(12) Jde-li o dodávku nebo výkon podle smlouvy, která byla uzavřena před 1. únorem 1946, platí toto:

1. má-li ten, kdo provádí dodávku nebo výkon, platiti daň nižší sazbou než tou, která platila v době uzavření smlouvy, nebo je-li zproštěn (z důvodu nově nastalé nezdanitelnosti nebo z důvodu nově zavedeného osvobození nebo z důvodu zrušení daně přepychové) povinnosti platiti daň, je povinen příjemci dodávky nebo výkonu poskytnouti z úplaty slevu ve výši daňového rozdílu nebo daně. Příjemce dodávky nebo výkonu je pak povinen snížiti svému zákazníku úplatu o částku odpovídající slevě na dani, kterou obdržel od toho, kdo provedl dodávku nebo výkon. Ujednání tomu odporující jsou právně neúčinná;

2. má-li ten, kdo provádí dodávku nebo výkon, platiti daň vyšší sazbou než tou, která platila v době uzavření smlouvy, anebo má-li platiti daň z dodávek nebo výkonů, které před 1. únorem 1946 dani nepodléhaly nebo byly od daně osvobozeny anebo u nichž byla daň kryta paušálem, je oprávněn daňový rozdíl nebo daň, nechce-li je platiti ze svého, příjemci dodávky nebo výkonu zvlášť účtovati a cenu o to zvýšiti, nebylo-li ujednáno jinak.

(13) Bude-li v údobí mezi uzavřením smlouvy, k němuž došlo po 31: lednu 1946, a provedením dodávky nebo výkonu daň z obratu snížena nebo budou-li v tomto údobí určité předměty zproštěny daně z obratu při dovozu nebo bude-li v onom údobí u určitých předmětů nebo výkonů daňový paušál (§ 19, odst. 8) zrušen nebo snížen, jest ten, kdo provádí dodávku nebo výkon, povinen poskytnouti příjemci dodávky nebo výkonu z úplaty slevu ve výši daňového rozdílu nebo daně. Ujednání tomu odporující jsou právně neúčinná.

(14) Budou-li v údobí mezi uzavřením smlouvy o dodávce nebo výkonu, k němuž došlo po 31. lednu 1946, a provedením dodávky nebo výkonu určité předměty podrobeny dani z obratu při dovozu nebo bude-li u určitých předmětů nebo výkonů daňové osvobození zrušeno, daň zvýšena, daňový paušál (§ 19,.odst. 8) zaveden nebo zvýšen, jest ten, kdo provádí dodávku nebo výkon, oprávněn daňový rozdíl nebo daň, nechce-li je platiti ze svého, příjemci dodávky nebo výkonu zvlášť účtovati a cenu o to zvýšiti, nebylo-li ujednáno jinak.

(15) Vládní nařízení ze dne 10. května 1939, č. 121 Sb., o zřízení nejvyššího úřadu cenového, ve znění vládního nařízení č. 189/1940 Sb., a předpisy podle nich vydané zůstávají ustanoveními předchozích odstavců 12; 13 a 14 a ustanoveními § 12, odst. 2, 3 a 4 nedotčeny.

(16) Ústavní zákon ze dne 5. června 1942, č. 100 Sl. z., o Nejvyšším úřadě pro zásobování, a předpisy podle něho vydané zůstávají, s výjimkami, uvedenými v předchozích odstavcích 12, 13 a 14, nedotčeny. Pověřenectvo pro výživu a zásobování nebo úřad jím zmocněný může všeobecně nebo jednotlivě povoliti nebo naříditi výjimky z ustanovení odstavců 12, 13 a 14. Přestupky ustanovení odstavců 12, 13 a 14 se trestají podle příslušných ustanovení předpisů uvedených v prvé větě.

(17) Změna úplaty, vzniklá podle odstavců 12, 13 a 14, nemůže býti důvodem zrušení smlouvy, nebylo-li ve smlouvě stanoveno jinak.

Tento zákon provede ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dosavadní zatímní stav v oboru daně z obratu jeví se tak, že na Slovensku je v účinnosti úprava daně z obratu, která v podstatě odpovídá československé úpravě platné dne 29. září 1938 (obecná sazba daně činí 3%, daň jest u některých předmětů paušalována, u některých předmětů a výkonů vybírá se daň přepychová), kdežto v zemích České a Moravskoslezské je zatím ještě použivatelná úprava daně z obratu podle německého systému (o obecné sazbě 2%, bez paušálů a bez daně přepychové).

