Pre mňa, pre stranu a pre tú složku slovenského národa, ktorú mám česť tu zastupovať, je štátny rozpočet na rok 1947 prvou takouto príležitosťou. Dovoľte mi preto aspoň v prípustnej krátkosti načrtnúť niekoľko dobre mienených všeobecných poznámok i podrobných poznámok ku kapitolám politickej časti nášho rozpočtu.

Rozpočet na r. 1947 je najlepšou ukážkou a živým dôkazom úplného obratu a prerodu v nazeraní na poslanie, funkciu a úlohy nášho štátu. Predložený rozpočet najlepšie svedčí, ako ďaleko sme už pokročili od liberalistického pojatia funkcie a úloh štátu ako "nočného dozoru", ktorý sa obmedzuje na ochranu slobody, poriadku, formálnej spravodlivosti a rovnoprávností občanov, a ako sme nášmu československému štátu vtlačili náplň štátu sociálneho, ktorý musí zabezpečiť a postupne zvyšovať v občianstve minimálnu úroveň blahobytu, minimálne vzdelanie, minimálnu zdravotnú úroveň, mravnú a kultúrnu výšku, bezpečnosť, trvalý sociálny mier a uskutočňovať účinnejšiu materiálnu, nielen formálne imaginárnu spravodlivosť a sociálnu, hospodársku rovnoprávnosť v postavení svojich občanov.

Predložený rozpočet je okrem toho aj odzrkadlením prerodu nášho celého sociálneho a hospodárskeho života smerom k širšej demokracii sociálnej a hospodárskej.

Je len samozrejmé, že premenou mocenského štátu v štát sociálny vzrástly aj jeho úlohy a ním poskytované služby. Dnes štát plní ďaleko viac úloh a poskytuje ďaleko viac služieb svojmu obyvateľstvu ako kedysi. Vzrastom úloh však vzrastajú aj výdavky. Na zvýšenie výdavkov v rozpočte na r. 1947 preto musíme hľadieť tak, že vyplývajú zo zvýšených úloh, ktoré musí náš štát v r. 1947 uskutočniť a že predstavujú aj zvýšené služby, ktoré bude štát poskytovať.

Ak vítame na jednej strane nové úlohy, ktoré štát má splniť, a nové služby, ktoré má štát poskytnúť, potom musíme súhlasiť aj so zvýšenými výdavkami, ktoré plnenie úloh nevyhnutne vyžaduje.

Jednoduché a pohodlné prečiarkovanie výdavkov znamenalo by súčasne aj prečiarkovanie naliehavých úloh a užitočných služieb.

Treba sa však predsa zamyslieť nad celkovým rozsahom rozpočtu a nad jeho neprimeranou nevyrovnanosťou, i keď ona vyplýva zo súčasných rozháraných a neustálených ešte hospodárskych pomerov u nás i v zahraničí. Musíme mať odvahu zastaviť ďalšiu rozpínavosť štátnych úloh, lebo tá by znamenala už nebezpečnú, k hraniciam únosnosti sa blížiacu a hospodárske možnosti prekračujúcu rozpínavosť výdavkov.

I pri modernom chápaní sociálnej funkcie štátu a štátnej politiky budeme musieť nájsť hranicu v priberaní nových štátnych úloh a chtiac nechtiac obmedziť štát na funkciu subsidiárnu v našom hospodárstve. I keď plne uznávame, že úlohou štátu nie je len strážiť poriadok a slobodu, ale aj postarať sa celým svojím zákonodarstvom a celým štátnym zriadením, aby už zo samotného usporiadania, regulovania a plánovania hospodárskeho života a z celej štátnej správy vyrastalo blaho tak celku, ak aj jednotlivcov, predsa vzhľadom na únosnosť a záujmy poplatníctva bude môcť na seba štát priberať len také ďalšie hospodárske úlohy, na ktoré nestačia jednotlivci alebo menšie sväzky. Výdavky vyžadujú totiž úhradu verejnými príjmami. Štátne a verejné hospodárstvo vôbec berie vždy úhradu z národného dôchodku alebo zaťažuje budúci národný dôchodok. A tu si treba položiť dôležitú otázku, či obyvateľstvo má dosť dôchodkov, aby mohlo zvýšené verejné výdavky uniesť, i keď je ich užitočnosť nesporná. Veď často i súkromník musí sa zriecť naliehavých potrieb, lebo nemá na ich úhradu prostriedky, a rovnako tak sa musí často uskromniť aj naša štátna verejná správa.

