Je tedy vojenský služební plat spíše služební příjem, velmi složitý. Košické platy neskýtají dnes ani zdaleka dostatečné a dnešním cenovým poměrům přiměřeně základny pro odpočivné platy vojenských gážistů a pro zaopatřovací platy jejich pozůstalých. Shora uvedené přídavky nejsou totiž započitatelné pro výměru výslužného a není ani jiného přídavku k odpočivným nebo zaopatřovacím platům přiznaného, kromě zvláštního přídavku podle § 2 zákona č. 159/1345 Sb., který však náleží i k odpočivným (zaopatřovacím) platům, vyměřeným nepoměrně z vyšších pensijních základen platové novely č. 15/1944 Sb. Byly by tedy odpočivné a zaopatřovací platy, vyměřené podle původních sazeb služného platového zákona superarbitrovaným vojenským gážistům, kteří pro zranění - invaliditu nebo trvalou poruchu zdraví, přivoděné ve válce, v koncentračních či jiných táborech musí býti přeloženi do výslužby, jakož i pozůstalým po padlých okupanty popravených a umučených vojenských gážistech, vpravdě almužnami. Přihlíží-li se k administrativním potížím a zatížení vojenských složek při účtování a likvidování těchto složitých platů v době budování armády a k dalším potížím, které vznikají pokud jde o zabavitelnost jednotlivých složek služebního platu ve prospěch alimentace a pohledávek soukromých věřitelů a dále z různých zásad nároku na výchovu (věková hranice) v zemích českých a na Slovensku a jiným obtížím, je nová platová úprava, která by též postavila platy vojenských gážistů na zákonný podklad, nutná a nejvýše naléhavá.

Osnova přejímá v podstatě novelu platového zákona č. 15/1944 Sb. a navazuje tak na zásady platové úpravy platné dosud v zemích České a Moravskoslezské pro ostatní státní a veřejné zaměstnance.

Podkladem platové úpravy zůstávají původní sazby služného a činovného platového zákona, takže nadlepšení platů vojenských gážistů jeví se nejen v tom, oč tyto sazby byly zvýšeny platovou novelou pro civilní zaměstnance, nýbrž též v tom, oč a kde byly původní sazby vyšší proti služnému a činovnému civilních zaměstnanců. Nadlepšení platů vojenských a četnických gážistů, které se dříve skutečně a velmi podstatně projevovalo v služebních příjmech vojenských gážistů v důsledku osvobození od daně důchodové ustanovením § 140, odst. 6 platového zákona, jakož i § 2 č. 3 zákona o přímých daních a jež vojenští gážisté ztratili zrušením daňového osvobození služebních požitků, počínajíc 1. lednem 1946, čl. 2, odst. 4 zákona č. 161/1945 Sb., je vyjádřeno v osnově vojenským (četnickým) přídavkem.

Osnova zachovává všude zásady, stavbu a odchylky původního platového zákona, jak se jevily v platech voj. gážistů vůči platům civilních státních zaměstnanců. Pokud a kde zůstává určité nepatrné nadlepšení platů vojenských a četnických gážistů oproti platům civ. zaměstnanců podle novely č. 15/194 Sb. i po zhodnocení osvobození od daně důchodové a rozdílů v původních sazbách služného a činovného, je třeba vzíti v úvahu též do pense započitatelný četnický přídavek, o který usilovali též vojenští gážisté a jehož částečně dosáhli v r. 1938 již jen jako mimořádného vojenského přídavku a který by právem měl býti zhodnocen v sazbách služného osnovy.

Toto nepatrné nadlepšení budiž aspoň částečným splněním košického vládního programu, který slibuje zlepšení materiálních podmínek vojenských gážistů, jež je plně odůvodněno zvláštní a v mnohých směrech těžší povahou vojenské i četnické služby.

Ta spočívá zejména v nepřetržité pohotovosti vojáka (četníka), jehož služba se neomezuje na stanovené úřední hodiny, v mnohostrannosti jeho služby spojené se stálým školením, v časté změně působiště ze služebních důvodů, dále v odpovědnosti za hospodaření svěřeným státním majetkem často značných hodnot i za vojenskou a brannou výchovu národa (u četnictva za vnitřní bezpečnost státu a života i majetku občanů).

Osnova upravuje platové poměry vojenských a četnických gážistů jen zatímně, až do nové společné platové úpravy pro veřejné zaměstnance. Pro naléhavost platové úpravy pro vojenské gážisty zejména pro uvedenou již potřebu slušných pensijních základen (gážisté četnictva mají podle pro ně dosud platné novely č. 15, 1944 Sb. sazby služného a činovného vyšší) není možno vyčkati této společné úpravy.

