(1) Za dávku z majetkového přírůstku
a dávku z majetku ručí příslušníci
rodiny (§ 16, odst. 6) v poměru, v jakém dávky,
předepsané hlavě rodiny, připadají
na majetkový přírůstek u jejich vlastního
majetku nebo na jejich vlastní majetek. Ustanovení
§ 68, odst. 2 není tím dotčeno.
(2) Za dávku z majetkového přírůstku
ručí obdarovaný (nabyvatel), jde-li o majetkové
nabytí podle ustanovení § 36, odst. 1, písm.
b) nebo e) a je-li dávkou povinen podle ustanovení
§ 35., odst. 3, písm. a) dárce (převodce).
(3) Zaplatila-li hlava rodiny předepsané dávky,
může nárok na náhradu částky,
která poměrně připadá na přírůstek
majetku, pokud se týče na majetek osob společně
s ní zdaněných, uplatňovati pořadem
civilního práva proti těmto osobám.
Vyměřovací úřad je povinen
sděliti na požádání dotčených
osob, kolik z celkového předpisu dávek připadá
na přírůstek na majetku, pokud se týče
na majetek jednotlivých účastníků.
(1) Dávka z majetkového přírůstku
a dávka z majetku požívá na všech
nemovitostech, které patřily v rozhodný den
(§ 43) poplatníku nebo příslušníkům
jeho rodiny (§ 16, odst. 6), zákonného zástavního
práva do výše 30% obecné ceny nemovitosti.
Toto zástavní právo předchází
všem právům a pohledávkám váznoucím
na nemovitosti.
(2) Zástavní právo podle odstavce 1 se promlčuje
do šesti let po roce, ve kterém prošla poslední
zákonná nebo prodloužená platební
lhůta. Promlčení se přetrhuje každým
úkonem, kterým se zahajuje podle zákona soudní
vymáhání dávek na nemovitosti; nová
promlčecí lhůta počíná
běžeti po projití roku, ve kterém byl
proveden poslední exekuční krok anebo prošla
poslední platební lhůta.
(3) Zástavní právo podle odstavce 1 trvá
bez ohledu na to, zda vlastníkem věcně ručící
nemovitosti je osoba dávkou povinná či nikoliv.
Nabyvatel (kupec) věcně ručící
reality, po případě zcizitel, může
si od příslušného vyměřovacího
úřadu vyžádati potvrzení o tom,
že realita, věcně neručí. Toto
potvrzení, jsou-li pro ně dány předpoklady,
jest vyměřovací úřad povinen
kdykoliv vydati. Věcné ručení pak
nemůže býti uplatněno ani v tom případě,
zjistí-li se dodatečně, že potvrzení
neodpovídá skutečnosti. Jinak se kupec věcně
ručící nemovitosti zhostí věcného
ručení pouze tím, že odvede část
kupní ceny ve výši 30% obecné ceny nemovitosti
příslušnému bernímu úřadu
(§ 66, odst. 4).
(1) Trestného činu se dopouští ten,
kdo ve věci vlastního majetku nebo majetku příslušníků
své rodiny, jako držitel majetku nebo orgán,
pověřený jeho správou (§ 16,
odst. 1) anebo jako zástupce nebo zmocněnec v rozporu
s informací stranou mu danou v přihlášce
(přiznání), v odpovědi na dotaz přihlašovacího
(vyměřovacího) úřadu, v opravném
prostředku nebo v jakémkoliv jiném podání
k přihlašovacímu (vyměřovacímu)
úřadu něco nesprávného uvede
nebo potvrdí nebo něco, co jest povinen uvésti,
zatají, nebo do stanovené lhůty přihlášku
(přiznání) nepodá, je-li takové
jednání nebo opomenutí způsobilé
zmařiti vyměření zákonné
dávky z majetkového přírůstku
nebo dávky z majetku nebo přivoditi její
menší vyměření než zákonné.
(2) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného
v odstavci 1 úmyslně, jsa si vědom toho,
že toto jednání nebo opomenutí jest
způsobilé vyměření zákonné
dávky z majetkového přírůstku
nebo dávky z majetku zmařiti nebo přivoditi
vyměření menší než zákonné
dávky, bude potrestán:
a) propadnutím majetku, který byl zatajen, dopustil-li
se trestného činu vlastník majetku. Nemůže-li
býti propadnutí vysloveno, na př. proto,
že vinník zatajený majetek již nevlastní,
uloží se náhradní pokuta ve výši
obecné ceny zatajeného majetku. Také v případech
hodných zvláštního zřetele může
býti na místě propadnutí vyslovena
náhradní peněžitá pokuta ve výší
obecné ceny zatajeného majetku. Žádost
za uložení náhradní peněžité
pokuty jest podati u úřadu, který provádí
trestní vyšetřování, a to nejdéle
ve lhůtě k podání závěrečné
obrany;
b) pokutou až do výše obecné ceny majetku,
který byl zatajen, dopustila-li se trestného činu
jiná osoba než vlastník majetku;
c) pokutou až do výše částky, o
kterou byla zákonná dávka z majetkového
přírůstku nebo dávka z majetku zkrácena
nebo nebezpečí ukrácení vydána,
ve všech ostatních případech.
(3) Propadnutí majetku podle ustanovení odstavce
2, písm. a) nabývá účinnosti
zároveň s odsuzujícím trestním
nálezem, kterým bylo vysloveno, nebo vydáním
výměru o povolení upuštění
od dalšího trestního řízení.
Majetek může býti ještě před
vydáním nálezu nebo výměru
zajištěn, při čemž k vydání
zajišťovacího příkazu jako důvod
stačí okolnost, že bylo proti poplatníkovi
zahájeno platně trestní řízení
podle tohoto zákona.
