Předseda Josef David
Místopředsedové Tymeš, Hodinová-Spurná,
Petr, dr Böhm, Komzala.
Zapisovatelé dr Špánik, Štětka.
Členové vlády: předseda vlády
Gottwald; náměstek předsedy vlády
Ursíny; ministři dr Dolanský,
dr Drtina, Ďuriš, dr Franek, Hála,
inž. Kopecký, Laušman, Majer,
dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor, dr Procházka,
dr Ripka, arm. gen. Svoboda, Zmrhal, státní
tajemník Lichner.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Friedmann.
242 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: tajemník NS dr Madar;
jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.
Predseda (zvoní): Zahajuji 15. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal
jsem na dnešní schůzi posl. Zuzaňákovi,
dr Holému, na tento týden posl. dr Husákovi,
Babejovi, Navračičovi, Zavackému,
dr Štefánikovi, dr Vagašskému,
Musilovi.
Posl. dr Uhlíř žádá o
studijní dovolenou do konce října t. r.
Posl. dr Horáková žádá
o dovolenou na 10 dnů vzhledem ke své účasti
na zasedání Mezinárodní demokratické
federace žen v Moskvě. Navrhuji udělení
těchto dovolených. Kdo s těmito dovolenými
souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolené jsou uděleny.
U příležitosti předložení
vládního návrhu zákona o dvouletém
hospodářském plánu ústavodárnému
Národnímu shromáždění
(tisk 160) vyžádal si slovo k prohlášení
podle § 64 jedn. řádu pan předseda vlády
Klement Gottwald. Prosím, aby se ujal slova.
Předseda vlády Gottwald (uvítán
hlučným potleskem): Slavné ústavodárné
Národní shromáždění! Dámy
a pánové!
Plníc svůj závazek, předkládá
dnes vláda ústavodárnému Národnímu
shromáždění návrh zákona
o dvouletém hospodářském plánu
na léta 1947 a 1948. Osnova zákona, jakož i
připojená k němu obšírná
důvodová zpráva obsahují všechny
nutné údaje a čísla, ukazující
rozsah a dosah dvouletého hospodářského
plánu. Chci proto předložení tohoto
návrhu zákona ústavodárnému
Národnímu shromáždění
doprovoditi jen několika všeobecnými poznámkami.
Právě před rokem projednávala vláda
historické dekrety znárodňovací, které
pak byly těsně před 28. říjnem
podepsány presidentem republiky a později schváleny
Prozatímním Národním shromážděním.
Tyto znárodňovací dekrety, jimiž jsme
značnou část našeho hospodářství
postavili na novou základnu, vytvořily nezbytný
předpoklad toho, abychom dnes mohli předložit
návrh zákona o dvouletém hospodářském
plánu. O nutnosti hospodářského plánování
se u nás i ve světě mluvilo dávno
a mnoho. Ale byly to většinou řeči a
úvahy akademické a abstraktní. Teprve potom,
když byla provedena pronikavá změna ve struktuře
našeho národního hospodářství,
když rozhodující posice v něm přešly
z rukou jednotlivců do rukou celku, teprve potom bylo možno
přikročit k reálnému plánování
hospodářského života. V tomto smyslu
je návrh zákona o dvouletém hospodářském
plánu dítětem znárodnění
a po dekretech o znárodnění představuje
nejzávažnější dílo, jehož
jsme se v osvobozené republice podjali.
Je pro mne skutečnou radostí, když mohu slavnému
ústavodárnému Národnímu shromáždění
sdělit, že vypracování předloženého
návrhu zákona probíhalo v atmosféře
neobyčejně příznivé. Příprava
zákona o dvouletém plánu stála především
ve znamení utužení spolupráce všech
složek Národní fronty. Všechny strany
Národní fronty přiložily ruku k dílu
a prokázaly dobrou vůli a snahu, dohodnouti se na
nejlépe možné základně. Tak je
dvouletý hospodářský plán novým
důkazem životnosti a soudržnosti Národní
fronty, což je zajisté pro další politický
vývoj republiky na výsost významné.
