Čtvrtek 17. října 1946

Návrh zákona, jehož schválení doporučuji sněmovně, vyšel z několika porad předsednictva sněmovny a zástupců stran Národní fronty v ústavně-právním výboru, jak je o tom řeč v důvodové zprávě. Je tedy společným výrazem přání všech stran Národní fronty Čechů a Slováků. Návrh pak byl projednán ústavně-právním výborem, který jej po obšírné diskusi doporučil beze změny sněmovně k schválení.

Podle návrhu se zřizuje nový výbor, zvaný ústavní. Bude míti 36 členů, volených podle zásady poměrného zastoupení, neboť je třeba, aby v něm byly náležitě zastoupeny všechny politické složky Národní fronty. Novému výboru se přímo ukládá, aby vypracoval návrh nové ústavy Československé republiky a zákonů s ústavou souvisících a aby tyto návrhy předložil k projednání přímo sněmovně. Tímto ustanovením je zaručeno, že ústavní výbor bude mít ve svém jednání plnou volnost, bude moci postupovat iniciativně a zpracovávati návrhy svých členů, ale také přihlížet ke všem jiným návrhům, které se mu budou zdáti vhodné.

V ústavně-právním výboru bylo též vysloveno přání, aby tento nový výbor měl možnost zasedat trvale, tak, aby mohl ve svých pracích postupovat co nejrychleji. Členové výboru se však dohodli na tom, že takovéto zvláštní ustanovení pro ústavní výbor bude lépe uvážit při projednávání celkové novelisace jednacího řádu.

V uvedených předporadách i na zasedání ústavně-právního výboru vyjadřovali zástupci jednotlivých stran, zejména slovenských, přání, aby návrh ústavy, který ústavní výbor vypracuje, byl doporučen sněmovně jako společný výraz vůle obou národů českého i slovenského. Jsouce vedeni týmž přáním, prohlásili zástupci všech stran, že se budou ve vzájemném porozumění a dohodě snažit o to, aby nová ústava byla přijata co možno jednomyslně. S tohoto stanoviska se členové ústavněprávního výboru shodli také na tom, že pro nový ústavní výbor budou platit přiměřeně ostatní ustanovení jednacího řádu, ať již nynějšího nebo později novelisovaného, při čemž ústavní výbor bude mít na zřeteli dosah jak článku 9 ústavního zákona č. 65 z roku 1946, tak i § 33 dosavadní ústavní listiny.

Jménem ústavně-právního výboru doporučuji tedy návrh zákona ke schválení jako společný návrh poslanců Národní fronty Čechů a Slováků.

Chtěl bych však ještě k tomuto důležitému aktu říci několik slov. Přijetím tohoto návrhu přistupuje ústavodárné Národní shromáždění nyní docela konkrétně k úkolu, pro který bylo zvoleno, totiž k vypracování nové ústavy Československé republiky. Je to velký úkol, který podle mého mínění nesmíme pojímat jen tak, jako by šlo pouze o vypracování zákona, který se od jiných zákonů liší pouze tím, že má větší rozsah a složitější strukturu. V této věci nemůžeme spoléhat na to, že nám odborníci řeknou, jak a co právnicky formulovat, a my poslanci to pak jen politicky posoudíme a schválíme. Zde jde o něco daleko většího, co daleko přesahuje rámec odborného právnictví, o něco, v čem nám ovšem právníci mohou být svými zkušenostmi velmi nápomocni, ale o něco, kde hlavní práci a hlavní odpovědnost máme my, poslanci.

Od nás, od poslanců očekává lid obou našich národů, že novou ústavou vyjádříme jeho vůli, jak se jasně projevila celým smyslem našeho odboje domácího i zahraničního. V nové ústavě musíme opravdu uvést v život, nikoli jen formálně deklarovat nejvyšší demokratickou zásadu, že lid je jediným zdrojem veškeré moci ve státě. Musíme tuto zásadu konkretisovat v dobře uváženém souboru právních ustanovení. Musíme při tom navázat na demokratické zásady naší dosavadní ústavy, ale také - a především - vycházet z naší národní a demokratické revoluce. Musíme dále zajistit slovanskou povahu svého osvobozeného státu a rozřešit zcela novým způsobem poměr obou bratrských národů, Čechů a Slováků. Musíme vyvodit důsledky z odsunu Němců a Maďarů, musíme znárodněnému průmyslu zajistit pevné postavení, kterého je mu zapotřebí, aby mohl býti základem našeho hospodářského plánování k obecnému prospěchu všeho našeho lidu, musíme najít správný poměr a rovnováhu mezi znárodněnou částí našeho hospodářství a soukromým podnikáním.

