Posl. Kobylka: Paní a pánové!
Klub poslanců čs. strany národně socialistické
vítá předloženou osnovu a považuje
za nutné při této příležitosti
sděliti stanovisko také účastníků
druhého našeho odboje. Projednáváme
dnes návrh zákona, kterým má býti
přiznán charakter legionářů
některým osobám, kterým dříve
na základě diskriminace vůči Rudé
armádě přiznán nebyl. A při
této příležitosti projednávání
zákona, týkajícího se zahraničních
vojáků našeho prvního odboje, chtěl
bych se zmíniti o problému, který dosud přes
všechna zákonná opatření nepřestává
na dotčené tíživě doléhati;
mám totiž na mysli problém zahraničních
vojáků našeho druhého odboje.
Všichni se jistě dobře pamatujeme, jak hrdi
a šťastni jsme byli za okupace, když jsme z londýnského
a moskevského rozhlasu slyšeli o statečných
činech našich zahraničních vojáků.
Byli jsme jim vděčni za to, že za nás
splácejí Němcům za všechny pohany
a pronásledování, kterým jsme tehdy
byli vystaveni. Sledovali jsme se zatajeným dechem jejich
postup přes Sokolovo a Dukelský průsmyk,
jejich hrdinnou obranu u Tobruku, jejich boje ve Francii v roce
1940. Slibovali jsme tehdy v duchu, že jim nikdy nezapomeneme
jejich obětavost, se kterou jako první se postavili
se zbraní v ruce proti nacistické hydře.
Slibovali jsme si, že odměna, které se jim
dostane, bude úměrná jejich hrdinských
výkonům. Když se v květnu minulého
roku představili v Praze, byli přivítáni
s jásotem, květinami a se slzami v očích.
Ale brzy po tomto slavném přivítání
přišlo drsné probuzení.
Nemám na mysli jenom to, že valná část
zahraničních vojáků se již neshledala
se svým rodinami, které byly právě
v důsledku jejich zahraniční činnosti
nejkrutěji pronásledovány. Nemám na
mysli jenom to, že jejich existence byly v mnohých
případech zničeny a že museli začínati
znovu od samých základů. To je celkem nepřekvapilo,
s tím konečně jistě počítali,
když už odcházeli do zahraničí.
Počítali s tím a byli odhodláni pustiti
se do nového života a přispěti všemi
svými silami a zkušenostmi, získanými
v zahraničí, k výstavbě naší
nové republiky. Chtěli jenom, aby jim byla dána
možnost účastniti se na této výstavbě.
Ale tu právě na ně čekalo, bohužel,
největší zklamání. Přesvědčili
se, že v naší nové republice, ve státě,
pro který bojovali, pro který prolévali krev
a pro který tak značný počet jejich
druhů umíral, že v tomto státě,
o kterém věřili, že to bude republika
ideální, se netěší největší
vážnosti skutečné zásluhy o stát,
ani jejich odborné znalosti. Jsou až příliš
známy případy, kdy zahraniční
vojáci a letci, často se svými manželkami,
které si přivezli z ciziny a kterým vylíčili
Československo jako zemi demokratickou, civilisovanou a
spravedlivou, musili blouditi po úřadech, mnohdy
odstrkováni hrubými úředníky,
než se jim dostalo aspoň místa, kde by mohli
složiti hlavu. Sám jsem se dověděl o
jednom našem zahraničním vojáku, který
nemohl dostati nazpět svůj vlastní Němci
zabavený byt, ačkoliv osoba, která se ho
za revoluce zmocnila, neměla naň sebe menších
nároků.
