Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Tichotovi.

Posl. Tichota: Slavná sněmovno! Používám příležitosti, která se naskytá při projednávání vládního návrhu zákona o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům a poživatelům státních odpočivných či zaopatřovacích platů, abych za stranu i klub zdůraznil, že nejen tohoto zákona, ale i řady dalších úprav služebních poměrů státních a veřejných zaměstnanců bude v brzké době třeba, aby byly zahlazeny alespoň největší křivdy a nesrovnalosti v mnohých odvětvích této služby.

Je třeba připomenouti, že tato osnova, kterou vítáme proto, že přichází poměrně včas, není úpravou platovou, nýbrž pouhým přídavkem k částečnému krytí zvýšených cen, a jen tak je ji nutno posuzovati. Naopak zase do zvýšení mezd a platů v důsledku zvýšení cen nelze započítávati srpnový přídavek státním a veřejným zaměstnancům, který dočasně a nedostatečně řešil sociální nesrovnalosti, nashromážděné za dlouhý čas v celé platové soustavě této zaměstnanecké kategorie, a měl býti po právu uskutečněn již dávno dříve. To tím spíše, že tu jde o částečné vyrovnání toho, čeho ostatní soukromozaměstnanecké vrstvy již před tím dosáhly. Jdou tedy státní a veřejní zaměstnanci i poživatelé státních odpočivných platů do období zvyšování cen pouze s částkami vládním návrhem určenými, které ovšem ani zdaleka nestačí, aby vyrovnaly zvýšení životních nákladů.

Státní a veřejní zaměstnanci přijímají tuto situaci s plným porozuměním pro hospodářskou situaci státu a s přesvědčením, že nutná břemena jsou rozložena stejnoměrně na všechny třídy občanstva; tento kladný postoj, plný porozumění pro státní nezbytnosti, měli vždycky a proto právem i po osvobození byli při různých příležitostech nejvýznačnějšími činiteli státu označeni jako spolehlivý pilíř státní administrativy.

Je všeobecně známo, že státní a veřejní zaměstnanci a s nimi i zaměstnanci samosprávy byli za okupace velmi citelně poškozeni persekucí, předčasným pensionováním i ztrátou míst. Dosud však ani tyto škody nebyly plně odčiněny. Je tu dále řada starých bolestí, které volají po nápravě dříve, než bude přikročeno ke generální úpravě nejen platů, ale i služebních poměrů veřejných zaměstnanců. Není tu ovšem možno vypočísti všechno, oč dosud marně veřejní zaměstnanci usilují, a proto vytyčuji jen nejdůležitější.

Zákonem čís. 279 z r. 1934 o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech je stanoveno, že presenční vojenská služba se započítává státním zaměstnancům pouze polovinou pro zvýšení platu. Toto ustanovení se však týká jen těch, kteří konali vojenskou činnou službu po 31. prosinci 1934. Tu je třeba novely v tom smyslu, že presenční vojenská služba se započítá i všem státním zaměstnancům, kteří sloužili před tímto datem, a to v plné výměře. Tato křivda se promítá do služebního poměru veřejných zaměstnanců neustále, projeví se i nyní při povyšování a nelze proto čekat až do vydání nových platových předpisů. Stejně křiklavá jsou rozdílná ustanovení a výklady o započítání předchozích služeb jak soukromých, tak i veřejných zaměstnancům, ustanovovaným ze smluvního poměru. Jednomu byla zhodnocena předchozí služba polovinou, jinému dvěma třetinami a teprve po 1. lednu 1940 zcela.

