Naší dělníci a zaměstnanci jsou si dobře vědomi těchto skutečností a proto také dobře poznávají a rozeznávají, že jedinými přáteli a obhájci zaměstnaneckých zájmů jsou nikoliv ti, kteří o získání zaměstnanců licitují, kteří proti jednotnému revolučnímu odborovému hnutí zákeřně útočí, kteří by nejraději při politických stranách znovu postavili veřejnozaměstnanecké organisace, nýbrž ti, kteří všechno úsilí vkládají do společného budování republiky.

Nejlepším důkazem, jaké stanovisko zaujímají dělníci a zaměstnanci k těmto otázkám. jsou nám železničáři. Naše železniční doprava byla v říjnu tohoto roku ve velmi svízelné situaci. Byl velký nedostatek vagonů, denně chybělo skoro 1000 vagonů na odvážení uhlí. Měla se zvládnout podzimní bramborová a řepná kampaň. Železničáři vyhlásili ve svém ústředním výboru zaměstnanců v dopravě soutěž v dopravě a uložili si zkrátit oběh vozů z osmi dnů na šest dnů. Dokázali to opravdu velkolepým způsobem. Tím se získalo pro přistavování dalších 1000 vozů. Zaměstnanci poštovních a jiných úřadů, elektrických drah, dělníci z továren pracovali denně v dobrovolných pracovních brigádách, celé desítky a stovky vagonů byly rychle naloženy a vyloženy.

To je velké vlastenectví pionýrů práce pro výstavbu demokratické republiky. Jak uboze a male proti těmto pionýrům práce vypadají ti, kdož v době tohoto velkého budovatelského úsilí, v době starosti o to, jak zásobit uhlím továry, závody, nemocnice, školy a domácnosti, se pokoušejí svolávat politické schůze železničářů, poštovních a jiných zaměstnanců, aby na nich licitovali o získání volebních hlasů a odtržení veřejných zaměstnanců od dělníků a soukromých zaměstnanců.

Železničářům, poštovním a jiným zaměstnancům chybějí boty, nemají obleky, mají těžkou službu. Když republika, jejich lidová republika, potřebovala vagony, nesvolávali schůze, aby se na nich dožadovali svých práv, ale tak jako po květnových bojích šli s barikád roztápět lokomotivy a dokázali, že tak brzo se u nás rozběhla doprava, tak i nyní vyhrnuli si rukávy a dokázali svou iniciativou, svým budovatelským elánem opravdu zvládnout dopravu. A nebyli to jen dělníci, posunovači, výhybkáři, strojvůdci, topiči, průvodčí, strojmistři, byli to i výpravčí, dopravní úředníci a přednostové, inženýři a technici. Všichni železničáři se zapojili do velkého budovatelského úsilí. A tito železničáři, poštovní a ostatní veřejní zaměstnanci nedají se nikdy a nikým svést se svého budovatelského úsilí o zajištění republiky a její lidové demokracie. Odmítnou a zaženou každého rozbíječe odborové jednoty, budou stát na stráži odborové jednoty proti všem reakčním a rozbíječským pokusům, neboť jedině jednotné odborové hnutí, jednota všeho pracujícího lidu a, řekl bych, budovatelská jednota celého národa může nás vyvést z tíživých hospodářských nesnází k lepšímu zítřku. (Potlesk.) Proto komunistická strana, která usiluje o to, aby rychlým vybudováním republiky dala předpoklady k provádění velkorysé sociální politiky pro veřejné zaměstnance a všechny pracující, bude hlasovat pro tento vládní návrh. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Ako ďalší rečník je prihlásený p. posl. Šabršula, ktorému udeľujem slovo.

Posl. Šabršula: Vážená snemovňa, páni a dámy!

