Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Gottier, Tymeš, Petr, Cvinček.
Zapisovatelé: Smejkal, Klokoč.
Členové vlády: předseda vlády
Fierlinger;
náměstkové předsedy vlády dr
Stránský, Ursíny;
ministři dr Drtina, Kopecký, Laušman,
dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor, dr Procházka,
dr Ripka; státní tajemník gen. dr
Ferjenčík.
235 poslanců podle presenční listiny. Z kanceláře
PNS: tajemník PNS dr Madar; jeho zástupci
dr Záděra, dr Ramajzl.
1. Rozprava o prohlášení ministra spravedlnosti
dr Drtiny, učiněném v 32. schůzi dne
20. února 1946.
2. Zpráva výboru technicko-dopravního o vládním
návrhu zákona (tisk 149) o hospodaření
minerálními oleji a pohonnými látkami
(tisk 184).
3. Zpráva výboru kulturního o vládním
návrhu zákona (tisk 166) o zřízení
"Vysoké školy umělecko-průmyslové
v Praze" (tisk 192).
Místopředseda Petr zahájil schůzi
v 15 hod. 16 min.
podle § 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi:
na dnešní schůzi posl. Zmrhal, dr Lettrich
a Kulich, na tento týden posl. Babej, inž.
Michalič, dr Rohaľ-Iľkiv, Zavacký,
Židovský, Koucký, Klokoč,
dr Beharka, Hořínek, Maurer
a Kušík, dodatečně na minulý
týden posl. dr Hobza.
Klub poslanců čs. strany nár. socialistické
vyslal do výboru kulturního posl. dr Uhlíře
za posl. Peroutku.
Klub poslanců komunistické strany Československa
vyslal do výboru osidlovacího posl. Václavů
za posl. Jiráska, do výboru vnitřní
bezpečnosti posl. Mráze za posl. Slánského.
Odpověď ministra dopravy na dotaz posl. Víška
ve věci zveřejnění Kladensko-Nučické
dráhy (D 2).
Zprávy:
výborov soc.-politického a rozpočtového
o vládnom návrhu zákona (tlač 95)
o odstránení krívd a o niektorých
ochranných opatreniach v obore verejnoprávneho sociálneho
poistenia (tlač 190),
výborů ústavně-právního
a zemědělského o návrhu posl. Mikuláše,
St. Nováka, dr Kameníčka, Ulricha, Zeminové
a druhů (tisk 121) na vydání zákona,
kterým se doplňuje dekret presidenta republiky ze
dne 27. října 1945, č. 124 Sb., o některých
opatřeních ve věcech knihovních (tisk
195).
Interpelace:
posl. Kaplana min. zemědělství, nár.
obrany a vnitra (tisk 191),
posl. Pavlíka min. školství a osvěty
(tisk 197),
posl. Desenského min. zemědělství
(tisk 198),
posl. Žáčkové-Batkové vládě
(tisk 202),
posl. Přeučila min. průmyslu (tisk 203),
posl. Langra min. financí (tisk 204).
Odpovědi:
vlády republiky Československé (tisk 199)
na interpelaci posl. Zeminové,
min. financí (tisk 200) na interpelaci posl. Křepely,
min. ochrany práce a soc. péče (tisk 201)
na interpelaci posl. dr Neumana.
Těsnopisecké zprávy o 26. a
27. schůzi Prozatímního Národního
shromáždění.
Vládní návrhy:
Vládní návrh zákona o organisaci zemědělců
republiky Československé (tisk 188),
vládní návrh zákona o Ústřední
radě zemědělců republiky Československé
(tisk 189),
vládní návrh zákona o právních
předpisech pro statistiku zahraničního obchodu
na území republiky Československé
a o přechodném zrušení povinnosti předkládati
při statistickém hlášení dovozu
osvědčení o výrobním původu
zboží (tisk 205).