Je povážlivý odhad pána generálneho zpravodajcu, podľa ktorého polovica národného dôchodku bude musieť byť odčerpaná na úhradu výdavkov štátnej správy a samosprávy. Ak by bol odhad správny, potom sa treba zamyslieť, či sme sa neocitli na scestí, či i dobre myslenou štátnou politikou neohrožujeme i fyziologické existenčné minimum jednotlivých občanov a ich rodín. Keby tomu tak malo byť, neslúžilo by nám to ku cti, i keď nemožno pochybovať o našej dobrej vôli.

Rozpočet na rok 1947 stáva sa významným i tým, že nie je len číselným vyjadrením výdavkov a príjmov a konečného deficitu, ale čiastočne aj finančným plánom, odpovedajúcim dvojročnému hospodárskemu plánu v miere, v akej má byť realizovaný už v roku 1947. A tu našou úlohou v parlamente pri schvaľovaní predloženého rozpočtu nie je už vlastne skúmať naliehavosť a odôvodnenosť úloh štátnej správy, lebo táto už bola preskúmaná nami pri schválení dvojročného hospodárskeho plánu. Našou úlohou je však skúmať úspornosť a hospodárnosť pri prevádzaní a uskutočňovaní úloh dvojročenky.

Jasne si uvedomujeme, že úspornosť nie je vždy činom hospodárnym a dobrým hospodárením. Tak nákup lacných vecí bez ohľadu na ich akosť a trvácnosť nie je zaiste dobrým hospodárením. Predsa však musím apelovať na rozumnú úspornosť a hospodárnosť pri uskutočňovaní štátnych úloh, či už sa zakladajú na niektorom zákonnom predpise alebo vyplývajú z dvojročného hospodárskeho plánu. Som presvedčený, že pri plnení týchto úloh dalo by sa pri dobrej vôli a rozumnom uskromnení našej exekutívy mnoho ušetriť, a to nielen v používaní aut, poriadaní slávností, obmedzení reprezentačných výdavkov, ale aj pri samotnej administratíve a prevádzke štátnej správy. Tak hlavne osobné výdavky maly by sa stlačiť jednak reštrikciou neprimeraného počtu štátnych a verejných zamestnancov, najmä v zemiach českých. Ale aj na Slovensku treba odsúdiť nepochopiteľnú snahu niektorých rezortov o zvyšovanie počtu zamestnancov. Nesmieme pripúšťať odlučovanie rodín a vyplývajúce z toho výdavky na odlučné, musíme obmedzovať prekladanie, služobné cesty a úspornejšie si počínať v presídľovacej akcii.

Pri tejto príležitosti nemôžem nepoukázať na prebytočné výdavky, vyplývajúce z funkcie 4 podpredsedov Slovenskej národnej rady. Ničím nie je odôvodnená potreba týchto 4 podpredsedov, iba ak z dôvodov stranícko-politických, zvlášť nie v ich složení. Keďže sú na Slovensku dve vládotvorné slovenské strany, stačili by úplne 2 podpredsedovia, po jednom za každú z dvoch vládnucich strán na Slovensku, aby splnili úlohy, ktoré má predsedníctvo Slovenskej národnej rady na Slovensku splniť. Nejde len o samotných podpredsedov, ale aj o autá, ktoré pri výkone svojej funkcie používajú, o šoférov, o členov Národnej bezpečnosti, ktorí ich v poslednom čase strážia, a to všetko samozrejme stojí peniaze. Rovnako malo by sa pomýšľať aj na obmezenie počtu bezrezortných podpredsedov vlády. Funkcia podpredsedov vlády, aspoň nie v takom počte, nebola známa ani za čias koaličných vlád, tým menej je ona potrebná a odôvodnená pri vláde Národného frontu. Bolo by smutné, keby podmienkou trvania Národného frontu a vlády Národného frontu bola práve existencia 5 miest podpredsedov vlády. Som presvedčený, že predsedníctvo vlády by práve tak - ak nie pružnejšie - zdolávalo svoje úlohy i bez podpredsedov vlády, alebo pri ich menšom počte. Rozdiel by bol ten, že by sa niečo usporilo a prípadne by sa úspor mohlo použiť na produktívnejšie ciele.