Ako člen soc.-politického výboru z klubu poslancov demokratickej strany na Slovensku mám tú česť, aby som prehovoril k sociálne-politickým otázkam nasledovne:

Je tomu niečo vyše mesiaca, čo začalo zasadať Dočasné Národné shromáždenie, a vidieť za taký krátky čas, že jedna osnova za druhú a jeden vládny návrh zákona za druhým sa schvalujú, ktoré sa musely prepracovať, aby sa čo nejskôr dostaly do platnosti a tým aby ľud v oslobodenej Československej republike poznal, že teraz už zas národ náš, Čechov a Slovákov, má svojich zákonodarcov, po ktorých tak dlho túžil a za čo toľko strádal a trpel. A to len preto, že sme mali nádej a boli sme presvedčení, že pravda zvíťazí a naša oslobodená Československá republika bude postavená na základy ozaj novej sociálnej spravodlivosti. Preto musíme v novej republike Československej odstrániť všetko to, čo bolo v starej Československej republike nedostatočné alebo chybné. Zvlášť sa musíme domáhať toho po stránke sociálnej spravodlivosti, čo by nám nedopriali nikdy naši najúhlavnejší nepriatelia Germáni a fašisti, ktorí nikomu inému nepriali, iba svojim rasám a svojim prívržencom. Náš pracujúci ľud robotníkov, roľníkov, živnostníkov a úradníkov je základ štátu, ten od nás očakáva zastanie, a to práve tuná s tohoto miesta, a pozorujú nás, ako ich zastupujeme. Pozorujú nás tiež i ostatní, to je cudzina, ako si počíname a ako skutočne ľud tuná odtiaľto zastávame.

Sociálne poistenie bolo vždy najdôležitejšie pre pracujúce vrstvy, a preto roľníci i živnostníci toľkoraz už volali a volajú po úprave sociálneho zákona, aby boli pojatí do sociálneho poistenia a tak boli zabezpečení na starosť a v invalidite, aby tí, ktorí boli a sú sociálne slabší, neboli odkázaní na žobrácku palicu. Preto žiadame, aby sociálne poistenie bolo sjednotené tak, aby i prídavky na deti pre roľníkov a živnostníkov boly do zákona pojaté. Žiadame, aby v sociálnom poistení bola prevedená unifikácia medzi Slovenskom a českými zemiami tak, aby tie diferencie, ktoré ešte dnes máme, boly čo najskôr odstránené. Aké sú to diferencie? Je to vládny návrh zákona o sociálnom poistení, ktorým zeme česká a moravskosliezská dostanú pre svojich starcov 6.000 Kčs ročite a kde žijú dvaja 3.500 Kčs a keď i títo dvaja sú sociálne slabí a na úkor druhých, tak dostanú i tí po 6.000 Kčs ročite. Naproti tomu na Slovensku dostaneme len 1.440 Kčs pre týchto starcov, ktorí dovršili r. 1926 60 rokov, t. j. ktorí dnes majú 79 rokov, a z tých už máloktorý žije. Preto dôrazne tu žiadame, aby tieto diferencie, ktoré máme my Slováci s našimi bratmi Čechmi, boly odstránené a aby sociálne-politický výbor sa toho ujal a diferencie medzi Slovenskom a českými zemiami sa urovnaly, lebo to je tiež hlavné naše sblíženie dvoch našich bratských kmeňov, po ktorom sme vždy túžili a volali. My prijímame túto osnovu o sociálnom poistení, lebo sme si vedomí toho, že unifikácia v dôchodovom poistení za ten krátky čas nemohla byť pripravená podrobnejšie, avšak očakávame v dohľadnej dobe, že sa tak stane a rozdiely sa vyrovnajú. (Předsednictví se ujal předseda David.) Kvitujeme s povďakom našej vláde, že už pri tejto príležitosti vyrovnania cien a miezd bolo prevedené kus unifikácie na poli nemocenského poistenia, lebo mzdový základ pre všetky odvetvia nemocenského poistenia je na Slovensku i v Čechách jednaký. A čo je najdôležitejšie, že nemocenské dávky sú, či už naturálne či peňažité, v celej republike rovnaké. Týmto dokazujeme, že sme rovný s rovným, čo len prospeje našej jednotnej a nikdy nedeliteľnej Československej republike. Tiež sociálne-politický výbor sa musí zaoberať radikálne tým, aby robotnícke mzdy všetkých odborov boly tiež sjednotené a kolektívne smluvy uzákonené, a smluvy upravené tak, aby za zaslúženú prácu bol každý riadne odmenený, aby sa cítil v našej oslobodenej Československej republike každý šťastný a spokojný. (Potlesk.)

