Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Na ochranu československé měny a k zajištění nerušeného platebního styku s cizinou podrobují se majetkové vztahy mezi tuzemskem a cizinou úpravám a omezením uvedeným v tomto zákonu.

(1) Devisovými tuzemci jsou fysické osoby, které mají v tuzemsku své bydliště nebo se zde alespoň po dobu jednoho roku zdržují, jakož i osoby právnické, sdružení osob, podniky (firmy), které mají v tuzemsku sídlo nebo místo správy. Za devisové tuzemce se pokládají i tuzemské pobočky (representace, závody a pod.) devisových cizozemců bez rozdílu, zda jsou právně samostatné či nikoliv, a to i tehdy, je-li místo jejich správy, po případě ústřední správy v cizině.

(2) Devisovými cizozemci jsou jiné než v odstavci 1 uvedené osoby, sdružení osob a podniky (firmy), jakož i cizozemské podniky a pobočky (representace, závody a pod.) devisových tuzemců bez rozdílu,. zda jsou právně samostatné či nikoliv.

(3) Národní banka Československá (dále jen "Národní banka") může v pochybných případech ve shodě s ministerstvem financí, pokud se týká pověřenectvem pro finance, závazně rozhodnouti, zda určitá osoba nebo jiný útvar jest devisovým tuzemcem nebo devisovým cizozemcem.

(1) Platidly podle tohoto zákona jsou

a) peníze, t. j. bankovky, státovky, drobné peníze papírové a mince,

b) ostatní platební prostředky, t. j. šeky, směnky, poukázky, pověřovací listy a jiné platební příkazy (výplaty).

(2) Cizozemskými platidly jsou:

a) peníze znějící na cizí měnu (valuty),

b) ostatní platební prostředky (odstavec 1, písm. b) splatné v cizině, bez rozdílu na jakou měnu znějí (devisy).

(1) Drahými kovy podle tohoto zákona jsou: zlato, stříbro, platina, palladium, ruthenium, rhodium, iridium a osmium ve stavu nezpracovaném, jakož i zlaté a stříbrné mince vzaté z oběhu, nebo oběhu neschopné, mince obchodní, mince slavnostní a zlaté medaile.

(2) Nezpracovanými drahými kovy se rozumějí slitky, plechy, pruty, granálie, dráty, zlomky; staré zlato, stříbra a platina, odpadky a pod., ve stavu ryzím nebo ve směsi, anebo ve slitině s jinými kovy.

(1) Cennými papíry podle tohoto zákona jsou vedle státních a jiných veřejných a soukromých dílčích dluhopisů, zástavních listů, pokladničních poukázek, akcií, kusů a jiných cenných papírů také životní pojistky, vkladní (spořitelní) knížky (listy), depositní potvrzenky, úrokové a dividendové kupony a talony.

(2) Cizozemskými cennými papíry jsou cenné papíry, které jsou splatny v cizině, nebo které znějí na hodnoty, jež jsou v cizině.

(r) Devisovými bankami podle tohoto zákona jsou peněžní ústavy a peněžní podniky, které ministerstvo financí, pokud se týká pověřenectvo pro finance, po dohodě s Národní bankou určí vyhláškou v Úředním listě. Rozsah oprávnění a povinností devisových bank v rámci tohoto zákona stanoví Národní banka.

(2) Ministerstvo financí, pokud se týká pověřenectvo pro finance, může po dohodě s Národní bankou mimo to pověřiti další peněžní ústavy a podniky, cestovní kanceláře a pod., aby za stanovených podmínek vykonávaly určité úkoly devisových bank.

(1) Devisoví tuzemci jsou povinni dáti si uhraditi své pohledávky vůči cizině, ať jich nabyli jakýmkoliv způsobem, ihned při splatnosti platem do tuzemska. "Tento plat dlužno provésti volnou výplatou v cizozemské měně nebo způsobem stanoveným Národní bankou podle §u 11, odst. 2. Devisoví tuzemci jsou povinni na vyzvání prokázati, že vynaložili řádnou péči, aby jejich cizozemští dlužníci splnili své závazky bez průtahu a způsobem předepsaným tímto zákonem.

(2) Přijímati úhrady z ciziny jinak než podle ustanovení odstavce 1 jest zakázáno, leč by Národní banka udělila k tomu povolení.