Poznamenávam, že pri týchto poznámkach neviedla ma nijaká snaha dotknúť sa osôb, zastávajúcich uvedené funkcie, ale len tá najlepšia snaha snížiť vysoké výdavky tam, kde je to možné bez ohrozenia tých úloh, ktoré treba bezpodmienečne splniť v záujme blaha nášho obyvateľstva. My, poslanci volení ľudom, mali by sme si uvedomiť v prvom rade, že raz náš ľud bude voliť tých poslancov nie podľa toho, čo budú sľubovať, ale podľa toho, za čo budú v parlamente hlasovať, za aké výdavky a za aké daňové zaťaženie. Apelujem preto na nás všetkých, aby sme bedlivo skúmali, nie už len pri rozpočtoch, ale pri každej predlohe zákona, či nejde o nové, neúnosné a neúmerné úlohy a nové neúnosné výdavky pre štát, a podľa tohto treba zákony produkovať.

Hodnotiac podiel Slovenska v štátnom rozpočte, rád vyhlasujem, že po stránke číselnej je veľmi slušný. Rozpočet po tejto stránke odpovedá i dvojročnému hospodárskemu plánu, ktorý vo zvýšenej miere pamätal na hospodársky rozvoj Slovenska a vyrovnanie jeho hospodárskej úrovne s úrovňou v zemiach českých.

Rozpočtový podiel Slovenska je po tej to stránke nanajvýš chvályhodným výrazom bratského solidarizmu Slovákov a Čechov, rovnako ako sa on prejavuje pri industrializácii Slovenska, ako sa on prejavil pri menovej reforme a ako sa bude prejavovať pri slovenskej pomoci pracovných síl v hospodárstve zemí českých.

S ľútosťou však treba konštatovať, že celková štruktúra rozpočtu, najmä finančného zákona, čo do kompetencie slovenských výkonných orgánov nie je priliehavým zobrazením terajšieho štátoprávneho postavenia Slovenska, jeho reprezentatívnych ústavných orgánov a ich pôsobnosti.

Záverom chcel by som ešte pripomenúť, že jedným zo základných predpokladov zdarného rozvoja nášho hospodárstva a celého nášho štátneho života je vždy rovnováha v našom štátnom finančnom hospodárení, rovnováha v rozpočte, a preto musíme sa k nej stoj čo stoj čím skôr dopracovať. Jediná cesta, ktorá k tomu vedie, je trpká cesta húževnatej pracovitosti, zvyšovania národnej produkcie, národných dôchodkov a úspornej a produktívne orientovanej štátnej finančnej politiky. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. Hložek. Dávám mu slovo.

Posl. Hložek: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Jednáme po druhé v osvobozené republice o rozpočtu ministerstva národní obrany, a to v údobí po největší válce všech věků, po válce, která sice skončila porážkou nepřítele, ale mír není ještě podepsán. Rozhodujeme dnes o zajištění těžce nabyté svobody, a to v přímém sousedství národa, který přivedl z dobyvačných choutek za necelé čtvrtstoletí svět po dvakráte na pokraj zkázy. Jednáme v sousedství kmene, který nelituje lidstvu způsobených hrůz, ale lituje jedině toho, že válku prohrál.

Jsme vděčni pokrokovým silám všech národů světa, které se snaží o mír mezi národy. Jsme vděčni upřímné mírové politice Sovětského svazu, který háji důsledně a otevřeně zájmy svobodomyslných národů a přispívá tak i k zabezpečení naší národní a státní nezávislosti. Ale je naší svatou povinností posílit vlastní silou a připraveností stranu pravdy a spravedlnosti v boji proti zlu. Je naší povinností zajistit svobodu národa, kterou nade vše milujeme.

