(1) Vlastníku objektu, na jehož obnovu byla poskytnuta podpora podle tohoto zákona, se ukládají, není-li to vyloučeno vzhledem k povaze objektu,

1. tyto povinnosti:

a) provésti obnovu ve lhůtě určené výměrem o udělení podpory (je-li objekt obnovován mimo řízení podle části I. tohoto zákona);

b) prokázati do 30 dnů po dokončení stavby potvrzením stavebního úřadu, že stavba byla provedena podle schválených plánů, do 6 měsíců hodnověrně prokázati skutečný náklad na obnovu a podle uvážení úřadu podrobiti se úřednímu přezkoumání těchto údajů na místě;

c) jde-li o budovu, pojistiti ji proti škodám způsobeným ohněm, výbuchem nebo bleskem alespoň na částku stanovenou při udělení nebo zvýšení podpory, opatřiti vinkulaci pojistky ve prospěch věřitele zaručené zápůjčky a udržovati budovu pečlivě v dobrém stavu;

d) řádně platiti daně s přirážkami a jiné veřejné dávky a poplatky, postihující nemovitost nebo její výnos, jakož i plniti včas všechny splatné povinnosti ze zaručené zápůjčky i ze zápůjček předcházejících, řádně platiti pojistné [písm. c)] a kdykoli příslušnému ministerstvu prokázati, že se tak stalo;

e) vypověděti zaručenou zápůjčku, vyzve-li jej k tomu příslušné ministerstvo (vzhledem k možnosti získání zápůjčky za výhodnějších podmínek a pod.);

f) nahraditi státu všechny platy, které stát za něho učinil z důvodu záruky;

g) ohlásiti příslušnému ministerstvu, má-li dostati nebo dostal náhrady za škody (zálohy) na poškozeném (zničeném) objektu nebo jinou podporu, příspěvek a pod. na jeho obnovu, a použíti jich na snížení zaručené zápůjčky (§ 20, odst. 4);

h) vymazati na výzvu příslušného ministerstva (jde-li o zaručenou hypotekární zápůjčku) zcela nebo zčásti zástavní právo za předcházející zápůjčky, pokud pohledávky jím zajištěné zanikly; tento závazek bude poznamenán v pozemkové knize;

2. tato omezení:

a) nesmí provésti podstatné stavební změny na objektu nebo změny v jeho užívání bez souhlasu příslušného ministerstva;

b) nesmí zciziti zcela ani zčásti ani dále zatěžovati objekt bez svalení příslušného ministerstva; jde-li o zaručenou hypotekární zápůjčku, vloží se do pozemkových knih ve prospěch státu na návrh příslušného ministerstva zákaz zcizení a zavezení;

c) nesmí postoupiti ani zastaviti nárok na státní příspěvek a bez souhlasu příslušného ministerstva ani pohledávky nájemného ze stavebního objektu; jednání odporující této, povinnosti jsou právně neúčinná;

d) nesmí převésti - jde-li o zaručenou hypotekární zápůjčku, která ještě není úplně splacena - nevymazané zástavní práva na novou zápůjčku; toto omezení bude poznamenáno v pozemkové knize.

(2) Nedodrží-li vlastník objektu některé povinnosti nebo omezení, uložené mu v odstavci 1, bude povinen zaplatiti státu podle rozhodnutí příslušného ministerstva pokutu do výše 10% zaručené zápůjčky.

(1) Právní poměry mezi státem a vlastníky objektů, založené udělením, podpory, nejsou právními poměry podle soukromého práva a nemůže tudíž býti o nich rozhodováno pořadem práva.

(2) Po dobu platnosti státní záruky může býti povolena exekuce vnucenou správou nebo nucenou dražbou jen se souhlasem příslušného ministerstva. Taktéž pohledávky nájemného ze stavebního objektu, na jehož obnovu byla poskytnuta podpora, nemohou býti postiženy exekucí po dobu platnosti státní záruky bez souhlasu tohoto ministerstva. Exekucí nemůže býti postižen ani nárok na státní příspěvek.

Od dávek a poplatků j sou osvobozeny:

1. písemnosti a úřední úkony, jichž je třeba k provedení obnovy u rámci tohoto zákona s výjimkou smluv, jimiž se zadává provedení stavebních prací;

2. právní jednání a knihovní zápisy o převodu pozemkových ploch k úpravě stavenišť (§§ 9 a 10), pokud hodnota plochy, kterou vlastník nabývá, nepřevyšuje hodnotu plochy jím odstoupené; převyšuje-li ji, vyměří se poplatek z rozdílu obou hodnot;

3. listiny a knihovní zápisy, kterých je třeba k přenesení téhož práva nebo závazku na, nemovitost téhož vlastníka, získanou novým rozdělením pozemků podle tohoto zákona;

4. žádosti za udělení státní podpory, jejich přílohy, žádosti za vydání potvrzení, která je povinen vlastník předložiti podle § 24, a tato potvrzení; pokud slouží výhradně tomuto účelu;

5. dlužní (úvěrní) listiny a knihovní zápisy o zápůjčkách (úvěrech) zaručených státem podle tohoto zákona, dále listiny o postoupení zápůjčky státu podle § 20, odst. 5 a listiny (kvitance a výmazná prohlášení) o úplném nebo částečném zaplacení zaručené zápůjčky.

