Předseda Josef David.

Místopředsedové Komzala, Petr, dr Ševčík, Tymeš.

Zapisovatelé dr Bartuška, Bolen.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády dr Zenkl; ministr Zmrhal.

220 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Zpráva výborů zahraničního a soc.-politického o vládním návrhu (tisk 62), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dohoda mezi vládou Československé republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o právu opce a vzájemného přesídlení občanů české a slovenské národnosti, žijících ve Svazu sovětských socialistických republik na území bývalé Volyňské gubernie, a československých občanů ukrajinské, ruské a běloruské národnosti, žijících na území Československa, podepsaná v Moskvě dne 10. července 1946 (tisk 139).

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 61) o vyměřování obecní dávky z nájemného a obecních poplatků, vybíraných na podkladě nájemného nebo nájemní hodnoty, na léta 1944 až 1946 (tisk 155).

2. Zpráva výboru ústavně-právního o návrhu poslanců dr V. Procházky, dr Buriana, dr Řehulky, dr Kočvary, dr Johna, dr Púlla a druhů (tisk 140) na vydání zákona o ústavním výboru ústavodárného Národního shromáždění (tisk 156).

Podpredseda Komzala (zvoní): Zahajujem 16. schôdzu ústavodarného Národného shromaždenia.

Oznamujem, že som dal dovolenú podľa § 2, odst. 4 rokov. poriadku na dnešnú schôdzu posl. Nermuťovi, dr Veverkovi, Haškovi a dr Chudobovi.

Prikročíme k prejednávaniu prvého odstavca poriadku, ktorým je

1. Zpráva výborov zahraničného a soc.-politického o vládnom návrhu (tlač 62), ktorým sa predkladá ústavodarnému Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu dohoda medzi vládou Československej republiky a vládou Sväzu sovietskych socialistických republík o práve opcie a vzájomného presídlenia občanov českej a slovenskej národnosti, žijúcich vo Sväze sovietskych socialistických republík na území bývalej Volyňskej gubernie, a československých občanov ukrajinskej, ruskej a bieloruskej národnosti, žijúcich na území Československa, podpísaná v Moskve dna 10. júla 1946 (tlač 139).

Zpravodajcom za výbor zahraničný je p. posl. Šling, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Šling: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Československo-sovětská dohoda o opci a vzájemném přesídlení, podepsaná dne 10. července 1946 v Moskvě, je po stránce mezinárodní velmi cenným přínosem na poli vzájemných styků československo-sovětských. Aktem tím projevila sovětská vláda své uznání našim volyňským krajanům, žijícím na území bývalé gubernie volyňské, že jim přiznala v době, kdy je v Sovětském svazu třeba každé pracující ruky k odstranění škod způsobených německou armádou, právo vykonati opci pro Československou republiku a vrátiti se se všemi rodinnými příslušníky do staré vlasti. Jedině porážkou Německa a úspěšným transferem Němců z naší republiky do říše jest umožněno našim krajanům v zahraničí, tudíž i volyňským Čechům, navrátiti se do vlasti a založiti si novou existenci jak v zemědělství, tak i v živnostech a v průmyslu.

Jde asi o 35.000-40.000 osob. 12.000 volyňských Čechů se přihlásilo do I. armádního sboru. gen. Svobody (Potlesk.), který po boku slavné Rudé armády bojoval za osvobození naší vlasti 4.000 volyňských Čechů položilo své životy v tomto zápase a kolem 1.000 je válečnými invalidy zcela práce neschopnými. Vzdáváme čest těmto padlým i žijícím hrdinům. Teror Němců se vybíjel i na ženách a dětech, a tak byla zničena obec Český Malín a obyvatelstvo vyhubeno podobně jako Lidice.

Naši volyňští Češi jsou známi jako dobří pracovníci zemědělští a hospodářsko-průmysloví, kteří se zcela určitě zařadí do výstavby našeho státu. Našim volyňským Čechům-osídlencům přibudou jejich rodiny a věříme, že se vynasnaží, aby je uvítali v uspořádaných usedlostech. Zahraniční výbor vyjádřil žádost, aby volyňským Čechům byly předem opatřeny a reservovány usedlosti. Sovětská vláda povoluje jim vzíti si s sebou movitý majetek ve váze 1-2 tun. Tím budou míti hned pro počátek možnost zapojiti se úspěšně do našeho života.

