Návrh zákona, jehož schválení
doporučuji sněmovně, vyšel z několika
porad předsednictva sněmovny a zástupců
stran Národní fronty v ústavně-právním
výboru, jak je o tom řeč v důvodové
zprávě. Je tedy společným výrazem
přání všech stran Národní
fronty Čechů a Slováků. Návrh
pak byl projednán ústavně-právním
výborem, který jej po obšírné
diskusi doporučil beze změny sněmovně
k schválení.
Podle návrhu se zřizuje nový výbor,
zvaný ústavní. Bude míti 36 členů,
volených podle zásady poměrného zastoupení,
neboť je třeba, aby v něm byly náležitě
zastoupeny všechny politické složky Národní
fronty. Novému výboru se přímo ukládá,
aby vypracoval návrh nové ústavy Československé
republiky a zákonů s ústavou souvisících
a aby tyto návrhy předložil k projednání
přímo sněmovně. Tímto ustanovením
je zaručeno, že ústavní výbor
bude mít ve svém jednání plnou volnost,
bude moci postupovat iniciativně a zpracovávati
návrhy svých členů, ale také
přihlížet ke všem jiným návrhům,
které se mu budou zdáti vhodné.
V ústavně-právním výboru bylo
též vysloveno přání, aby tento
nový výbor měl možnost zasedat trvale,
tak, aby mohl ve svých pracích postupovat co nejrychleji.
Členové výboru se však dohodli na tom,
že takovéto zvláštní ustanovení
pro ústavní výbor bude lépe uvážit
při projednávání celkové novelisace
jednacího řádu.
V uvedených předporadách i na zasedání
ústavně-právního výboru vyjadřovali
zástupci jednotlivých stran, zejména slovenských,
přání, aby návrh ústavy, který
ústavní výbor vypracuje, byl doporučen
sněmovně jako společný výraz
vůle obou národů českého i
slovenského. Jsouce vedeni týmž přáním,
prohlásili zástupci všech stran, že se
budou ve vzájemném porozumění a dohodě
snažit o to, aby nová ústava byla přijata
co možno jednomyslně. S tohoto stanoviska se členové
ústavněprávního výboru shodli
také na tom, že pro nový ústavní
výbor budou platit přiměřeně
ostatní ustanovení jednacího řádu,
ať již nynějšího nebo později
novelisovaného, při čemž ústavní
výbor bude mít na zřeteli dosah jak článku
9 ústavního zákona č. 65 z roku 1946,
tak i § 33 dosavadní ústavní listiny.
Jménem ústavně-právního výboru
doporučuji tedy návrh zákona ke schválení
jako společný návrh poslanců Národní
fronty Čechů a Slováků.
Chtěl bych však ještě k tomuto důležitému
aktu říci několik slov. Přijetím
tohoto návrhu přistupuje ústavodárné
Národní shromáždění nyní
docela konkrétně k úkolu, pro který
bylo zvoleno, totiž k vypracování nové
ústavy Československé republiky. Je to velký
úkol, který podle mého mínění
nesmíme pojímat jen tak, jako by šlo pouze
o vypracování zákona, který se od
jiných zákonů liší pouze tím,
že má větší rozsah a složitější
strukturu. V této věci nemůžeme spoléhat
na to, že nám odborníci řeknou, jak
a co právnicky formulovat, a my poslanci to pak jen politicky
posoudíme a schválíme. Zde jde o něco
daleko většího, co daleko přesahuje
rámec odborného právnictví, o něco,
v čem nám ovšem právníci mohou
být svými zkušenostmi velmi nápomocni,
ale o něco, kde hlavní práci a hlavní
odpovědnost máme my, poslanci.
Od nás, od poslanců očekává
lid obou našich národů, že novou ústavou
vyjádříme jeho vůli, jak se jasně
projevila celým smyslem našeho odboje domácího
i zahraničního. V nové ústavě
musíme opravdu uvést v život, nikoli jen formálně
deklarovat nejvyšší demokratickou zásadu,
že lid je jediným zdrojem veškeré moci
ve státě. Musíme tuto zásadu konkretisovat
v dobře uváženém souboru právních
ustanovení. Musíme při tom navázat
na demokratické zásady naší dosavadní
ústavy, ale také - a především
- vycházet z naší národní a demokratické
revoluce. Musíme dále zajistit slovanskou povahu
svého osvobozeného státu a rozřešit
zcela novým způsobem poměr obou bratrských
národů, Čechů a Slováků.
