A pokud mužstva se týče, domnívám
se, že pro vzájemné poznání by
bylo účelné, kdyby Slováci trávili
dobu vojenské služby v zemích českých
a Češi na Slovensku. Vedlo by to k sblížení
a porozumění, neboť i zde platí důležitost
styku osobního a vlastního poznání.
Jistě tu nejsou nepřekonatelné překážky,
aby se toto uskutečnilo k dobru nás všech.
Aby náš důstojnický a rotmistrovský
sbor mohl náležitě splniti své poslání,
je třeba, aby jeho početnost odpovídala potřebě.
Zatím se jeví nedostatek jak ve sborech gážistických,
tak i ve skupině déle sloužících,
který je zaviněn tím, že finanční
poměry vojenských gážistů, stejně
jako platové poměry veřejných zaměstnanců,
nejsou nijak utěšené a neodpovídají
době. Bude proto třeba, aby v rámci dvouletky
nařízená příprava osnovy zákona
o platových poměrech příslušníků
branné moci byla nejen provedena, nýbrž aby
tato osnova byla předložena co nejdříve
a co nejdříve uskutečněna.
Totéž dlužno říci o civilních
zaměstnancích vojenské správy, jejichž
platy jsou upraveny stejně jako u ostatních zaměstnanců
ve veřejných službách. Nelze ani pominouti
gážisty ve výslužbě a jejich pozůstalé,
jejichž pensijní požitky rovněž neodpovídají
drahotním poměrům přítomné
doby.
Tyto platové úpravy vyžádají
si jistě na státní pokladně nových
zvýšených výdajů, na které
snad už bylo pamatováno v právě projednávaném
rozpočtu. Nemůžeme však šetřiti
na nepravém místě, nemůžeme se
stavěti proti nutnosti, i když nám neustále
tane na mysli příkaz nejvyšší šetrnosti
a úspornosti. Šetřiti nemístně
na armádě znamená vystaviti se nebezpečí,
které plyne z nedostatků takto zaviněných.
I když víme, že naše vojenské orgány
v čele s panem ministrem arm. generálem Svobodou
vykonaly v krátkém čase a za obtížných
poměrů velmi mnoho pro organisaci naší
nové armády, pro její řádné
vystrojení a vyzbrojení, pro školení
důstojnického sboru a získání
nových poznatků na poli vědy vojenské,
musíme se právě při příležitosti
projednávání státního rozpočtu
zmíniti i o nedostatcích, které se buď
objevovaly, nebo dodnes se objevují. Činíme
tak nikoliv snad proto, abychom kritisovali, nýbrž
proto, abychom dokumentovali náš zájem o armádu.
Jsme si plně vědomi, že i dnes platí
rčení, že jaký je národ, taková
je armáda, a jsme připraveni učiniti v našem
civilním životě vše, aby se naše
armáda skládala z jedinců národně
a státně spolehlivých, čestných
a odpovědných občanů, jejichž
mravní úroveň bude na takové výši,
aby i nejtěžší oběti přinášeli
s plným vědomím, že se tak děje
pro blaho vlasti a národa, pro svobodu a demokratickou
republiku, pro štěstí nás všech.
Jsme si také vědomi, že jen mravně silná
a dobře vyzbrojená a vycvičená armáda,
vyzbrojená všemi technickými vymoženostmi
moderní vědy, bude u našich přátel
a spojenců vyhledávaným partnerem, který
se bude moci spolehnouti na jejich podporu a pomoc. Proto jsme
ochotni obětovati značné částky
našeho národního důchodu pro naši
armádu.
Jsem oprávněn prohlásiti, že československá
strana lidová bude hlasovati pro rozpočet, předložený
ministerstvem národní obrany. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dalším řečníkem
je pan posl. Evžen Erban. Uděluji mu slovo.
Posl. Evžen Erban: Paní a pánové!