Navrhovaný zákon zavádí opětně pro celou Československou republiku s účinností od 1. února 1946 jednotné právo o dani z obratu. Je vypracován v podstatě na podkladě československého zákona o dani z obratu a dani přepychové, platného dne 29. září 1938 (t. j. zákona o dani z obratu a dani přepychové ve znění stanoveném zákonem ze dne 21. prosinče 1935, č. 265 Sb.). Liší se však od něho hlavně tím, že

1. neobsahuje ustanovení o dani přepychové;

2. neobsahuje ustanovení o zdaňování dodávek a výkonů, prováděných nepodnikateli;

3. 50%ní všeobecnou přirážku k 2%ní pravidelné dani z obratu, platnou dne 29. září 1938 podle § 1 zákona o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové (t. j. zákona ze dne 21. prosince 1935, č. 267 Sb., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1937, č. 281 Sb.), vtěluje do daňové sazby a tuto vyčísluje přímo 3%ty (viz § 10, odst. 1, první věta osnovy);

4. ustanovení o zvláštní (t. zv. filiálkové) přirážce, která byla dne 29. září 1938 obsažena v § 2 shora uvedeného zákona o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové, zařazuje - převážně v původním znění - přímo mezi ustanovení o sazbách daně (viz § 10, odst. 2 až 7 osnovy);

5. přejímá některé změny a doplňky, jež byly stanoveny zákonem ze dne 16. prosince 1938, č. 356 Sb., kterým se pozměňuje zákon o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho účinnost;

6. přejímá některá ustanovení t. zv. protektorátního nařízení o dani z obratu (t. j. vládního nařízení č. 314/1940 Sb.);

7. obsahuje některá nová ustanovení a naopak zase od některých ustanovení dřívějšího zákona upouští.

K č. 1. Úprava daně přepychové, platná dne 29. září 1938, byla už jen pouhým torsem původního uspořádání této daně. Podle statistiky daně z obratu a daně přepychové za rok 1936 připadlo z celkového výnosu těchto daní ve výši 2.450;000.000 Kč na daň přepychovou a její paušály celkem cca 17,000.000 Kč. V době nesvobody daň přepychová v zemích České a Moravskoslezské zcela zanikla, na Slovensku se však udržela až dodnes a byla tam ještě, avšak nijak podstatně, rozšířena na některé další předměty, dále na některé kosmetické výkony a na některá kinematografická představení.

Okruh předmětů, u nichž by obnova československé daně přepychové přicházela v úvahu, je celkem velmi malého rozsahu. Většinou jde o předměty, které se zatím na tuzemském trhu nevyskytují. Ustanovení o dani přepychové jsou vzhledem k tomu málo praktická. Navrhovaný zákon upouští proto od obnovy československého práva o dani přepychové a zároveň činí v § 33, odst. 2, č. 2 opatření, aby předpisy o dani přepychové, použivatelné dosud na Slovensku, pozbyly tam uplynutím dne 31. ledna 1946 účinnosti. Tím ovšem není o dani přepychové rozhodnuto na trvalo; třeba vyčkati vhodnější doby pro případnou novou úpravu daně přepychové o širším rozsahu.

K č. 2. Theoreticky snad odůvodněná zásada, aby daň z obratu - jakožto všeobecná daň spotřební - postihovala též dodávky a výkony, jež provádějí nepodnikatelé, v praksi vzhledem k obtížné jejich podchytitelnosti silně pokulhává. Finanční efekt zdaňování nepodnikatelských dodávek a výkonů není proto valný; podle statistiky z r. 1936 činila daň z obratu vyměřená nepodnikatelům asi 1,500.000 Kč. Ustanovení dřívějšího zákona o dani z obratu (t. j. zákona platného dne 29. září 1938) byla mimo to složitá a komplikovala celkovou úpravu daně z obratu. Ze všech uvedených důvodů upouští se proto od jejich převzetí do nového zákona.

K č. 3 a 4. Vtělením všeobecné přirážky přímo do základní sazby daně z obratu a přeřazením ustanovení o zvláštní (filiálkové) přirážce přímo do zákona o dani z obratu navazuje se na řešení, které se již vyskytuje v dosavadní slovenské úpravě daně z obratu. Právní řád o dani z obratu se tím zjednodušuje, neboť není třeba, aby byl ještě vydáván samostatný zákon o přirážkách k dani z obratu anebo byl obnovován zákon o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové, platný dne 29. září 1938.

K č. 5. Jde vesměs o účelné změny a doplňky, které, třebaže byly stanoveny již v době nesvobody (ještě v údobí t. zv. Česko-Slovenské republiky), nepříčí se svým obsahem znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy.

Převzetí těchto změn a doplňků je též nutným v zájmu udržení souvislosti s dosavadní úpravou daně z obratu na Slovensku. Slovensko totiž převzalo, jak již bylo úvodem řečeno, československou a později t. zv. česko-slovenskou úpravu daně z obratu podle stavu ze dne 14. března 1939, tudíž i se zmíněnými změnami a doplňky, a tuto úpravu si v podstatě udrželo dodnes. Jednotlivě je na tyto změny a doplňky upozorňováno ve zvláštní části důvodové zprávy.

