Předseda Josef David.
Místopředsedové: Tymeš, Petr,
dr Ševčík.
Zapisovatelé: dr Bartuška, Bolen.
Členové vlády: ministři dr Dolanský,
arm. gen. Svoboda.
214 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar;
jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu finančního zákona republiky
Československé (tisk 244), kterým se stanoví
státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a
rozprava o prohlášení ministra financí,
učiněném ve 23. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění
dne 22. listopadu 1946.
Předseda (zvoní): Zahajuji 26. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal
jsem posl. Sosnarovi, dodatečně na včerejší
schůzi posl. Kubátovi.
Pan posl. Sedlák žádá o zdravotní
dovolenou od 17. t. m. na 4 týdny.
Navrhuji udělení této dovolené.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolená se uděluje.
Přistoupíme k projednávání
pořadu, jímž je
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 244) finančního zákona
republiky Československé, kterým se stanoví
státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a
rozprava o prohlášení pana ministra financí,
učiněném v 23. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění
dne 22. listopadu 1946.
Ve včerejší schůzi byla listina řečníků
k povšechné rozpravě vyčerpána.
Povšechná rozprava je tedy skončena.
Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Firtovi.
Zpravodaj posl. Firt: Slavná sněmovno, navrhuji,
aby byla zahájena rozprava podrobná.
Předseda: Podle § 53 jednacího řádu
hlasuje se po skončené rozpravě, má-li
osnova býti základem rozpravy podrobné.
Návrh na přechod k pořadu, o němž
by se napřed hlasovalo, podán nebyl.
Budeme tudíž hlasovati o návrhu pana zpravodaje,
který učinil v doslovu, aby osnova státního
rozpočtu a finančního zákona podle
zprávy výborové byla základem pro
rozpravu podrobnou.
Žádám o zaujetí míst. (Děje
se.)
Ústavodárné Národní shromáždění
je způsobilé se usnášeti.
Kdo souhlasí s tím, aby osnova vládního
návrhu finančního zákona republiky
Československé, kterým se stanoví
státní rozpočet na rok 1947, byla základem
rozpravy podrobné, nechť pozvedne ruku! (Děje
se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění se
usneslo přejíti k rozpravě podrobné
na podkladě osnovy, doporučené výborovou
zprávou.
Přistoupíme tedy k rozpravě podrobné,
a to podle částí stanovených v 25.
schůzi ústavodárného Národního
shromáždění.
Pan zpravodaj posl. Firt se vzdal slova, které mu
podle § 43 jedn. řádu přísluší.
Započneme prvou část rozpravy podrobné,
to jest rozpravu o části politické,
ke které náležejí:
Ze skupiny I, vlastní státní správa:
kap. 1, President republiky a kancelář presidenta
republiky, kap. 2, Ústavodárné Národní
shromáždění, kap. 2a, Slovenská
Národná rada, kap. 3, Předsednictvo vlády,
kap. 3a, Predsedníctvo Sboru povereníkov, kap. 4,
Ministerstvo zahraničních věcí, kap.
5, Ministerstvo národní obrany, kap. 6, Ministerstvo
vnitra, Povereníctvo vnútra, kap. 7, Ministerstvo
spravedlnosti s Nejvyšším soudem, Povereníctvo
spravodlivosti s Najvyšším súdom, kap.
8, Ministerstvo pro sjednocení zákonů, kap.
9, Nejvyšší správní soud, Najvyšší
správny súd, kap. 26, Státní úřad
statistický.
Ze skupiny II, správa státních podniků,
§ 25, Štátne tlačiarne.
K této části rozpravy přihlášeni
jsou títo řečníci: posl. Nový,
dr Loubal, dr Ducháček, Evžen
Erban, Polák, dr Šoltész,
dr Šabo, Hložek, dr Novotný,
Matýsek, dr Bernard, dr Špánik,
dr Kokeš, Caňkář, dr Bunža,
dr Erban, dr Bartuška, dr Stránský,
dr Jelínek, dr Čepička, dr
Hobza, dr Veverka, Tichý, Kubát.
Uděluji slovo prvnímu řečníku,
kterým je pan posl. Nový.
Posl. Nový: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Ujímaje se slova k rozpočtu ministerstva zahraničí,
pokládám především za svou povinnost
vzpomenout třetího, t. j. dnešního výročí
dne, kdy za osobní účasti našeho presidenta
dr Edvarda Beneše a generalissima Stalina byla v Moskvě
uzavřena československo-sovětská smlouva
o vzájemné pomoci a poválečné
spolupráci. Všichni víme, jak nesmírný
dosah tato smlouva měla pro náš národně
osvobozovací boj a jaký význam má
pro celou naši národní a státní
budoucnost.