Dále se vypracování návrhu zákona
o dvouletém hospodářském plánu
dálo v těsné součinnosti vlády
s odborníky, zejména s našimi národohospodáři
a techniky. Širokému kruhu naší odborné
a technické inteligence dostalo se po prvé v tak
velkém rozsahu příležitosti a možnosti,
uplatniti své schopnosti a znalosti při vypracování
tak významného a dalekosáhlého díla.
Tím byl mimo jiné znovu dokumentován kladný
postoj nynějšího lidově-demokratického
režimu k naší inteligenci, která dnes
nemá sloužit nějakým "silným
jedincům", nýbrž je povolána, aby
v zájmu národa a státu spolutvořila
a spolubudovala naši osvobozenou vlast společně
se všemi ostatními pracujícími složkami
národa, s dělníky, rolníky a živnostníky.
Úkoly, které v dvouletém hospodářském
plánu vytyčujeme, jsou nemalé. Neběží
o nic méně než o to, abychom během příštích
dvou let dostihli a přestihli předválečnou
výrobu a vytvořili tak předpoklady pro zvýšení
životní úrovně našeho obyvatelstva.
Znamená to, že chceme do dvou let v podstatě
odčinit hospodářské důsledky
německé okupace a války, při čemž
musíme počítat se zmenšeným počtem
pracovních sil v důsledku odsunu Němců.
Mohu podat ústavodárnému Národnímu
shromáždění radostnou zprávu,
že podle přesně probíhajícího
kalendářního plánu odjedou od nás
dne 27. října do sovětského pásma
a dne 29. října do amerického pásma
v Německu poslední transporty Němců.
(Dlouho trvající hlučný potlesk.)
Tento velký okamžik, kdy bude dokončeno historické
dílo očisty republiky od cizího, našemu
národu smrtelně nepřátelského
živlu, musí nám však býti zároveň
příležitostí, abychom si znovu uvědomili,
že napříště musí každý
z nás Čechů a Slováků pracovati
za dva, abychom zvládli úkoly, které si pro
příští dvě léta stavíme.
Národní mobilisace pracovních sil, vyčerpání
všech možných pracovních reserv, účelné
jejich rozdělení do oborů, kde je jich nejvíce
zapotřebí, a konečně podstatné
zvýšení individuálního pracovního
výkonu každého jednotlivce - to je jednou z
hlavních podmínek úspěchu dvouletého
plánu.
Snaha, abychom během dvou let v podstatě odčinili
hospodářské důsledky šestiletého
německého drancování, projevuje se
v dvouletém hospodářském plánu
mimo jiné tím, že plán předpokládá
použití značné části národního
důchodu pro dlouhodobé investice. Jde okrouhle o
částku 70 miliard korun. O tuto částku
musíme v příštích dvou letech
snížit přímou spotřebu, abychom
jednak obnovili okupací a válkou opotřebovaná
nebo zničená kapitálová zařízení
a abychom zároveň vytvořili nezbytné
předpoklady pro další rozvoj našeho hospodářství
po splnění dvouletého plánu.
Při této příležitosti bych chtěl
poukázat na omyl, který se tu a tam projevuje. Někteří
lidé si totiž myslí a vykládají
si věc tak, že plánované investice budou
financovány nějakými subvencemi ze státní
pokladny. Tomu tak není. Pro každou, v dvouletém
plánu předpokládanou investici, ať už
běží o investice státu, okresů
a obcí, nebo o investice ve znárodněném
nebo soukromém sektoru hospodářství,
musí být nalezena finanční úhrada
normální cestou, v rámci rozpočtu
každého jednotlivého subjektu, který
investice provádí. Také hlasy, volající
po zvýšení investic, jsou neopodstatněné.
Zmíněných 70 miliard korun je nejvyšší
možná částka, kterou v příštích
dvou letech můžeme investovat. Jest si totiž
třeba uvědomit, že dlouhodobé investice
znamenají snížení bezprostřední
spotřeby a že chceme-li během dvou let zvyšovat
životní úroveň obyvatelstva, musíme
investice udržovat v rozumných mezích.