Predseda (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Vojancovi.

Posl. Vojanec: Slavná sněmovno, paní a pánové!

V rámci vyrovnávání hospodářských čísel, a to jak úpravy cenové, tak i mzdové a všeho, co s tím souvisí, zvyšujeme také důchody, vyplácené z titulu veřejnoprávního sociálního pojištění, a to sociálního, bratrského a pensijního, a konečně zvyšujeme také státní starobní podpory. Především zde vidíme už jasně blahodárný účinek uplatňující se nové sociální revoluce, která postihla nejen náš stát, nýbrž postihuje celou Evropu a snad celý svět.

Úpravy sociálního rázu, ať mzdové, prováděné vyhláškami ministerstva ochrany práce a sociální péče, nebo ty, které právě projednáváme jako zákonné předlohy, nejsou uspokojivé a nepovažujeme je za dostatečně vyhovující. Ovšem i mzdová úprava má ráz prozatímního řešení, poněvadž s dosavadním způsobem řešení nadlouho nevystačíme. Musíme najít jinou vhodnou formu pro její trvalé řešení, formu, která bude odpovídat našim speciálním vnitrostátním poměrům po všech stránkách. Zde pak bude nutno uplatniti zásadu křesťanské lásky k bližnímu: dělník je hoden své mzdy.

Celá naše sociální politika bude pak u nás jednou z nejdůležitějších oblastí, poněvadž se bude dotýkat zájmů všech pracujících vrstev, jak zaměstnanců rukou i mozku v námezdném poměru, tak i zemědělců, živnostníků a příslušníků svobodných povolání, jak to již částečně také formuluje návrh příštího národního pojištění. Máme-li však uskutečňovat velkorysou sociální politiku, jak si ji narýsovala vláda Národní fronty Čechů a Slováků, musíme si k tomu účelu opatřiti také dostatek potřebných prostředků, a ty si můžeme opatřit pouze zvýšením naší výroby, zejména průmyslové. Zchudli jsme a teprve nyní pociťujeme a pocítíme na svých bedrech - národ jako celek i každý jednotlivec - následky zchudnutí a tím ovšem také následky války, šestileté okupace a jejího drancování. Abychom se z této těžké hospodářské situace včas dostali, je zapotřebí zvýšiti naši výrobu, zejména pro vývoz, a volá se po tom ze všech odpovědných míst. Velmi podrobně se touto otázkou a její ohromnou důležitostí a významem pro celý náš hospodářský, sociální a politický život zabýval pan ministr průmyslu Laušman ve svém exposé v průmyslovém výboru Prozatímního Národního shromáždění.

Jedním z prostředků, vedoucích k dosažení tohoto cíle, je zvýšiti nejen sociální úroveň našeho dělnictva, což se postupně a záměrně provádí, ale zejména pak zvýšiti společenské postavení našeho dělníka, abychom tak čelili všeobecnému dnes a neblahému zjevu, totiž útěku od fysické práce. Je třeba systematické převýchovy našeho občanstva a je zapotřebí započíti s ní v tomto duchu ihned. Zde se naskýtá široké a vhodné pole působnosti ministerstvu informací.