Jsou to všechno otázky tak dalekosáhlé, že snad smím vyjádřit jako své osobní mínění: práce, kterou jsme na sebe vzali a před kterou nyní stojíme, práce na ústavě osvobozené Československé republiky připadá mi ještě daleko odpovědnější pro budoucnost obou našich národů, než byla v roce 1919 a 1920 práce na naší první ústavě. Neboť zde si máme vlastně vydat počet z celé historie obou našich národů; otázky, kterými se při této práci budeme zabývat, jdou svými kořeny až tisíc let nazpátek, do minulosti, snad až k existenci Velkomoravské říše - vždyť tu chceme napravovat chyby našich přemyslovských králů z XII. a XIII. století, chyby, kterých se dopustili, když zvali do země cizí kolonisty. Současně jsme však také pevně rozhodnuti nedopustit již nikdy smutné zjevy z dob prvních dvaceti let naší státní samostatnosti, takové smutné zjevy, jako byla chronická nezaměstnanost průmyslového dělnictva a zadluženost rolnictva, a zejména a především chceme naprosto zabránit tomu, aby se opakovaly zjevy a události, které roku 1938 vedly k potupnému diktátu v Mnichově a ke všemu, co potom následovalo. (Potlesk.)

Tedy úkol nemalý. Jsem přesvědčen, že jej zdárně zvládneme jen tehdy, setrváme-li pevně na dosavadní linii lidově-demokratické politiky a zachováme-li i nadále spolupráci všech složek našeho národního a politického života, spolupráci, která je vyjádřena naší Národní frontou Čechů a Slováků. Jako se tato spolupráce, tato Národní fronta právě nyní znovu osvědčuje při velkém díle, k jehož projednávání tato sněmovna přikročuje, při díle dvouletého hospodářského plánu výstavby a obnovy hospodářství Československé republiky, tak nechť se osvědčí i při druhém velkém úkolu této konstituanty, při vypracování nové ústavy Československé republiky. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: K tejto veci je prihlásený rečník, ktorým je p. posl. dr Kočvara. Udeľujem mu slovo.

Posl. dr Kočvara: Slávna snemovňa!

Osnova zákona o ústavnom výbore ústavodarného Národného shromaždenia je prvým krokom k vytvoreniu novej ústavy. Tento krok predchádzala výmena názorov medzi jednotlivými našimi politickými stranami, kto sa má chopiť iniciatívy na tomto veľkom diele, či to má byť vláda a či parlament. I pre jednu i pre druhú alternatívu snášané boly argumenty. Argumenty snesené pre parlament prevážily a tak sa dostávame k rokovaniu o osnove, ktorú máme pred sebou. Treba so zadosťučinením a s radosťou konštatovať, že v rečenej debate v plnej miere uplatnily sa hľadiská demokracie, a to i po stránke formálnej i po stránke vecnej. Po stránke formálnej došiel výrazu v demokracii samozrejmý a ničím nenahraditeľný princíp väčšiny, nakoľko za parlament argumentovaly takmer dve tretiny jeho reprezentantov, a po vecnej stránke zdôraznená bola nadriadenosť moci zákonodarnej nad mocou výkonnou, čo odpovedá nášmu politickému vývoju pred prvou svetovou vojnou, najmä však po nej, keď už sme mali možnosť samostatného politického života. Za 20 rokov našej samostatnosti pod múdrym a šľachetným vedením nášho prezidenta Osloboditeľa vytvorili sme si určité politické tradície, ktoré zachovávať a od ktorých zbytočne sa neodchyľovať káže nám náš záujem nielen s hľadiska vnútropolitického, ale i zahraničného.