K č. 6. V úvahu přicházející ustanovení se rovněž nepříčí svým obsahem znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy a jelikož se v praksi osvědčila, jsou zařazena, namnoze po patřičné úpravě jejich znění; do navrhovaného zákona. Jednotlivě je na tato ustanovení upozorňováno ve zvláštní části důvodové zprávy.

K č. 7. Na nová ustanovení většího významu a na význačnější odchylky od dřívějšího zákona je zvlášť upozorňováno ve zvláštní části důvodové zprávy.

Znění navrhovaného zákona vykazuje ve srovnání se zněním dřívějšího zákona též změny a doplňky, které tkví v přizpůsobení některých ustanovení novým státoprávním poměrům a nové organisaci (sem spadají zejména doplňky, jimiž se upravuje pro obor daně z obratu působnost pověřence Slovenské národní rady pro finance), ve vyřazení ustanovení o dani přepychové a ustanovení o zdaňování nepodnikatelských dodávek a výkonů, v přesnějším vymezení některých pojmů, v systematickém přesunu některých ustanovení, v jednotném terminologickém uspořádání, v bližším přimknutí ustanovení o řízení k zákonu o přímých daních a v jiných změnách menšího rázu. Na tyto změny je ve zvláštní části důvodové zprávy upozorňováno jen tam, kde je toho zvlášť třeba. Navrhovaný zákon přejímá a leckde zároveň nově upravuje ustanovení dřívějšího zákona, která připouštějí paušalování daně nebo s ním souvisí. Zároveň však zrušuje veškeré paušály daně z obratu a daně přepychové, platné dne 29. září 1938, jakož i paušály těchto daní, vydané v době nesvobody (viz § 32, odst. 3, č. 6 a §.33, odst. 2, č. 2, písm. c osnovy). Opatření to má zvláštní význam pro Slovensko, ježto tam jsou paušály daně z obratu a daně přepychové dosud v platnosti. Nová úprava daně z obratu, jak ji navrhovaný zákon zavádí s účinností od 1. února 1946 pro celou československou republiku, má tudíž vstoupiti v platnost bez paušálů daně z obratu. Daň podle této úpravy bude tedy vybírána u všech předmětů a výkonů - tudíž i u těch, u nichž za dosavadního stavu (což platí pro Slovensko) je paušalována - stejným způsobem, t. j. od každého podnikatele který předmět za úplatu dodá nebo výkon za úplatu provede, bez rozdílu, je-li to výrobce, velkoobchodník či maloobchodník nebo řemeslník.

Toto řešení ukázalo se nutným vzhledem k námitkám, které byly vzneseny proti původně zamýšlené obnově dřívějších paušálů daně z obratu. Namítáno bylo zejména; že

a) pro průmysl by obnova paušálů znamenala zvýšené finanční a administrativní zatížení, čímž by se mu odčerpávaly prostředky a energie, jichž on ve zvýšené míře potřebuje k úspěšnému zdolání svých dnešních mimořádných úkolů,

b) v mnohých hospodářských sektorech, v nichž byla dne 29. září 1938 daň paušalována, došlo anebo dojde k podstatným strukturálním změnám, pročež pouhá mechanická obnova paušálů není tu žádoucí,

c) obnova paušálů v zemích České a Moravskoslezské měla by v zápětí podstatnější zvýšení cenové hladiny, než jaké je spojeno s obnovou dřívější pravidelné daně z obratu o sazbě 3%,

d) úprava paušálů je neúplná, složitá a nejednotná, a proto i pro finanční administrativu obtížná. Též finanční správa zdolává dnes při zmenšeném stavu zaměstnanectva mimořádné úkoly (zejména vyměřování daní přímých za berní roky 1943, 1944 a 1945, opatření související s měnovou reformou) a není proto žádoucím, aby její agenda daně z obratu byla komplikována obnovou paušálů. Námitky tyto, více méně oprávněné, odůvodňují vylíčené řešení.

K odst. 3. Znění třetí věty je převzato ze zák. č. 356/1938 Sb. (viz č. 5 všeobecné části důvodové zprávy).

K odst. 4. Zvláštní vytýčení daňové povinnosti u dodávek a výkonů v § 1, odst. 4 uvedených se nikterak nedotýká převodů předmětů a výkonů, k nimž dochází mezi takovými státními podniky, které nejsou samostatnými právnickými osobami ani - na rozdíl od podniků národních - nemají postavení právnických osob. Převody předmětů a výkony mezi takovými státními podniky zůstávají nadále jakožto převody uvnitř téhož právního subjektu (československého státu) - nezdanitelny.

Navrhovaná ustanovení jsou v zdokonalené úpravě převzata z § 2, odst. 5 vlád. nař. č. 314/1940 Sb. (viz č. 6 všeobecné části důvodové zprávy) jako ustanovení v praksi se osvědčivší.

Navrhovaná ustanovení jsou v zdokonalené úpravě převzatá z § 3, odst. 2 vlád. nař. č. 314/1940 Sb.