Bude ovšem také nutno, aby v rámci připravovaného národního pojištění bylo zabezpečeno dělníkovo stáří tak, aby nebyl se svého pracoviště lákán k neproduktivní práci vidinou zabezpečeného stáří. Zde nutno podtrhnouti a vyzvednouti významnou spoluúčast a práci jednotných odborů - revolučního odborového hnutí - na poli sociální politiky, která se bude ještě více prohlubovati a bude ještě účinnější. Postoj lidové strany k revolučnímu odborovému hnutí, který je kladný, jsem podrobněji osvětlil ve své včerejší řeči v soc.-politickém výboru.

K projednávaným předlohám, které byly pro naprostý nedostatek času ve výborech přímo promrskány a které byly sdělávány kvapným, až nemožným tempem pro naprostý nedostatek času, chci říci, že obsahují řadu věcných vad a nedostatků. Z toho je ovšem těžko koho vinit, když osnova nemůže být řádně projednána, prodebatována a upravena. Osnovy a jejich uzákonění je terminováno a mám vážnou obavu, zda na př. výplata jednorázového přídavku k důchodům bude důchodcům vyplacena ještě včas před vánocemi. Toto ukvapené a překotné tempo má za následek mnoho nejasností, které se nám pak objevují v zákonech a zbytečně zatěžují naši administrativu, jež musí býti v lidové demokracii rychlá a pružná, ale nebude taková, navalíme-li jí sami do cesty zbytečné překážky. Mimo to se tím zcela zbytečně rozrušuje veřejná mysl a někdy i dokonce pobuřuje proti vládě a parlamentu. Má-li Prozatímní Národní shromáždění odpovědně pracovat, musí mu, jakož i jeho výborům, býti dáno dostatek času. Jsem pro intensivní práci, ale práci řádně vykonanou, za kterou možno také bráti plnou odpovědnost.

Návrh zákona na zvýšení státních starobních podpor upravuje příspěvek kategorii lidí starých, téměř osmdesátiletých, pomalu vymírajících chudáků. Jde o ty, které už nezastihlo sociální pojištění, poněvadž 1. července 1926 byli starší 60 roků, a i když pak dále pracovali, byli pojištěni pouze nemocensky a nikoli sociálně. Původní zákon z roku 1929, který jim tehdy přiznával 500, po př. 750 Kč, se dnes mění již po třetí a podpory se zvyšují nyní na 6.000 Kčs, po př. 7.500 nebo 12.000 Kčs. Tito lidé, jejichž počet se úmrtím stále snižuje, si této podpory plně zaslouží.

Osnovy o jednorázových přídavcích a o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění skutečně zlepšují důchody u skupiny občanů, kterou lze právem nazvat skupinou nejchudších z chudých. Mám na mysli důchodce Ústřední sociální pojišťovny, bratrského pojištění hornického a důchodce Všeobecného pensijního ústavu. Jde o skupinu občanů, kteří buď pro svůj vysoký věk nebo pro nějakou tělesnou vadu nemohou, ač by jistě všichni chtěli, přiložiti ruku k dílu na výstavbě naší nové republiky a jsou odkázáni na důchod ze sociálních ústavů, jak jsem je jmenoval. K nim možno připočísti také vdovy a sirotky, pokud jsou odkázáni na jmenované důchody.

Nevím, povšimla-li si někdy naše veřejnost, jak tito lidé žijí a z čeho žijí. Nevím, uvědomili-li jsme si někdy, jak nízké jsou jejich důchody. Vždyť podle úřední statistiky činí průměrný invalidní důchod Ústřední sociální pojišťovny pouhých 356 korun, starobní 414, vdovský 236 a sirotčí 139 korun měsíčně. Obdobné důchody v pojištění bratrském nejsou o mnoho vyšší. Jedině důchody u Všeobecného pensijního ústavu jsou poněkud vyšší: invalidní důchod činí 819, starobní 942, vdovský 437 a sirotčí 211 korun měsíčně.