Československo-sovětská smlouva byla uzavřena
v době, kdy na všech bojištích světa
zuřila ještě válka a kdy naše země
byla v moci cizích okupantů. Již samo ohlášení
této smlouvy moskevským a londýnským
rozhlasem znamenalo velkou vzpruhu našemu lidu doma, který
nabyl jistoty, že den konečného vysvobození
je v nedaleké budoucnosti. Uzavření československo-sovětské
smlouvy, které časově spadá do období
slavného vítězství u Stalingradu,
mohutně posílilo sebevědomí a odboj
českého a slovenského lidu. Touto smlouvou
dostalo se nám mocné pomoci v našem národním
osvobození. Tato smlouva poskytla nám dále
účinnou pomoc k tomu, abychom uskutečnili
základní postulát naší nové
státní koncepce, t. j. provedení odsunu Němců
a vytvoření národního státu
Čechů a Slováků. Opakuji znovu, že
bez účinné pomoci sovětské,
bez osobního zásahu generalissima Stalina bychom
se nebezpečné třiapůlmilionové
německé menšiny nikdy nezbavili a že tento
živel, našemu státu a národu tradičně
nepřátelský, by byl hrozbou dalším
a dalším našim generacím.
Důsledky československo-sovětské smlouvy
projevily se příznivě i při našem
jednání o odsunu maďarské menšiny
ze Slovenska. Celému světu je známo, že
i v tomto našem oprávněném a odůvodněném
požadavku stál Sovětský svaz věrně
při nás, věren liteře i závazkům
smlouvy ze dne 12. prosince 1943.
Smlouva československo-sovětská upevnila
mezinárodní posici Československa, jak se
to projevilo v jednáních na mírových
konferencích. Ať už to byla otázka reparací
anebo dlouho diskutovaná otázka dunajské
plavby, v každém směru dostalo se nám
se strany Sovětského svazu účinné
pomoci. Pokládám za veliký úspěch,
že problém dunajské plavby bude rozřešen
na svobodně svolané konferenci dunajských
států.
Československo-sovětskou smlouvou byla mocně
posílena suverenita Československé republiky
a bylo upevněno její postavení na mezinárodním
foru. Za dobré znamení rostoucí mezinárodní
důvěry k Československu nutno pokládat
skutečnost, že na návrh sovětského
delegáta byl zvolen zpravodajem pro otázky odzbrojovací
v organisaci Spojených národů československý
státní tajemník dr Vlado Clementis.
Proto při příležitosti výročí
uzavření československo-sovětské
smlouvy nutno znovu vyzvednout dalekosáhlý a dějinný
význam této smlouvy a nutno k ní blahopřát
národům Československa i Sovětského
svazu. (Potlesk.) Československo-sovětská
smlouva je úhelným kamenem celé naší
národní a státní bezpečnosti.
Opřeni o Sovětský svaz, pěstujíce
současně nejpřátelštější
styky se všemi mírumilovnými státy Evropy
a světa můžeme s klidem budovat nový
život v osvobozené republice.
Až na hrstku desperátů a reakčních
ztroskotanců není nikoho mezi Čechy a Slováky,
kdo by životní význam československo-sovětského
spojenectví náležitě nedocenil. Smlouva
československo-sovětská, uzavřená
našimi vládami, je zpečetěna společně
prolitou krví v boji za svobodu a je podepřena vůlí
celých národů.
Dovolte mi nyní, abych věnoval několik poznámek
rozpočtu ministerstva zahraničí. Pokládáme
tento rozpočet za plně odůvodněný.
Je naší povinností, abychom příslušnými
prostředky zajistili naši zahraniční
politiku, která, jak zkušenost ukazuje, vykazuje úspěchy,
které může popírat jen ten, kdo je buď
zjevným nebo skrytým nepřítelem celé
nynější zahraničně-politické
koncepce. Chci v této souvislosti poukázat na rostoucí
položku našeho zahraničního obchodu. Myslím,
že sotva se nalezne druhý stát, který
by v tomto směru vykázal úspěchy větší.
Tento fakt lze odvodit z důvěry a vážnosti,
kterou si Československo v poválečném
světě získalo. I zde se projevuje pevnost
a solidnost naší zahraniční politiky.