(3) Příjemci úhrad z ciziny jsou povinni prokázati Národní bance na její vyzvání důvod úhrady. Úhradu, která odporuje zájmům devisového hospodářství, Národní banka nepřipustí.

(4) Devisový tuzemec smí přijmouti v tuzemsku plat v jakékoliv měně od devisového cizozemce nebo ve prospěch devisového cizozemce jen s povolením Národní banky.

(1) Devisoví tuzemci jsou povinni odvésti Národní bance přímo nebo prostřednictvím devisové banky nejpozději do deseti dnů po nabytí

a) cizozemská platidla (valuty a devisy),

b) drahé kovy.

(2) Národní banka tyto hodnoty odkoupí za podmínek jí stanovených, nebo je převezme do nucené úschovy, anebo osobu povinnou odvodem od této povinnosti na žádost zprostí.

(3) Kdo se stane devisovým tuzemcem, jest povinen hodnoty jmenované v odstavci 1 odvésti Národní bance do deseti dnů ode dne, kdy se stal devisovým tuzemcem.

Osoby povinné odvodem, které se zdržují v cizině v době, kdy nabudou hodnot jmenovaných v odstavci 1, splní odvodovou povinnost nejpozději do deseti dnů po svém návratu do tuzemska.

(5) Je-li jisto, že hodnot jmenovaných v odstavci 1, které devisový tuzemec drží s povolením Národní banky pro určitý účel, nemůže nebo nemá býti použito k povolenému účelu, nutno je odvésti Národní bance nejpozději do deseti dnů po uplynutí platnosti povolení. Národní banka je oprávněna převzíti tyto hodnoty za původní kurs.(cenu) nebo za denní kurs. (denní cenu), je-li denní kurs (cena) nižší než kurs (cena) původní.

(6) Národní banka může stanoviti výjimky, z odvodové povinnosti v případech, kde odvod není nutný nebo vhodný s hlediska zájmů na ochraně měny, zejména se zřetelem na jejich povahu určení nebo množství.

(1) Národní bance jest hlásiti

a) pohledávky devisových tuzemců vůči devisovým cizozemcům,

b) cizozemské cenné papíry, náležející devisovým tuzemcům,

c) tuzemská platidla a tuzemské cenné papíry, které jsou pro devisového tuzemce uloženy v cizině,

d) jiné majetkové hodnoty a majetková práva v cizině, která náležejí devisovým tuzemcům,

e) závazky devisových tuzemců vůči devisovým cizozemcům,

f) tuzemské majetkové hodnoty a majetková práva, která náležejí devisovým cizozemcům, a

g) změny týkající se hodnot a závazků, hlášených podle písm. a) až f).

(2) Hlášením podle odstavce 1 jest povinen vlastník (věřitel) po případě držitel, pokud se týká dlužník. V jejich zastoupení jest však povinna podati hlášení osoba, která v tuzemsku hodnoty nebo závazky spravuje, u hodnot, které jsou v úschově tuzemského peněžního ústavu (peněžního podniku), tuzemský peněžní ústav (peněžní podnik), a u hodnot uvedených u písm. f) osoba, která je má v úschově nebo se jinak o ně stará.

(3) Způsob a lhůty hlášení, jakož i výjimky z ustanovení odstavců 1 a 2 stanoví Národní banka.

(4) Povinnost hlásiti pohledávku odpadá, odvede-li osoba hlášením povinná Národní bance ve lhůtě stanovené k hlášení částku získanou vybráním pohledávky.

(5) Národní banka může přikázati, aby hodnoty uvedené v odstavci 1, písm. a) a b) se jí odvedly, nebo aby cizozemské cenné papíry se prodaly v cizině a aby výtěžek se jí odvedl nebo aby se ho použilo způsobem jí určeným; může též přikázati, aby pohledávky vázané výpovědní lhůtou byly vypovězeny. Stejně může Národní banka přikázati majitelům pohledávek vůči devisovým cizozemcům, aby tyto pohledávky postoupili bud' jí, anebo devisové bance, již označí. Devisová banka jest povinna uvědomiti dlužníka o postupu pohledávky s poukazem, na tento předpis, postoupenou pohledávku řádně a svědomitě spravovati v dohodě s původním věřitelem a uspokojiti jej po dojití úhrady. Ustanovení § 8, odst. 2 platí přiměřeně.

