdových sazebníků, otázka úkolových ceníků, neboť konec konců lze zvyšovat mzdy jedině tehdy, když zvýšíme pracovní výkon. A správný úkolový ceník to je také jeden z klíčů, jak bychom tento základní úkol splnili.

Ovšem pracovní výkon je nutno zvýšit také na základě zlepšení organisace práce a mechanisace pracovních úkonů. Podle usnesení vlády bylo uloženo ministerstvu techniky, aby vypracovalo návrh na systematický výzkum typisace a mechanisace ve stavebnictví, jak to stanoví dvouletý hospodářský plán. Ale překvapuje, že v rozpočtu ministerstva techniky nenacházíme žádný obnos, z kterého mají býti tyto potřeby uhrazeny. Domníváme se, že bez vědeckého průzkumu a zjištění nebude možno provésti radikální nápravu v celé naší stavební technice, a ministerstvo techniky v rámci svého rozpočtu musí nalézti úhradu na tak důležitý úsek činnosti. Jen důkladnou mechanisací uspoříme pracovní síly a dobrou organisací zvýšíme pracovní výkon, a to se neobejde bez náležitého důkladného vědeckého průzkumu. Povinností ministerstva techniky bude, aby byly dány všechny předpoklady k důkladné vědecké práci v tomto úseku. Zatím se u nás jenom žvaní o typisaci a o montážních stavbách. Nedostali jsme se nikam dále než k slovům o těchto důležitých činitelích, kteří budou hrát významnou roli ve výstavbě našeho státu a naši země.

Tak jako bude třeba věnovat zvýšenou péči stavebnictví je třeba zajistit pomocný průmysl, na kterém je stavebnictví závislé. Jde v prvé řadě o cement. Podle odhadů činí spotřeba cementu asi 700.000 tun ročně, takže můžeme krýti celou vlastní potřebu z vlastních zdrojů. Ale touto produkcí není ani zdaleka vyčerpána kapacita našich cementáren. Při správné organisaci bylo by možné vyrábět dvojnásobné množství cementu a přebytek umístit na zahraničním trhu. U nás se často volá po tom, abychom získali zboží pro vývoz, a cement je jedno ze zboží, pro které bychom nalezli odbytiště na světovém trhu a získali tak nutné devisy pro oživení našeho hospodářství.

Také výroba cementového zboží trpí nedostatkem moderních strojů. Máme-li skutečně používat typisovaných tvárnic a systému stavebních dílů, budou kladeny zvýšené požadavky na naše výrobny cementového zboží, a proto i zde musí dojíti k důkladné reorganisaci, mechanisaci, k vědeckému průzkumu a k postavení celého našeho průmyslu v tomto úseku průmyslovém na správnou základnu.

Neméně vážná je také otázka výroby cihel, která zatím nebyla nijak plánovitě usměrněna a jen v malé míře je mechanisována. Pálení cihel v pecích kruhových, jak se u nás provádí, je dnes zastaralá methoda, a zavedením pecí tunelových získá se nejen zvýšený výkon, ale také vyšší kvalita zboží.

Již z uvedených potřeb je patrné, že bez důkladného vědeckého studia a průzkumu jak ve stavebnictví, tak i v pomocném stavebním průmyslu nedosáhneme podstatných úspěchů, neboť podnikatelské firmy samy nemají dostatek pohotových finančních prostředků nejen pro výzkum, ale mnohdy ani pro investice. Určité, ale jenom dílčí řešení ve stavebnictví znamená utvoření inventárny stavebních strojů, která umožní hlavně menším a středním podnikatelům používání těžkých strojů a hlavně zajistí jejich racionální využití, Inventárna stavebních strojů bude účinně podporovat hlavně malé podnikatelské firmy, které by jinak bez strojového zařízení nemohly podnikat větší stavební a pozemní práce. Ovšem bez řádných investic na nákup moderních výkonných strojů a bez stálého doplňování strojového parku ani inventárna nesplní tento úkol.

V zájmu zdárného plnění dvouletky ve stavebnictví, je třeba zdůraznit, že na dvouletce nesmí nikdo vydělávat nadměrné zisky, nesmějí se ani nesvědomití stavební podnikatelé domnívat, že provádění staveb v rámci dvouletky bude příležitostí k nadměrným ziskům. Plně oceňujeme poctivé snahy solidních podnikatelů, ale zkušenosti z dob minulých nás nutí k tomu, abychom byli zvýšeně ostražití. Objektivně vzato, ve stavebnictví nelze uplatnit tytéž zásady při tvorbě cen, jako je tomu v ostatních hospodářských sektorech, protože každá stavba se provádí za jiných okolností a nelze stanovit pevné ceny za hotové práce, nýbrž pouze závazné kalkulační schéma, jak bylo stanoveno nařízením nejvyššího cenového úřadu č. 416/40 Sb. Tím je vlastní tvorba cen ve stavebnictví závislá na správnosti odhadu stavebního podnikatele.