Pro řízení podle tohoto zákona platí pokud zákon neustanovuje jinak předpisy vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

Při povolování podpor podle části II. na Slovensku se nahradí ustanovení výměru (§ 7) o tom, že určitý objekt má býti obnoven, prohlášením stavebního úřadu; že obnova není v rozporu s pokyny s hlediska širšího plánování a vzhledem k místním poměrům je nezbytně nutná a účelně navržená. Působnost, vyhrazená podle části II. ministerstvu dopravy, po případě ministerstvu ochrany práce a sociální péče, vykonává na Slovensku příslušný pověřenec v dohodě s pověřenci pro finance a věci vnitřní; žádost o státní záruku nebo příspěvek se podává u stavebního úřadu.

Působnost, která podle tohoto zákona přísluší zemskému národnímu výboru, vykonává v hlavním městě Praze ústřední národní výbor. Na místo zemských komisí se zde zřídí jedna nebo více městských komisí pro obnovu; oblastní komise nebudou zřizovány.

Jednání nebo opomenutí, příčící se předpisům § 24, odst. 1, č. 1, písm. g) a č. 2, písm. a) toho zákona, trestají - pokud nejde o čin soudně trestný - okresní národní výbory pokutou do 100.000 Kčs nebo vězením do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty. Zároveň s pokutou se vyměří pro případ nedobytnosti náhradní trest vězení podle míry zavinění do 6 měsíců. Byl-li vedle pokuty uložen trest na svobodě, nesmí spolu s náhradním trestem vězení činiti více než 6 měsíců.

Tento zákon nabývá účinnosti prvým dnem po vyhlášení; provedou jej ministři dopravy, ochrany práce a sociální péče, financí a vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Ničivé válečné události dolehly na území státu nestejnoměrně: vedle míst vůbec nedotčených a vedle obcí, kde škody na stavebních objektech jsou ve svém celku omezeného rozsahu, po případě jen ojedinělé, byla v některých částech státu zcela devastována více méně rozsáhlá území s městy a obcemi.

Nouzovým způsobem byly odstraňovány ty škody a závady na stavebních objektech, jejichž okamžité, aspoň částečné odčinění bylo ve veřejném zájmu nezbytné. To byla tak zvaná okamžitá opatření, prováděná podle vládního nařízení č. 107/1944 Sb., jež arciť nemohla nahradit úpravy definitivní. Přesto že pod označením okamžitých opatření bylo provedeno mnoho konečných oprav, zbývá ještě-velká většina jednotlivých poškozených objektů, jež je nutno uvést do pořádku; nelze tu nadále trpěti nouzové opravy a třeba též uvésti do opravných a obnovovacích prací řád. To je jeden z úkolů osnovy, nikoli však jediný. Zvláštním jejím cílem je vyřešení stavební obnovy míst zcela zničených nebo tak těžce zasažených, že v nich na př. nutno obnoviti celé čtvrti. Osnova při tom vychází s hlediska, že obnovy těchto obcí třeba využíti ke zlepšení dřívějšího stavu, což v širším měřítku platí též o obnovovacích pracích na jednotlivých objektech a budovách. Obnovy tedy nutno využíti pra postup, který ze ztrát, jež jednotlivá mísu postihly, hledí vytěžiti co nejvíce positivního pro jejich budoucí rozvoj. Svědčilo by o nepochopení nabízející se. příležitosti, kdybychom neobnovili zničené obce způsobem vyhovujícím jak veřejným zájmům, jimž až dosud byly vadami své výstavby na překážku, tak požadavkům kladeným dnes nabudování zdravých, účelných a ladných sídlišť. Tento způsob se osvědčí v dalším jako jedině hospodárný; vždyť jsou známy národohospodářské škody vznikající vadnou výstavbou obcí, nedostatečným respektováním veřejných zájmů (nejčastěji potřeb veřejné dopravy a zdravotnictví) i nedostatkem přípravy na budoucí vývoj. Proto třeba stavební obnovu zejména tam, kde hromadné škody činí rozhodný zákrok nezbytným, prováděti nikoli jako navrácení v předešlý stav, nýbrž jako přebudování, že se tak stane s největší možnou úsporností, je samozřejmé a této zásady je v osnově soustavně a úzkostlivě dbáno.

Osnova dělí se na čtyři části. Z nich prvá řeší technickou stránku stavební obnovy, část druhá upravuje státní podporu na obnovu, v části třetí se poskytují poplatkové úlevy a do poslední části byla shrnuta ustanovení společná, trestní a závěrečná.

K jednotlivým ustanovením I. části osnovy se podotýká:

Pojem stavební obnovy je definován s ohledem na hospodárnost jejího objemu. Při tom výrazem "stavební objekt" objasňuje tento předpis, že osnově nejde jen o obnovu obytných domů, a skutečně, přihlédneme-li na př. k poměrům jen na bývalém benešovském cvičišti, vysvitne nám jasně, že obnovovací práce musí zde zahrnouti vedle vybudování budov i obnovu studní, cest, vedlejších komunikací, stavbu mostů, můstků a lávek, elektrického vedení, transformátorů a vůbec veřejných zařízení všeho druhu. Obnova obce zahrne vše, bez čeho si sídliště nelze představiti a co je zároveň předmětem stavební činnosti. K pojmu stavební objekt vrací se osnova ještě v části II., kde pro poskytování státní podpory tento pojem šířeji vymezuje (§ 16, odst. 3). Při tom se obnoví obec jen v tom rozsahu, který odpovídá nezbytné potřebě s ohledem na počet obyvatel zůstavších v obci a na její hospodářskou funkci (obec zemědělská, průmyslová, dopravní křižovatka atd.).