(4) Mimo tresty, uvedené v odstavci 2, budiž v trestním
nálezu vyřčeno, že bude nález
bez odůvodnění uveřejněn na
útraty vinníkovy v jednom nebo v několika
časopisech. Vedle uveřejnění v časopisech
nebo místo něho lze vyřknouti, že nález
bude veřejně vyvěšen nebo jinak vyhlášen
v obci, v níž vinník bydlí.
(5) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného
v odstavci 1 v úmyslu zákonnou dávku z majetkového
přírůstku nebo dávku z majetku zkrátiti,
anebo kdo použije při trestném činu
uvedeném v odstavci 1 prostředků k oklamání
úřadu zvláště způsobilých,
bude potrestán, mimo tresty, uvedené v odstavcích
2 a 4, vězením od jednoho měsíce do
jednoho roku. Ustanovení odstavce 2 o náhradní
pokutě vyjma případy, kde propadnutí
nemůže býti vysloveno - zde však neplatí.
(6) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného
v odstavci 1 z hrubé nedbalosti bude potrestán pokutou
až do výše 50% částky, o kterou
byla zákonná dávka z majetkového přírůstku
nebo dávka z majetku zkrácena nebo nebezpečí
zkrácení vydána.
(7) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného
v odstavci 1 jiným způsobem, než jak jest uvedeno
v odstavci 2, 5 a 6, bude potrestán pokutou až do
výše Kčs 50.000.-.
(8) Kdo návodem, radou, utvrzováním, slíbením
nebo poskytnutím pomoci nebo jinak vědomě
spolupůsobil k trestnému činu uvedenému
v odstavcích 2 nebo 5, bude potrestán neodvisle
na potrestání přímých pachatelů,
pokutou až do výše 50% částky,
o kterou byla zákonná dávka z majetkového
přírůstku nebo dávka z majetku zkrácena
nebo nebezpečí zkrácení vydána.
(9) O trestných činech uvedených v předchozích
odstavcích provádí trestní vyšetřování
a vydá trestní nález příslušná
berní správa. Jde-li však o trestný
čin podle odstavce 5, předloží případ
nalézacímu senátu, který rozhodne
o vině a trestu.
(1) Trestnost činů uvedených v § 71
zaniká, opraví-li vinník u příslušného
úřadu nebo doplní-li své údaje,
neb učiní-li dodatečné podání,
jímž byl podle zákona povinen a které
opominul, a zároveň zaplatí, byla-li dávka
zkrácena, tuto částku u příslušného
berního úřadu. Musí tak učiniti
dříve než byla u něho zahájena
kontrola podle § 75 nebo dříve než bylo
proti němu zahájeno trestní řízení
podle tohoto zákona, podle zákona o daních
přímých nebo podle zákona o dani z
obratu.
(2) Trestnost činů uvedených v § 71,
odst. 8 zaniká, oznámí-li návodce
nebo pomahač, dříve než bylo proti němu
zavedeno trestní řízení (§ 74),
u příslušného úřadu, že
se dopustil trestného činu.
Trestné činy uvedené v § 71, odst. 2
a 5 se promlčují v 15 letech, ostatní trestné
činy uvedené v § 71 v 5 letech.
(1) Trestní řízení se zahajuje kromě
případu uvedeného v § 65, odst. 1 tím,
že se uzavřená obsílka, vyznačující
trestný čin a den, kdy se má obviněný
dostaviti k výslechu, doručí obviněnému
do vlastních rukou nebo že se jinak písemně
nebo protokolárně sdělí obviněnému,
že se proti němu zahajuje trestní řízení.
(2) Vydání trestního nálezu musí
- vyjímajíc případy uvedené
v § 65, odst. 1 tohoto zákona a v § 218 zákona
a přímých daních - předcházeti
alespoň jeden výslech obviněného.
(3) Prvý výslech se ukončí tím,
že vyšetřující úřad
oznámí obviněnému protokolárně
podrobně skutkovou podstatu trestného činu
a všechny důvody podezření proti němu.
Obviněný jest oprávněn se k tomuto
sdělení ihned vyjádřiti. Žádá-li
o to, poskytne se mu za tím účelem 15denní
lhůta. O tom, že může žádati
za tuto lhůtu, budiž obviněný poučen;
že se tak stalo, budiž poznamenáno do jednacího
protokolu.
(4) Obviněný jest oprávněn žádati
za vydání oklepu protokolu o každém
výslechu, a to bez rozdílu, jde-li o výslech
skončený, či o části téhož
výslechu, pokud byl přerušen. Byla-li obviněnému
poskytnuta 15denní lhůta ve smyslu předchozího
odstavce, započne běžeti ode dne, jenž
jde po dni doručení oklepu protokolu.
(1) Finanční orgány jsou oprávněny
svými orgány konati u poplatníků dávky
z majetkového přírůstku a dávky
z majetku kontroly, týkající se všech
okolností, které mají význam pro uložení
těchto dávek. Za tím účelem
mohou zejména:
a) nahlížeti v pracovních hodinách do
obchodních a hospodářských knih, záznamů,
zápisů, dokladů, korespondence a listin a
vyslýchati zaměstnance,
b) prohlížeti v pracovních hodinách
pozemky, budovy, obchodní, řemeslné a průmyslové
provozovny, zařízení zásoby, jakož
i jiné majetkové předměty, v rozsahu
nutném pro zjištění základů
uvedených dávek.
(2) Poplatníci nebo jejich zástupci jsou povinni
revisním orgánům podávati všechna
vysvětlení, jichž je třeba k vyměření
dávek.
