Že při řešení těchto otázek
je skutečně mnoho těžkostí, je
patrno též z toho, že příslušná
prováděcí nařízení k
dekretu o opatřeních v oblasti filmu dosud nevyšla,
ačkoli dekret nabyl platnosti již dnem 28. srpna 1945.
Jak však situace vypadá, má se postátnění
kin provésti důsledně, a tedy i všechna
venkovská spolková kina má převzíti
stát. Sokolským biografům se má při
tom dostat určitých výhod, jak se o tom také
zmínil pan ministr informací v jednom sněmovním
výboru. A tu apeluji na pana ministra, aby při těchto
prováděcích nařízeních
pamatoval spravedlivě i na ostatní spolky a instituce
tak, aby bylo měřeno všem stejně. Vždyť
na př. i československý Orel si musel za
okupace vypít svůj kalich hořkosti až
do dna. Také tento spolek byl pro svůj kladný
postoj k československému státu a pro svou
illegální činnost okupanty rozpuštěn
a celý jeho majetek zabaven. Vyžádalo by si
příliš mnoho času, kdybych tu měl
vypočítávat velkou řadu obětí,
které způsobila v řadách československého
Orelstva germánská okupace. Dovolte mi, abych tu
vzpomněl alespoň jména dr Vojtěcha
Jílka, náčelníka Orelstva v Československé
republice a vůdce orelského podzemního hnutí,
který byl za heydrichiády popraven v týž
den jako náčelník Sokolstva dr Pechlát.
Plným právem si tedy zaslouží československý
Orel pro svá kina stejných výhod, jaké
mají dostat kina sokolská. A stejně tak si
to zaslouží i kina katolické Charity.
Katolická Charita, organisace to všech katolíků
bez rozdílu politické příslušnosti,
kteří chtějí v praksi provádět
Kristův příkaz "Milovati budeš
bližního svého, jako sebe samého",
vykonala v oboru sociálním tolik dobrého,
že to nelze ani slovy vyjádřit. Od roku 1918
do chvíle, kdy hordy nacistů zaplavily naši
vlast, věnovala Charita sociálně potřebným,
opuštěným a nemocným příslušníkům
národa Čechů a Slováků bez
ohledu na jejich politickou neb náboženskou příslušnost
přes 5 miliard korun. Za okupace bojovala proti nacistickým
uchvatitelům tím, že podporovala rodinné
příslušníky persekvovaných osob,
a to do takové míry, že mnoho vedoucích
činitelů české katolické Charity
zaplatilo tuto svou práci útrapami v koncentračních
táborech a někteří i životem.
Podporovala rodinné příslušníky
našich statečných vojínů v zahraničí,
dávala jim tolik, aby mohli žít a pro národ
se zachovali, bez ohledu na to, že ti, kteří
tuto pomoc podávali, byli stále jednou nohou ve
vězení nebo pod popravní sekerou. Děti
rodičů popravených, totálně
nasazených nebo z rasových důvodů
pronásledovaných skrývala Charita ve svých
ústavech pod cizími jmény bez jakékoliv
úhrady, aby je mohla v den osvobození vrátiti
rodině. Ve chvíli, kdy revoluční bojovníci
se statečnou Rudou armádou osvobozovali naši
vlast, pracovníci Charity pomáhali na barikádách,
na nouzových obvazištích a v hrozném
terezínském koncentračním táboře.
A když do Prahy i jiných měst republiky začaly
proudit zástupy osvobozených vězňů
a úřady nebyly ještě organisovány,
byla to opět katolická Charita, která i tu
zasáhla svou pomocnou rukou. Přes milion osvobozených
vězňů, příslušníků
naší vlasti i příslušníků
spřátelených národů, prošlo
péčí katolické Charity jenom v Praze.
Více než 65 milionů vydala katolická
Charita jen na péči o navrátilce z koncentračních
táborů. Z toho dostala z prostředků
státních hrazeno sotva 20 milionů. A ani
nyní neumdlévá Charita ve své blahodárné
činnosti, nýbrž těsnou spoluprací
se státními orgány pracuje na pomoci těm,
kteří toho nejvíce zaslouží.
Pomáhá rodinám, pomáhá dětem
a pomáhá i těm, kteří dali
již vše svému národu a nyní ve
stáří a nemoci potřebují pomoci.
