Proto poslanci jihočeské Národní fronty dne 8. července letošního roku obnovili náš iniciativní návrh zákona z roku 1936, ale ani tento iniciativní návrh nebyl včas vyřízen. Minulý měsíc předložila pak vláda návrh, o němž máme dnes rozhodovat. A tu mně, paní a pánové, dovolte, abych upozornil na dvě věci: Především, přejeme-li si, aby parlament měl iniciativu ve věcech zákonodárných a aby iniciativa poslanců byla podporována, je záhodno, aby iniciativní výbor pokud možno urychleně iniciativní návrhy členů zákonodárného sboru projednal a předložil je včas odborným výborům k projednání. (Potlesk.) Není možné, abychom se na jedné straně dožadovali iniciativy a na druhé straně abychom ve sněmovních výborech sami svoje iniciativní návrhy nechali ležet.

Dovolte, abych se zmínil ještě o druhé věci. Jestliže byl iniciativní návrh již před deseti lety předložen a nyní dokonce jako iniciativní návrh Národní fronty obnoven, sluší se, aby, jak tomu bývalo v bývalém parlamentě. V důvodové zprávě resortní ministerstvo upozornilo, že již poslanci předložili iniciativní návrh v téže věci nota bene, když vládní návrh, porovnáno s iniciativními osnovami, byl jen s nepatrnými změnami, jak zde bylo řečeno panem zpravodajem, předložen sněmovně. Myslím, že aspoň tolik taktu vůči iniciativě poslanců můžeme se dožadovat.

Jinak děkuji vřele panu ministru zdravotnictví za snahu, aby osnova zákona byla parlamentu předložena a nyní také uzákoněna.

Chtěl bych ještě jen upozornit, že při plnění navrhovaných předpisů dlužno počítati s neporozuměním části naší veřejnosti. Cítíme, že proti snahám moderní lékařské vědy stojí reakce, která se staví proti všemu, co zavání novotou. Jestliže dnes každý považuje za samozřejmost, že děcka musí být očkována proti neštovicím, není ještě dnes celé československé veřejnosti samozřejmé, že musí být také děti očkovány proti záškrtu, jak mě o tom přesvědčil nepodepsaný dopis, který jsem dostal v těchto dnech. Budiž mi dovoleno, abych jej přečetl, poněvadž, jak dobře vím, nevyjadřuje jen názor jednotlivce: "Pane poslanče! Prošel jste sadismem německých koncentráků. Proč chcete na našich dětech zaváděti násilné očkování podle rakušáckého zákoníku a prušáckých method? Není již té nesvobody v naší republice dosti?"

Paní a pánové, existují otcové a matky, mající tyto názory. Je naší povinností, je povinností nás poslanců, odborných úřadů a zejména lékařů, aby soustavně propagovali význam nových objevů lékařské vědy a čelili tak reakční zaostalosti. Domnívám se, že je dnes naší povinností, postarati se, aby to, co je tak lidsky ušlechtile dáno do vínku této osnovy zvýšená ochrana života naších malých dětí, zejména ve věku batolivém - bylo s vděčností k lékařské vědě a státní péči pochopeno každým občanem republiky.

Jménem klubu čs. národních socialistů vítám tuto osnovu a oznamuji, že klub bude pro ni hlasovat. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo p. posl. dr Bláhovi.

Posl. dr Bláha: Paní a pánové!

Pan referent o návrhu zákona na ochranné očkování proti záškrtu řekl, že to je v tomto údobí první zdravotnická osnova, která byla této sněmovně podána. Za tuto dobu jsme projednali a dostali rozdáno nekonečné řady tisků různých osnov a návrhů, v nichž byly zlepšovány a normovány různé poměry sociální, hospodářské, kulturní a právní, a přece jsme si vědomi toho, že veškerá dobrá zařízení pro lidskou společnost nejsou ničím, nejsou-li v prvé řadě zabezpečeny základní podmínky lidského života, to znamená lidské zdraví. Pan referent též řekl, že tato osnova je pouze malým krokem kupředu, daleko za jinými státy, které jsou po této stránce, zejména co se týká zdravotní profylaxe, již mnohem dále, než jsme my. Myslím, že jsme na mnoha místech ještě velmi pozadu právě po stránce zdravotnické a že jen neprávem o sobě tvrdíme, že jsme národem velmi pokročilým, když této nejzákladnější a skutečně socialistické myšlence, abychom hájili zdraví všech a starali se o ně, nevěnujeme patřičné pozornosti. Myslím, kdyby sem byla přinesena statistika o úmrtnosti kojenecké a dětské, o nakažlivých nemocech ostatních, o tuberkulose, pohlavních nemocech, alkoholismu atd., že bychom tu měli velké pole působnosti a nepřeberné množství případů, kterým by měly věnovat pozornost nové úřady a ministerstva, ale také poslanci a celá sněmovna, protože to by byla, myslím, nejužitečnější a nejplodnější práce v nynější poválečné době, kdy právě zdraví lidí, zejména těch, kteří hodně prožili a mnoho zkusili, je ohroženo.

Ale já bych se chtěl při této příležitosti zmíniti o jedné podmínce. Bylo zde řečeno, že je tomu deset let, co byl tento návrh po prvé iniciativně do československého parlamentu přinesen, a že teprve dnes je uskutečňován. Vzpomínám si, že v parlamentě prvé republiky před více než 20 lety byl návrh na reorganisaci celého našeho veřejného zdravotnictví, a do dneška v této věci nebylo učiněno vůbec nic.

Tímto novým návrhem zákona na ochranné očkování proti záškrtu se koná sice velká služba pro děti a pro veřejnost, ale zároveň se rozšiřuje práce zdravotnickému personálu. Kdo bude mít tuto větší práci? To budou lékaři a ošetřovatelský personál. A té práce pořád ještě není dost. Vzpomeňte si, jak jsou tyto osoby za tuto práci placeny. Obvodní lékaři, okresní lékaři a ostatní, kteří mají být strážci lidového zdraví, kteří mají být orgány veřejného pořádku, zákona a lidské společnosti, jsou odkázáni svými žebráckými mzdami na to, aby si v prvé řadě vydělávali své živobytí soukromou praxí a v důsledku toho se dívali na úkoly veřejné zdravotnické jenom jako na vedlejší zaměstnání, které se potom přezírá, protože není dostatečně oceňováno.

A tak to máte s celým veřejně zdravotnickým životem. Mluvte o nemocnicích, mluvte o lékařích, kteří jsou tam zaměstnáni, mluvte o sestrách, o pomocnicích, o asistentkách. Bylo před dvěma měsíci vydáno vládní nařízení, kterým se upravují také této kategorii platy za vícepráce, za noční služby a služby přes čas. Mělo se to týkat všech kategorií. A najednou se ukázalo, že na to nejsou peníze, že z týchž fiskálních důvodů, pro něž nebyla dosud uskutečněna reorganisace naší zdravotní stavby veřejného zdravotnictví, z týchž důvodů, pro které teprve po 10 letech přicházíme k ochrannému očkování proti záškrtu a nedělá se nic jiného proti nemocem dalším, z týchž důvodů také nebylo možné, aby vládní nařízení z 25. června letošního roku vešlo v platnost, a tak zůstalo pouze na papíře. Domnívám se, že jestliže zde budeme usnášet zákony, jestliže se budeme snažit lidem pomáhat, zajistit jim sociální spravedlnost a dobrou hospodářskou existenci i zaručená práva, uděláme pro ně velmi málo, jestliže nedáme také dostatek prostředků, jestliže nebudeme věnovat dostatek zájmu tomu, aby naše občanstvo bylo zdravé a aby z toho mělo skutečně nějaký užitek a aby celý život potom stál za to, aby byl žit.

Byl bych velmi rád, kdyby ta dnešní první příležitost, kdy toto Národní shromáždění se setkává s veřejným zdravotnickým problémem, třebas jenom na úzkém, stejně však chvályhodném jeho úseku, byla průlomem do dosavadní nečinnosti, abychom se mohli plánovitě a odpovědně zabývat tím, co se stalo zejména po této poslední válce velikým nebezpečím našeho národního života a naší budoucnosti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní) Uděluji slovo pí posl. Šmejcové.

Posl. Šmejcová: Pane předsedo, pánové a paní!

Vládní návrh čís. 63 o povinném očkování dětí proti záškrtu je v době, v níž se soustřeďují síly k zdárnému provedení dvouletého plánu, prvním stupínkem k zabezpečení zdraví dětí a ke zdolání dětské úmrtnosti. Vítáme předložení tohoto návrhu už z toho důvodu, že je to první zdravotní zákon, který je předložen této sněmovně a že, pokud je mně známo, ani v ústavodárném Národním shromáždění, ani v Prozatímním Národním shromáždění nebyl předložen jediný zdravotní zákon. Bylo už řečeno, že dávno před válkou se jednalo o to, aby byl uskutečněn zákon o povinném očkování dětí proti záškrtu. I my ženy jsme se dovolávaly tohoto zákona a ve zdravotním výboru sněmovny bylo nám řečeno, že nejsou ještě dosti dobře známy výsledky s dobrovolným očkováním a že mnozí lékaři radí, aby se ještě vyčkalo, až jaké výsledky dobrovolné očkování přinese. Dnes, jak již velmi dobře řekl pan zpravodaj, je naprosto jasné, že očkování proti záškrtu přináší velmi kladné výsledky, že děti očkované buďto nedostanou tuto strašnou a zhoubnou chorobu, anebo když ji dostanou, tedy velmi zřídka se vyskytují u očkovaných dětí komplikace a nejsou známy případy úmrtí u dětí, které očkování prodělaly. Proto je zapotřebí, aby tento zákon přinesl to, co se od něho očekává, lepší zdraví našeho dítěte.

Pevně věříme, že dobré působení tohoto zákona nám velmi značnou měrou pomůže ke zdolání dětské úmrtnosti. V dobách epidemií umíralo velmi mnoho dětí na tuto strašnou chorobu a měli jsme případy, že v rodinách zemřelo nejen jedno dítě, ale pokud je mi známo, při velké epidemii ve Slezsku umíraly dvě, tři děti v jedné rodině. Onemocnění záškrtem nevyhýbá se ani dětem nejútlejšího věku, o čemž svědčí statistika z roku 1945, v které je uvedeno 177 případů úmrtí kojenců do věku jednoho roku.

Uvedení zákona o povinném očkování dětí do života bude jistě přijato ve veřejnosti s uznáním a pochopením vzhledem k velikému významu pro zdraví našich dětí, zejména v této době.

Dovolte mi, pánové a paní, abych při této příležitosti požádala slavnou sněmovnu, aby po tomto prvém krůčku ke zlepšení těžkých zdravotních problémů této doby pomohla ještě k dosažení dalšího prohloubení zdravotní a sociální péče o československé dítě.

Největší bolestí této doby je kojenecká úmrtnost, o které mluvili už s tohoto místa dva řečníci. Řekla bych, že tato úmrtnost je největším a nejtěžším problémem v této době snad ve všech státech, ale zvláště pak ve státě našem, který po odsunu Němců má veliké úkoly. Bez zvýšení populační síly a udržení života všech narozených dětí by nám nebylo naše české pohraničí naprosto nic platné. Úmrtnost dětí do jednoho roku označuje se za ukazovatele stupně sociální a zdravotní péče v tom nebo onom státě. Strašná doba válečná nemá na svědomí jenom zničené životy dospělých lidí. V této době, kdy již válka je ukončena, nehučí sice nad námi motory válečných aeroplánů, neslyšíme zvuky sirén, ale stále ještě vidíme kolem sebe strašné stopy válečného utrpení a válečných starostí.