Budujeme si pracně svůj nový demokratický
život podle ideálů, jejichž nositelem
nejspolehlivějším a jejichž ručitelem
byla a je dělnická třída. Velká
většina světa, která není vždy
určena hranicemi států, ale mnohdy sociálních
vrstev, chová k nám nejživější
sympatie, zatím co druhá, menší část,
bohatá na finanční prostředky a nenávist
k demokracii socialisticky chápané, nás nenávidí
a své nenávisti dovede dát, jak mnohdy pociťujeme,
účinný průchod. Dnes, kdy máme
větší odstup od doby těsně porevoluční,
vidíme jasně, jak obtížná a zdlouhavá
je demokratisace celého národního života.
Není dostatek sil, ani materielních, ani politických,
abychom tento problém v parlamentní demokracii,
pro kterou se náš národ vyslovil, mohli řešit
rázem. Je nutno tedy stále a bedlivě sledovat
všechny úseky našeho národního
a státního života a odstraňovat z nich
všechno, co je v nich proti zájmům lidově
demokratického státu.
Kdo má příležitost sledovat činnost
naší diplomacie, klade si otázku, kdy národní
revoluce plně zachvátí také tento
významný úsek našeho státního
života. Po těžkých zkušenostech minulých
let je nám všem jasnější než
dříve, že naše politická práce
a demokratické úsilí tvoří
jenom článek politického světového
dění a že budoucnost našeho státu
se rozhodne také na poli mezinárodní politiky.
A je proto naším základním národním
zájmem, abychom vyvíjeli intensivní zahraniční
činnost a podporovali všechny skutečně
mírové a pokrokové síly. Jednatelé
našeho státu za hranicemi musí být naplněni
stejným demokratickým duchem a stejnými ideály
jako náš pracující lid, který
vtiskl naší národní revoluci charakter
a dal jí směr. Naši vyslanci musí být
také vyslanci lidové demokracie. Náš
lid právem žádá, aby všichni, kteří
jednají v jeho zájmu nejen doma, ale také
za hranicemi, se cítili vázáni a morálně
odpovědni nejen svému státu, ale také
jeho lidově demokratickému pořádku.
Měl jsem příležitost mluvit s různými
politickými činiteli, stejně jako se zástupci
dělnických organisací v mnoha evropských
státech. Často jsem musel vyslechnout slova podivu
nad tím, že naše republika, která je svým
novým pojetím demokracie vzorem demokraciím
mnohem větším a s mnohem starší
tradicí, má ve svých diplomatických
službách stále ještě jednotlivce,
kteří neprojevují zvláštní
nadšení nad lidově demokratickými základy
státu, který je platí. Je nutné, aby
sebe menší provinění v tomto směru
byla přísně trestána, aby byli okamžitě
suspendováni takoví diplomatičtí úředníci,
u kterých je zjištěno, že nejsou stoupenci
naší lidové demokracie, nebo kteří
to dokonce při různých více méně
soukromých příležitostech dávají
najevo. Nestojíme o diplomaty, kteří dávají
najevo antipatie proti kterékoliv politické straně,
která spolutvoří Národní frontu,
nestojíme o diplomaty, kteří mají
jen ironické poznámky na naše velké
znárodňovací dílo a kteří
horlivě vysvětlují uším, které
to rády slyší, že demokracie v Československu
se jistě ještě umoudří a vrátí
se do starých kapitalistických forem. To je jedna
z vážných dosavadních slabin naší
diplomacie, která zřejmě v některých
svých částech nestačí vývojem
tomu politickému vývoji, který probíhá
na různých úsecích našeho národního
života doma.
Druhou slabinou je nedostatečná pružnost a
iniciativa. Nemůže nás uspokojit na příklad
naše dosavadní oficielní zahraniční
propaganda, která, jak se zdá, nestačí
ani zdaleka paralysovat vliv reakčního tisku, který
se znovu a znovu snaží snížit mezinárodní
vážnost naší republiky. Za takového
stavu není divu, že mnohdy tato reakční
propaganda proniká i do řad pracujících
vrstev, jak můžeme pozorovat na př. Ve Švýcarsku
nebo v Anglii. Všude, kde měla moje strana příležitost
svými zástupci za hranicemi vysvětlovat podstatu
naší demokracie a našeho vývoje, nebo
všude, kde delegáti našeho odborového
hnutí mluvili k pracující veřejnosti
za hranicemi, se setkávali nejen s plným pochopením
pro naši politiku, ale také s dotazy, proč
neděláme více v propagaci naší
lidové demokracie a jejích výsledků.
Při tom nelze setrvat na starých tradičních
formách diplomatické činnosti, jak se vytvořily
v kapitalistickém období našeho státu.
Naše propagační činnost a politická
pozornost v diplomacii musí být zaměřena
tak, aby z toho bylo patrno, že nám jde víc
o dobré přátelství a porozumění
pracujících vrstev než jednotlivců ve
vysokém aristokratickém postavení nebo v
privilegované hospodářské posici,
protože postavení této vrstvy uvádí
předem v pochybnost možnost získat její
sympatie pro naši novou demokracii. Snad by bylo na místě,
paní a pánové, abychom tak, jako si dnes
školíme na příklad v chápání
nových úkolů tisíce ředitelů
našeho hospodářství, abychom se nelekli
ani myšlenky demokratického instruování
našich diplomatických úředníků.
Na všech vyslanectvích by se snad mohly konat občasné
přednášky, které by umožňovaly
úřednictvu udržovat živý politický
vztah k jejich vlasti. Neškodilo by ani příležitostně
dát také možnost všem našim vyslancům,
aby vyslechli přednášky nejlepších
hospodářských, sociálních a
kulturně-politických odborníků naší
lidové demokracie. Chceme mít jistotu, že naši
vyslanci jsou nejen dobrými diplomaty, ale také
přesvědčenými lidovými demokraty.
Při této příležitosti vyslovujeme
díky našemu ministru zahraničí, který
při svém světovém rozhledu správně
pomáhá novým prvkům uplatňovat
se v mezinárodní politice, staví se kladně
k myšlence spolupráce odborového hnutí
s oficielní zahraniční politikou, a to nejenom
v měřítku domácím, ale také
světovém. O tom svědčí jeho
projevy, v nichž zdůraznil nutnost spolupráce
se světovou odborovou federací při řešení
světových hospodářských a sociálních
problémů, bez jejichž zdárného
vyřešení nemůže být ve světě
trvalého klidu a míru.
Našemu odborovému hnutí dostalo se také
možnosti podíleti se na účasti ve vládní
delegaci na všech dosavadních mírových
konferencích. Tato skutečnost staví nás
do velmi příznivého světla ve světových
odborářských kruzích a ve světovém
dělnickém hnutí, jehož sympatií
si tolik vážíme. Doufáme proto také,
že v dohledné době bude vyřešena
otázka sociálních atašé. Již
3. ledna t. r. předložili jsme předsednictvu
vlády, ministerstvu zahraničí a ministerstvu
sociální péče po předchozím
jednání s předsedou vlády a ministrem
zahraničí návrh, aby byli u některých
československých zastupitelských úřadů
ustanovení sociální atašé. Tato
instituce není novinkou ani v československé
diplomatické službě, protože republika
měla již v letech 1921 až 1924 ve Washingtoně
sociálního atašé. Tehdy ovšem pro
nepochopení někdejších vládních
míst tato instituce zanikla. Z cizích států
zřizují tuto funkci Spojené státy
americké, Francie, Švýcarsko a Jugoslavie.