Navrhované změny a doplňky platového zákona vyplývají z původní jeho stavby a zásad, poněkud odchylných pro služné a činovné vojenských a četnických gážistů, a z nadlepšení ve stejném poměru vůči platům úřednickým podle platové novely č. 15/1944 Sb. Jak je tato úprava provedena a pokud a z jakých důvodů jsou zde odchylky, je uvedeno v jednotlivých ustanoveních.

Částky služebního platu čekatelů jsou upraveny tak, že podstatně vyšší sazby adjuta důstojníků v platovém zákoně jsou zvýšeny percentuálně v poměru, v kterém zvýšila platová novela sazby adjuta úřednických čekatelů v prvé polovině čekatelské doby: sazby adjuta úřednických čekatelů byly platovou novelou zvýšeny průměrně o 90%, avšak výpočet nového adjuta důstojníků byl proveden trojčlenkou (na př.: x : 18.600 - 28.560 : 15.600 pro I. služební třídu) a výsledky upraveny tak, aby poměr bývalého adjuta důstojníků mezi služebními třídami i vůči odpovídajícímu adjutu úřednických čekatelů byl zachován a nepřekročil nikde úhrn počátečního služného a činovného.

Částky služného jsou vypočteny trojčlenkou, takže jsou vůči sazbám služného v původním platovém zákoně v takovém poměru, v jakém poměru jsou původní sazby služného úředníků k částkám úřednického služného novely platového zákona. Platový zákon neznal rozdílu mezi důstojnickým služným pro I., II. nebo III. služební třídu, kromě rozdílu v náslužných přídavcích. Osnova nečiní rozdílu mezi služným I. a II. služební třídy důstojníků, neboť ani platová novela, která rozdíly mezi služným pro jednotlivé služební třídy zavedla, nemá rozdílu mezi služným I b a I c. Zde je třeba zdůrazniti, že I. služební třída důstojníků s požadovaným úplným vysokoškolským vzděláním, po případě s vyšším vojenským vzděláním (vysoká škola válečná nebo intendanční) se rovná I b) služební třídě úřednické a II. služební třída s předepsaným úplným středoškolským vzděláním a aspoň dvouletým uceleným vysokoškolským vzděláním nebo dvouletým vzděláním na vojenských odborných učilištích se rovná služební třídě úřednické I c). Služné III. služební třídy stanoví osnova nově v poměru, v jakém je v platové novele stanoveno služné pro II. služební třídu. Toto zdánlivé nadlepšení III. služební třídy důstojníků je úplně správné a spravedlivé. Přihlédne-li se k tomu, že původní platový zákon neznal rozdílu mezi služným I., II. a III. služební třídy, nelze nyní služné III. služební třídy stanoviti podle III. služební třídy úředníků a tak platové postavení těchto důstojníků podstatně poměrně zhoršiti. Kromě toho v III. služební třídě je zařazen značný počet středoškoláků na př. důstojníci stavebnictva, zbroj. technické služby a j. (viz vládní nařízení č. 104/1927 Sb., o služebních kategoriích vojenských a četnických gážistů) a s nimi konají ostatní důstojníci III. služební třídy službu úplně rovnocennou. Do kategorií důstojníků služeb III. služební třídy jsou pak přeřazováni v značné míře i důstojníci zbraní (tedy důstojníci II. služební třídy s úplným středoškolským vzděláním a voj. akademií), kteří ze zdravotních důvodů, velmi často pro zranění nebo úraz ve službě, nejsou schopni konati nadále řadovou službu. Ti byli by postiženi nejen pomalejším postupem do vyšších hodností v těchto službách s horší systemisací míst, ale i nepoměrně a podstatně nižším služným.

V prvé platové stupnici ve stupni c) se stanoví nové konečné služné pro armádního generála, což je vyjádřeno v odst. 3 tohoto paragrafu. Hodnost a odpovědná velitelská i služební funkce armádního generála tohoto platového postupu a zařazení vyžaduje.

V sazbách činovného zachovává osnova stavbu původního platového zákona a zvyšuje původní částky činovného, jak byly stanoveny jednak pro I. služební třídu, jednak společně pro II. a III. služební třídu v poměru, v jakém byly platovou novelou zvýšeny odpovídající sazby činovného úředníků. Osnova zachovává tedy zejména stejnou výměru činovného ve 4. a 5. platové stupnici jednak pro I. služební třídu a jednak společnou pro II. a III. služební třídu a dále v 6., 7. a 8. platové stupnici. Osnova nemohla stanoviti zvláštní činovné pro důstojníky III. služební třídy, jak to již učinila platová novela, neboť by je dále v jejich postavení citelně hmotně poškodila, jak již důvodová zpráva naznačila v odůvodnění k § 103.

