Jak jsem již řekl, účelem tohoto zákona
je odstranit násilnou germanisaci českých
a slovenských firem a není jeho účelem
poskytnout úlevu při zápisech v cizích
jazycích. Proto se tyto úlevy týkají
zápisů, které byly vykonány v době
okupace v jazyku jen německém, po případě
při zápisu v několika řečech
textu německého.
Navrhovaná osnova ukládá tedy stranám,
aby se o očištění svých zápisů
staraly samy. Je však otázka, neměl-li by být
zmocněn soud, aby se zabýval německými
zápisy vůbec z moci úřední.
Vzhledem k tomu však, že jest šetřiti vůle
stran, ponechává osnova tuto věc soukromé
iniciativě. Důvodem je pravděpodobně
přetížení soudů. Nicméně
zákon dá možnost soudu vymazati německé
zápisy tam, kde je zároveň i zápis
český. (Předsednictví převzal
místopředseda dr. Ševčík.)
Důvodem, proč nebude moci soud nahraditi jen německé
zápisy českými, je zřetel na respektovanou
vůli soukromou.
Obchodním společnostem a družstvům ukládá
osnova přímo povinnost usnésti se na změně
stanov do krátké lhůty dvou měsíců
ode dne účinnosti, aby byly odstraněny upomínky
na dobu okupace. Obvykle bývá ve stanovách
určena lhůta pro svolání valné
hromady a na programu valné hromady musí býti
uveden předmět jednání. Navrhovaný
zákon má na zřeteli již takové
případy, kde valná hromada svolána
byla a změna stanov nebyla uvedena na pořadu jednání.
Proto se zde stanoví, že tato změna stanov
nemusí býti předem oznámena, svolaná
valná hromada se nemusí odkládati a přesto
se o věci bude jednati.
Další ustanovení jedná o obnovách
obchodních společností a výdělkových
a hospodářských společenstev a o úlevách
při jejich usnášení. Následkem
okupace byla nucena celá řada obchodních
společností a družstev v pohraničí
přesídliti do vnitrozemí. To ovšem podle
platných předpisů bylo možno jen za
cenu likvidace. Valné hromady se tedy usnesly o likvidaci.
Podle převážného mínění
naší judikatury platí, že toto usnesení
o likvidaci nelze odvolati. Takové obchodní společnosti
a družstva přestávají existovati a poměry
takovýchto likvidujících asociací
se spravují zvláštními předpisy
obchodního zákona. Nyní běží
o to, aby tyto obchodní společnosti a družstva
přesídlily zpět do pohraničí.
Restituce podle převažujícího právního
mínění je možná jedině
na základě zákonné normy, a to přirozeně
jenom tam, kde podstata dosud rozdělena nebyla. Ustanovení
§ 4, které umožňuje těmto společnostem
a družstvům návrat do pohraničí,
jest lex specialis, normou, dopadající na určité
konkrétní případy, které máme
na mysli, a nemá jí býti používáno
mimo okruh těchto případů; stanoveno
jest, že podmínkou restituce je schválení
ministerstva. Tím bude také zaručeno, že
obchodní společnosti a družstva budou restituována
jenom tam, kde mají své hospodářské
opodstatnění.
Další paragrafy, 5 a 6, obsahují normy, jimiž
jsou pro výše uvedené případy
odstraněny přílišné formality.
Pokud jde o doručování, je v § 7 ustanovení,
že tam kde je ustanoveno více národních
správců, má každý z nich postavení
samostatného prokuristy.
Všechna podání a zápisy podle tohoto
zákona jsou prosty poplatků. Důvodem je,
aby byla purifikace provedena bez obtíží a
levně.
Čl. 13 obchodního zákona nařizuje
vyhlášení zápisu do obchodních
rejstříků v Úředním
listě. Tím je učiněno zadost principu
publicity, t. j. veřejnost se musí dověděti,
že zápis, výmaz nebo změna nastaly.
Nicméně je všeobecně známo, v
jakých případech se národní
správa zavedla. To bylo ustanoveno generelní normou,
dekretem č. 5 z roku 1945 Vyhlášky tohoto druhu,
uvedené v Úředním listě, by
stejně nikdo nečetl, poněvadž by jich
bylo několik tisíc. Musíme mít na
mysli úsporu papíru, kterého je stále
ještě značný nedostatek. Kdo by snad
byl na pochybách, zda v tom kterém případě
byla zavedena národní správa či nikoli,
zjistí si to v obchodním rejstříku.
