Posl. Rožnay: Vážená snemovňa!
Chcem hovoriť ako zpravodajca dopravného výboru
a nechcem sa dopustiť takej nesprávnosti, akej sa
dopustil zpravodajca za ústavno-právny výbor,
posl. Zápotocký, ktorý hovoril ako
stranník a nie ako zpravodajca.
Dopravný výbor ústavodarného Národného
shromaždenia vo schôdzi, konanej dňa 22. okt.
1946, prerokoval a schválil túto osnovu zákona
vo znení vládou navrhnutom so zmenou v bode c),
odst. 2, § 7, na dopravu miesto 5,41 miliardy Kčs
4,710 miliardy Kčs a pripojil sa k usneseniu výboru
technického, odst. 1 a k bodu d) a e), odst. 2. Zároveň
výbor súhlasí so zmenami, na ktorých
sa usniesly ostatné výbory, ktorým bola osnova
zákona tiež prikázaná. Súčasne
prijal dopravný výbor túto rezolúciu:
"Rezolúcia výboru dopravného: Ministerstvu
dopravy se ukladá, aby vedľa priamych úloh,
uložených mu dvojročným hospodárskym
plánom, pamätalo na stavbu nových železničných
tratí v krajoch zanedbaných, t. j. na stavbu trati
České Budějovice - Lišov - Třeboň
- Jindř. Hradec - Dačice, a druhú Sušice
-Kašperské hory - Vimperk. Tiež naliehavá
je stavba trati Plzeň - Brno. I keď v rámci
úlohy dvojročného plánu nemôže
byť započaté so stavbou týchto tratí,
nech sú učinené všetky nutné
prípravy, t. j. prevedené miestne šetrenie,
zrevidované plány, aby so stavbou, ktorá
tvorí predpoklady hospodárskeho povznesenia zanedbaného
kraja, mohlo byť započaté.
Dámy a pánovia! Základná idea, vtelená
neskoršie do dvojročného hospodárskeho
plánu, za ktorou stoja jednotne všetky politické
strany, je úplne prostá a jasná. Je to odhodlanie
zahladiť stopy strašného zápasu, pri ktorom
nepriateľ jednak vyčerpal všetky prostriedky
sily a rezervy nášho národa, jednak priviedol
ich zničenie tým, že naše územie
premenil v bojisko, či vydal vlastne zásahom bojových
síl spojencov. Je to odhodlanie dostať sa čo
najskôr a čo najrýchlejšie vlastnými
silami z povojnového hospodárskeho chaosu, ktorý
zachvátil veľkú čiastku Europy, a urýchliť
tak návrat sporiadaných pomerov, povzniesť
výrobu na predošlú výšku, posilniť
pracovnú morálku a zvýšiť úroveň
československého ľudu. Je to mobilizácia
všetkých národných síl a ich
zamerania k spoločnému cieľu, idea vyjadrená
heslom: dočasnými obeťami každého
jednotlivca k šťastnejšej budúcnosti celku.
Nie je možné ísť cestou inou, to je jasné
a zrejmé každému občanovi dobrej vôle.
Je tu však iná otázka: či máme
dostatok prostriedkov pre tak veľké úlohy sústredné
na tak krátku dobu a či bolo ponechané dosť
času k príprave diela tak závažného
a v našich pomeroch dosiaľ celkom ojedinelého.
Problém dopravy v našich pomeroch, kde vlastne nie
je možnosť hovoriť o veľkých dopravných
vzdialenostiach - s výnimkou Slovenska - je podstatne ťažší
ako v štátoch vo veľkej rozlohe, zvlášť
keď nám príroda ešte tiež odoprela
prírodné zdroje pohonných látok, mohutné
vodné toky a obdarila nás na pohľad síce
krásnym, ale pahorkovitým terénom, poskytujúcim
doprave veľmi četné prekážky. Oslobodiť
hospodárstvo v takých ťažkých pomeroch
od miestnej viazanosti osb a statkov, čo je hlavným
poslaním dopravy, nie je úlohou nijako ľahkou.
