Sociálně-politický výbor pojednal o vládním návrhu zákona o úpravě a rozšíření tříd ve veřejnoprávním sociálním pojištění a usnesl se doporučiti Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby osnovu přijalo ve znění se změnami, jak se na nich usnesl sociálně-politický výbor.

Prozatímní Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidit a stáří, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, se mění a doplňuje takto:

1. § 12 zní:

(1) Pojištěnci se zařadí pro nemocenské, invalidní a starobní pojištění podle svého výdělku takto do tříd:

(2) Pojištěnce, který pracuje obvykle šest dnů v týdnu, nebo jehož doba zaměstnání u jednoho zaměstnavatele zpravidla nepřesahuje týden, je zařaditi podle výdělku připadajícího na jeden pracovní den. Pracuje-li pojištěnec pravidelně sedm dnů v týdnu, je ho zařaditi podle šestého dílu výdělku dosaženého za týden. Pracuje-li pojištěnec v omezeném provozu, který pravděpodobně bude trvati déle než čtyři týdny po sobě jdoucí tak, že je zaměstnán pět nebo méně dní v týdnu, jest ho zařaditi podle šestého dílu výdělku dosaženého za týden; střídají-li se pak celé týdny nebo delší časová období, ve kterých pojištěnec pracuje, s týdny nebo delšími časovými obdobími, ve kterých nepracuje, je ho zařaditi podle -dvacátéhočtvrtého dílu výdělku dosaženého za čtyři týdny.

(3) Podle týdenního nebo měsíčního výdělku je zařaditi pojištěnce, se kterým jsou sjednány pevné týdenní nebo měsíční platy, nebo pevné platy určené za delší časové období, nehledíc k počtu pracovních dní.

(4) Pojištěnce, jehož výdělek je zcela nebo zčásti určen jinak než výhradně podle časového měřítka (mzda úkolová, skupinová, dávky osob třetích a pod.), nebo který má jiné nepravidelně plynoucí požitky, je zařaditi do třídy podle průměrného výdělku připadajícího pravděpodobně nebo obvykle jako střední na týden.

(5) Učně (volontéra, praktikanta), jenž buď nemá vůbec výdělku nebo má jen požitky naturální, je zařaditi do první třídy.

(6) Ministr ochrany práce a sociální péče může v dohodě s ministrem zemědělství a nejvyšším úřadem cenovým a na Slovensku též v dohodě s příslušnými pověřenci stanoviti vyhláškou v Úředním listě pro každý rok pro účely nemocenského pojištění střední denní výdělek u deputátníků, zemědělských a lesních dělníků, zemědělské čeledi a zemědělských učňů. Takto stanovený výdělek platí pro účely invalidního a starobního pojištění za denní výdělek.

(7) Nemocenská pojišťovna může v dohodě se zaměstnavatelem a závodním zastupitelstvem stanoviti způsob, jakým bude zjišťován průměrný výdělek pojištěnců uvedených v odstavci 2, poslední větě a v odstavci 4. Sjednanou dohodu je do osmi dnů předložiti ústřední sociální pojišťovně, která může ve lhůtě třiceti dnů zakázati její další provádění. Nedojde-li k dohodě, může ústřední sociální pojišťovna k žádosti jedné ze zúčastněných stran a po slyšení ostatních stanoviti sama způsob, jakým bude zjišťován průměrný výdělek těchto pojištěnců.

(8) Ústřední sociální pojišťovna může, vyslechnuvši ústřední radu odborů (Ústředí odborových svazů Slovenska) a zástupce odborových sdružení zaměstnavatelů, stanoviti na určitou dobu třídy pro skupiny zaměstnanců, u nichž výdělek závisí na různých nahodilých okolnostech. Takové rozhodnutí vyžaduje schválení ministerstva ochrany práce a sociální péče a na Slovensku pověřenictva pro sociální péči.