Jak již bylo podotknuto, smlouva byla podepsána dne 10. července t. r. v Moskvě a podle úřední zprávy ukončila smíšená komise v těchto dnech svoji práci, kdy prováděcí směrnice byly dohodnuty. Do 15. listopadu má každý občan české národnosti v bývalé Volyňské gubernii právo se přihlásiti k repatriaci. Z toho vyplývá, že ustanovení dohody v článku 23, podle něhož přesídlení ze Svazu sovětských socialistických republik do Československa a občanů ukrajinské, ruské nebo běloruské národnosti z Československa do Sovětského svazu má býti ukončeno do 15. listopadu, bude změněno a tato lhůta prodloužena. Jedna z velkých obtíží spočívá v tom, že železniční spoje jsou v rekonstrukci a že odsun takového velkého počtu obyvatelstva naráží na značné technické obtíže.

Sovětská vláda nám vychází touto dohodou velkoryse vstříc. Musíme uvážit rozsah zničených krajů v Sovětském svazu a potřebu každé pracovní síly, abychom si uvědomili vskutku přátelské a bratrské jednání Sovětského svazu. Sovětská vláda uvolňuje také početný administrativní aparát k provedení repatriace. Provedení repatriace vyžádá si totiž také četných administrativních úkolů, na kterých budou pracovati nejen naši, nýbrž i sovětští úředníci. Vyjadřujeme svůj vřelý dík vládě Svazu sovětských socialistických republik. (Potlesk.) Hospodářské výhody, které získá Československá republika, jsou zcela nasnadě a myslím, že by ani nebylo potřeba se o nich nějak zvláště šířiti. Volyňští Češi jsou dobrými hospodáři a věříme, že tyto své vlastnosti uplatní ve svých nových domovech. Náš jednotný národ je přivítá jako spolubudovatele našeho národního státu Čechů a Slováků. Jestliže Československé republice vzejdou z přesídlení nějaké finanční oběti, budou ve srovnání s prospěchem, který přinese příjezd a usídlení 30 tisíc zemědělců na našem území, zcela nepatrné.

Jednotlivá ustanovení směrnic jsou jasná a jednoduchá a domnívám se, že nepotřebují žádného zvláštního výkladu, a navrhuji proto, aby ústavodárné Národní shromáždění učinilo toto usnesení:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dohodou mezi vládou Československé republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o právu opce a vzájemného přesídlení občanů české a slovenské národnosti, žijících v Svazu sovětských socialistických republik na území bývalé Volyňské gubernie, a československých občanů ukrajinské, ruské a běloruské národnosti, žijících na území Československa, která byla podepsána v Moskvě dne 10. července 1946. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Zpravodajcom za výbor soc.-politický je p. posl. Rychtera. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Rychtera: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Jak již zpravodaj výboru zahraničního uvedl, skýtá nám tato dohoda řadu výhod. Soc.-politický výbor, který o tomto schválení a doporučení sněmovně jednal, uvádí toto:

Jednání o tuto dohodu započata byla již v Moskvě v létě minulého roku. Jak je známo v armádě generála Svobody, která bojovala po boku Rudé armády, bylo asi 12 tisíc volyňských Čechů, z nichž padlo asi 4 tisíce v boji proti okupantům a asi tisíc jich zůstalo trvalými invalidy. Zbytky těch, kteří přišli s armádou generála Svobody do Československé republiky, tvoří jádro repatriantů z Volyně. Oni vlastně dnes již z velké části na našem území žijí, a je to právě smlouva, kterou máte před sebou, jež má k tomuto faktickému stavu dáti podklad právní jak s hlediska mezinárodního, tak i vnitrostátního. Je pochopitelné, že tito Češi, kteří zůstali v Československu, aby pomáhali v jeho výstavbě, mají zájem na tom, aby se jejich postavení upravilo a aby za nimi mohly přijet jejich rodiny.

Když československá vláda počala s vládou Sovětského svazu jednat o těchto otázkách, vyšla nám sovětská vláda co nejvíce vstříc, a to, co nutno nejvíce zdůraznit a také vděčně kvitovat, sovětská vláda vyhověla našim přáním nejen pokud jde o volyňské Čechy, příslušníky Svobodovy armády a jejich rodiny, resp. jejich pozůstalé, nýbrž pokud jde o volyňské Čechy vůbec. Tak se dostáváme zhruba k číslu 35-40 tisíc osob, s jejichž repatriací lze počítat.