Priznajme, že ani v minulosti nedostala doprava na finančných
prostriedkoch toľko, koľko potrebovala, a že niektoré
naše dopravné zariadenia boly i pred vojnou miestami
tiež zastaralé. Dostať sa z tohoto stavu na potrebnú
výšku vyžaduje veľkých nákladov,
ale predovšetkým času.
Keď prizrieme k potrebám dvojročnice, vyplývajúcim
z požiadaviek dosiahnuť v doprave na konci dvojročnice
úrovne z roku 1937, zistíme, že naša doprava
nebude môcť aj pre malú dotáciu na surovinách,
materiále, priemyslových výrobkoch a pracovných
silách, splniť základnú úlohu
dvojročnice, ktorá je predpokladom ďalších
cieľov v hospodárstve národného celku.
Táto jediná úloha vyčerpá temer
polovicu všetkých prostriedkov, ktoré sú
pre dvojročný plán k dispozícii. Železnica,
štátno-politický inštrument takej dôležitosti,
nedostala potrebné prostriedky v dostatočnej výške
najmä na stavebnú obnovu, osobné vozy, motorové
koľajnicové vozidlá, stroje, zariadenia, potrebné
k racionalizácii a mechanizácii prevádzky.
Prostriedky na pokračovanie v započatých
stavbách sú veľmi malé a o nových
investíciách nie je možné, až na
nepatrné výnimky, skoro vôbec hovoriť.
To isté možno povedať v zásade aj o plavbe,
ktorá má k dispozícii len zlomek pôvodného
lodného parku, hoci jej úlohy a význam ako
dôležitého spojenia so svetovými moriami
v prítomnej dobe vzrástly a budú rásť
ďalej aj do budúcnosti. Pre letectvo nebolo uvoľnené
ani zďaleka toľko prostriedkov, koľko by bolo treba.
Tu je však situácia o to priaznivejšia, že
výkon z roku 1937 bude predsa len podstatne prekročený,
či možno vôbec hovoriť o priaznivej situácii
tam, kde pomery z r. 1937 boly skoro zaostalé.
Nad takouto bilanciou dvojročnice sa nutno zamyslieť.
Buď bolo merané macošsky doprave pri rozdeľovaní
národného produktu a pracovných síl,
alebo je čas dvoch rokov k dosiahnutiu zamýšľaných
cieľov príliš krátky.
Organizácia a racionalizácia: k najťažším
úloham dvojročného plánu v sektore
dopravy patria úlohy organizačné. Nežiada
sa v nich o nič menej než vyriešenie problému,
ktorým sa dosiaľ márne zabývala celá
generácia pred nami. A tu treba opäť len ľutovať,
že boly termíny určené tak krátke,
že sotva možno venovať na vypracovanie návrhov
starostlivosť takú, akú by si zasluhovaly.
V prítomnej dobe je vec ešte komplikovaná otázkou
znárodnenia a účasťou verejných
záujemcov na riadení dopravných podnikov.
Miesto aby sa vo dvoch rokoch pripravily podklady pre budúcu
organizáciu, sú minimálnymi termínmi,
ktoré rezort oznámil, ešte skracované.
Určitá prekotnosť charakterizuje vôbec
celý dvojročný plán. Keď však
svet ide cestou k mieru, ako chceme všetci veriť, je
škoda znehodnocovať dielo tak významné
prílišným ponáhľaním.
Dopravný rezort pristupuje k obrovským úlohám
obnovy, organizácie, racionalizácie a modernizácie
dopravných podnikov, vyplývajúcich z dvojročnice,
s najväčšou vážnosťou a s vôľou
všetky ťažkosti prekonať. Sme si vedomí,
že kľúč ku zdolaniu všetkých
týchto úloh je v zamestnanectve podniku, že
na každom z nich záleží, každý
musí prispieť svojim podielom, či už ide
o pomocníkov a manuelných pracovníkov v službe
výkonnej, alebo o duševných pracovníkov
v službách správnych a technických,
až po ministra dopravy. Keď chceme kvalitnú prácu,
musíme zamestnancov hmotne zabezpečiť. Na činnosť
vo všetkých sektoroch dopravy a vo všetkých
službách nutno nazierať ako na kvalifikovanú
odbornú prácu, ktorá vyžaduje čo
najdlhšie skúsenosti a musí byť celoživotným
povolaním pracovníkov.
Záverom: Dvojročný hospodársky plán
je zameraný k prospechu celého národa. Teda
každý jednotlivec bude mať z neho v budúcnosti
užitok. Preto je nutné smieriť sa dočasne
aj s určitými obmedzeniami vo výrobe, spotrebe,
aj vo voľbe práce, obetovať na čas osobné
záujmy záujmom celku, aby ovocie spoločnej
práce chutnalo v budúcnosti tým sladšie.
Aj keď výsledky dvojročnice, hlavne v doprave,
nebudú so zreteľom k nedostatku prostriedkov také,
aby zaisťovaly úroveň dopravy z roku 1937,
treba hodnotiť predovšetkým prenikavý
význam plánovania pre budúcnosť, ktorá
sa u nás po prvý raz bude vytvárať podľa
vopred pripraveného programu, považujem za najväčší
klad dvojročného hospodárskeho plánu.
Daj Bože, aby sa nám vydaril. (Potlesk.)
Podpredseda dr. Ševčík (zvoní):
Zpravodajcom za výbor živnostensko-obchodný
je pán posl. Horn. Dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. Horn: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Živnostensko-obchodní výbor ústavodárného
Národního shromáždění
podrobně jednal o dvouletém plánu, který
je velikým úspěchem dosavadního úsilí
všech vrstev našeho národa o obnovu našeho
poválečného národního hospodářství.
Je velikým úspěchem společného
úsilí jak dělnictva, rolnictva a inteligence,
tak i řemesla a solidního obchodního podnikání.
To platí jak o úsilí znárodněného
a družstevního sektoru našeho hospodářství,
tak také o sektoru podnikání soukromého.
Vedle pracovního nadšení všech ostatních
vrstev pracujícího lidu byly to také zlaté
ruce a soukromá podnikatelská iniciativa našich
živnostníků, které spolu pomáhaly
utvářet předpoklady k tomu, že nyní
přistupujeme k plánu hospodářské
obnovy a částečné výstavby
podle plánu. Chceme tak plánovaně zvyšovat
životní úroveň všech lidových
vrstev likvidací hospodářských následků
války v době nepoměrně kratší,
než tomu bylo po minulé válce, a chceme tak
udělat lépe nežli v ostatních státech
poválečné Evropy. Tohoto zvyšování
životní úrovně chceme dosáhnout
právě především plánovitým
zvyšováním životní úrovně.
Je třeba říci, že hlavním z předpokladů
k tomu je také ta významná okolnost, že
lidově-demokratický režim vlády Národní
fronty skutečně plnil a plní závazek
Košického vládního programu v tom, že
budeme plně podporovat sektor drobného a středního
soukromého podnikání. Nejen že byly
vyvráceny strašáky o zkáze řemeslné
výroby, solidního obchodu a soukromého podnikání
vůbec, nýbrž naopak teprve teď v lidově-demokratické
republice nastává pro drobné a střední
soukromé podnikání éra klidu, pořádku
a možnosti skutečného rozvoje zdravé
soukromopodnikatelské iniciativy.
Tím je dána záruka, že zejména
při plnění hospodářské
dvouletky budeme dbát zájmů všech sektorů
našeho národního hospodářství,
sektoru soukromého stejně tak jako sektoru znárodněného
a družstevního. Proto soustřeďujeme pozornost
a všechno úsilí především
na výrobu v t. zv. úzkých profilech průmyslu,
stavebnictví, dopravy a zemědělství,
na válkou zpustošené a zanedbané kraje,
na Slovensko, abychom zajistili prosperitu všech oborů
našeho hospodářství, i řemesla
a solidního obchodu, a rovnoměrné zvyšování
životní úrovně všech pracujících
vrstev, dělnictva, rolnictva, inteligence a živnostníků.