Byla již učiněna zmínka o tom, že pod označením "okamžitých opatření" byly porůznu prováděny úplné obnovy staveb, na př. i nástavby celých pater a p. Docházelo při tom k nehospodárnostem se stavebními hmotami, jež pak chyběly na místech, kde potřeba byla naléhavější. I jinak však uvolněním stavební disciplíny během stavební sezony 1945 náprava škod na stavebních objektech volila ke škodě celku cestu svépomoci, jež pro nesoustavnost a roztříštěnost dosáhla jen malého výsledku celkového úsilí. Značnou vinu na tom nese neujasněnost kompetenčního rozvrhu, vyplynuvší v době porevoluční z poměrů okupačních. Proto § 1 osnovy vytyčuje jako zásadu jednotnost celé akce stavební obnovy pod vedením ministerstva dopravy, jehož sektor "veřejná správa technická", jakožto ústřední orgán veřejné stavebně-technické služby, je k tomuto úkolu odborně kvalifikován. Toto ministerstvo bude vydávati směrnice pro postup nižších stolic a jejich orgánů, a to v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady. Pro urychlení této činnosti a její pružnost je zamýšleno utvořiti komisi se stálými zástupci zúčastněných úřadů, která by nejprve vypracovala základní směrnice a potom se pravidelně scházela a vždy ihned vyřídila všechny naskytující se otázky. Zde budou míti zúčastněné úřady možnost uplatniti své odborné zájmy.

Stanovena je i zde zásada, že každé opravné práce nutno využíti k zlepšení dřívějšího stavu; podrobnosti v tomto směru obsahují příslušná ustanovení další (§ 13).

Toto ustanovení bere ohled na skutečnost, že normální vybavení technické služby v 1. správní stolici nestačí na rozsáhlé úkoly, jež s obnovou souvisí, a že třeba na druhé straně zaručiti od počátku převahu jednotícímu hledisku vyšší stolice.

Je snahou osnovy klásti při rekonstrukci obcí důraz na využití všech zkušeností, jichž bylo vůbec nabyto při obnově devastovaných území a sídlišť, kteréžto zkušenosti se shromažďují především u zemských národních výborů. Také třeba zaručiti pořádání jednotlivých obnovovacích akcí podle jejich naléhavosti vzhledem k celku, což rovněž lze svěřiti jen instanci s rozhledem po větší části státního území. Tyto důvody vedly k vytvoření zvláštních orgánů, jimž příprava a odborné vedení obnovy jsou svěřeny: K jejich složení není co podotknouti, protože jde o zemské komise, jmenuje jejich členy zemský národní výbor. Dostane se jim podrobných směrnic podle § 1, odst. 2 o tom, jak mají říditi obnovu jednotlivých území, měst a obcí, důležitých pro jisté veřejné zájmy (na př. obrana státu, osidlování, průmysl, zemědělství, doprava); ministerstvo dopravy postupuje tu v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními úřady, jak to uvedl již v § 1, odst. 2. Podle potřeby mohou se zástupci těchto úřadů jako znalci účastniti jednání na místě samém (viz § 8).

Jednotné provádění obnovy, i když bude takto řízena, mohlo by býti podstatně ztěžováno nejednotnosti postupu jednotlivých stavebníků, jimiž v rámci rekonstrukce mají býti budovy obnoveny. Povaha obnovovacích prací je přizpůsobena nadřaděným hlediskům, jež v konkrétním případě mohou míti za následek určité, někdy třeba jen zdánlivé tvrdosti, způsobilé ohroziti povolnost jednotlivých vlastníků nemovitostí a tím jednotnost jejich postupu. Třeba-li provésti akci rychle, pak nelze připustiti, aby rekonstrukce nemovitostí zahrnutých do prováděných obnovovacích prací byla tříštěna neorganizovaným stavěním jednotlivců a tak zbytečně zdržována. Proto výměr (§ 7) určí kvalifikovanou osobu, jíž připadá řízení obnovy v obci a často i provedení všech úkolů, jež během obnovy (na př. ve stavebním řízení, při opatřování úvěru) by museli vykonati dotčení stavebníci sami.

Protože uplatňování tohoto zákona.bude míti závažné důsledky (zejména i hospodářské), je třeba předem výslovně stanoviti, na které určité obce se zákon vztahuje. Při tom bude zároveň rozhodnuto, zda je tu již podklad pro spořádanou výstavbu obce v podobě schváleného upravovacího plánu, jenž vyhovuje i nynějším požadavkům; v kladném případě se usnadní práce zemské komise, protože tím odpadne nejobtížnější součást výměru o obnově (§ 7). Tím se zároveň dává možnost vysloviti, že obecní upravovací plán, jestliže je již zastaralý nebo z jiných důvodů nedokonalý, se jako nevyhovující zbavuje účinnosti.

Odstranění trosek a sutin je předpokladem nové stavební úpravy a představuje ve svém celku nejen velký, nýbrž i důležitý pracovní úkol.

Podle tohoto ustanovení se mají uvolniti jak veřejná prostranství v zájmu dopravy, tak i vyčistiti samotná staveniště, což je potřebné z důvodů zdravotních (odstranění eventuelních zasypaných hnijících předmětů, nebezpečí krys) i v zájmu dobrého vzhledu. Na prvém místě jde tu o celkem přirozenou povinnost vlastníka objektu, který si při tom může opatřiti ještě použitelné stavební hmaty, dosud poměrně vzácné; nesmí s nimi ovšem zatím sám nakládati (aby nepředbíhal plánovité obnově), ale ve většině případů jich bude nepochybně použito pro obnovu jeho nemovitosti.