Chtěl bych ještě jednou zdůraznit, s jak velkou benevolencí vůči nám Sovětský svaz postupoval, když v době, kdy každá hospodářská síla pro něj znamená veliký přínos pro obnovu, uvolil se zbaviti se těchto vynikajících pracovníků převážně zemědělských, a co je pro nás důležité, chmelařských odborníků, kteří budou velikým přínosem pro naše pohraničí.

Pokud jde o jednotlivá ustanovení smlouvy, která budou sněmovnu zajímat, lze uvésti toto: Optovati může každá osoba, která dosáhla 18. roku. Děti od 14 let mají právo vysloviti se osobně pro nebo proti opci. Přesídlující osoby mohou vzíti s sebou své rodiny. Do rodiny se počítá celek, tedy i poručenci a chovanci, pokud tvoří rodiny kompaktní celek. Jak vidět, béře se tu jako evakuační jednotka rodina, pokud tvoří hospodářský resp. sociologický celek.

Při provádění transportu mají přednost členové rodin vojáků, kteří již jsou na území ČSR, pak vdovy a sirotci po padlých vojácích, osoby nezpůsobilé práce, nemocní, invalidé, staré osoby, osamocené ženy a pod.

Osoby přesídlivší do Československé republiky budou osvobozeny v republice ode všech státních peněžitých dávek. Z pochopitelných důvodů se nedovoluje evakuantům vzíti s sebou peníze, s výjimkou 1000 rublů u volyňských Čechů a 10.000 Kčs u těch občanů ruských, kteří budou evakuovati do Ruska. Kromě těchto ustanovení, která zajímala hlavně sociálně-politický výbor, obsahuje dohoda nezbytná opatření rázu technicko-administrativního, která netřeba uvádět, sestavení seznamu repatriantů, ustanovení hlavních a rayonových plnomocníků smluvních stran atd.

Právě v dnešním tisku se dovídáme, že k uskutečnění repatriace vojenských krajanů dojde v nejbližší době. Jednání, týkající se směrnic pro uskutečnění této dohody, byla již v Moskvě skončena. Tyto směrnice byly podepsány sovětskou a československou delegací dne 14. října. Pro přihlášku k repatriaci byla stanovena lhůta do 15. listopadu.

Ke konci je nutno zdůraznit, že těch 30 až 40 tisíc volyňských Čechů, s jejichž repatriací lze počítat, jsou, jak již bylo uvedeno, právě hospodáři a lidé, kteří dovedou nám svou pracovitostí pomoci právě v tom pohraničí, kde jejich sil je nejvíce zapotřebí.

Vážení přátelé! Musíme oceniti ještě jednu velikou zásluhu všech těchto volyňských Čechů, hlavně těch bojovníků, kteří se navrátili, a těch hrdinů, kteří pro naše příští dobré již se nemohli podíleti na výhodě této opce. Rovněž tak musíme kvitovat s povděkem stanovisko Sovětského svazu, že nám uvolnil tyto naše příslušníky v době, kdy víme, že každá pracovní síla je pro něj stejně nutná. Zisk Československé republiky z provedení této smlouvy bude velký a trvalý a mohu proto slavnému ústavodárnému Národnímu shromáždění doporučiti její schválení. (Potlesk. )

Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je prihlásený nikto, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Schvaľovacie usnesenie má 1 odstavec a dám o ňom hlasovať podľa správy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietky nie sú.

Kto teda súhlasí s celým schvaľovacím uznesením podľa správy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo toto schvaľovacie uznesenie podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Predsedníctvo uznieslo sa podľa § 54, odst. 1 rokov. poriadku, aby o tomto schvaľovacom usnesení bolo čítanie druhé prevedené v tej istej schôdzi.

Vykonáme preto ihneď druhé čítanie.

Ad 1. Druhé čítanie schvaľovacieho uznesenia, ktorým sa schvaluje dohoda medzi vládou Československej republiky a vládou Sväzu sovietskych socialistických republík o práve opcie a vzájomného presídlenia občanov českej a slovenskej národnosti, žijúcich vo Sväze sovietskych socialistických republík na území bývalej Volyňskej gubernie, a československých občanov ukrajinskej, ruskej a bieloruskej národnosti, žijúcich na území Československa, podpísaná v Moskve dňa 10. júla 1946 (tlač 139 ).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Šling: Ne.

Zpravodaj posl. Rychtera: Nikoli.

Podpredseda Komzala: Nie sú.

Kto v druhom čítaní súhlasí so schvaľovaním usnesením tak, ako ho ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo toto schvaľovacie usnesenie tiež v čítaní druhom.