(3) Jakékoliv jednání směřující
k tomu, aby činnost revisních orgánů
byla mařena nebo ztěžována, trestají
- pokud toto jednaní nezakládá skutkovou
podstatu trestného činu stíhaného
podle všeobecného trestního zákona -
pokutou do 500.000 Kčs nebo vězením do tří
let nalézací senáty zřízené
podle zákona ze dne 15. června 1927, č. 76
Sb., o přímých daních, ve znění
zákona ze dne 2. července 1936, č. 226 Sb.,
a to v řízení předepsaném pro
stíhání zkrácení přímých
daní. Místně příslušným
jest senát, v jehož obvodu bylo trestné jednání
spácháno. Pro promlčení trestnosti
a výkon trestu platí ustanovení § 206,
odst. 2 až 4 zákona o přímých
daních.
(1) Berní správa, příslušná
pro vyměření dávek (§ 66, odst.
1), oznámí peněžním ústavům
(podnikům), soukromým pojišťovnám
a úschovnám, které byly pověřeny
přijímáním nebo vyhotovováním
přihlášek podle ustanovení dekretu č.
95/1945 Sb., ty majetkové hodnoty přihlášené
podle ustanovení citovaného dekretu, které
byly přiznány k dávce z majetkového
přírůstku. Berní správa zároveň
oznámí stav vkladových (věřitelských)
účtů ke dni počátku účinnosti
tohoto zákona, pokud tyto účty byly přihlášeny
podle stanovení § 16, odst. 3, písm. a) a b).
(2) Oznámení podle ustanovení odstavce 1
zašle berní správa, jakmile vyměří
dávku z majetkového přírůstku
nebo dávku z majetku, nebo jakmile zjistí, že
tyto dávky vyměřeny nebudou.
(3) Peněžní ústavy (podniky), soukromé
pojišťovny a úschovny
a) přezkoumají oznámení podle ustanovení
odstavce 1 a neshledají-li závady, poznamenají
přiznání majetkových hodnot, v těchto
oznámeních uvedené, ve svých účetních
záznamech. Oznámení pak uschovají
po dobu nejméně 10 roků;
b) vrátí oznámení podle ustanovení
odstavce 1, jsou-li neúplná nebo nesouhlasí-li
z jiných důvodů s údaji jeho účetních
záznamů. Oznámení vrátí
berní správě, jež je zaslala, ihned,
jakmile se závada zjistí;
c) ohlásí majetkové hodnoty, o nichž
jim oznámení podle ustanovení odstavce 1
do 31. prosince 1946 nedošla, do 31. ledna 1947 berním
správám, v jichž obvodu měl vlastník
těchto hodnot bydliště dne 1. listopadu 1947.
(4) V případech, uvedených v odstavci 3,
písm. b) a c), lze s majetkovými hodnotami nakládati
jen se souhlasem berní správy, příslušné
podle citovaných ustanovení.
(5) Majetkové hodnoty, uvedené v odstavci 1, které
nebyly přiznány k dávce z majetkového
přírůstku, propadají ve prospěch
Československého státu. Propadnutí
nabývá účinnosti vydáním
výměru o propadnutí. Výměr
jest doručiti jak dosavadnímu vlastníku majetkových
hodnot, tak i peněžnímu ústavu (podniku),
soukromé pojišťovně nebo úschovně,
které přijaly nebo vyhotovily o těchto hodnotách
přihlášku podle ustanovení dekretu č.
95/1945 Sb. Proti výměru může býti
dosavadním vlastníkem majetkových hodnot
podáno odvolání do 30 dnů po doručení
výměru; o odvolání rozhodne finanční
úřad II. stolice s konečnou platností.
(6) Ministr financí se zmocňuje rozšířiti
vyhláškou v úředním listě
oznamovací povinnost podle obdoby ustanovení odstavců
1 až 3 též nia jiné majetkové hodnoty
a na jiné subjekty, než které jsou v těchto
odstavcích uvedeny, jde-li o majetkové hodnoty,
k jichž uvolnění jest podle zvláštních
ustanovení třeba průkazu o tom, že byly
přihlášeny pro účely dávek
podle tohoto zákona. Ustanovení odstavců
4. a 5 platí v takovém případě
obdobně.
Ministerstvo financí může za účelem
vyvarování se dvojího zdanění
nebo zachování vzájemně stejného
postupu s cizinou nebo provádění práva
odvetného učiniti opatření odchylující
se od ustanovení tohoto zákona. Opatření
všeobecného rázu se vyhlásí ve
Sbírce zákonů a nařízení.
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, nejsou
dávky podle tohoto zákona odčitatelny při
jejich vyměření ani při vyměření
jiné přímé daně.
Dávky vyměřované podle ustanovení
tohoto zákona nemohou býti podkladem pro vybírání
přirážek samosprávných svazků.
Výnos dávek podle tohoto zákona jest určen
výhradně k nápravě měny. Finanční
správa jest povinna výnos těchto dávek
účetně i pokladně spravovati odděleně
od ostatních příjmů státních.
Nejvyšší účetní kontrolní
úřad bdí v rámci své působnosti
podle zákona ze dne 20. března 1919, č. 175
Sb., o zřízení a působnosti nejvyššího
účetního kontrolního úřadu,
nad přesným dodržením těchto
ustanovení.
(1) V případech tímto zákonem neupravených
platí obdobně ustanovení zákona o
přímých daních, ve znění
zákonů a nařízení jej měnících
a doplňujících, s výjimkou ustanovení
213, odst. 2, § 276, odst. 3 a § 283, odst. 1.
(2) Pro výslech svědků, znalců a přezvědných
osob platí ustanovení hlavy IX zák. o př.
d. s odchylkou, že výslech může býti
proveden i v případech uvedených v §
301, odst. 3, č. 1 a 3 a že podle § 301, odst.
4, č. a 5 nelze odepříti výpověď.