(6) Listina o postupu pohledávky podle ustanovení předcházejícího odstavce jest osvobozena od poplatků.

(7) Devisoví tuzemci, kteří se chtějí vystěhovati nebo přeložiti do ciziny své sídlo, jsou povinni vyžádati si od Národní banky uvolnění hodnot jmenovaných v § 8, odst. 1, leč by je Národní bance odvedli, jakož i hodnot jmenovaných v § 9, odst. 1; písm. a) a b), jejichž jsou majiteli, a splniti příkazy dané jim Národní bankou co do těchto hodnot.

(8) Vláda může nařízením stanoviti, že ustanovení odstavců 5 a 7 se vztahují i na jiné majetkové hodnoty a práva devisových tuzemců v cizině.

(1) Jen s povolením Národní banky jest dovoleno platiti v jakékoliv měně nebo jakýmkoliv způsobem

a) do ciziny,

b) v tuzemsku devisovému cizozemci anebo ve prospěch devisového cizozemce.

(2) Platy na cizozemské účty (§ 19, odst.2) u peněžního ústavu nebo peněžního podniku, jakož i výplaty z takových účtů se posuzují jako platy podle odstavce 1, písm. b).

(3) Vláda může stanoviti nařízením, že určité druhy závazků do ciziny musí býti zaplaceny při splatnosti, po případě i před splatností.

(1) Národní banka může stanoviti, aby platy tuzemských dlužníků do ciziny byly konány složením hodnoty v tuzemské měně; bud' u ní, nebo u některého jiného místa.

(2) Národní banka, provádějíc mezistátní ujednání o platebním styku, stanoví, jakým způsobem jest podle těchto ujednání vyrovnávati pohledávky a závazky v platebním styku mezi republikou Československou a smluvním státem. Devisoví tuzemci jsou povinni sjednati tento způsob vyrovnávání při všech právních jednáních, jimiž nabývají pohledávek, nebo jimiž jim vznikají závazky vůči cizině.

(3) Vláda může nařízením stanoviti povinnost ujednávati určitou lhůtu, ve které se úhrady mají uskutečniti.

(4) Závazek tuzemského dlužníka vůči cizozemskému věřiteli zaniká podle ustanovení mezistátních dohod o platebním styku. Neobsahuje-li tato žádného ustanovení, platí dohoda stran; není-li zde ani dohody stran, zaniká závazek složením dlužné částky podle odstavce 1, po případě odstavce 2.

(5) Národní banka vyplatí hodnotu poukazu z ciziny jen podle znění příkazu příslušného platebního místa v cizině.

(6) Na platy převáděné z ciziny do tuzemska a z tuzemska do ciziny nelze u Národní banky vésti exekuci.

(1) Jen s povolením Národní banky jest dovolena jakýmikoliv způsobem (na. př. v cestovním, pohraničním, poštovním, železničním, lodním, leteckém nebo jiném dopravním styku),

a) vyvézti do ciziny tuzemská i cizozemská platidla; cenné papíry a drahé kovy,

b) dovézti z ciziny tuzemská platidla, cenné papíry, drahé kovy a ta cizozemská platidla, která Národní banka určí.

(2) Národní banka určí způsob, jak naložiti s hodnotami uvedenými v odstavci 1, dovezenými z ciziny bez jejího povolení.

(3) Průvoz hodnot uvedených v odstavci 1 jest přípustný pouze způsobem stanoveným Národní bankou.

(1) Pokud dovoz a vývoz zboží podléhá povolení podle předpisů o řízení zahraničního obchodu, bude Národní banka prováděti devisové řízení v souvislosti s dovozem a vývozem zboží zároveň.

(2) Vývozci zboží jsou povinni připojiti k průvodním listinám zásilek "Hlášení vývozní pohledávky" na tiskopisu, jehož formu a obsah určí Národní banka. Nebylo-li k zásilce připojeno hlášení, nebo neshoduje-li se hlášení s průvodními listinami, nesmí býti zásilka vyvezena do ciziny.

