Zápisy o 33. až 39. schůzi Prozatímního
Národního shromáždění
byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin
vyloženy k nahlédnutí, a poněvadž
nebyly proti nim podány písemné námitky,
jsou schváleny podle § 73 jedn. řádu.
posl. Hory min. vnitra ve věci stranického
postupu při přeložení štábního
strážmistra ze stanice Brodce nad Jizerou do Schönvaldu
u Tachova (D 17),
posl. Hory min. vnitra ve věci činnosti
nynějšího předsedy místního
národního výboru v Jeviněvsi v době
okupace (D 18),
posl. Hory min. ochrany práce a soc. péče
ve věci výnosu min. ochrany práce
a soc. péče ze dne 10. ledna 1946,
jednací značka VI-1007-2-4-1-46 o schválení
řádu očistných komisí pro přezkoumání
činnosti zaměstnanců, nositelů veřejnoprávního
sociálního pojištění (D 19),
posl. Hory min. vnitra ve věci neodůvodněného
přeložení velitele stanice SNB v Osečné
(D 20),
posl. dr Neumana předsedovi vlády ve věci
častějšího zpřístupnění
českých korunovačních klenotů
veřejnosti (D 21),
posl. Štěpána min. vnitra ve
věci přezkoumání zavedení národní
správy (D 22),
posl. Hory min. vnitra ve věci činnosti
štábního strážmistra Vladimíra
Novotného ze Zbirohu, okres Rokycany, za doby okupace (D
23).
Klub poslanců komunistickej strany Slovenska vyslal do
výboru rozpočtového posl. Hrušovskou
za posl. Jeleňa, do výboru ústavně-právního
posl. Čápa za posl. Jeleňa,
do výboru rozpočtového posl. Trojana
za posl. Hrušovskou, posl. Strechaje za posl.
dr Falťana, do výboru ústavně-právního
posl. Dvorína za posl. dr Husáka,
posl. Strechaje za posl. dr Friše, posl.
Jeleňa za posl. Holdoše, do výboru
zemědělského posl. Strechaje za
posl. Valo.
Klub poslanců čs. strany lidové vyslal
do výboru rozpočtového posl. Kostelku
za posl. dr Chytila.
Klub poslanců komunistické strany Československa
vyslal do výboru technicko-dopravního posl.
Pešáka za posl. Kubíčka,
do výboru rozpočtového posl. Součka
za posl. Pavláska, posl. Klimenta za posl.
Čivrného, posl. Machačovou-Dostálovou
za posl. Škrlantovou, do výboru branného
posl. Štekla za býv. posl. Picha-Tůmu,
do výboru vnitřní bezpečnosti
posl. Svobodu za býv. posl. Picha-Tůmu,
do výboru rozpočtového posl. Závodského
za posl. Klimenta, posl. Kubíčka za
posl. Machačovou-Dostálovou, do výboru
osidlovacího posl. Jiráska za posl.
Janouše, do výboru soc.-politického
posl. Štětku za posl. Jungmana, do výboru
technicko-dopravního posl. Kubíčka
za posl. Pešáka.
Klub poslanců komunistické strany Slovenska vyslal
do výboru ústavně-právního
posl. dr Friše za posl. Čápa,
posl. Holdoše za posl. dr Rohaľa-Iľkiva.
Klub poslanců čs. strany lidové vyslal
do výboru rozpočtového posl. Víška
za posl. inž. dr Bendu.
Klub poslanců komunistické strany Československa
vyslal do výboru soc.-politického posl.
Juru za posl. V. Davida, do výboru zemědělského
posl. Palečka za posl. Janouše, do výboru
ústavně-právního posl. V.
Davida za posl. Kouckého, posl. Juru
za posl. Jungmana.
Klub poslanců komunistickej strany Slovenska vyslal do
výboru ústavně-právního
posl. dr Rohaľa-Iľkiva za posl. Dvorína,
do výboru rozpočtového posl. Mazúra
za posl. Trojana, do výboru zemědělského
posl. Valo za posl. Strechaje.
Klub poslanců čs. strany nár. socialistické
vyslal do výboru rozpočtového posl.
Zemana za posl. Weilanda na schůze 2., 4.
a 5./IV. t. r., posl. Křepelu
za posl. Weilanda na schůzi dne 3./IV.
t. r., posl. Čížka
za posl. inž. dr Kameníčka na
schůzi dne 3. a 4./IV. t. r.,
posl. Tichotu za posl. inž. dr Kameníčka
pro schůzi dne 5./IV. 1946.
Klub poslanců čs. strany lidové vyslal
do výboru rozpočtového posl. dr
Jos. Nováka za posl. Šmehlíka,
posl. Šmehlíka za posl. dr Jos. Nováka,
posl. inž. dr Bendu za posl. Víška.
Klub poslanců čs. soc. demokracie
vyslal do výboru rozpočtového posl.
Míčku za posl. Hladkého, posl.
Bělíkovou za posl. Lindauera, posl.
Lindauera za posl. Bělíkovou, posl.
Hladkého za posl. Míčku.
Klub poslanců demokratickej strany vyslal do výboru
rozpočtového posl. dr Zibrína
za posl. dr Kempného.
Klub poslanců komunistické strany Československa
vyslal do výboru branného posl. Svobodu
za posl. Štekla, do výboru vnitřní
bezpečnosti posl. Štekla za posl. Svobodu,
do výboru zásobovacího posl. Zmrhala
za posl. Machačovou-Dostálovou.
Předseda: Přikročíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž je
1. Zpráva výboru kulturního o vládním
návrhu zákona (tisk 183), kterým se zřizují
pedagogické fakulty (tisk 269).
Zpravodajem je pan posl. dr Kratochvíl. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Kratochvíl: Pane předsedo,
pane ministře, paní a pánové, slavná
sněmovno!
Dovolte mi, prosím, abych navázal na slova pana
předsedy sněmovny. Naše oči se
zmateně dívají k prázdnému
místu, na kterém sedával zemřelý
dr Klecanda, a naše ruce se rozpačitě
chápou sněmovního tisku, který nese
jeho podpis, jeho poslední podpis na půdě
sněmovny. Je potřebou mého svědomí
a mého srdce, abych vzdal úctu zemřelému
Klecandovi, abych vám svěřil bolest
všech členů kulturního výboru,
jehož byl prof. Klecanda předsedou, a to předsedou
velmi iniciativním, velmi horlivým a velmi pilným.
Vydávám svědectví, že prof.
Klecanda horlivě spolupracoval na zákoně
o pedagogických fakultách a že se velmi těšil
na debatu, ve které chtěl mluvit. Jako zpravodaj
plním odkaz prof. Klecandy, odkaz mrtvého
člověka, který sloužil věčnému
národu, jestliže vás prosím, abyste
obrátili svou pozornost k projednávané předloze.
Úprava učitelského vzdělání
je jedním z nejzávažnějších
a nejsložitějších problémů
nejen pedagogických a školských, ale také
z problémů politických a kulturních.
Závažnost této otázky je dána
významem funkce, jakou má učitel ve společnosti,
v národě a ve státě. A právě
proto musí stát projevovat zájem o způsob
a ráz učitelského vzdělání,
právě proto je možno říci, že
kulturní úroveň státu a národa
se dá měřit a posuzovat podle toho, jaký
má zájem o úpravu učitelského
vzdělání, neboť zájem o ně
znamená zájem o školu a zájem o vzdělání
mládeže. Vývoj učitelského
vzdělání naznačuje i vývoj
školy. Škola je na konec taková, jaký
je učitel.
Nebudu vás unavovat historií všech těch
snah po vyšším vzdělání
učitelském. Je to dlouhá a nesnadná
cesta, která je lemována a značena mnohými
daty a mnohými jmény. Je to revoluční
rok 1848, je to jméno Karla Havlíčka Borovského,
je to učitelský sjezd v Kutné Hoře
r. 1897, je to další sjezd r. 1903,
je to jméno Masarykovo, jméno Drtinovo, jméno
prof. Klecandy, je to sjezd po převratu r. 1920
- onen památný učitelsky sjezd - je to resoluce,
kterou přijalo Národní shromáždění
v r. 1922 a kterou bylo tehdejší ministerstvo
školství vyzváno předložiti návrh
zákona na úpravu učitelského vzdělání
a konečně je to loňský červencový
sjezd, který přijal dva resoluční
návrhy, návrh na jednotnou školu a návrh
na vysokoškolské vzdělání učitelstva.
Proto jsme pozdravili dekret presidenta republiky ze dne 27.
října m. r., ve kterém
se praví, že všichni učitelé všech
stupňů a druhů škol mají nabývat
vzdělání na pedagogických a jiných
fakultách vysokých škol. Tím
byly konečně splněny tužby a přání
celých učitelských pokolení. A
paní a pánové, to není slovní
obrat, to není řečnická fráze.
Já vím, co to znamenalo, protože můj
tatínek byl venkovským kantorem; byl to dobrý
člověk a dobrý kantor.
Zákonem, který dnes předkládáme
vaší pozornosti, se má dospěti k základní
ideové jednotě všeho učitelstva, má
se jím dosáhnouti vnitřní ideové
jednoty všeho školství a má vzniknouti
jednotný statut, ve kterém by nebylo nepřekročitelných
přehrad mezi učiteli jednotlivých stupňů.
Toto ideové i společenské sblížení
a sjednocení učitelského stavu bude mít
zajisté velmi příznivý vliv na učitelskou
práci ve škole i mimo školu. Učitel
konečně dosáhne takového postavení
ve společnosti a bude vykonávat takovou funkci,
jak si přáli nejznamenitější
mužové tohoto národa, kteří se
v minulosti zamýšleli nad kulturními potřebami
svého lidu. Předními úkoly
pedagogických fakult bude, aby vychovávaly a vzdělávaly
nové generace v novém duchu; aby připravovaly
nové generace tak, aby dovedly zajistit československému
lidu a státu v soutěži národů
takové místo, jaké jim patří
podle významu.
Paní a pánové, tradice českého
učitelstva je skvělá a slavná.
Naše učitelstvo se zasloužilo o kulturní
povznesení lidu, zasloužilo se o národní
a sociální uvědomění, zasloužilo
se o zjemnění našeho společenského
života a zasloužilo se o rozvoj a obohacení národní
kultury. Učitelstvo stálo vždycky věrně
a oddaně v boji za práva, svobodu a samostatnost
a neohlíželo se na obtížné poměry
a ve velké většině pracovalo nezištně,
s láskou a s ideálním nadšením.
A za tuto záslužnou a obětavou práci
zaslouží si naše učitelstvo vřelý
dík a uznání celého národa.
(Potlesk.) Jsem rád, že mluvím ze
srdce vás všech, jestliže s tohoto místa
tento dík veřejně vyslovuji. Přejeme
si, aby tato slavná tradice našeho učitelstva
přešla i na generace učitelů, kteří
vyjdou z pedagogických fakult. Doufáme, že
učitelstvo splní naše očekávání
a že bude pokračovat v díle svých předchůdců
tak oddaně, tak obětavě a tak pilně
jako oni; snažíme se, aby novou úpravou vzdělání
na pedagogických fakultách byly připraveny
učitelstvu lepší podmínky pracovní
i lidské, a jsme šťastni, že v duchu slavné
tradice rektora pražské university Bacháčka
budou konečně zase naše university vysílat
do našich škol učitele vzdělané
podle potřeb a pokroku nové doby.
Paní a pánové, kulturní výbor
probral ve dvou schůzích návrh zákona
ve velmi podrobné rozpravě. Pan ministr školství
se velmi pilně účastnil těchto prací
a na statutu školy se v ministerstvu pracuje. Chci
říci, že zákon je znamenitý.
A chtěl bych říci také, že
statut, který bude schvalovat vláda, musí
být také dobrý. Musí být
vykonstruován tak, aby 1. vzdělání
učitelstva nebylo sníženo, aby 2. učitelstvo
nejen pedagogicky, nýbrž i odborně bylo dobře
vyškoleno - v tomto bodě, tuším, se názory
rozcházejí, ač je tu základní
otázka, jak a kde a kým toto odborné školení
má býti obstaráno aby - 3. byla zaručena
jednota učitelstva, a to jednota ideová i společenská,
a konečně 4., aby byla propočtena
potřeba učitelů škol jednotlivých
stupňů tak, aby podle toho bylo plánovitě
připraveno přijímání učitelů.
Paní a pánové, kulturní výbor
provedl v původním návrhu zákona drobné
změny. Tyto změny jsou jen kvantitativně
drobné, ale jsou veliké svým dosahem, neboť
celý zákon nabývá platnosti i na Slovensku.
Chtěl bych vaši pozornost obrátit k tomu,
že tento zákon je prvním celostátním
kulturním zákonem. Kulturní výbor
doporučuje Prozatímnímu Národnímu
shromáždění, aby přijalo tento
návrh zákona se změnami, které byly
kulturním výborem usneseny.
Paní a pánové, chci říci ještě
něco jiného. Neváhám říci
to proto, že jednak vím, že tato mladá
sněmovna není vdova po duchu, a jednak proto, že
to považuji za svou povinnost.
Zákon o pedagogických fakultách má
všechny možnosti, aby se stal mezníkem v národním
životě, ale já chci stručně říci,
čím musíme tyto možnosti ještě
doplnit i v jiných úsecích kulturní
politiky. Vzdělání, to není
jen otázka školního vzdělání.
Základy české kulturní práce,
to není boj proti negramotnosti. Tento boj byl dobojován
již dávno, ale je to boj proti oslabené soudnosti,
je to boj proti poskytování a krytí pokryteckosti,
zdůvodňování pěšinek,
které nás mají odvádět od cesty
pokroku. Tento základ naší české
kulturní práce musíme klást kámen
po kamenu. Začíná to na obecné
škole a končí to dílem vědců
a umělců. Boj o kulturu znamená budovat
jasné obzory pro naše děti.
Paní a pánové, my musíme myslit o
otázkách školy, vzdělání
a celé národní kultury konečně
zásadně jinak. My se bráníme
proti hlasům přílišné sebejistoty
a proti svodu o trvale zajištěné existenci
tohoto národa. Oněch 100.000 lidí,
kteří prošli českou školou a přece
žádali o německou státní příslušnost,
je pro nás mementem příliš vážným.
Je důležité a nezbytné, abychom
pozorně a odpovědně se zaposlouchali do potřeby
doby, abychom dnes především nalézali
člověka, abychom nalézali, co v něm
je pro budoucnost. To znamená, že potřebujeme
plánovitou přípravu takových podmínek
vzdělání každého jednotlivce,
aby bylo zajištěno, že žádný
talent z tohoto obrovského lidového bohatství
českého a slovenského národa nepřijde
nazmar.
My socialisté věříme, že práce
je zdrojem všeho práva v národě a státě.
My jsme naopak také přesvědčeni,
že každému musí být dáno
právo na práci, a to na takovou práci, která
nejlépe odpovídá jeho schopnostem. A
tyto schopnosti objevit, je vypěstovat a vzdělat,
to je příkaz sociální spravedlnosti
a příkaz užitku a prosperity celého
národa. Předpokladem pro to je zajisté
dobré školství od nejnižšího
do nejvyššího stupně, a vysokoškolské
vzdělání učitelstva je přesvědčivým
krokem k lepší škole. Ale my musíme
úkol školy rozšířit, musíme
rozuměti tímto rozšířeným
úkolem péči o správné umístění
jedince v celku. My tvrdíme, že budoucnost
kultury a civilisace je závislá na tom, jak je zaručeno
respektování osobité bytostnosti každého
člověka, jak je zaručeno, že praví
lidé přijdou na svá místa, a proto
se přimlouváme za jednotu školy a života,
proto se přimlouváme za jednotu skutečnosti
a myšlenky, za jednotu hmoty a ideje. Škola musí
být také návodem ke společenskému
životu, škola je kulturní podnik, který
sice formuje autonomní osobnost, ale osobnost, která
je ochotna podřídit se kolektivnímu záměru.
A proto po mém soudu ve vyučování
musí hrát podstatnou roli historie idejí.
Ten, kdo bude takto vzdělán, bude vidět
potom lidstvo jako živou bytost, v jejímž
lůně každý z nás na okamžik
je opatrovníkem civilisace a kultury, získané
předky za cenu nesmírných bolestí,
potom každý z nás bude cítit povinnost
předat toto dědictví, obohacené podle
vlastních sil. Všecko, oč usilujeme
pode jménem kultury, je vědomí vzájemných
pout mezi počiny minulosti a přítomnosti,
aby byla připravována budoucnost, je vědomí
příbuzenství duchů a bratrství
těl. Tím každý nejnepatrnější
výkon, každá nejskromnější
činnost dostane smysl tak široký, jako je sama
společnost. A proto žádáme pokud
možno největší rozvinutí individuálních
vloh, proto takto řízené vyučování
musí sloužit zvláštním zájmům
naší země. Škola, která
umožní přejít k takovýmto úkolům,
bude odpovídat skutečně nejlepší
tradici českého myšlení, takovéto
dílo na kultuře bude odpovídat nejlepší
tradici českého národního života.
Tradice české kultury, paní a pánové,
to je svět zakořeněný do nejdávnější
minulosti, to je svět, který úzce souvisí
s vývojem Evropy a je jeho nedílnou součástí.
Tato tradice a tento svět, to je trvalá hodnota,
kterou musíme uhájit a udržet kulturní
statky, to je křivka, která stoupá neustále
výš a je dána věčnými
předpoklady, to je hodnota člověka pro obec,
pro národ, pro stát, pro lidstvo. Sama jistota
české kultury, to je veliký a mocný
činitel, který žene národ vpřed,
který mu nedovoluje, aby se zastavil, aby odpočíval
a aby netvořil.
A z jakých kořenů vyrůstá tato
jistota, které jsou hybně síly v ní?
Jsem přesvědčen, že vždycky a všude
to byly prvky sociální, které byly přímou
inspirací pro každý věk a pro každou
vrstvu časovou. Byly to prvky sociální,
které vyvolávaly duchové síly jako
obranu, jako odůvodnění i jako soustavu.
Kdybychom vybrali z našich dějin jen několik
postav, které rozhodovaly svým vlivem ve vývoji
našeho národa, pak bychom vždycky potkali jména
Petr Chelčický, Jan z Husince, Jan Žižka
z Trocnova, Jan Amos Komenský a Tomáš Masaryk.
Na této cestě bychom potkali básníky
i umělce, na této cestě bychom potkali díla
spisovatelů, díla, která často předešla
myšlenky, jimiž později šel národ
ve svém politickém vývoji. Svatopluk
Čech, Kollár a potom Bezruč a Wolker a Halas,
tato jména ve zkratce znamenají trojí politický
ideál, za který bojovala česká literatura,
ideál, který se dnes stal skutečností.
Byl to ideál politického vítězství
nad německou zvůlí, ideál vítězství
slovanské myšlenky, proměněné
dnes v praktickou politiku, a sen o osvobození dělnictva.
Na této cestě bychom potkali publicistické
dílo Karla Havlíčka Borovského, myslitelské
dílo Augustina Smetany, moudrost a pohodu literárního
odkazu Boženy Němcové a Karla Jaromíra
Erbena, útočnost a podnětnost poesie S.
K. Neumanna, pohodu a smírnost lyriky Karla
Tomana, českost výtvarného projevu Alešova
a Mánesova, českost všech moderních
autorů, kteří své umění
dali do služeb lidu. Na této cestě bychom
slyšeli hudbu Smetanovu, Dvořákovu, Ostrčilovu,
Foerstrovu, Novákovu a Martinů.