V případech, uvedených v § 301, odst.
4, č. 2 nemůže býti výpověď
odepřena z důvodů, že by výpovědí
vzniklo svědkům, znalcům a přezvědným
osobám nebezpečí trestního stíhání
nebo stíhání pro trestní čin
daňový, důchodkový nebo devisový;
stíhání pro trestné činy, které
by takto vyšly najevo, nesmí však býti
proti nim zavedeno.
Ministr financí se zmocňuje, aby vydával
ve Sbírce zákonů a nařízení
doplňující ustanovení, jež by
zabránila případnému úniku
majetku z přihlašovací povinnosti, nebo z povinnosti
k dávce z majetkového přírůstku
nebo k dávce z majetku.
(1) Dávkám podle ustanovení tohoto zákona
nepodléhá majetek podniků, znárodněných
podle ustanovení dekretů č. 100/1945 Sb.
a č. 101/1945 Sb., který jest uveden v § 8,
odst. 3 dekretu č. 100/1945 Sb. Náhrada za znárodněný
majetek podle ustanovení § 8 dekretu č. 100/1945
Sb. a § 7 dekretu č. 101/1945 Sb. se určí
bez ohledu na dávky podle tohoto zákona, kterými
jsou znárodněné podniky povinny. Částka,
odpovídající výši těchto
dávek, bude však při poskytnutí náhrady
podle ustanovení § 9 dekretu č. 100/1945 Sb.
a § 7 dekretu č. 101/1945 Sb. sražena a odvedena
na úhradu těchto dávek. Osoba, které
bude náhrada poskytnuta, nemá proti znárodněnému
podniku žádného nároku z důvodu
provedené srážky dávek.
(2) Dávky, vyměřené podle ustanovení
tohoto zákona národním podnikům, utvořeným
podle dekretu č. 102; 1945 Sb., se považují
v náhradovém řízení podle oddílu
II tohoto dekretu za závazky akciových bank (§
1, odst. 2 dekretu č. 102/1945 Sb.) ke dni, ke kterému
se náhrada vypočte. Podléhá-li však
u těchto národních podniků dávkám
též majetek, ke kterému se nepřihlédne
při výpočtu náhrady, nelze z vyměřených
dávek považovati za závazek akciové
banky podle ustanovení předchozí věty
částku vyšší, než jaká
z dávek poměrně připadá na
majetek, ke kterému se při výpočtu
náhrady přihlédne.
(3) Dávky, vyměřené podle ustanovení
tohoto zákona pojišťovnám uvedeným
v dekretu č. 103/1945 Sb., považují se při
stanovení náhrady za majetkové újmy,
vzešlé znárodněním podle tohoto
dekretu, za pasivum (§ 18 dekretu č. 103/1945 Sb.)
pojišťovny (§ 23, odst. 5 dekretu č. 103/1945
Sb.). Ustanovení poslední věty předcházejícího
odstavce platí obdobně.
(4) Vláda se zmocňuje, aby upravila způsob
placení dávek znárodněnými
podniky, uvedenými v odstavci 1, jakož i národními
podniky a pojišťovnami, uvedenými v odstavci
2 a 3, odchylně od ustanoveni tohoto zákona, bude-li
toho v zájmu řádného jejich podnikání
třeba.
(5) Náhrada za znárodněný majetek,
která přísluší podle ustanovení
§ 8 dekretu č. 100/1945 Sb. a podle § 7 dekretu
č. 101/1945 Sb. fysickým nebo právnickým
osobám, zahrne se do konečného stavu majetku
těchto osob v té výši, jak byla určena
podle ustanovení odstavce 1, věty druhé.
Částka, sražená z této náhrady
na dávku z majetkového přírůstku
podle ustanovení odstavce 1, věty třetí,
započte se však na dávku z majetkového
přírůstku, kterou jsou tyto osoby povinny.
Nejsou-li osoby, jimž náhrada přísluší,
dávkou z majetkového přírůstku
vůbec povinny, nebo jsou touto dávkou povinny v
částce nižší než jaká
byla podle ustanovení odstavce 1, věty třetí
z náhrady sražena, bude jim rozdíl vrácen,
a to z prostředků, jež byly získány
k účelům uvedeným v § 80.
(6) Ustanovení odstavce 5 platí obdobně též
pro dávku z majetku.
Daň z majetku podle vládního nařízení
ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku,
nebude se počínajíc 1. lednem 1946 vybírati.
Opatření na podkladě zmocnění
uvedených v § 25, odst. 3, § 28, odst. 3, §§
47 a 50, § 51, odst. 2 a §§ 52 a 53 vyhlásí
ministr financí, pokud jde o Slovensko, v dohodě
s pověřencem pro finance.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministr financí
v dohodě se zúčastněnými členy
vlády.
Navrhovaná osnova zavádí:
1. dávku z majetkového přírůstku,
která postihuje obohacení, k němuž došlo
v rozhodné době (§ 2);
2. dávku z majetku, kterou jest zdaněna čistá
hodnota majetku, po odečtení daněprostých
částek (§ 61, odst. 3).
Podkladem pro vybírání dávky z majetkového
přírůstku jest kladný rozdíl
mezi úhrnem přírůstků a úbytků
u jednotlivých druhů majetku, po připočtení
dluhů zapravených v rozhodné době
a zaniklých břemen. Základ se sníží
o některá majetková nabytí, jako jsou
darování, dědictví a pod. (srov. §
35).
Majetkovým přírůstkem jest ona část
majetku, o kterou se konečný stav majetku kvantitativně
zvýšil proti stavu počátečnímu.
Na rozdíl od zákona ze dne 8. IV. 1920, č.
