Středa 17. července 1946

(Začátek schůze v 15 hod. 25 min.)

Přítomni:

Předseda Zápotocký.

Místopředsedové dr. Böhm, Langr, Petr, Tymeš, dr. Šoltész.

Zapisovatelé dr. Bartuška, Bolen.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Fierlinger, Široký, dr. Šrámek, Ursíny, dr. Zenkl; ministři dr. Dolanský, dr. Drtina, Ďuríš, Kopecký, dr. Nejedlý, Masaryk, dr. Pietor, dr. Vošahlík; státní tajemníci dr. Clementis, Lichner.

253 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: tajemník NS dr. Madar; jeho zástupci dr. Záděra, dr. Ramajzl.

Pořad

7. schůze ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé,

svolané na středu dne 17. července 1946 na 15 hod.

Zpráva výborů zahraničního a branného o vládním návrhu (tisk 10), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, podepsaná v Bělehradě dne 9. května 1946 (tisk 19).

Předseda (zvoní): Zahajuji 7. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní schůzi dovolenou posl. Křepelovi, dr. Uhlířovi, Urbánkovi, Dědovi, na dnešní a zítřejší schůzi posl. Firtovi.

Navrhuji, aby byla stanovena lhůta do čtvrtka dne 18. července 1946 do 10. hodiny k podání zpráv o vládních návrzích zákonů těmto výborům:

výboru ústavně-právnímu pro vládní návrh zákona, jimž se mění a doplňuje trestní řád (tisk 25),

výboru rozpočtovému pro vládní návrh zákona, kterým se mění zákon ze dne 19. února 1946, č. 30 Sb., o nové úpravě československého práva v oboru nepřímých daní a státních finančních monopolů (tisk 26).

Kdo s navrženou lhůtou jmenovaným výborům pro uvedené vládní předlohy souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. - Lhůta je přijata.

Rovněž navrhuji stanovení lhůty do čtvrtka dne 18. července 1946 do 10. hodiny k podání zprávy těmto výborům:

výborům ústavně-právnímu, průmyslovému a osidlovacímu pro návrh poslanců Aug. Klimenta, Jury a soudruhů na vydání zákona o trestní ochraně znárodněných podniků a podniků pod národní správou (tisk 4),

výborům soc.-politickému a rozpočtovému pro vládny návrh zákona, ktorým sa rozširuje na územie Slovenska platnosť dekrétu prezidenta Republiky zo dňa 27. októbra 1945, č. 116 Sb., o zmene zákona zo dňa 25. júna 1926, č. 122 Sb., a vládneho nariadenia zo dňa 17. júla 1928, č. 124 Sb., o úprave platov duchovenstva cirkví a náboženských spoločností štátom uznaných, prípadne recipovaných a o platovom prídavku k najnižšiemu ročnému príjmu duchovenstva (tisk 5).

Kdo s navrženou lhůtou jmenovaným výborům pro uvedené předlohy souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Lhůta je přijata. (Předseda zvoní.)

Přistoupíme k projednávání prvního odstavce pořadu, jímž je

Zpráva výborů zahraničního a branného o vládním návrhu (tisk 10), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, podepsaná v Bělehradě dne 9. května 1946 (tisk 19).

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl. Vandrovec, dávám mu slovo. (Do diplomatické lóže vstupuje velvyslanec Darko Černej. - Poslanci povstávají a vítají ho hlučným potleskem. - Po chvíli usedají.)

Zpravodaj posl. Vandrovec: Slavné ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Válka, která je za námi, a mír, který budujeme ve společné dobré víře, nezmění příliš hranice států v Evropě. Tím větší proměny se však uplatňují a budou se i nadále uplatňovat a projevovat uvnitř v ústrojí i v životě jednotlivých států.