(1) Jen s povolením ministerstva financí (na Slovensku pověřenectva pro finance) nebo finančních úřadů, které ministerstvo financí určí, jest dovaleno vyvážeti do ciziny v cestovním styku, v pohraničním styku nebo v zásilkách, které nejsou určeny k úplatnému zcizení

a) věcné dary jakéhokoliv druhu,

b) stěhované svršky,

c) předměty z drahých kovů nebo ze směsí obsahujících tyto kovy, dále drahokamy, perly, skvosty, sbírky nebo jednotlivé předměty sběratelské ceny, obrazy, starožitnosti, kožišiny, anebo jiné předměty značnější hodnoty.

Tím nejsou dotčeny jiné předpisy vyžadující pro vývoz uvedených hodnot zvláštního povolení.

(2) Za vydání povolení podle odstavce 1 vybírá se přiměřeně k hodnotě vyváženého předmětu manipulační a režijní poplatek až do 50.000 Kčs; mimo to může býti vydání povolení vázáno na splnění určitých podmínek, které by zabezpečily dosažení účelů sledovaných tímto zákonem. O vymáhání a zajištění platí předpisy zákona o přímých daních.

(3) Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s Národní bankou vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení podle potřeby částečně nebo zcela uvolnil vývoz předmětů uvedených v odstavci 1.

Jen s povolením Národní banky smí devisový tuzemec;

a) nabývati cizozemských platidel za platidla tuzemská, leč by jich nabývala devisová banka,

b) nakládati jakýmkoliv způsobem s cizozemskými platidly, leč by šlo o jejich odvod Národní bance podle § 8.

(2) Cizozemská platidla, která jsou úředně znamenána na tuzemské burse pro zboží a cenné papíry, nesmějí býti získávána nebo zcizována za tuzemská platidla za jiný než posledně známý kurs úředně znamenaný na této burse, leč by Národní banka povolila výjimku.

(3) Kurs devis jest závazný též pro obchody s valutami, není-li pro valuty znamenán zvláštní úřední kurs.

(4) Cizozemská platidla, která nejsou úředně znamenána na tuzemské burse pro zboží a cenné papíry, nesmějí býti získávána nebo zcizována za tuzemská platidla při kursu jiném, než jej stanovila Národní banka, nebo nestanovila-li ho, při kursu jiném, než je kurs vypočtený na podkladě jednak posledně známého cizozemského záznamu dotčeného platidla, jednak posledně známého, na tuzemské burse úředně znamenaného kursu měny cizozemského bursovního místa.

(1) Jen s povolením Národní banky jest dovoleno úplatně nabývati drahých kovů, zcizovati a zastavovati je, leč by nabyvatelem byla osoba oprávněná podle odstavce 2.

(2) Osobami oprávněnými jsou osoby, které v rámci svého živnostenského oprávnění nebo při výkonu svého povolání anebo provozu podniku drahé kovy opracovávají nebo zpracovávají, anebo zboží z drahých kovů prodávají (včetně zubních lékařů, dentistů, zubních techniků a příslušníků dentálních živností) a jimž zároveň Národní baroka udělí všeobecné povolení podle odstavce 1.

(3) Národní banka může:

a) vyhraditi si nabývání drahých kovů vytěžených a vyrobených v tuzemsku a vykupovati je proto od těžařů a výrobců;

b) stanoviti povinnosti, které mají osoby oprávněné (odstavec 2) zachovávati při nabývání drahých kovů a nakládání s nimi, jakož i povinnost vésti záznamy a podávati hlášení,

c) stanoviti cenu, za kterou smí býti drahých kovů nabýváno nebo za kterou smějí býti zcizovány; pokud drahé kovy ve tvaru polotovarů, solí a zboží j sou určeny k průmyslovým neb živnostenským účelům, stanoví jejich cenu nejvyšší úřad cenový v dohodě s Národní bankou,

d) stanoviti, že předpisy tohoto paragrafu se na určité druhy drahých kovů nevztahují.