Povinnost obce se tu stanoví teprve jako druhotná, při čemž obec nabývá vlastnictví k hmotám při tom získaným. Zpravidla tu nepůjde o úkol technicky tak obtížný, aby nebylo možno přikročiti k.povinné službě občanstva (§ 39 fin. novely č. 329/1921 Sb.), nenajde-li obec jiné řešení.

Náklad na odstranění sutin a trosek se vždy započítá do nákladu na obnovu příslušného objektu, protože je její nezbytnou podmínkou. U objektů, které z jakýchkoli důvodů (zpravidla ovšem veřejných) nebudou obnovovány, tento způsob úhrady odpadá a náklady tedy ponese bud' vlastník nebo patrně nejčastěji - obec.

Nezbytným základem pra uskutečnění obnovy (zejména pro stránku finanční) je spolehlivé odborné zjištění stavu poškozených objektů. Stát, který bude ve značné míře poskytnutím státní záruky a státního příspěvku financovati obnovu, má důležitý zájem na tom, aby bylo bezpečně zjištěno, zda a jaká část stavby je ještě použitelná a jaký tedy bude skutečný rozsah obnovovacích prací. Tuto akci nutno provésti v nejkratší době, a to ještě před zahájením stavební sezony, aby bud' se nebrzdily stavební práce nebo akce nepřišla až po obnově, kdy bude stěží možno zjistiti původní stav. Protože státní stavební služba není dosud tak vybudována, aby tubo nárazovou práci sama zdolala vedle běžných úkolů, bude nutno použíti úř. aut. civilních inženýrů jako znalců.

Provádí-li se již tato akce, bylo by nehospodárné, aby se zároveň odborně nepřezkoušely škody přihlášené podle dekretu presidenta republiky č. 54/1945 Sb. I zde je důvodem důležitý finanční zájem státu (poskytování záloh a později event. vlastních náhrad za válečné škody) a rovněž zde je nebezpečí v prodlení, zvláště když smíšené komise podle uvedeného dekretu zatím ještě ani nebyly zřízeny; škoda zjištěná znalcem bude potom podkladem pro jednání těchto komisí. Určení, zda a jaká část zálohy na náhradu válečné škody se vztahuje na postiženou nemovitost, má význam pro řešení finanční. (§ 20, odst. 4).

Výměr o obnově jednak nahrazuje upravovací plán pro účely obnovy tam, kde obec nemá vůbec takového plánu nebo kde dosavadní nevyhovuje, jednak činí opatření, jimiž se zajišťuje a řídí provedení obnovy padle uvedeného plánu nebo pokynů jej nahrazujících.

Výměr nejprve zjišťuje skutkové podklady pro obnovu (odstavec 2), t. j. souhrnné výkazy stavebních ztrát a kolik z nich je nutno co nejdříve nahraditi; ve shodě s již uvedenou zásadou úspornosti se tu omezuje obnova na míru skutečně nezbytnou. Rozhodnou tu bude zejména také skutečnost, kolik obyvatel obec opustilo nebo opustí, aby se přestěhoval do pohraničí, zda zůstane nebo jakým změnám bude podroben místní průmysl a pod.

Další jeho obsah (odstavec 3) je teprve vlastní disposicí pro konkrétní rozsah a způsob obnovy. Aby se neprejudikovalo budoucím úpravám, omezí se stavební činnost a definitivní obnovovací práce na to území obce, o jehož použití není sporu [odst. 3., písm. a)]. Jakmile některé otázky zůstanou otevřeny, postupuje se podle odstavce 3, písm. b).

V odstavci 4 je pamatováno na to, aby obnova průmyslových závodů vůbec a. některých jiných živnostenských provozoven se děla shodně s plánovitým řízením výroby. Nebude-li v době přípravy a vydání výměru ještě známo stanovisko ministra průmyslu, upustí se zatím od pojetí provozovny do výměru; podle okolností se může výměr později doplniti (odstavec 6).

Možnost podati odvolání z výměru byla v zájmu urychlení a zjednodušení přiznána jen obci, která na stavební úpravě má nesporný a zásadní zájem. To má ovšem za následek, že výměr nenabývá účinnosti proti jednotlivým vlastníkům, ačkoli bude někdy znamenati značný zásah do jejich postavení, zejména po stránce hospodářské. Tito vlastníci se budou moci brániti proti výměru až teprve ve spojení s konkrétním řízením parcelačním nebo stavebním, při tom bude přihlíženo k průběhu místního ohledání (§ 8, odst. 3 a § 14, odst. 1, č. 1). Tímto spojením dvou jinak samostatných řízení o výměru a obnově (odvolání k ministerstvu dopravy) a podle stavebních předpisů se dosáhne podstatného zjednodušení.

Těžisko činnosti komisí, klade osnova do jednání na místě samém; každá postižená obec musí býti komisí dvakráte navštívena, a to po prvé proto, aby druhá návštěva, t. j. vlastní místní ohledání bylo řádně připraveno tak, aby na něm mohla komise zaujmouti konečné stanovisko ke všem otázkám souvisícím s obnovou a projednati je podle předpisů správního řízení.

Odstavce 4 a 5 sledují zjednodušení řízení.

Vyplývá z tendence osnovy - využití obnovy ke zlepšení dosavadní výstavby, - že nevyhovující zastavění v obcích bude třeba postaviti na novou základnu účelnějším vyřešením dosavadních stavenišť, tedy přeparcelací stavebních pozemků v obnovované části obecního území. Půjde tu jednak při zachování dosavadního počtu stavenišť o odstranění parcel nevyhovujících velikostí, tvarem nebo polohou, což lze provésti změnou stavenišť nebo jejich částí, jejich tvarovým zúčelněním a pod., jednak o nový rozvrh výstavby vůbec, při čemž počet stavenišť musí býti měněn. To zde znamená dělení dosavadních stavenišť, popřípadě jejich slučování ve větší jednotky. Snadnější bude ovšem řešení tam, kde zmenšení počtu stavenišť odpovídá zmenšení počtu stavebníků nebo obnovovaných budov (pokles obyvatelstva v obci nebo jiné změny spojené se zmenšením potřeby budov). Není-li tomu tak a třeba-li vybudovat více budov, než jich pojmou nově navržená staveniště, nutno pro tyto budovy, resp. pro stavebníky, na něž se na, původních místech již nedostalo, opatřiti staveniště nová. Je pravděpodobné, že zde vzniknou často potíže. Menší opravy stavenišť co do velikostí i tvaru lze arciť zpravidla provésti dohodou zúčastněných vlastníků snáze, než jde-li o změny zásadní, pro všechny případy nutno ovšem pamatovati na možnost vyvlastnění.

Pro novou úpravu jsou ovšem rozhodné veřejné zájmy (zlepšení výstavby po stránce zdravotní, dopravní aj.) a proto se upouští od dosud platné zásady dobrovolnosti parcelace, avšak v mezích, které zůstávají volnými po uspokojeni uvedených veřejných potřeb, nutno dbáti osobních zájmů a přání vlastníkových.

Z důvodu účelnosti a urychlení akce shrnuje tento předpis řízení parcelační s přípravou vyvlastnění ploch nezbytných pro uskutečnění přeparcelace, jež nebylo možno opatřiti dohodou vlastníků pozemků.

Pokud jde o náhradu za vyvlastněné pozemky, přebírá osnova povšechně zásady použité v opatření Stálého výboru č. 291/1938 Sb. a stanoví, že se přiznává přiměřená náhrada, již definuje odstavec 3.

Předpisy odstavců 4 a 6 -sledují zjednodušení a urychlení řízení.

Provedení obnovovacích prací, zejména vybudování nových objektů na místě staveb zničených, lze podstatně urychliti a zlevniti hromadnou stavební akcí; při ní bude provedeno řízení a všechna jednání (na př. úvěrová) pro všechny stavebníky zároveň, dále bude možno účelně využíti dopravních prostředků, odborných pracovníků, všech výhod typizace budov, jejich jednotného vybavení, použití hotových stavebních částí a p. Technické přednosti tohoto postupu jsou takové, že osnova dává komisím právo naříditi jednotnou stavební akci výměrem, jakmile pro ni zjistí předpoklady. Zde se plně projeví výhody instituce zmocněnce pro obnovu (§ 3).

Z důvodů, které jsou uvedeny v úvodu k části II (o státní podpoře), je vlastník objektu, který podle výměru musí býci obnoven, zásadně povinen obnovu provésti (po případě aspoň poskytnouti potřebné prostředky padle svých poměrů), a to i tehdy, když na obnově objektu nemá zvláštní osobní zájem. Mohou ovšem nastati případy, že obnova, která za určitých okolností může pro vlastníka znamenati dosti značné finanční zatížení, by mu podstatně ztěžovala existenci v novém bydlišti (na př. v pohraničí), kam se přestěhoval po opuštění zničeného dosavadního domova. Aby se vyloučily takovéto tvrdostí, je nutno jako výjimku připustiti možnost, že vlastník bude zproštěn povinnosti k obnově; nenalezne-li se jiný zájemce jako stavebník, nezbude, než aby obnovu provedla obec.

Poslední odstavec vytyčuje zásadní rozvrh nákladů jednotné akce.

Tam, kde jednotné provádění obnovy podle § 11 by vzhledem k rozsahu a způsobu škod nebo k jiným místním poměrům neposkytovalo zvláštního užitku, ponechá se jednotlivcům, aby ji prováděli sami. Musí ovšem postupovati přesně podle výměru a jsou pod dozorem zmocněncovým; který může kdykoliv učiniti potřebné kroky na místo liknavého vlastníka.

Tato ustanovení jsou důsledkem zlepšovací tendence osnovy. Je na místě zdůrazniti zde výslovně, že stavěti dobře, účelně a s ohledem na veřejné zájmy znamená stavěti hospodárně. Nebylo by proto správné argumentovati proti obsahu tohoto ustanovení ať poukazem na špatné hospodářské poměry vůbec, či zlou hospodářskou situaci stavebníkovou zvláště. Nesmíme totiž pouštěti se zřetele tyto závažné okolnosti:

Regulování stavební činnosti s hlediska veřejných zájmů zpravidla nemá pro stavebníka přímých nepříznivých finančních důsledků potud, že obvykle se mu neukládá, aby stavěl ve veřejném zájmu více, než měl v úmyslu, nebo nákladněji, než je v jeho silách, nýbrž zabraňuje se mu jen v tom, aby nevybočoval z určitých mezí a tím zároveň byl uchráněn nepříznivých následků pro budoucno (na př. vyvlastnění, musela-li by nevhodně umístěná stavba později ustoupiti potřebě veřejné). Tento dosavadní rámec osnova překročuje, předcházejíc tak požadavkům, které bude nutno v nejkratší době uplatniti všeobecně. Nejde tu snad o přepychové vybavení, které by si ovšem musel vlastník sám plně hraditi, nýbrž o využití všech vymožeností, které mají základní význam po stránce zdravotní a hospodárnosti ve využití hmot. Není třeba obávati se tu hospodářských chyb, protože lepší technické provedení stavby a její moderní vybavení odráží se přímo v její hodnotě a výnosu. Bude-li dbáno úzkostlivě hospodárnosti při provádění obnovy i nejvyšší účelnosti technické a pracovní, bude tu učiněn alespoň prvý krok k obnově našich obcí v lepším stavu, než byly dříve. Celkově hospodářské důsledky obnovy prováděné se zlepšovací tendencí nemohou býti nepříznivé.

Odstavec 2 přihlíží k přechodnému nedostatku stavebních hmot, o němž nelze toho času říci, jak rychle a v jaké míře bude odstraněn.

Pro řízení podle dosavadních stavebních předpisů, pokud bude postupováno podle něho při uskutečňování obnovy, jakož i pro vlastní provedení stavby se poskytují určité úlevy. Z největší části tu jde o změny, které byly povolovány již dřívějšími předpisy o stavebním ruchu (na př. hlava II. zákona č. 65/1936 Sb.).

Při obnově některých jen částečně poškozených starších staveb se mohou vyskytnouti případy, že by podle platných předpisů nebylo možno stavbu opraviti s ponecháním staré zachovalé části, nýbrž bylo by nutno ji ještě více vybourati nebo zcela zbořiti, ačkoli stavba při poměrně malé opravě může po řadu let zastávati svůj úkol bez vážnějších závad. Na takováto okolnosti pamatuje odstavec 2, který ovšem musí býti vykládán v souvislosti s ustanovením § 13 jen jako výjimka a nesmí znamenati opuštění jeho zásad.

V odstavci 3 se urychluje také řízení podle živnostenského řádu,. pokud by mohlo zdržeti provedení stavby. Je-li stavebním úřadem obec, přechází její příslušnost na úřad, který vykonává živnostenské předpisy (zpravidla okresní národní výbor); v zemi Moravskoslezské je tomu tak již nyní podle § 137 mor. stav. řádu.

Odůvodnění je obsaženo v úvodu k části II.

K řešení hospodářské stránky vedly tyto úvahy:

Obnova je odůvodněna jak zájmem jednotlivců, kteří přišli o přístřeší, tak i zájmem veřejným, aby byla obnovena možnost normálního života v krajích a obcích, které válkou nebo nepřátelskou okupací byly po hospodářské stránce ne-li zcela vyřazeny, tedy aspoň ochromeny. Předmětem tohoto veřejného zájmu jsou ovšem nejen veřejná zařízení, objekty průmyslové a pod., nýbrž i stavby obytné, protože řádné ubytování obyvatelstva je také důležitou podmínkou řádného chodu hospodářského života.

Z prvého důvodu možno žádati, aby postižený vlastník vložil do nové stavby své peníze v rozsahu přiměřeném jeho hospodářským poměrům. Je to možné tím spíše, že touto osnovou zůstává zásadně nedotčen jeho nárok na náhradu válečné škody a že se mu dostane nového objektu, který zpravidla způsobem vybudování a účelností předčí dřívější.

Uvážíme-li však dále, že po měnové reformě a opatřeních s ní související je možno u vlastníků počítati jen s velmi omezenou možností použití hotového kapitálu, že nemovitosti byly často do krajní míry zatíženy a že se cenová hladina všeobecně zvýšila, aniž však bude vždy (zejména u obytných budov) možno očekávati také přiměřeně zvýšený výnos, musíme dospěti k závěru, že budou skoro pravidlem případy, kde provedení obnovy by bylo vlastníku dnes finančně skoro nemožné, a v řadě jiných případů by jej finančně vyčerpalo tak, že by bud' ohrozilo jeho existenci nebo podstatně ztížila jeho jinou hospodářskou činnost. Z těchto důvodů v souvislosti s výše uvedenými veřejnými zájmy bude na státu, aby v takovýchto případech poskytoval podpory.

Naskýtá se ještě otázka, zda je možno ponechati jednotlivci na vůli, rozhodne-li se ke stavbě nebo dá-li přednost tomu, aby pozemek mu byl odkoupen nebo vyvlastněna. Vedle jasných případů, kde vlastník má životní zájem na obnově, bude ovšem řada takových, kde přesídlení nebo hospodářské důvody by vedly k opačnému rozhodnutí. Tu by náklad na výkup nebo vyvlastnění pozemku zvyšoval výdaje na obnovu a zpravidla i nároky na státní podporu a proto tento druhý způsob řešení nebyl v zásadě připuštěn; v takovém případě bude tedy provedena obnova i bez jeho souhlasu. Aby však byly vyloučeny zbytečné tvrdostí, byla pro případy hodné zvláštního zřetele povolena možnost výjimky (§ 11, odst. 2).

Dále dlužno se zmíniti aspoň povšechně o otázce rentabilnosti. Nemůže býti pochyb o tom, že nynější zvýšené stavební náklady nebudou. ve všech případech; jak bylo již výše podotčeno, vyváženy přiměřeně zvýšeným výnosem objektu. Při nynější tendenci zachovati dosavadní výši nájemného bez podstatnějších změn možno u obytných budov počítati, s pasivností jako se skoro pravidelným zjevem, a to tím spíše, byl-li objekt již před poškozením zatížen. Je-li obnova nutná z uvedených veřejných zájmů, nemůže býti pasivnost objektu překážkou a bude na státu, aby i zde pomohl. Jedině tam, kde veřejné zájmy ponechávají volbu, bude ovšem nutno požadovati, aby byl obnoven objekt rentabilnější.