Také u nás v republice můžeme pozorovati, že na př. zahraniční politika a všechno, co s ní souvisí, přestalo a přestává býti výhradní věcí že mír je nedělitelný a že fašismus je zlo, a že dnes v republice se naše zahraniční vztahy, smlouvy a ujednání těší nebývalému zájmu všeho našeho občanstva. Je to správné a je to docela přirozené a pochopitelné po všem tom, co se nad našimi hlavami v minulých desetiletích přehnalo. Po věcech, které jsme prožili, a po zkušenostech, které jsme učinili, stal se náš lid bdělým a ostražitým.

My a s námi celá Evropa i celý svět jsme v minulých letech příliš draze zaplatili poznání, že mír je nedělitelný a že fašismus je zlo, a že necháme-li jej vyrůst a přerůst kdekoli na světě, v Evropě na Pyrenejském poloostrově nebo uvnitř Evropy v Německu, ohrozí a pohltí jednoho dne i nás se vším i s našimi sebelepšími úmysly nebo záměry, životy, rodinami a dětmi.

Po všech těch zkušenostech nemůžeme být proto ke zlu netečnými a nemístně shovívavými a jsme právě v důsledku toho všeho, co jsme prožili, rozhodnuti, zlo a jeho odnože nekompromisně a odvážně potírat, ať se objeví kdekoliv a kdykoliv.

Je to dnes pro nás úkol také vnitropolitický, úkol, který ve spleti poválečných otázek, sil, kombinací, záměrů, při naší geografické poloze, v situaci, ve které jsme a při prostředcích, které máme, je nad jiné těžký a zodpovědný.

Tím větší radostí, štěstím a zadostiučiněním naplňuje naše srdce skutečnost, že v tomto úsilí nejsme, nezůstáváme a nezůstaneme osamoceni, že je ve světě chápáno a že se mu také rozumí. Dokladem toho, že je pochopení a porozumění pro naši situaci, je především smlouva, která tvoří hlavní pilíř naší bezpečnosti, smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik. Dalším důkazem a dokladem je spojenecká smlouva Československa s Jugoslavií, kterou dnes projednáváme a která byla slavnostně podepsána v Bělehradě 9. května t. r.

S hlediska světové mírové politiky jde vlastně v této i v předchozí smlouvě o pokračování a rozšíření bezpečnosti soustavy, která byla vytvořena smlouvami: mezi Sovětským svazem a Velkou Britannií r. 1942, Francií roku 1944, Jugoslavií a Polskem loňského roku.

Smlouva mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, kterou vláda předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění, je především novým a slavnostním potvrzením tradičního, skutečného a trvalého vztahu a bratrských svazků a přátelství lidu Československé republiky k národům Federativní Jugoslavie, přátelství a svazků, které byly utuženy a posvěceny společným utrpením, krvi, bojem i společným slavným vítězstvím. (Potlesk.)

V této smlouvě tak jako nikdy předtím se navzájem zavazujeme, že v duchu spojených národů učiníme všechno, abychom zajistili mír a pokoj v Evropě, zejména pak, že provedeme všechna potřebná opatření, i vojenská, která znemožní byť i pouhou hrozbu nového útoku se strany Německa nebo států s ním spřažených. (Potlesk.)

Touto smlouvou je vyjádřena vůle obou států spolupracovat a navzájem se podporovat v mírové výstavbě, utužovat a prohlubovat duchovní a hospodářské vztahy, vyměňovat zkušenosti i zboží a přispět i tak v míře co možná největší k rozkvětu a blahobytu spojeneckých zemi.

Paní a pánové, dovolte mi, abych v závěru při této slavné příležitosti prohlásil, že lid v naší republice si přeje spontánně a bez rozdílu ze vší mysli a z plna srdce být nejen spojencem nádherného a statečného lidu a národů spojenecké Federativní lidové republiky Jugoslavie, ale že náš lid chce být spojencem nad jiné věrným, silným, pevným, rozhodným a obětavým. (Potlesk.)

Plním jen svůj skromný úkol a jednomyslné přání zahraničního výboru, když jeho jménem doporučuji ústavodárnému Národnímu shromáždění, aby učinilo usnesení, že souhlasí se smlouvou o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, podepsanou v Bělehradě 9. května t. r. (Hlučný potlesk.)