Po schválení zákona o dvouletém plánu
ústavodárným Národním shromážděním
přikročí vláda ihned k dalšímu
jeho detailnímu propracování a k rozvržení
jednotlivých úkolů z něho plynoucích.
Chceme, aby co nejdříve, nejpozději však
do konce tohoto roku, v průmyslu zejména každý
národní podnik a v zemědělství
každý okres, a pokud to bude technicky možno,
každá vesnice, znaly, jaké konkrétní
úkoly a povinnosti pro ně z dvouletého plánu
vyplývají. Po takovém detailním rozpracování
a rozdělení dvouletého plánu přijde
pak etapa hlavní a rozhodující, to je provádění
a postupné plnění plánu.
Vláda chce, aby ústavodárné Národní
shromáždění zákon o dvouletém
hospodářském plánu nejen schválilo,
nýbrž aby mělo také aktivní účast
na jeho provádění. Proto osnova zákona
předpokládá vytvoření zvláštního
výboru ústavodárného Národního
shromáždění pro kontrolu provádění
dvouletého plánu. Vláda nežádá
zmocnění, aby mohla pro provádění
dvouletého plánu vydávati nařízení
s mocí zákona, a s každou otázkou, která
bude vyžadovat nově zákonité úpravy,
přijde před ústavodárné Národní
shromáždění.
Vláda předkládá zákon o dvouletém
hospodářském plánu u vědomí,
že jeho splnění nebude lehké. Avšak
předpokládá, že svorným úsilím
a prací všech vrstev našeho národa bude
i toto velké dílo zvládnuto. Vláda
také ví, že ani při úspěšném
splnění dvouletého plánu nebude u
nás ještě hojnost a blahobyt. Vláda
však může naší veřejnosti
říci: Úspěšné splnění
dvouletého hospodářského plánu
vytvoří u nás nezbytné předpoklady
pro hojnost a blahobyt všem. (Hlučný potlesk.)
Předseda (zvoní): Poslanci Štětka,
Langr, Hladký, Vičánek, Ursíny a dr
Šoltész podali návrh, aby se o prohlášení
pana předsedy vlády Klementa Gottwalda konala
rozprava podle § 65 jedn. řádu a aby tato rozprava
byla spojena s rozpravou o zprávě výborové
o vládním návrhu zákona o dvouletém
hospodářském plánu.
Dám o tomto návrhu hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem poslanců Štětky,
Langra, Hladkého, Vičánka, Ursínyho
a dr Šoltésze, aby o prohlášení
pana předsedy vlády Klementa Gottwalda konala
se rozprava a aby byla spojena s rozpravou o zprávě
výborové o vládním návrhu zákona
o dvouletém hospodářském plánu,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh jest přijat.
Přistoupíme k projednávání
prvního odstavce pořadu, jímž je
1. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 60)
o úpravě některých poměrů
sirotčích pokladen (tisk 126). Zpravodajem je pan
posl. dr Jelínek, dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Jelínek: Slavná sněmovno,
paní a pánové:
Jak je zřejmo z důvodové zprávy, vedly
dva důvody k předložení vládního
návrhu zákona o úpravě některých
poměrů v sirotčích pokladnách.
Prvým důvodem byla snaha, aby byly poměry
tyto, do nichž za okupace zasáhly právní
předpisy tehdy vydané, to jest vládní
nařízení č. 21 a 423 z r. 1942 a říšsko-německé
nařízení ze 24. prosince 1941, na jisto postaveny,
a dále druhým důvodem byla snaha, na přechodnou
dobu trvání sirotčích pokladen zjednodušiti
co nejvíce jejich agendu.
Při předkládání tohoto návrhu
musela vláda vyjíti ze skutečností,
že u nás není, pokud jde o sirotčí
pokladny, v jednotlivých částech republiky
jednoty. Již před válkou bylo voláno
zejména se strany lidového peněžnictví,
aby tato zastaralá instituce, která vznikla v době,
kdy lidového peněžnictví nebylo, byla
zrušena a aby úkoly, které sirotčí
pokladny u nás vykonávají, byly přeneseny
na ústavy lidového peněžnictví,
které ve svém vývoji dosáhly značného
stupně.