Dr Korčák uvádí ve "Statistickém zpravodaji" přímo strašná a zarážející čísla kojenecké úmrtnosti. Musí zarazit každého zjištění, že v r. 1945 zemřelo jenom v českých zemích 17.463 dětí ve stáří do jednoho roku. což znamená, že 110 dětí nám umírá z tisíce dětí narozených. Je nesporné. Že válka rozvrátila zdravotní stav obyvatelstva a že řada států, v nichž kojenecká úmrtnost klesá rok od roku, na př. v Anglii, měla podmínky výživy daleko lepší, než tomu bylo u nás anebo v jiných obsazených evropských státech. Ale přes to vše nelze se nepozastavit nad bolestným zjevem, že ve snižování dětské úmrtnosti je Československá republika 50 let za Švédskem a Norskem, 25 let za Dánskem, Holandskem a Švýcarskem, 30 let za Velkou Britannií a Amerikou a 25 let za Francií. A je strašnou přímo hanbou našeho národa, když se v cizích listech píše o tom, že Československo má výši kojenecké úmrtnosti na stejném stupni s cikány.

O našem národě se říká, že je jedním z nejkulturnějších a nejvzdělanějších národů světa, což je v naprostém rozporu se strašnými a zarážejícími čísly dětské úmrtnosti, podle nichž na př. v českých zemích zemřelo v r. 1945. 17.463 dětí ze 158.329 živě narozených. Nejhorší kojenecká úmrtnost v Čechách je v okrese kadaňském, kde podle statistiky zemřelo v r. 1945 každé čtvrté narozené dítě. Rovněž v dalších pohraničních okresech, v Mostě, v Duchcově, v Dubé, v Kaplicích a Litoměřicích je nadměrná úmrtnost dětí. Na Moravě je největší dětská úmrtnost ve správním okrese Krnov, kde rovněž umírá každé čtvrté narozené dítě. Taktéž okresy opavský a znojemský vykazují velmi značnou úmrtnost dětí. Tyto zjevy však jsou i v některých vnitrozemských českých okresech, tak na př. na Sedlčansku, Vlašimsku a Písecku. Není možné, abychom se lhostejně dívali na tyto strašné zjevy, které jsou přímo vykřičníkem do svědomí celého národa. Lékaři a matky volají k nám, parlamentním zástupcům, abychom udělali všechno, na co naše síly stačí, pro zdraví a záchranu života českého dítěte, pro štěstí našich rodin a pro zdravou budoucnost celého našeho národa.

Více než třetina úmrtí kojenců nastává během prvních čtyř neděl jejich útlého dětského života. To znamená, že z podvyživených matek přicházejí na svět děti naprosto. neschopné života.. Matky, vysláblé válečnou podvýživou, nemohou kojit, a pro udržení života dětí není za mateřské mléko stále ještě dostatečné náhrady. Velké procento dětí umírá dále na střevní choroby, zaviněné podle všeho naprosto nedostatečnou výživou. Čím rychleji se postaráme o nápravu, tím více pomůžeme k záchraně zdraví a síly budoucí generace našeho národa.

Především je potřebí starati se o rozšíření poradenství pro těhotné ženy, poněvadž tam je základ také toho, aby ženám se dostalo náležité péče. V přídělech mléka už nastává zlepšení. Tato těžká a naléhavá otázka bude, jak již vidíme, brzy zdolána, ale je zapotřebí, aby poradny dostaly ještě dostatečné příděly vitaminových a vápenných preparátů, aby i s tohoto hlediska bylo zdraví těhotných žen náležitě utuženo.

Rovněž je nutné rozšířiti počet poraden pro naše děti. I tam je potřebí vykonat ještě veliký kus práce, která čeká na splnění těchto dobových úkolů. Ve Velké Praze pracuje na př. 47 poraden pro matky a děti, 13 poraden pro těhotné ženy, v nichž pracuje pouze 35 odborných lékařů pro celou Velkou Prahu, 49 zdravotně-sociálních pracovnic a 18 administrativních sil, vedle pracovnic dobrovolných.