Předseda: Zpravodajem za výbor branný je pan posl. dr. Erban. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Erban: Paní a pánové!

Vládní návrh smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, jež byla podepsána v Bělehradě dne 9. května t. r. a kterou dnes projednává ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé, je význačným dokladem naší zahraniční politiky, založené na nové a obrozené soustavě kolektivní bezpečnosti. Náš národ se vždycky snažil přispět všemi svými silami k upevnění a k zachování míru v Evropě a ve světe, neboť vychází z přesvědčení, že mír je nezbytnou podmínkou jeho vlastního bezpečí a rozvoje. Předválečná soustava kolektivní bezpečnosti, opírající se o Společnost národů, byla vytvořena velmocemi tak jako soustava dnešní, a to těmi velmocemi, které zdolaly v několikaleté krvavé válce tehdejšího agresora Německo a ostatní tak zvané centrální mocnosti. Byli jsme upřímnými a poctivými účastníky toho, čím tehdejší Společnost národů hodlala přispět k udržení míru. Byl nám také jasný nedostatek předválečné soustavy kolektivní bezpečnosti, který spočíval především v tom, že tak významná velmoc, jako byly Spojené státy severoamerické, stála vlastné od počátku mimo okruh této soustavy. Zejména však, a to hlavně v období, kdy už mír byl velmi ohrožen, důrazně jsme upozorňovali, že nemůže být vybudována žádná spolehlivá záruka míru a bezpečnosti, zvláště také malých národů, bez intensivní a bezprostřední účasti Svazu sovětských socialistických republik.

Není třeba dnes podrobněji rozebírat nedostatky předválečné bezpečnostní soustavy už proto, že dokonalou analysu a pádné závěry učinila sama druhá světová válka. Fašistický a nacistický imperialismus, který nebyl všeobecně ještě uznáván za vrcholné a blízké nebezpečí míru v období jeho nástupu proti španělské demokracii, byl loňského roku poražen po několika letech nejstrašnější války, jakou poznaly lidské dějiny. Po všech zkušenostech minulých let a zejména po zkušenostech poslední světové války přistoupil demokratický svět k budování nové soustavy kolektivní bezpečnosti, opírající se o Organisaci Spojených národů, soustavy, jejímiž hlavními tvůrci a ručiteli v měřítku evropském a světovém jsou velmoci, které o porážce nacismu a fašismu rozhodly: Sovětský svaz, Spojené státy a velká Britannie. Mír bude tak pevný, harmonický a dlouhodobý, jak pevná, harmonická a dlouhodobá bude spolupráce spojených národů celého světa, zvláště pak tří rozhodujících velmocí.

Branný výbor, který stejně pozorně jako radostně projednal předložený vládní návrh, dospěl k jednomyslnému přesvědčení, které je zároveň přesvědčením našeho lidu, že naše zahraniční politika nemohla naši státní a národní svobodu a nezávislost zabezpečit lépe, nežli bezvýhradným včleněním do Organisace Spojených národů a zejména pak smlouvou o přátelství a spolupráci se Svazem sovětských socialistických republik, kterou v prosinci roku 1943 potvrdil v Moskvě jménem českého a slovenského lidu president republiky dr. Edvard Beneš. Pro československého vojáka, pro všechen náš lid není a nebude nikdy pochybností, na které straně barikády má stát. Prostě kdykoliv by šlo v budoucnosti o agresi se strany Německa nebo kohokoliv, kdo by se s ním spolčil nebo ho v této agresi podporoval, budeme stát pevné po boku svého velkého spojence, o němž jsme přesvědčeni, že nás neopustí, stejně jako on ví dobře, že my nikdy neopustíme jeho. (Potlesk.) Praktickým vyjádřením tohoto důsledného spojenectví a bratrství nemohlo by pak být nic jiného nežli pevná součinnost ve zbrani armády československé s Rudou armádou Sovětského svazu.