Konstatuji, že jak v rozpočtu, tak i ve dvouletém plánu je armádě věnována veliká péče. V historii našeho státu nebylo dosud programu, který by dával za souhlasu všeho lidu armádě místo tak čestné, postavení tak výsostné. Je to projevem veliké důvěry a lásky národa k naší nové armádě. Je to projevem víry lidu v poslání naší lidově demokratické armády.

Tak jako v nejtěžších dobách, kdy šlo o bytí či nebytí našeho národa, tak má i dnes v osvobozené republice komunistická strana Československa nejkladnější poměr k československé armádě. Hlásíme se v přesvědčené plné odpovědnosti k řešení problému obrany státu, neboť dnes, stejně jako v osudových chvílích platí památná slova soudruha Klementa Gottwalda, pronesená v dubnu roku 1936 na VII. sjezdu komunistické strany Československa, že komunisté jsou nejrozhodnějšími stoupenci obrany republiky proti jakékoli formě či druhu fašismu a nacismu. (Potlesk.)

Zkušenosti druhé světové války přesvědčily, že armády starého typu, armády budované buržoasií, nebyly s to zachránit své národy před otroctvím. Největší revoluce ukázala, že proti početní přesile nepřátelských divisí vydrží a zvítězí jenom ten národ a taková armáda, která brání zájmy všeho lidu, armáda, jejiž vedení je součásti nejširších vrstev lidových. Lid sám si buduje nejsilnější obranu svých zájmů a svobod. Z jeho vrstev byli nejlepší organisátoři branného odporu i nejtalentovanější vojevůdci.

Československá armáda první republiky byla skvěle vyzbrojena. Hodnota výcviku byla na výši a armáda byla velikým pokrokem proti armádám dřívějším. Události však potvrdily, že armáda tato, politicky isolovaná, nepatřila národu a lidu, ale byla nástrojem politické moci stran, které si udělaly z armády zájmovou organisaci a záštitu vlastního mocenského postavení. A tak poraženecká velkoburžoasie, která nemilovala ani národ, ani armádu, ani stát, rozhodla v osudových chvílích ve svůj dočasný prospěch a proti vůli národa. Lid chtěl bojovat, armáda chtěla bojovat. Duch husitských bojovníků a tradice legionářská žily v armádě i v lidu, a když byla vojska v podzimní mobilisaci roku 1938 přinucena proti své vůli vydat pevnosti i vlast nepříteli bez boje, semkla se kolem statečných, skutečných a věrných obránců demokracie a republiky a obstála ve cti jak v podzemním boji proti okupantům doma, tak na bojištích za hranicemi. (Potlesk.)

A v tomto duchu usiluje Košický i budovatelský vládní program o přerod naší armády a my zůstaneme bděle na stráži, aby zásady těchto prvních dokumentů opětně svobodné republiky byly do posledního písmene splněny.

Komunistická strana Československa hlásí se k řešení problému obrany lidově demokratické republiky, pro kterou po dlouhá léta programově pracovala, usilovala a tvrdě bojovala, ale trváme na tom, aby z budování naší armády byli vyloučeni činitelé a směry, které naši předmnichovskou brannou politiku připravovaly a vedly.

Jaká to byla branná politika, když nebylo armádě, vyzbrojené tehdy nejlepšími zbraněmi a stojící za mohutnými pevnostmi, když této armádě a lidu nebylo dovoleno se bránit a bojovat? Souhlasíme-li dnes s obětmi na vybudování obrany naší samostatnosti, trváme na tom, aby výstavba naší armády pokračovala v duchu Košického vládního programu, aby byl zachován branný program budovatelského plánu třetí vlády Národní fronty o vybudování armády technicky i morálně odolné, pokrokové, spokojené, lidově demokratické, antifašistické, takové, která svou vlastní brannou pohotovostí a spolehlivostí uhájí za pomoci věrného spojence Sovětského svazu naši svobodu a samostatnost. (Potlesk.) To jsou zásady vládního programu branné politiky Československé republiky. Armáda musí být celým svým růstem i děním hluboce zakořeněna v lidu, který, brání-li své, dobře ví, že osudový boj nelze rozhodnout pomocí krve druhého, ale že je třeba vydržet a obětovat.