Chci také upozornit na zaměstnance v t. zv. kancelářské pomocné službě, jichž služební a platové poměry byly upraveny vládním nařízením čís. 113/26 a vládním nařízením čís. 19/44, kteří právem poukazují na své nespravedlivé zařazení a dožadují se převedení do služebních tříd odpovídajících jejich vzdělání a zařazení do platových stupnic podle délky služební doby. Tato věc týká se i zaměstnanců uzemní samosprávy. Obdobné poměry jako u zmíněné pomocné kancelářské služby jsou i v kategorii zřízenecké, kde je třeba jako přežitek co nejdříve zrušiti kategorii t. zv. pomocných zřízenců podle vládního nařízení 114/26 a převésti je podle práva do stavu pragmatikálních zřízenců a podúředníků. Stejně je tomu u železnic, kde vládní nařízení čís. 15 z r. 1927 zavedlo gážistické kategorie na místě bývalého statu III. Již 18 roků volají tito zaměstnanci po zavedení III. a IV. služební třídy, jak je tomu u jiných resortů státní správy, a zcela oprávněně se domáhají uskutečnění tohoto požadavku ještě před novým platovým zákonem. Zrušení celého vládního nařízení čís. 15 z r. 1927 a nové zhodnocení služeb všech kategorií železničních zaměstnanců v spravedlivém duchu je právě dnes v době dopravního soutěžení velmi aktuální a žádoucí.

Stejně je žádoucí, aby dříve, než bude provedena všeobecná platová úprava, byla projednána osnova ministerstva vnitra čís. 3193/45 z 9. října t. r., umožňující přestup vynikajících jednotlivců do vyšších služebních tříd. Mám tu zejména na mysli nutnost vyřešení aktuárské otázky v soudní službě.

Nevyřešen zůstal i požadavek zkrácení služební doby ze 40 na 35 let. Současně s projednávanou předlohou měla býti také projednána i dřívější osnova o přídavcích pro pensisty, aby tak byly vyrovnány rozdíly, silně připomínající býv. staro- a novopensisty. Účinnost této osnovy byla stanovena na 1. srpen 1945 a jest proto litovati, že nepřichází do sněmovny současně.

Připomínám-li nejhlavnější požadavky státních a veřejných zaměstnanců všech kategorií i pensistů, činím tak proto, abych připomenul dluh, který my všichni k této složce národa pociťujeme. Pochvalná uznání, vyslovená ústy povolaných představitelů vlády se slibem, že na ně bude pamatováno, zavazují k tomu, aby ke splnění slibu bylo co nejdříve přikročeno. Státní a veřejní zaměstnanci jsou jistě mezi těmi, kteří neochabli ve svých výkonech. Jsou také první, kteří se vracejí na svá místa do pohraničí a přivádějí s sebou řadu nových strážců obnovených hranic. Finanční stráž, poštovní, železniční, berní i soudní zaměstnanci i učitelé opět hájí zájmy státu na nejohroženějších místech. Neodstrašují je svízelné zásobovací poměry, nedostatek vhodných bytů a úřadoven, ani dlouhé odloučení od rodin, a oni plní vzorně svou vlasteneckou povinnost. Pohraniční přídavek byl by jen spravedlivou odměnou za tuto budovatelskou práci, konanou za nesrovnatelně těžších podmínek než ve vnitrozemí.

Také finanční stráž a učitelstvo v pohraničí má příliš mnoho oprávněných stížností. Je zapotřebí, aby v ústředních úřadech a zejména v jejich osobních odděleních a likvidaturách platů pracovalo se tak, aby zmizely oprávněné stesky, že tito zaměstnanci i 3-6 měsíců čekají na dávno splatné služné a jiné požitky. Zejména z Těšínska přicházejí zprávy podobného druhu, i z celého slezského pohraničí. Učitelstvo přikazované na tamní školy se marně domáhá vyplacení požitků. Upozorňuji na tyto zjevy nejenom proto, že v zájmu klidu a spravedlnosti je tento stav neudržitelný, ale i proto, že jde o kategorie, které v dnešních těžkých dobách konají svou vlasteneckou povinnost s příkladností uznáníhodnou. Naše hraničářské učitelstvo nejenom že koná svou těžkou pedagogickou službu, pracuje v orgánech lidové správy, je rádcem a pomocníkem našeho lidu, ale při tom je v čele školského pokroku a usiluje o nové směry československé pedagogiky, abychom dohnali to, oč nás 6 let okupace připravilo. Z toho důvodu je třeba také vítati, že se našemu učitelstvu má konečně dostati vysokoškolského vzdělání, jak po něm celé učitelské generace vždy volaly. Je proto třeba, aby zřízení vysoké školy pedagogické bylo uskutečněno v nejkratší době a aby vláda předložila co nejdříve parlamentu osnovu v této věci.