Pražská obec převzala náklad na poradny pro matky a děti do svého obecního rozpočtu, což ukazuje pochopení obce pražské pro veliké úkoly našeho poradnictví pro matky a ženy. V rámci dvouletého plánu pražské obce je počítáno se zřízením dalších 10 poraden pro ženy těhotné a 3 poraden pro děti. Práce lékařů a sociálních pracovnic v poradnách je téměř nadlidská. Nemůžeme jim všem být dost vděčni za nesmírnou obětavost a svědomitou práci, kterou poradna vykazuje. Bohužel však nestačí ani počet poraden, ani počet lékařů a jejich spolupracovnic. A bylo už rovněž s tohoto místa řečeno, že nestačí jenom uznávat těžkou a odpovědnou práci lékařů a jejich spolupracovníků. A tu bych chtěla říci, že je opravdu na čase, aby už sociální a existenční poměry našich lékařů, ošetřovatelského personálu a našich porodních asistentek byly náležitě upraveny. A u porodních asistentek zdůrazňuji také především potřebu řádného starobního zaopatření, po kterém už také nekonečně dlouho, už po řadu let, vola jí.

Všechny národní výbory by v této době měly věnovat poradnám pro matky a děti velikou pozornost, aby se všude jevila snaha smazat s národa velikou hanbu strašných cifer kojenecké a dětské úmrtnosti.

Rovněž je velmi zapotřebí, aby vedle přídělů rybího tuku dostaly naše poradny příděly vitaminových a kalciových přípravků pro děti, tak jako jsem to již říkala pro těhotné ženy, jakož i příděly plnotučného sušeného mléka. Kolik kojenců na př. v době loňské a letošní infekce střevních chorob mohlo býti zachráněno při životech, kdyby byly měly poradny dostatečný počet těchto tolik potřebných preparátů!

Vedle vybudování poraden, v nichž by pro péči o těhotnou ženu byla všude k ruce dobrá a školená porodní asistentka, a vedle poraden pro děti, v nichž by byl dostatečný počet lékařů, sociálních pracovnic a ošetřovatelek, je třeba rozšířit také počet pracovnic a při každé nemocnici zřídit porodnické oddělení, když již nebude možné zřídit samostatné ústavy porodnické, kterých se také značnou měrou dovoláváme.

Vidíme, že dnes ambulantní ošetřování dětí při dětských nemocnicích nedostačuje a je nutné, aby se ti, kteří nevidí, jak vypadá dnešní péče o děti, šli podívat na př. do pražské dětské nemocnice, jejíž čekárny a chodby jsou přeplněny matkami s dětmi, které čekají mnohdy celé hodiny, než dojde k tomu, aby jejich dítě bylo ošetřeno. Rovněž i tam je práce lékařů a ošetřovatelek přímo nadlidská. A zvláště my, ženy, nemůžeme být ani dost vděčné za péči, kterou lékaři dětské nemocnice a rovněž ošetřovatelky věnují onemocnělým dětem.

Ve zdravotním výboru jsem doporučovala, aby byla co nejrychleji svolána porada odborných lékařů, šéfů našich dětských nemocnic, zástupců ministerstva výživy a zástupců praktických dětských lékařů, abychom rychle jednali v otázce dohody o tom, co chce parlament a co chce ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo výživy dělat pro zdolání strašného problému dětské úmrtnosti. Pevně věřím, že ke svolání této porady dojde co nejdříve, abychom mohli začíti s prací pro zdolání všech těchto akutních a v zájmu národního zdraví tolik potřebných problémů.

Dožadujeme se rovněž, aby vláda splnila svůj slib a věnovala výtěžek z prodeje zboží UNRRA sociálně zdravotním účelům, zvláště pak pro boj proti dětské úmrtnosti.

A vedle hrozivých a bolestných cifer úmrtnosti dětí rovněž bych se ráda zmínila o velikém vzestupu onemocnění dětí dětskou tuberkulosou. I zde hraje roli otázka výživy, lepších bytových poměrů a řádného ústavního léčení. Počítá se s tím, že proti roku 1938 vzrostl počet tuberkulosy o plných 100 %. To znamená jistě také v dnešní době velmi mnoho. V ústavech pro léčbu dětské tuberkulosy vidíme těžké případy i v nejútlejším věku. I u kojenců se vyskytují kaverny a řada dětí čtyř-, pětiletých už je léčena pneumothoraxem a těžkými chirurgickými zákroky na hrudníku. To ukazuje, jak je zapotřebí, abychom věnovali preventivní péči u dětí velikou pozornost.