K samotnej osnove s hľadiska Slovenska treba uviesť, že dožadovali sme sa, aby do osnovy bol pojatý aj postulát, normovaný už v čl. 9 ústavného zákona čís. 65 Sb. z t. r., totiž aby už v tomto ústavnom výbore usnášania o ústavnoprávnom postavení Slovenska viazané boly k nadpolovičnej väčšine poslancov zvolených na Slovensku. S týmto návrhom sme neprerazili, dostalo sa nám len náhrady v dôvodovej zpráve, v dodatku k zpravodajcovmu návrhu, že totiž ústavný výbor zachovávajúc ináč ustanovenia rokovacieho poriadku snemovne, bude mať na zreteli dosah ako čl. 9 ústavného zákona čís. 65/46, tak i § 33 ústavnej listiny. Uspokojili sme sa s touto náhradou v úvahe, že netrvaním na tejto požiadavke umožníme zrýchlené rokovania tohto výboru. Ústavná záruka, aby slovenská väčšina nebola majorizována, zostáva pre plénum snemovne zachovaná a nenaštrbená, hoci ťažko si možno predstaviť, že by ústavný výbor predložil plénu návrh ústavy, proti ktorej, čo i len v niektorých úsekoch, mala by slovenská väčšina námietky.

Vzniesli sme ešte jeden návrh. Podľa rokovacieho poriadku (§ 33 ), teraz ešte platného, i vo výbore i v pléne prednáša návrh zákona jeden zpravodajca. Navrhovali sme, aby návrh ústavy i vo výbore i v pléne prednášali dvaja zpravodajcovia. Tento náš návrh nebol pojatý do prítomnej osnovy, ale z formálnych dôvodov odkázal ho ústavnoprávny výbor na prerokovanie súčasne s novým rokovacím poriadkom snemovne, ktorý sa pripravuje.

K podaniu tohoto návrhu viedla nás táto úvaha. Slovensko po zániku Veľkomoravskej ríše stalo sa na tisíc rokov súčiastkou svätoštefanskej koruny. Starší z vlastnej skúsenosti ešte pamätáme, aký osud mu bol úde- lom: nebyť prvej svetovej vojny a z nej vyplývajúceho nového štátoprávneho usporiadania strednej Európy, Slováci v krátkej dobe boli by etnicky zanikli. Pred týmto zánikom zachránila ich len Československá republika. Následkom nešťastného medzinárodného vývoja tesne pred druhou svetovou vojnou Slováci dosiahli síce štátnej samostatnosti, ale prevažnej ich väčšine je jasné a bezpochybné, že to bola len fiktívna štátnosť a že v prípade výhry vojny s Nemeckom boli by tomuto dravému živlu nielen štátoprávne, ale aj etnicky podľahli. Zachránila ich druhá svetová vojna. Na týchto oboch záchranách brali sme my Slováci aktívnu účasť i vojensky i politicky.

Slovenské národné povstanie roku 1944 malo jediný politický cieľ: obnovu Československej republiky. Keď teda Slováci takto jasne a nedvojsmyselne prejavili svoju vôľu vo veci svojej štátoprávnej príslušnosti, chcú túto svoju vôľu manifestovať aj pri tak jedinečnej príležitosti, ako je tvorenie novej ústavy štátu, ktorého existenciu a prosperitu považujú za podmienku sine qua non aj svojej národnej existencie. Zdvihnutie rúk, prípadne povstanie nezdá sa byť dostatočnou manifestáciou. Môže ňou byť popri aktívnej účasti na tvorení len prejav slovenským slovom, slovenskými ústami coram populo a publico. O politickom dosahu realizovania tohto návrhu nebude azda pochybností a preto považujeme za isté, že ho v novom rokovacom poriadku uvidíme uskutočnený.