Při platové úpravě veřejných zaměstnanců, provedené za protektorátu s platností od 1. ledna 1944, byli záměrně vynecháni profesoři a asistenti vysokých škol a kněží, placení podle kongruy.

Poměry zbytku asistentů, kteří celých 6 let vytrvali ve svazku vysokých škol přes nebezpečí osobní i existenční, byly posléze vyřešeny po velkých průtazích tak, že se z nich stali smluvní zaměstnanci, placení podle nových směrnic. Platy profesorů byly vyřešeny přídavkem 1500, případně 1000 Kčs měsíčně.

Opatřením finanční správy po revoluci byly platy profesorů upraveny obdobně jako platy jiných veřejných zaměstnanců za protektorátu. Tím však otázka platů vysokoškolských učitelů vyřešena není. Platy vysokoškolských profesorů podle platového zákona z r. 1926 byly stanoveny níže než platy jiných státních úředníků s vysokoškolským vzděláním. Vyplývalo to z tehdejšího liberalistického nazírání, které počítalo s tím, že si profesoři opatřují peníze potřebné k živobytí ještě jiným způsobem, zejména poplatky za zkoušky. Proto také mimořádný profesor začínal ve IV. platové stupnici a řádný profesor ve III. platové stupnici a mohl se dostati nejvýše do II. platové stupnice. Toto zařazení je naprosto nespravedlivé a nemá v žádném jiném státě obdoby. Věda je věcí národní a vědci musí být v socialistické společnosti honorováni tak, aby mohli být skutečně živi.

V kulturním výboru byla utvořena zvláštní subkomise pro řešení poměrů vysokoškolských profesorů. Jest si přáti, aby svou práci vykonala co nejrychleji a přišla před sněmovnu s návrhem, který by znamenal spravedlnost pro učitele vysokých škol.

Je třeba věnovati pozornost též našim soudcům, kteří se velmi statečně chovali v době války. Nadržovali českým lidem tak, že často byli sami v nebezpečí, že se dostanou do koncentračního tábora, odsuzovali-li na týden tam, kde Němci dávali 10 let káznice nebo i smrt.

Rovněž četnictvo i policie si zaslouží obzvláštní pozornosti vlády i parlamentu. Mnoho z nich bylo těžce persekvováno, ano i popraveno, ale národ nezradili. Mají-li své speciální požadavky, budiž jim věnována zvláštní pozornost.

Státní a veřejní zaměstnanci také plně věří, že pro svoje spravedlivé a umírněné požadavky najdou plné pochopení soukromých zaměstnanců i dělnictva, a to i dělnictva zestátněných podniků. Nevěřím, že soukromí zaměstnanci a dělníci jsou toho názoru, že práce veřejných zaměstnanců je neproduktivní, jak to s tohoto místa tvrdil pan předseda Ústřední rady odborů posl. Zápotocký ve své řeči 15. listopadu t. r.

Vedle zmíněných požadavků chci však upozornit i na ona nečetná práva, na jichž zachování státní a veřejní zaměstnanci právem lpí. Definitiva služebního poměru, nemocenské pojištění i pensijní zaopatření nesmí být ani zhoršeny, tím méně odbourány. Ozývají-li se občas hlasy o odpragmatisování veřejných zaměstnanců, jest jen litovat, že vycházejí z míst, od nichž by se to dalo co nejméně očekávati. Státní a veřejní zaměstnanci věří, že k jejich požadavkům bude přihlédnuto, a proto vítají tento vládní návrh i resoluci rozpočtového výboru, aby vláda předložila návrh na novou úpravu platů veřejných zaměstnanců a státních odpočivných a zaopatřovacích platů. Nechť se v ní projeví sociální spravedlnost ke všem kategoriím a nechť je tvořena v duchu opravdu demokratickém. Strana čsl. nár. socialistů bude pro tento vládní návrh hlasovat. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr. Vošáhlík.

Posl. dr Vošáhlík: Slavné Národní shromáždění! V rámci celkové stabilisace cen a mezd přikročila vláda k úpravě služebních požitků státních a veřejných zaměstnanců, jakož i poživatelů státních odpočivných platů. Úprava této otázky svědčí o tom, že vláda chce rychle a pokud možno spravedlivě upravit mzdové otázky všech pracujících tak, aby konsolidace poměrů ve státě postupovala rychlým tempem. Tuto poctivou snahu vlády vřele vítáme.