K č. 2. Dřívější zákon o dani z obratu stanovil v § 1, odst. 1, č. 2, poslední větě, že "vývoz není podroben dani za podmínek stanovených nařízením". Pojmově vztahovalo se toto ustanovení na dodávky do ciziny (vývozní dodávky). Systematicky však patří mezi ustanovení o daňových osvobozeních a je proto v navrhované osnově mezi ně zařazeno.

Zároveň se upouští od převzetí osvobození podle § 4, č. 2 dřívějšího zákona, které se vztahovalo na dobrovolné dražební prodeje mezi dědici k rozdělení dědictví. Tímto osvobozením celkem malého praktického dosahu bylo pamatováno hlavně na prodeje mezi dědici nepodnikateli, ježto dani podle dřívější úpravy podléhaly zásadně i dodávky a výkony prováděné nepodnikateli. Podle nyní navrhované úpravy dodávky a výkony, prováděné nepodnikateli, zásadně nepodléhají dani z obratu a není proto převzetí zmíněného dřívějšího osvobození nutným.

K č. 6. Z osvobození, které je stanoveno pro dodávky poštovních cenin, mají býti vyloučeny zejména dodávky, které provádějí podnikatelé zabývající se nákupem a prodejem známek filatelistům. Pro osvobození těchto dodávek není přesvědčivých důvodů.

K č. 9. Zdaňování zpětných dodávek obalů daní z obratu brzdí jejich oběh, což zejména při dnešním omezeném množství obalů; obzvláště trvalejších obalů, není hospodářsky žádoucí. Je proto pro zpětné dodávky obalů navrhováno osvobození od daně z obratu.

Zároveň se upouští od převzetí osvobození podle § 4, č. 9 dřívějšího zákona, které se vztahovalo na zpětné úplatné dodávky odpadků, získaných při výrobě, členům společenstev prodejních a nákupních a na vrácené částky úplaty za zboží, dodané členům. Otázka daňové povinnosti zpětných úplatných dodávek odpadků jest nyní řešena samostatným všeobecným ustanovením (viz § 2, odst. 2 osnovy). U vrácených částek úplaty za zboží, dodané členům, jest pak jejich odčitatelnost podložena přímo ustanovením § 18 osnovy.

K č. 11. Navrhované osvobození jest převzato z § 4, č. 21 vlád. nař. č. 314/1940 Sb. v zájmu vyloučení dvojího daňového zatížení příslušných požitků (daní z tantiem a daní z obratu).

Zároveň se upouští od převzetí osvobození podle § 4, č. 11 dřívějšího zákona, které se vztahovalo na dodávky a výkony nepodnikatelů; nepřesahovala-li úplata za jednotlivou dodavku nebo výkon 500 Kč. Jak již bylo řečeno, tyto dodávky a výkony podle navrhované nové úpravy již nebudou podléhati dani z obratu.

K č. 12. Jako nové je navrhováno osvobození dodávek léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), lékařských (léčebných) přístrojů a nástrojů a léčebných vod, jsou-li prováděny pro veřejné léčebné a ošetřovací ústavy, pro ústavy nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění nebo pro ústavy náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů. Tím bude dosavadní prakse uvedena v soulad se zákonem a rozšířena na dodávky vyjmenovaných předmětů, prováděné pro veřejné léčebné a ošetřovací ústavy.

K č. 14. Jako nové jest navrhováno osvobození vlastní spotřeby za účelem dobročinného upotřebení (na př. vzetí předmětu podniku za tím účelem, aby k byl věnován sociální pomoci). Osvobození takové vlastní spotřeby je zajisté na místě.

Ustanovení § 4, č. 14 dřívějšího zákona jsou - v pozměněné úpravě - obsažena v § 4, odst. 2 osnovy, kam systematicky patří.

K č. 15. Podobná osvobození připouštěl dřívější zákon ustanoveními § 4, č. 15. Navrhované osvobození přísluší však společenstvu nebo jinému svépomocnému sdružení zemědělců nebo živnostníků přímo ze zákona, kdežto osvobození podle dřív. zákona mohlo býti uděleno na žádost, o které rozhodoval ministr financí v dohodě se zúčastněným ministrem. Ministerská agenda byla tím zatěžována většinou neúměrně k významu projednávaných případů. Navrhované znění odpovídá celkem znění § 2; písm. b), první věty zákona o přímých daních a prováděcího nařízení k němu. Tím bude též ulehčeno administrativě, neboť berní správa, zabývajíc se případem s hlediska zvláštní daně výdělkové, projedná jej zároveň i pro obor daně z obratu.