Uzavřeli jsme řadu obchodních smluv, především
se Sovětským svazem. Získali jsme anglickou
půjčku, půjčku nám poskytla
též Brazilie. Náš vývoz měsíc
co měsíc stoupá a blíži se postupně
a jistě k novému mírovému stavu. Uvážíme-li,
že na př. Francie vykazuje za 9 měsíců
t. r. 59 miliard franků schodku z obchodování
s Anglií a Amerikou, pak vystupuje náš úspěch
tím více do popředí. Tato fakta potvrzují,
že při pevném spojenectví se Sovětským
svazem je možno rozvíjet úspěšné
přátelské styky se zeměmi evropského
západu, ukazují velmi jasně úspěch
naší zahraničně-politické koncepce
a usvědčují z nepravdy všecky našeptavače,
kteří se snaží dokázat, že
těsné přimknutí Československa
k Sovětskému svazu musí nutně znamenat
odcizení vůči ostatním zemím.
Schvalujíce rozpočet ministerstva zahraničí,
pokládáme však za svou povinnost důrazně
upozorniti na skutečnost, že žádoucí
očista v aparátu ministerstva zahraničí
nebyla provedena důsledně, jak by bylo třeba,
a nebyla provedena proto, že s určitých stran
tomu byly kladeny vědomě překážky.
Všichni víme, jak si v kritických dnech mnichovských
a zvláště 15. března 1939 počínala
řada našich diplomatických zástupců
v cizině. Tato kapitola je jednou z nejžalostnějších
a měla by být vykřičníkem pro
všechny budoucí časy.
V době, kdy náš lid doma byl vystaven nejstrašnější
zkoušce, kdy v této zkoušce čestně
obstál za cenu velikých obětí, v té
době chovali se mnozí naši vyslanci v cizině
tak zbaběle, že více nebo méně
ochotně odevzdávali vyslanectví, často
i s penězi a archivy, Němcům, ačkoli
by byli nic neriskovali, kdyby byli odmítli vyslanectví
vydat. V listopadu se projednával v Praze před soudem
případ bývalého vyslance v Bukurešti
p. Veverky. Je známo, jak si tento člověk,
pověřený tak vysokým úřadem,
dne 16. března 1939 v Bukurešti počínal.
Vydal ochotně naše vyslanectví Němcům,
odevzdal jim dokonce tajný archiv a veškeré
spisy a ve své zbabělosti a podlízavosti
vůči největším nepřátelům
našeho národa šel dokonce tak daleko, že
to učinil slavnostní formou, že dal vztyčit
německou vlajku s hákovým křížem
na budově našeho vyslanectví a k shromážděným
úředníkům pronesl proslov, v němž
nabádal k absolutní spolupráci s Němci.
Nuže, tento Veverka vyšel z této zrady velmi
lacino a k úžasu celé veřejnosti odešel
od soudu zdráv a spokojen, že to s ním tak
dopadlo. Místo aby soud nad Veverkou byl exemplárním
příkladem pro mnohé jiné jemu podobné
zbankrotované diplomaty, místo toho, aby spravedlivý
trest nad zradivším vyslancem byl odstrašujícím
příkladem do budoucnosti, projevila se zde nemístná
blahovolnost, kterou mohli uvítat jenom ti, kteří
měli na svém svědomí stejný
hřích jako pan Veverka. Mluvím zde o případu
bukurešťského vyslance Veverky a musím
konstatovat, že jsme bohužel měli podobných
"Veverek" celou řadu a že také při
nich se nepostupovalo s naprostou důsledností. Vždyť
někteří z nich sedí dodnes, jakoby
se nechumelilo, v diplomatickém aparátu.
Tak na př. je na našem vyslanectví v Londýně
legačním radou dr Mesány, který v
době nesvobody byl členem výboru Společnosti
pro spolupráci s Němci, na ministerstvu zahraničí
v Praze dodnes úřaduje pan Vladimír Nosek,
který nejen odevzdal v Brazilii Němcům československé
vyslanectví, ale pomáhal jim ještě určitý
čas v likvidaci. Konečně máme případy,
že někteří vyslanci, kteří
vydali naše vyslanectví Němcům, byli
potrestáni tak, že byli dáni do pense. Plnou
pensi pobírá dnes bývalý vyslanec
v Bruselu Slávik a bývalý vyslanec v Číně
Jan Šeba. Tento výtečník dokonce pohaněl
československou státní vlajku tím,
že ji nabídl zaměstnancům, aby si z
ní ušili záclony. Dostává nyní
78.000 Kčs roční pense.
Vyslanec, který vydá svěřené
mu vyslanectví nepříteli, měl by být
souzen podobně jako velitel, který vydá nepříteli
svůj oddíl a zbraně. (Potlesk.) Je
to stejná zrada, kterou nutno stejně kvalifikovat
a stejně trestat. Představme si, jaký veliký
morální kredit by bylo získalo Československo
v oněch osudných březnových dnech
roku 1939, kdyby se byli nevyskytli Veverkové, kdybychom
naopak byli měli na všech vyslanectvích muže,
kteří by byli odmítli podrobit se diktátu
Němců, kteří by byli prohlásili,
že neuznávají násilného aktu
roztržení a okupace Československa a že
pokládají republiku za právně existující.