A tak rozdá katolická Charita do posledního
haléře, co získala nebo co obdrží,
jen aby pomohla. Nečiní při své práci
rozdílu v náboženské příslušnosti
a nikdy nebere zřetel k příslušnosti
politické. Naopak, snaží se svou prací
přispěti k utužení Národní
fronty a k sjednocení celého národa Čechů
a Slováků.
Také katolická Charita vlastnila v republice Československé
řadu malých venkovských biografů,
které svým výtěžkem přispívaly
k jejímu dobročinnému dílu. A jistě
tyto biografy si zaslouží i nyní plné
podpory, aby i nadále mohly sloužiti svému
ušlechtilému poslání.
Také náš rohlas nás nemůže
zatím plně uspokojiti, což by si ovšem
vyžádalo podrobnějšího rozboru.
Pro omezenou řečnickou lhůtu chci jen konstatovati,
že jsme vzali s uspokojením na vědomí
prohlášení pana ministra informací,
podle něhož rozhlas, zejména nyní v
předvolebním období, bude veden v duchu národní
jednoty a svornosti. Věříme také,
že našlo-li se v rozhlasových relacích
místo pro přednášky o dialektickém
materialismu, že stejně spravedlivě budou do
rozhlasového programu zařazovány i projevy
nábožensko-kulturní a přednášky
o křesťanském názoru světovém,
jak si to náš český lid žádá.
Doufám pevně, že povolaní činitelé
správně pochopí všechna tato dobře
míněná slova, která sledují
jen jediný cíl, aby totiž postátněný
československý film i náš rozhlas znamenal
pro naši drahou vlast skutečně kladný
přínos jak po stránce hospodářské,
tak i po stránce kulturní, k plné spokojenosti
všeho českého lidu. (Potlesk.)
Místopředseda Tymeš (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Jodas. Dávám mu slovo.
Posl. Jodas: Vážená sněmovno!
Paní a pánové!
Předloženému rozpočtu se vytýká,
že se ve formálním sestavení neliší
od rozpočtu první republiky. Avšak při
věcném jeho probírání přece
najdeme partie, v nichž se již projevuje duch lidově
demokratického státu. Projevuje se již v kapitolách,
kde se dříve nejčastěji hledávaly
úspory, t. j. ve výdajích na školství
a osvětu, na sociální péči
a zvláště pak na zdravotnictví. Jejich
podíl na celkových výdajích na vlastní
státní správu je percentuelně vyšší,
než tomu bývalo za první republiky. Zvláště
výrazně se to projevuje ve výdajích
na tělesnou výchovu. Tak v rozpočtu na r.
1938 byla na spolkovou tělovýchovu preliminována
částka 930.000, kdežto v letošním
rozpočtu tato částka činí 17,370.000.
Také na tělesnou výchovu ve školách
je daleko lépe pamatováno. To neznamená ovšem,
že by tyto částky plně vyhovovaly potřebám
tělesné výchovy. Rádi však kvitujeme,
že je to veliký pokrok. Vláda tím prokazuje,
jaký význam tělesné výchově
pro budoucnost národa přisuzuje. Je si vědoma
také toho, že výdaje na tělovýchovu
nejsou výdaji neproduktivními ani s hlediska národohospodářského.
Naopak jsou výhodnou investicí, jež se v budoucnosti
státnímu hospodářství vyplatí.
Nebude to jen snížení nákladů
na potírání a léčení
chorob a snižování počtu práce
neschopných, což bude mít pro příští
národní pojištění jistě
význam nemalý. Budováním tělocvičen,
hřišť a táborů, jež se stanou
dílnami národního zdraví, vychováme
zdravé, tělesně zdatné pracovníky.
Jen takovíto pracovníci budou schopni pracovati
rychleji a dokonaleji. Není třeba připomínati,
co to bude znamenati na př. pro náš znárodněný
průmysl. Tělesná výchova má
tedy veliký národohospodářský
význam. Ale my si výše ceníme její
všeobecně výchovné hodnoty. Tělesná
výchova nám může všestrannou metodickou
výchovou, jenž povede mládež kázní
k smyslu pro celek, k charakternosti, politickému uvědomění,
správně chápanému občanství,
k ideálům zdraví, síly a krásy,
vychovati nového člověka. A nového
člověka potřebujeme v nové demokratické
republice.