Nelze také zabrániti tomu, aby různí podnikatelé nenabízeli za provedení jedné stavby různé ceny. To je věcí optimistického nebo pesimistického posouzení okolností a odhadů, za nichž bude stavba prováděna. Tuto nevyhnutelnou nejistotu cenové tvorby má korigovat veřejná soutěž mezi stavebními podnikateli, kteří podávají na určitou stavbu nabídky nezávisle na sobě, nevědouce jeden o kalkulaci druhého, jak je to stanoveno ve smyslu vládního nařízení č. 667/20 Sb. Soutěž má za úkol vyhledat toho podnikatele, který odhadl okolnosti provádění stavby nejpříznivěji pro stavebníka. Tento způsob nijak nezaručuje spravedlivé stanovení cen, protože zvlášť při velkých stavbách dochází během stavby téměř vždy ke změnám projektů, rozšíření zadávky a pod., a pro tyto nové, dodatečné práce se sjednávají nové ceny, ovšem už jenom s jedním podnikatelem, jemuž byla stavba zadána podle základní nabídky, jinými slovy, sjednávají se ceny bez tlaku soutěže a podnikatel má možnost sjednat ceny ve svůj prospěch.

Z toho lze dovozovat, že veřejná soutěž nijak ještě nezaručí hospodárné provedení stavby. Je-li podnikatel v základní soutěži nejlevnější, tedy nemusí být vždy pro stavebníka nejvýhodnější, neboť může pak na základě blahovůle dozorčích orgánů a tím, že při provádění dodatečných prací utvoří ceny nadměrné, vyrovnat si svoji původní, po případě podkalkulovanou nabídku těmto dodatečnými pracemi, těmito dodatečně sjednanými cenami.

Máme po ruce dostatek dokladů o tom, že veřejná soutěž a její korektivní význam byl zcela znemožněn tím, že podnikatelé obcházejí soutěžní podmínky, ať již podvodným získáním předběžných informací, jako tomu bylo při stavbě vranovské přehrady na Dyji, nebo kartelovým sdružováním soutěžících firem.

I když nelze generalisovat, neboť je mnoho solidních soukromokapitalistických firem, přece jen stavovská soudružnost a solidarita vede k tomu, že solidní firmy přizpůsobí se cenovým hladinám firem kořistnických. Co říci tomu, když nabídkové rozpětí veřejných soutěží v poslední době činí až 100 % i více? Tak na příklad ve veřejné soutěži na vodní přehradu na Svratce u Víru byly podány nabídky od 2 ¹/₂ mil. do 7 mil. Kčs.

Pro celou naši veřejnost bude poučné vyšetření nabídkového řízení některých staveb v Mor. Ostravě. K charakteristice těchto případů je třeba dodat, že i společenstvo stavitelů v Mor. Ostravě se ve svém oběžníku č. 668/46 T/Z, běž. č. 30, zabývalo těmito okolnostmi, a my máme dojem, že bude třeba daleko více než dosud zabývati se také pokyny, které rozesílají některé veřejnoprávní korporace. Máme po ruce řadu dokladů z poslední doby, které nás nutí k tomu, abychom i ve stavebnictví zajistili spravedlivé tvoření cen a zabránili tomu, aby se dvouletka nestala příležitostí k získání nadměrných zisků. Po mém soudu mohou zde plnit vážný úkol národní stavební podniky.

Pan kol, Ješ uvedl několik věcných námitek, které mluví proti vytvoření národních stavebních podniků. Chápu jejich odůvodnění. Každá věc má své pro a proti. Pan kolega dovolí, abych uvedl několik okolností, které mluví pro ustavení národních stavebních podniků.

V prvé řadě stojí otázka, zda návrh na ustavení národních stavebních podniků je v rozporu s dohodou o ukončení znárodnění. Zde totiž nejde vůbec o nějaké dodatečné znárodňování, nýbrž jde o konfiskáty, které již byly vyvlastněny na základě dekretu pana presidenta. A nyní jde jenom o to, co se stane s těmito konfiskáty. V podstatě tedy nejde o znárodňování; jde jenom o to, aby byl stanoven postup, co se stane s již zkonfiskovanými národními podniky. Já sám věřím, že v rámci Národní fronty dojde k dohodě, která bude přijatelná pro všechny strany.