Jen s povolením Národní banky jest dovoleno:

a) převáděti tuzemské i cizozemské cenné papíry s devisového tuzemce na devisového cizozemce do vlastnictví, jako zástavu nebo z jiného důvodu jakýmkoliv způsobem (účetním převodem, vložením do úschovy, přepsáním úschovy na jiné jméno, vydáním a pod.),

b) převáděti tuzemské i cizozemské cenné papíry s devisového cizozemce na devisového tuzemce do vlastnictví, jako zástavu nebo z jiného důvodu,

c) převáděti cizozemské cenné papíry s devisového tuzemce na devisového tuzemce do vlastnictví, jako zástavu nebo z jiného důvodu,

d) zřizovati a udržovati jakékoliv úschovy (depositní účty) tuzemských a cizozemských cenných papírů v tuzemsku ve prospěch devisových cizozemců, aneb v cizině ve prospěch devisových tuzemců, jakož i měniti práva k těmto úschovám cenných papírů.

Jen s povolením Národní banky jest dovoleno nakládati:

a) s pohledávkami vůči devisovému cizozemci, leč by šlo o vybrání pohledávky a odvedení vybrané částky Národní bance podle § 8,

b) s pohledávkami devisového cizozemce vůči devisovému tuzemci,

c) s pohledávkami mezi devisovými tuzemci ve prospěch devisového cizozemce.

(1) Dobropisy a zatížení na cizozemském účtě lze konati jen na podkladě povolení Národní banky uděleného k úkonu, kterého se dobropis nebo zatížení týká, je-li podle tohoto zákona povolení k takovému úkonu zapotřebí.

(2) Cizozemským jest účet, který se vede na jméno devisového cizozemce, jakož i účet vedený na jméno devisového tuzemce, kterým jest oprávněn nebo spoluoprávněn disponovati devisový cizozemec nebo kterým se disponuje z ciziny.

(3) Cizozemské účty jest označiti nadpisem "cizozemský účet".

(4) Cizozemské účty u peněžních ústavů nebo peněžních podniků mohou býti přeměněny na tuzemské účty jen se souhlasem Národní banky.

(1) Jen s povolením Národní banky jest dovoleno

a) poskytovati devisovému cizozemci úvěry všeho druhu jak v tuzemské, tak i v cizí měně,

b) přijímati úvěry všeho druhu v tuzemské

nebo v cizí měně od devisového cizozemce, nebo dáti si je od něho přislíbiti,

c) zaručovati se a poskytovati jistoty jakéhokoli druhu devisovému cizozemci za závazky kohokoli, nebo devisovému tuzemci za závazky devisového cizozemce,

d) přijímati záruky a jistoty jakéhokoliv druhu od devisového cizozemce za závazky kohokoliv, nebo od devisového tuzemce za závazky devisového cizozemce.

(2) Povolení podle odstavce 1, písm. a) a b) není třeba k poskytnutí nebo přijetí úvěru do výše částky účtované za zboží a vedlejší výlohy, souvisící s vývozem a dovozem zboží, nebo za služby, pokud takové uvěření nepřesahuje lhůty v obchodě obvyklé, po případě lhůty stanovené vládním nařízením vydaným podle § 11, odst. 3.

(1) Jen s povolením Národní banky jest dovoleno

a) devisovému tuzemci nabýti cizozemské nemovitosti nebo práva na ni,

b) devisovému cizozemci nabýti tuzemské nemovitosti nebo práva na ni,

c) devisovému tuzemci nabýti tuzemské nemovitosti neboť práva na ni od devisového cizozemce.

(2) Jen s povolením Národní banky jest dovoleno nakládati právními jednáními

a) s cizozemskou nemovitostí devisového tuzemce nebo s právem devisového tuzemce na cizozemské nemovitosti,

b) s tuzemskou nemovitostí devisového cizozemce nebo s právem devisového cizozemce na tuzemské nemovitosti,

c) s tuzemskou nemovitostí devisového tuzemce nebo s právem na ni ve prospěch devisového cizozemce.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro nakládání s podniky (závody), jakož i s podíly a účastmi na podnicích, společnostech a pod.

Jen s povolením Národní banky lze uzavírati pojišťovací a zajišťovací smlouvy, ze kterých by vznikly přímé závazky nebo pohledávky vůči devisovým cizozemcům.