K č. 17. Navrhované osvobození je omezeno na dovoz přímo pro stát a pro takové státní podniky, které nenáležejí k podnikům prohlášeným za spravované podle zásad obchodního hospodaření. Dřívější osvobození se vztahovalo též na dodávky a výkony pro stát a zmíněné státní podniky, jakož i na dodávky pro zemi Slovenskou a její obce a okresy. Důvodem osvobození byla skutečnost, že při těchto dodávkách a výkonech byly vybírány poplatky smluvní a kvitanční V soustavě poplatků, jak je pro dobu od 1. ledna 1946 a pro celé státní území připravena (viz souběžnou osnovu zákona o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů), nebudou se již však srážkové poplatky smluvní a kvitanční vyskytovati. Není proto nadále důvodu pro to, aby zmíněné dodávky a výkony byly osvobozeny od daně z obratu.

Novým je navrhované ustanovení, které osvobozuje od daně z obratu dovoz léčiv, léčebných pomůcek, lékařských (léčebných) přístrojů a nástrojů a léčebných vod přímo pro veřejné léčebné a ošetřovací ústavy, pro ústavy nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění nebo pro ústavy náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů. Na tuzemské dodávky (nákup z tuzemska) tohoto druhu je pamatováno novým osvobozením, obsaženým v § 4, č. 12 osnovy. Třeba proto z důvodu stejnoměrného postupu stanoviti i osvobození pro dovoz (nákup z ciziny).

K č. 18. Osvobození podle § 4, č. 18. dřívějšího zákona se vztahovalo též na dodávky vývozci, nepřevedl-li dodavatel na vývozce fysickou držbu a vyvezl-li předmět dodávky na účet vývozcův v nezměněném stavu do ciziny (t. zv. lomený vývoz). Převedl-li dodavatel na vývozce fysickou držbu předmětu, byl povinen platiti z této dodávky daň z obratu, vývozce však měl nárok, aby mu byla vrácena částka ve výši této daně (§ 22, odst. 1 dřív. zák.). Odstranění daňového zatížení bezprostřední dodávky před další dodávkou (vývozem) zboží do ciziny bylo tudíž upraveno dvojím způsobem. To ovšem zatěžovalo finančně administrativu též tím, že musila zvlášť dbáti, aby v takovém případě nebylo použito obou způsobů.

V souvislosti s novou pružnější úpravou náhrady bezprostředního daňového zatížení vyváženého předmětu (viz § 22, odst. 3 osnovy) a aby bylo zajištěno, že odstranění tohoto zatížení připadne k dobru vždy jen vývozci, upouští se od převzetí vylíčeného dřívějšího osvobození. V zemích České a Moravskoslezské se tím dosavadní stav nijak nemění, ježto podle dosavadní úpravy daně z obratu v těchto zemích jsou dodávky vývozcům podrobeny dani z obratu, daň z nich je pak nahrazována vývozci.

K č. 19. Navrhované osvobození je shodné s osvobozením podle § 4, č. 20 dřívějšího zákona.

Ustanovení § 4; č. 19 dřív. zák. jsou - v doplněném znění - obsažena v § 4; odst. 3 osnovy.

K písm. a). Navrhovaným novým ustanovením má býti pamatováno na případy, kdy zatěžování obchodu ve velkém daní z obratu by mohlo míti hospodářsky povážlivé důsledky.

K písm. b) až e). Navrhovaná ustanovení jsou shodná s ustanoveními § 4, č. 14, písm. b) až e) dřívějšího zákona.

Ustanovení § 4, č. 14; písm. a) dřív. zák. odpadají vzhledem k novému zlepšenému řešení náhrady předchozího zatížení vyváženého zboží daní z obratu (viz § 22, odst. 1 osnovy).

Navrhované osvobození odpovídá co do věcného rozsahu osvobození podle § 4, č. 19 dřívějšího zákona.

Zvláštní zmínky zasluhují pouze nová ustanovení v odst. 1, č. 5, která zdokonalují a administrativně zjednodušují vybírání daně z obratu z dodávek a výkonů provedených podnikatelem, zaplacených však neodevzdané (nerozdělené) pozůstalosti nebo dědicům podnikatelovým.

K odst. 3. Navrhované ustanovení je převzato z § 6, odst 3 vlád. nař. č. 314/1940 Sb., jakožto ustanovení pro praksi nutné.

K odst. 4. Navrhované ustanovení, které je rovněž převzato z § 6 vlád. nař. č. 314/1940 Sb., zavádí spolu s ustanovením.§ 15, odst. 2, předposlední věty osnovy zdaňování podniku jakožto celku, t. j: pouze u jedné berní správy, i když je provozován v obvodech více berních správ. Tento systém se v zemích České a Moravskoslezské osvědčil a vžil. Podle dřívější úpravy (která se dosud udržela na Slovensku) byla daň vyměřována pro každou provozovnu zvlášť berní správou, v jejímž obvodu provozovna byla. Na žádost mohlo však býti - a v praksi též zhusta bylo - povoleno jednotné zdanění všech provozoven.