Návrhy:
posl. Tesly, Štětky a Mráčka na neprodlenou
pomoc obyvatelstvu města Dvůr Králové
n. Labem, postiženému zátopou, a na odstranění
příčin povodně (tisk 193),
posl. Šlinga, Štětky a Mráčka na
neprodlenou pomoc obyvatelstvu tišnovského okresu
na Moravě, postiženému zátopou, a na
odstranění příčin zátopy
(tisk 194),
posl. Krosnáře, Ledla a Holuši na vydání
zákona o daňových úlevách a
osvobození od daně domovní na opravy domů,
prováděné z důvodů poškození
válečnými událostmi (tisk 196),
poslankyň Zeminové, dr Pátkové, Žáčkové-Batkové,
Uhlířové a dr Horákové na vydání
zákona, kterým se 7. březen prohlašuje
státním svátkem v republice Československé
(tisk 206).
Výboru zemědělskému přikázán
vládní návrh tisk 188, výborům
zemědělskému a ústavně-právnímu
vládní návrh tisk 189, výboru obchodu
vládní návrh tisk 205.
přikázány návrhy tisky 193, 194, 196
a 206.
Zápisy o 28. a 29. schůzi Prozatímního
Národního shromáždění
byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin
vyloženy k nahlédnutí, a poněvadž
nebyly proti nim podány písemné námitky,
jsou schváleny podle § 73 jedn. řádu.
Místopředseda Petr (zvoní):
Přistoupíme k projednávání
prvního odstavce pořadu, jímž je:
1. Rozprava o prohlášení ministra spravedlnosti
dr Drtiny, učiněném v 32. schůzi dne
20. února 1946.
Přikročíme k rozpravě o prohlášení
pana ministra spravedlnosti. Přihlášeni jsou
tito řečníci na straně "pro":
pp. posl. Wünsch, dr Bunža, dr Peška,
Štekl, dr Horáková, Mráz,
Bělíková, dr Pátková,
dr Hlaváček, dr Burian, dr Šíp.
Prvním řečníkem je p. posl. Wünsch,
jemuž uděluji slovo.
Posl. Wünsch: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Dovolte mi, abych použil příležitosti
dnešní debaty k apelu na toto slavné Národní
shromáždění a jeho prostřednictvím
k apelu na celou československou a světovou veřejnost.
Dne 21. února byli v Madridu popraveni Cristino Garcia
Granda a Manuel Castro Rodrigez ještě s devíti
španělskými republikány. Před
tím 5. února byli utraceni v Albacette Antonio Molina,
Manuel Moya a Antonio Bustamante. A koncem ledna t. r. zbavila
popravčí četa v Zaragoze života republikány
Blanca Bargallo a Maranjo. Včera 26. února byla
rozšířena francouzským rozhlasem zpráva
o popravě čtyř dalších republikánů,
odsouzených vojenským soudem v Barceloně
k trestu smrti.
Všechny tyto skutečnosti o nové vlně
poprav ve Španělsku vyvolaly bouře rozhořčení
a odporu v celém civilisovaném světě.
Případ Cristina Garcii je ve Francii obecně
posuzován jako přímá provokace Francie,
neboť tento muž byl za okupace podplukovníkem
francouzského hnutí odporu a pro své činy
na francouzských bojištích se stal národním
hrdinou Francie.
Za Garciu byla prováděna široká kampaň
nejrůznějších demokratických
států. V jeho prospěch několikrát
zakročilo nejen francouzské ministerstvo zahraničních
věcí, ale i různí angličtí
politikové, poslanci a vedoucí odboráři,
jakož i pí Rooseveltová s řadou jiných
amerických osobností. To všechno nestačilo
však pro záchranu Cristina Garcii. Je příznačné,
že rozsudek smrti nad tímto hrdinou bitvy u La Madelaine
potvrdil známý vůdce Modré divise,
jež bojovala po boku hitlerovců na sovětské
frontě, a nynější velitel madridské
garnispny generál Muňoz, válečný
zločinec, který se má odpovídat před
soudním dvorem Spojených národů ze
svých zvěrstev, spáchaných v Novgorodě
a Leningradě.
