Paní a pánové! Naprosto neúnosné
je znění § 145, odst. 2 platového zákona
č. 103 z r. 1926, který ustanovuje, že zaměstnankyni
přísluší po dobu nepřítomností
ve službě, je-li tato nepřítomnost způsobena
mateřstvím jen 80 % požitků. Považuji
za samozřejmé, ze tento parlament nebude trestat
ženy, veřejné a státní zaměstnankyně,
za to, že chtějí státu dávat
děti. (Potlesk.) Je bezpodmínečně
nutno upraviti otázku krácení pensí
a přiznat ženám stejné pense jako mužům.
Mám na mysli provdané zaměstnankyně,
které nejsou osvobozeny od placení pensijních
příspěvků nebo povinností,
které se k tomu vztahují, a stejně tak jako
každý zaměstnanec přispívají
rovnou měrou; proto mají právo žádat
také stejnou odměnu. Domnívám se,
že není potřebí nijak zvlášť
vyzvedat tuto otázku a že pro nás všecky
je to věc opravdu samozřejmá.
Připravujeme reorganisaci veřejné správy.
V ní bude nutno vyřešit decentralisaci státní
správy, což znamená účelné
přenesení některé agendy na úřady
I. a II. stolice. Za druhé je třeba urychliti vyřizování
agendy státních a veřejných úřadů,
aby zákazníci nečekali na vyřízení
věci půl roku nebo i víc a potom, když
se vyřízení domáhají, aby s
hrůzou nekonstatovali, ze tam to lejstro není, že
se za tu dobu zatím někam zaběhlo. Bude potřebí,
abychom opravdu při této reorganisaci měli
na mysli, že agendu těchto úřadů
musí vést jedině a výhradně
kvalifikované síly. Stavíme-li se za to,
aby národní výbory, ať místní,
okresní nebo zemské, měly určitou
pravomoc, tož musíme míti také odvahu
říci, že u těchto národních
výborů musí býti lidé, kteří
agendu ovládají a kteří jí
rozumějí. (Potlesk.)
A konečně bude při této reorganisaci
veřejné správy také nutno zajistit
finanční hospodářství obcí.
Připravuje se rovněž nový zákon
o služebních a platových poměrech veřejných
zaměstnanců. Podle vládního programu
má býti nejpozději do r. 1947, tož to
je skoro ještě půl druhého roku, předložena
tato osnova zákona. Ústřední zaměstnanecká
komise by se měla vážně zabývat
touto otázkou a prokázat tak, že má
opravdovou iniciativu a pohotovost vůči veřejným
zaměstnancům.
Dále je třeba projednati některé dílčí
úpravy, týkající se služebních
a platových poměrů zaměstnanců
státních, učitelů a soudců
a zaměstnanců územní samosprávy.
A to, prosím, paní a panové hned, ještě
před uzákoněním nového platového
zákona, protože kdyby všechny kategorie měly
čekat, pak můžeme říci, že
si tak na to slavně ještě dva roky počkají.
Nedomnívám se, že bychom zatím cenovou
hladinu upravili tak, aby tyto kategorie neživořily
a netopily se v dluzích a aby mohly žít tak,
jak to dnešní poměry od nich vyžadují.
Je také potřebí projednati řadu otázek,
které se týkají zaopatřovacích
a odpočivných platů. A tady jsem u toho,
co se životně dotýká především
našich pedagogů, učitelů a profesorů
všech kategorií. Není třeba opakovat,
že učitelstvo bylo vždycky nejvíce opomíjeným
stavem mezi zaměstnanci veřejné a státní
správy. Mluvím tu jménem učitelstva
nejen země moravskoslezské a zemské odborové
učitelské rady moravské, ale jménem
učitelstva celého státu a žádám,
aby platové poměry učitelstva byly vyrovnány
s renominací státních zaměstnanců
(Souhlas.) a aby byly řádně honorovány
přespočetné hodiny. Paní a pánové,
vy mně to třeba nebudete věřit, ale
za jednu přespočetnou hodinu platí se učiteli
v dnešní době 2,40 Kčs, slovy dvě
koruny čtyřicet, to znamená, že ve velkých
městech nevydělá učitel za tuto přesčasovou
hodinu ani na tramvajový lístek; a za to, že
pracuje přes čas, doplatí ze své kapsy
2,60 Kčs.
No, nejubožejší mezi zapomenutými jsou
naši pensisté. Paní a pánové,
ani byste nevěřili, kolik máme kategorií
pensistů. Staré, velmi staré, nové
a nejnovější. A mám obavy, že je
budeme vyrábět bez omezení ještě
dál, až se v tom sami nevyznáme. Domnívám
se, že je bezpodmínečně nutno, abychom
měli jednu jedinou kategorii pensistů, a to těch,
kteří se svou celoživotní práci
zasloužili o to, aby mohli poslední léta svého
života důstojně, lidsky dožít.
(Potlesk.) Je bezpodmínečně nutno,
upraviti jim drahotní přídavky tak, jak je
to u zaměstnanců v činné službě,
abychom se starali o ně tak, aby se necítili trestáni
za svoji celoživotní práci.
Učitelky mateřských škol podle protektorátního
nařízení byly prohlášeny za opatrovnice.
Je proto jen aktem spravedlnosti, aby také jim vrácen
byl titul učitelek mateřských škol.
Ve lhůtě stanovené pro svůj projev
nemohu se, bohužel, dotknout všech těchto otázek
tak, jak by toho vyžadovala věc sama, ale jsem přesvědčena,
že se příležitost najde ještě
jindy a hlavně že se nám neztrácí
možnost, abychom všechno to, o čem tady hovořím,
také v praksi mohli realisovat, protože nepomohou
řeči s parlamentní tribuny, neuvedeme-li
je také ve skutek. (Bouřlivý potlesk.)
Domnívám se, bude-li si parlament do všech
důsledků všímat všech potřeb
a bolestí státního a veřejného
života, a hlavně - a podtrhuji to znovu, když
se vám to tak líbilo - bude-li odstraňovat
potíže a plnit úkoly lidově-demokratického
ústavodárného Národního shromáždění,
bude-li iniciativně pracovat na nové ústavě
a různých zákonech, že odpadnou diskuse
v politickém i nepolitickém tisku o tom, je-li tento
sbor na svém místě či nikoliv, diskuse,
které se objevily v posledních dnech v nebývalé
míře a které pro nás nebyly a nejsou
nikterak lichotivé, i když netvrdím, že
jsou správné či opodstatněné.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Přerušuji projednávání
dnešního pořadu.
Před ukončením schůze sděluji,
že podle § 2 odst. 4 jedn. řádu jsem dala
dovolenou na dnešní schůzi posl. Lindauerovi.
Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se
příští schůze konala zítra
ve čtvrtek dne 19. září 1946 o 13.
hod. 30 min.
1. Rozprava o prohlášení pana předsedy
vlády Klementa Gottwalda, učiněném
v 9. schůzi ústavodárného Národního
shromáždění dne 12. září
1946.
2. Zpráva výborů živnostensko-obchodního
a zahraničního o vládním návrhu
zákona (tisk 40), kterým se předkládá
ústavodárnému Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou
a královstvím Afghanistanským, podepsaná
dne 21. října 1937 v Berlíně a uvedená
v prozatímní platnost vládní vyhláškou
ze dne 21. prosince 1937, čís. 45 Sb. z. a n. z
roku 1938 (tisk 77).
3. Volba místopředsedů ústavodárného
Národního shromáždění
a jejich sliby. Končím schůzi.