(9) Hodnota naturálních požitků (§ 11) může způsobiti zařadění nejvýše o tři třídy, u pomocnic v domácnosti a učňů jen o dvě třídy vyšší, nežli jaké odůvodňuje mzda na penězích.

2. § 95 zní:

Nemocenská pojišťovna je povinna poskytovati:

I. pomoc v nemoci, a to

1. pojištěnci zdarma lékařskou pomoc, jakož i potřebné léky (léčiva) a, jiné terapeutické pomůcky (nemocenské ošetřování). Nemocenské ošetřování se poskytuje od počátku nemoci, dokud nemoc trvá, avšak nejdéle jeden rok ode dne výstupu ze zaměstnání nebo ode dne odhlášky podle § 17, odst. 2.

Pojištěnec má dále nárok na nemocenské ošetřování příslušníků rodiny (§ 96).

2. pojištěnci, jenž je neschopen práce pro nemoc nepřivoděnou úmyslně, poskytuje se od čtvrtého dne této neschopnosti, nejdéle po dobu 365 dnů, toto denní nemocenské:

Při stanovení středního denního výdělku podle § 12, odst. 6 se určí zároveň také výše nemocenského.

Doba nemoci, jež předchází počátku na-schopnosti k práči a po kterou je poskytováno pouze nemocenské ošetřování, nezapočítává se do doby, za niž je vypláceti nemocenské. Pokud trvá nárok na nemocenské, přísluší též nárok na nemocenské ošetřování.

II. pomoc v mateřství pojištěnkám a manželkám pojištěnců, a to:

A. Pojištěnkám:

1. Zdarma pomoc porodní asistentky a - je-li toho třeba-pomoc lékařskou (pomoc při porodu). Místo pomoci porodní asistentky může býti poskytnuta peněžitá náhrada, jejíž výši určí stanovy. Tato náhrada může býti vyplacena přímo porodní asistentce. Tato ustanovení se, vztahují i na potraty;

2. jednorázový příspěvek na výlohy při slehnutí a při obtížích v těhotenství ve výši 100 Kčs. Při současném porodu více dětí počítá se porod každého dítěte zvlášť. Neslehne-li těhotná, vyplatí se jako příspěvek na výlohy při obtížích v těhotenství 60 Kčs;

3. podporu v šestinedělí ve výši nemocenského (I, č. 2) šest týdnů před porodem a šest týdnů po porodu, pokud pojištěnka nemá nároku na nemocenské a nekoná námezdní práce. Po dobu, o kterou šestinedělka po porodu pracuje za mzdu, poskytne se pouze poloviční podpora v šestinedělí. Podpora v šestinedělí činí v každém případě nejméně 10 Kčs denně;

4. pokud své děti dojí, příspěvek za kojení ve výši polovičního nemocenského (I, č. 2), nejméně však 5 Kčs denně až do uplynutí dvanácti týdnů po porodu.

Nárok na dávky v mateřství zůstává zachován, vystoupí-li pojištěnka z pojištění pro těhotenství během dvanácti týdnů před porodem.

B. Manželkám pojištěnců:

1. Pomoc při porodu ve stejném rozsahu jako pojištěnkám;

2. jednorázový příspěvek (A, č. 2) ve výši 200 Kčs; neslehne-li těhotná, vyplatí se jako příspěvek na výlohy při obtížích v těhotenství 150 Kčs;

3. podporu v šestinedělí ve výši 10 Kčs denně po dobu čtyř týdnů před porodem a šesti týdnů po, porodu;

4. příspěvek za kojení ve výši 5 Kčs denně až do uplynutí dvanácti týdnů po porodu.

Dávky se poskytují i tehdy, nastal-li porod během devíti měsíců po smrti pojištěncově. Oprávněnou je těhotná nebo šestinedělka.

K A a B:

Dávky uvedené pod A, č. 2 až 4 a B, č. 2 až 4 se poskytnou jedině tehdy, byli-li pojištěni a nebo její manžel v posledních dvanácti měsících před porodem alespoň 180 dnů pojištěni.

Zemře-li šestinedělka při porodu nebo v době, kdy má nárok na dávky, vyplatí se zbývající částky na podpoře v šestinedělí a na příspěvku za kojení až do vyčerpání nároku tomu, kdo pečuje o výživu dítěte.

III. pohřebné (náhradu pohřebních výloh), a to:

1. Zemřel-li pojištěnec v době, kdy měl nárok na dávky, nebo dříve, než uplynulo šest měsíců ode dne, kdy mu byla pravoplatně zastavena výplata nemocenského, přísluší pohřebné v této výši

Z pohřebného se zapraví nejdříve útraty pohřbu, jež se vyplatí tomu, kdo obstaral pohřeb.

Na případný zbytek mají nárok manžel před dětmi, děti před rodiči a tito před sourozenci, žili-li s pojištěncem v době jeho úmrtí ve společné domácnosti. Není-li jich, připadne zbytek pojišťovně;

2. zemřel-li příslušník rodiny pojištěncovy (§ 96) nejvýše dvouletý, přísluší pojištěnci, vypravil-li mu pohřeb, pohřebné v částce Kčs 500.-, jde-li o úmrtí příslušníka staršího, avšak nepřekročivšího 14. rok, v částce Kčs 1.000.- a jde-li o úmrtí osoby starší, v částce Kčs 1.300.-, jde-li však o manželku, v částce Kčs 1.500.-. 3.

§ 111, odst. 3 zní:

(3) Zvyšovací částky činí za každý týden získaný

4. § 120 b), odst. 2 zní:

(2) Výbavné se určí podle třídy, v níž byla pojištěnka zařaděna v den uzavření sňatku nebo naposled před tímto dnem a činí

5. §§ 121 a 122 znějí:

(1) Zemřel-li pojištěnec dříve, než uplynula čekací doba (§ 107), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné, které se určí podle třídy, v níž byl pojištěnec zařaděn v den úmrtí nebo naposledy před tímto dnem, a činí:

(2) Zemřel-li pojištěnec po uplynutí čekací doby, nebo zemřel-li důchodce, který požívá invalidního nebo starobního důchodu, a není-li nároku na výplatu vdovského (vdoveckého) důchodu, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši dvojnásobku ročního důchodu, který by jinak příslušel vdově. Napadne-li vdovský důchod v době dvou let od úmrtí pojištěncova (důchodcova), srazí se z vdovského důchodu tolik čtyřiadvacetin vyplaceného odbytného, kolik měsíců zbývá ode dne nápadu vdovského důchodu do dvou let od smrti manželovy. Jsou-li vdovský důchod a odbytné přiznávány zároveň, avšak vdovský důchod napadne od okamžiku pozdějšího než ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova), přísluší na odbytném jen tolik čtyřiadvacetin celého odbytného, kolik měsíců uplynulo ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova) do dne nápadu vdovského důchodu.

(3) Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se vdova (vdovec), nejsou-li zde okolnosti uvedené v § 115, odst. 1, pístu. a) a c), děti do osmnácti let (5 118), rodiče, jakož i děd a bába zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, pokud o ně pečuje, děti před rodiči a. tito před dědem a bábou. Rodiče, jakož i děd a bába mají nárok na odbytné jen tehdy, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (důchodce).

(4) Dětem starším osmnácti let a sourozencům se přizná v případech zřetele hodných odbytné, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (důchodce).

(5) Je-li úhrn vyplacených splátek důchodu vdovského (vdoveckého) nižší než odbytně, je vyplatiti vdově (vdovci) částku, o kterou by bylo odbytné převýšilo úhrn důchodových splátek; zemřela-li vdova (vdovec), je tuto částku vyplatiti dětem mladším osmnácti let.

§ 122

Nárok na odbytné zaniká, není-li uplatněn do dvou let po úmrtí pojištěnce (důchodce).

6. 158, odst. 1 zní:

Pojistné pro pojištění invalidní a starobní činí denně:

7. § 159, odst. 1 a 2 zní:

(1) Pojistné nemocenského pojištění činí 6 % středního denního výdělku.

(2) Ukáže-li se, že pojistné 6% středního denního výdělku nestačí k úhradě povinných dávek, stanoví výši pojistného ústřední sociální pojišťovna po slyšeni nemocenské pojišťovny.

Vládní nařízení ze dne 15. března 1943, č. 70 Sb., o pojištění u bratrských pokladen, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, se mění a doplňuje takto:

1. Za § 62 se vsunuje § 62 a ) tohoto znění:

(1) Pojištěnci se zařadí pro stanovení výše nemocenského podle svého výdělku takto do tříd:

(2) Pro stanovení denního výdělku je rozhodující šestý díl výdělku dosaženého za týden nebo dvacátýpátý díl výdělku za měsíc.

2. § 64 se mění takto:

a) Odstavec 1 zní:

(1) Pojištěnci, který, je neschopen k práci pro nemoc nepřivoděnou úmyslně, přísluší, trvá-li nemoc déle tří dnů, od prvého dne neschopnosti k práci po dobu jejího trvání, nejdéle však po dobu 365 dnů, toto denní nemocenské:

b) Odstavec 2 se ruší. Dosavadní odstavce 3 až 6 se stávají odstavci 2 až 5.

3. V § 66, odst. 1, pístu, c) se nahražuje číslice "5 K" číslicí "10 Kčs".

4. § 67 zní:

Zemřel-li pojištěnec v době, kdy měl nárok na, dávky, nebo dříve, než uplynulo šest měsíců ode dne, kdy mu byla pravoplatně zastavena výplata nemocenského, přísluší pohřebné v této výši:

Z pohřebného se zapraví nejdříve útraty pohřbu. Tyto se zapraví tomu, kdo obstaral pohřeb. Zůstane-li zbytek, mají na něj nárok postupně manžel, děti, otec, matka a sourozenci, jestliže s pojištěncem žili v době jeho úmrtí ve společné domácnosti. Není-li takových oprávněných, zůstane zbytek revírní bratrské pokladně.

5. V § 69, odst. 2, pístu, a) se nahražuje číslice "100 K" číslicí "200 Kčs" a číslice "60 K" číslicí "150 Kčs", v pístu. b) číslice, "5 K" číslicí "10 Kčs" a v pístu. c) číslice "2.50 K" číslicí "5 Kčs".

6. § 70 zní:

Zemřel-li příslušník rodiny pojištěncovy (§ 80) nejvýše dvouletý, přísluší pojištěnci, vypravil-li mu pohřeb, pohřebné v částce Kčs 500.-, jde-li o úmrtí příslušníka staršího, avšak nepřekročivšího 14, rok, v částce Kčs 1.040.- a jde-li a úmrtí osoby starší, v částce Kčs 1.300.-, jde-li však o manželku, v částce Kčs 1.500.-.

7. V § 90, odst. 2 se nahražuje číslice "250 K" číslicí "1.000 Kčs" a číslice "500 K" číslicí "1.540 Kčs".

8. V § 122 se nahražují číslice "3.004 K" číslicemi "5.000 Kčs".

9. §§ 135 až 137 znějí:

(1) Zemřel-li pojištěnec dříve, než uplynula čekací doba, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné, které se určí podle třídy, v níž byl pojištěnec zařaděn v den úmrtí nebo naposledy před tímto dnem.

(2) Zemřel-li pojištěnec po uplynutí čekací doby, nebo zemřel-li provisionista, který požívá hornické (hornické plné) provise, a není-li nároku na výplatu vdovské provise, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši dvojnásobku roční provise, která by jinak příslušela vdově.

(3) Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se manžel, nebylo-li manželství z jeho vlastní nebo oboustranné viny soudně rozvedeno, děti do osmnácti let (§ 119), rodiče, jakož i děd a bába zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, pokud o ně pečuje, děti před rodiči a tito před dědem a bábou. Rodiče, jakož i děd a bába mají nárok na odbytné jen tehdy, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (provisionistu).

(4) Dětem starším osmnácti let a sourozencům se přizná v případech zřetele hodných odbytné, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (provisionistu).

Nárok na odbytné zaniká, nebyl-li uplatněnu co dvou let po úmrtí pojištěnce (provisionisty).

10. V § 173, odst. 1 se nahražuje číslice "3.000 K" číslici "5.000 Kčs".

Předpisy upravující nemocenské pojištění horníků na Slovensku se mění a doplňují takto

(1) Pojištěnci se zařadí k účelu nemocenského pojištění, podle svého výdělku takto do tříd:

(2) Pro stanovení denního výdělku je rozhodující šestý díl výdělku dosaženého za týden nebo dvacátýpátý díl výdělku za měsíc.

(a) Pojištěnci, který je neschopen k práci pro nemoc nepřivoděnou úmyslně, přísluší, trvá-li nemoc déle tří dnů, od prvého dne neschopnosti k práci po dobra jejího trván; nejdéle však po dobu 365 dnů, toto denní nemocenské:

(2) Končí-li neschopnost k práci v neděli nebo ve svátek zákonem uznaný, poskytuje se nemocenské i za tento den.

(3) Doba nemoci, jež předchází počátku neschopnosti k práci a po kterou je poskytováno pouze nemocenské ošetřování, nezapočítává se do doby, za niž je vypláceti nemocenské.

(4) Nárok na nemocenské odpočívá, jestliže a pokud pojištěnci je za nemoci vyplácena mzda (plat). Přídavky zaměstnavatele k nemocenskému se nepovažují za výdělek dní tehdy, spočívají-li na nějakém závazku.

(1) Pojištěnky obdrží při porodu jako pomoc v mateřství:

a) zdarma pomoc porodní asistentky, a je-li toho třeba, pomoc lékařskou (pomoc při porodu). Místo pomoci porodní asistentky může býti poskytnuta peněžní náhrada, jejíž výši určí stanovy. Tato náhrada může býti vyplacena přímo porodní asistentce. Tato ustanovení platí i při potratech;

b) jednorázový příspěvek na výlohy při slehnutí a při obtížích v těhotenství ve výši 100 Kčs. Při současném, porodu více děti počítá se porod každého dítěte zvlášť. Neslehne-li těhotná, vyplatí se jako příspěvek na výlohy při obtížích v těhotenství 60 Kčs;

c) podporu v šestinedělí ve výši nemocenského (§ 2) šest týdnů před porodem a šest týdnů po porodu, pokud pojištěnka nemá nároku na nemocenské a nekoná námezdní práce. Po dobu, po kterou šestinedělka po porodu pracuje za mzdu, poskytuje se pouze poloviční podpora v šestinedělí. Podpora v šestinedělí činí, nejméně 10 Kčs denně;

d) pokud své děti kojí, příspěvek za kojení ve výši polovičního nemocenského (§ 2) až do uplynuti dvanácti týdnů po porodu.

(2) Nárok na dávky pomoci v mateřství zůstává zachován, vystoupí-li pojištěnka z pojištění pro těhotenství během dvanácti týdnů před porodem.

(3) Zemře-li šestinedělka při porodu nebo v době, kdy má nárok na dávky, vyplatí se zbývající částky na podpoře v šestinedělí a na příspěvku za kojení až do vyčerpání nároku tomu, kdo pečuje o výživu dítěte.

(4) Dávky uvedené v odstavci 1, pístu. b) až d) se poskytnou jen tehdy, byla-li pojištěnka v posledních dvanácti měsících před porodem alespoň 180 dnů pojištěna podle právních předpisů o veřejnoprávním nemocenském pojištění.