Jen s povolením Národní banky jest dovoleno uzavírati právní jednání, jimiž vznikají, zanikají nebo se mění autorská, licenční nebo patentní práva devisových tuzemců vůči cizině, nebo devisových cizozemců vůči tuzemsku.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením stanovila, že povolení Národní banky jest třeba i k jiným v předcházejících ustanoveních ne' uvedeným jednáním, jimiž vznikají, zanikají nebo se mění

a) závazky a pohledávky vůči devisovým cizozemcům,

b) nároky k majetkovým hodnotám a práva v cizině nebo vůči devisovým cizozemcům,

c) nároky k majetkovým hodnotám a práva devisových cizozemců v tuzemsku nebo vůči devisovým tuzemcům.

(1) Jen s povolením Národní banky může devisový cizozemec nabýti tuzemské nemovitosti v dražbě.

(2) Je-li k dlužníkovu plnění, které se vymáhá soudně, třeba povolení podle tohoto zákona, povalí soud exekuci jen tehdy, je-li mu toto povolení vykázáno.

(3) Totéž platí, jde-li o vymáhání pohledávky za tuzemským dlužníkem, kterou cizozemec postoupil tuzemci.

(4) Povolení potřebné k plnění dlužníkovu může si vyžádati i věřitel.

(5) V usnesení o povolení exekuce vyznačí soud, že mu bylo povolení (odstavec 2) vykázáno. Nebylo-li takové povolení soudu vykázáno, může povinná strana nebo poddlužník uplatniti tento nedostatek bez újmy možného snad rekursu odporem proti povolení exekuce.

(6) Odpor budiž vznesen u soudu, který exekuci povolil, ve lhůtě 15 dnů poté, co bylo usnesení o povolení exekuce doručeno tomu, kdo podává odpor; jinak jest vyloučen. Soud vyslechne o důvodech odporu účastníky a vykoná potřebná další šetření. Týkají-li se však důvody odporu sporných skutečností, provede o nich ústní jednání. Rozhodnutí se stane soudním usnesením. Až do rozhodnutí o odporu nebudiž v exekuci pokračováno.

(7) Národní banka může stanoviti, kdy k povolení exekuce není třeba vykázati soudu povolení podle odstavce 2.

Národní banka může požadovati zprávy o obchodech a jednáních upravených tímto zákonem, jakož i zprávy o okolnostech přímo i nepřímo závažných s hlediska devisového hospodářství. Může také stanoviti, aby byly vedeny potřebné záznamy. Na požádání Národní banky jest jí předložiti k nahlédnutí obchodní (hospodářské) knihy, doklady a jiné písemnosti.

(1) Národní banka může povolení podle tohoto zákona činiti závislým na splnění určitých podmínek, které by zabezpečily dosažení účelů sledovaných tímto zákonem, a vybírati k úhradě správních výloh poplatky až do výše 1% hodnot, kterých se povolení týká.

(2) Kde se v tomto zákonu vyžaduje povolení Národní banky, může Národní baňka stanoviti, ve kterých případech a za jakých podmínek není třeba tohoto povolení.

(3) Pokud jednání vázaná tímto zákonem na povolení provádí Národní banka sama, není k nim třeba povolení.

(4) Povolení udělené podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných nenahrazuje povolení potřebné podle jiných předpisů.

(5) Povolení udělené Národní bankou platí pro všechny zúčastněné (smluvní) strany.

(6) Opatření obecné povahy, vydaná Národní baňkou podle tohoto zákona, vyhlásí ministr financí ve Sbírce zákonů a nařízení, a jde-li o opatření podle § 11, v Úředním listě.

Ministerstvo financí a Národní banka budou při provádění tohoto zákona dbáti dohody o Mezinárodním měnovém fondu. Pokud by použití tohoto zákona bylo v rozporu s povinnostmi, převzatými přístupem Československé republiky ke zmíněné dohodě, stanoví se podle § 27, odst. 2 a 6, ve kterých případech a v poměru ke kterým zemím se povolení Národní banky nevyžaduje.

(1) Ministerstvo financí nebo jím pověřené finanční orgány jsou oprávněny prováděti za účelem dohledu nad. zachováváním tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných prohlídky osob, zásilek, zavazadel, dopravních prostředků, dále obchodních knih, hospodářských, živnostenských a jiných zápisů peněžních ústavů, peněžních podniků, závodů a jednotlivců, požadovati od majitele podniku nebo jeho zástupce vysvětlení, vyžádati si potřebné doklady a podle volného uvážení přibrati k těmto úředním úkonům i znalce. Osoba nebo závod, jehož se znalecké zkoumání týká, j sou oprávněny žádati, aby ke znalcům ustanoveným úřadem nebo Národní bankou byl přibrán na jejich náklad znalecký důvěrník jimi navržený.

