Po stránce politické pak je nutno zdůrazniti: Povinnost předložiti ústavodárnému Národnímu shromáždění návrh nové ústavy byla vládě výslovně uložena vládním programem. Vládní program je společným dílem všech složek Národní fronty a byl jimi jednomyslně přijat na schůzi Národní fronty dne 4. července t. r. Konečné znění vládního programu schválila vláda jednomyslně dne 8. července t. r. Vládní program byl jménem celé vlády přednesen ve schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 8. července a byl tímto ústavodárným Národním shromážděním jednomyslně schválen dne 11. července. Na základě takto schváleného programu se vláda dne 16. července jednomyslně usnesla na prvních opatřeních k provádění vládního programu i ve věcech nové ústavy. Jednomyslným usnesením vlády ze dne 27. srpna bylo pak přikročeno ke zřízení dvou pomocných komisí při vládě pro přípravu návrhu nové ústavy. A konečně prohlášení předsedy vlády ze dne 12. září v ústavodárném Národním shromáždění bylo dne 12. září jednomyslně schváleno předsednictvem vlády. Vidíte tedy, že postup vlády byl i politicky naprosto nezávadný, že vláda se řídila jednomyslným usnesením Národní fronty a jednomyslným usnesením ústavodárného Národního shromáždění. Pro vládu, stejně jako pro celou naši veřejnost, není věc nové ústavy otázkou prázdné formálnosti anebo prestiže. Vláda a všechen náš lid chtějí, aby nová ústava byla ústavou dobrou, při čemž nerozhoduje, od koho budou vycházeti podněty k takové dobré ústavě. Kromě toho vláda nechce, aby práce na provedení celého budovatelského programu vlády a obzvláště pak dvouletého plánu byly rušeny uměle vyvolávanými spory o kompensaci, zejména ne spory mezi vládou a ústavodárným Národním shromážděním, s nímž bude vláda i nadále spolupracovati v dohodě a ve shodě, jak se k tomu ve svém programu zavázala.

A aby tuto svoji vůli znovu dokumentovala, usnesla se včera vláda na můj návrh, že vyhovuje požadavku některých činitelů ústavodárného Národního shromáždění ve věci příprav nové ústavy, že ruší svá dosavadní opatření, učiněná v tomto směru, a že souhlasí, aby se přípravnými pracemi pro návrh nové ústavy zabývalo ústavodárné Národní shromáždění. (Potlesk.) Prosím slavné ústavodárné Národní shromáždění, aby s tímto usnesením vlády projevilo souhlas a učinilo opatření, aby přípravné práce pro vytvoření nové ústavy byly brzy zahájeny. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Podle § 65 jedn. řádu jest rozpravu o vládním prohlášení zakončiti hlasováním, zda sněmovna prohlášení schvaluje.

Budeme tudíž hlasovati. Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s tím, aby Národní shromáždění schválilo prohlášení pana předsedy vlády, učiněné v 9. schůzi dne 12. září 1946 a v dnešní schůzi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Prohlášení pana předsedy vlády jest schváleno.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu. Přistoupíme k projednávání druhého odstavce. pořadu, jímž je

2. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a zahraničního o vládním návrhu zákona (tisk 40), kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a královstvím Afghanistanským, podepsaná dne 21. října 1937 v Berlíně a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 21. prosince 1937, čís. 45 Sb. z. a n. z roku 1938 (tisk 77).

Zpravodajem za výbor živnostensko-obchodní je pan posl. Pexa. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Pexa: Slavná sněmovno!

Živnostensko-obchodní výbor projednal ve schůzi dne 12. září 1946 vládní návrh, kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a královstvím Afghanistanským, podepsaná dne 21. října 1937 v Berlíně a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 21. prosince 1937, č. 45 Sb.. a n. z roku 1938, a doporučuje ústavodárnému Národnímu shromáždění učiniti toto usnesení:

"Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s obchodní dohodou mezi republikou Československou a královstvím Afghanistanským, podepsanou v Ber líně dne 21. října 1937 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 21. prosince 1937, č. 45 Sb. z. a n. z r. 1938." (Souhlas.)

