Místopředseda Petr: Zpravodaji o odst. 3 jsou: za výbor soc.-politický pan posl. Skaunic, za výbor rozpočtový pan posl. inž. dr Ješ.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji, za výbor soc.-politický, panu posl. Skaunicovi.

Zpravodaj posl. Skaunic: Paní a pánové! Vládním návrhem zákona o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění se řeší jeden z nejnaléhavějších problémů, jak zabezpečiti 270.000 důchodců invalidních a starobních, 108.000 vdov a více než 62.000 sirotků před hladem.

Důchody, poskytované tímto pojištěním, jsou tak nízké, že převážná část jejich poživatelů byla dosud odkázána na charitativní péči, poskytovanou jednotlivci a různými korporacemi. Průměrná výše důchodu invalidního, poskytovaného Ústřední sociální pojišťovnou je 356 Kčs, starobního 414 Kčs, vdovského 236 Kčs a sirotčího pouhých 139 Kčs měsíčně. Také důchody, poskytované ostatními nositeli sociálního pojištění, jsou malé a nedostačující.

Vládním návrhem se poskytují od 1. ledna 1946 přídavky k důchodu invalidnímu a starobnímu v částce 500 Kčs, k důchodu vdovskému a vdoveckému 300 Kčs, k důchodu sirotčímu 200 Kčs měsíčně, a to příslušnými nositeli sociálního pojištění zálohově na účet státu do doby, kdy bude znám účinek zvýšení mzdové hladiny na jejich příjmy a kdy budou známy pojistně-matematické předpoklady pro stanovení vyššího pojistného. Zde bude naše sociální pojištění stát před problémem, který je již po léta předmětem diskusí. Jde v podstatě o to, zda je účelno, aby bylo setrváno na zásadách, které předpokládaly premiové reservy, tvořené nejen pojistným, ale především úrokovým výnosem. Zásady tyto by snad byly odůvodněny, kdyby - a v tom spočívá jejich slabina - byly podloženy trvalou hospodářskou stabilitou předpokladů, za kterých byly stanoveny. Vzpomeňme jen, kolikrát bylo třeba novelisovat zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách právě proto, že pojistně-matematické předpoklady tohoto pojištění byly tvrdou skutečností, nemožností stability hospodářských poměrů, ze základu vyvráceny. Každý hospodářský otřes, každý měnový výkyv, každá změna reálné ceny mezd a platů a jiné vlivy byly příčinou nutné novelisace zákona.

Budujeme stát sociálně spravedlivý, ve kterém nemá býti chudých. Víme však, že to bude nemalý úkol, neboť budujeme na hospodářství rozvráceném okupanty. Víme, že tito pod záminkou krytí nároků pojištěnců německé národnosti rozkradli většinu nastřádaných reserv a že nám válka zanechala hospodářské obtíže, které jen s největším vypětím sil můžeme překonati. Víme, že jsme chudší a že úroveň obecného blaha budeme moci zvednouti jen usilovnou prací ve všech odvětvích hospodářského života.

Zásada tvoření kapitálových reserv v sociálním pojištění, zabezpečujících budoucí nároky všech pojištěných úrokovým výnosem uloženého a půjčovaného kapitálu, patří minulosti. Uvažujme: Chceme budovati národní pojištění všech občanů v tomto státě. Stát jsme my a proto co od něho žádáme, požadujeme od sebe. Stát má v tomto pojetí především úkol zmirňovat rozdíly, vzniklé z nerovnoměrného zabezpečení jedinců. Člověk zdravý pomáhá podle této zásady chorému, majetnější chudému. Prací vytvořené hodnoty umožňují život lidské společnosti. Ti, kdož tyto hodnoty vytvářejí, mají proto plné právo, aby je společnost lidská v nemoci, stáří a invaliditě zabezpečila. Jde v podstatě o zásadu vzájemnosti, a na té budiž budováno plánování v naší sociální politice.

Nechci zacházeti do podrobností, nemůže nám však býti jedno, jestliže nelze poskytnouti vdovský důchod dělnické ženě třeba padesátileté z důvodu, že je schopna vydělávati pouhou třetinu toho, co žena zdravá - a tak tomu, prosím, je v dosavadním pojištění dělníků podle zákona 221/24 - zatím co zdravým, mladým a práce schopným ženám je zabezpečen bezpracný, ničím nezdůvodněný vdovský důchod z pojištění jiného druhu.