Musíme vyvodit důsledky z odsunu Němců
a Maďarů, musíme znárodněnému
průmyslu zajistit pevné postavení, kterého
je mu zapotřebí, aby mohl býti základem
našeho hospodářského plánování
k obecnému prospěchu všeho našeho lidu,
musíme najít správný poměr
a rovnováhu mezi znárodněnou částí
našeho hospodářství a soukromým
podnikáním.
Jsou to všechno otázky tak dalekosáhlé,
že snad smím vyjádřit jako své
osobní mínění: práce, kterou
jsme na sebe vzali a před kterou nyní stojíme,
práce na ústavě osvobozené Československé
republiky připadá mi ještě daleko odpovědnější
pro budoucnost obou našich národů, než
byla v roce 1919 a 1920 práce na naší první
ústavě. Neboť zde si máme vlastně
vydat počet z celé historie obou našich národů;
otázky, kterými se při této práci
budeme zabývat, jdou svými kořeny až
tisíc let nazpátek, do minulosti, snad až k
existenci Velkomoravské říše - vždyť
tu chceme napravovat chyby našich přemyslovských
králů z XII. a XIII. století, chyby, kterých
se dopustili, když zvali do země cizí kolonisty.
Současně jsme však také pevně
rozhodnuti nedopustit již nikdy smutné zjevy z dob
prvních dvaceti let naší státní
samostatnosti, takové smutné zjevy, jako byla chronická
nezaměstnanost průmyslového dělnictva
a zadluženost rolnictva, a zejména a především
chceme naprosto zabránit tomu, aby se opakovaly zjevy a
události, které roku 1938 vedly k potupnému
diktátu v Mnichově a ke všemu, co potom následovalo.
(Potlesk.)
Tedy úkol nemalý. Jsem přesvědčen,
že jej zdárně zvládneme jen tehdy, setrváme-li
pevně na dosavadní linii lidově-demokratické
politiky a zachováme-li i nadále spolupráci
všech složek našeho národního a politického
života, spolupráci, která je vyjádřena
naší Národní frontou Čechů
a Slováků. Jako se tato spolupráce, tato
Národní fronta právě nyní znovu
osvědčuje při velkém díle,
k jehož projednávání tato sněmovna
přikročuje, při díle dvouletého
hospodářského plánu výstavby
a obnovy hospodářství Československé
republiky, tak nechť se osvědčí i při
druhém velkém úkolu této konstituanty,
při vypracování nové ústavy
Československé republiky. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala: K tejto veci je prihlásený
rečník, ktorým je p. posl. dr Kočvara.
Udeľujem mu slovo.
Posl. dr Kočvara: Slávna snemovňa!
Osnova zákona o ústavnom výbore ústavodarného
Národného shromaždenia je prvým krokom
k vytvoreniu novej ústavy. Tento krok predchádzala
výmena názorov medzi jednotlivými našimi
politickými stranami, kto sa má chopiť iniciatívy
na tomto veľkom diele, či to má byť vláda
a či parlament. I pre jednu i pre druhú alternatívu
snášané boly argumenty. Argumenty snesené
pre parlament prevážily a tak sa dostávame
k rokovaniu o osnove, ktorú máme pred sebou. Treba
so zadosťučinením a s radosťou konštatovať,
že v rečenej debate v plnej miere uplatnily sa hľadiská
demokracie, a to i po stránke formálnej i po stránke
vecnej. Po stránke formálnej došiel výrazu
v demokracii samozrejmý a ničím nenahraditeľný
princíp väčšiny, nakoľko za parlament
argumentovaly takmer dve tretiny jeho reprezentantov, a po vecnej
stránke zdôraznená bola nadriadenosť
moci zákonodarnej nad mocou výkonnou, čo
odpovedá nášmu politickému vývoju
pred prvou svetovou vojnou, najmä však po nej, keď
už sme mali možnosť samostatného politického
života. Za 20 rokov našej samostatnosti pod múdrym
a šľachetným vedením nášho
prezidenta Osloboditeľa vytvorili sme si určité
politické tradície, ktoré zachovávať
a od ktorých zbytočne sa neodchyľovať
káže nám náš záujem nielen
s hľadiska vnútropolitického, ale i zahraničného.