Proto již r. 1923, pokud se týče 1925, byly
poměry upraveny tak, že nemáme na Slovensku
sirotčích pokladen. Za okupace byl tento stav zkomplikován
tím, že v území po mnichovském
diktátu odtrženém byly rovněž sirotčí
pokladny zrušeny.
U nás, v ostatním území, bylo zastaveno
příjímání hotovostí
soudních chráněnců a zastaveny půjčky,
ze sirotčích pokladen. Jen ve 4 okresech, jež
byly připojeny k tak zvanému Olsa-Gebiet, trvaly
sirotčí poklad dále.
Vládní návrh uvažoval o této
úpravě vyšel při tom z hlediska, že
by bylo možno řešiti poměry dvojím
způsobem. Buď úplně obnoviti činnost
sirotčích pokladen, což by bylo v rozporu se
stavem na Slovensku a což by bylo v rozporu s voláním
lidového peněžnictví a dále se
snahou finanční správy, dosud zatížené
vedením agendy účetnické, aby tato
agenda byla finanční správě odňata.
Druhou možností bylo zrušiti okamžitě
činnost sirotčích pokladen. Tomu však
odporovala úvaha, že by tím byl poškozen
zájem dosavadních soudních chráněnců,
jejichž jistota je uložena velmi vhodným způsobem.
Proto byla volena cesta střední, která likviduje
pozvolně sirotčí pokladny tak, že r.
1964 nebudou prakticky existovat. Kromě toho na období
do úplné likvidace ulehčuje agendu berních
úřadů, vedoucích pokladnu a účetnictví
sirotčích pokladen, zejména zrušením
dobrovolně převzatého závazku některých
dlužníků sirotčích pokladen po
roce 1923, tím, že zrušuje placení půlprocentního
zvýšení úrokování zápůjček.
Ústavně-právní výbor uvážil
při tom tu okolnost, že tohoto příspěvku
bylo používáno na podporu sociální
péče o mládež. Je sice jisto, že
má být sněmovně předložen
v dohledné době zákon, upravující
péči o mládež, avšak na dobu, než
se tak stane, vložil ústavně-právní
výbor do osnovy zákona ustanovení, která
ztrátu péči o mládež vynahrazují
daleko rozsáhlejším způsobem.
Z toho důvodu ústavně-právní
výbor schválil po určitých změnách
ve zprávě vyznačených tuto osnovu
a já jeho jménem doporučuji jí k přijetí.
(Souhlas.)
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen,
rozprava odpadá.
Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 14 paragrafů, nadpisy paragrafů,
nadpis a úvodní formuli. (Hluk.) Prosím
o klid.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 14 paragrafy, nadpisy paragrafů, nadpisem
a úvodní formulí podle zprávy výborové,
nechť pozvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Z usnesení předsednictva podle § 54, odst.
1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé
čtení.
Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona
o úpravě některých poměrů
sirotčích pokladen (tisk 126).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr. Jelínek: Slavná sněmovno!
Prosím, aby ve druhém čtení byly opraveny
tiskové chyby, které se vloudily do zprávy,
respektive do definitivního znění osnovy.
V § 7, odst. 1, řádek 3 ve slově "pokladem"
je chyba; místo poslední písmeny "m"
má býti "n".
V § 7, odst. 3, v citaci zákona místo "Sb.
z. a n." má býti pouze "Sb."
V § 12, odst. 1, ve slovech "pro zúročení
hotovosti" má býti dlouhé "í"
a ve druhém odstavci tohoto paragrafu má býti
závorka, která je v tomto odstavci na 2. řádku
za slovy "sirotčích pokladen", jíž
před tím za slovy "reservní fondy"
na řádku 1.
Předseda: Kdo v druhém čtení
souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
ve čtení prvém, s opravami právě
uvedenými, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.
Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
druhého odstavce pořadu, jímž je
2. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 65)
a úpravě některých otázek týkajících
se advokacie (tisk 128).