K č. 3 až 5. Dřívější hranice 40.000 Kč podle č. 3 a 4 je se zřetelem k dnešní soustavě hospodářských čísel zvýšena na 80.000 Kčs. Osvobození je rozšířeno na vědecké pracovníky a na národní správce. U vědeckých pracovníků v zemích České a Moravskoslezské nejde však o zcela nové osvobození, neboť i dosavadní úprava daně z obratu v těchto zemích osvobozuje soukromé učence od daně z obratu, nepřesahuje-li jejich celkový roční obrat 60.000 Kčs.

Zvláštní zmínky zasluhují hlavně nová ustanovení v odstavci 1, č. 9, 10 a 11. Zavedení ručební povinnosti nabyvatele pohledávky souvisí s novým ustanovením § 11, odst. 5 osnovy, jehož účelem je zameziti únik daně v případech, kdy podnikatel postoupí pohledávky z dodávek a výkonů jím provedených někomu jinému a zdráhá se zaplatiti daň, poukazuje na to, že příjemci dodávek a výkonů jemu ničeho nezaplatili. Zavedením ručební povinnosti správce neodevzdané pozůstalosti a národního správce má býti zajištěn daňový pořádek podstat, které oni spravují. Při všech ručebních ustanoveních nutno míti na paměti, že ten, kdo přijímá úplatu za dodávku nebo výkon, inkasuje v ní i daň z obratu.

K odst. 1. V zájmu ulehčení administrativě se upouští od převzetí ustanovení § 9, odst. 1 dřívějšího zákona o dani z obratu, podle něhož daň z obratu nebyla součástí úplaty. Ustanovení čtvrté věty jest převzato z § 9, odst. 1 vlád. nař. č. 314/1940 Sb. jakožto ustanovení pro praksi nutné.

K odst. 2. Dosavadní t. zv. válečná přirážka na pivo, cigaretový papír a šumivé víno není podle výslovného ustanovení předpisů o této přirážce součástí úplaty a nepodléhá tudíž dani z obratu, použivatelné dosud v zemích České a Moravskoslezské: Toto dosavadní zvýhodnění s hlediska daně z obratu přenáší se navrhovaným zněním poslední věty i na přirážku ve prospěch státu, která má býti u jmenovaných předmětů podle osnovy zákona o nepřímých daních vybírána na místo zmíněné dosavadní t. zv. válečné přirážky.

K odst. 3. Navrhované ustanovení je převzato z § 9, odst. 3 vlád. nař. č. 314/1940. Sb., jakožto ustanovení pro praksi nutné.

Předem třeba poukázati na č. 3 a 4 všeobecné části důvodové zprávy.

K odst. 1. Okruh předmětů, u nichž daň činí pouze 1%, se rozšiřuje na umělé jedlé tuky a na ryby tuzemského původu (u těchto tím, že slova "kromě zvěřiny a ryb", obsažená v § 10, odst. 1 dřívějšího zákona, se nahrazují slovy "kromě ryb cizího původu a zvěřiny"). U umělých jedlých tuků navazuje se tak na úpravu platnou dne 29. září 1938 (a platnou až dosud na Slovensku), podle níž nebyla 2¹/₂,%nímu paušálu u těchto tuků vybírána všeobecná 50%ní přirážka, čímž bylo dáno na jevo, že zmíněný paušál nahrazoval převážně 1%ní daň z obratu.

K odst. 5. Dřívější hranice 500.000 Kč je se zřetelem k dnešní soustavě hospodářských čísel zvýšena na 1,000.000 Kčs.

K odst. 3. Navrhovaným ustanovením je přesněji vyjadřována zásada, obsažená v: § 11, odst. 2, písm. h) dřívějšího zákona.

K odst. 4. Navrhované ustanovení bylo zavedeno již zákonem č. 356/1938; na Slovensku se zachovalo až dodnes.

K odst. 5. Navrhovaným ustanovením má býti zejména zamezen únik daně v případech, kdy podnikatel postoupí pohledávky z dodávek a výkonů, jím provedených někomu jinému a zdráhá se platiti daň, poukazuje na to, že příjemci dodávek a výkonů jemu ničeho nezaplatili.

Navrhovaná ustanovení jsou vybudována na zásadě, že zvláštní účtování daně nebo přesouvání daně jiným zjevným způsobem není přípustné. Tato zásada, vyhovující podnikatelům i praksi nejvyššího úřadu cenového, se přejímá z dosavadní úpravy daně z obratu v zemích České a Moravskoslezské (srv. § 12 vlád. nař. č. 314/1940 Sb.).

Navrhované ustanovení se shoduje s ustanovením § 48 dřívějšího zákona.

Ustanovení § 13 dřív. zák., týkající se vybírání daně při dodávkách a výkonech nepodnikatelů, odpadají, ježto navrhovaný zákon upouští od zdaňování dodávek a výkonů nepodnikatelů.

Změny oproti § 14 dřív. zák. jsou jen formální povahy.

Navrhovaná ustanovení vymezují přesně pojmy splátkový základ a daňový základ, jichž navrhovaný zákon na různých místech používá.