§ 10 této osnovy ustanovuje, že některé
předpisy, vydané za doby okupace - které
byly ostatně míněny jen jako přechodné
opatření po dobu války - přestávají
platit. Domnívám se, že tyto předpisy
jsou s hlediska ústavně-právního neplatné
a jsou dosud jen použivatelné. Citované předpisy
omezovaly publicitu obchodních a společenstevních
rejstříků. Rychle se zotavující
obchodní a hospodářské poměry
vyžadují si právě ve zvýšené
míře veřejné kontroly. Předmětem
takovéto kontroly jsou všechny zápisy do obchodních
a společenstevních rejstříků.
Na základě takto publikovaných skutečností
může každý spolehlivě navazovat
obchodní spojení s jinými podniky, v jejichž
organisační struktuře dochází
v současné době mnohdy k významným
změnám.
Okupační předpisy, omezující
svolávání valných hromad, jest rovněž
zrušiti; tím pokročíme opět k
normálním poměrům.
Tato osnova má napraviti hospodářský
stav, který byl vyvolán okupací v historických
zemích a omezuje se proto jen na tuto oblast. Na Slovensku
byly poměry podstatně jiné a proto tyto poměry
navrhovaný zákon neupravuje. (Souhlas.)
Podpredseda dr. Ševčík: Ku slovu nie
je nikto prihlásený, rozprava odpadá.
Pristúpime k hlasovaniu.
Osnova má 6 oddielov, 11 paragrafov, nadpisy oddielov,
nadpis a úvodnú formulu.
Pretože nie je pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietky nie sú.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej 6 oddielmi, 11 paragrafmi, nadpismi oddielov, nadpisom
a úvodnou formulou, podľa zprávy výborovej,
nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona podľa zprávy výborovej
v čítaní prvom.
Podľa usnesenia predsedníctva podľa § 54
odst. 1 rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé
čítanie.
Ad 3. Druhé čítanie osnovy zákona
o niektorých opatreniach v odbore obchodného a spoločenstevného
práva (tlač 108).
Sú nejaké návrhy opráv lebo zmien
textových?
Zprav. posl. Krajčír: Nejsou.
Podpredseda dr. Ševčík: Kto v druhom
čítaní súhlasí s osnovou zákona
tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie
prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku.
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona tiež v čítaní druhom.
Tým je vybavený 3. odstavec poriadku.
Pristúpime k prejednávaniu štvrtého
odstavca poriadku, ktorým je
4. Zpráva výboru ústavno-právneho
o vládnom návrhu zákona (tlač 59)
o zrušení a o zmene súdnych rozhodnutí
o rozvode lebo o rozluke z doby neslobody (tlač 109).
Zpravodajcom je p. posl. dr. Burian; dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Burian: Slavná sněmovno!
Zákonem o zrušení a o změně soudních
rozhodnutí o rozvodu nebo rozluce z doby nesvobody má
být zjednán právní poklad pro to,
aby mohly býti poměrně jednoduchými
formami odstraněny ty rozsudky nebo ta usnesení
soudní o rozlukách a rozvodech, které byly
učiněny v době nesvobody z důvodů
rasové nebo politické persekuce.
Jistá možnost odstraniti takovéto soudní
výroky byla již dána zákonem č.
76/46, avšak podle tohoto zákona je třeba prokazovat
určité náležitosti, které by
právě v těchto případech nebyly
vždycky snadno prokazatelné. Jak je všem známo,
rasistický barbarism se nezastaví ani před
svazky rodinnými, a naopak možno říci,
že právě v tomto omezeném světě
zasáhl velmi těžkými důsledky.
Bylo by opravdu těžko vylíčit, co všechno
museli prožívat lidé, kteří žili
v době okupace ve smíšených manželstvích
nebo v manželství s osobou, která se zúčastnila
odboje. Ale je jisto, že někde došly poměry
tak daleko, že ani svazky, postavené na velmi vřelém
a pevném poutu, nakonec nemohly odolat a že bylo sáhnuto
- prostě z důvodů jakési záchrany
- k tomu, že byl proveden rozvod nebo rozluka pravidelně
jenom na oko, aby byla zachována forma soudního
výroku.
Nyní jde o to, jak tyto výroky odklidit pokud možná
jednoduše. Proto navrhovaný zákon především
stanoví, že tyto výroky soudní lze odstranit,
je-li prokázáno, že k nim došlo z důvodné
obavy před hrozící národní,
rasovou nebo politickou persekucí nebo nemohla-li se strana
z takového důvodu účinně bránit
v řízení. Tedy prostě: skutečný
důvod se dnes může plně uvést
jako důvod k zrušení soudního výroku.
Je tu jistě výjimka, že nelze zrušit rozlukový
výrok, jestliže manžel uzavřel nové
manželství. Tady stály i legislativní
odbor ministerstva spravedlnosti i ústavně-právní
výbor před kolisí těchto dvou svazků
manželských, ale nakonec se rozhodly pro to, aby bylo
chráněno manželství nové, poněvadž
manželství musí plnit určitou mravní
a sociální funkci, a tu skutečně je
obava, kdyby se mělo rušit nově uzavřené
manželství, že by manželství původní
už pravděpodobně tuto funkci nesplnilo, čili
když už poměry došly tak daleko, že
jeden z manželů uzavřel nové manželství,
aniž by se tím chtělo toto jednání
nějak schvalovati.
Také je vyloučena možnost domáhati se
odstranění rozluky nebo rozvodu v těch případech,
kdy manžel, jenž se domáhal rozluky, si musil
býti vědom, že vydává druhého
manžela ve vážné nebezpečí,
leda že by se to bylo dálo za souhlasu toho manžela.
Tady se míní ty případy, kdy někdo
sáhl k rozluce v době, kdy už věděl,
že osoby ze smíšeného manželství
po rozluce jsou zařazeny do transportu, kdy tedy už
přece musela být větší odpovědnost
při rozhodování o rozluce. Jestliže
by někdo v takových případech bez
souhlasu druhého manžela a vědom si důsledků,
které mohou nastat, byl způsobil, že druhá
strana skutečně byla přivedena do vážného
nebezpečí, pak zákon té zjednodušené
formy odstranění rozluky neposkytuje.
§ 2 zákona dává zvlášť
zjednodušené podmínky v případech,
kdy oba manželé jsou na živu a žádný
z nich neuzavřel nové manželství; tady
se prostě mohou dostavit k soudu, ohlásit, že
obnovili manželské společenství, prokázat,
že žádný z nich neuzavřel nové
manželství, a soud potom v nesporné cestě
zruší rozlukový výrok. Je to něco
podobného, jako je tomu při § 110 obč.
zákoníka o obnovení manželského
společenství.
V případech, kde strana se už nemůže
domáhat zrušení rozluky, protože druhý
manžel uzavřel nové manželství,
zachovávají se rozloučené straně
všechny nároky jako v případech, kdyby
byla vyslovena rozluka bez její viny.
To jsou, slavná sněmovno, asi všechna ustanovení,
která stojí za bližší výklad.
Zákonem dosáhneme toho, že se budou moci urychleně
odstranit ještě ty zbytky rozluk a rozvodů,
pokud se vyskytují. Dáme praxi spolehlivý
právní základ a tím zase přistavíme
kousek v tom díle obnovení právního
pořádku, které jsme již před
časem začali.
Ústavně-právní výbor doporučuje
proto sněmovně, aby přijala zákon
v navrhovaném znění. (Souhlas.)
Podpredseda dr. Ševčík: Ku slovu nie
je nikto prihlásený, rozprava odpadá.
Pristúpime k hlasovaniu.
Osnova má 4 paragrafy, nadpis a úvodnú formulu.
Pretože nie je pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz, podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej 4 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa
zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona podľa zprávy výborovej
v čítaní prvom.
Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst. 1
rokov. Poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.
Ad 4. Druhé čítanie osnovy zákona
o zrušení a o zmene súdnych rozhodnutí
o rozvode lebo o rozluke z doby neslobody (tlač 109).
Sú nejaké návrhy opráv lebo zmien
textových?
Zpravodaj posl. dr. Burian: Ne.
Podpredseda dr. Ševčík: Kto v druhom
čítaní súhlasí s osnovou zákona
tak, jako ju ústavodarné Národné shromaždenie
prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku!
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým ústavodarné
Národné shromaždenie prijalo túto
osnovu zákona tiež v čítaní druhom.
Tým je vyriadený 4. odstavec poriadku.
Pristúpime k prejednávaniu piateho odstavca poriadku,
ktorým je
5. Zpráva výboru branného o vládnom
návrhu zákona (tlač 55), ktorým sa
doplňujú niektoré ustanovenia zákona
zo dňa 24. júla 1919, č. 462 Sb., o prepožičiavaní
miest legionárom (tlač 127).
Zpravodajcom je pán posl. Vodička, dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. Vodička: Vážená
sněmovno!
Projednáváním této předlohy,
kterou se doplňují některá ustanovení
zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb.,
o propůjčování míst legionářům,
přistupujeme k ocenění zásluh těch
českých a slovenských vojáků
první světové války, kteří
po slavné říjnové revoluci r. 1917
vstupovali do Rudé armády, aby po boku sovětských
rudoarmějců bojovali proti Německu, Rakousko-Uhersku,
proti ruské kontrarevoluci a intervenčním
armádám Dohody. Po 30 letech tak napravujeme těžkou
křivdu na lidech, kteří stejně tak
jako legionáři, avšak v řadách
Rudé armády, bojovali za osvobození českého
i slovenského národa za samostatnost Československé
republiky.
Teprve po 30 letech odstraňujeme politické důsledky
nepřátelského postoje tehdejších
zákonodárců, kteří v rozporu
s veřejným míněním českého
i slovenského národa nepovažovali Sovětský
svaz za spojenecký nebo spřátelený
stát a tak vyloučili Rudou armádu z počtu
spojeneckých armád, aby jí tak upřeli
zásluhu, kterou si v prvé světové
válce za naše osvobození získala.
Teprve po 30 letech dochází k ocenění
té historické skutečnosti, že v bitvě
u Bachmače po boku oddílů Rudé armády
bojoval 6. čs. pluk a byla prolévána krev
nejen československých legionářů,
ale i československých rudoarmějců;
že po odchodu československých legií
z Ukrajiny bojovali tam dále čeští a
slovenští rudoarmějci proti německým
vetřelcům a tím plnili rozhodnutí
T. G. Masaryka, který před odjezdem z Ruska
v r. 1918 prohlásil, že "nezáleží
na tom, v které armádě sloužím,
hlavně že proti svým nepřátelům
bojuji".
Přijetím tohoto zákona dochází
také k historickému odsouzení provokatéra
Rudolfa Gajdy, který jako agent v cizích
službách vyprovokoval tragický konflikt mezi
československými legiemi a Rudou armádou
a tím způsobil, že na pláních
Povolží a Sibiře tekla zbytečně
ve vzájemném boji krev příslušníků
tří slovanských národů, Rusů,
Čechů a Slováků.
Společný boj proti společnému nepříteli
pokračoval i v druhé světové válce.
Československé pluky, které spolu se slavnou
Rudou armádou bojovaly na půdě Sovětského
svazu proti německým barbarům, se pokryly
nehynoucí slávou a svou krví znovu zpečetily
své spojenectví s velikým slovanským
státem - Sovětským svazem.
Přijetím tohoto zákona padá také
poslední překážka vytvoření
jednotné organisace všech bojovníků
za svobodu národa z prvé světové války.
Sloučením se zahraničními vojáky
v druhém odboji umožňuje se vytvoření
velké jednotné celostátní organisace
vojáků prvého a druhého odboje, která
bude míti za úkol brániti svobodu a samostatnost
národa, chrániti a bojovati za mír, býti
obětavými budovateli naší drahé
republiky, přispěti k uskutečnění
pevné jednoty slovanských národů a
býti strážci spojenectví se Sovětským
svazem a bratrskou Jugoslávií, kteréžto
spojenectví musí býti trvalé a věčné.
Proto doporučuji slavné sněmovně přijetí
této osnovy zákona. (Potlesk.)
Podpredseda dr. Ševčík: K tejto veci je prihlásený
jeden rečník, ktorým je pán posl.
Kobylka.