Dnes není možno provádět všeobecnou
zahraniční politiku státní bez ohledu
na zájmy pracujícího lidu, a to nejen vlastního,
ale i v celém světě, protože je nezbytně
nutné znát jeho potřeby, jeho pracovní
poměry, život kulturní a poměry zdravotní
a populační. Má-li diplomatická služba
dát vlastnímu státu spolehlivé zprávy
pro řízení zahraniční politiky,
nevystačí už se sdělováním
pozorování, učiněných při
diplomatických návštěvách a rozmluvách
v salonech a ministerských úřadovnách,
nýbrž musí také mezi lid a tam otevřenýma
očima a citlivým srdcem pro tep života pracující
třídy nabývat znalosti poměrů,
které vytvářejí proces vývoje
a konečně i dějiny toho kterého státu.
Musíme vítat a žádat zodbornění
naší diplomatické služby, která
musí zajistit odborným expertům dostatek
autonomie, ale zároveň si uchovat jednotné
řízení diplomatické činnosti.
Přejeme si zdokonalení naší diplomatické
služby ve směru odborném i politickém
u vědomí, že její činnost je
a musí býti zaměřena ke stejným
cílům míru, pokroku a demokracie, jako politické
úsilí národa v jeho státním
životě.
Nepředstavujeme ovšem ve světě tak velkou
sílu, abychom mohli rozhodujícím způsobem
zasahovat do světového dění, ale ani
ne tak bezvýznamnou, abychom nehledali usilovně
všechny prostředky, jak pokrokovou sílu našeho
národa v jeho nové politické a sociální
skladbě plně uplatnit v těžkém
boji světových demokratických sil o mírové
soužití národů. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Uděluji slovo
dalšímu řečníku, jímž
je p. posl. dr Špánik.
Posl. dr Špánik: Slovutná snemovňa!
Ak mám dnes prehovoriť menom Demokratickej strany
k nášmu rozpočtu, menovite pokiaľ ide
o Ministerstvo zahraničných vecí, chcem upozorniť
na niekoľko zásadných otázok, s ktorými
by sme v podstate súhlasili a na ktoré treba poukázať
menovite teraz, keď staviame našu novú obnovenú
republiku nielen na fóre domácom, ale aj zahraničnom.
Zdá sa, že po hrôzach druhej svetovej vojny
počína javiť zvláštny a zvýšený
interes i naša široká pospolitosť, či
už česká alebo slovenská, o veci Ministerstva
zahraničných vecí. Je to isto zjav nadmieru
zaujímavý a pozoruhodný. Z tých dôvodov
treba si položiť otázku, prečo sa tak
deje. Na túto otázku by som zodpovedal asi štyrmi
smermi.
Poprvé: záujem azda vyplýva z pohnútok
prirodzených. Do základov našej ústavy,
teda nášho lex fundamentalis dostáva sa heslo:
moc z ľudu a pre ľud. Ľud prirodzene nechce sverovať
moc len inštancii vládnej, ale chce aj vedieť,
akými smermi ide jej činnosť vnútropolitická
i činnosť zahraničná. Ľud chce
vedieť, ako žijeme, ako sa správame, aké
výdobytky sociálne, hospodárske a kultúrne
máme v programe, ale chce tiež rovnako vedieť,
aký vzťah, akú reláciu má náš
vládny aparát k štátom iným,
štátom susedným, štátom Československej
republike žičlivým.
Druhý bod by vyplýval z eminentného interesu
nášho štátu, najmä po kataklyzme
mníchovskej. Ale i tu si treba rozriešiť celú
otázku v celej jej šírke a smysle. Sklamaly
nás mnohé vlády, ale vďaka Bohu, nesklamaly
národy, aspoň nie všetky národy. Preto
treba veľmi dôrazne rozlišovať pojem vlády
a pojem národa.