Ustanovení odstavce 2, předposlední a poslední věty, souvisí se systémem jednotného zdaňování, o kterém je již pojednáno v dův. zprávě k § 6, odst. 4 této osnovy.

Zvláštní zmínky zasluhuje hlavně prodloužení úschovní lhůty o jeden rok (na 6 let) a ustanovení, že tato lhůta se počítá od konce roku, v němž byl učiněn poslední zápis do knih a záznamů nebo v němž vznikly obchodní listiny nebo podklady zápisů do knih nebo záznamů. Obé souvisí s pětiletou promlčecí lhůtou, kterou je vázáno právo státu vyměřit daň a která počíná od uplynutí kalendářního roku, v kterém strana splnila svou povinnost podati přiznání. Podá-li poplatník přiznání k dani z obratu za rok 1946 v lednu 1947, počíná zmíněná promlčecí lhůta dnem 1. ledna 1948 a končí dnem 31. prosince 1952. Má-li při tomto vyměření býti přihlédnuto ke knihám (záznamům) a obchodním písemnostem, vzniklým v roce 1946, je třeba, aby podnikatel je měl k disposici až do 31. prosince 1952 čili po dobu šesti let, počítá-li se tato od uplynutí kal. roku 1946.

Změny v těchto paragrafech tkví v přesnější úpravě některých ustanovení, která se týkají nebo souvisí s vyměřováním daně nebo s vybíráním daně při dovozu.

Dřívější zákon zmocňoval k paušalování daně ministra financí; který je mohl stanoviti po dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností nebo zemědělství nebo veřejných prací vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení. Nyní uplatňují i jiné resorty, by případné paušalování se dělo po dohodě s nimi. Za tohoto stavu jeví se nejvhodnějším, bude-li k paušalování daně zmocněna přímo vláda.

Navrhovaná ustanovení jsou přejímána z § 20; odst. 1, vlád. nař. č. 314/1940 Sb. s tou odchylkou, že lhůta splatnosti se posunuje s desátého dne na dvacátý den a že dosavadní hranice 500.000 korun se vzhledem k dnešní soustavě hospodářských čísel zvyšuje na 1,000.000 Kčs.

Jinak rozlišování splátek na měsíční a čtvrtletní se vyskytovalo i v § 20, odst. 1 zákona platného dne 29. září 1938, podle něhož bylo třeba odváděti paušalovanou daň ve splátkách měsíčních a pravidelnou daň ve splátkách čtvrtletních. Tato úprava platí na Slovensku až dodnes.

Ustanovení, že dodatek k dani již vyměřené je splatný třicátého dne po doručení platebního rozkazu na tento dodatek, je v používání v zemích České a Moravskoslezské od 1. ledna 1943 (§ 7, odst. 2 vlád. nař. č. 12/1943 Sb.) a bylo zavedeno, aby byla zjednodušena účetní služba u berních úřadů. Před tím platilo v těchto zemích (v býv. t. zv. Protektorátu) a na Slovensku dosud platí, že dodatek je splatný zpětně v původních čtvrtletních nebo měsíčních splátkách.

Podle práva platného dne 29: září 1938 a na Slovensku platného dosud se platby, vykonané na daň z obratu, účtovaly (účtují) nejprve na běžnou splátkovou povinnost a případný přebytek na nedoplatky daně s příslušenstvím za dřívější daňová období. Toto ustanovení bylo zavedeno od 1. 1. 1931 v souvislosti s tehdy nově zaváděným 5%ním zvýšením podle § 20, odst. 6 zákona (pro neplacení běžných daňových splátek). Ustanovení to bylo tehdy nutným proto, že v té době měli poplatníci u berních úřadů většinou značné nedoplatky na dani z obratu a dani přepychové, takže by 5%ní zvýšení při dřívějším účtování plateb (nejprve na staré nedoplatky a po jich krytí teprve na běžnou daňovou povinnost) působilo příliš tíživě. Ustanovení to však mělo v zápětí značné komplikace v účtování daně z obratu u berních úřadů, které byly příčinou, že od 1. ledna 1943 byl na území býv. t. zv. Protektorátu zaveden opět starý způsob účtování plateb na daň z obratu platný před 1. 1. 1931 a ten se přebírá i do nynější osnovy. Tíživosti 5%ního zvýšení pro poplatníky není třeba se více při tomto způsobu účtování plateb obávati, poněvadž nedoplatků na dani z obratu téměř není a, pokud jsou, mohou je poplatníci vyrovnati z vázaných vkladů (starých platidel).

Instituce poplatku z prodlení a dobropisu zavedené s účinností od 1. ledna 1937 pro obor daní přímých, byly zákonem č. 356/1938 Sb. rozšířeny i na obor daně z obratu. V době nesvobody byl v zemích České a Moravskoslezské poplatek z prodlení nahrazen t. zv. přirážkou pro zmeškání a dobropis byl zrušen; na Slovensku zůstaly však instituce poplatku z prodlení a dobropisu zachovány až dodnes. Navrhovaná ustanovení vyjadřují návrat k zmíněným československým institucím, zatím však jen pokud jde o daň z obratu: Dřívější hranice 500 Kč se zároveň z důvodu zjednodušení administrativy a se zřetelem k dnešní soustavě hospodářských čísel zvyšují na 2.000 Kčs. Jinak úprava těchto ustanovení odpovídá chystané obdobné úpravě ustanovení o poplatku z prodlení a dobropisu u přímých daní.

Navrhovaná ustanovení řeší daňovou podporu vývozu obdobným systémem, jaký se vyskytuje v dosavadní úpravě daně z obratu v zemích České a Moravskoslezské (srv. § 22 vlád. nař. č. 314/1940 Sb. a čl. 60 až 70 vlád. nař. č. 315/1940 Sb:), totiž formou

a) t. zv. všeobecné náhrady při vývozu a

b) t. zv. náhrady vývozcům-obchodníkům.

Tento systém se konstruktivně kryje i se systémem, který byl vytvořen již dřívějším zákonem, jakož i zákonem č. 356/1938 Sb., a který na Slovensku trvá dodnes.

K písm: a). Tato náhrada nastoupí v zemích České a Moravskoslezské na místo dosavadní t. zv. náhrady při vývozu, a pokud jde o dřívější stav (zachovaný dosud na Slovensku), na místo náhrady podle § 22; odst. 4 dřívějšího zákona ve znění stanoveném zákonem č. 356/1938 Sb. Při dosavadní obecné daňové sazbě 2% v zemích České a Moravskoslezské činí náhrada ¹/₂%, t. j. 25% obecné sazby. Tento poměr k obecné sazbě béře se za základ i pro výpočet nové jednotné sazby všeobecné náhrady při vývozu; je proto navrhována ³/₄%ty, což jest 25% navrhované obecné daňové sazby 3%.

K písm. b). Tato náhrada se kryje co do označení s dosavadní t. zv. náhradou vývozcům-obchodníkům a odpovídá v podstatě náhradě podle § 22, odst. 1 dřívějšího zákona (resp. dosavadního slovenského zákona).

Oproti dosavadnímu i dřívějšímu stavu je navrhovaný systém podstatně pro poplatníky zlepšen a administrativně zjednodušen tím, že opravňuje podnikatele-vývozce k tomu, aby si náhradu (náhrady) sám vypočetl a odečetl od běžných daňových splátek (methoda t. zv. včítání) a nárok na náhrady na celé daňové období uplatnil v daňovém přiznání za totéž období. Nemusí proto podávati zvláštní žádosti a vyčkávati; až mu náhrada na podkladě těchto žádostí bude zvlášť povolena a poukázána. Berním správám a zemským finančním ředitelstvím odpadne zvláštní projednávání žádostí a poukazování náhrad prostě ve vyměřovacím nebo odvolacím řízení, v němž se stejně musí zabývati vývozem s hlediska osvobození od daně z obratu, rozhodnou zároveň i o náhradách. U náhrad vývozcům-obchodníkům odpadají též dřívější formality (zejména přikládání nákupního účtu se zvláštním prohlášením dodavatele a s dvěma opisy účtu) a těžkopádné přezkoumávání, zda dodavatel skutečně daň odvedl.

Maximální hranice pokut se zvyšují v § 24 s dřívějších 10.000 Kč na 20.000 Kčs, v § 2, odst. 2 s dřívějších 100.000 Kčs na 500.000 Kčs a u pořádkových pokut (§ 27) s dřívějších 5.000 Kč a 10.000 Kč na 10.000 Kčs a 20.000 Kčs.

Znění § 24 je upraveno pokud možno shodně se zněním § 199 zákona o přímých daních. Nový odstavec 5 §u 27 odpovídá v první větě ustanovení § 210, odst. 8 zákona o př. d.

Ostatní navrhovaná ustanovení odpovídají celkem ustanovením §§ 41 až 43 dřívějšího zákona.

V odstavci 1, č. 3 je dřívější znění "jestliže pachatel odčiní přestupek dříve, než úřední orgán při daňové kontrole (§ 16) závadu shledal..." (obsažené v § 44 odst. 1, č. 3 dřív. zák.) nahrazeno z důvodu vyvarování se sporům (viz nález n. s. s. č. 8.225./36 Boh. fin.) a k zamezení zneužívání tohoto ustanovení přesnější dikcí "odčiní-li pachatel přestupek dříve, než mu úřední orgán sdělil; že provede u něho daňovou kontrolu (§ 16), a...".

Navrhovaná ustanovení se celkem shodují s ustanoveními §§ 45, 46 a 47 dřívějšího zákona.

Většinou jde o ustanovení přechodného rázu anebo o ustanovení, která nevyžadují zvláštních vysvětlivek. Poznamenává se pouze ještě, že nové ustanovení § 35 je vyvoláno novým státoprávním poměrem zemí Českých a Slovenska.