Mám hovořiti o nemorálních případech spekulativního uzavírání sňatků, kdy mladé ženy právě pro tyto možnosti se vdávají za staré pány, jsoucí - jak se lidově říká - pod pensí? Je tu také otázka invalidních důchodů, která podle našeho názoru neodpovídá spravedlivé zásadě vzájemné pomoci. Proč má člověk středních let, kterého stihlo neštěstí, že pro invaliditu je vyřazen ze zaměstnání, trpěti tím, že pro nízký důchod nemá možnost uživiti svou rodinu? Jen proto, že mu nebylo osudem dopřáno, aby jeho premiová reserva zaplacenými příspěvky a úrokovou službou řádně narostla? Není také zde nesrovnalost vzhledem k zabezpečení těch šťastnějších vysloužilců, jejichž rodiny jsou dávno zaopatřeny? To jsou všechno otázky, které čekají na správné řešení, jež se musí projevit v zásadách budoucího národního pojištění.

Sociálně-politický výbor pojednal o návrhu zákona o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění a usnesl se doporučiti Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby osnovu přijalo ve znění vládou navrženém, s tou formální úpravou, aby se v §2 škrtla slova: "s výjimkou důchodců, na něž se vztahuje § 1, odst. 3 dekretu". (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je p. posl. inž. dr Ješ. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. inž. dr Ješ: Slavná sněmovno! Mám-li jako zpravodaj rozpočtového výboru vyjádřiti stanovisko tohoto výboru k projednávané osnově, musím především, stejně jako to učinil již pan kolega dr Maiwald, upozornit na její souvislost s celým souborem opatření, označovaných jako úprava měny, stabilisace cen a platů. Tato opatření se pochopitelně dotýkají velmi pronikavým způsobem celého finančního hospodářství státu, a nelze proto jednotlivé dílčí opatření posoudit bez zřetele k tomuto celkovému rámci.

Proto lituji, že předložení souboru těchto osnov není provázeno výkladem ministra financí o celkovém plánu těchto opatření, o zatížení, které z nich vyplyne pro finanční hospodářství státu a o jeho úhradě ve státním rozpočtu.

Právě v těchto otázkách měnových, finančních a hospodářských není postavení Prozatímního Národního shromáždění nijak záviděníhodné. Na jedné straně vláda jednak dekrety, jednak jinými opatřeními, prováděnými bez součinnosti parlamentu, zvyšuje cenovou hladinu, upravuje mzdy a platy, na druhé straně však ochotně přenechává Národnímu shromáždění odpovědnost za finanční důsledky pro státní hospodářství, při čemž ještě uvádí parlament do časové tísně. Neboť kdyby jakýmkoliv způsobem bylo zdrženo projednání těchto opatření, vyplynuly by z toho velmi nepříznivé důsledky pro ty, jejichž důchody závisí na zákonodárných opatřeních, t. j. především pro státní zaměstnance, pro pensisty a důchodce sociálního, starobního, invalidního a nemocenského pojištění.

Za této situace nemůže Národní shromáždění, a zejména jeho rozpočtový výbor, plniti náležitě ony funkce, které od něho jsou právem očekávány. Pan president republiky ve svém poselství 28. října, které bylo provázeno nadšeným souhlasem celé této sněmovny, upozornil velmi naléhavě na důležitost problémů měnových a finančních a řekl mimo jiné: "Vydali jsme o otázkách těch už nejdůležitější dekrety. Prozatímní Národní shromáždění bude se nutně i jimi zabývat." - A dále: "Národní shromáždění bude nyní vedoucím a rozhodujícím činitelem ve věcech rozpočtových".

Domnívám se, že vyjadřuji jednomyslný názor této sněmovny a zejména také jejího rozpočtového výboru, když vyslovuji plný souhlas s tímto stanoviskem. Je naším přáním, abychom co nejrychleji vyvedli náš stát z hospodářského, finančního a měnového chaosu, který je důsledkem války, abychom uvedli do rovnováhy státní hospodářství a stabilisovali cenovou i důchodovou hladinu na nové úrovni tak, aby celý hospodářský život spočíval na pevných a neotřesitelných základech. Víme, že k tomu cíli se nemůžeme dostat jinak, než cestou rychlých, drastických a mnohdy nepopulárních opatření, že v mnohých věcech místo pevných, vědeckých a statistických podkladů musíme se opírat o odhady a hypothesy. Nevyhneme se při tom také chybám a omylům, nevyhneme se korekturám opatření již učiněných.