K samotnej osnove s hľadiska Slovenska treba uviesť,
že dožadovali sme sa, aby do osnovy bol pojatý
aj postulát, normovaný už v čl. 9 ústavného
zákona čís. 65 Sb. z t. r., totiž aby
už v tomto ústavnom výbore usnášania
o ústavnoprávnom postavení Slovenska viazané
boly k nadpolovičnej väčšine poslancov
zvolených na Slovensku. S týmto návrhom sme
neprerazili, dostalo sa nám len náhrady v dôvodovej
zpráve, v dodatku k zpravodajcovmu návrhu, že
totiž ústavný výbor zachovávajúc
ináč ustanovenia rokovacieho poriadku snemovne,
bude mať na zreteli dosah ako čl. 9 ústavného
zákona čís. 65/46, tak i § 33 ústavnej
listiny. Uspokojili sme sa s touto náhradou v úvahe,
že netrvaním na tejto požiadavke umožníme
zrýchlené rokovania tohto výboru. Ústavná
záruka, aby slovenská väčšina nebola
majorizována, zostáva pre plénum snemovne
zachovaná a nenaštrbená, hoci ťažko
si možno predstaviť, že by ústavný
výbor predložil plénu návrh ústavy,
proti ktorej, čo i len v niektorých úsekoch,
mala by slovenská väčšina námietky.
Vzniesli sme ešte jeden návrh. Podľa rokovacieho
poriadku (§ 33 ), teraz ešte platného, i vo výbore
i v pléne prednáša návrh zákona
jeden zpravodajca. Navrhovali sme, aby návrh ústavy
i vo výbore i v pléne prednášali dvaja
zpravodajcovia. Tento náš návrh nebol pojatý
do prítomnej osnovy, ale z formálnych dôvodov
odkázal ho ústavnoprávny výbor na
prerokovanie súčasne s novým rokovacím
poriadkom snemovne, ktorý sa pripravuje.
K podaniu tohoto návrhu viedla nás táto úvaha.
Slovensko po zániku Veľkomoravskej ríše
stalo sa na tisíc rokov súčiastkou svätoštefanskej
koruny. Starší z vlastnej skúsenosti ešte
pamätáme, aký osud mu bol úde- lom:
nebyť prvej svetovej vojny a z nej vyplývajúceho
nového štátoprávneho usporiadania strednej
Európy, Slováci v krátkej dobe boli by etnicky
zanikli. Pred týmto zánikom zachránila ich
len Československá republika. Následkom nešťastného
medzinárodného vývoja tesne pred druhou svetovou
vojnou Slováci dosiahli síce štátnej
samostatnosti, ale prevažnej ich väčšine
je jasné a bezpochybné, že to bola len fiktívna
štátnosť a že v prípade výhry
vojny s Nemeckom boli by tomuto dravému živlu nielen
štátoprávne, ale aj etnicky podľahli.
Zachránila ich druhá svetová vojna. Na týchto
oboch záchranách brali sme my Slováci aktívnu
účasť i vojensky i politicky.
Slovenské národné povstanie roku 1944 malo
jediný politický cieľ: obnovu Československej
republiky. Keď teda Slováci takto jasne a nedvojsmyselne
prejavili svoju vôľu vo veci svojej štátoprávnej
príslušnosti, chcú túto svoju vôľu
manifestovať aj pri tak jedinečnej príležitosti,
ako je tvorenie novej ústavy štátu, ktorého
existenciu a prosperitu považujú za podmienku sine
qua non aj svojej národnej existencie. Zdvihnutie rúk,
prípadne povstanie nezdá sa byť dostatočnou
manifestáciou. Môže ňou byť popri
aktívnej účasti na tvorení len prejav
slovenským slovom, slovenskými ústami coram
populo a publico. O politickom dosahu realizovania tohto návrhu
nebude azda pochybností a preto považujeme za isté,
že ho v novom rokovacom poriadku uvidíme uskutočnený.
Takto teda bez ťažkostí sladené boly i
politické hľadiská parlamentu ako celku i jeho
slovenskej časti, čo môže byť dobrou
predzvesťou pre tvorenie ústavy samotnej. Bolo by
želateľné, aby tieto práce prebiehaly
tiež v duchu vzájomného porozumenia, vzájomnej
snášanlivosti a ústupčivosti. Hoci ani
jedna politická strana posiaľ neformulovala, alebo
aspoň nezverejnila princípy, na ktorých si
želá vybudovať novú ústavu, musíme
byť prichystaní na to, že pri tvorení
tohto diela stretnú sa rôzne ideológie, ktoré
sú v tomto parlamente zastúpené. Je to aj
pochopiteľné, lebo každá politická
strana preto je politickou stranou, aby usilovala o sformovanie
predpokladov verejného i súkromného života
podľa svojich politických a filozofických predstáv,
aby teda presadila svoju politickú vôľu i -
a najmä - v ústave.