Co by se jim bylo stalo, kdyby si byli takto počínali?
Nanejvýš že by byli policejně vyvedeni
ze svých budov; zato by nám byla tato vlastenecká
protifašistická demonstrace získala sympatie
celého demokratického světa.
Je politování hodné, že hanebné
chování diplomatů rázu Veverkova nebylo
po zásluze odsouzeno a že se projevily snahy brzdit
žádoucí očistu v našem diplomatickém
aparátě. Odsuzujeme a protestujeme proti takovému
jednání. Po našem soudu je třeba, abychom
napříště obsazovali místa našich
diplomatických zástupců v cizině lidmi,
kteří svým životem, svým protifašistickým
smýšlením, svou oddanosti k lidově-demokratické
republice a jejím řádům poskytují
záruky, že budou náš stát v cizině
representovat tak, jak toho potřebujeme. A máme
takové lidi; možná, že jim chybí
dokonalost v nošení fraku, zato však nevydají
nikdy vyslanectví a projeví patřičnou
charakternost a oddanost republice, a to je rozhodující.
Od našich diplomatických zástupců v
cizině požadujeme, aby byli více v kontaktu
s celkovým děním domácím, aby
representovali lid, který se s velikou obětavostí
věnuje budovatelskému dílu. Naši zahraniční
zástupci musí být nápomocni našemu
lidu v jeho budovatelském úsilí. Vyslanec,
který má pochybnosti o dvouletém plánu,
nemůže zastupovat Československo v cizině.
(Potlesk.)
Kritiku a patřičné odsouzení nezasluhují
však jen nehodní diplomaté, kteří
v dobách pro národ nejhorších kapitulovali
před Němci a vydávali jim naše vyslanectví.
Toto je jedna stránka problémů, jichž
je nutno u příležitosti projednávání
rozpočtu se dotknout. Další neméně
vážnou věcí jsou soustavné útoky
proti naší zahraniční politice, které
- žel - vycházejí dosti často z některých
kruhů stran Národní fronty a jejího
tisku. Ministr informací soudr. Václav Kopecký
přibil již na pranýř ve schůzi
informačního výboru dne 13. listopadu t.
r. protisovětské útoky časopisu "Obzory".
Uvedl celou řadu citátů, z nichž dokázal,
že tento list, redigovaný bohužel předsedou
zahraničního výboru této slavné
sněmovny, záludně útočí
na linii československé zahraniční
politiky, že hlásá jinou zahraniční
politiku a tendenčně zlehčuje naše spojenectví
se Sovětským svazem. Obdržel jsem právě
obsáhlý spis redaktora zmíněného
týdeníku, v němž se pokouší
tyto vývody ministra informací oslabiti a dokazovati,
že redakce neučinila nic jiného, než že
prostě citovala hlasy západního tisku, ovšem
záměrně vybrané. Nevinnost této
hříčky má býti dokázána
tím, že prý stejně jsou uveřejňovány
články sovětského tisku, obsahující
kritiky Anglie a Ameriky. Tedy podle methody "Já nic,
já muzikant" má být veřejnosti
namluveno, že se tu nic horšího nestalo než
to, že se docela demokraticky citují prameny jak se
sovětské, tak s anglo-americké strany. Jenže
skutečnost je poněkud jiná, jak nasvědčují
vlastní původní redakční články,
uveřejněné ve zmíněném
časopisu a v jeho odnoži "Vývoji".
V době zasedání mírové konference
v Paříži, kdy naše delegace usilovala
o uznání československého požadavku
odsunu Maďarů, v té době, kdy naši
zástupci v Paříži v čele s ministrem
Masarykem a státním tajemníkem Clementisem
zasluhovali nejúčinnější
podpory, zejména se strany našeho tisku, v té
době jsme naopak mohli čísti útoky,
uveřejňované ve zmíněných
listech a namířené proti našim zástupcům
na mírové konferenci. Ani ministr Masaryk těchto
útoků ušetřen nebyl. Byl naopak obviňován,
že zostřuje nedorozumění mezi naší
republikou a západními zeměmi tím,
že hlasoval vždy proti návrhům se strany
angloamerické. Jakoby naši zástupci na mírové
konferenci mohli hlasovati s těmi, kteří
nepřáli našemu stanovisku, aby odsun Maďarů
z naší republiky byl proveden. (Potlesk.)