Takto teda bez ťažkostí sladené boly i politické hľadiská parlamentu ako celku i jeho slovenskej časti, čo môže byť dobrou predzvesťou pre tvorenie ústavy samotnej. Bolo by želateľné, aby tieto práce prebiehaly tiež v duchu vzájomného porozumenia, vzájomnej snášanlivosti a ústupčivosti. Hoci ani jedna politická strana posiaľ neformulovala, alebo aspoň nezverejnila princípy, na ktorých si želá vybudovať novú ústavu, musíme byť prichystaní na to, že pri tvorení tohto diela stretnú sa rôzne ideológie, ktoré sú v tomto parlamente zastúpené. Je to aj pochopiteľné, lebo každá politická strana preto je politickou stranou, aby usilovala o sformovanie predpokladov verejného i súkromného života podľa svojich politických a filozofických predstáv, aby teda presadila svoju politickú vôľu i - a najmä - v ústave.

A keď uvážime, že budeme tvoriť dielo, ktoré má na dlhé desaťročia usmerňovať náš verejný i súkromný život, dielo, ktoré má určovať, ktorý občan a akým spôsobom má brať účasť na moci zákonodarnej, vládnej a výkonnej, dielo, ktoré mu určí nielen jeho povinnosti, ale aj jeho práva voči štátu a jeho orgánom, dielo, ktoré rozhodne o tom, či budú zachovávané, rešpektované a zaručené atribúta jeho individuality, čo vôbec zostane indivíduom ako homosapiens a či na jeho miesto nastúpi nová jednotka a on sa stane len jej šedivou, bezvýznamnou a bezvýraznou časticou, teda keď všetko toto uvážime, nebudeme prekvapení, až sa stretneme u každej strany s húževnatosťou pri iných príležitostiach nezvyklou a nebývalou. Musíme byť prichystaní i na to, že v mene pokroku presadzované budú postuláty, ktoré s pokrokom nebudú mať nič spoločného, naopak s hľadiska jednotlivca, jeho záujmov, osobného a rodinného šťastia budú krokom, ba azda skokom zpäť; musíme byť prichystaní i na to, že ťažkým útokom budú vystavení tí, ktorí neveria, že by pridržiavanie sa životom osvedčených spôsobov, životných realít, bolo možno nazvať reakciou; i na to musíme byť prichystaní, že lipnutie na prežitých zásadách a formách bude zťažovať zaujatie ozaj pokrokového postoja.

Nech už presadzované názory a zásady budú akéhokoľvek druhu, pôjde len o to, aby sme zachovávali formy fair play, aby sme z nášho straníckeho arzenálu nevyťahovali zbrane, napustené jedovatou látkou, ktoré otrávia nielen vyjednávajúceho partnera, ale i celé ovzdušie, ktoré by zakalilo zrak, rozbúrilo žlč, zatvrdilo srdce. Tak by sme nedošli cieľa.

Musíme mať na pamäti vznešenosť úlohy, pred ktorou stojíme; aby som užil slov úvodu k terajšej našej ústave, musíme usilovať o to, aby sme zaviedli spravodlivé poriadky v republike, zaistili pokojný rozvoj domoviny československej, prospeli obecnému blahu všetkých občanov tohto štátu a zabezpečili požehnanie slobody budúcim pokoleniam, lebo chceme sa pričleniť do spoločnosti národov ako člen vzdelaný, mierumilovný, demokratický a pokrokový. V tom nám Pán Boh pomáhaj! (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi p. posl. dr Vlad. Procházkovi.

Zpravodaj posl. dr Vlad. Procházka: Vzdávám se slova.

Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 4 paragrafy, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože nie je pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 2 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst.1 rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 3. Druhé čítanie osnovy zákona o ústavnom výbore ústavodarného Národného shromaždenia (tlač 156).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr. Vl. Procházka: Nejsou.

Podpredseda Komzala: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Tým je vybavený 3. odstavec poriadku.

Oznamujem, že sa predsedníctvo usnieslo, aby sa budúca schôdza konala vo štvrtok dna 24. októbra 1946 o 15. hodine

s poriadkom:

1. Zpráva výborov ústavno-právného, rozpočtového, priemyslového, zemedelského, dopravného, technického, živnostensko-obchodného a zásobovacieho (podľa § 35 rokov. poriadku) o vládnom návrhu zákona (tlač 160) o dvojročnom hospodárskom pláne.

2. Nevybavený odstavec poriadku tejto schôdze.

Tým schôdzu končím.

(Koniec schôdze o 14 hod. 35 min.)



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP