(1) Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční; z takovýchto rozhodnutí lze se odvolati v zákonné lhůtě až po doručení platebního rozkazu.

(2) Z platebního rozkazu, výměru a jiných rozhodnutí a opatření finančních úřadů ve věci daně z obratu, jejího příslušenství a ve věci dobropisu (odstavec 6) lze se odvolati do 30 dnů u toho finančního úřadu, který, vydal platební rozkaz, výměr, rozhodnutí nebo opatření; nelze se však odvolati z opatření, která předcházejí vyměření daně nebo vydání trestního nálezu, z rozhodnutí, která byla vydána podle volné úvahy správním předpisem neomezené, ze stanovení výše splatné daně, kterou lze vymáhati před vyměřením (§ 20, odst. 6, první a druhá věta), a v těch případech, kdy podle podpůrně platných ustanovení (§ 31) jest odvolání vyloučeno. O odvoláních rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice (na Slovensku pověřenectvo financí) jako jediná odvolací stolice s výjimkou odvolání proti vyměření daně při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 3), o kterých platí ustanovení hlavy V celního zákona, a s výjimkou případů, kdy o odvoláních podle podpůrně platných ustanovení (§ 31) rozhoduje úřad jiný.

(3) Uplatňuje-li poplatník v odvolání vady řízení sběhlé při vyměření daně, má berní správa, uzná-li tyto námitky za správné, doplniti řízení a pak předložiti odvolání odvolací stolici.

(4) Jinak platí o odvoláních obdobně příslušná ustanovení o přímých daních.

(5) Na dani z obratu vyměřené berní správou nebo jejím příslušenství vzniká přeplatek:

1. převyšují-li platby, vykonané (vymožené) ve výši posledního předpisu (§ 20, odst. 6, první a druhá věta), skutečný předpis daně;

2. byl-li zcela nebo z části uhrazený předpis daně (příslušenství) rozhodnutím příslušného úřadu v řízení odvolacím nebo podle § 256, odst. 5 až 7 nebo podle § 256 a) nebo podle § 276, odst. 1 zákona o přímých daních ve spojení s § 31 tohoto zákona buď úplně zrušen nebo tak snížen, že úhrada přesahuje zbývající předpis;

3. bylo-li placeno dobrovolně nad povinnost. O vrácení přeplatku poplatníkovi hotově nebo o jeho přeúčtování platí obdobně příslušná ustanovení o přímých daních.

(6) Vznikl-li poplatníku na splatné dani z obratu, vyměřené berní správou, s předepsaným příslušenstvím přeplatek podle odst. 5, č. 1 a 2, přizná se mu dobropis, pokud mu bylo za daňové období předepsáno na dani z obratu s příslušenstvím v berní obci dohromady více než 2.000 Kčs, nebo pouze 2.000 Kčs či méně, avšak jeho přeplatek (odst. 5, č. 1 a 2) přesahoval v berní obci na počátku daňového období částku 2.000 Kčs. Tento dobropis se vypočítává z úhrnného přeplatku, který vznikl podle odst. 5, č. 1 a 2 na dani z obratu a na předepsaném příslušenství a který byl na daňovém účtě poplatníkově zjištěn vždy ke dnům 31. ledna, 30. dubna, 31. července a 31. října každého kalendářního roku. Připadnou-li tyto dny na neděli nebo státem uznaný svátek nebo den památný, jest pro zjištění přeplatku rozhodným příští den všední. Ministr financí se zmocňuje, aby stanovil - na Slovensku po dohodě s pověřencem financí - vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, v jaké výši se přiznává dobropis, nebo jeho přiznávání zrušil. Úřad jest povinen doručiti oprávněné osobě rozhodnutí o přiznání dobropisu nejdéle do dvou roků po uplynutí kalendářního roku, ve kterém vznikl její nárok na dobropis. Jinak platí o dobropisu obdobně příslušná ustanovení o přímých daních.

(1) Vyveze-li tuzemský podnikatel (§ 5, odst. 2) do ciziny předmět, má nárok, aby mu do daně z obratu, kterou jest on sám povinen platiti, byla včítána jakožto náhrada daňového zatížení výroby vyvezeného předmětu částka ve výši ³/₄% úplaty (§ 9, odst. 1) přijaté za vývozní dodávku nebo, jde-li o případy uvedené v odstavci 5, č. 3 a 4, částka ve výši ³/₄% základu stanoveného nařízením (všeobecná náhrada při vývozu). Daňovým zatížením výroby vyvezeného předmětu podle předchozí věty se rozumí zatížení daní z obratu, zaplacenou z dodávek nebo při dovozu surovin, polotovarů, pomocných látek a jiných předmětů, jichž bylo upotřebeno ke zpracování na vyvezený předmět nebo jako součástí při jeho výrobě nebo jako jeho obalu. Vláda může nařízením stanoviti pro určité vyvážené předměty výši náhrady částkou vyšší nebo nižší než ³/₄%, změní-li se podstatněji poměr daňového zatížení výroby vyváženého předmětu k jeho vývozní ceně; pojem předmětu může býti vymezen celně-sazební příslušností. Ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, na Slovensku pověřenectvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, může na žádost podnikatele povoliti, aby základem všeobecné náhrady při vývozu byla místo přijaté úplaty cena účtovaná za vývozní dodávku.

(2) Nárok podle odstavce 1 (nárok na včítání) nelze uplatniti u předmětu, který tuzemský podnikatel dovezl do tuzemska z ciziny a jejž v nezměněném stavu vyvezl do ciziny.

(3) Vyveze-li tuzemský podnikatel do ciziny v nezměněném stavu předmět, kterého v tuzemsku nabyl od jiné osoby, nebo který dovezl do tuzemska z ciziny, má nárok, aby mu do daně z obratu, kterou jest on sám povinen platiti, byla včítána částka ve výši bezprostředního daňového zatížení předmětu jemu dodaného nebo jím dovezeného (náhrada vývozcům-obchodníkům). Bezprostředním daňovým zatížením podle předchozí věty se rozumí daň z obratu, která připadá na dani podrobenou dodávku, jíž tuzemský podnikatel (vývozce) nabyl předmětu, nebo daní z obratu, kterou zmíněný podnikatel zaplatil celnímu úřadu při dovozu předmětu.

(4) Nárok podle odstavce 3 (nárok na včítání) nelze uplatniti u předmětu, kterého tuzemský podnikatel (vývozce) upotřebil k zpracování na jiný předmět nebo jako obalu nebo kterého již použil v tuzemsku.

(5) O vývoz podle odstavců 1 a 3 jde v každém z těchto případů:

1. provede-li tuzemský podnikatel vývozní dodávku (§ 4, č. 2);

2: splní-li vývozní dodávku, kterou vývozce uzavřel s cizozemským odběratelem, tuzemský podnikatel, který předmět vývozci prodal, aniž by převedl na vývozce fysickou držbu tohoto předmětu;

3. vyveze-li tuzemský podnikatel vlastní předmět do ciziny za tím účelem, aby ho tam výdělečně upotřebil;

4. prodá-li tuzemský podnikatel předmět vývozci a vyveze-li tento předmět na příkaz vývozcův do ciziny za tím účelem, aby ho tam vývozce výdělečně upotřebil.

Nařízení ustanoví, koho jest považovati za cizozemského odběratele a co se rozumí výdělečným upotřebením. V případech č. 2 a 4 nepřísluší nárok na včítání tuzemskému podnikateli, který zboží vývozci prodal, nýbrž vývozci.

(6) Vyveze-li tuzemský podnikatel do ciziny v nezměněném stavu předmět, kterého v tuzemsku nabyl od jiné osoby, má nárok podle odstavce 1 i nárok podle odstavce 3.

(7) Tuzemský podnikatel (vývozce) může částky, na jejichž včítání má nárok, předběžně odečísti od daně z obratu, kterou jest povinen platiti za rozhodné splátkové období. Rozhodným splátkovým obdobím jest:

1. u náhrady, pro jejíž výpočet jest rozhodnou úplata přijatá za vývozní dodávku, splátkové období (§ 20, odst. 1), ve kterém úplata nebo její část byla přijata;

2. ve všech ostatních případech splátkové období (§ 20, odst. 1), ve kterém předmět byl vyvezen do ciziny.

(8) Nárok na včítání uplatní tuzemský podnikatel (vývozce) tím, že částky, které připadají na rozhodná splátková období (odstavec 7), vyznačí jednotlivě podle splátkových období ve včas podaném daňovém přiznání (§ 17) za daňové období (rozhodné daňové období) anebo v příloze k tomuto přiznání. Zároveň uplatní, aby tyto částky byly při vyměřování odečteny od daně z obratu, kterou jest povinen platiti za rozhodné daňové období. Podnikatel ztrácí nárok na včítání, neuplatní-li jej způsobem uvedeným v předchozích větách.

(9) Předpoklady nároku na včítání a správnost částek uplatněných v daňovém přiznání je tuzemský podnikatel (vývozce) povinen prokázati na výzvu příslušné berní správy způsobem, jejž stanoví nařízení. Nevyhoví-li podnikatel výzvě ve stanovené, nejméně 15 denní lhůtě, ztrácí nárok na včítání; na tento následek musí však býti ve výzvě upozorněn.

(10) Prokáže-li tuzemský podnikatel (vývozce) oprávněnost nároku, odečte berní správa prokázané částky od daně z obratu vyměřené za jednotlivá splátková období rozhodného daňového období. Rozhodnutí o nároku a o výši částek je součástí rozhodnutí o vyměření daně. Zjistí-li berní správa, že částky, na jejichž včítání má podnikatel nárok za celé rozhodné daňové období, přesahují celkem vyměřenou daň z obratu za toto období (nebo nevyměří-li podnikateli daň z obratu za rozhodné daňové období vůbec), zařídí přeúčtování rozdílu na podnikatelovy dlužné daně, dávky a poplatky, a není-li jich, zařídí vrácení v hotovosti; o výši tohoto rozdílu, jakož i o tom, co zařídila, vyrozumí berní správa podnikatele zároveň s rozhodnutím o vyměření daně.

(11) Byl-li předmět, jejž tuzemský podnikatel (vývozce) vyvezl do ciziny, ještě v tomtéž splátkovém období zpět vrácen do tuzemska k disposici podnikatelově, nemá podnikatel u tohoto předmětu nárok na včítání. Byly-li vývoz předmětu do ciziny a jeho zpětný dovoz do tuzemska uskutečněny v různých splátkových obdobích, jest tuzemský podnikatel (vývozce) povinen náhradu vrátiti způsobem, jejž stanoví nařízení. Obdobné platí v případě, kdy byla vrácena zpět do tuzemska pouze část předmětu vyvezeného do ciziny nebo jeho obal.

(12) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně, je-li vývozcem poplatník uvedený v § 5, odst. 1, č. 4 nebo č. 5.

(1) Splatná daň (vyměřená i nevyměřená) i její příslušenství se vymáhají jako přímé daně.

(2) Berní správa jest oprávněna požadovati přiměřené zajištění daně, která dosud není splatna:

a) za běžné daňové období:

1. od podniků kočovních nebo podomních;

2. při dražbách;

3. od cizozemských podnikatelů (§ 5 odst. 3);

b) za běžné a předešlé splátkové období (§ 20, odst. 1), neodvádí-li poplatník daňové splátky správně nebo je-li nebezpečí, že by jejich dobytnost byla ohrožena vystěhováním nebo z jiných důvodů.

(3) Celní úřad jest rovněž oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, splatné při celním projednání, tehdy, nevybral-li daň při celním projednání a má-li z jakýchkoliv důvodů pochybnosti o dobytnosti daně.

(4) Podrobnosti zajištění daně ustanoví nařízení.

(1) Prozradí-li úředníci nebo jiní zaměstnanci, zúčastnění řízení ve věci daně z obratu, nebo svědci, přezvědné osoby, znalci, důvěrníci a zástupci stran neoprávněně zařízení a poměry podniku, o nichž zvěděli při vykonávání služby nebo funkce, zejména prozradí-li obsah přiznání nebo daňového řízení, budou pro tento přestupek potrestáni soudem vězením od 12 hodin až do tří měsíců nebo pokutou od 100 Kčs až do 20.000 Kčs. Se státními zaměstnanci naloží se mimo to podle disciplinárních předpisů.

(2) Pokus trestného činu podle ustanovení předchozího odstavce je trestný jako čin sám.

(3) Trestní řízení se zavádí z moci úřední toliko na návrh ministerstva financí nebo pověřenectva financí nebo dotčeného poplatníka.

(4) Tento návrh může býti odvolán, pokud nedošlo k prohlášení rozsudku soudem I. stolice.

(1) Přestupku zkrácení daně se dopouští, kdo v daňovém přiznání nebo v odpovědi na dotaz nebo výzvu nebo při celním projednání, v odvolání, v žádosti za osvobození od daně, za snížení nebo vrácení daně nebo za poskytnutí jinaké daňové výhody vědomě a v úmyslu daň zkrátiti učiní nesprávná udání nebo zamlčí určité okolnosti, čímž může zmařiti předepsání daně, způsobiti vyměření daně nižší částkou, než kterou by podle zákona měl platiti, nebo získati osvobození od daně, její snížení nebo vrácení, nebo dosáhnouti jinaké výhody, která jemu po zákonu nepřísluší. Nezáleží na tom, byl-li daňový přestupek dokonán či jde-li jen o pokus. Pokusu přestupku zkrácení daně dopouští se také, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti nesprávně vede předepsané záznamy nebo obchodní knihy nebo kdo vydává účty o tuzemských dodávkách tak, jako by šlo o dodávky z ciziny do tuzemska.

(2) Přestupku zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti:

a) v zákonné nebo v prodloužené lhůtě (§ 17, odst. 1 až 5) nepodá daňového přiznání, nebo

b) nezaplatí daň při dodávkách nebo výkonech cizozemských podnikatelů (§ 5, odst. 1, č. 2, 3, 7 a 8).

(3) Spoluviny přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a úmyslně nesprávným vedením obchodních knih nebo předepsaných záznamů anebo jiným způsobem napomáhá zkrátiti daň, kterou má platiti ten, kdo jest s ním v obchodním spojení.

(4) Přestupku ohrožení daně se dopouští, kdo se bez zlého úmyslu z hrubé nedbalosti dopustí činů nebo opominutí, uvedených v odstavcích 1 až 3.

(5) Přestupku zkrácení, zatajení nebo ohrožení daně se dopouští i zástupce nebo zmocněnec, jenž se dopustí při zastupování činů nebo opominutí, uvedených v odstavcích 1 až 4.

(6) Přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští také, kdo jako svědek, znalec, přezvědná osoba nebo odhadce před finančními orgány učiní vědomě nepravdivé údaje v úmyslu, aby zmařil vyměření daně nebo způsobil vyměření daně nižší.

(1) Na činy a opominutí uvedené v § 25 stanoví se - nehledíc k povinnosti zaplatiti zkrácenou, zatajenou nebo ohroženou daň s příslušenstvím - peněžitá pokuta, a to, byla-li daň zkrácena nebo zatajena, až do 10ti násobku zkrácené nebo zatajené daně, byla-li daň ohrožena, až do 5ti násobku ohrožené daně.

(2) Nemůže-li býti zkrácená, zatajená nebo ohrožená daň přesně zjištěna, vyměří se pokuta od 100 Kčs do 500.000 Kčs.

(3) Stejným způsobem jako přestupek dokonaný se trestá i pokus, avšak s tou úchylkou, že základem peněžité pokuty v tomto případě je daň, která mohla býti zkrácena; zatajena nebo ohrožena.

(4) Při vyměřování trestu nutno v každém případě přihlížeti k stupni viny a k výši daně, která byla nebo mohla býti zkrácena, zatajena nebo ohrožena.

(5) Kde se daň z obratu nebo paušalovaná daň z obratu vybírá celními úřady nebo zároveň s některou daní nepřímou, stíhají a trestají se přestupky daňové podle trestních ustanovení platných pro clo nebo pro daň nepřímou, s tou odchylkou, že se výměra trestu řídí ustanoveními tohoto zákona, stanoví-li tresty vyšší, než jaké jsou stanoveny u cla nebo u daně nepřímé.

(6) Finanční správa jest oprávněna uveřejniti trestní nález nebo rozsudek pro přestupky podle § 25 na útraty pachatelovy v jednom nebo několika časopisech.

(7) Při opětném potrestání může býti živnostenskému úřadu navrženo, aby pachateli bylo odňato živnostenské oprávnění.

(8) V trestním nálezu nebo rozsudku může býti zároveň vyměřen náhradní trest vězení od jednoho dne do šesti měsíců pro případ nedobytnosti peněžité pokuty. Je-li peněžitá pokuta nedobytná jen částečně, vykoná se náhradní trest jen v té výměře, která poměrně odpovídá nedobytné části.

(9) Peněžité pokuty plynou do státní pokladny.

(10) Trestní řízení provádí s výjimkou uvedenou v odstavci 5 příslušná berní správa. Ministerstvo financí může několik obvodů berních správ spojiti v jediný trestní okres a určiti jednu z berních správ, ležících v jeho obvodě, aby pro celý trestní okres prováděla trestní vyšetřování a vydávala trestní nálezy. Jde-li o berní správy na Slovensku, může taková opatření učiniti pověřenectvo financí. O odvoláních, jež mají odkládací účinek, platí ustanovení § 21 a rozhoduje o nich s konečnou platností finanční úřad II. stolice. Na Slovensku však o odvoláních rozhoduje s konečnou platností pověřenectvo financí.

(11) Peněžité pokuty se zajišťují i vymáhají a náhradní tresty se vykonávají podle ustanovení platných pro přímé daně; v případech uvedených v odstavci 5 platí obdobně ustanovení o cle nebo příslušné dani nepřímé.

(1) Jedná-li někdo proti tomuto zákonu nebo proti nařízením podle něho vydaným nebo neuposlechne-li úředních nařízení nebo vyzvání v oboru daně z obratu, může býti, není-li toto jednání nebo opominutí trestné podle § 25, ihned potrestán pořádkovou pokutou do výše 10.000 Kčs. V každém novém případě a při každém dalším marném upomínání může mu býti uložena nová pořádková pokuta do výše 20.000 Kčs. Jde-li o uložení pořádkové pokuty osobám odpovědným za správu osob právnických, nesmí celková výše všech pořádkových pokut, uložených v témž případě všem osobám, odpovědným za správu téže právnické osoby, přesahovati uvedenou částku 10.000 Kčs, po případě 20.000 Kčs.

(2) Pořádkovou pokutou bude potrestán, kdo nemaje k tomu zákonného důvodu odepře vypovídati jako svědek, znalec, přezvědná osoba nebo odhadce (§ 30, odst. 3).

(3) Pořádková pokuta se neuloží, bylo-li před doručením nálezu o pořádkové pokutě zanedbání odčiněno nebo povinnosti učiněno zadost.

(4) Pořádkovou pokutu uloží úřad, který jí pohrozil, nebo úřad, u něhož se mělo státi opominuté jednání, nebo úřad, v jehož obvodu jest osoba, jíž se pořádková pokuta ukládá. O odvolání z nálezu o pořádkové pokutě platí ustanovení § 21, odst. 2 a.

(5) Pořádkové pokuty plynou do státní pokladny.

(6) Pořádkové pokuty mohou býti vymáhány po uplynutí 30 dnů ode dne, kdy nález o pořádkové pokutě byl doručen; jinak platí obdobně pro jich vymáhání a zajištění příslušná ustanovení o přímých daních.

(1) Trestnost podle § 25 pomíjí:

1. smrtí pachatelovou;

2. mimořádným prominutím;

3. odčiní-li pachatel přestupek dříve než mu úřední orgán sdělil, že provede u něho daňovou kontrolu (§ 16), a ve všech jiných případech dříve, než mu byla doručena obsílka nebo vyrozumění o zavedeném trestním řízení, a zaplatí-li zároveň zkrácenou, zatajenou nebo ohroženou daň příslušnému bernímu úřadu;

4. promlčením.

(2) Na žádost strany může býti upuštěno od dalšího trestního řízení, zaplatí-li strana dříve, než byl vydán trestní nález nebo rozsudek, mimo zkrácenou, zatajenou nebo ohroženou daň přiměřenou upouštěcí částku a vzdá-li se dalších opravných prostředků. Upouštěcí částku stanoví podle volného uvážení úřad, který provádí trestní řízení, přihlížeje k výši daně, která byla nebo mohla býti zkrácena, zatajena nebo ohrožena, k výši peněžité pokuty, jež by jinak byla pravděpodobně uložena, a k majetkovým poměrům obviněného. Stanovení upouštěcí částky je podrobeno schválení finančního úřadu II. stolice, který zároveň určí lhůtu, do které nutno upouštěcí částku zaplatiti; na Slovensku přísluší schválení upouštěcí částky a určení lhůty k jejímu zaplacení pověřenectvu financí. Nezaplatí-li strana schválenou upouštěcí částku ve stanovené lhůtě, pokračuje se v trestním řízení a obnovení upouštěcího řízení je vyloučeno.

(3) Nepřevyšuje-li při přestupku ohrožení daně (§ 25, odst. 4) částka, o niž byla zákonná daň ohrožena, úhrnem částku 2000 Kčs a nečiní-li současně více než 15% zákonné daně, nebude obviněnému uložena peněžitá pokuta vůbec, prokáže-li, že částku, o kterou byla daň ohrožena, dodatečně zaplatil, a to nejdéle ve lhůtě vyšetřujícím úřadem stanovené.

(1) Právo státu vyměřiti daň se promlčuje v 5 letech. Promlčení se počíná od uplynutí kalendářního roku, v kterém strana splnila svou povinnost podati přiznání.

(2) Nebyla-li vinou strany daň vyměřena zcela nebo z části, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí toho kalendářního roku, v kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti. Uplynulo-li však dříve, než úřad nabyl možnosti daň vyměřiti, 10 let od konce kalendářního roku, v kterém vznikl nárok státu na daň (§ 11), nelze vyměřovací právo vykonati.

(3) Právo vyměřiti daň, o kterou bylo bez viny strany vyměřeno méně, se promlčí ve 3 letech od uplynutí kalendářního roku, v kterém se stala daň splatnou.

(4) Promlčení se přetrhuje v případech odstavců 1 až 3 takovými úkony provedenými úřadem k vyměření daně, o kterých byla strana zpravena. Od uplynutí kalendářního roku, v kterém byl proveden poslední úřední úkon tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

(5) Právo státu požadovati splatnou daň se promlčuje v 6 letech od uplynutí kalendářního roku, v kterém se stala daň splatnou. Nebyla-li vinou strany daň vyměřena zcela nebo z části, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí toho kalendářního roku, v kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti.

(6) Promlčení práva státu požadovati splatnou daň se přetrhuje upomenutím poplatníka, zavedením exekuce, povolením platební lhůty nebo uplatněním ručení. Po uplynutí kalendářního roku, v kterém byla vydána poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední povolená platební lhůta, nebo v kterém bylo uplatněno naposled ručení; počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

(7) Je-li daň zaručena ruční zástavou, nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou; namítáno že opominul uplatniti právo zástavní, a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo zástavu vyplatiti se nepromlčuje. Pokud však pohledávka převyšuje obecnou hodnotu zástavy, může promlčením zaniknouti. Je-li splatná daň zajištěna knihovním zápisem, nemůže se do 30 let po knihovním zápisu proti uplatňování tím získaného práva namítati, že se zatím pohledávka promlčela.

(8) Trestnost činů v § 25 uvedených zaniká promlčením v 5 letech, a to, jde-li o činy, záležející v konání, od uplynutí kalendářního roku, v němž byl trestný čin spáchán, a jde-li o trestné činy, záležející v opominutí, od uplynutí kalendářního roku, v němž se opominutí stalo. Dopustí-li se vinník nového trestného činu v § 25 uvedeného, nepromlčuje se starší trestný čin před promlčením novějšího. Promlčení trestnosti činů uvedených v § 25 se přetrhuje vydáním obsílky, svědčící obviněnému a vyznačující trestný čin a den výslechu, nebo jiným sdělením obviněnému, že se proti němu zavádí trestní řízení. V každém případě se však promlčuje trestnost činů, pro které do 10 let od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl trestný čin spáchán nebo se opominutí stalo, nebylo zavedeno trestní řízení.

(9) Trestnost činů uvedených v § 27 zaniká promlčením v jednom roce ode dne, kdy trestný čin byl spáchán nebo se opominutí stalo.

(10) Výkon trestů uložených pro trestné činy, uvedené v §§ 25 a 27, se promlčuje v 5 letech ode dne, kdy nález nabyl moci práva.

(11) Do promlčecích lhůt uvedených v odstavcích 8 až 10 se nevčítá doba pobytu vinníka v cizině, pokud trvá alespoň 80 dnů v jednom kalendářním roce.

(12) O promlčení práva státu vyměřiti a vymáhati daň vybíranou při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 3) platí ustanovení o opravě nebo dodatečném vyměření celní pohledávky a o promlčení celní pohledávky.

(13) O promlčení práva státu vyměřiti a vymáhati paušalovanou daň (§ 19; odst. 8), vybíranou zároveň s některou daní nepřímou nebo jinou veřejnou daní nebo dávkou, platí příslušná ustanovení pro obor dotyčné daně nebo dávky.

(1) Všechny veřejné úřady a ústavy, dále pak sdružení podnikatelů a zaměstnanců, jakož i jejich orgány, jsou povinny poskytovati finančním úřadům v rámci své působnosti každou pomoc při vyměřování a vymáhání daně a provádění dozoru.

(2) Finanční orgány jsou oprávněny žádati od osob zúčastněných na právním jednání, které se týká dodávky nebo výkonu; aby podaly vysvětlení potřebná k vyměření daně a předložily spisy týkající se tohoto právního jednání; žádané doklady musí býti v příslušném výměru přesně označeny.

(3) Konečně jest každý povinen v daňových věcech vypovídati jako svědek, znalec, osobo přezvědná nebo jako odhadce. Výpověď smějí však odepříti osoby, které jsou spříbuzněné s poplatníkem v přímé linii, manžel nebo manželka a jejich bratři a sestry, dále bratři a sestry poplatníkovy. Jiné osoby mohou odepříti takové výpovědi, jimiž by byla jim nebo osobě, ke které jsou v některém z uvedených poměrů, způsobena přímá a poměrně značná škoda majetková nebo hanba nebo by vzniklo nebezpečí trestního stíhání nebo by byla porušena jejich povinnost k mlčelivosti, státem uznaná, nebo bylo vyzrazeno podnikatelské tajemství.

(4) Na osoby exteritoriální se ustanovení odstavců 2 a 3 nevztahují.

V případech tímto zákonem neupravených platí obdobně:

1. jde-li o daň z obratu, vybíranou při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 3), ustanovení o cle;

2. jde-li o paušalovanou daň z obratu (§ 19, odst. 8), vybíranou zároveň s některou daní nepřímou nebo jinou veřejnou daní nebo dávkou, ustanovení o dotyčné dani nebo dávce;

3. ve všech ostatních případech ustanovení o přímých daních.

(1) Vládní nařízení ze dne 7. července 1933, č. 127 Sb., kterým se stanoví předměty, jejichž dovoz není podroben dani z obratu, ve znění vládního nařízení ze dne 18. prosince 1936, č. 341 Sb., kterým se také stanoví předměty, jichž dovoz jest podroben snížené dani z obratu, nabývá opět účinnosti.

(2) Rovněž vládní nařízení ze dne 4. července 1924, č. 156 Sb., jímž se provádí zákon o dani z obratu a dani přepychové, ve znění vládních nařízení č. 247/1926 Sb., č. 189/1930 Sb., č. 58/1932 Sb., č. 175/1932 Sb. a č. 269/1935 Sb. nabývá opět účinnosti. Použije se ho však jen pro ta ustanovení tohoto zákona, která jsou shodná nebo svým obsahem odpovídají ustanovením zákona uvedeného v odstavci 4, č. 1, a pouze tak, aby použití bylo v souladu s ustanoveními tohoto nového zákona.

(3) Ostatní právní předpisy o dani z obratu a dani přepychové (též paušalované dani z obratu a paušalované dani přepychové), platné dne 29. září 1938, se zrušují. Nutno jich však použíti v rozsahu, který vyplývá z ustanovení § 36, odst. 2, i za účinnosti tohoto zákona, jde-li o daň z obratu (paušalovanou daň z obratu) nebo daň přepychovou (paušalovanou daň přepychovou) za dobu, ve které byly ony předpisy v účinnosti, o trestné činy v oboru těchto daní za zmíněnou dobu nebo vývoz v ní provedený.

(4) Zrušují se tudíž zejména:

1. zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb., o dani z obratu a dani přepychové, ve znění zákonů č. 246/1926 Sb., č. 188/1930 Sb., č. 56/1932 Sb. a č. 265/1935 Sb.;

2. zákon ze dne 21. prosince 1935, č. 267 Sb., o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové, ve znění zákon. č. 281/1937 Sb.;

3. vládní nařízení ze dne 27. března 1930, č. 32 Sb., kterým se vydává nový seznam přepychových předmětů, ve znění vládních nařízení je měnících a doplňujících (naposledy ve znění vládního nařízení č. 270/1935 Sb.);

4. vládní nařízení ze dne 27. května 1932, č. 70 Sb., kterým se stanoví pevné sazby daně z obratu při dovozu, ve znění vládního nařízení č. 120/1935 Sb.;

5. všechny vyhlášky ministra financí o paušalování daně z obratu a daně přepychové, vydané podle § 19, odst. 8 zákona o dani z obratu a dani přepychové, uvedeného pod č. 1, a platné dne 29. září 1938.

(5) Zrušují se též všechna osvobození od daně z obratu a daně přepychové (též paušalované daně z obratu a paušalované daně přepychové), a všechny úlevy na těchto daních, platné dne 29. září 1938. Platnosti nepozbývají povolení, aby místo úplat, přijatých v daňovém období, byly přiznávány ceny za dodávky a výkony účtované. Pro uplatnění nároku na včítání (odčítání), vzniklého po 31. prosinci 1945, platí obdobně ustanovení § 33, odst. 6, č. 2 až 4.

(6) Ustanovení o dani z obratu, která byla dne 29. září 1938 obsažena v právních předpisech jiného druhu a která dne 1. března 1946 jsou v účinnosti, se vztahují i na daň z obratu podle tohoto zákona.

(1) Předpisy o dani z obratu a dani přepychové (též paušalované dani z obratu a paušalované dani přepychové) z doby nesvobody, které jsou dne 28. února 1946 použivatelné v zemích České a Moravskoslezské nebo platné na území Slovenska, pozbývají uplynutím tohoto dne použivatelnosti (platnosti), pokud není dále stanoveno jinak.

(2) Pozbývají tudíž uplynutím dne 28. února 1946 použivatelnosti (platnosti), pokud není dále stanoveno, jinak:

1. v zemích České a Moravskoslezské zejména:

a) vládní nařízení ze dne 25. září 1940, č. 314 Sb., o dani z obratu, ve znění nařízení je měnících a doplňujících (dále jen dosavadní vládní nařízení o dani z obratu);

b) vládní nařízení ze dne 25. září 1940, č. 315 Sb., jímž se vydávají další ustanovení o dani z obratu (druhé nařízení o dani z obratu), ve znění nařízení je měnících a doplňujících (dále jen dosavadní druhé nařízení o dani z obratu);

c) předpisy o vyrovnávací dani (t. j. německé dani z obratu při dovozu);

2. na území Slovenska zejména:

a) zákon ze dne 15. října 1942, č. 210 Sl. z. o dani z obratu a dani přepychové (dále jen dosavadní slovenský zákon o dani z obratu a dani přepychové);

b) vládní nařízení ze dne 18. prosince 1942, č. 250 Sl. z., kterým se provádí zákon o dani z obratu a dani přepychové;

c) všechny vyhlášky ministra financí o paušalování daně z obratu a daně přepychové, vydané po 29. září 1938, pokud tam jsou dne 28. února 1946 platné. Platnosti však nepozbývá vyhláška ministra financi ze dne 27. března 1944, č. 33 Sl. z., o paušalování daně z obratu u drobných zemědělců na rok 1943, pokud se jí řídí nebo bude říditi i paušalování daně z obratu u drobných zemědělců na Slovensku na roky 1944 a 1945.

(3) Uplynutím dne 28. února 1946 pozbývají platnosti také osvobození od daně z obratu a daně přepychové (též paušalované daně z obratu a paušalované daně přepychové) a úlevy na těchto daních, povolené podle § 4, odst. 2 a 3 dosavadního slovenského zákona o dani z obratu a dani přepychové.

(4) Platnosti však nepozbývají osvobození od daně z obratu, povolená podle § 4, odst. 4 dosavadního slovenského zákona o dani z obratu a dani přepychové, pokud tato osvobození jsou dne 28. února 1946 v platnosti.

(5) Platnosti nepozbývají povolení, aby místo úplat, přijatých ve vyměřovacím (daňovém) období, byly přiznávány ceny za dodávky a výkony účtované.

(6) Pro uplatnění nároku na včítání (odčítání), vzniklého po 31. prosinci 1945, jsou použivatelná (platná) dosavadní ustanovení s těmito odchylkami:

1. podmínkou nároku na včítání podle čl. 40 dosavadního druhého nařízení o dani z obratu je též, aby zušlechtění bylo provedeno před 1. březnem 1946 a mzda za ně byla zaplacena před 1. dubnem 1946;

2. v ostatních případech je podmínkou nároku na včítání (odčítání) též, aby předmětu bylo nabyto před 1. březnem 1946 a úplata za něj byla dodavateli zaplacen a před 1. dubnem 1946, nebo aby předmět byl dovezen před 1. březnem 1946;

3. nárok platí i v případech, kdy podnikatel nakoupený nebo dovezený předmět zpracuje (zušlechtí atd.) nebo si dá zpracovati (zušlechtiti atd.) ve mzdě na předmět, z jehož dodávky nebo vlastní spotřeby bude již povinen platiti daň z obratu podle tohoto zákona;

4: včítání (odčítání) lze uplatniti pouze u splátek na daň z obratu za dobu od 1. ledna 1946 do 31. března 1946. Nárok na včítání (odčítání) do (od) splátek za dobu pozdější zaniká.

(7) Vládní nařízení že dne 12. ledna 1943, č. 12 Sb., jímž se provádějí některé změny v oboru daní, poplatků a dávek, a vyhláška ministra financí ze dne 20. ledna 1943, č. 22 Sb., o dobropisu u přímých daní a daně z obratu, pozbývají uplynutím dne 28. února 1946 použivatelnosti pro obor daně z obratu, pokud není dále stanoveno jinak.

(8) Použivatelná ustanovení §§ 1, 3, 4, 7, 8 a 11 prvního nařízení ministra financí ze dne 30. září 1944, č. 236 Sb., o zjednodušeních v oboru daní a poplatků, pozbývají uplynutím dne 28. února 1946 použivatelnosti pro obor daně z obratu.

(1) Ustanovení §§ 1, 2 a 5 dekretu presidenta republiky ze dne 13. října 1945, č. 98 Sb., o přechodných opatřeních v oboru daně z obratu, a přechodné předpisy podle § 4, odst. 2 téhož dekretu se vztahují, s odchylkami, které vyplývají z ustanovení § 36, odst. 3, 7, 8 a 9 tohoto zákona, toliko:

a) na daň z obratu za dobu od 5. května 1945 do 28. února 1946, t. j. na daň z obratu, u níž v tomto období vznikla daňová povinnost (§ 11 dosavadního vládního nařízení o dani z obratu);

b) na trestné činy týkající se daně z obratu za dobu od 5. května 1945 do 28. února 1946;

c) na náhrady podle § 22 dosavadního vládního nařízení o dani z obratu, které se týkají vývozu (čl. 60, odst. 1 a čl. 67, odst. 1 dosavadního druhého nařízení o dani z obratu) provedeného v době od 5. května 1945 do 28. února 1946.

(2) Ustanovení § 6, odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 98/1945 Sb. se pozměňuje tak, že 2% přirážka pro zameškání z celkového nedoplatku zbývajícího ke dni 30. září 1945 se nepředepíše.

(3) Ustanovení § 5, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 14. srpna 1945, č. 52 Sb., o zatímním vedení státního hospodářství, převzaté § 8 zákona ze dne 20. prosince 1945, č. 160 Sb., o zatímním vedení státního hospodářství československé republiky v roce 1946, zůstává nedotčeno.

(4) Nařízení Slovenské národní rady ze dne 2. července 1945, č. 60 Sb. n. SNR, o vyměřování daně z obratu (daně přepychové) na rok 1944, zůstává nedotčeno.

(5) Slovenské právo o dani z obratu a dani přepychové podle § 1, odst. 1 vyhlášky pověřence financí ze dne 10. listopadu 1945, č. 135 Sb. n. SNR, o úpravě právního pořádku v oboru daně z obratu a daně přepychové na území Slovenska, které bylo dočasně okupováno Maďarskem a Německem a o paušalování daně z obratu u tuzemské mleté kořeninové papriky, se vztahuje, s odchylkami, které vyplývají z ustanavení § 36, odst. 3, 7, 8 a 9 tohoto zákona, toliko:

a) na daň z obratu a daň přepychovou (též paušalovanou daň z obratu a paušalovanou daň přepychovou) za dobu ode dne osvobození (§ 1, odst. 3 vyhlášky) do 28. února 1946; t. j. na daň, u níž v tomto období vznikla daňová povinnost (§ 11 dosavadního slovenského zákona o dani z obratu a dani přepychové);

b) na trestné činy týkající se daně za dobu uvedenou v písm. a);

c) na vrácení a náhrady daně při vývozu podle § 22 dosavadního slovenského zákona o dani z obratu a dani přepychové, které se týkají vývozu provedeného v období uvedeném v písm. a).

(6) Nařízení Slovenské národní rady ze dne 25. července 1945, č. 84 Sb. n. SNR, kterým se upravují promlčecí lhůty u daní, dávek, poplatků a cel po čas branné pohotovosti státu, zůstávají nedotčena i co do ustanovení, která se týkají daně z obratu a daně přepychové.

(7) Ustanovení, která se týkají daně z obratu a jsou obsažena v jiných právních předpisech, vydaných ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého, ročník 1945, pokud se týče ve Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1945 a leden a únor 1946, anebo ve Sbírce nařízení Slovenské národní rady, ročníky 1944 a 1945 a leden a únor 1946, se vztahují i na daň z obratu podle tohoto zákona.

Ve věcech, ve kterých podle tohoto zákona rozhoduje na Slovensku místo ministra financí pověřenec financí, dohodnou se navzájem ministr financí s pověřencem financí v zájmu jednotného výkladu zákona, a v zájmu stejnoměrného daňového zatížení na celém státním území o zásadách rozhodování.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1946.

(2) Jde-li o daň z obratu a daň přepychovou (též paušalovanou daň z obratu a paušalovanou daň přepychovou) za dobu před 1. březnem 1946, o trestné činy v oboru těchto daní za dobu před 1. březnem 1946 nebo o vývoz provedený před 1. březnem 1946, nutno použíti s odchylkami, které vyplývají z odstavců 7, 8 a 9, těch věcných (hmotně-právních) ustanovení, která v rozhodné době byla v účinnosti. Rozhodnou dobou jest:

1. pro daň doba vzniku daňové povinnosti;

2. pro trestné činy doba vzniku daňové povinnosti co do daně, která byla zkrácena, zatajena nebo ohrožena;

3. pro náhrady daně podle § 22 dosavadního vládního nařízení o dani z obratu a pro vrácení a náhrady daně při vývozu podle § 22 dosavadního slovenského zákona o dani z obratu a dani přepychové doba provedení vývozu.

(3) Pro řízení se však použije ustanovení platných v době, kdy se správní úkon provádí. Ministr financí; na Slovensku pověřenec financí, se zmocňuje, aby učinil správní opatření k zamezení nesrovnalostí, které by v důsledku ustanovení předchozí věty mohly vzniknouti.

(4) Bylo-li zboží, které podnikatel dal zaslati odběrateli nebo na jeho příkaz osobě třetí prostřednictvím dopravce (na př. železnice, pošty) nebo přepravce (na př. loďaře), počátkem dne 1. března 1946 ještě u dopravce nebo přepravce, považuje se dodávka nebo vývoz za provedený ještě před 1. březnem 1946. Totéž platí v případě, kdy podnikatel dal zaslání zboží odběrateli nebo na jeho příkaz osobě třetí obstarati zasilatelem a zboží bylo počátkem dne 1. března 1946 ještě u zasilatele, dopravce nebo přepravce.

(5) Do celkového obratu nebo souhrnu úplat, směrodatného pro ustanovení § 4, č. 15, § 7, č. 3 až 5 a § 10, o dst. 5, č. 1, se započítávají též úplaty (ceny) ve starých platidlech. Má-li podnikatel dva nebo více podniků, závodů nebo provozoven, je pro ustanovení uvedená v předchozí větě směrodatným celkový obrat nebo souhrn úplat všech podniků, závodů nebo provozoven. U podnikatelů, kteří neprovazovali podnikatelskou činnost po celý kalendářní rok, stanoví se celkový (roční) obrat nebo souhrn úplat, směrodatný pro ustanovení, uvedená v předchozí větě, v poměru k obratu nebo souhrnu úplat, dosaženému za část kalendářního roku, po kterou podnikatelskou činnost provozovali.

(6) Daňovým obdobím podle tohoto zákona jest napoprvé místo kalendářního roku 1946 toliko údobí od 1. března 1946 do 31. prosince 1946. Splátkovým obdobím podle tohoto zákona jest napoprvé kalendářní měsíc březen 1946.

(7) Daň z obratu a daň přepychová (též paušalovaná daň z obratu a paušalovaná daň přepychová) za kalendářní měsíce leden a únor 1946 jest na celém státním území zásadně splatna dne 20. března 1946.

(8) Ustanovení § 20, odst. 1 a 4 tohoto zákona platí i pro daň z obratu a daň přepychovou (též paušalovanou daň z obratu a paušalovanou daň přepychovou) z dodávek a výkonů (dodávek a jiných plnění), u nichž daňová povinnost vznikla ještě před 1. březnem 1946, avšak u nichž nárok státu na daň lze uplatniti až po 28: únoru 1946. Ustanovení § 20, odst. 3 tohoto zákona o splatnosti dodatku k dani již vyměřené se použije na všechny dodatky daně z obratu a daně přepychové (též paušalované daně z obratu a paušalované daně přepychové), vyměřené po 28. únoru 1946, bez ohledu na to, kterého daňového (vyměřovacího) období se týkají.

(9) Nárok státu na přirážku pro zmeškání z nedoplatků daně z obratu (s příslušenstvím a náhradou nákladů upomínacích a exekučních), splatné v zemích České a Moravskoslezské v době od 1. ledna 1943 do 28. února 1946, se řídí nadále ustanoveními vlád. nař. č. 12/1943 Sb., a pokud jde o daň z obratu splatnou do 28. února 1946 v územích zemí České a Moravskoslezské, která byla v roce 1938 obsazena cizí mocí, příslušnými dosud tam používanými ustanoveními o přirážce pro zmeškání. U daně z o bratu (též u daně přepychové jakož i paušalované daně z obratu a paušalované daně přepychové), splatné na celém státním území po 28. únoru 1946, přísluší státu nárok na poplatek z prodlení a 5% zvýšení podle § 20, odst. 6 tohoto zákona a poplatníku nárok na dobropis podle § 21, odst. 6 tohoto zákona.

(10) Ministr financí se zmocňuje, aby po dohodě s ministrem zemědělství vyhláškou v Úředním listě upravil způsob zdanění daní z obratu za kalendářní rok 1945 a za kalendářní měsíce leden a únor 1946, jehož může býti použito u drobných zemědělců v zemích České a Moravskoslezské. Pojem drobného zemědělce bude stanoven toutéž vyhláškou. Tento způsob zdanění se stane pro drobného zemědělce závazným, požádá-li tento zemědělec o jeho použití ve lhůtě a způsobem, jak ustanoví zmíněná vyhláška.

(11) Ministr financí, na Slovensku pověřenec financí, se zmocňuje, aby správními opatřeními odstraňoval obtíže u daně z obratu a daně přepychové (též paušalované daně z obratu a paušalované daně přepychové) za rok 1946 a létá předchozí, jejímuž právoplatnému vyměření jest na překážku nepřítomnost nebo neznámý pobyt podnikatele nebo nedostatek podkladů pro právoplatné vyměření. Ministr financí, na Slovensku pověřenec financí, se dále zmocňuje, aby v zájmu zjednodušení správy upravil zdanění dodávek a výkonů (dodávek a jiných plnění), u nichž daňová povinnost vznikla ještě před 1. březnem 1946, avšak u nichž nárok státu na daň lze uplatniti až po 28. únoru 1946.

(12) Jde-li o dodávku nebo výkon podle smlouvy, která byla uzavřen a před 1. březnem 1946, platí toto:

1. má-li ten, kdo provádí dodávku nebo výkon, platiti daň nižší sazbou než tou, která platila v době uzavření smlouvy, nebo je-li zproštěn (z důvodu nově nastalé nezdanitelnosti nebo z důvodu nově zavedeného osvobození nebo z důvodu zrušení daně přepychové) povinnosti platiti daň, je povinen příjemci dodávky nebo výkonu poskytnouti z úplaty slevu ve výši daňového rozdílu nebo daně. Příjemce dodávky nebo výkonu je pak povinen snížiti svému zákazníku úplatu o částku odpovídající slevě na dani, kterou obdržel od toho, kdo provedl dodávku nebo výkon. Ujednání tomu odporující jsou právně neúčinná;

2. má-li ten, kdo provádí dodávku nebo výkon, platiti daň vyšší sazbou než tou, která platila v době uzavření smlouvy, anebo má-li platiti daň z dodávek nebo výkonů, které před 1. březnem 1946 dani nepodléhaly nebo byly od daně osvobozeny anebo u nichž byla daň kryta paušálem, je oprávněn daňový rozdíl nebo daň, nechce-li je platiti ze svého, příjemci dodávky nebo výkonu zvlášť účtovati a cenu o to zvýšiti, nebylo-li ujednáno jinak.

(13) Bude-li v údobí mezi uzavřením smlouvy, k němuž došlo po 28. únoru 1946, a provedením dodávky nebo výkonu daň z obratu snížena nebo budou-li v tomto údobí určité předměty zproštěny daně z obratu při dovozu nebo bude-li v onom údobí u určitých předmětů nebo výkonů daňový paušál (§ 19, od st. 8) zrušen nebo snížen, jest ten, kdo provádí dodávku nebo výkon, povinen poskytnouti příjemci dodávky nebo výkonu z úplaty slevu ve výši daňového rozdílu nebo daně: Ujednání tomu odporující jsou právně neúčinná.

(14) Budou-li v údobí mezi uzavřením smlouvy o dodávce nebo výkonu; k němuž došlo po 28. únoru 1946, a provedením dodávky nebo výkonu určité předměty podrobeny dani z obratu při dovozu nebo bude-li u určitých předmětů nebo výkonů daňové osvobození zrušeno, daň zvýšena, daňový paušál (§ 19, odst. 8) zaveden nebo zvýšen, jest ten, kdo provádí dodávku nebo výkon, oprávněn daňový rozdíl nebo daň, nechce-li je platiti ze svého, příjemci dodávky nebo výkonu zvlášť účtovati a cenu o to zvýšiti, nebylo-li u jednáno jinak.

(15) Vládní nařízení ze dne 10. května 1939, č. 121 Sb., o zřízení nejvyššího úřadu cenového, ve znění vládního nařízení č. 189/1940 Sb., a předpisy podle nich vydané zůstávají ustanoveními předchozích odstavců 12, 13 a 14 a ustanoveními § 12, odst. 2, 3 a 4 nedotčeny.

(16) Ústavní zákon ze dne 5. června 1942, č. 100 Sl. z., o Nejvyšším úřadě pro zásobování, a předpisy podle něho vydané zůstávají, s výjimkami, uvedenými v předchozích odstavcích 12, 13 a 14, nedotčeny. Pověřenectvo výživy a zásobování nebo úřad jím zmocněný může všeobecně nebo jednotlivě povoliti nebo naříditi výjimky z ustanovení odstavců 12, 13 a 14. Přestupky ustanovení odstavců 12, 13 a 14 se trestají podle příslušných ustanovení předpisů uvedených v prvé větě.

(17) Změna úplaty, vzniklá podle odstavců 12, 13 a 14, nemůže býti důvodem zrušení smlouvy, nebylo-li ve smlouvě stanoveno jinak.

Tento zákon provede ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

1. Ministerstvo financí se vyzývá, aby v nejbližší době nahradilo zastaralá ustanovení důchodkového řádu předložením zvláštního zákona, kterým by byla jednotně kodifikována všeobecná ustanovení trestního řízení zákona o dani obratové, zákona o daních přímých i nepřímých tak, aby to vyhovovalo zásadám sjednocení daňového práva a zjednodušilo práci výkonným orgánům.

2. Vláda se vyzývá, aby v době co nejkratší zavedla paušalování daně z obratu podle § 19, odst. 8 zákona o dani z obratu, zejména u drobných zemědělců.