Že při řešení těchto otázek je skutečně mnoho těžkostí, je patrno též z toho, že příslušná prováděcí nařízení k dekretu o opatřeních v oblasti filmu dosud nevyšla, ačkoli dekret nabyl platnosti již dnem 28. srpna 1945.

Jak však situace vypadá, má se postátnění kin provésti důsledně, a tedy i všechna venkovská spolková kina má převzíti stát. Sokolským biografům se má při tom dostat určitých výhod, jak se o tom také zmínil pan ministr informací v jednom sněmovním výboru. A tu apeluji na pana ministra, aby při těchto prováděcích nařízeních pamatoval spravedlivě i na ostatní spolky a instituce tak, aby bylo měřeno všem stejně. Vždyť na př. i československý Orel si musel za okupace vypít svůj kalich hořkosti až do dna. Také tento spolek byl pro svůj kladný postoj k československému státu a pro svou illegální činnost okupanty rozpuštěn a celý jeho majetek zabaven. Vyžádalo by si příliš mnoho času, kdybych tu měl vypočítávat velkou řadu obětí, které způsobila v řadách československého Orelstva germánská okupace. Dovolte mi, abych tu vzpomněl alespoň jména dr Vojtěcha Jílka, náčelníka Orelstva v Československé republice a vůdce orelského podzemního hnutí, který byl za heydrichiády popraven v týž den jako náčelník Sokolstva dr Pechlát. Plným právem si tedy zaslouží československý Orel pro svá kina stejných výhod, jaké mají dostat kina sokolská. A stejně tak si to zaslouží i kina katolické Charity.

Katolická Charita, organisace to všech katolíků bez rozdílu politické příslušnosti, kteří chtějí v praksi provádět Kristův příkaz "Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého", vykonala v oboru sociálním tolik dobrého, že to nelze ani slovy vyjádřit. Od roku 1918 do chvíle, kdy hordy nacistů zaplavily naši vlast, věnovala Charita sociálně potřebným, opuštěným a nemocným příslušníkům národa Čechů a Slováků bez ohledu na jejich politickou neb náboženskou příslušnost přes 5 miliard korun. Za okupace bojovala proti nacistickým uchvatitelům tím, že podporovala rodinné příslušníky persekvovaných osob, a to do takové míry, že mnoho vedoucích činitelů české katolické Charity zaplatilo tuto svou práci útrapami v koncentračních táborech a někteří i životem. Podporovala rodinné příslušníky našich statečných vojínů v zahraničí, dávala jim tolik, aby mohli žít a pro národ se zachovali, bez ohledu na to, že ti, kteří tuto pomoc podávali, byli stále jednou nohou ve vězení nebo pod popravní sekerou. Děti rodičů popravených, totálně nasazených nebo z rasových důvodů pronásledovaných skrývala Charita ve svých ústavech pod cizími jmény bez jakékoliv úhrady, aby je mohla v den osvobození vrátiti rodině. Ve chvíli, kdy revoluční bojovníci se statečnou Rudou armádou osvobozovali naši vlast, pracovníci Charity pomáhali na barikádách, na nouzových obvazištích a v hrozném terezínském koncentračním táboře.

A když do Prahy i jiných měst republiky začaly proudit zástupy osvobozených vězňů a úřady nebyly ještě organisovány, byla to opět katolická Charita, která i tu zasáhla svou pomocnou rukou. Přes milion osvobozených vězňů, příslušníků naší vlasti i příslušníků spřátelených národů, prošlo péčí katolické Charity jenom v Praze. Více než 65 milionů vydala katolická Charita jen na péči o navrátilce z koncentračních táborů. Z toho dostala z prostředků státních hrazeno sotva 20 milionů. A ani nyní neumdlévá Charita ve své blahodárné činnosti, nýbrž těsnou spoluprací se státními orgány pracuje na pomoci těm, kteří toho nejvíce zaslouží. Pomáhá rodinám, pomáhá dětem a pomáhá i těm, kteří dali již vše svému národu a nyní ve stáří a nemoci potřebují pomoci. A tak rozdá katolická Charita do posledního haléře, co získala nebo co obdrží, jen aby pomohla. Nečiní při své práci rozdílu v náboženské příslušnosti a nikdy nebere zřetel k příslušnosti politické. Naopak, snaží se svou prací přispěti k utužení Národní fronty a k sjednocení celého národa Čechů a Slováků.

Také katolická Charita vlastnila v republice Československé řadu malých venkovských biografů, které svým výtěžkem přispívaly k jejímu dobročinnému dílu. A jistě tyto biografy si zaslouží i nyní plné podpory, aby i nadále mohly sloužiti svému ušlechtilému poslání.

Také náš rohlas nás nemůže zatím plně uspokojiti, což by si ovšem vyžádalo podrobnějšího rozboru. Pro omezenou řečnickou lhůtu chci jen konstatovati, že jsme vzali s uspokojením na vědomí prohlášení pana ministra informací, podle něhož rozhlas, zejména nyní v předvolebním období, bude veden v duchu národní jednoty a svornosti. Věříme také, že našlo-li se v rozhlasových relacích místo pro přednášky o dialektickém materialismu, že stejně spravedlivě budou do rozhlasového programu zařazovány i projevy nábožensko-kulturní a přednášky o křesťanském názoru světovém, jak si to náš český lid žádá.

Doufám pevně, že povolaní činitelé správně pochopí všechna tato dobře míněná slova, která sledují jen jediný cíl, aby totiž postátněný československý film i náš rozhlas znamenal pro naši drahou vlast skutečně kladný přínos jak po stránce hospodářské, tak i po stránce kulturní, k plné spokojenosti všeho českého lidu. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Jodas. Dávám mu slovo.

Posl. Jodas: Vážená sněmovno! Paní a pánové!

Předloženému rozpočtu se vytýká, že se ve formálním sestavení neliší od rozpočtu první republiky. Avšak při věcném jeho probírání přece najdeme partie, v nichž se již projevuje duch lidově demokratického státu. Projevuje se již v kapitolách, kde se dříve nejčastěji hledávaly úspory, t. j. ve výdajích na školství a osvětu, na sociální péči a zvláště pak na zdravotnictví. Jejich podíl na celkových výdajích na vlastní státní správu je percentuelně vyšší, než tomu bývalo za první republiky. Zvláště výrazně se to projevuje ve výdajích na tělesnou výchovu. Tak v rozpočtu na r. 1938 byla na spolkovou tělovýchovu preliminována částka 930.000, kdežto v letošním rozpočtu tato částka činí 17,370.000. Také na tělesnou výchovu ve školách je daleko lépe pamatováno. To neznamená ovšem, že by tyto částky plně vyhovovaly potřebám tělesné výchovy. Rádi však kvitujeme, že je to veliký pokrok. Vláda tím prokazuje, jaký význam tělesné výchově pro budoucnost národa přisuzuje. Je si vědoma také toho, že výdaje na tělovýchovu nejsou výdaji neproduktivními ani s hlediska národohospodářského. Naopak jsou výhodnou investicí, jež se v budoucnosti státnímu hospodářství vyplatí. Nebude to jen snížení nákladů na potírání a léčení chorob a snižování počtu práce neschopných, což bude mít pro příští národní pojištění jistě význam nemalý. Budováním tělocvičen, hřišť a táborů, jež se stanou dílnami národního zdraví, vychováme zdravé, tělesně zdatné pracovníky. Jen takovíto pracovníci budou schopni pracovati rychleji a dokonaleji. Není třeba připomínati, co to bude znamenati na př. pro náš znárodněný průmysl. Tělesná výchova má tedy veliký národohospodářský význam. Ale my si výše ceníme její všeobecně výchovné hodnoty. Tělesná výchova nám může všestrannou metodickou výchovou, jenž povede mládež kázní k smyslu pro celek, k charakternosti, politickému uvědomění, správně chápanému občanství, k ideálům zdraví, síly a krásy, vychovati nového člověka. A nového člověka potřebujeme v nové demokratické republice.

V dnešní poválečné době má však tělesná výchova mimořádně odpovědný úkol: napravovati těžké škody napáchané v době nesvobody na naší mládeži, škody mravní a škody na zdraví přivoděné dlouholetou podvýživou. K této záslužné a nutné práci musí se spojit pedagog a lékař. Musí dát vědecké základy k výchově schopných cvičitelů. Jen tak budeme mít záruku, že tělesná výchova bude plnit svůj úkol. Proto rádi konstatujeme, že v rozpočtu je na školení cvičitelstva náležitě pamatováno.

Nutným předpokladem řádně plánované soustavné tělesné výchovy je organické sloučení všech tělovýchovných organisací. U nás ji provádí přes 30 organisací s tělocvičnou, sportovní a skautskou činností. Tato roztříštěnost škodí. Je nehospodárná, snižuje pro nedostatek schopných cvičitelů a sportovních instruktorů úroveň praktického provádění tělesné výchovy. Mnohde se přímo páchají škody na zdraví cvičenců a hráčů. Toho si byli vědomi odpovědní vedoucí těchto organisací, a proto ještě před koncem války bylo dosaženo dohody o vytvoření jediné organisace, pěstující základní tělesnou výchovu, všecky druhy sportu a výchovu skautskou. Toto rozhodnutí bylo s nadšením přijato cvičenci a aktivními sportovci a také hned v prvních týdnech po revoluci došlo k faktickému sloučení jednotlivých spolků, lépe řečeno jejich cvičenců. V tělocvičně i na hřišti nastoupili do družstev vedle sebe příslušníci Sokola, Dělnických tělocvičných jednot a Jednot proletářské tělovýchovy, mnohde spolu i se sportovci. Bylo to krásné a slibné. Vždyť to odpovídalo duchu vládního programu. Pro sjednocení se vyslovila řada ministrů, předseda vlády, významné organisace, jako Ústřední rada odborů a Svazu mládeže. Byly vytvořeny národní tělovýchovné výbory. Bylo stanoveno i datum likvidace dosavadních tělovýchovných svazů a vytvoření jednotné organisace. A dnes, po deseti měsících, nejenže nemáme dosud jednotné organisace, ale dokonce od 1. ledna se znovu jednotlivé tělocvičné organisace atomisují, dávají dokonce výzvy k tvoření nových jednotlivých spolků. Cvičenci jsou znechuceni stálým oddalováním sjednocení a výzvami k samostatné činnosti, což vše působí zmatek. Někde malicherní funkcionáři spolků, jež se cítí silnějšími, dávají členům ostatních spolků najevo, že jsou jenom hosty, a že chtějí-li i nadále cvičit společně, musí se přihlásiti k jejich spolku. Vznikají z toho nové řevnivosti, obnovují se stará nepřátelství. Tělocvičny se prázdní, a to v době, kdy je v zájmu zdraví nejmladších generací, v zájmu budoucnosti národa, aby co největší počet mládeže byl účasten dobrodiní tělesné výchovy.

Litujeme, že vláda, která ukázala takovou velkorysost a odvahu v otázkách hospodářských, projevila váhavost v rozřešení celkem neporovnatelně snazšího problému, i když víme, že spoléhala na dobrou vůli. Vždyť je to nepochopitelné, že není možno pomalu za rok provésti věc, pro niž se spontánně přihlásili všichni cvičenci a nejvýznamnější činitelé našeho národa. Kdo tedy brání tomuto sjednocení? Jsou to funkcionáři, většinou jenom v ústředí, necvičenci a neaktivní sportovci. Přesto, že od počátku práci k sjednocení sabotují, nepřestávají při tom tvrdit při každé příležitosti, že jsou pro jednotu. Jsou to lidé minulosti, lidé, kteří se nedovedou smířit s představou, že by se u nás mělo něco změnit. Lidé, kteří nechápou, když provádíme přestavbu sociální, hospodářskou a kulturní, že se nemůžeme zastavit před tělesnou výchovou. Jsou to spolkaři, kteří se bojí, že by přišli o své funkce, prostě lidé, kteří se ukázali v této veliké době malými. Poslední skandál při zájezdu hockeyistů ukázal i jiné důvody. Tělocvičné hnutí není žádný koníček, který si nějaký funkcionář pěstuje pro svou zálibu. Tělesná výchova má svou sociální funkci ve státě. Není sama sobě účelem. To už zakladatel našeho tělocvičného hnutí dr Miroslav Tyrš dal jí vyšší poslání: sloužit národu, podporovat jeho brannost.

Vítáme proto, že pan ministr slíbil v odpovědi na interpelaci kol. Vaška a Vaverky, že sněmovně předloží osnovu zákona o tělovýchově. Není z toho zřejmé, zda je myšleno organisační sloučení, anebo povinná tělesná výchova. Očekáváme však, že se tak stane v době pokud možno nejkratší. Musíme předem odmítnouti snahy obejíti sjednocení, jak je ústředími tělovýchovných organisací navrhováno, a to sdružením samostatných organisací ve federaci. Nemůžeme a nesmíme připustit, aby se opět i v nejmenších místech prováděla tělovýchova ve čtyřech nebo i více spolcích s všelijak schopnými a nejčastěji neschopnými cvičiteli. Tak bychom tělesné výchově neprospěli.

Sociální demokracie, jež má pomalu 50 let vybudováno své vlastní tělocvičné hnutí, je pro organisační sjednocení tělesné výchovy. je přesvědčena, že tak činí v zájmu lepší budoucnosti našeho národa. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, jímž jest pan posl. Kazimour.

Posl. Kazimour: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Díváme-li se na první rozpočet naší lidově-demokratické republiky s hlediska mladých lidí, máme mnoho důvodů k spokojenosti a jen několik málo k nespokojenosti. Mládež vzala na sebe hlavní tíhu boje proti fašismu na bojištích i v zázemí. Má proto právo na život důstojný člověka, má právo na rozvoj osobnosti jedince a celého národního života. Mladí lidé potřebují demokratická práva, sociální zabezpečení, stejný start do života, svobodnou práci, ke které mohou míti kladný vztah. To všechno své mládeži lidová republika dává. Srovnáme-li rozpočty předválečné s dnešním, vidíme to na první pohled: kde se dříve dávaly pro mládež miliony, jsou dnes dávány desítky milionů. Rozpočet ministerstva ochrany práce a soc. péče věnuje na péči o mládež, o pracující dorost celkem 104 mil. Kčs. Rozpočet ministerstva školství věnuje na péči o středoškoláky 37 mil., na sociální péči vysokoškolskou 237 mil., proti 10 milionům předválečným. Tato čísla svědčí o tom, jak vláda Národní fronty Čechů a Slováků plní důsledně svůj program, který vyhlásila v Košicích. Ta čísla musí mladým lidem stále říkat, že je nutno všemi silami podporovat vládu a stát, který má tak kladný poměr k potřebám mládeže, který činy dokázal, že vidí v mládeži budoucnost národa. Stalo se jistě jen vinou bezmyšlenkovitého byrokratického kopírování šablon z první republiky, že do rozpočtu ministerstva školství nebyla zařazena ani jedna koruna na mimoškolní výchovu, občansko-politické uvědomování a na kulturní výchovu mládeže, již provádějí jednotné organisace, Svaz české mládeže a Sväz slovenskej mládeže. Tyto organisace nežádají a nepotřebují žádat o subvence, neboť mohutný sjezd Svazu české mládeže, který se právě v neděli skončil, dokázal všem lidem dobré i zlé vůle, že myšlenka jednoty, spolupráce a bratrství v boji o práci je mezi naši novou generací živá. Dokázal, že česká mládež má tolik elánu a organisačních schopností, že jde přes obtíže doby a proti všem zpátečníkům si vybuduje svoji organisaci s velkou láskou a že mladí dělníci i zemědělci, studenti i učňové rádi dají ze svých skrovných prostředků korunu ke koruně, aby měli organisaci soběstačnou, opravdu svou. A vláda jistě v duchu svého programu provede usnesení resoluce, kterou Prozatímní Národní shromáždění, jak nepochybuji, schválí, aby v rámci rozpočtu na tento rok bylo pamatováno na úhradu pro velké výchovné dílo mezi mládeží, jež provádí Svaz české a Sväz slovenskej mládeže.

Mládež postrádá v rozpočtu také položku na sjednocenou tělesnou výchovu. To není vina rozpočtu, to je vina sportovních podnikatelů, jejich pomahačů, kteří proti vůli všech mladých lidí brzdí jejich sjednocení. Ale věřím, že v příštím rozpočtu tato položka bude, protože mladí přiloží ruku k dílu a sjednocení tělovýchovy uskuteční. Obrana státu je pro to příkazem nejvyšším.

Nový rozpočet musí sjednotit péči o veškerou mládež, dělnickou, zemědělskou i studující, musí zajistit stejný start do života všem a právo na práci nejlépe odpovídající schopnostem každého mladého člověka, bez zřetele na jeho sociální původ. Je třeba odlehčit státnímu rozpočtu tím, že bude v nejkratší době provedeno zákonné sloučení všech nadací pro studující mládež na středních i vysokých školách. Výtěžek tohoto půlmiliardového jmění značně ulehčí státu při podporování všech sociálně slabých nadaných mladých lidí na školách všech typů. Mládež také očekává brzké uzákonění státní studijní podpory a bude se snažit o co nejjednodušší a nejlacinější spravování této velké dotace.

Mládež nesmí býti jen trpným předmětem péče a výchovy. Činná spoluúčast vychovávaného je nejúčinnější a proto veškerá studující mládež netrpělivě očekává, že vláda předloží parlamentu osnovu zákona o samosprávě studentského majetku. Tato samospráva je velikým pokusem a je také velkým dílem výchovným, neboť nastupující inteligence, budoucí kapitáni našeho znárodněného hospodářství, učí se nésti plnou odpovědnost za správu svých věcí.

Mládež má velkou úlohu i poslání v novém našem hospodářství. Sociální zabezpečení učňů a mladých dělníků, díky podpoře jednotné odborové organisace, je na vzestupu. Všem schopným je dána možnost vývoje, postupu v zaměstnání a mohou se v nové republice dostati až k nejvyšším metám.

Včera přinášely objevy a vynálezy zlato a bohatství jen hrstce kapitalistů. Dnes budou přinášet šťastný život a budoucnost všem. Včera jsme vídali zastavené továrny a přeplněné sklady zboží vedle tisíců hladových lidí, vyřazených z práce. Dnes vědecká organisace práce, plánovité hospodářství vytvoří bezpečnou základnu pro zvýšení úrovně a obrovský rozvoj života a kultury a umožní šťastný život mládeže. Vědy již nikdy nebude zneužíváno proti zájmům lidu ani proti zájmům mladé, nastupující generace.

Mladí jdou a půjdou za pokrokem a se zdravými silami národa a sami nepřipustí, aby ještě někdy v budoucnu bylo zneužíváno pokroků a vynálezů vědy ke kořistění z práce druhých, aby byla potlačována kulturní činnost jenom proto, že nepřináší peněžitý zisk. V rukou mladých se dnes kultura stává zbraní v boji o pokrok.

Mladí lidé, dělníci i studenti přemýšlejí a srovnávají. Srovnávají postavení mládeže za fašismu, za kapitalistické krise, s postavením mládeže dnes. Žádná generace neměla takové vyhlídky jako naše. Neporovnatelně větší než kdykoliv před válkou, i když válečné škody zpomalily okamžitý rozvoj a vzestup. A mladí se ptají, jak mohlo býti dnešních vymožeností dosaženo. Zjišťují, že především díky naší jednotě, jednotě mládeže i celého národa v nesmiřitelném boji proti fašismu a pro vybudování nové, spravedlivější a lepší republiky. Zničení všech zbytků fašismu, jakkoliv maskovaného, a budování důledné demokracie politické i hospodářské je jedinou zárukou, že všechny naše vymoženosti budou zachovány a že mladá generace půjde vstříc šťastné budoucnosti.