Ještě křiklavější - a zde
jde o to, abychom posoudili, zda je to vůbec možné
- byly poměry, za jakých se zahraničním
vojákům udělovaly národní správy,
za jakých se přijímali na vedoucí
místa, která jim jistě podle jejich zkušeností,
schopností i zásluh náležela. Mluvím-li
někdy s některým známým ze
zahraniční armády, ať již ze Západu
nebo z Východu, který mi vypráví o
svých vlastních zkušenostech i o zkušenostech
svých druhů, je mi až stydno a hanbím
se hluboce za to, že podobné poměry mohly se
u nás objeviti, a tím více, že dosud
existují. Před nedávnem rozvířila
mysl naší široké veřejnosti aféra
mikulovská. Postižených se ujal dokonce sám
pan ministr národní obrany, armádní
generál Ludvík Svoboda, a slíbil,
že bude zjednána náprava. Musím bohužel
s politováním konstatovati, že se tak do dneška
nestalo. Do dnešního dne je v Mikulově stále
činný onen předseda okresního národního
výboru, který má hlavní vinu na zmíněných
výtržnostech proti našim zahraničním
vojákům. Zdá se, že zahraniční
vojáci nemají dosti hrubé síly a nemají
dosti špičatých loktů a hlasitých
hrdel, aby se sami postavili před veřejnost a vymohli
si splnění všech slibů, které
jim byly dány. Zdá se, že partajnická
legitimace bohužel více znamená než spravedlnost,
která je přece samozřejmá pro naše
zahraniční bojovníky.
Chápu plně, že leckde jsou úřady
v nepříjemné situaci. Na jedné straně
musily v první porevoluční době zabezpečiti
nepřetržitý chod zajištěných
podniků a doplniti uprázdněná místa
po Němcích a zrádcích. Na druhé
straně pak přišli zahraniční
vojáci - právě ti nejschopnější
a nejzasloužilejší - teprve v době, kdy
většina míst již byla přidělena.
Proto v mnohých případech nebylo ihned možno
splniti všechny oprávněné požadavky.
Nemůžeme však v žádném případě
omluvit, nebyl-li a není-li ještě ani dosud
brán zřetel na zahraniční vojáky
při novém obsazování oněch
míst, jejichž držitelé se ukázali
nepoctivými, národně nespolehlivými
anebo neschopnými. Bohužel však musím
konstatovati, že i při tomto druhém obsazování
se často postupovalo a postupuje podle hledisek úzce
stranických, nesprávným a často osobních.
Paní a pánové! Prozatímní Národní
shromáždění přijalo zákon
o sociálním zabezpečení zahraničních
vojáků a osob na roveň jim postavených.
Bude naším úkolem a musí to býti
naší snahou, abychom nyní mrtvou literu literu
tohoto zákona převedli v čin, protože
je to naše morální povinnost. Jsme jím
zavázáni, abychom prodchli duchem věčnosti
všechny ty povinnosti a závazky, které jsme
povinni splniti vůči našim zahraničním
bojovníkům.
Chtěl bych poprositi - a považuji to za morální
povinnost nás všech a celého národa,
ale především naší sněmovny
jako sboru zástupců lidu - abychom se přičinili,
aby morální dluh vůči všem těmto
našim statečným bojovníkům byl
alespoň částečně splacen, aby
o umístění a postupu každého
jednotlivce nerozhodovala jenom osobní "průbojnost"
a legitimace strany, která je právě tou dobou
u moci u toho kterého úřadu a která
si může všechno při tom dovoliti, nýbrž
aby existovaly a byly respektovány jenom zásluhy
a spravedlivé uznáníhodné okolnosti.
Zahraniční vojáci jistě nechtějí
žádné milodary a almužny, chtějí
pouze právo a spravedlnost. Toho se jim dostane tehdy,
ustoupí-li do pozadí hlediska úzce stranická
a bude-li se jednat podle směrnic, o kterých jsem
se zmínil. (Potlesk.)
Podpredseda dr. Ševčík. Ku slovu nie
je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.
Dávam slovo k doslovu p. zpravodajcovi posl. Vodičkovi.
Zpravodaj posl. Vodička: Vzdávam sa slova.
Podpredseda dr. Ševčík: Vzdáva
sa slova.
Budeme hlasovať.
Osnova má 2 články, nadpis a úvodnú
formulu.
Pretože nie je pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej.
Má niekto námietky? (Námietok nebolo.)
Námietok niet.
Kto tedy súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej 2 článkami, nadpisom a úvodnou
formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne
ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona podľa zprávy výborovej
v čítaní prvom.
Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst. 1
rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.
Ad 5. Druhé čítanie osnovy zákona,
ktorým sa doplňujú niektoré ustanovenia
zákona zo dňa 24. júla 1919, č. 462
Sb., o prepožičiavaní miest legionárom
(tlač 127).
Sú nejaké návrhy opráv lebo zmien
textových?
Zpravodaj posl. Vodička: Není jich.
Podpredseda dr. Ševčík: Nie sú.
Kto v druhom čítaní súhlasí
s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo v čítaní
prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona tiež v čítaní druhom.
Tým je vyriadený 5. odstavec poriadku.
Pristúpime k prejednávaniu šiesteho odstavca
poriadku, ktorým je
6. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
štátneho zastupiteľstva v Novom Jičíne
za súhlas s trest. stíhaním posl. Hořínka
(tlač 122). (Priestupok pomluvy podľa §§
2, 14, odst. 5 zák. č. 108/33 Sb. a podľa §§
2 a 5, odst. 1, č. 2, § 14, odst. 2, č. 4 cit.
zák.).
Zpravodajcom je pán posl. dr. Gregor, dávam
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Gregor: Slavná sněmovno,
vážené paní a pánové!
Jako zpravodaj imunitního výboru podávám
tuto zprávu a návrh ve věci žádosti
státního zastupitelství v Novém Jičíně
za souhlas s trestním stíháním posl.
Hořínka. (Předsednictví
převzal místopředseda Komzala.)
Prokurátor státního zastupitelství
v Novém Jičíně požádal
podáním ze dne 15. července 1946 o souhlas
k trestnímu stíhání poslance ústavodárného
Národního shromáždění
Hořínka pro přestupek pomluvy podle
§§ 2, 14 odst. 5 zákona č. 108/33 Sb.
a přestupek pomluvy Sboru národní bezpečnosti
jako celku podle §§ 2, 5, odst. 1 č. 2, §
14, odst. 2 č. 4 zákona č. 108/33 Sb.
Imunitní výbor pojednav o této věci,
přes hrubost urážek navrhuje ústavodárnému
Národnímu shromáždění,
aby posl. Hořínek k trestnímu stíhání
nebyl vydán, poněvadž výroků
se dopustil při výkonu poslaneckého mandátu
a záležitost tato - t. j. zájem na stíhání
- nepřevyšuje zájmy nerušeného
vykonávání mandátu poslance Aloise
Hořínka.
Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je niekto prihlásený,
rozprava odpadá.
Pristúpime k hlasovaniu.
Pán zpravodajca navrhuje menom výboru imunitného,
aby ústavodarné Národné shromaždenie
nedalo súhlas k trest. stíhaniu posl. Hořínka.
Kto s týmto návrhom pána zpravodajcu súhlasí,
nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie sa usnieslo nedať
súhlas k trest. stíhaniu posl. Hořínka.
Tým je vyriadený 6. odstavec poriadku.
Budeme prejednávať siedmy odstavec poriadku, ktorým
je
7. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
krajského súdu v Českých Budějoviciach
odd. VII. za súhlas s trest. stíhaním posl.
Sedláka (tlač 123). (Priestupok proti bezpečnosti
cti podľa § 2 zákona čís. 108/33
Sb.).
Zpravodajcom je pán posl. dr. Šíp, dávam
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Šíp: Slavná sněmovno!
Krajský soud v Čes. Budějovicích požádal
podáním ze dne 17. července letošního
roku o souhlas k trestnímu stíhání
pana poslance ústavodárného Národního
shromáždění Sedláka pro domnělý
přestupek, resp. přečin podle § 2 zákona
na ochranu cti.
Imunitní výbor projednal za použití
trestních spisů podrobně tuto žádost
a dospěl jednomyslně k závěru, že
tato záležitost nikterak nepřevyšuje veřejného
zájmu na nerušeném vykonávání
mandátu pana poslance Sedláka a doporučuje
proto jednomyslně ústavodárnému Národnímu
shromáždění, aby p. posl. Sedlák
k trestnímu stíhání vydán nebyl.
Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je niekto prihlásený,
pristúpime preto k hlasovaniu.
Pán zpravodajca navrhuje menom výboru imunitného,
aby ústavodarné Národné shromaždenie
nedalo súhlas k trestnému stíhaniu posl.
Sedláka.
Kto s týmto návrhom pána zpravodajcu súhlasí,
nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie usnieslo sa nedať
súhlas k trestnému stíhaniu posl. Sedláka.