(2) Při prohlídkách musí úřady šetřiti zákonných předpisů o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního, jakož i dbáti toho, aby prohlídkami byla železniční a poštovní přeprava rušena pokud možno nejméně.

(3) Náklady přibrání znalce jsou části nákladů trestního řízení.

(4) Jakékoliv úmyslné jednání nebo úmyslné opominutí, kterým by provádění prohlídky podle odstavce 1 bylo mařeno nebo ztěžováno, se trestá, pokud nezakládá skutkovou povahu trestného činu stíhatelného podle všeobecného trestního zákona, j oko prostý důchodkový přestupek podle § 33, odst. 4.

(5) V dohodě s příslušnými ministerstvy mohou býti také jiné než v odstavci 1 zmíněné orgány pověřeny úkony dohledu ve věcech devisových.

Všechny veřejné úřady jsou povinny podporovati ministerstvo financí a Národní banku při provádění úkolů uložených jim. tímto. zákonem a oznamovati jim k jejich dožádání všechny potřebné údaje, pokud tomu nejsou na závadu zvláštní ustanovení anebo naléhavé ohledy služební.

Okresní finanční ředitelství mohou toho, kdo vůbec nebo řádně nesplnil odvodovou, ohlašovací a oznamovací povinnost uloženou podle tohoto zákona, vyzvati, aby v určité lhůtě povinnost splnil, a zároveň mu pohroziti, že mu bude uložena pořádková pokuta číselně přesně určená, neučiní-li tak; tato pokuta nesmí přesahovati 10.000 Kčs. Neuposlechne-li vyzvaný bez dostatečné omluvy této výzvy, může býti bez újmy trestních následků podle § 33 tohoto zákona potrestán pořádkovou pokutou, kterouž mu bylo pohroženo. Výzvu s pohrůžkou pokuty lze opakovati a pokutu opětovně ukládati. Do nálezu okresního finančního ředitelství, jímž se ukládá pořádková pokuta, lze u tohoto úřadu do 15 dnů ode dne doručení podati odvolání nadřízenému finančnímu úřadu, který rozhodne s konečnou platností.

(1) Je-li důvodné podezření, že porušením nebo obcházením platných předpisů mají býti majetkové hodnoty odňaty devisovému hospodářství, mohou ministerstvo financí nebo s jeho zmocněním finanční úřady druhé stolice naříditi, že se s majetkem nebo s určitými částmi majetku podezřelých osob smí nakládati jen s povolením a podle směrnic úřadu, který nařízení vydal. Za těchže předpokladů mohou uvedené úřady učiniti i jiná zajišťovací opatření, jichž jest třeba, aby se zabránilo zamýšlenému přesunu majetku.

(2) Okresní finanční ředitelství, jakož i jiné finanční úřady zmocněné k tomu ministerstvem financí mohou za předpokladů odstavce 1 při nebezpečí z prodlení učiniti předběžná zajišťovací opatření, jichž je třeba, aby se zabránilo zamýšlenému přesunu majetku. V tomto případě musejí si vyžádati neprodleně dodatečné schválení ministerstva financí. Zruší-li ministerstvo financí zajišťovací opatření, zpraví o tom stranu úřad, který je nařídil.

(3) Rozhodnutí vydané podle odstavců 1 a 2 nabývá platnosti doručením nebo, není-li doručení možné, uplynutím dne, kdy bylo uveřejněno v Úředním listě.

(4) Před vydáním rozhodnutí podle odstavce 1 vyslechne úřad podezřelou osobu; při nebezpečí z prodlení, nebo není-li pobyt podezřelé osoby znám, může však býti od výslechu upuštěno.

(5) Státní a jiné veřejné úřady nebo orgány jsou na dožádání povinny v mezích své působnosti poskytovati pomoc při výkonu opatření podle odstavců 1 a 2.

(6) Výlohy opatření učiněného podle odstavců 1 a 2 postihují osobu, proti níž opatření směřuje, leč by opatření jako již od počátku neodůvodněné bylo zrušeno. Výlohy, jejichž výši a způsob zaplacení určí ministerstvo financí, se vymáhají podle předpisů o vymáhání přímých daní.