Podporu mohl by stát poskytnouti bud' jako přímý příspěvek v hotovosti nebo zápůjčku anebo jako záruku za zápůjčku, již stavebník uzavře s jinou osobou. Prvá dvě řešení by kladla na státní finance nadměrné požadavky právě v nynějších těžkých dobách a proto nutno od nich upustiti. Přijatelným řešením je záruka, při níž stát bude nucen platiti nejvýše anuity z uzavřených zápůjček, tedy plnění rozdělené na řadu let. Pouhá záruka by ovšem pro vlastníka neměla rozhodující význam, protože se jí vlastně vůči němu jen mění osoba věřitele a vlastník by anuity na místo původnímu věřiteli byl dlužen státu. Proto tam, kde nemovitost vzhledem k nepoměru mezi pořizovacím nákladem a omezenou výnosovou možností nestačí krýti výdaje a kde ani nebude možno požadovati na vlastníku, aby jinak kryl ztrátu, bude nutno spojiti záruku s příspěvkem, a to po případě až do výše celé anuity. O příspěvku bude pojednáno podrobněji na příslušném místě.

Má-li býti dosaženo normálního chodu hospodářského života, nutno obnoviti všechna k tomu potřebná zařízení, označená již v § 1 širokým pojmem stavebního objektu; tento pojem je zde podrobněji rozváděn.

Ježto osnova v I. části omezuje obnovu na nezbytné minimum, jevilo se účelným i spravedlivým dopřáti dobrodiní výhod podle II. části zákona i stavbám, prováděným snad později mimo rámec řízení podle části I., také již i proto, aby později nebyla snad pro tento účel potřeba opatřovati nový zákonný podklad.

Osnova zná, jak řečeno již v úvodu, dva druhy státní podpory: státní záruku (§§ 19 až 21) a státní příspěvek (§ 22).

Podle zásad uvedených v úvodu k části II. je zde blíže určeno, v jakém rozsahu poskytuje stát podporu.

Jak již § 17 vytýčil, je státní záruk. primérním druhem podpory. Má umožniti vlastníkům poškozených objektů získání potřebného úvěru v těch případech, kde hospodářský stav neskýtá věřiteli dostatečnou jistotu pro poskytnutí nové zápůjčky. Obsah státní záruky je formulován jako v zákonech o stavebním ruchu z let 1927 a dalších; jde tu tedy o rukojemský závazek státu pro případ platební neschopnosti hlavního dlužníka. Věřitel může nastupovati na stát teprve tehdy, když hlavní dlužník platební povinnost, ač upomenut, nesplnil. Formulace odst. 1, č. 2 a 3 přihlíží k okolnosti, že záruka může býti poskytnuta i na vybudování na př. obecního mostu atp., u nichž exekuce vnucenou správou nebo dražbou nemůže přijíti v úvahu.

Zde se stanoví podmínky udělení státní záruky. K odstavci 1, č. 1 dlužno konstatovati, že základem všech úvah je úrok, který nebude převyšovati 3%.

Odstavec 4 pamatuje na případy, v nichž náhrada válečné škody majetkové (záloha) nebo jiná podpora bude poskytnuta až po udělení žádosti za podporu podle tohoto zákona. Zaručená zápůjčka bude vyplacena podle postupu stavby, tedy jako tak zv. stavební úvěr.

O skutečné výši válečných škod na nemovitostech a tím nepřímo o jakémsi základu pro odhad nákladů na obnovu není zatím ještě spolehlivých číslic. Uvádí se částka asi 25 miliard. Uváží-li se, že řada budov nebude obnovována, že některé (zpravidla ovšem menší) opravy budou provedeny bez státní záruky a že ani při těžkých škodách nebude vždy celý stavební náklad uhrazován zaručenou zápůjčkou, jeví se zatím částka 10 miliard jako spolehlivý základ na obnovu, zaručující účinnou pomoc ve značném rozsahu a přijatelný svými důsledky i pro státní finance.

Dalším druhem podpory, kterou lze uděliti jen ve spojení se státní zárukou za sjednanou zápůjčku, tedy podporou sekundární, je státní příspěvek.

Ustanoveni o výši státního příspěvku vycházejí ze zásad, na něž bylo poukázáno v úvodu k části II., a snaží se proto sledovati stále jak výnosnost objektu, tak i hospodářské poměry vlastníkovy, podle nichž s přihlédnutím k výnosnosti objektu před poškozením bude každý rok příspěvek upravován.

Pro prvý kalendářní rok splatnosti anuit se poskytuje státní příspěvek pro zjednodušení a zabránění průtahům v plné výši těchto anuit.

Je-li vlastníkem osoba fysická, stanoví se výše příspěvku v dalších letech podle dvojího hlediska: a) výnosnosti objektu a b) hospodářských poměrů vlastníkových.

K písm. a): Pro lepší přehlednost možno převésti uplatněné zásady na tento vzorec

při čemž x₂ je příspěvek na běžný rok, u - úrok a úmor ze zaručené zápůjčky, o - čistý roční výnos z obnovené budovy, x₁ - příspěvek poskytnutý v předešlém roce a s - průměrný čistý výnos staré budovy. Tento vzorec dlužno ještě doplniti tak že "x₂" nemůže býti nikdy větší než "u" a že nemá klesnouti tak, aby vlastníku nebyl zachován čistý výnos objektu před poškozením spolu s příslušným odpisem na jeho úmor.