309 Sb., o dávce z majetku a dávce z přírůstku
na majetku nehledí tudíž osnova k přírůstku,
který spočívá ve vyšší
hodnotě majetku v podstatě třeba úplně
nezměněného (k t. zv. přírůstku
kvalitativnímu). Při takovémto určení
majetkového přírůstku vychází
osnova z těchto úvah:
a) Ceny některých majetkových předmětů
k rozhodnému dni počátečnímu
se neliší v celku podstatně od cen, jichž
se podle cenových předpisů docilovalo v rozhodný
den konečný (15. listopadu 1945). Bylo by proto
zbytečné prováděti ocenění
těchto předmětů, často velmi
obtížné a složité, jednak k počátečnímu,
jednak ke konečnému rozhodnému dni. Majetek
bude ovšem třeba oceniti k rozhodnému dni konečnému
pro účely dávky z majetku, avšak počet
poplatníků této dávky bude mnohem
menší než počet těch, kdo jsou
povinni podati přihlášku k dávce z majetkového
přírůstku.
b) Výpočet hodnoty majetku k rozhodnému dni
konečnému přirážkou k hodnotě,
jakou majetek měl rozhodného dne počátečního
- podobně jako se stalo podle cit. zák. č.
309/1920 Sb. - jest příliš paušální
a proto nespravedlivý. Po delším časovém
odstupu nelze počáteční hodnotu zjistiti
zcela bezpečně. Také není možno
vyjádřiti cenový vzestup - třeba jen
přibližně - stejnou přirážkou
pro celé skupiny majetku a nehleděti k zvláštním
okolnostem, jež mohly míti v konkrétním
případě na cenu vliv.
c) Totéž platí pro ocenění výdělečného
majetku, jehož počáteční hodnota
byla podle cit. zák. č. 309/1920 Sb. vyjádřena
zásadně 70% hodnoty k rozhodnému dni konečnému.
d) Provedení zákona č. 309/1920 Sb., o dávce
z majetku a dávce z přírůstku na majetku
setkalo se v praksi s tak velkými technickými obtížemi
a překážkami, že zatížilo
finanční administrativu na dlouhou dobu, Dávky,
přes mimořádná likvidační
opatření, k nimž došlo v letech 1936 a
1937, byly vlastně definitivně likvidovány
teprve v r. 1941. Neblahé zkušenosti, které
měla finanční správa s provedením
citovaného zákona, nutí ji proto nalézti
pro zdanění majetkových přírůstků
jiný způsob, pokud možno jednodušší
a tím i rychlejší.
Za podstatné zjednodušení může
býti považováno, uloží-li se -
jak činí osnova -- zásadně pouze povinnost
popsati majetek k oběma rozhodným dnům, a
omezí-li se ocenění zpravidla jen na onu
část majetku, o kterou se jeho konečný
stav proti počátečnímu zvýšil
nebo snížil. Přírůstek (úbytek)
se ocení zpravidla částkou, za kterou poplatník
majetkový předmět nebo majetkové právo
v rozhodné době koupil (prodal). Kde nelze použíti
kupní ceny a v některých speciálních
případech normuje osnova zvláštní
druhy ocenění. Počáteční
i konečný stav majetku se ocení pouze u hotovostí,
vkladů, peněžních pohledávek,
dluhů a pojistek, jakož i u inventáře
(strojů, vozidel, kancelářského zařízení
a p.) a zásob výdělečných podniků,
poněvadž jiné stanovení majetkového
přírůstku (úbytku) není zde
dobře možné.
Technickým podkladem pro uložení dávky
z majetkového přírůstku jest přihláška
majetku podle části prvé osnovy. Přihlašovací
povinnosti podléhá:
a) zemědělský a lesní majetek (včetně
zahrad, vinic a rybníků);
b) pozemkový a domovní majetek (činžovní
a rodinné domy, domovní zahrady, stavební
parcely);
c) výdělečný majetek (majetek sloužící
provozu živností, obchodu, tovární výrobě,
výkonu svobodných povolání a pod.)
a
d) jinaký majetek (zejména platidla, vklady, pohledávky,
cenné papíry, pojistky a pod.).
Přihláška, kterou nutno podati do 60 dnů
od konce měsíce, v němž zákon
nabyl účinnosti, není však pouze přiznáním
pro dávku z majetkového přírůstku,
ale slouží i pro účely dávky
z majetku: Ustanovení části prvé -
pokud se obsahově netýkají jen dávky
z majetkového přírůstku - platí
proto i pro dávku z majetku.
Dávce z majetku podléhá majetek přihlášený
podle ustanovení části prvé osnovy.
Dávka se vyměří z čisté
hodnoty majetku, po odečtení dávky z majetkového
přírůstku a daněprostých částek
(§ 61, odst. 3).Výše dávky jest stejná
jak pro fysické, tak i pro právnické osoby,
je však odstupňována podle výše
majetku od 5% - 30% (při majetku přes 20 milionů
Kčs.).
Přihlašovací povinnosti jest podroben v prvé
řadě majetek, který podléhá
státní svrchovanosti Československé
republiky a požívá její právní
ochrany, bez ohledu na to, komu patří. Má-li
býti splněn účel, který přihlášení
sleduje, musí však býti postižen i majetek
v cizí měně, jestliže jeho hospodářský
vliv se projeví přímo nebo nepřímo
také v tuzemsku. Majetkovými předměty
(odst. 3) se rozumějí jak věci movité,
tak i nemovité. Ustanovení odstavce 3 (druhá
věta písm. a) a třetí věta
písm. b) bylo převzato z cís. nař.
č. 278/1915 ř. z. (§ 6, odst. 3)
Podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. V. 1945, č.