Z těchto důchodů žilo nebo alespoň mělo žíti bezmála půl milionu našich spoluobčanů. Bída této skupiny však vynikne ještě více, zdůrazním-li, že daleko větší polovice všech důchodců žila z důchodu, který nepřevýšil částku 500 korun měsíčně. To platí zejména o důchodcích Ústřední sociální pojišťovny a pokladny bratrské. Z důchodců ÚSP mělo tento naprosto nedostačující důchod téměř 80 % všech důchodců.

Položil si snad již někdo otázku, proč byly tyto důchody tak nízko vyměřeny? Mnohému snad napadlo, že je to důsledkem špatných pojistně-matematických výpočtů či jiné zaviněné chyby. Paní a pánové, není tomu tak. I když připustíme, že výpočty jsou naprosto správné, nesmíme zapomínat, že byly činěny v dobách normálních za předpokladů také normálního hospodářského života. Naše sociální pojištění, soustředěné na př. v ÚSP, přišlo do života r. 1926. Sotva žilo 4 léta, přivalila se vlna nezaměstnanosti, nízkých mezd a drahoty životných potřeb. Tento stav trval pak vlastně až do našich dnů. Dělnictvo bylo v důsledku nízkých mezd pojištěno v nejnižších třídách a v důsledku nezaměstnanosti ne trvale. Tím se stalo, že takový invalida práce nakonec po 10 i více letech práce dostává 300 Kčs měsíčně k životu, nebo dělník, který dosáhl 65 let po celoživotní námaze, dostane částku, kterou lze označiti za nízkou k životu a za vysokou k smrti.

Všechny tyto zjevy jsou výsledkem dřívějších hospodářských chyb a zvratů, jsou důsledkem všeobecné krise z dob, kdy se nacismus a fašismus připravoval k válce a uměle a záměrně vyvolával ve světovém hospodářství zmatky. A stálo by za to zjistit, jak na př. takových 100.000 osob, jejichž důchod nepřesáhl částky 250 Kčs měsíčně, vůbec mohlo existovat. To je hotová záhada, která by měla být našimi národohospodáři jednou osvětlena.

Navrhované jednorázové výpomoci ve výši 1.500 Kčs pro důchodce, 900 Kčs pro vdovy a 600 Kčs pro sirotky jsou na dnešní hospodářský stav malé, stejně jako lineární zvýšení důchodů o 500 Kčs u důchodu starobního či invalidního, o 300 Kčs u důchodu vdovského a 200 Kčs u sirotčího.

Věřím, že vše spočívá na správných výpočtech, věřím, že zvýšení všech životních potřeb nebude u tří a půl členné rodiny vyšší jak 800 Kčs měsíčně, věřím také, že u důchodců se pohybuje rodinný stav podle počtu členů na 2.23 rodinného příslušníka. Všemu tomu věřím, nemohu však uvěřiti, že bude moci býti důchodce, který měl dosud takových 240 Kčs měsíčně, nyní živ za 740 Kčs. Zejména ne u takových důchodců, kde průměr rodinných příslušníků vypočtený na 2.23 je překročen. Jsem tudíž toho mínění, že přídavky a konečně i jednorázová výpomoc měly býti přece jen odstupňovány podle počtu dětí. I když ani pak nebylo by lze říci, že problém byl s konečnou platností vyřešen, myslím, že bychom tímto způsobem pomohli těm nejpotřebnějším a nejnuznějším.