Nutno při této příležitosti zdůraznit důležitý moment, že úprava platů státních zaměstnanců je řešena současně s úpravou mezd ostatních vrstev národa, nikoliv tak, jak tomu bývalo téměř pravidelně při úpravách minulých, jež přicházely obyčejně značně opožděně, čímž hmotné postavení státních a veřejných zaměstnanců nebylo vždy záviděníhodné.

Bude proto tato předloha uvítána širokou vrstvou státních zaměstnanců jistě s radostí a posílí u nich vědomí, že jejich poctivá a odpovědná práce je spravedlivě hodnocena.

Při této příležitosti nelze nezdůraznit, že státní zaměstnanci všech kategorií se ve velké většině v době t. zv. protektorátu osvědčili opravdu skvěle a že také od dob květnových pracují s vypětím všech sil, aby úkoly, které ukládají požadavky budování skutečné lidové demokracie, byly zdolány rychle a k prospěchu státu. Spolupráce státních zaměstnanců se složkami lidových orgánů probíhá většinou příznivě, čímž mizí t. zv. dvojí kolej, byrokracie a lidovlády.

Musíme si ovšem uvědomit, že úprava, kterou vláda provádí, je zatímní a že je nutno přikročit k úpravě definitivní, která by pokud možno spravedlivě zhodnotila práci všech kategorií státních a veřejných zaměstnanců. To nelze tvrdit o posledních úpravách z r. 1926 a 1940.

Podle důvodové zprávy má být zaměstnancům zvýšen plat přibližně o tolik, oč se zvětšilo vydání zvýšením cen. Při tom do určité míry je brán zřetel k tomu, že se zaměstnancům dostalo zvýšení platů přiznáním platového přídavku dekretem presidenta republiky č. 58 Sb. z roku 1945.

Srovnáme-li požitky státních zaměstnanců podle zákona č. 103 z r. 1926 - základní služné, činovné a výchovné - s požitky, které vyplývají podle nové osnovy, a béřeme-li za základ předválečný index 100, vidíme, že se požitky zřízenců zvýšily na 303.4 až 320.9, kdežto požitky úředníků 1. až 7. platové stupnice na 147.8 až 274.

Znamená tedy jak dekret presidenta republiky č. 58 z r. 1945, tak i navrhovaná osnova nivelisaci požitků státních zaměstnanců. Při ohromných finančních požadavcích, které se na stát kladou - podle důvodové zprávy činí náklad u aktivních zaměstnanců ročně 1.920 mil. Kčs - znamená i tato nivelisační osnova pro stát velmi značné zatížení. Domnívám se však, že stát musí při definitivní úpravě platů nalézti i úhradu pro spravedlivější úpravu, která by nebyla tak silně nivelisující, protože mu musí záležet na spokojenosti všech zaměstnanců, tedy i těch, kteří státní správu vedou, a to tím více, že stojíme před ohromnými úkoly, které budou na veřejné zaměstnance kladeny. Tak na př. úspěšné provedení měnové reformy a všech otázek s ní souvisících - ohlášené dávky všeho druhu - jakož i vyměření daní vyžádají si enormního vypětí sil finančních zaměstnanců, kteří jistě budou nuceni věnovat tomuto úkolu velmi mnoho času mimo normální úřední hodiny. Bylo by proto jistě spravedlivé a sociálně odůvodněné, aby tato veliká práce přes čas byla oceněna nejen zvláštní odměnou, nýbrž i tím, že jim budou přiznány potravinové lístky alespoň pro déle pracující.

Nutno také spravedlivě vyřešit existenční otázku těch veřejných zaměstnanců, kteří jsou toho času v presenční vojenské službě, jsou ženatí a otcové rodin, ale nedostávají dosud ani vyživovacích příspěvků, ani platů resp. služebních požitků, poněvadž branný zákon na to v době první republiky nemusel pamatovat.