5 Sb. považuje se den 29. září 1938
za poslední den politické svobody. Poněvadž
většina podniků sestavuje účetní
závěrky zpravidla ke konci kalendářního
roku, byl zvolen jako den, k němuž se určí
zásadně počáteční stav
majetku, 1. leden 1939, kterýžto den jest nejbližší
poslednímu dni politické svobody.
Ustanovení odstavce 2 má za účel usnadniti
zjištění počátečního
stavu majetku podnikům, které sestavují účetní
závěrky zpravidla k jinému dni než 1.
lednu. Tentýž účel, pokud jde o konečný
stav majetku, sleduje ustanovení odstavce 5. Ustanovení
odst. 3 má zabrániti dvojímu zdanění,
případně úniku z dávkové
povinnosti.
Rozdělení majetku do čtyř skupin a
pojem jednotlivých druhů majetku odpovídá
rozdělení a pojmům podle vlád. nař.
č. 411/1942 Sb. a shoduje se též - až
na menší odchylky - s rozdělením a pojmy
podle zákona č. 309/1920 Sb. a prov. nař.
č. 463/1920 Sb.
Za dluh se v běžném hospodářském
nazírání považuje zpravidla určitá
částka peněžitá, kterou jest
dlužník povinen v den splatnosti věřiteli
zapraviti, břemenem se pak zpravidla míní
právo užívání, požívání
a právo na jiná opětující se
plnění (srov. též ustanovení
odst. 2 prov. nař. k § 1 5, č. 2 zák.
o př. d.). V tomto smyslu osnova též oba pojmy
definuje.
Obdobná osvobození, jak jsou uvedena pod č.
1, 3, 6 a 7, měl již zákon č. 309/1920
Sb. z. a n. (§§ 4 a 43). Pod pojmem podniků,
ústavů a fondů sloužících
účelům veřejné správy
(odst. 1, č. 2) jest rozuměti zařízení
samosprávy, která jsou vybudována a udržována
ve veřejném zájmu bez výdělečného
úmyslu. Jsou to zejména: Nemocnice, léčebné
ústavy, ozdravovny, školy, knihovny, kulturní
domy, domy péče o mládež, mateřské
školky, jesle, sirotčince, starobince, chudobince,
sociální ústavy, obecní vodovody,
kanalisace, hřbitovy, jatky a kafilerie.
Aby mohl býti zachycen veškerý majetek, který
podle ustanovení § 1 podléhá přihlášení,
bylo třeba subjektivní povinnost rozšířiti
též na jiné osoby než vlastníky.
Přihlásiti majetek bude proto povinen na př.
i národní správce nebo osoba, která
má majetek v držbě do té doby, než
bude o něm pravoplatně rozhodnuto, případně
i osoba, jež se majetku svémocně zmocnila.
Přihlášením majetku nebude ovšem
uznán skutečný stav a nestane se proto svémocný
držitel plnoprávným vlastníkem majetku.
U znárodněných podniků bude přihlášen
počáteční stav majetku ke dni 1. I.
1939 (resp. předchozímu dni závěrky)
a konečný stav majetku ke dni 15. XI. 1945, po př.
ke dni 31. XII. 1945 (§ 2, odst. 5). Poněvadž
však v mnohých případech budou z majetkové
podstaty znárodněných podniků v době
podání přihlášky již zřízeny
národní podniky, bylo nutno pro účely
dávek normovati subjekt přihlašovací
povinností. Podle ustanovení § 36, odst. 1
a § 42, odst. 1 musí tento subjekt pečovati
o to, aby dávky mohly býti řádně
uloženy. Bylo však zároveň třeba
vymezit objem přihlašovací povinnosti tak,
aby dávky mohly býti vyměřeny jen
z té majetkové podstaty, jak byla u původního
vlastníka.
Ustanovení odstavce 2 o hodnotě má za účel
vyloučiti velký počet případů,
které by jinak neměly pro účely přihlášení
praktického významu.
Hlava rodiny jest povinna přihlásiti majetek také
za příslušníky své rodiny. Pojem
příslušníků rodiny jest stejný
jako u daně důchodové.
Subjektem přihlašovací povinnosti nejsou veřejné
obchodní společnosti a komanditní společnosti,
u nichž jest majetek ve společném vlastnictví
osobně ručících společníků
(srov. § 16, odst. 2).
Ustanovení má na mysli zejména majetek veřejných
obchodních společností a komanditních
společností. Tento majetek přihlásí
každý osobně ručící společník,
s udáním, kolik činí jeho podíl.
Vzhledem k tomu, že přihlášený
majetek nebude zásadně oceňován, nebude
jeho popis činiti zpravidla větších
obtíží a postačí proto k sestavení
a předložení přihlášky lhůta
60 dnů. Tato lhůta se prodlouží ještě
o dobu, která uplyne do konce měsíce, v němž
nabude zákon účinnosti.
Ustanovení § 20, odst. 1, druhá věta
jest obdobné ustanovení § 29 zák. č.
309/1920 Sb. a prov. nař. č. 463/1920 Sb. Jinak
jest výpočet prostředků, jimiž
bude možno prokázati počáteční
stav majetku, pouze demonstrativní.
Podle ustanovení tohoto paragrafu bude přihlašovací
úřad na př. oprávněn zjišťovati,
komu byl majetkový předmět, vykázaný
v počátečním stavu majetku, v rozhodné
době prodán nebo darován.
Aby nedošlo k neodůvodněným újmám
nebo výhodám, jest nutno znárodněné
podniky postihnouti dávkami jednotně: Pokud jde
o banky a pojišťovny (dekrety č 102/1945 Sb.
a č. 103/1945 Sb.) zdá se zásada, normovaná
nyní výslovně v § 22, odst. 6, vyplývati
již z ustanovení § 22, odst. 3, věta třetí.