Místopředseda Tymeš: Zpravodajem za výbor zahraniční je p. posl. dr. Špánik. Dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. dr. Špánik: Panie a páni!

Vláda v snahe čo možno v najširšej miere zveľadiť a rozšíriť náš zahraničný obchod, predkladá plénu ústavodarného Národného shromaždenia na schválenie obchodnú smluvu medzi kráľovstvom Afganistanským a republikou Československou, podpísanú ešte 21. októbra 1937 v Berlíně a uvedenú v dočasnú platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 21. decembra 1937, č. 45 Sb. z. a n. z r. 1938.

Význam tejto smluvy z dnešného hľadiska je nedohľadný. Nemusíme zatajovať fakt, že práve tak ako v prvej republike, i v dnešnom našom štáte zahraničný obchod bude hrať veľmi významný zástoj nielen v našom súkromnom, ale aj v hospodársko-podnikateľskom živote. Veď nielen úroveň nášho životného štandardu a rozmach zoštátnených, ale aj súkromných podnikov bude v prevažnej miere závislý od exportu. A teraz tento význam zahraničného obchodu je pre nás o to dôležitejší, že dovážame viacej potravín a surovin, ktorých sa nám ešte nedostáva, a musíme ich platiť cennými zahraničnými devízami, ktoré získavame v prevážnej miere zo zahraničného obchodu. žiaľ však, že musíme i s tohoto miesta konštatovať, že ešte ani v tomto roku, hoci sme s úspechom absolvovali pražský vzorkový veľtrh, nepodarilo sa nám docieliť obratu z roku 1937 a 1938. Vina, pravda, nespočíva v nás samotných. Ak uvážime, že nateraz náš zahraničný vývoz pohybuje sa len cca v tretine výšky z uvedených rokov. musíme s pocitom všetkej zodpovednosti apelovať na všetkých našich hospodárskych i obchodných činiteľov, aby nehlivieli, ale čim intenzívnejšie pracovali na tomto poli a vynasnažili sa využiť všetkých možnosti a prostriedkov, i obchodných spojov a tradícií na docielenie potrebného exportu.

Pri tejto príležitosti dovoľujem si vyzdvihnúť, panie a páni, najmä získavanie asijských trhov, pri ktorých podčiarkujem menovite zdravú konkurenciu, ako aj akosť vyvážaných tovarov. Len splnenie týchto základných predpokladov môže byť zárukou, že i nám sa otvoria brány svetových trhovísk, a to dokorán.

Podpory zahraničného obchodu si je vedomá i naša vláda a preto využíva každej príležitosti k nadviazaniu výhodných obchodných smlúv. Iba z týchto príčin mieni reštituovať aj obchodnú smluvu s kráľovstvom Afganistanským, de jure podpísanú už pred 9 rokmi, no de facto uskutočňovanú až teraz.

Kráľovstvo Afganistanské je samostatným kráľovstvom, a to od roku 1907, kedy ho ako nezávislú dŕžavu uznáva jednak cárske Rusko, jednak jeho nezávislosť proklamuje veľká Británia, ktorá toto vyhlásenie vyhlasuje znova v roku 1921. Afganistanské kráľovstvo, ako viete, nachodí sa v srdci strednej Ázie, a to na pomedzí dvoch veľkých záujmových sfér, sféry SSSR a sféry anglickej, čiže sféry Prednej Indie.

Obchodný život sa tu poväčšine koncentruje so strany sovietskej zóny v mestách Herat, Kush a Majmen. K zóne anglickej inklinujú zasa centrá Kabul a Kandaharr. Bohatstvo zeme, zvlášť so zreteľom na suroviny a kovy, ako meď, olovo, železo a polodrahokamy, možno povedať, je skoro nevyčerpateľné.