V nešťastném Španělsku se stupňuje
proti všem Francovým odpůrcům nejbestiálnější
teror, který snese srovnání jen s pověstnými
zařízeními nacistického Německa.
V každém španělském městě
najdete Belsen nebo Dachau, Buchenwald nebo Osvětím.
Franco, zahnán do úzkých odporem světové
demokracie a nenávistí týraného vlastního
národa, snaží se udržet svůj režim
a oddálit svůj pád barbarstvím, jež
může konkurovat jen s methodami jeho učitele
Hitlera.
Ve Španělsku čeká na smrt ještě
veliká řada vynikajících španělských
vlastenců republikánů, demokratů a
socialistů.
Tak 4. února byli odsouzeni v Barceloně k trestu
smrti Trave, Fortuny a Seguia. V přímém nebezpečí
smrti jsou známí španělští
republikáni Santiago Alvarez, Sebastian Zapirain, Ramon
Viaz, předseda Syndikátu kovodělníků
v Madridě, bojovník proti německým
okupantům ve Francii a před tím v Africe,
nedávno jmenovaný čestným členem
města Alžíru, dále Francisco Eserich,
jeden z velitelů francouzského hnutí odporu
a osvoboditel departementu Arriége, a dokonce i čtyři
ženy, v čele s Marií Terezií Toral,
vynikající badatelkou fysiky v Rockefellerově
ústavu v Madridu.
Trestů na svobodě bylo v poslední době
vyneseno ve Španělsku množství nespočetné.
Naší veřejnosti je znám proces proti
skupině socialistů, v němž bylo 23.
února t. r. pro pokus obnovení socialistické
strany odsouzeno do žaláře až na 30 let
37 socialistů, mezi nimi Juan Gomez Egido, Vicente Valls,
Antonio Sanmigel, Francisco del Torro a Enrique Melero. Z krajské
věznice v Malaga dostalo se nyní do Prahy vylíčení
útrap, jimž byl podroben shora uvedený Ramon
Viaz Francovými biřici. Až bude uveřejněna
tato zpověď zjizveného španělského
vlastence, užasne svět nad hrůzami zločinné
Francovy diktatury v Alcala de Enarez, kde jsou vězněni
též Alvarez a Zapirain, zahájili jejich spoluvězňové
na protest proti odsouzení svých druhů stávku.
Odmítli pracovat, mluvit a jíst. Byli nejrůznějšími
prostředky donucováni k zanechání
odporu a ke zpěvu falangistické hymny. Ale nepovolili.
Při vyšetřování původců
této stávky prohlásilo několik set
vězňů, jeden jako druhý, že všichni
se kolektivně rozhodli k tomuto způsobu protestu.
Čtyři z nich byli za trest a na výstrahu
popraveni.
V celé zemi roste odboj proti Francově hrůzovládě
přímo lavinovitě. Kromě španělských
partyzánů guerrilleros zvedají se k odporu
všechny občanské vrstvy Španělska.
Franca drží u moci dnes už jen jeho falanga,
vyšší důstojníci a ti, kdo kořistí
z černého obchodu. 16. února bylo kulomety
stříleno do demonstrantů v Madridě,
25. prosince m. r. do demonstrantů v Barceloně.
Vlna stávek se šiří v Katalanii i v
ostatním Španělsku. Tyto stávky nabyly
velkých rozměrů zejména v Maureze,
v Seville, Oviedu a Madridu. Nedávno demonstrovalo obyvatelstvo
Valencie před americkým konsulátem pro přerušení
diplomatických i obchodních styků a zastavení
dodávek z Ameriky Francovu Španělsku. Tyto
skutečnosti vyvracejí tvrzení některých
britských politických kruhů, že přerušení
diplomatických a obchodních styků s Francem
by prý poškodilo španělský národ.