Jinak je tomu však u znárodněných podniků
(dekret č. 100/1945 Sb. a 101/1945 Sb.), o nichž nelze
míti za to, že jsou samostatnými právnickými
osobami a nelze je též považovati za právní
nástupce dřívějších právních
útvarů. Poněvadž dávky, vyměřené
z majetku znárodněných podniků, mají
vliv na výši náhrady (§ 83), hodlá
ministerstvo financí při provádění
tohoto ustanovení umožniti původním
vlastníkům účast při sestavě
počátečního stavu majetku znárodněným
podnikem.
Ocenění majetkového přírůstku
má v podstatě za účel vyjádřiti
jeho hodnotu v penězích, o něž se majetek
v rozhodné době zvětšil: Vznikl-li na
př. majetkový přírůstek koupí,
bude nový majetkový předmět (právo)
oceněn hodnotou plnění (kupní cenou).
Podobně tomu bude podle ustanovení § 25, písm.
d) také tehdy, opatřila-li si osoba povinná
přihlášením majetku nový majetkový
předmět jinak než koupí, na př.
vystavěla-li si za peníze, získané
v rozhodné době, rodinný domek. Plnou náhradou
se rozumí na př. náhrada poskytovaná
za přidělení konfiskovaného majetku.
Ztrátou podle ustanovení § 23, odst. 2, věty
druhé, bude na př. též lesní
vícetěžba, provedená v rozhodné
době nad řádný lesní hospodářský
plán.
Oceněním podle ustanovení § 26, odst.
2 a 3 jsou kryty jak opravy strojů, zařízení
a ostatního inventáře, jež podniky vlastnily
již rozhodného dne počátečního,
jakož i opatření předmětů
nových, tak i znehodnocení, jež u zmíněných
předmětů (starých i nových)
nastalo v rozhodné době, ať jde o opotřebení
normální, či o mimořádné
ztráty a poškození menšího rozsahu.
Toto ocenění však nelze dále snížiti
o mimořádné odpisy, přípustné
podle specielních berně-právních ustanovení.
Kromě případů uvedených v odst.
3, nemůže proto býti částka 50%
investičního nákladu ještě dále
snižována.
Majetkovým přírůstkem nebo úbytkem
nemusí býti vždy nové majetkové
hodnoty resp. ztráty a úbytky na hodnotách,
jež poplatník v rozhodný den počáteční
vlastnil. Obohacení mohlo v rozhodné době
nastati též tím, že peněz, v této
době získaných, bylo použito k zapravení
dluhů a břemen. Obráceně opět
musí býti jako majetkový úbytek kvalifikováno
zatížení majetku dluhy a břemeny, vzniklými
v rozhodné době.
Přihlašovacím úřadem jest berní
správa. Podle ustanovení § 67 může
býti provedena delegace jiných finančních
úřadů než těch, které
by byly místně příslušny podle
§ 32.
Skutečné obohacení, jež u osoby přihláškou
povinné vzniklo v rozhodné době, zjistí
se teprve tehdy, když se veškeré přírůstky
a úbytky u jednotlivých druhů majetku navzájem
porovnají. Rozdíl mezi úhrnem přírůstků
a úbytků se však ještě sníží
o ty majetkové hodnoty, jež sice zvětšily
majetek v rozhodné době, které však
nelze objektivně považovati za obohacení ovlivněné
okupací, persekucí nebo válkou. Jde totiž
o majetky, které se mnohdy proti stavu k rozhodnému
dni počátečnímu nezvětšily,
ba dokonce se i snížily, a které by vůbec
nepodléhaly dávce z majetkového přírůstku
u zůstavitele nebo dárce, kdyby byly zůstaly
k rozhodnému dni konečnému ve vlastnictví
původního majitele.
Majetková nabytí, uvedená v odst. 1, byla
převzata s určitými doplňky z ustanovení
§ 27, odst. 1, odd. I zák. č. 309/1920 Sb.
Ustanovením odst. 3 má býti zabráněno
úniku majetkových nabytí uvedených
v odst. 1, písm. a) - e) z dávkové povinnosti,
jestliže by jinak byla majetkovým přírůstkem
u zůstavitele nebo dárce.
Ustanovení o dávkové povinnosti v §
36 odpovídá ustanovení o přihlašovací
povinnosti v § 16.
Výhody podle ustanovení odstavce 2 se vztahují
též na osoby, které se považují
za československé státní příslušníky.
V důsledku toho bude možno přiznati daněprosté
částky též reemigrantům (Čechům
a Slovákům, kteří přesídlili
do tuzemska z ciziny), kteří sice ještě
nejsou československými státními občany,
avšak budou za ně považováni na podkladě
osvědčení, jež jim vydá na žádost
ministerstvo vnitra.
Dávku z majetkového přírůstku
jest, poplatník povinen platiti přímo bez
úředního vyměření. Toto
ustanovení má za účel urychlené
vybrání dávky. V každém případě
bude však poplatníkovi doručen platební
rozkaz (§ 66).
Dávce z majetku jsou podrobeny tytéž osoby,
které jsou povinny podle § 16 přihlásiti
majetek. Mohou to býti jak osoby fysické tak i právnické.
U fysických osob je poplatníkem hlava rodiny, příslušníci
rodiny ručí však podle § 69, odst. 1 za
dávku předepsanou hlavě rodiny, pokud připadá
na jejich majetek.
Ustanovení o ocenění jsou převzata
z největší části z t. zv. oceňovacího
nařízení (vládní nařízení
ze dne 16. prosince 1942, č. 411 Sb.) a z prováděcího
nařízení k němu (vládní
nařízení ze dne 25. května 1943, č.