A keď uvážime, že budeme tvoriť dielo,
ktoré má na dlhé desaťročia usmerňovať
náš verejný i súkromný život,
dielo, ktoré má určovať, ktorý
občan a akým spôsobom má brať
účasť na moci zákonodarnej, vládnej
a výkonnej, dielo, ktoré mu určí nielen
jeho povinnosti, ale aj jeho práva voči štátu
a jeho orgánom, dielo, ktoré rozhodne o tom, či
budú zachovávané, rešpektované
a zaručené atribúta jeho individuality, čo
vôbec zostane indivíduom ako homosapiens a či
na jeho miesto nastúpi nová jednotka a on sa stane
len jej šedivou, bezvýznamnou a bezvýraznou
časticou, teda keď všetko toto uvážime,
nebudeme prekvapení, až sa stretneme u každej
strany s húževnatosťou pri iných príležitostiach
nezvyklou a nebývalou. Musíme byť prichystaní
i na to, že v mene pokroku presadzované budú
postuláty, ktoré s pokrokom nebudú mať
nič spoločného, naopak s hľadiska jednotlivca,
jeho záujmov, osobného a rodinného šťastia
budú krokom, ba azda skokom zpäť; musíme
byť prichystaní i na to, že ťažkým
útokom budú vystavení tí, ktorí
neveria, že by pridržiavanie sa životom osvedčených
spôsobov, životných realít, bolo možno
nazvať reakciou; i na to musíme byť prichystaní,
že lipnutie na prežitých zásadách
a formách bude zťažovať zaujatie ozaj pokrokového
postoja.
Nech už presadzované názory a zásady
budú akéhokoľvek druhu, pôjde len o to,
aby sme zachovávali formy fair play, aby sme z nášho
straníckeho arzenálu nevyťahovali zbrane, napustené
jedovatou látkou, ktoré otrávia nielen vyjednávajúceho
partnera, ale i celé ovzdušie, ktoré by zakalilo
zrak, rozbúrilo žlč, zatvrdilo srdce. Tak by
sme nedošli cieľa.
Musíme mať na pamäti vznešenosť úlohy,
pred ktorou stojíme; aby som užil slov úvodu
k terajšej našej ústave, musíme usilovať
o to, aby sme zaviedli spravodlivé poriadky v republike,
zaistili pokojný rozvoj domoviny československej,
prospeli obecnému blahu všetkých občanov
tohto štátu a zabezpečili požehnanie slobody
budúcim pokoleniam, lebo chceme sa pričleniť
do spoločnosti národov ako člen vzdelaný,
mierumilovný, demokratický a pokrokový. V
tom nám Pán Boh pomáhaj! (Potlesk.)
Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je už nikto prihlásený,
rozprava je skončená.
Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi p. posl. dr Vlad. Procházkovi.
Zpravodaj posl. dr Vlad. Procházka: Vzdávám
se slova.
Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.
Osnova má 4 paragrafy, nadpis a úvodnú formulu.
Pretože nie je pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej 2 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa
zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona podľa zprávy výborovej
v čítaní prvom.
Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst.1
rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.
Ad 3. Druhé čítanie osnovy zákona
o ústavnom výbore ústavodarného Národného
shromaždenia (tlač 156).
Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien
textových?
Zpravodaj posl. dr. Vl. Procházka: Nejsou.
Podpredseda Komzala: Kto v druhom čítaní
súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo v čítaní
prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona tiež v čítaní druhom.
Tým je vybavený 3. odstavec poriadku.
Oznamujem, že sa predsedníctvo usnieslo, aby sa budúca
schôdza konala vo štvrtok dna 24. októbra 1946
o 15. hodine
1. Zpráva výborov ústavno-právného,
rozpočtového, priemyslového, zemedelského,
dopravného, technického, živnostensko-obchodného
a zásobovacieho (podľa § 35 rokov. poriadku)
o vládnom návrhu zákona (tlač 160)
o dvojročnom hospodárskom pláne.
2. Nevybavený odstavec poriadku tejto schôdze.
Tým schôdzu končím.