Naopak, nešťastný španělský
lid by uvítal každý takový akt ze zahraničí
jako další krok k svému osvobození.
(Potlesk.) Skutečnost, že Franco se drží
dosud nad vodou po rozhodné porážce německého
a italského fašismu, nutno připsat na účet
eskamotáží světové reakce a sobeckých
zájmů několika kapitalistů. Diskreditovaný
Franco je pro ně stále ještě výhodným
tahacím panákem, z něhož mohou v dnešní
jeho situaci vymačkat všemožné ústupky
hmotného rázu. Jinak se tohoto dobrodruha cizina
štítí a neodváží se k němu
otevřeně hlásit.
Syn bývalého britského min. předsedy
Randolph Churchill, který nedávno meškal ve
Španělsku, napsal do Daily Telegraphu 23. února,
že cely španělský národ je proti
Francovi, ba že se ho zřekli již i velkostatkáři.
Randolph Churchill uvádí ve svém článku
čísla ze španělského rozpočtu
na letošní rok. Zatím co r. 1940 činil
rozpočet na vojsko 596 mil. peset, je na r. 1945 určeno
na armádu 5.454 mil. peset, tedy desetkrát více
než před šesti lety. Nynější
stav vojska ve Španělsku se rovná součtu
stavu americké a anglické armády po demobilisaci
a je třikrát větší než stav
francouzského vojska, počítaje v to i francouzské
vojsko v obsazeném pásmu Německa a v koloniích.
"Neshledal jsem," praví dále Churchill,
"v žádné zemi, které jsem až
dosud navštívil kromě Egypta, takový
rozdíl mezi životní úrovní bohatých
a chudých, jako ve Španělsku." A končí:
"Franco neudělal nic ke zmírnění
nesnesitelné bídy španělského
lidu, jeho vláda je neštěstím pro španělský
lid."
Slavná sněmovno, paní a pánové!
Československý lid byl za španělské
občanské války před 10 lety mezi prvními
svobody milovnými národy, které podaly pomocnou
ruku bojujícím španělským republikánům.
Dnes nabývá hnutí solidarity s republikánským
Španělskem universálního rozsahu. V
letech 1936 až 1939 stály při Španělsku
demokratické síly světa. Dnes jsou tyto síly
daleko mocnější než tehdy. Miliony matek,
které ztratily v poslední hrozné válce
a za nacistické persekuce své děti, cítí
dnes, jak marná by byla jejich oběť, kdybychom
měli mlčky přihlížet k vládě
posledních zbytků evropského fašismu.
Mír nebude zajištěn, jestliže se dovolí
fašismu, aby šířil ze Španělska
do Evropy svůj hnědý mor. Učinit konec
Francovu režimu je proto dnes jedním z nejhlavnějších
úkolů světové demokracie.
Společnost přátel demokratického Španělska
v Československé republice apeluje dnes mým
prostřednictvím na vás všechny, zástupce
těžce zkoušeného a nedávno osvobozeného
čs. lidu. abyste s této parlamentní půdy
před československou i světovou veřejnosti
pozvedli svůj hlas odporu proti popravám a hrůzovládě
ve Francově Španělsku, abyste se bratrsky postavili
celou svou autoritou a mravní vahou po bok španělského
lidu, zápasícího o znovunabytí své
svobody.
Francův pochod k uchvácení moci je znamenán
nejhanebnějšími zločiny proti lidskosti
a mezinárodnímu právu. Kapitulantství
západních pseudodemokratických vlád
umožnilo před téměř 10 lety svou
politikou neintervence ubít španělskou demokracii.
Její porážka byl prvý krok na cestě
k Mnichovu, k znásilnění evropských
zemí i naší vlasti. Je to doslovně tak:
také o Prahu se tehdy u Madridu bojovalo. Také cesta
ku Praze vedla přes rozsápané srdce Madridu
a přes mrtvoly padlých španělských
antifašistů domácích i zahraničních,
mezi nimi i čs. dobrovolníků. (Potlesk.)