Přirozeným pokračováním a zdokonalováním této zahraniční politiky je smlouva s Jugoslavií, která dne 9. května t. r., v den prvého výročí vítězství nad fašismem a nacismem, byla v Bělehradě podepsána. Také účelem této smlouvy je zajistiti společnou obranu pro případ jakékoholiv obnovení německé agrese proti Československu nebo Jugoslavii. Jakmile by se tedy jedna nebo druhá strana dostala do války s Německem nebo s kterýmkoli jiným státem, který by se s Německem k útočnému činu spolčil, byla by druhá strana povinna podle článku III předloženého návrhu smlouvy poskytnout napadené smluvní straně vojenskou i jinou pomoc jsoucí po ruce.

S našim spojencem, bratrskou Jugoslavií, nás spojuje dlouhodobé tradiční přátelství mezi národy Československa a Jugoslavie, kterému v uplynulých letech bohužel nebylo dopřáno tehdejšími politickými a mocenskými okolnostmi, aby se včas plně uplatnilo a rozvinulo. Od té doby však naše republika překonala těžká léta nacistického útlaku a odboje proti němu a bratrská Jugoslavie zvítězila v národně osvobozenecké válce s Německem, s Italií a s domácími zrádci.

Zdravíme při této příležitosti našeho spojence v mírové spolupráci i ve zbrani, novou Federativní Jugoslavií, její vítěznou armádu i a jejího prvního občana a vojáka, maršála Jugoslavie Josipa Broz-Tito. (Potlesk.) Současně pak je třeba také vděčně pozdravit statečnou československou brigádu Jana Žižky z Trocnova, která v osvobozenecké válce jugoslávského lidu bojovala v rámci Titovy armády. (Potlesk.)

Branný výbor je přesvědčen, že mluví ze srdce všeho československého lidu a jeho branné moci, jestliže vítá československo-jugoslávskou smlouvu jako účinný přínos k oboustrannému upevnění obrany svobody, nezávislosti a územní celistvosti Československa a Jugoslavie. Jsme přesvědčeni, že ovzduší bratrské spolupráce, které je mezi oběma našimi zeměmi, vytvoří všechny předpoklady pro účinnou a trvalou spolupráci ve všech oborech a složkách našeho národního a státního života.

Zejména je také důležité, že tato smlouva je regionální dohodou ve smyslu článků 52-54 Charty Spojených národů. Pro společnou obranu proti případné útočné činnosti se strany Německa, které by takovou činnost obnovilo nebo kohokoliv, kdo by se s ním za tím účelem spolčil, není ve smyslu článku 53 Charty Spojených národů potřebí zmocnění Rady bezpečnosti. Stačí, jestliže smluvní strany uvědomí Radu bezpečnosti o jakékoliv akci, kterou podle smlouvy hodlají podniknout. Důležité je také, že pomoc podle smlouvy může být napadené smluvní straně poskytnuta, aniž by splnění závazku bylo závislé na vůli jiných států.

Československá armáda považuje tuto smlouvu za své posílení a hodnotí její nesmírný politický a vojenský význam. Oběti, které za války přinesl náš lid na své domácí frontě i na bojištích za hranicemi, válečné skutky našich kamarádů od Tobruku a Dunkerquu a četná polní tažení československého armádního sboru v SSSR, který pod velením prvního muže našeho vojska, armádního generála Ludvíka Svobody, poznamenal krví naších vojáků cestu od Charkova přes Kijev a Duklu až po Prostějov, řadí se důstojně po bok nesmrtelných činů Titovy armády. Jugoslávské vojsko dokázalo pod vedením svého maršála, jak se má a musí bojovat proti nepříteli, i kdyby jeho přesila byla sebevětší.

Branný výbor doporučuje, aby ústavodárné Národní shromáždění, vyjadřujíc tak vůli všeho českého a slovenského lidu, vyslovilo jednomyslný souhlas se smlouvou o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi republikou Československou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií, podepsanou v Bělehradě dne 9. května 1946. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K tomuto bodu jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu.

Ke slovu se přihlásil pan ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr Jan Masaryk (uvítán potleskem): Paní poslankyně, pánové poslanci ústavodárného Národního shromáždění!

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP