Upozorňuji dnes, že naši učitelé
patří mezi ten vzácný druh československých
zaměstnanců, kteří se usilovně
vždy snažili o zvýšení svého
vzdělání, aby jejich zaměstnavatel,
to je stát, byl s jejich prací spokojen. Ba,
paní a pánové, naši učitelé
se snažili o toto zvýšení své pracovní
úrovně i tehdy, když tento jejich zaměstnavatel
jim vyšší úroveň ve vzdělání
odpíral. Vysokoškolské vzdělání
učitelstva mělo vždy hodně obhájců
a propagátorů, ale setkávalo se také
s odporem určitých kruhů. Tento odpor
pramenil jednak z neporozumění, jednak proto, aby
se učitel národní školy svým
nižším vzděláním lišil
od lépe vzdělaných kategorií zaměstnaneckých.
To byly hlavní důvody, proč zápas
o vyšší úroveň učitelského
vzdělání trval tak dlouho. Konečně
zvítězilo stanovisko, že učitel musí
být pro svou pedagogickou funkci vybaven co nejlépe,
že se mu musí dostat nejlepších možností
vzdělání, neboť na něm konec
konců závisí, jaká je intelektuální
a mravní úroveň v národě.
Zvítězilo přesvědčení,
že vysokoškolským vzděláním
dáváme nejenom učitelstvu to, co mu patří,
ale že tím sloužíme především
československému dítěti, neboť
učitel je především tou živou studnicí
poznání, z které čerpá rozumovou
a mravní sílu do života naše mládež,
a proto tolik záleží na tom, aby pramen tohoto
poznání byl pramenem vody živé. Z
toho důvodu také zákon o pedagogických
fakultách není jen učitelským zákonem,
ale právě z tohoto důvodu je tento zákon
historickým mezníkem především
ve výchově celé naší mladé
generace. (Potlesk.)
Paní a pánové, řekl jsem, že
jsem měl příležitost účastnit
se téměř všech konferencí a porad,
které s touto osnovou byly spojeny. Vyskytovaly
se tu a tam námitky, připomínky, byly i obavy,
které však postupně vzájemným
jednáním a objasňováním problému
byly odstraňovány. Vzpomínám
pak zejména jednání v kulturním výboru
a přání zesnulého jeho předsedy
prof. dr Klecandy, aby statut pedagogické
fakulty, který určí vláda, byl dělán
za souhlasu všech hlavních interesovaných činitelů.
Prof. Klecanda byl by jistě dnes plně
spokojen s tím, že nejenom rámcový zákon
o pedagogických fakultách, který dnes projednáváme,
ale i jejich statut byl podle jeho přání
projednán za upřímné součinnosti
všech školských, úředních
i politických činitelů tak, že dnes
opravdu nestojí nové vysoké pedagogické
škole v cestě už žádná překážka.
Rád tu dnes konstatuji, že jednání o
statut pedagogické fakulty se zúčastnili
na konferenci 3. dubna, které předsedal ministr
školství a osvěty, zástupci stran Národní
fronty, všechny interesované odbory ministerstva školství,
zástupci všech kategorií učitelstva
a zástupci interesovaných fakult Karlovy a Masarykovy
university. Byli přítomni zejména
pan prorektor dr Salač a profesoři dr Hendrich,
dr Stejskal a dr Příhoda za filosofickou fakultu
Karlovy university, pan děkan dr J. L. Fischer
a dr Dvořáček za filosofickou fakultu university
Masarykovy, dále za přírodovědeckou
fakultu páni profesoři dr Kořínek
a dr Čech a za techniku pan prof. Valouch.
Po obsáhlém jednání došlo k jednomyslné
redakci statutu pedagogických fakult, takže po přijetí
zákona, který je dnes předložen parlamentu,
může vláda urychleně projednati i osnovu
statutu nové vysoké školy pedagogické
tak, jak prošla odborným jednáním a
jak s ní byl vysloven jednomyslný souhlas.
Hovořím o této věci, paní a
pánové, proto, abych vyzvedl potřebu
brzkého zahájení činnosti pedagogických
fakult, neboť tisíce učitelů na to čekají.
Jak jsem se již zmínil, doposud si učitelé
vypomáhají svépomocně. Pomáhají
si pedagogickými akademiemi, je však naléhavě
třeba, aby tento stav byl co nerychleji nahrazen řádným
vysokoškolským studiem. Považuji pak za
naprosto samozřejmé, že se bude učitelstvu
hodnotiti na pedagogických fakultách i to studium,
které strávili na dosavadních pedagogických
akademiích.
Paní a pánové, dnes rozhoduje parlament o
jednotném vzdělání učitelstva
všech kategorií. Brzy bude projednávati
druhý veliký zákon týkající
se našeho školství, zákon o jednotné
škole. Oba zákony vycházejí ze
zásady, že je třeba vytvořit
jednotnou organisační a právní basi,
na které bude postaveno celé československé
školství a zajistit jednotné podmínky,
které budou poskytnuty výchově a vzdělání.
S tím těsně souvisí i to, aby na našich
školách byl také jeden duch, aby i vnitřní
náplň naší školy odpovídala
široké demokratisaci našeho života, socialisaci
vzdělání pro nejširší lidové
vrstvy a jednotě vlastenectví, o které se
má opírat Československá republika.
Budiž zde zdůrazněno, že by nám
nebyla nic platná unifikace školství po stránce
organisační a právní, kdyby školství
nebylo jednotné po stránce ideové. A
zde právě čeká příští
pedagogické fakulty veliký a odpovědný
úkol, aby se učitelé z nich vycházející
stali apoštoly národního pokroku, demokratické
opravdovosti a socialistického bratrství. (Potlesk.)
Pan referent kol. dr Kratochvíl zdůraznil,
že zákon o pedagogických fakultách je
činem celostátního kulturního dosahu.
Já tento fakt podtrhuji, ne tak pro jeho mimořádnost
jako pro jeho samozřejmost. Jsem totiž přesvědčen,
že parlament Československé republiky bude
vždy odhlasovávat jen takové zákony,
které mají ráz celostátní.
Byl by to počátek konců jednotné
a nedělitelné republiky, kdybychom neměli
jednotného a nedělitelného zákonodárství.
To platí obecně, to platí též,
ba ještě naléhavěji, v oblasti kulturně-školské.
Zdůraznil jsem již v rozpočtové rozpravě
ke kapitole ministerstva školství a osvěty,
že sice máme školy české a slovenské,
ale že to nesmí znamenat, že na nich budeme pěstovat
dvě různé ideologie. Idea, která
bude naplňovat školy s vyučovacím jazykem
českým a s vyučovacím jazykem slovenským,
musí býti idea jedna, musí to býti
idea československá. (Potlesk.) V
naší republice můžeme míti jenom
jedno vlastenectví, můžeme míti jenom
jeden státní zřetel a jenom jediný
výhled do budoucnosti, to jest ten, který má
na zřeteli silnou, svobodnou, jednotnou,
nedělitelnou, demokratickou republiku Československou.
(Potlesk.) Vedle jednotného organisačního
zákona školského považuji tuto jednotu
duchovní za nejdůležitější
reformu celého našeho školství.
A je tu jestě, paní a pánové, jedna
velmi důležitá věc, na kterou chci upozornit
a na kterou nesčíslněkráte také
upozorňoval president Masaryk. Je to výchova
mladého člověka k mravní opravdovosti.
Nám už nemůže stačit škola
převážně intelektualistická,
z které vycházejí mladí lidé
sice jako živé naučné slovníky,
ale v etice života bez hlubších základů.
Nová škola musí nejen vzdělávat
intelekt, ale vychovávat i lidské srdce a
pěstovat pevný lidský charakter. Nám
nemůže stačit, aby z našich škol
vycházeli jen chytří hoši a dívky.
Nám musí jít o to, aby z nich vycházely
ucelené lidské osobnosti s pevnými mravními
zásadami a s dostatečnými rozumovými
schopnostmi. Dám vždy přednost člověku
charakternímu, i když nemá tolik vědomostí,
před bezcharakterním chytrákem. Naše
škola bude musit těmto úkolům věnovat
zvýšenou pozornost, neboť zejména léta
poroby a ponížení, která jsme
museli prožíti, zanechala hluboké stopy v životě
národa. Viděli jsme to často na tom,
kolik sobectví a zla se navěsilo na čistý
štít národní revoluce a jak stále
ještě zápasíme především
na této mravní frontě o jasnou budoucnost
národa. Stále si buďme vědomi
toho, že intelekt musí býti v rovnovážné
harmonii s tím mravním regulativem, který
se ozývá z lidského svědomí.
Kdyby nebyl, stal by se život džunglí, ve
které by mocnější požíral
slabšího a kde sobectví a zájmy materiální
by zabíjely ducha, kulturu srdce a morálku. Dáti
československé škole tuto potřebnou
rovnováhu považuji za další úhelný
kámen celé její reformy.
Nesčetněkráte se u nás řeklo,
že demokracie je problém vůdců. Tak
i škola je problémem učitelů. Chce-li
národ dobrou mládež, musí jí
dát dobrou školu. Chce-li dobrou školu,
musí jí dát dobrého učitele.
Domyslíme-li tuto zásadu s hlediska národních
a státních potřeb, vynikne nám dosah
předlohy zákona o pedagogických fakultách.
Správně řekl dr Kratochvíl,
že tu jde o věc dalekosáhlou, a já bych
řekl, dalekosáhle blahodárnou.
S upřímnou radostí vítám zákon
o pedagogických fakultách a věřím,
že se tyto nové vysoké školy stanou
požehnáním národu a že celé
naše generace budou s vděčností vzpomínat
památného 9. dubna 1946 a velikého
činu Prozatímního Národního
shromáždění. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl.
dr Kratochvílovi.
Zpravodaj posl. dr Kratochvíl: Paní
a pánové!
Nemám, co bych k rozpravě dodal. Chci říci
jen své díky za souhlas s chystanou osnovou, za
souhlas, který vyplýval ze slov všech
řečníků. Je to souhlas s významným
krokem, který činíme na poli národní
kultury, na poli výchovy lidu, na poli zvýšení
úrovně všeho obyvatelstva, na poli zlepšení
inteligence a tím, paní a pánové,
i ve směru zabezpečení státu po stránce
politické, neboť politika je tvorba a tvoření
je posláním inteligence. Dovolte mi, prosím,
abych poděkoval ze srdce všem, kteří
spolupracovali na tomto dobrém díle. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najedno podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je
s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím Prozatímní
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Z usnesení předsednictva podle § 54, odst.
1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé
čtení.
Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona,
kterým se zřizují pedagogické fakulty
(tisk 269).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Kratochvíl: Nejsou.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji Prozatímní Národní
shromáždění přijalo ve čtení
prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím Prozatímní
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.
Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.
Nebude-li námitek, přikročíme nejprve
k projednání šestého odstavce pořadu
dnešní schůze. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Přistoupíme k projednávání
šestého odstavce pořadu, jímž je
6. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 146)
o zrušení a změně soudních rozhodnutí
v občanských věcech právních
z doby nesvobody (tisk 270).
Zpravodajem je pan posl. dr Bunža. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Bunža: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Motivem vládního návrhu zákona, uváděného
touto zprávou, bylo napravit co možno všechny
křivdy napáchané okupantským režimem
na našem lidu a jeho majetku. Takovéto křivdy
mohly býti způsobeny také rozhodnutími
soudů, vydanými v době poroby, a to jak soudy
českými, tak i orgány, které nazývali
nacisté německými soudy.
Již zákon o obnovení právního
pořádku, odhlasovaný dne 19. prosince
1945, publikovaný v č. 12 Sb. z r.
1946, pamatuje v hlavě II, článku 6 na
takováto rozhodnutí a ustanovuje, že tato rozhodnutí
i tehdy, když obecná ustanovení z doby do 29.
září 1938 včetně tak nepřipouštějí,
je možno na návrh stran zrušiti nebo změniti
v těchto případech: 1. byla-li vydána
podle předpisů, které se svým obsahem
příčí znění nebo demokratickým
zásadám československé ústavy,
2. směřují-li k cíli československým
právem zakázanému nebo byla-li vydána
vůbec bez právního předpisu, 3.
bylo-li straně pro mimořádné poměry
doby nesvobody znemožněno nebo ztíženo
dostaviti se k řízení nebo provésti
důkaz, anebo byl-li učiněn nátlak
na osoby v řízení zúčastněné.
Dekret definuje pojem nátlaku učiněného
na osoby v řízení zúčastněné
tak, že z tohoto důvodu je zrušiti nebo změniti
rozhodnutí vydaná v době nesvobody:
1. protože se stranou nebo osobou jí blízkou
bylo zle nakládáno, nebo že jim byla způsobena
újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo
výdělku, že jim bylo takovou újmou pohroženo
a strana z tohoto důvodu a pro poměry doby nesvobody
nemohla řádně hájiti své zájmy,
nebo
2. protože svědek nebo znalec, na něhož
nebo na jehož osoby blízké byl v řízení
činěn takový nátlak, nepodal z toho
důvodu anebo pro poměr doby nesvobody správné
nebo úplné svědectví nebo posudek,
nebo
3. protože soudce nebo úředník,
který prováděl řízení
nebo vydal rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem
anebo podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního
orgánu.
V těchto ustanoveních dekretu, resp. zákona
č. 12 z r. 1946, jsou tedy uvedeny materielní
zákonné předpoklady pro zrušení
nebo změnu soudních rozhodnutí. Čl.
II, čl. 8, odst. 2 cit. zákona
ustanovuje, že zákonem budou vydány pro obor
soudního řízení předpisy, jimiž
se zjednodušuje řízení, pokud jest ho
užíti při řízení o zrušení
nebo změně soudního rozhodnutí.
Navrhovaná osnova zákona je právě
tímto předpokládaným zákonem,
kterým se má upraviti způsob, jakým
lze dosáhnouti zrušení nebo změny takovýchto
soudních rozhodnutí ve věcech občansko-právních,
a to podstatně zjednodušeným.
Zásadně platí v tomto řízení
ustanovení civilního řádu soudního
o žalobě o obnovu. Předpisy § 5
a dalších však upravují zjednodušení
tohoto řízení a dávají soudu
možnost, aby o zrušení, po př. o
změně napadeného rozhodnutí mohl rozhodnouti
za určitých stanovených podmínek bez
ústního jednání. Soud může
usnesením na podkladě podané žaloby
o obnovu zrušiti napadené rozhodnutí a vrátiti
věc do stavu, v jakém byla před vydáním
zrušeného rozhodnutí. Soud však
může, když je žádána změna
napadeného rozhodnutí, rozhodnouti o této
změně rovněž bez ústního
jednání, jde-li jen o otázky právní
nebo jsou-li okolnosti, o které se odpor opírá,
prokázány veřejnými listinami přiloženými
k žalobě v prvopise nebo v ověřeném
opise a byla-li věc jinak po skutkové stránce
náležitě probrána. Soud může
po případě jíti i ultra petitum, když
navrhovatel žádá změnu navrhovaného
rozhodnutí, ale věc není k takovému
rozhodnutí po skutkové stránce náležitě
probrána. V tomto případě nerozhoduje
soud meritorně, nýbrž napadené rozhodnutí
prostě zruší.
To jsou zásadní odchylky od řízení
upraveného civilním řádem soudním
a znamenají značné zjednodušení
a urychlení řízení.
Nutno také upozorniti, že tato zákonná
úprava možnosti žádat zrušení
nebo změnu soudních rozhodnutí vydaných
v době nesvobody se týká jen věcí
občansko-právních, nikoli veřejnoprávních,
na př. rozhodnutí soudů veřejno-právního
soc. pojištění, kterážto
materie vzhledem k své zvláštnosti bude řešena
odděleně, až se toho bude jevit naléhavá
potřeba.
Ústavně-právní výbor přijal
osnovu zákona až na nějaké opravy a
doplňky celkem beze změny. Doplnění
bylo provedeno jen v § 8 navrhovaného zákona.
V tomto paragrafu recipuje osnova zákona předpis
čl. II, odst. 2, druhé věty
zákona o obnovení právního pořádku
a dává možnost soudu podle volné úvahy
na návrh odporovatele převésti do jeho držby
movité nebo nemovité věci odpůrce
ještě před konečným rozhodnutím
ve věci samé za určitých předpokladů
v tomto paragrafu uvedených.
Poněvadž tímto ustanovením dává
se soudu možnost zasáhnouti dalekosáhle do
majetkové sféry odpůrce navrhovatele a je
zde nebezpečí, že odpůrce věc
ve své držbě opotřebuje nebo spotřebuje
ještě před rozhodnutím ve věci
samé, uznal ústavně-právní
výbor za vhodné doplniti toto ustanovení
výslovným uvedením, že převod
držby může býti podle volné úvahy
soudu vázán na složení přiměřené
jistoty.