Ovšem na druhé straně plně chápu obtíže, které jsou s řešením těchto dvou návrhů spojeny. Pro toto zvýšení není úhrady. Stát tu bere na sebe záruky, přesahující ročně částku 3000 mil. Kčs. A i když příjmy nositelů sociálního pojištění stoupnou následkem zvýšení mezd a platů, přece je nutno počítat s tím, že stát alespoň pro první rok či dva bude musit velkou část tohoto nákladu nésti sám. A situace státu, našich financí není, jak jsme několikrát s těchto míst slyšeli, právě nejrůžovější, takže i tato suma, vydaná bez úhrady, značně zkomplikuje naši snahu po vyrovnaném rozpočtu. Toho si musejí býti vědomi i důchodci, jichž se vládní návrhy čís. 23 a 24 týkají. I když snad nemohou býti s dostatek spokojeni s řešením, které je pro ně navrhováno, musejí při nejmenším oceniti dobrou vůli vlády a nás všech pomoci jim podle možností a daných poměrů. Toto řešení je - jak jsem již v úvodu poznamenal - dočasné, přechodné a bude definitivně řešeno v rámci národního pojištění, a bylo by proto záhodno, aby tato předloha byla brzy uzákoněna.

Při této příležitosti je nutno zdůrazniti jako stěžejní požadavek příštího národního pojištění snížení věkové hranice pro nárok na bezpodmínečný starobní důchod. Víme velmi dobře, že tyto velkorysé sociální plány a požadavky budou vyžadovati zvýšeného nákladu a ten si musíme zaplatit my všichni, kdož jsme sociálně pojištěni, sami; to je ovšem zase ta druhá stránka, již méně příjemná a méně populární, ale stejně významná a důležitá, a musíme si ji také říci z očí do očí, byť to bylo i trpké.

Osnova zákona o rodinných přídavcích splňuje starý požadavek bývalých křesťanských odborových organisací a čs. strany lidové. Dostává se nám zde a našemu programu plné satisfakce a těší nás tím více, že se tak děje v nynější době v nové republice, v nových poměrech, krátce v době lidové demokracie, která uskuteční konec konců starý náš zásadní požadavek - rodinné mzdy. Tato předloha sama, jakož i předlohy ostatní, jak jsem již uvedl, má určitě formální vady a nedostatky, a chtěl bych se tu asi dvou případů dotknout. Tyto věci se dějí buď v rámci prováděcích nařízení, anebo použitím příslušného paragrafu, který dává p. ministru ochrany práce a sociální péče zmocnění, aby příkrosti, pokud se vyskytnou, mohl vlastním zásahem vyrovnávati. Je to v prvním bodě paragrafu 3., kde se praví, že do nemocenského pojištění se nezapočítává doba nad pět dnů, po kterou pojištěnec nemá nároku na mzdu nebo služné. Tedy věc velmi nejasná a bude dělat jistě velmi značné potíže při praktickém provádění.

V §u 4 této osnovy zaměstnavatel poskytuje výchovné a je oprávněn si na své plnění započísti rodinný přídavek. Rozpor, který v pravdě není dosti jasný a který zejména koliduje s osnovou zákona o úpravě platů a odpočivných požitků státních zaměstnanců, poněvadž tam se přiznává mimořádný příplatek 1.800 Kčs, t. j. 150 Kčs měsíčně na dítě, ač zároveň pobírají výchovné. V tomto případě je to pravý opak. I zde bude zapotřebí určitého řešení a sám jsem měl včera čest hovořiti o tom - ovšem týkalo se to pouze jedné části - s panem ministrem dr. Šoltészem, u něhož jsem našel pro toto řešení mimořádné pochopení.

Dále bych chtěl zvláště upozorniti na dohody, uzavřené mezi nemocenskými pojišťovnami podle §u 248 a) poj. zák., kde vzniknou těžkosti, poněvadž zaměstnavatelé budou musit sami zkoumat pracovní dobu svých zaměstnaců, měsíčně ji hlásit a nésti pochopitelně za tyto věci zodpovědnost.

Prohlašuji zde, že jen pod tlakem hospodářských a finančních poměrů státu a celého našeho národního hospodářství vůbec jsme dali souhlas k tomuto provisornímu řešení všech uvedených vládních osnov a budeme také pro tuto osnovu hlasovati. (Potlesk poslanců čs. strany lidové.)