Tým je vybavený 1. odstavec poriadku.

Ak nebude námietok, prejednáme dnes ešte tretí odstavec poriadku. (Námietky neboli.)

Námietok niet.

Pristúpime preto k prejednávaniu tretieho odstavca poriadku, ktorým je

3. Zpráva výboru ústavno-právneho o návrhu poslancov dr Vladimíra Procházku, dr Buriana, dr Řehulku, dr Kočvaru, dr Johna, dr Púlla a druhov (tlač 140) na vydanie zákona o ústavnom výbore ústavodarného Národného shromaždenia (tlač 156).

Zpravodajcom je pán posl. dr Vladimír Procházka, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Vlad. Procházka: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Ústavně-právní výbor mě pověřil, abych v této schůzi podal zprávu o iniciativním návrhu poslanců Národní fronty na vydání zákona o ústavním výboru ústavodárného Národního shromáždění.

Účelem této osnovy je umožnit, aby ústavodárné Národní shromáždění mohlo iniciativně přikročit k pracím na nové ústavě Československé republiky. Důvody, pro které podepsaní poslanci tento návrh sněmovně předkládají, jsou dvojí, politické a formální.

Jak známo, předstoupila nynější vláda na začátku své činnosti dne 8. července t. r. před sněmovnu s prohlášením, ve kterém oznámila, že považuje za svou povinnost navrhnout ústavodárnému Národnímu shromáždění novou ústavu. Vláda hned také učinila první přípravné kroky k provedení tohoto oddílu svého budovatelského programu. Nová ústava by tedy byla bývala v tomto případě projednávána jako vládní návrh, který by byla sněmovna podle svého uvážení buď přijala, nebo zamítla, nebo pozměnila. Práce na nové ústavě by se tedy byla rozpadala na dvě stadia: přípravu, vypracování návrhu, by byla obstarala vláda pomocí orgánů, které si k tomu hodlala zřídit, posouzení a obšírné projednání návrhu by bylo připadlo sněmovně.

Později po parlamentních prázdninách v rozpravě o prohlášení předsedy vlády z 12. září se vyskytly hlasy, které reklamovaly iniciativu i pro vypracování návrhu nové ústavy pro sněmovnu. Tito mluvčí sice výslovně uznali, že vláda má nepopiratelné právo podávat parlamentu jakékoliv osnovy, tedy i návrh nové ústavy, ale apelovali na vládu, aby v tomto případě tohoto svého práva nepoužila.

Vláda se tedy rozhodla. aby, jak prohlásil její předseda, znovu dokumentovala svou vůli ke spolupráci se sněmovnou, že tomuto požadavku některých činitelů ústavodárného Národního shromáždění vyhoví. Usnesla se, že svá dosavadní usnesení ruší a že souhlasí, aby se přípravnými prácemi pro návrh nové ústavy zabývalo ústavodárné Národní shromáždění.

Tím přešla iniciativa i v přípravných pracích pro novou ústavu na sněmovnu a předseda vlády ve svém prohlášení ze dne 2. října požádal, aby tyto přípravné práce byly brzy zahájeny.

Navrhovaným zřízením nového výboru, který je určen výhradně k pracím na návrhu nové ústavy, dává naše sněmovna najevo, že se chce ujmout toho úkolu se vší energií a z moci jej v době co nejkratší.

Zdárnému započetí přípravných prací je však na závadu dosavadní jednací řád, který zná jen dva způsoby, jakými může sněmovní výbor projednávat návrh zákona: buď jako vládní návrh, nebo jako samostatný iniciativní návrh podepsaný nejméně 21 poslanci. Takový iniciativní návrh pak musí býti předběžně zkoumán iniciativním výborem. A dále: sněmovní výbory mohou jednat jen o návrzích, které jsou již úplně vypracovány a obsahují přesnou formulaci toho, na čem se má sněmovna usnésti. Je tedy zřejmé, že platný jednací řád nedává vůbec možnosti, aby kterýkoli výbor zahájil sám, iniciativně, práce na vytvoření jakéhokoliv návrhu zákona. Má-li sněmovna co nejdříve zahájit práce na návrhu nové ústavy, je třeba buď novelisovat dosud platný jednací řád, nebo vydat nový zákon. Poněvadž by se novelisace jednacího řádu mohla protáhnout, podávají podepsaní poslanci návrh zvláštního zákona, jimž se zřizuje nový výbor, určený jen k vypracování návrhu nové ústavy, přičemž se v návrhu odstraňují uvedené formální potíže.