Tretí bod, ktorého by som sa chcel dotknúť,
je, by som povedal, naša národná a štátna
príchylnosť k mieru. Náš národ,
či už vo svojej složke českej alebo slovenskej,
nikdy nebažil po vojne, po rinčaní zbraní,
ale po pokoji. S pokojom rastieme a s pokojom sa môžeme
rozvíjať nielen na česť a slávu
našej domoviny, Europy, ale celého sveta a celého
človečenstva. Malé národy, medzi ktoré
i my patríme, potrebujú pokoj, a ako to už
označil zomrely prezident Tomáš Garrigue Masaryk,
ony víťazia nie ohňom a mečom, ale kladivom
a pluhom. A my práve na svetových fórach
by sme chceli vyzdvihnúť tieto hodnoty, hodnoty, ktoré
môže dať malý národ na obživu
celej svetovej situácie, ktoré môže priniesť
malý národ, aby obrúsil všetky hrany
a všetky špice, ktoré sú medzi partnermi
veľkými.
Teda naša strana, menom ktorej hovorím, strana demokratická,
si rovnako želá pokoj doma a pokoj vo svete. Zdá
sa, že už bolo dosť sĺz, dosť strachu
a dosť beznádeje. Z tých príčin
sa nemožno čudovať, že i široké
masy ľudu sa v tak značnej miere interesujú
o všetko, čo sa robí na zahraničnom
fóre. Tento živý záujem je prirodzene
podpretý skúsenosťami z parížskej
konferencie. Ako vieme, rozhodovalo tu tri veľké,
a 18 malých, medzi ktorými sme boli i my, vlastne
iba asistovalo. V tomto svetovom koncerte diplomatickej hudby
náš hlas síce nedopadol na váhu tak,
aby prevážil, ale sme presvedčení, že
práve v tej dráme, ktorá môže
byť charakterizovaná vlastne akýmsi neznámym
pojmom, lebo nevieme, či sa stavia druhý mier alebo
tretia svetová vojna, že náš národ
stál na strane mieru, na strane složiek, ktoré
propagujú pokoj. A v tomto smysle by sme prosili a žiadali,
aby naše Ministerstvo zahraničných vecí
sa chystalo i na rozhodujúci termín, t. j. 10. marca
budúceho roku do Moskvy, kde pôjde o to, aby sme
všetky otázky, ktoré ešte nemáme
rozriešené, vyriešili nielen s hľadiska
našej celistvosti a štátnej jednoty, ale tiež
s hľadiska úplného vyčistenia nášho
štátu na jednoliaty, ucelený národ i
celok. (Potlesk.)
A tu by som si dovolil poznamenať niekoľko slov, pokiaľ
pôjde o kritiku a pokiaľ pôjde o posudzovanie
vecí na zahraničnom úrade a všetkých
diplomatických i politických ťahov našich
reprezentantov Ministerstva zahraničných vecí.
My sme si vedomí, a to obidva národy, že obe
vojny sme vyhrali. Ide už len o to, aby sme neprehrali mier;
a aby sme ten mier neprehrali, musí naša zahraničná
politika byť kontrolovaná nielen ľudom, ale aj
týmto miestom, miestom parlamentu. Totiž zahraničnú
politiku nebude robiť len Ministerstvo zahraničných
vecí a patričný úradnícky aparát,
ale ju musí robiť v najvyššej svojej zodpovednosti
aj vláda, parlament i náš zahraničný
výbor. A ja by som sa nebál apelovať na to,
že intencie, ktoré máme práve zaviesť
do Ministerstva zahraničných vecí, musia
rešpektovať i politické strany i politické
sekretariáty a aj politické redakcie. Skúsený
diplomat a zaiste štátnik, vehlasný Benjamin
Disraeli veľmi markantne charakterizoval zahraničnú
politiku, keď svojho času vyhlásil, že
na stoly zahraničnej politiky nepatria hrniec a kotle zasadzené
a začiernené formy domácej politiky. (Potlesk.)
Som presvedčený, že i keď sú u
nás rozpory, i keď sú určité
dnes diferencie a nedorozumenia medzi jednotlivými stranami,
tieto rozpory sa nesmú prenášať na politické
fórum zahraničné, teda tam, kde nám
môžu veľmi a veľmi často škodiť.