Afganistan nemá síce ešte dostatok železníc, no je tu zavedená pravidelná autodoprava, a to tak vo sfére sovietskej, ako i anglickej. Skromné železničné i riečne spojenie, s hľadiska svetových spojov celkom bezvýznamné, prakticky značí, že nemožno očakávať so strany Afganistanu nijakých exportných ambícií, avšak pre náš zahraničný obchod možno skoro s určitosťou predpovedať veľmi výhodné importné i exportné podmienky. S vývozom možno počítať menovite, pokiaľ pôjde o výrobky ťažkého priemyslu., špeciálne stroje, textilný tovar, sklo a bižutériu. Keďže Afganistan nemieni prevádzať kompenzáciu tovarovú, môžeme za uvedené výrobky získavať hodnotné valuty.

Nad to však touto dohodou si Československo i Afganistan ešte vzájomne potvrdzujú, že obojstranná výmena tovarov nebude podrobovaná ani vyšším clám, ani dávkam, ani poplatkom a tobôž už nie zaťažujúcim predpisom, len tým, ktorým budú podrobené rovnaké druhy tovarov zo štátov iných. V tejto súvislosti mi načim ešte zdôrazniť fakt obvyklej doložky o najvyšších výhodách, čo prakticky značí, že oba štáty sa navzájom zaväzujú poskytovať jeden druhému všetky tie výhody, ktoré sa dostanú ktorémukoľvek partnerovi tretiemu.

Napokon prichodí ešte pripomenúť i to, že naviazanie obchodných stykov s kráľovstvom Afganistanským si nebude vyžadovať v dohľadnom čase nijakých zmien ani nijakých odchyliek od smluvných ustanovení.

Smluva, ako už vie slávne ústavodarné Národné shromaždenie, a to z vládneho návrhu č. 40, bola afganistanskou vládou ratifikovaná 30. januára 1938. o čom nás uisťuje nota afganistanského vyslanectva z Paríža, doručená našej vláde 19. marca 1946.

Výhody zo smluvy vyplývajúce pro futuro sú i tie, že pred poslednou svetovou vojnou sa na výstavbe Afganistanu veľmi intenzívne zúčastňovalo Nemecko. Pri výstavbe zeme boly zainteresované i firmy naše, a to Škodovka a Lanna. Dnes po vyradení Nemecka zo svetovej konkurencie naskytuje sa teda nášmu zoštátnenému priemyslu jedinečná a veľmi výhodná príležitosť zapustiť hlboké a nevyschýňajúce korene československému exportu v Afganistane. Tým nepriamo poznamenávam, že touto obchodnou smluvou zaisťujeme našim robotníkom prácu, ale budeme môcť v značnej miere ovplyvňovať tiež životnú úroveň ostatného obyvateľstva.

Pre poriadok si dovoľujem upozorniť, že v medzismluvnom vyjednávaní Škodove závody naviazaly už potrebné. styky s Afganistanom a vyjednáva sa o ďalšie dodávky aj pre závody iné. Teraz záleží už len na nás a na všetkých, ktorí reprezentujú zahraničný obchod, ako budú vedieť využiť všetkých týchto ponúk a podchytiť pevne a natrvalo všetky obchodné záujmy a interesy, vyplývajúce z tejto obchodnej smluvy.

Z tých príčin dovoľujem si prosiť slávne ústavodarné Národné shromaždenie, aby túto obchodnú smluvu schválilo a tak zabezpečilo terajšie i budúce obchodné styky s Afganistanom a postavilo ich na právny podklad. (Súhlas.)

Místopředseda Tymeš: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování.

Schvalovací usnesení má 1 odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle § 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o tomto schvalovacím usnesení bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Ad 2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvaluje obchodní dohoda mezi republikou Československou a královstvím Afghanistanským, podepsaná dne 21. října 1937 v Berlíně a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 21. prosince 1937, čís. 45 Sb. z. a n. z roku 1938 (tisk 77).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Pexa: Není změn.