Ustanovení odstavce 2 je shodné s dosavadním předpisem § 104, odst. 2 platového zákona.

Ustanovení odstavců 3, 4, 5 a 6 je upraveno ve shodě s ustanoveními § 2, odst. 1, 2 a 3 a § 1 článku III části "Všeobecná ustanovení" platové novely č. 15/1944 Sb.

Osnova přejímá ustanovení vládního nařízení č. 388/1941 Sb. o nové úpravě výchovného. Ustanovení původního odstavce 8 o nároku na výchovné voj. gážistek-žen bylo vypuštěno, protože lze očekávati vyřešení branného poměru žen v armádě osnovou zákona o postavení příslušnic čs. branné moci jako vojenských gážistek z povolání a déle sloužících poddůstojnic.

Tento paragraf bylo nutno novelisovat novým ustanovením odstavce 3, aby vojenský gážista mimo služební třídy obdržel při povýšení na důstojníka služné podle pravidel o povýšení, tedy služné rovnající se dosavadnímu nebo nejblíže vyšší a nikoli počáteční služné příslušející podle § 203 platového zákona. Ustanovení je obdobné § 125, odst. 4 platového zákona.

Osnova nově upravuje znění § 111, odst. 1 platového zákona č. 103/1926 Sb., k čemuž se poznamenává:

Rozkazem presidenta republiky z 8. června 1938 (rozkaz byl vyhlášen ve VV čl. 227/1938 MNO) byla jako čtvrtá hodnost pro rotmistry zřízena hodnost štábního praporčíka. Nové hodnostní označení bylo rovněž stanoveno (VV čl. 108/1939 MNO). V dalším průběhu byl proveden i výběr praporčíků pro povýšení na štábní praporčíky a schválen i seznam osob, jež by přicházely v úvahu pro povýšení. Těmto vybraným praporčíkům bylo též oznámeno a písemně potvrzeno že jim měla být v r. 1938 propůjčena hodnost št. praporčíka, což bylo podkladem příznivějšího převodu těchto osob do veřejných služeb podle § 15 vládního nařízení č. 139/1939 Sb. Ke skutečnému povýšení pro nastavší politické události tehdy ovšem již nedošlo. Ministerstvo národní obrany provedlo toto povýšení na štábní praporčíky po prvé při povýšení k 28. říjnu 1945.

Protože kdysi nedošlo k povýšení, nevyřešila se ani platová otázka, o níž je řeč dále v důvodové zprávě § 113 a 114. Nutno však vzíti tuto okolnost v úvahu při nynější novelisaci § 111 platového zákona, což se děje návrhem nového znění odstavce 1 cit. paragrafu, tím spíše, došlo-li již k povýšení do této hodnosti. Osnova činí tak tím, že systemisuje služební místo štábních praporčíků v nové platové stupnici I a.

Platové poměry vojenských gážistů mimo služební třídy podle původního platového zákona byly naprosto nedostatečné. Poněkud lepší byly platové poměry četnických gážistů mimo služební třídy ačkoli ani tyto neodpovídaly zvláštní povaze služby těchto obojích gážistů, z nichž mnozí zastávají funkce důstojnických zástupců. U rotmistrů jsou to zejména funkce zástupců velitelů čet, výkonných a účetních rotmistrů setnin, proviantních, správců skladišť zbrojního a jiného materiálu, správců budov a jiné, u četnických gážistů odpovědná místa velitelů stanic a jejich zástupců.

Osnova nemá proto civ. kategorií, s nimiž by tyto gážisty mohla srovnati, tím spíše, že mnozí vojenští gážisté mimo služební třídy se vrátili do čs. armády z civilních služeb s hodnostmi oficiálů a vrchních oficiálů. Osnova přiklonila se tedy k úpravě platů těchto gážistů podle úpravy platové novely, dosud platné pro gážisty četnictva a policie, nejen z těchto důvodů, ale též proto, že nebylo od počátku projednávání osnovy proti ní námitek.

Sazby a systém slušného, navrhované v novém znění § 113 platového zákona č. 103/1926 Sb. jsou sazby převzaté z §§ 113 a 132, téhož zákona v platové úpravě vládního nařízení č. 15/1944 Sb. s tím rozdílem, že jsou zvýšeny vesměs o 1.200 Kčs vojenského přídavku ročně a ve všech platových stupnicích I b až III rozšířeny na 10 stupňů platových. Kromě toho je nově konstruována platová stupnice I a pro štábní praporčíky. Při této příležitosti se zrušuje dosavadní vojenský přídavek, zavedený § 113, odst. 2 vládního nařízení č. 15/1944 Sb. pro gážisty mimo služ. třídy, který nehodlá osnova převzíti pro vojenské gážisty mimo služ. třídy nové čs. armády. Tento vojenský přídavek činil pro ženaté 3.000 Kčs a pro svobodné 2.160 Kčs ročně. Osnova řeší věc tím, že z celkového přídavku 3.000 Kčs ročně zvyšuje částkou 1.200 Kčs služné ve všech stupních služného všech tří platových stupnic a zbytek připočítává k výměře činovného. Je zde vedena snahou zvýšiti pensijní základny těchto gážistů a přiblížiti je úrovni důstojníků.