Ďalej by som prosil, aby sme práve so zreteľom
na náš význam ako národa malého
v zahraničnej politike dbali i na to, že si nesmieme
dovoliť predstaviteľov iných štátov
znevažovať a že práve v urážkach,
v sarkazmoch, v karikatúrach musíme byť zdržanliví
a zodpovední. (Potlesk.) Stojíme v strede
Europy, teda stojíme vlastne na prahu medzi východom
a medzi západom. Medzi dvoma veľkými svetmi,
ktoré čo do politickej štruktúry sa
značne rozchádzajú. K východnému
bloku slovanskému nás viaže povedomie krvi,
povedomie kmeňa, povedomie tradície, a to tradície
nie dnešnej, ani nie tohoto storočnej, ale ešte
z minulého storočia, t. j. povedomie slovanskej
tradície. (Potlesk.) Máloktorý zo
slovanských národov by sa mohol vykázať
takou reťazou a takým počtom hlásateľov
slovanského sblíženia ako práve náš
národ malý, či už vo svojej vetve slovenskej
alebo českej. Že samotné Rusko toto vedelo
kvitovať už pred 100 rokmi, vidno vari najlepšie
z diela Danilevského "Rusko i Evropa", kde na
strane 446 sa už hovorí o štáte Čechov,
Moravanov a Slovákov. A ja som presvedčený,
že i tým, že sa priznávame k tomuto slovanskému
bloku, k tejto slovanskej spolupatričnosti, nemusíme
sa chrbátom obracať ani k západu, ani k tým,
ktorí rovnako, keď bolo naše územie a
náš štát v najväčšom
nebezpečenstve, priložili ruku k dielu, aby nám
pomohli. (Potlesk.) Lebo náš národ nežije
iba z tradície slovanskej. My vieme, že sme rovnako
čerpali z prameňov západných, či
to už bolo v politike, alebo v hodnotách kultúrnych,
alebo v hodnotách politických. Napokon chcel by
som zdôrazniť, že k tomu západu sme čiastočne
viazaní i tou blahosklonnosťou, ktorú prejavil
v štedrých daroch, ktoré sme dostali z UNRRA
(Potlesk.) a ktoré práve v časoch
najťažších nám pomohly prekliesnuť
tú priepasť, z ktorej by sme sa azda veľmi ťažko
dostali. Na to však treba nám hľadať, panie
a páni, schodnú cestu k všetkým predstaviteľom
- zdôrazňujem - štátov, ktoré
sú nám naklonené a u ktorých vieme
isto, že nám nežičia nič zlého.
Avšak tak, ako k Moskve nemôžeme hľadať
cestu len cez istú politickú stranu (Potlesk.)
a cez istých politických reprezentantov a musíme
ju hľadať predovšetkým v usporiadanom právnom
a konsolidovanom štáte, tak sme rovnako povinní
náš diplomatický a zahraničný
sbor podoprieť tým, že tento štát
postavíme naozaj na láske, na úprimnosti,
a čo je najdôležitejšie, na úprimnom
a povedomom bratstve. (Potlesk.) Tu by som chcel zdôrazniť,
že však naša zahraničná politika
nesmie sa zahaľovať do hustých mĺh a do
určitých symbolov, ktorým priemerný
občan nerozumie alebo nad ktorými musí myslieť
a lúštiť, aby prišiel k jadru. Sám
ako člen Demokratickej strany by som prosil našich
vedúcich úradníkov Ministerstva zahraničných
vecí, aby boli tak láskaví, keď ide
o tak závažné momenty, ako bola konferencia
parížska, aby nás rovnako informovali, s akými
argumentami tam idú, v čom ich máme podoprieť,
kde ich máme doplniť, lebo zdá sa mi, že
ak aj prídu informácie, ale ex post, tie nikdy nepodoprú
tú diplomaciu tak, ako by sa to stalo prv, keď by
sme už vopred boli informovaní aspoň v zahraničnom
výbore o tom, čo sa chystá a čo sa
mieni robiť. (Potlesk.)