Ale právě proto je třeba, aby všechny tyto věci byly řešeny za plné, vedoucí a rozhodující účasti Národního shromáždění. Neboť jenom tak může být zaručeno, že bude spravedlivě přihlédnuto k zájmům a potřebám všech složek národa, že budou zejména všechny problémy hospodářské viděny a posuzovány ne pouze s perspektivy zeleného stolu úředního, ale s hlediska občana, na kterého důsledky všech správných, ale také všech nesprávných opatření přímo doléhají.

Žádná vláda, byť byla sebe dokonalejší a měla nejlepší úmysly, nemůže dosáhnout tak blízkého kontaktu s tepem hospodářského života jako parlament, jehož členové ve své praxi denně se s tímto životem stýkají, žijí uprostřed lidu, mluví s ním a stýkají se s ním nejen na slavnostních schůzích a v připravených audiencích, ale v konkretních praktických a všedních kolejích denního života.

Po té stránce toto Prozatímní Národní shromáždění, byť nevyšlo z voleb opravdu lidových a demokratických, právem se cítí představitelem vůle lidu, z níž vychází veškerá moc v republice Československé. Jsme jenom prozatímním parlamentem, jsme jakýmsi Janem Křtitelem onoho Mesiáše, kterého všechen náš lid vidí ve svém budoucím, demokraticky voleném Národním shromáždění. Ale tento prorok - má-li býti skutečně důstojným předchůdcem - musí býti naplněn stejnou vírou, jako ten, který přijíti má - vírou v demokracii, která je nám nejenom ideovým požadavkem, ale i praktickou potřebou.

A proto musíme již dnes vytvářet tradici parlamentního života, proto nemůžeme připustit, aby se z této sněmovny stávala jenom dekorativní kulisa, abychom se omezovali jenom na formality a přikládání pijavého papíru na vládní rozhodnutí. Je třeba, abychom si toho byli všichni vědomi a aby si toho byla vědoma i vláda.

Z některých zjevů v poslední době mohl by vzniknout dojem, jako by vláda neměla plné pochopení pro význam a funkci sněmovny, jako by dokonce váhala předložit k projednávání dekrety, které vydala před ustavením Národního shromáždění. Z projevu p. ministerského předsedy k novinářům 30. listopadu i z jeho projevu v Plzni 10. t. m. jakoby vyznívala obava, že snad projednávání těchto dekretů v parlamentě by mohlo vyvolat nebezpečí zvratu a zásadních změn onoho stavu, který byl těmito dekrety vytvořen.

Jsem přesvědčen, že není důvodu k takovým obavám. Tato sněmovna je tvořena zástupci týchž politických stran, které utvořily první vládu republiky a stojí stejně pevně jako tato vláda za svým programem. Jsme si plně vědomi toho, že musíme stabilisovat náš politický i hospodářský život, ale budeme ho stabilisovat na úrovni revolucí dosažené. To znamená, že nechceme jít a nepůjdeme zpátky a že vynaložíme všechny své síly k tomu, aby dílo naší národní a sociální revoluce bylo dokonáno, upevněno a zabezpečeno. (Potlesk.)

Ale to znamená také, že jsme si plně vědomi chyb a nedokonalostí, kterými chvatné tempo revoluční zatížilo činnost zákonodárnou, že tyto nedostatky chceme odstraňovat a zlepšovat právě proto, aby zdar tohoto díla neohrozily.

Na prvém místě je toho třeba v otázkách finančních a hospodářských a především v otázce rovnováhy státních financí. Až dosud opírá se všechno statní hospodářství o provisorium, t. j. dekret č. 52 ze dne 24. srpna t. r., podle něhož byl ministr financí zmocněn, aby až do vyhlášení rozpočtu, schváleného zákonodárným sborem, nejdéle však do 31. prosince t. r. opatřoval prostředky finanční úvěrovými operacemi. Ústředním úřadům i státním podnikům bylo uloženo, aby do 20. každého měsíce předkládaly ministerstvu financí výkazy peněžních příjmů a výdajů, očekávaných v příštím měsíci, tedy jakési prozatímní měsíční rozpočty. O tom se zmínil také pan ministerský předseda ve vládním prohlášení ze dne 30. října t. r. Avšak veřejně byl publikován takový výkaz pouze za měsíc září, o němž pan ministr financí ve svém výkladu ze 4. října t. r. uvedl, že předpokládá měsíční příjmy státního hospodářství ve výši 1.2 miliardy korun, naproti tomu výdaje ve výši 6 miliard korun, z čehož vyplývá schodek za měsíc září 4.8 miliard korun.