Přátelství a bratrské spojenectví se Sovětským svazem, jehož jubileum si právě připomínáme, je základní myšlenkou naší obrany, kterážto myšlenka musí proniknout do všech vojenských předpisů a řádů, musí proniknout do všech srdcí a mozků života československé armády.

My obdivujeme mohutnost a technickou vyspělost západních armád, obdivujeme sílu, kterou přispěli k porážce našeho odvěkého nepřítele. Zůstaneme Západu vděčni za úsilí, kterým přispěl v našem osvobození, i za to, že naši zahraniční armádu vyzbrojil. Ale Rudá armáda, ten prostý rudoarmějec, který vydržel po celá léta hlavní nápor nepřítelův a zachránil Západ, rudoarmějec, bojující za nejtěžších podmínek, rozbitý, rozedraný a často hladový, ale statečný, živený myšlenkou boje proti nacismu a vítězící za svobodu lidstva u Moskvy a od Stalingradu až po Prahu - ten prostý rudoarmějec, který byl v nejtragičtějších okamžicích, kdy šlo o bytí či nebytí československého národa, naší jedinou nadějí a láskou, o tom jsme věděli a víme, že zůstane navždy věrným spolubojovníkem proti společnému nepříteli. (Potlesk.)

Rudá armáda zůstane nám vzorem klasického vojenského umění a hrdinství, zůstane nám vzorem armády lidově-demokratické a antifašistické. Totožnost zájmů lidu a armády nebyla v žádné době a v žádné armádě tak prokázána, jak tomu bylo a je v armádě Rudé. Rudá armáda je armádou socialismu, je armádou nového typu nezlomné síly, pramenící z nezničitelných svazků, které ji spojují s lidem. Je armádou osvobozeného lidu. Po prvé, co svět světem stojí, vytvořil si pracující lid svou vlastní armádu, kde každý vojín je vyzbrojen silou přesvědčení, co brání a zač bojuje. Ve šlépějích Rudých gard veliké říjnové socialistické revoluce r. 1917 byl ohromný zápas Sovětů ve veliké vlastenecké válce proti fašismu a nacismu zápasem všeho lidu. V žádné zemi na celém světě nebylo prokázáno v boji tolik hrdinství, tolik lásky k vlasti a svobodě, jak tomu bylo v boji Rudé armády proti Německu. Rudá armáda dokázala největší výkony, přinesla největší oběti, měla geniální vojevůdce, vybojovala největší vítězství a zůstane i v budoucnu hlavní oporou všech Slovanů proti německý uchvatitelům. (Potlesk.)

Za naši svobodu vděčíme hrdinství, obětem a slavnému vítězství Rudé armády. A proto jsme se rozhodli při vší úctě k západním mocnostem budovat novou naši armádu podle vzoru armády Rudé. Naše věrnost a naše spojenectví se Sovětským svazem nezávisí na obchodních smlouvách s jinými státy; my usilujeme o nejlepší obchodní styky se všemi demokratickými státy, ale nezávislost a samostatnost naší vlasti je nám nade vše. (Potlesk.)

Uvítali jsme s povděkem zprávu pana ministra národní obrany o tom, že posíláme naše důstojníky také do vojenských škol Rudé armády. 29 slavných maršálů Rudé armády nebylo náhodným výsledkem válečného koloběhu, ale systematicky školeným a svědomitým výběrem, organisovaným velitelským sborem, který v čele mohutné, politicky vzdělané, výborně vycvičené a dokonale vyzbrojené armády byl dobře připraven rozdrtit a rozdrtil tak svého nepřítele. Budeme mít armádu lidovou a antifašistickou. Jenom lidová armáda, armáda patřící celému národu může mít nejlepší výstroj, výzbroj, výcvik, organisaci a morálku a maximální odolnost. Jenom skutečně lidová a demokratická armáda může být záštitou národa, oporou jeho lidově-demokratického režimu a jeho díla budovaného lidem a pro lid. Má-li být naše armáda spolehlivě národní a lidová, musí být celý velitelský sbor od svobodníka až po generála prodchnut duchem pravé lidovosti a pravé lásky k těm, kterým slouží a velí. (Potlesk.)