Systém platových stupňů služného pro vojenské gážisty mimo služební třídy je tedy následující:

1. v 1. až 10. stupni III. platové stupnice služné v sazbě vládního nařízení č. 15/1944 Sb. zvýšené o 1.200 Kčs a v počátečním stupni zvýšené, aby rozdíl ve zvýšení služného byl stejný jako mezi 2. a 3. stupněm, totiž 1.800 Kčs;

2. v 1. až 7. stupni II. platové stupnice je služné v sazbě vládního nařízení č. 15/1944 Sb. zvýšené o 1.200 Kčs. Stupně 8. až 9. služného jsou utvořeny ze 7. stupně služného zvýšeného o 1.200 Kčs a dále zvýšeného vždy o rozpětí (rozdíl) mezi 6. a 7. stupněm služného této platové stupnice; 10. stupeň služného je zvýšen tak, aby se toto služné rovnalo 7. stupni platové stupnice I b. Osnova činí tak proto, že v tomto stupni tráví služebně staří št. rotmistři 3, 6, 9 ba i více let, které při povýšení ztrácí v důsledku ustanovení §§ 10, resp. § 17, odst. 5 platového zákona tím, že služné nové je vyšší nežli dosavadní. Navrženou úpravou v osnově zachová se št. rotmistrům při povýšení z doby ztrávené v 10. stupni služného II. platové stupnice aspoň doba až do nejvyšší výměry tří roků;

3. v 1. až 9. stupni I b platové stupnice je služné v sazbě vládního nařízení č. 15/1944 Sb. zvýšené o 1.200 Kčs; 10. stupeň služného je zvýšen o 1.440 Kčs proti výměře 9. stupně služného. Toto nepatrné roční zvýšení rozpětí oproti dřívějším platovým stupňům je odůvodněno tím, že jde již o poslední platový postup pro praporčíky a tím i nejvyšší jejich pensijní základnu, která takto se shoduje s 2. náslužným přídavkem 8. platové stupnice důstojníků;

4. služné štábních praporčíků je stanoveno ve zvláštní tabulce platové stupnice I a, v níž jsou jejich služební místa systemisována. Počáteční stupeň je shodný s 5. stupněm platové stupnice I b a rovněž ostatní stupně až do 6. stupně služného jsou shodné s dalšími stupni platové stupnice I b a k nim přistupují nově utvořené další tři stupně služného, které jsou shodné s 3. až 5. náslužným přídavkem 8. platové stupnice důstojníků. Platové zařazení št. praporčíků při povýšení děje se podle započitatelné služební doby potřebné pro dosažení odpovídajícího služného. Osnova činí tak z důvodů, že do hodnosti štábního praporčíka budou povyšováni praporčíci, tedy gážisté již značně staří a je třeba dát jim povýšením do vyšší hodnosti i možnost platového postupu a tím i zvýšení pensijní základny, která byla poměrně nízká, uvážíme-li, že služba rotmistrů je namnoze úplně rovnocenná službě nižších důstojníků. Jinak by všichni praporčíci, kteří v 10. stupni služného platové stupnice mají 3, 9 i více let, obdrželi stejně nejblíže vyšší služné, čímž by ti nejstarší byli velmi citelně poškozeni. Takto dostane se posledního služného těm nejstarším a nejzasloužilejším, kteří jsou téměř vesměs legionáři.

Činovné vojenských a četnických (v II, a, III. platové stupnici) gážistů mimo služební třídy bylo platovým zákonem stanoveno ve skupině míst A částkou 3.300 Kčs. Činovné zřízenců a zaměstnanců v pomocné kancelářské službě, které činilo původně 8.000 Kčs, zvýšila platová novela, po případě vl. nař. č. 19/1944 Sb. na částku 8.400 Kčs ročně ve skupině míst A. Upravila proto osnova činovné gážistů mimo služební třídy na částku 9.600 Kčs, v níž zachovala jednak rozdíl v původním činovném vůči uvedeným kategoriím civ. zaměstnanců, jednak připočetla k ní část zbytku vojenského přídavku. Tato úprava je plně odůvodněna nejen již výše uvedeným rozdílem v původním činovném, ale i mnohem namáhavějšími a odpovědnějšími služebními výkony těchto gážistů, jejichž funkce byly zdůrazněny v důvodech k § 113.

Navrhované znění odstavce 2 odkazuje na ustanovení § 10, odst. 2 až 6, která jsou ve shodě se zněním § 2, odst. 1, čl. III části "Všeobecná ustanovení" vládního nařízení č. 15/1944 Sb.

Zde platí totéž, co bylo řečeno v důvodové zprávě k § 105.

Nové znění těchto ustanovení platového zákona vynutila si nová úprava platové stupnice I a pro štábní praporčíky, v níž jak platový postup, tak i zařazení do stupně služného při povýšení děje se podle započitatelné celkové služební doby.

Novelisaci tohoto ustanovení vynucuje si situace voj. gážistů v zál., kteří dosud konají výjimečnou činnou službu v míru padle § 27 br. zák. na dobu nezbytné potřeby v důsledku budování armády. Mnozí z těchto gážistů v záloze byli ponecháni v činné službě, ježto žádají o přijetí do činné služby. Tito gážisté mají podle § 119, odst. 1. platového zákona pouze nárok na alikvotní díl počátečního služného příslušné platové stupnice, podporučíci služného stupně a) osmé platové stupnice. Jejich rodinám bylo by možno poskytnouti nejvýše státní vyživovací příspěvek za předpokladů zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb., zvýšený zákonem č. 15/1946 Sb., jen pokud gážisté v zál. byli povoláni podle § 27 br. zákona.

Toto postavení voj. gážistů v zál. je nedůstojné, neboť konají službu rovnocennou službě gážistů z povolání. Proto jim osnova ustanovením věty prvé tohoto paragrafu přiznává poměrnou část všech náležitostí gážistů z povolání, tedy služného, činovného a výchovného, platového a zvláštního přídavku, jakož i odlučného, žije-li gážista v zál. odloučeně od rodiny a jsou-li splněny veškeré podmínky stanovené pro jeho přiznání gážistovi z povolání. Poměrná část se vyplatí podle kalendářní části měsíce, po kterou konal voj. gážista v zál. činnou službu.

Tato ustanovení jsou druhou větou odstavce 1 tohoto paragrafu vztažena též na poručíky a podporučíky v další dobrovolné činné službě podle § 19 branného zákona, u nichž jde o služební poměr upravený vl. nařízením č. 224/1934 Sb.; naproti tomu ponechává osnova podporučíkům presenční služby toliko služné stupně a) osmé platové stupnice podle ustanovení § 13, odst. 2 branného zákona, neboť u těchto jde o výkon branné povinnosti, nikoli o služební poměr.

Ustanovením odstavce 2 tohoto paragrafu upravila osnova poměr vojenských náležitostí gážistů v záloze - státních zaměstnanců, konajících činnou službu, k jejich služebním platům z trvajícího a voj. činnou službou nedotčeného služebního poměru shodně se způsobem, který byl stanoven § 4, odst. vl. nařízení č. 191/1938 Sb., že se jim totiž dostane pouze doplatku, je-li vojenský služební plat vyšší, ve výši rozdílu proti tomuto vyššímu platu; ustanovení o připočítávání platového a zvláštního přídavku vyplývá z ustanovení věty prvé. Věta druhá rozšiřuje ustanovení o pouhém doplatku na vyšší vojenské platy též na jiné než veřejné zaměstnance, pokud podržují podle platných předpisů peněžité požitky (mzdy) ze svého služebního poměru, neboť je spravedlivé, aby zaměstnanci soukromí neměli při vykonávání vojenské služby výhodu proti zaměstnancům veřejným.

Pro brannou pohotovost státu platí ustanovení vl. nařízení č. 191 a 192/1938 Sb., které modifikují ustanovení § 119, odst. 2 platového zákona a osnova ponechává tedy tento stav nedotčený. Proto bylo možno touto novelisací vlastně původní odstavec 2 zrušiti.

Jde o ustanovení nutná, aby odchylky, jimiž se osnova liší od platové úpravy novely vl. nařízení č. 15/1944 Sb. pro gážisty četnictva, byly na tyto gážisty vztaženy.

Jde speciálně o služební plat, tedy služné a činovné důstojníků a o vztažení navrhované platové úpravy pro vojenské gážisty mimo služební třídy na tyto gážisty četnictva. Jinak platí obdobně odůvodnění k jednotlivým odpovídajícím paragrafům osnovy obsahujícím ustanovení pro vojenské gážisty.

Ustanovení tohoto paragrafu stanoví zvláštní vojenský přídavek, který je v podstatě vyjádřením nadlepšení vojenských a četnických platů, jak se jevilo osvobozením od daně důchodové. Toto daňové osvobození bylo v původní osnově zhodnoceno vyššími sazbami služného, převzatých z platové novely, v nichž ovšem byl zahrnut i do pense započitatelný četnický přídavek, který byl dodatečně zrušen vl. nař. č. 78/1944 Sb., a který jako vojenský přídavek mělo i t. zv. vládní vojsko. Progresivnost tohoto přídavku vyplývá sice z progresivní daně důchodové, ale v celku možno říci, že odpovídá i stoupající odpovědnosti a důležitosti funkcí vyšších služebních míst v čs. armádě zastávaných důstojníky vyšších hodností, a že tedy je i spravedlivým hodnocením zvláštností a těžší povahy vojenské služby.

K sazbě vojenského přídavku pro důstojníky 1. až 6. platové stupnice se došlo srovnáním služného a činovného původního a nynějšího návrhu osnovy zákona. Nově navrhované sazby obou složek platu jsou nižší o Kčs:

Pro výpočet uvedených rozdílů byly vzaty za podklad: příslušné stupně služného a činovného pro příslušnou služební třídu a skupinu míst B jako průměrná výše činovného. Pro 7. a 8. platovou stupnici byl vzat za podklad celkový rozdíl mezi dosavadními (slovenskými) platy (příjmy), které jsou proti navrhovaným platům vyšší, a to u nadporučíka [ženatý, 1 dítě, skupina míst B, služné stupně a)] o 4764 Kčs. Vojenským přídavkem pro tyto 2 nejnižší platové stupnice se tedy zmírní vyrovnávací přídavky při převodu do nových platů. K tomu se poznamenává, že i v 7. a 8. platové stupnici činí rozdíl mezi součtem služného a činovného podle původního a nynějšího návrhu úpravy až 2.676 Kčs ročně. Zde je třeba zdůrazniti, že sazby činovného platové novely, které převzala původní osnova byly pro důstojníky v 7. a 8. platové stupnici, jak v I. tak v II. a III. služební třídě nižší o více než 6.000 Kčs, ačkoli původní platový zákon měl činovné v 8., 7. a 6. platové stupnici stejné. Odstavec 2 obsahuje ustanovení o splatnosti přídavku a jeho nezapočitatelnosti pro výměr u výslužného, ačkoli by odpovídalo původnímu platovému zákonu, aby poměrnou částí, odpovídající četnickému přídavku byl do pense započitatelný, když jak již řečeno nebyl tento přídavek vyjádřen ve služném.

Odstavec 3 stanoví, že důstojníkům četnictva náleží tento přídavek jako četnický. Osnova nepřiznává vojenský (četnický) přídavek gážistům mimo služební třídy z důvodů, jež jsou v podstatě uvedeny v dův. zprávě k §§ 11 a 144, neboť převzala nejen sazby platové novely pro četnictvo a policii, ale tyto sazby ještě zvýšila právě o do pense nezapočitatelný vojenský (četnický) přídavek ve snaze poskytnouti těmto gážistům služné a jejich službě i postavení odpovídající pensijní základny.

Osnova přejímá ustanovení o platovém přídavku, jak byl pro státní zaměstnance zaveden dekretem presidenta republiky ze dne 20. srpna 1945, č. 58 Sb., o platovém přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům s účinností od 1. srpna 1945, z něhož byly vyňaty vojenské osoby z povolání.

Odstavec 2 a 3 jsou shodné s ustanoveními § 1, odst. 3 a § 2 uvedeného dekretu presidenta republiky.

Odstavec 1 stanoví nárok na platový přídavek, jakož i zvláštní přídavek pro vojenské gážisty v záloze povolané k činné službě za branné pohotovosti státu.

Protože jde o určitý způsob zvýšení služného, je na místě, aby se bral platový a zvláštní přídavek v úvahu i u vojenských gážistů v záloze a ve výslužbě, povolaných k vojenské službě za branné pohotovosti státu. Odstavec 1 a 2 stanoví tedy vlastně zásadu, že platový a zvláštní přídavek je součástí služebního platu.

Osnova nemůže vztáhnout ustanovení tohoto zákona na všechny vojenské osoby, které byly dne 29. září 1938 v činné službě jako vojenští gážisté z povolání, pro různý jejich poměr vůči čs. armádě. Proto vymezuje v navrhovaném ustanovení tohoto článku rozsah osob, na něž má býti předmětná platová úprava vztažena včetně četnických gážistů. Pokud jde zvlášť o osoby vyjmenované pod písmenem c), má vojenská správa spravedlivý zájem na tom, aby výhodné úpravy byly účastny zejména osoby, které byly vojenskými gážisty z povolání až do doby nesvobody, jestliže pro svůj nyní již pokročilejší věk (překročení 55. roku věku) nebyly ministrem národní obrany do činné služby v nové čs. armádě povolány. Tato okolnost, že doba nesvobody učinila býv. vojenského gážistu přestárlým, nemá mít za následek vyloučení ze stanovení základny podle tohoto zákona. Stejně je tomu u býv. vojenských gážistů, kteří nebyli povoláni do činné vojenské služby z jiných méně závažných důvodů, tedy z takových, které nemají za následek odnětí vojenské hodnosti v řízení správním nebo v řízení před kárným výborem. Pokud vojenští gážisté si zachovávají jejich služební poměr z doby nesvobody v jiné veřejné službě, zůstává jim nárok na služební požitky z tohoto služebního poměru a nemůže vzniknout nárok na platy podle tohoto zákona.

Tento paragraf má obdobná ustanovení jako § 1, odst. 1 a 2 čl. V vládního nařízení č. 15/1944 Sb. - novely platového zákona.

V odstavci 3 se vyjmenovávají dosavadní platy (služební příjmy), aby nebylo pochybností, které dosavadní složky služebního příjmu se nahrazují platy novými.

Ustanovení odstavce 4 chrání vojenského gážistu, aby neobdržel na nových platech méně, než činily platy dosavadní. Je to ustanovení obdobné předpisu § 196, odst. 3 a 4 platového zákona.

Odstavec 5 nutně zmocňuje ministra národní obrany a ministra vnitra, aby v dohodě s ministerstvem financí upravil vhodnými opatřeními platové nesrovnalosti, které vzniknou převodem do nových platů. Budou to zejména platové nesrovnalosti, které se projeví při srovnání platů nově za účinnosti tohoto zákona povýšeného rotmistra na důstojníka III. služ. tř. s platovým zařazením důstojníka III. sl. tř. jmenovaného z rotmistra před účinností tohoto zákona.

Zvláštní ustanovení §§ 2 a 3 článku IV platové novely č. 15/1944 Sb. o odpočivných (zaopatřovacích) platech se tímto předpisem přejímají.

Tento paragraf obsahuje ustanovení § 1 článku IV vládního nařízení č. 15/1944 Sb., jímž byla zrušena povinnost platit pensijní příspěvek pro všechny státní a veřejné zaměstnance.

Ustanovení odstavce 1 a 2 tohoto paragrafu jsou jasná. Osnova zde stanoví, že vojenské osoby, těžce poškozené válkou nebo okupanty na životech nebo zdraví, a pozůstalí po nich obdrží odpočivné nebo zaopatřovací platy vyměřené podle pensijních základen vyplývajících ze sazeb služného tohoto zákona i když nárok na takové platy vznikl před dnem jeho účinnosti.

Toto ustanovení, které má obdobu v ustanovení § 6, odst. 1, č. 6, písm. D dekretu presidenta republiky č. 53/1945 Sb., o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům je předpisem spravedlivým, neboť je nemyslitelné, aby těchto pensijních základen nedostalo se vyjmenovaným zasloužilým a těžce postiženým voj. osobám nebo jejich pozůstalým, když vyšší pensijní základny podle platové novely mají všichni, na něž se její platnost vztahovala a kteří až doposud odešli do výslužby nebo zemřeli.

Ustanovení odstavce 3 stanoví že všichni, kteří mají odpočivné platy podle stati E a F platové novely, protože za její účinnosti odešli do výslužby, nebo pozůstalí, kteří. mají takové zaopatřovací platy po osobách, které za účinnosti platové novely zemřely, dostanou od prvého dne, následujícího po vyhlášení tohoto zákona, odpočivné nebo zaopatřovací platy vyměřené z pensijních základen, t, j. sazeb služného tohoto zákona. Je spravedlivé, aby nadměrně zvýšené odpočivné a zaopatřovací platy, které jsou neúměrné jak vůči takovým platům úřednickým, tak i nynějším osnovou navrhovaným a které spočívají na normě z doby nesvobody, nebyly ponechány i nadále vyjmenovaným osobám, když osoby uvedené v odstavci 1 a 2 měli by odpočivné nebo zaopatřovací platy citelně nižší. Ježto nelze však požadovati vrácení dosud vyplacených vyšších částek, je třeba stanovit účinnost tohoto ustanovení od 1. dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto zákona.

Předpisy tohoto článku jsou nutné, protože je třeba stanovit osobní rozsah a platový podklad k provedení dekretu o odčinění křivd vojenským gážistům z povolání.

Vojenská správa hodlá provésti odčinění křivd především těm vojenským gážistům z povolání kteří konají činnou vojenskou službu a dále těm, kteří byli jednak podle vládního nařízení č. 139/1939 Sb. nebo podle zákona č. 76/1922 Sb., o voj. požitcích zaopatřovacích, přeloženi do výslužby. Jde vesměs o vojenské gážisty ve výslužbě, kterým vyplácí odpočivné platy vojenská pensijní likvidatura; nemůže tedy rozhodovat, byli-li někteří podle vl. nař. č. 139/1939 Sb. převedeni do jiných veřejných služeb a pak teprve odešli do výslužby jako vojenští gážisté.

Vojenská správa pokládá za svoji povinnost, aby provedla ve svém oboru i odčinění křivd pokud jde o vojenské gážisty popravené, usmrcené nebo zemřelé ve vazbě (zajištění) nebo po ní, neboť příčinou vazby (zajištění) těchto vojenských gážistů byl vždy jejich bývalý vojenský poměr (funkce), výkon nebo druh vojenské služby nebo jejich odbojná činnost vojenského rázu. Je zde proto spravedlivý morální závazek, aby pozůstalým po těchto vojenských gážistech dostalo se odškodnění v rozsahu § 6, odst. 6, písm. d), jehož podkladem by byla ustanovení o vojenských zaopatřovacích platech. Jinak by vznikly nesrovnalosti mezi odškodněním pozůstalých po zemřelých gážistech převedených do veřejných služeb a těmi, kteří odešli do výslužby nebo s odbytným podle části III vládního nařízení č. 139/1939 Sb, a umístili se v soukromých službách.

Tímto ustanovením získává osnova nutný platový podklad pro odčinění křivd podle dekretu č. 53/1945 Sb. Dále je nutno, aby vojenská správa měla i platový podklad pro jmenování se zpětnou účinností podle § 3 dekretu presidenta republiky č. 59/1945 Sb., které bude nutno provésti k odstranění nesrovnalostí v osobních stavech vojenských gážistů, vzniklých protiústavním zlikvidováním československé armády tím, že vojenští gážisté byli jednak převedeni do jiných veřejných či soukromých služeb, jednak přeloženi do výslužby. Někteří z nich byli účastni povýšení a jmenování v době nesvobody, jiní nikoli. V civ. veřejných službách došlo by k renominaci i voj. gážistů, kteří po převedení konali tam službu. U ostatních by však k renominaci nemohlo dojíti. Proto vojenská správa provede jmenování se zpětnou účinností u všech vojenských gážistů z povolání, kteří byli povoláni do činné služby.

Zmocnění tohoto paragrafu vyžaduje mnohotvárný stav v osobních poměrech voj. gážistů v době nesvobody, který se v mnohých případech projeví i při odčiňování křivd jako nesrovnalosti.

Ustanovení tohoto paragrafu jsou obdobná § článku V vládního nařízení č. 15/1944 Sb. a není k nim třeba vysvětlivek.

Osnova navrhuje zpětnou účinnost od 1. ledna 1946, ježto tímto dnem byli vojenští gážisté podrobeni dani důchodové a zároveň po zrušení branné pohotovosti státu přešli do mírových platových náležitostí. Jsou tedy od toho dne služební příjmy vojenských gážistů podstatně nižší a nedostatečné. Vojenští gážisté v záloze, kteří dosud konají činnou službu, zejména ti, kteří žádají o přijetí do činné služby, mají nárok pouze na alikvotní díl služného podle § 119, odst. 1 platového zákona a proto jim aspoň od 1. ledna 1946 musí být přiznány stejné platy jako vojenským gážistům z povolání, jak již bylo odůvodněno k novelisaci § 119.

Požadavek zpětné účinnosti je úplně oprávněný, neboť i vojenským gážistům z povolání má se spravedlivě dostati aspoň od tohoto dne těch požitků a zvýšených pensijních základen, které od 1. ledna 1944 měli všichni ostatní státní (veřejní) zaměstnanci, zejména četnictvo a policie. Účinnost ustanovení, která vztahují úpravu i na četnictvo, se stanoví dnem vyhlášení, neboť četničtí gážisté mají již služební platy podle novely č. 15/1944, a tím i zvýšené pensijní základny. Úpravou dostává se jim jednak shodných platů s poněkud lepšími platy rotmistrů, jak je navrhuje osnova, jednak se odstraňuje přílišné nadlepšení služného a činovného novely platového zákona vůči úředníkům a zachovává se poměr v sazbách podle platového zákona, což bylo již výše uvedeno. Nejeví se tedy zde nutná potřeba zpětné účinnosti.

Úhrada nákladů spojených s navrhovanou osnovou bude zajištěna v rozpočtu kap. 5 na rok 1946 podle "Zásad pro sestavení státního rozpočtu na rok 1946" (výnos ministerstva financí čj. 28.800/1945-I/1).

Pokud jde o výdaje vzniklé z osnovy ještě v roce 1945, t. j. příp. doplatky na platy, byly by zajištěny včas ve smyslu § 3 dekretu presidenta republiky o zatímním vedení státního hospodářství.