V uvedeném vzorci jsou "u" a "s" stálými veličinami, "x₁" je známé a nesporné a proto zbývá určiti jedině "o". Podkladem tu bude výsledek daňového řízení, který sdělí finanční úřady, a proto ani zde nenastanou obtíže, které by ztěžovaly roční vyměřování příspěvku. Určitý průtah by mohl nastati jedině v tom, že čistý výnos "o" bude znám zpravidla asi až po splatnosti prvé poloviny anuity; aby nevznikaly úroky z prodlení bude tu příspěvek poskytnut v téže výši jako v předešlém roce a rozdíl vyúčtován s vlastníkem v druhém pololetí.

K písm. b): Podle druhého hlediska má býti zachován vlastníku důchod do 120.000 Kčs, t. j. 10.000 Kčs měsíčně; přesahuje-li důchod tuto částku, je vlastník povinen použíti rozdílu na úrok a úmor ze zápůjčky a tudíž ke snížení státního příspěvku.

Odstavec 2, č. 2 obsahuje ustanovení obdobné jako v odstavci 2, č. 1, písm. a) pro případ, že vlastníkem je jiná osoba než fysická. Nepoužívá se tu označení "právnická" osoba, protože nepřiléhá na společnost podle občanského zákona.

Mohou se vyskytnouti případy, že na př. byly za války zničeny spisy a doklady o výnosu původní budovy nebo že výpočet tohoto výnosu spočíval na nesprávných údajích a nepříznivé důsledky toho by nyní nesl nový vlastník (na př. v pohraničí). Zde bude rozhodnuto o způsobu, jak se stanoví výše příspěvku, podle odstavce 4.

Příspěvek bude poskytován také svazkům územní a zájmové samosprávy, ale jen na objekty uvedené v odstavci 5. U ostatních objektů se objeví potřeba na úhradu anuit v rozpočtu příslušného svazku a bude uhrazena v jeho rámci.

V krajních případech může dojíti k tomu, že na místo zničeného starého malého domu bude nutno podle upravovacího plánu postaviti vysoký moderní dům; nemá-li při tom vlastník ani hotovosti; ani důchodů přes 120.000 Kčs, ani jiných prostředků a bude-li novostavba pasivní, může se státi, že stát zaplatí ve formě podpory většinu výdajů spojených s obnovou a vlastník bude po 47 letech bez faktické finanční účasti na obnově neomezeně požívati výnosu poměrně ještě zachovalého velkého domu. Aby nedocházelo k takovémuto bezdůvodnému obohacení bude možno podle odstavce 9 rozhodnouti, že stát v poměrné výši své účasti na obnově nabývá spoluvlastnictví k objektu.

Pro posouzení, jak se ve státním hospodaření projeví poskytování příspěvku, dlužno uvažovati: Z celkové částky 10 miliard Kčs zaručených zápůjček by činily anuity při 3% úroku a 1% úmoru 400 milionů Kčs, což je tedy krajní mezí pra roční potřebu na tento účel. Je však jisté, že jí nebude dosaženo, protože v řadě případů omezí se podpora jen na záruku a v dalších příspěvek podle shora uvedených zásad nebude. poskytován v plné výši anuit. Pokud jde o časový rozvrh, je známo, že poměry ve výrobě stavebnin dovolí jen postupné rozvinování stavební činnosti, a proto také jen postupně budou vznikati nároky na stavební příspěvek. V roce 1946 lze stěží očekávati, že by došlo ke splatnosti anuit částkou, kterou by nebylo možno krýti přesunem mezi položkami běžného rozpočtu.

Vedle stručných předpisů o řízení má tento paragraf v odstavci 4 předpis o příslušnosti pro část II., doplňující základní ustanovení § 19, odst. 1 a § 22, odst. 1.

Zde jsou shrnuty povinnosti a omezení, jež postihují vlastníka objektu jako důsledek poskytnutí podpory. Je to obdoba předpisů o stavebním ruchu.

Vedle pokuty podle odstavce 2, která nemá povahu trestu, nýbrž jen opatření správního na způsob konvenční pokuty, je možno postupovati i trestně podle § 30, nedodržel-li vlastník předpisů odstavce 1, č. 1, písm. g) nebo č. 2, písm. a). V prvém případě může jednání nebo opomenutí vlastníkovo hraničiti až na podvod, který by ovšem stíhaly trestní soudy.

Tato ustanovení vyplynula ze zkušeností při provádění stavebního ruchu a jsou vhodná i zde.

Pro usnadnění obnovy se poskytují nejširší úlevy poplatkové. V bodě 1 se vyjímají smlouvy o zadání stavebních prací, protože platné dávky a poplatky jsou již započítány v nynějších jednotkových cenách a nelze je dobře z nich vyloučiti.

Od zavedení zvláštního daňového osvobození bylo upuštěno; bude možno použíti všeobecných předpisů, které připouštějí osvobození na 6, po případě až na 12 let. Tam, kde bude stát poskytovati příspěvek, jeví se ostatně daňové zatížení nebo osvobození jen jako průběžná položka, jež zároveň bud' zvyšuje nebo snižuje o tutéž částku výnos daní i výši státního příspěvku.

Pro Slovensko zatím již platí nařízení Slovenské Národní rady ze dne 22. října 1945, č. 128 Sb. nor., o výstavbě měst a obcí na Slovensku. Po zavedení celostátní jednotné úpravy finanční navrženým zákonem budou tam o státní podpoře rozhodovati příslušní pověřenci.

Pro hlavní město Prahu, které podle vládního nařízení č. 46/1945 Sb. podléhá přímo ústředním úřadům; bylo nutno zavésti odchylku od všeobecné příslušnosti. Utvoření zvláštních komisí na místě oblastních není zde třeba, protože pro přípravu výměru o obnově postačí dosavadní organisace městské stavební služby.