Zpravodaj posl. dr Špánik: Zmien niet.

Místopředseda Tymeš: Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo toto schvalovací usnesení také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 56) o územním rozšíření a o zrušení použivatelnosti předpisů z doby nesvobody (tisk 97).

Zpravodajem je pan posl. dr Rozehnal. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Rozehnal: Slavná sněmovno!

Československá republika vznikla, ale také byla obnovena revolucí. Tato revoluce se odráží v základních zákonech a vtiskuje zřetelnou pečeť veškerému našemu životu a především našemu právnímu řádu.

Vznik naší republiky roku 1918 byl výsledkem revoluce, která dala vzniknouti novému právnímu řádu, který sice recipoval četné právní předpisy z minulosti, ale při tom si zachoval naprostou samostatnost a zůstával právním řádem zcela samostatným. Zákony po 28. říjnu 1918 vydané neopíraly svou platnost o nějaký rakousky či uherský zákon, nýbrž o základní náš zákon ze dne 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n., který slavnostně proklamoval revoluční zásadu, že samostatný stát československý vstoupil v život a že platným právním řádem je pouze to, co neodporuje zákonům po 28. říjnu 1918 vydaným a později vydaným zákonům ústavním.

Tento náš právní řád byl přerván Mnichovem 29. září 1938, kdy přestává náš svobodný ústavní život a kdy ustává naše zákonodárná činnost. Princip kontinuity našeho ústavního a právního života je representován Stálým výborem Národního shromáždění, který může převzíti nejen výkon moci zákonodárné podle § 54 ústavní listiny, nýbrž i činiti opatření o věcech vládních podle § 78, odst. 2 ústavní listiny.

Posílením vládní moci je výjimečné ustanovení § 138 zákona o obraně státu ze dne 13. května 1936, č. 131 Sbírky, který v dobé branné pohotovosti státu dává široké možnosti moci nařizovací a podle něhož bylo skutečně vydáno šest vládních nařízení.

Československá vláda v exilu však nešla touto cestou kontinuity právního řádu, nýbrž cestou revoluce, na základě níž veškerá zákonodárná moc přešla úplně na presidenta republiky, který vydává ústavní dekret ze dne 15. října 1940, č. 2 Úředního věstníku československého, republikovaný pod č. 20 Sb. z roku 1945, který představuje zcela nové ohnisko právního řádu československého, na něž se zapojuje nejen recipovaná legislativa londýnská podle ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 23. června 1945, č. 22 Sbírky, nýbrž i nová legislativa domácí a přes čl. I, odst. 1 ústavního dekretu ze dne 3. srpna 1944, č. 11. Úř. věstníku čsl. o obnovení právního pořádku i veškeren předmnichovský právní řád československý.

Podle tohoto ústavního dekretu o obnovem právního pořádku, který byl publikován jako příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z. a n. z roku 1946, máme zde dvojí druh právních předpisů:

1. Právní předpisy vydané do 29. září 1938, pocházející ze svobodné vůle československého lidu, které jsou československý právní řád.

2. Právní předpisy, vydané na okupovaném území v době nesvobody od 30. září 1938 do 4. května 1945, které nejsou součástí československého právního řádu. Zásadní negace těchto okupačních předpisů a všech právních aktů na základě nich vydaných vedla by však k tomu, že by zde bylo vacuum juris, jež by bylo s hlediska mezinárodního i vnitrostátního něčím prakticky zcela neproveditelným. Bylo proto stanoveno, že i tyto neplatné předpisy jsou na zcela přechodnou dobu i nadále použivatelné, pokud se svým obsahem nepříčí znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy a pokud nespadají do oboru soudního práva trestního, soudního řízení trestního, práva osobního a práva rodinného.