145 Sb.). Tato nařízení, jakož i oceňovací
směrnice na podkladě jich vydané, se při
vyměřování daně z majetku podle
vládního nařízení ze dne 10.
prosince 1942, čís. 410 Sb. osvědčily
a doporučuje se proto použíti jich i pro účely
navrhované dávky z majetku.
Základem pro vyměření dávky
z majetku je čistá hodnota veškerého
majetku po odečtení dávky z majetkového
přírůstku a daně prostých částek,
stanovených v odstavci 3.
Placení dávky z majetku je upraveno obdobně
jako placení dávky z majetkového přírůstku.
Ustanovení má za účel urychliti ukládací
řízení.
Dávky vyměří berní správa,
v jejímž obvodu měl poplatník dne 1.
XI. 1945 bydliště nebo sídlo, u neodevzdaných
pozůstalostí berní správa, v jejímž
obvodu jest pozůstalostní soud; u osob, jež
v tuzemsku nemají ani bydliště ani sídlo,
berní správa, v jejímž obvodu jest majetek
nebo jeho nejcennější část. Podle
ustanovení § 67 mohou však býti delegovány
všeobecně nebo pro určité případy
též jiné berní správy.
K úhradě dávek může býti
použito nejen hotovostí, ale i jiných majetkových
hodnot. Podle ustanovení odstavce 2 mohou finanční
úřady uhraditi dávky z vázaných
vkladů, jež poplatník přiznal, a to
i bez součinnosti vlastníka vkladů. Podle
ustanovení vyhlášky, vydané na podkladě
zmocnění v odstavci 4, bude umožněno
zapravení dávky též těm poplatníkům,
kteří nebudou míti možnost zapraviti
dávky z vlastních prostředků.
Ručení podle ustanovení odst. 1 jest obdobné
osobnímu ručení příslušníků
domácnosti za daň důchodovou podle ustanovení
§ 264, odst. 1, č. 3 zák. o př. d. Ručení
uvedené v odst. 2 jest normováno pro případ,
že dávka, připadající na dar,
bude u dárce nedobytnou.
Dávky požívají přednostního
práva zástavního na nemovitostech poplatníka,
a to i tehdy, připadají-li na přírůstek
vzniklý u jiného majetku než nemovitého.
Omezení přednostního práva zástavního
jen na nemovitý přírůstek by u dávky
z majetkového přírůstku jednak nebylo
často technicky proveditelné (na př. je-li
přírůstkem pouze jedno patro domu, nebo vinné
sklepy vybudované pod pozemkem), jednak by se vztahovalo
jen na poměrně malý počet případů.
Ustanovení o přednostním právu zástavním
bylo koncipováno proto tak široce, aby bylo zajištěno
rychlé vybírání dávky. Ustanovení
odstavce 3 slouží ochraně bezelstných
nabyvatelů věcně ručící
nemovitosti.
Trestní ustanovení byla přizpůsobena
jak pokud jde o objektivní skutkovou podstatu trestného
činu, tak i pokud jde o míru subjektivního
zavinění ustanovením §§ 185 - 191
zák. o př. d.
Propadnutí majetku nebude moci býti vysloveno (§
73, odst. 2) na př. tehdy, byl-li majetek po rozhodném
dni konečném zcizen, nebo není-li přírůstkem
celý majetek, nýbrž pouze jeho neoddělitelná
část (na př. jedno patro činžovního
domu, zařízení chmelnic nebo vinic a pod.).
Odchylky od ustanovení zákona o přímých
daních, pokud jsou v jednotlivých paragrafech normovány,
jsou odůvodněny právní povahou dávek,
jakožto daní jednorázových a mimo to
zjednodušují řízení.
Vzhledem k dosavadní nejednotnosti revisních předpisů
v jednotlivých částech státu (pohraničí,
Slovensko), je nutno kontrolu těchto dávek postaviti
na stejnou základnu a dáti pro její výkon
právní podklad. Nynější neúplné,
anebo vůbec žádné revisní normy
(Slovensko od 1. I. 1943), neumožnily by revise těchto
dávek u všech poplatníků.
Revisními orgány finanční správy
jsou revisoři u revisních oddělení
finančních úřadů (dříve
revisní odbor ministerstva financí). Oprávnění
příkladmo uvedená jsou oprávněními,
jež přísluší těmto orgánům
podle dosavadních předpisů (č. 96/1919,
234/1942 Sb.).
V odstavci 2 bylo převzato ustanovení § 16,
odst. 3 zák. resp. vl. nař. o dani z obratu.
K zamezení maření činnosti revisních
orgánů přebírá se v odstavci
3 ustanovení § 3 vl. nař. č. 234/42
Sb. s nutnou slovní úpravou.
Ustanovení umožňuje finanční
správě zjistiti, zda všechny majetkové
hodnoty, přihlášené podle dekretu č.
95/1945 Sb., byly přiznány k dávce z majetkového
přírůstku a k dávce, z majetku. Nepřiznané
hodnoty propadají.
Odčitatelnou podle ustanovení zákona jest
dávka z majetkového přírůstku
při vyměření dávky z majetku
(§ 61, odst. 1).
Nezdá se býti odůvodněno, aby dávky,
vyměřené ze znárodněného
majetku, šly výhradně k tíží
tohoto majetku (u nových subjektů) a aby náhrada
byla původním vlastníkům poskytnuta
v plné výši. V dekretech o znárodnění
majetku, které vyšly před zákonem o
majetkových dávkách, nemohla býti
tato otázka řešena. Z toho důvodu navrhuje
se příslušné ustanovení v tomto
zákoně.
U znárodněných podniků, za jejichž
majetek se náhrada neposkytne, nebo se poskytne jen některým
osobám (§ 7 dekretu č. 100/1945 Sb.), bude
moci býti použito zmocnění, uvedeného
v odstavci 4.