Tým je vybavený 7. odstavec poriadku.
Teraz budeme prejednávať ôsmy odstavec poriadku,
ktorým je
8. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
vojenského prokurátora v Bratislave za súhlas
s trest. stíhaním posl. dr. Stašku (tlač
124). (Zločiny podľa §§ 286/f, b, 288/I,
457, 466/e a 502 vojenského trest. zákona).
Zpravodajcom je namiesto p. posl. dr. Bartušku pán
posl. dr. Gregor. Dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Gregor: Slavná sněmovno,
vážené paní a pánové!
Podávám zprávu výboru imunitního
o žádosti vojenského prokurátora v Bratislavě
za souhlas s trestním stíháním posl.
dr. Staško.
Vojenský prokurátor hodlá rozšířiti
vyhledávání proti podpor. pěchoty
v záloze dr. Jozefu Staškovi pro podezření,
že při svém zběhnutí vzal s sebou
celou vojenskou výstroj a výzbroj, které
pak zašantročil, že dále při této
příležitosti přivlastnil si vojenský
motocykl, který mu byl svěřen jeho velitelem,
majorem Emilem Dolejškem, že pak v červenci 1940
odcizil osobní věci podpor. Jana Michalca, jakož
i předložil MNO žádost o přiznání
důstojnické hodnosti a přeřadění
do zálohy, při čemž uvedl nepravdivé
údaje o své předchozí vojenské
činnosti.
Tyto skutkové okolnosti zakládají zločiny
dle §§ 286/f, 288/I, 286/b, 457, 466/e a 502 voj. trest.
zák.
Imunitní výbor dal souhlas pro stíhání
podpor. dr. Jozefa Staško již dne 18. července
1946 pro zločiny dle §§ 183, 194/1 voj. trest.
zák. a § 6/1, 2 a § 5/1 zák. č.
50/23 Sb. Poněvadž tyto nové trestné
činy vyplývají z trestné činnosti,
pro niž byl již vydán, imunitní výbor
navrhuje, aby ústavodárné Národní
shromáždění ve smyslu § 24 úst.
zák. dalo souhlas i pro rozšířené
stíhání dr. Jozefa Staško pro
další vojenské zločiny dle žádosti
vojenského prokurátora v Bratislavě ze dne
15. srpna 1946.
Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je niekto prihlásený,
rozprava odpadá.
Pristúpime preto k hlasovaniu.
Pán zpravodajca navrhuje menom výboru imunitného,
aby ústavodarné Národné shromaždenie
dalo súhlas k trestnému stíhaniu posl. dr.
Stašku.
Kto s týmto návrhom pána zpravodajcu súhlasí,
nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie usnieslo sa dať
súhlas k trestnému stíhaniu posl. dr.
Stašku.
Tým je vybavený 8. odstavec poriadku. (Zvoní.)
Pred ukončením schôdze oznamujem, že
dal som dovolenú podľa § 2, odst. 4 rokov. poriadku
na dnešnú schôdzu posl. Vojtěchu Erbanovi.
Posl. dr. Josef Veverka žiada o udelenie dovolenej
na 14 dní na cestu do cudziny. Navrhujem udelenie tejto
dovolenej.
Kto s týmto návrhom súhlasí, nech
zdvihne ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Dovolená je udelená.
Oznamujem, že sa predsedníctvo usnieslo, aby sa budúca
schôdza konala vo stredu dňa 16. októbra 1946
o 15. hodine
s poriadkom:
1. Zpráva výboru ústavno-právneho
o vládnom návrhu zákona (tlač 60)
o úprave niektorých pomerov sirotčích
pokladníc (tlač 126).
2. Zpráva výboru ústavno-právneho
o vládnom návrhu zákona (tlač 65)
o úprave niektorých otázok týkajúcich
sa advokácie (tlač 128).
3. Zpráva výborov branného, sociálno-politického
a rozpočtového o návrhu poslancov Vodičku,
dr. Hřebíka, Vičánka, dr. Zibrína,
dr. Erbana a Holdoša (tlač 78) na vydanie zákona
o zvláštnych služobných prídavkoch
justičných dôstojníkov z povolania
a ostatných zamestnancov vojenských justičných
úradov (tlač 132).
Končím schôdzu.