V dnešní poválečné době
má však tělesná výchova mimořádně
odpovědný úkol: napravovati těžké
škody napáchané v době nesvobody na
naší mládeži, škody mravní
a škody na zdraví přivoděné dlouholetou
podvýživou. K této záslužné
a nutné práci musí se spojit pedagog a lékař.
Musí dát vědecké základy k
výchově schopných cvičitelů.
Jen tak budeme mít záruku, že tělesná
výchova bude plnit svůj úkol. Proto rádi
konstatujeme, že v rozpočtu je na školení
cvičitelstva náležitě pamatováno.
Nutným předpokladem řádně plánované
soustavné tělesné výchovy je organické
sloučení všech tělovýchovných
organisací. U nás ji provádí přes
30 organisací s tělocvičnou, sportovní
a skautskou činností. Tato roztříštěnost
škodí. Je nehospodárná, snižuje
pro nedostatek schopných cvičitelů a sportovních
instruktorů úroveň praktického provádění
tělesné výchovy. Mnohde se přímo
páchají škody na zdraví cvičenců
a hráčů. Toho si byli vědomi odpovědní
vedoucí těchto organisací, a proto ještě
před koncem války bylo dosaženo dohody o vytvoření
jediné organisace, pěstující základní
tělesnou výchovu, všecky druhy sportu a výchovu
skautskou. Toto rozhodnutí bylo s nadšením
přijato cvičenci a aktivními sportovci a
také hned v prvních týdnech po revoluci došlo
k faktickému sloučení jednotlivých
spolků, lépe řečeno jejich cvičenců.
V tělocvičně i na hřišti nastoupili
do družstev vedle sebe příslušníci
Sokola, Dělnických tělocvičných
jednot a Jednot proletářské tělovýchovy,
mnohde spolu i se sportovci. Bylo to krásné a slibné.
Vždyť to odpovídalo duchu vládního
programu. Pro sjednocení se vyslovila řada ministrů,
předseda vlády, významné organisace,
jako Ústřední rada odborů a Svazu
mládeže. Byly vytvořeny národní
tělovýchovné výbory. Bylo stanoveno
i datum likvidace dosavadních tělovýchovných
svazů a vytvoření jednotné organisace.
A dnes, po deseti měsících, nejenže
nemáme dosud jednotné organisace, ale dokonce od
1. ledna se znovu jednotlivé tělocvičné
organisace atomisují, dávají dokonce výzvy
k tvoření nových jednotlivých spolků.
Cvičenci jsou znechuceni stálým oddalováním
sjednocení a výzvami k samostatné činnosti,
což vše působí zmatek. Někde malicherní
funkcionáři spolků, jež se cítí
silnějšími, dávají členům
ostatních spolků najevo, že jsou jenom hosty,
a že chtějí-li i nadále cvičit
společně, musí se přihlásiti
k jejich spolku. Vznikají z toho nové řevnivosti,
obnovují se stará nepřátelství.
Tělocvičny se prázdní, a to v době,
kdy je v zájmu zdraví nejmladších generací,
v zájmu budoucnosti národa, aby co největší
počet mládeže byl účasten dobrodiní
tělesné výchovy.
Litujeme, že vláda, která ukázala takovou
velkorysost a odvahu v otázkách hospodářských,
projevila váhavost v rozřešení celkem
neporovnatelně snazšího problému, i
když víme, že spoléhala na dobrou vůli.
Vždyť je to nepochopitelné, že není
možno pomalu za rok provésti věc, pro niž
se spontánně přihlásili všichni
cvičenci a nejvýznamnější činitelé
našeho národa. Kdo tedy brání tomuto
sjednocení? Jsou to funkcionáři, většinou
jenom v ústředí, necvičenci a neaktivní
sportovci. Přesto, že od počátku práci
k sjednocení sabotují, nepřestávají
při tom tvrdit při každé příležitosti,
že jsou pro jednotu. Jsou to lidé minulosti, lidé,
kteří se nedovedou smířit s představou,
že by se u nás mělo něco změnit.
Lidé, kteří nechápou, když provádíme
přestavbu sociální, hospodářskou
a kulturní, že se nemůžeme zastavit před
tělesnou výchovou. Jsou to spolkaři, kteří
se bojí, že by přišli o své funkce,
prostě lidé, kteří se ukázali
v této veliké době malými. Poslední
skandál při zájezdu hockeyistů ukázal
i jiné důvody. Tělocvičné hnutí
není žádný koníček, který
si nějaký funkcionář pěstuje
pro svou zálibu. Tělesná výchova má
svou sociální funkci ve státě. Není
sama sobě účelem. To už zakladatel našeho
tělocvičného hnutí dr Miroslav Tyrš
dal jí vyšší poslání: sloužit
národu, podporovat jeho brannost.
Vítáme proto, že pan ministr slíbil
v odpovědi na interpelaci kol. Vaška a Vaverky,
že sněmovně předloží osnovu
zákona o tělovýchově. Není
z toho zřejmé, zda je myšleno organisační
sloučení, anebo povinná tělesná
výchova. Očekáváme však, že
se tak stane v době pokud možno nejkratší.
Musíme předem odmítnouti snahy obejíti
sjednocení, jak je ústředími tělovýchovných
organisací navrhováno, a to sdružením
samostatných organisací ve federaci. Nemůžeme
a nesmíme připustit, aby se opět i v nejmenších
místech prováděla tělovýchova
ve čtyřech nebo i více spolcích s
všelijak schopnými a nejčastěji neschopnými
cvičiteli. Tak bychom tělesné výchově
neprospěli.
Sociální demokracie, jež má pomalu 50
let vybudováno své vlastní tělocvičné
hnutí, je pro organisační sjednocení
tělesné výchovy. je přesvědčena,
že tak činí v zájmu lepší
budoucnosti našeho národa. (Potlesk.)
Místopředseda Tymeš: Uděluji
slovo dalšímu řečníkovi, jímž
jest pan posl. Kazimour.
Posl. Kazimour: Vážená sněmovno,
paní a pánové!
Díváme-li se na první rozpočet naší
lidově-demokratické republiky s hlediska mladých
lidí, máme mnoho důvodů k spokojenosti
a jen několik málo k nespokojenosti. Mládež
vzala na sebe hlavní tíhu boje proti fašismu
na bojištích i v zázemí. Má proto
právo na život důstojný člověka,
má právo na rozvoj osobnosti jedince a celého
národního života. Mladí lidé
potřebují demokratická práva, sociální
zabezpečení, stejný start do života,
svobodnou práci, ke které mohou míti kladný
vztah. To všechno své mládeži lidová
republika dává. Srovnáme-li rozpočty
předválečné s dnešním,
vidíme to na první pohled: kde se dříve
dávaly pro mládež miliony, jsou dnes dávány
desítky milionů. Rozpočet ministerstva ochrany
práce a soc. péče věnuje na péči
o mládež, o pracující dorost celkem
104 mil. Kčs. Rozpočet ministerstva školství
věnuje na péči o středoškoláky
37 mil., na sociální péči vysokoškolskou
237 mil., proti 10 milionům předválečným.
Tato čísla svědčí o tom, jak
vláda Národní fronty Čechů
a Slováků plní důsledně svůj
program, který vyhlásila v Košicích.
Ta čísla musí mladým lidem stále
říkat, že je nutno všemi silami podporovat
vládu a stát, který má tak kladný
poměr k potřebám mládeže, který
činy dokázal, že vidí v mládeži
budoucnost národa. Stalo se jistě jen vinou bezmyšlenkovitého
byrokratického kopírování šablon
z první republiky, že do rozpočtu ministerstva
školství nebyla zařazena ani jedna koruna na
mimoškolní výchovu, občansko-politické
uvědomování a na kulturní výchovu
mládeže, již provádějí jednotné
organisace, Svaz české mládeže a Sväz
slovenskej mládeže. Tyto organisace nežádají
a nepotřebují žádat o subvence, neboť
mohutný sjezd Svazu české mládeže,
který se právě v neděli skončil,
dokázal všem lidem dobré i zlé vůle,
že myšlenka jednoty, spolupráce a bratrství
v boji o práci je mezi naši novou generací
živá. Dokázal, že česká
mládež má tolik elánu a organisačních
schopností, že jde přes obtíže
doby a proti všem zpátečníkům
si vybuduje svoji organisaci s velkou láskou a že
mladí dělníci i zemědělci,
studenti i učňové rádi dají
ze svých skrovných prostředků korunu
ke koruně, aby měli organisaci soběstačnou,
opravdu svou. A vláda jistě v duchu svého
programu provede usnesení resoluce, kterou Prozatímní
Národní shromáždění, jak
nepochybuji, schválí, aby v rámci rozpočtu
na tento rok bylo pamatováno na úhradu pro velké
výchovné dílo mezi mládeží,
jež provádí Svaz české a Sväz
slovenskej mládeže.
Mládež postrádá v rozpočtu také
položku na sjednocenou tělesnou výchovu. To
není vina rozpočtu, to je vina sportovních
podnikatelů, jejich pomahačů, kteří
proti vůli všech mladých lidí brzdí
jejich sjednocení. Ale věřím, že
v příštím rozpočtu tato položka
bude, protože mladí přiloží ruku
k dílu a sjednocení tělovýchovy uskuteční.
Obrana státu je pro to příkazem nejvyšším.
Nový rozpočet musí sjednotit péči
o veškerou mládež, dělnickou, zemědělskou
i studující, musí zajistit stejný
start do života všem a právo na práci
nejlépe odpovídající schopnostem každého
mladého člověka, bez zřetele na jeho
sociální původ. Je třeba odlehčit
státnímu rozpočtu tím, že bude
v nejkratší době provedeno zákonné
sloučení všech nadací pro studující
mládež na středních i vysokých
školách. Výtěžek tohoto půlmiliardového
jmění značně ulehčí
státu při podporování všech sociálně
slabých nadaných mladých lidí na školách
všech typů. Mládež také očekává
brzké uzákonění státní
studijní podpory a bude se snažit o co nejjednodušší
a nejlacinější spravování této
velké dotace.
Mládež nesmí býti jen trpným
předmětem péče a výchovy. Činná
spoluúčast vychovávaného je nejúčinnější
a proto veškerá studující mládež
netrpělivě očekává, že
vláda předloží parlamentu osnovu zákona
o samosprávě studentského majetku. Tato samospráva
je velikým pokusem a je také velkým dílem
výchovným, neboť nastupující
inteligence, budoucí kapitáni našeho znárodněného
hospodářství, učí se nésti
plnou odpovědnost za správu svých věcí.
Mládež má velkou úlohu i poslání
v novém našem hospodářství. Sociální
zabezpečení učňů a mladých
dělníků, díky podpoře jednotné
odborové organisace, je na vzestupu. Všem schopným
je dána možnost vývoje, postupu v zaměstnání
a mohou se v nové republice dostati až k nejvyšším
metám.
Včera přinášely objevy a vynálezy
zlato a bohatství jen hrstce kapitalistů. Dnes budou
přinášet šťastný život
a budoucnost všem. Včera jsme vídali zastavené
továrny a přeplněné sklady zboží
vedle tisíců hladových lidí, vyřazených
z práce. Dnes vědecká organisace práce,
plánovité hospodářství vytvoří
bezpečnou základnu pro zvýšení
úrovně a obrovský rozvoj života a kultury
a umožní šťastný život mládeže.
Vědy již nikdy nebude zneužíváno
proti zájmům lidu ani proti zájmům
mladé, nastupující generace.
Mladí jdou a půjdou za pokrokem a se zdravými
silami národa a sami nepřipustí, aby ještě
někdy v budoucnu bylo zneužíváno pokroků
a vynálezů vědy ke kořistění
z práce druhých, aby byla potlačována
kulturní činnost jenom proto, že nepřináší
peněžitý zisk. V rukou mladých se dnes
kultura stává zbraní v boji o pokrok.
Mladí lidé, dělníci i studenti přemýšlejí
a srovnávají. Srovnávají postavení
mládeže za fašismu, za kapitalistické
krise, s postavením mládeže dnes. Žádná
generace neměla takové vyhlídky jako naše.
Neporovnatelně větší než kdykoliv
před válkou, i když válečné
škody zpomalily okamžitý rozvoj a vzestup. A
mladí se ptají, jak mohlo býti dnešních
vymožeností dosaženo. Zjišťují,
že především díky naší
jednotě, jednotě mládeže i celého
národa v nesmiřitelném boji proti fašismu
a pro vybudování nové, spravedlivější
a lepší republiky. Zničení všech
zbytků fašismu, jakkoliv maskovaného, a budování
důledné demokracie politické i hospodářské
je jedinou zárukou, že všechny naše vymoženosti
budou zachovány a že mladá generace půjde
vstříc šťastné budoucnosti.