1. Kdo úmyslně nebo vědomě

a) koná nebo přijímá platy proti ustanovením §§ 7, 10 nebo 11,

b) nesplní odvodovou povinnost podle § 8 nebo podle § 9,

c) vyváží do ciziny nebo dováží z ciziny platidla, cenné papíry a drahé kovy proti ustanovení § 12,

d) vyváží dary, svršky a cenné předměty proti ustanovení § 14,

e) nabývá nebo zcizuje cizozemská platidla, drahé kovy nebo cenné papíry, anebo jinak s nimi nakládá proti ustanovením §§ 15, 16, po případě 17,

f) nakládá s pohledávkami proti ustanovení § 18,

g) přijímá nebo poskytuje úvěry, záruky anebo jiné jistoty proti ustanovení § 20,

h) nakládá právními jednáními s nemovitostmi, podniky nebo účastmi, anebo jich nabývá proti ustanovení § 21,

i) uvádí nesprávné nebo neúplné údaje skutkových okolností, nebo jich používá, aby vylákal pro sebe nebo pro někoho jiného povolení nebo doklad, jichž jest třeba podle tohoto zákona nebo podle předpisů na jeho podkladě vydaných, nebo aby se vyhnul povinnosti tímto zákonem stanovené,

bude potrestán, není-li čin přísněji trestný podle ustanovení trestního zákona, za těžký přestupek důchodkový pokutou ve výši jednoduché až desetinásobné hodnoty předmětu trestného činu, při čemž se může uložiti i trest vězení od jednoho dne do jednoho roku.

(2) Spáchal-li obviněný trestný čin podle odstavce 1 za přitěžujících okolností, zejména

a) použil-li podvržených, padělaných nebo porušených listin, předstíraných jmen nebo zápisů v obchodních knihách, anebo jiných prostředků k oklamání zvláště způsobilých,

b) snažil-li se uniknouti svému zadržení anebo zadržení předmětu trestného činu používaje při tom dopravních prostředků, nebo snažil-li se tímto způsobem po zadržení osvoboditi sebe nebo předmět trestného činu,

c) dopouští-li se trestných činů uvedených v odstavci 1 po živnostensku nebo ze zvyku,

d) spáchal-li trestný čin společně s dvěma nebo více osobami,

e) byl-li již pro porušení devisových předpisů právoplatně odsouzen a dopustil-li se opět trestného činu podle odstavce 1 do pěti let po odsouzení,

f) převyšuje-li hodnota předmětu trestného činu 200.000 Kčs, bude vedle pokuty uložen trest vězení od jednoho dne do jednoho roku; převyšuje-li však hodnota předmětu trestného činu 1,000.000 Kčs, bude uložen vedle pokuty trest tuhého vězení do dvou let.

(3) Nelze-li hodnotu předmětu trestného činu zjistiti, ani přibližně odhadnouti, budiž uložena pokuta až do 1,000.000 Kčs.

(4) Kdo jedná proti ustanovením tohoto zákona nebo proti předpisům a příkazům podle něho vydaným, bude potrestán, nejde-li o čin trestný podle odstavce 1, za prostý přestupek důchodkový pokutou do 200.000 Kčs.

(5) Pro případ nedobytnosti pokuty budiž uložen náhradní trest vězení od jednoho dne do jednoho roku. Náhradní trest vězení stanoví se ve výměře jeden den za sto až tři sta korun podle míry zavinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů viníkových.

(6) Stejně jako pachatel bude potrestán, kdo návodem, povzbuzováním, nabízením, radou, utvrzováním slibem nebo poskytnutím pomoci, zejména též nesprávným vedením obchodních a hospodářských knih nebo jinak úmyslně působí ke spáchání nebo při spáchání trestného činu jinou osobou. Totéž platí pro toho, kdo po spáchání trestného činu jinou osobou působí k tomu, aby účelu trestného činu bylo dosaženo, nebo aby opatřil sobě nebo někomu jinému z něho prospěch.

(7) Při ukládání pokut podle tohoto zákona neplatí ustanovení trestního zákona důchodkového o nejvyšší výměře pokut.

(8) Na upuštění od trestního řízení nemá obviněný právního nároku.