Do pohraničí odešla a stále odchází řada státních zaměstnanců, jejichž platové poměry nejsou upravovány s potřebnou rychlostí. Jejich služební příjmy jsou většinou zálohovány, což u nich pochopitelně nepřispívá ke klidné práci. Je proto záhodno, aby jejich platební výměry byly vyřizovány s co největším urychlením. Protože na př. z učitelstva odcházejí do pohraničí, t. j. do území hospodářsky Němci téměř vybrakovaného, kde životní podmínky jsou velmi těžké, většinou síly mladší, které vedle svého úředního zaměstnání vykonávají řadu funkcí veřejně prospěšných a jejichž služební příjmy jsou poměrně nízké, doporučuji, aby alespoň na přechodnou dobu bylo uvažováno o mimořádných příplatcích pro tyto státní a veřejné zaměstnance.

Bylo by také spravedlivé upravit postavení výpomocných učitelů, kteří v důsledku nasazení za doby okupace nemohli včas nastoupit školskou službu a jsou dnes namnoze ve věku i 28 let stále jen výpomocnými učiteli s platem cca 1.500 Kčs, ač jsou ženatí a otcové rodin.

Také honorování výpomocných učitelů a učitelek náboženství by zasloužilo sociálnější úpravy platové jakož i včasného vyplácení odměn, aby nebylo případů, že tito dosud neobdrželi odměny za druhé pololetí školního roku 1944/45. Dosavadní odměna, pokud jsou honorováni za skutečné hodiny, je více než nedostačující.

Při definitivní úpravě služebních příjmů bude nutno dbáti také otázky jmenování resp. postupu. Dosavadní platové normy jsou do jisté míry asociální vůči mladým zaměstnancům, jejichž služební příjmy jsou poměrně velmi nízké. Je přece v zájmu populace národa, aby státní zaměstnanci mohli pokud možno brzy zakládati rodiny. To je při počátečních velmi malých platech značně ztíženo. Snad by bylo možno tuto otázku vyřešiti v nové definitivní úpravě tak, aby počáteční platy byly vhodně upraveny, byť i na újmu pozdějších platových postupů.

Bylo by dále záhodno, aby hodnocení zaměstnanců ve všech oborech státní správy bylo stejné. Stává se totiž, že zaměstnanci se stejným vzděláním a se stejnou kvalifikací jsou v různých oborech státní správy v platovém zařazení až o dvě stupnice od sebe.

V otázce jmenování ve státní správě bylo za doby okupace značnému množství zaměstnanců velmi ublíženo, a to právě těm, kteří poctivě české věci sloužili. Řada těchto zaměstnanců čeká na odčinění těchto křivd v naději, že při tomto jmenování bude vzat především zřetel na odborné schopnosti a kvalifikaci, což nejlépe zaručí řádný chod státního aparátu, podepře autoritu státních úřadů a vnese klid a spokojenost do řad zaměstnanectva, základní to předpoklady pro vybudování skutečně lidové demokracie.

Vládní návrh o zvláštním přídavku poživatelům státních odpočivných platů vítáme upřímně, poněvadž otázka pensistů byla vždy a je otázkou velmi palčivou. Je záhodno, aby mezi pensisty nebylo v budoucnu tak zv. staropensistů a novopensistů. Poživatelům odpočivných platů, u nichž případ zaopatření nastal před 1. lednem 1944, dostalo se zvýšení jejich platů posledně od 1. dubna 1941, a to ve formě drahotního přídavku podle §u 4 vl. nař. č. 126/1941. Od té doby nebyly odpočivné platy jmenovaných osob zvýšeny. Navrhovanou úpravou dostane se sice pensistům určitého zlepšení, které si vyžádá podle důchodové zprávy 682 milionů Kčs, zůstane však řešením neúplným a ne zcela ke všem spravedlivým.

Přimlouváme se proto ve smyslu resoluce rozpočtového výboru za to, aby spolu s návrhem na novou úpravu platů veřejných zaměstnanců, odpovídající dnešní cenové hladině, byl předložen také návrh zákona na úpravu státních odpočivných a zaopatřovacích platů.

Při všech těchto úpravách musíme být vedeni myšlenkou, aby všechny vrstvy národa byly za svoji poctivou a svědomitou práci pro stát - lidovou, demokratickou republiku Československou - honorováni ve smyslu sociálně spravedlivých požadavků tak, aby byli v tomto svém státě všichni spokojeni a všichni s radostí pracovali k jeho rozkvětu a k všeobecnému blahobytu. (Potlesk.)