Živnostensko-obchodní výbor ústavodárného
Národního shromáždění
jednal o osnově zákona o hospodářském
dvouletém plánu především s hlediska
zájmu živnostenského podnikání
i drobné a střední výroby průmyslové.
Po provedené debatě přijal vládou
navrhovanou osnovu zákona o hospodářském
dvouletém plánu jednomyslně. Manifestoval
tím opravdu dobře uvážené přesvědčení,
že zákon o dvouletce v plné míře
splní očekávání a naděje
solidního živnostenského a obchodního
podnikání v plánovanou obnovu a částečnou
výstavbu našeho hospodářství.
Tak se nejlépe přičiníme o to, aby
řemeslo mělo zlaté dno a aby kvetl obchod
vedle podnikání znárodněného
i družstevního jako plně rovnocenný
faktor, a to v zájmu všech pracujících
vrstev, v zájmu národa i republiky.
Jaký vliv bude mít dvouletý budovatelský
plán na živnostenské podnikání?
Postupným naplňováním dvouletého
budovatelského plánu se bude zároveň
postupně zvyšovat národní důchod.
Přes to, že budeme z národního důchodu
postupně investovat částku 70 miliard na
obnovu a částečnou výstavbu našeho
hospodářství, abychom plán splnili,
zbude ještě dost pro spotřebu a spotřeba
bude stále vývojově stoupat. Na zvyšování
spotřeby se budu podílet a budou z ní mít
užitek všechny vrstvy národa, tedy i živnostnictvo.
Zejména je třeba zdůraznit, že se nikdo
nebude moci neúměrně obohacovat na úkor
druhých a nikdo, žádná vrstva nebude
na to doplácet, ani dělnictvo, avšak ani městské
venkovské střední vrstvy, ani soukromé
podnikání. Na výsledcích dvouletého
plánu se budou tedy podílet všechny vrstvy
pracujícího lidu rovnoměrně.
Dvouletý budovatelský plán znamená
ve svém postupném naplňování
hlavně také postupnou stabilisaci hospodářských
a tak i politických, sociálních a kulturních
poměrů. Jinými slovy: nebude u nás
sociálního neklidu, krisí, nezaměstnanosti,
kteréžto zjevy jsou největší překážkou
a brzdou zdárného rozvoje drobného a středního
podnikání. Na krisi, nezaměstnanost a bídu
doplácelo nejen dělnictvo ale i střední
vrstvy, živnostníci, řemeslníci i solidní
obchodníci snižováním životní
úrovně, podlamováním existenční
jistoty, klesáním kupní síly svých
výdělků, ba byli dokonce hnáni lavinou
přímo do úpadku. Tato stabilisace hospodářských
poměrů je tedy nejlepším předpokladem
existenční jistoty solidního soukromého
podnikání.
Cílem dvouletého plánu, kterým chceme
obnovit a částečně vybudovat výrobu
především v úzkých profilech,
abychom tak zvýšili výrobu ve všech oborech
našeho národního hospodářství
a tak mohli zvýšit úroveň všech
vrstev, tedy i živnostníků, je, aby měl
dělník a tak mohl míti i živnostník.
Budovatelský dvouletý plán znamená
tedy v této své koncepci větší
existenční jistotu, větší jistotu
investic a tak pro budoucnost větší prosperitu
a zdravější, rentabilnější
základnu pro všechno solidní podnikání.
Žijeme ve státě, v němž výroba
průmyslová, zemědělská i obchod
jsou ve šťastné skladbě přibližné
rovnováhy. To je velikou výhodou našeho národního
hospodářství; budeme proto podporovat rozvoj
řemesla a solidního obchodu stejně tak jako
průmysl a zemědělství. Zásadní
koncepce budovatelského plánu zvýšit
životní úroveň je tedy jen tehdy možná,
když veškerá výroba, tedy nejen průmyslová
a zemědělská, nýbrž i výroba
řemeslná a solidní obchod, bude stoupat.
Přitom jsme si ovšem vědomi, že není
v našich silách, aby všechno naše národní
hospodářství, všechna jeho výroba
stoupala ve svém vývoji rovnoměrně.
Je nesporné, že naléhavě potřebujeme
na př. bytová zařízení, ale
daleko naléhavěji potřebujeme na př.
vagony. Proto se v budovatelském plánu předpokládá,
že výroba vcelku musí stopnout o 10 % nad předválečnou
úroveň, ale v úzkých profilech dokonce
až na 150 %. Nemůže tedy celá výroba
ve všech svých úsecích, v profilech
úzkých i širokých, stoupat stejně.
Jinak bychom chtěj nechtěj celou koncepci plánu
a zájmy našeho národního hospodářství
ve skutečnosti sabotovali. Chceme-li, na výsledcích
postupného plnění plánu a jeho konečného
naplnění profitovaly všechny vrstvy národa
rovnoměrně, musíme zvednout především
výrobu v úzkých profilech a v ostatní
výrobě mimo úzké profily podle potřeb
celku a podle národohospodářské naléhavosti.
Kdybychom to dělali jinak, kdybychom na př. vyráběli
především bytová zařízení,
měl by z toho užitek bytový průmysl,
pěkně by bydleli, ale naše životní
úroveň by tím ještě nestoupla
a z prosperity tohoto průmyslového oboru a pěkného
bydlení měli bychom ve skutečnosti velmi
málo. Kdybychom neměli na př. dopravu v pořádku,
nedostali bychom ani nábytek tam, kde má být.
A kdyby zemědělství nevyprodukovalo to, co
potřebujeme žili bychom v nedostatku.
Výroba tedy nebude stoupat rovnoměrně, v
některých částech bude stoupat více,
v jiných méně, stoupat však bude všude.
A tak bude stoupat i výroba řemeslná i činnost
solidního obchodu úměrně s celým
národním hospodářstvím. Při
tom ovšem, má-li se ohromně rozvinout na př.
kovoprůmysl, budou do rozvoje této průmyslové
výroby zapojena řemesla kovů daleko více
nežli na př. živnosti poslužné, které
se však rovněž budou podílet na postupném
celkovém zvyšování životní
úrovně. A tak tomu bude ve všech oborech. Každá
průmyslová výroba potřebuje pro konečné
zpracování svých výrobků daleko
víc pomocné výroby, t. j. výroby řemeslné,
když stoupá, než když zůstává
stát nebo když klesá. Prosperitou každé
průmyslové výroby a všech dohromady
je tak dána prosperita všech oborů národního
hospodářství, i těch, které
s ní přímo nesouvisí.
Proto pamatuje dvouletý hospodářský
plán především sice na průmysl,
zemědělství, stavebnictví, dopravu,
vedle úkolů průmyslu má však
také řemeslná výroba a solidní
obchod v hospodářském dvouletém plánu
vyhrazen veliký podíl, účast a poslání.
Aby řemesla a solidní obchod mohly vůbec
z plánu profitovat, musí se především
rozvinout průmysl, zemědělství a doprava,
ale řemesla mají speciální úkoly;
na řemeslech bude, aby dodávala pro vnitřní
trh výrobky, které nelze vyrábět po
továrnicku, k nimž však musí průmyslové
továrny řemeslům dodat suroviny a polotovary.
Zvyšováním životní úrovně
budou stoupat potřeby a požadavky širokých
vrstev a na řemeslu bude, aby uspokojovalo tuto potřebu
umělecko-řemeslnými výrobky, odpovídajícími
individuálnímu vkusu.
Na řemeslech bude aby zvládla velikou oblast úkolů
v exportu rukodílných a domáckých
výrobků i výrobků průmyslových,
rukodílně dokončovaných v řemesle
- textil, sklo, rukavice a pod.
Řemesla mají však i přímou účast
a přímý podíl na plánu. Na
př. postavení 125.000 bytových jednotek a
celý předpokládaný stavební
ruch přinese rozvoj všech stavebních živností
a přímý podíl na investicích
pro stavebnictví a veřejné stavby, stanovených
částkou 24 miliard. Bude to nemalý podíl,
uvážíme-li, že stavebnictví je
u nás převážně provozováno
po živnostensku. V tomto směru bude hospodářská
dvouletka znamenat tedy opravdový rozmach stavebních
živností, stavitelů, zednických mistrů,
architektů, sklenářů, truhlářů,
zámečníků, pokrývačů,
klempířů, instalatérů, natěračů
a j., i příslušných odborů podnikání
obchodního. Obdobně tomu bude i v zemědělství,
kde mechanisací venkova dojde rovněž k oživení
živnostenského podnikání, stejně
tak i v krajích válkou zpustošených,
v krajích hospodářsky zanedbaných
a na Slovensku.
Postupným plněním plánu bude stoupat
blahobyt, bude se rozšiřovat oběh zboží,
zvyšovat kupní síla výdělků
a tak poroste i prosperita živnostenského podnikání.
Lze také předpokládat, že dojde i k
sensačnímu převratu v černých
cenách. Dnes je vysoká poptávka po zboží.
Postupným rozjížděním průmyslu
bude tato vysoká poptávka nasycována. Tak
se i živnostník, řemeslník a solidní
obchodník dostane na zdravou základnu, neboť
z jeho řad budou vymýceny ony nekalé elementy,
po jejichž likvidaci právem volá solidní
živnostnictvo stejně důrazně jako všechny
pracující vrstvy našeho národa. Dvouletý
plán je pak také plánem na likvidací
černých mezd, které rovněž dnes
těžce doléhají zejména na živnostenské
podnikání.
Solidnímu živnostnictvu bude dána zdravá
základna slušných výdělků,
slušného občanského zisku právě
tím, že rozšířením trhu
a zvýšením kupní síly všech
pracujících budou zbaveni existenční
základny ti, kdož dnes černými cenami
neúměrně těží z hladu
po zboží a odčerpávají tak kupní
sílu širokých vrstev na úkor solidního
živnostnictva.
Aby se živnostnictvu umožnila slušná existence
při slušném profitu, předpokládá
hospodářský dvouletý plán,
že si živnostníci budou moci nakoupiti strojní
zařízení ze zlikvidovaných konfiskátů
a že si kromě toho budou moci nakoupiti i zařízení
nová, která teprve budou podle plánu vyrobena
podle přímé investiční položky.
Naše živnostnictvo je vcelku a v podstatě jistě
s národem za jedno, že jedinou správnou cestou
k obnově a výstavbě našeho hospodářství
může býti jedině plánovitý
postup. Tak chápou živnostníci dvouletý
plán a proto s ním souhlasí. Proto také
nemohou připustit, aby - chceme-li tímto plánem
nahradit dědictví liberálně-kapitalistického
chaosu, zmatku a rozvratu, na které doplácely i
široké vrstvy živnostnictva a na němž
vydělávali jen jednotlivci - některé
kategorie živnostnictva vymáhaly pro sebe přednostní
právo na přemrštěné položky
investic a pracovních sil. Nebylo by to k ničemu,
kdyby se živnostnictvu dostalo neúměrných
investic a pracovních sil na úkor ostatního
národního hospodářství. Co
by dělali živnostníci s nadbytkem investic
a pracovních sil, kdyby se neobnovovalo a nevybudovávalo
především celé naše národní
hospodářství a zejména jeho úzké
profily? Bez dopravy, bez dostatečné výroby
základních surovin, bez polotovarů, které
průmysl vyrábí pro další zpracování
v řemeslech, atd., byly by investice pro řemesla
a živnostenskou výrobu znehodnoceny, měly by
v živnostech úplně opačný následek.
Živnostníci chtějí zůstat stát
na své dnešní existenční úrovni.
Chtějí mít už dnes a tím více
v budoucnosti co největší možnost své
solidní podniky rozvíjet a proto ve svém
vlastním zájmu dopřejí průmyslové
výrobě, zemědělství, stavebnictví,
dopravě, zanedbaným krajům, krajům
válkou zpustošeným i Slovenku všechno,
co jim dát můžeme. Je jasno, že jen tak
poskytneme přímo i nepřímo řemeslu
a solidnímu obchodu co nejvíce.