V novinářské zprávě ze 17. října jsme se dověděli, že vláda ve své schůzi projednala podobný výkaz za měsíc říjen, ale výsledná čísla oznámena nebyla, a od té doby veřejnost i parlament postrádá jakékoliv zprávy o rozpočtových preliminářích pro listopad a prosinec, tím méně pak se dovídá cokoliv o skutečných výsledcích finančního hospodaření státu.

A ačkoliv lhůta, do které je terminována účinnost dekretu č. 52, 31. prosinec, je přímo přede dveřmi, nevidíme nijakého náznaku, že by vláda chtěla sněmovně předložit slíbený rozpočet, k čemuž se sama tímto dekretem zavázala, a který by nám teprve umožnil, abychom náležitě posoudili, co jest činiti a čeho nechati, aby státní hospodářství vybředlo z nynějších neutěšených poměrů.

Za této situace tedy přistupujeme k projednání oněch předloh, které jsou na programu dnešní schůze sněmovny a kterými se rozpočtový výbor zabýval ve své schůzi včerejší. Nemluvil bych pravdu, kdybych tvrdil, že je podrobně projednal. Neměl k tomu prostě času. A přece čtyři z těchto šesti předloh, které jsou dnes projednávány, zatěžují státní rozpočet částkou téměř 6 miliard Kčs, tedy více než polovinou celého předválečného rozpočtu republiky Československé.

Rozpočtovému výboru nezbývalo, než se přesvědčiti, že tyto osnovy jsou nevyhnutelným důsledkem cenových a měnových opatření, že jejich rychlé projednání je naprosto nezbytné v zájmu oněch vrstev národa, jejichž příjmy jsou závislé na veřejných finančních prostředcích, a že tedy je nutné doporučiti slavné sněmovně, aby je schválila ve znění, na kterém se usnesl výbor soc.-politický.

Pokud pak se týče konkretně osnovy, o které referuji, t. j. vládního návrhu zákona o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, byl si rozpočtový výbor vědom, že tato osnova není dokonalá. Řeší totiž nesnadnou situaci těchto důchodců paušálními příplatky ve výši 500 Kčs měsíčně k důchodu invalidnímu a starobnímu, 300 Kčs měsíčně k důchodu vdovskému a 200 Kčs měsíčně k důchodu sirotčímu. Částka 500 Kčs k invalidnímu důchodu byla odvozena ze statistických dat. Když se předpokládalo, že zvýšení nákladů životních pro rodinu o 3 a půl členech činí měsíčně asi 800 Kčs, tedy pro důchodce tohoto pojištění, kteří mají průměrně menší počet příslušníků rodiny, to jest 2. 23, vyplývá měsíčně částka 500 Kčs. Ale to je pouhé statistické číslo. Skutečnost je taková, že někteří z těchto důchodců mají menší, jiní větší počet členů rodiny, a je tedy pochopitelné, že ti, kteří jsou zatíženi výživou většího počtu členů rodiny, neobdrží zdaleka tolik, kolik by zvýšení nákladu vyžadovalo. Po stránce úhradové representuje tato osnova, jež se vztahuje asi na půl milionu důchodců s průměrným ročním zvýšením 5.000 Kčs, částku 2 a půl miliardy Kčs a musí být uhrazena zálohově nositeli sociálního pojištění; avšak tito nositelé, nemajíce příslušné úhrady, musí přenésti toto zatížení na účet státu. To znamená, že touto částkou zatěžujeme budoucí státní rozpočet, o jehož celkovém rozsahu nemáme dosud přehledu. Přesto však vidíme nutnost, abychom i v těchto věcech měli důvěru k vládě, že předloží nám v nejkratší době řádný státní rozpočet a že v jeho rámci bude možné nalézti úhradu pro tuto potřebu, která je s hlediska sociálního velmi naléhavá.

Proto rozpočtový výbor, seznávaje nedostatky této osnovy, přijal resoluci, kterou vyzývá vládu, aby do tří měsíců předložila osnovu novou, která by dokonaleji upravila důchody z veřejnoprávního sociálního pojištění.

Vážené shromáždění, dovoluji si doporučiti, abyste schválili osnovu v tom znění, jak ji upravil sociálně-politický výbor, a abyste schválili také resoluci, kterou jsem si dovolil právě přednésti. (Potlesk.)