Zájem celého národa je dnes obrácen
k měnové reformě. Držíce se vcelku
belgického vzoru, učinili jsme první krok
restrikcí oběživa. Předpokladem pro
úspěšné provedení měnové
reformy je především rovnováha ve státním
hospodářství, bez které není
nápravy měny, protože nerozvážně
státní hospodářství vede vždy
k tomu, že si stát vypomáhá tiskařským
lisem, ať viditelně nebo nikoliv. Měnové
restrikci mělo tudíž předcházeti
nejvyšší úsilí o dosažení
rovnováhy ve státním hospodářství
a pro měnovou reformu je časově vhodný
ten okamžik, kdy se dá důvodně souditi
na brzký návrat rovnováhy státního
hospodářství. Musíme tudíž
dohoniti, co jsme zameškali. To znamená především
co nejvyšší úspornost ve státních
výdajích. Šetřit, šetřit
a zase šetřit! (Potlesk.)
Nezdá se však, že bychom tak začali činiti.
Počínáme si v mnohém ohledu jako národ,
který válkou nejen nezchudl, nýbrž dokonce
zbohatl. Státní aparát se nám personálně
i věcně rozrostl takřka přes noc do
naprosto neúnosných rozměrů, chceme
uskutečňovati úkoly, které by vyžadovaly
nových miliardových příjmů.
To není v souhlase s požadavkem úspornosti.
A nejen nesmíme v započatě dráze pokračovati,
musíme se také vrátiti kus zpět a
zrevidovati všechno to, co jsme již zařídili.
Není prostě možné, abychom vydržovali
onen zmnohonásobený státní aparát,
není možné odpovědně slibovati
nové stavby, zařízení, platby, kterých
nebudeme moci v rámci daných příjmů
uskutečniti. Jinak nedosáhneme rovnováhy
ve státním hospodářství - se
všemi důsledky pro měnu. Třeba se vší
vážností varovati před pokračováním
na této cestě, protože pak by onen první
krok, který byl učiněn k metě spořádané
měny, neměl smyslu. Jsem si plně vědom
toho, že nelze dosíci rovnováhy ihned, musíme
jí však dosáhnouti brzy.
Měnové reformě mělo také předcházeti
zřízení národního fondu, jehož
hlavním základem měl býti německý
majetek, který měl býti vyhrazen především
pro účely měnové a finanční
nápravy a dále pro reparaci věcných
škod. Tento fond by sice nevyřešil celou problematiku,
znamenal by však podstatné ulehčení
úkolu. Co však je hlavní, byla by vytvořena
mravní viditelná souvislost mezi škodami, napáchanými
Německem jak na finančním kapitálu
a měně, tak na reálném majetku. Tato
souvislost by každému jasně ukazovala, že
jakákoliv nehospodárnost s německým
majetkem je škodou na českých lidech poškozených
Němci, a ukazovala by, že kdo se neoprávněně
dotkl německého majetku, poškodil české
lidi, za jejichž škody by byl německý
majetek náhradou. Národní fond však
zatím zřízen nebyl a věc se má
vyříditi systémem majetkových dávek.
V majetkových dávkách budeme hájit
stanovisko, že jejich konstrukce a výše smí
býti pouze taková, aby se nestaly břemenem,
které by podlamovalo aktivitu národního hospodářství.
(Potlesk.) Bylo by omylem mysliti, že majetkové
dávky budou s to vyřídit podstatnou část
našeho finančního a měnového
problému, protože právě hranicí
pro ně jest zřetel na budoucí chod hospodářského
života, který nesmějí zatížiti
břemeny, stejně jako nesmějí znemožniti
reparatury a udržování reálného
majetku. Vždyť celou měnovou reformu podnikáme
proto, abychom pomohli hospodářskému životu
a dostali hospodářství do chodu a reálný
národní majetek do slušného stavu. Musíme
tudíž velmi dbáti, abychom při uskutečňování
měnové reformy nevolili prostředky, které
mohou hospodářskou aktivitu a regeneraci ohroziti.
Proto se také musíme dostati ven z omylu, že
dávky mají u srovnání s jinými
prostředky výhodu, že nepřenášejí
břemeno do budoucnosti, neboť to platí jen
o dávkách určité výše
a určitým způsobem konstruovaných.
Jinak se prostě přeměňují ve
svých účincích na daň dopadající
na výnosy a důchody bez zřetele na jejich
únosnost.
Ve vládním exposé je prohlášení,
že vláda nechce "přes únosnou míru
zdaňovat poctivě nastřádané
úspory a majetky poctivě nabyté", to
jest, že nechce předložiti Národnímu
shromáždění návrh zákona,
který by obsahoval opak. Protože ovšem drtivá
většina českého majetku ať reálného,
nebo peněžního byla získána poctivě
- nejsme přece národem nepoctivců, ani lichvářů
- týká se toto prohlášení prakticky
téměř celého českého
majetku. Je to ostatně samozřejmé, protože
nepoctivé získání majetku trestá
trestní zákon, a jistě je většina
těch, kteří nabyli nepoctivým způsobem
majetku, za mřížemi, anebo se tam octne. Důležitě
ovšem je, abychom nevykládali pojem poctivosti šíře
než přísluší. Jistě se všichni
shodneme v tom, že za války lichvařením
nabytý majetek není majetkem získaným
čestným způsobem, a na tento majetek zřejmě
myslí vládní exposé, zdůrazňuje-li
ochranu poctivě nabytého majetku před neúnosným
zdaněním.
Zdá se však, že se u nás začínají
dělati ještě jiné rozdíly v majetku.
Tak na příklad akciový majetek a jeho vlastníci-akcionáři
se kladou do blízkosti s hráči v loterii
a hazardními, jakoby všichni akcionáři
získávali svůj majetek "hrou na burse".
Je rozdíl mezi majetkem ze spekulace, který sice
také nebyl nabyt nepoctivě a nečestně,
ale byl nabyt lehce, bez práce, a mezi majetky tisíců
drobných našich akcionářů, kteří
ukládali své úspory do akcií, pomáhajíce
tak tvořiti nový náš průmysl.
(Potlesk.) Drtivá většina českého
majetku, ať má jakoukoliv formu, ať jde o dům,
akcie, vkladní knížku, státní
papír, podnik, vznikla z poctivé a těžké
práce, jejíž výsledky nebyly utraceny,
nýbrž uspořeny. Při úvahách
o zdanění majetku musíme míti stále
a budeme míti stále na zřeteli tuto nezvratnou
skutečnost. Ztenčení majetku dávkou
znamená stejně ztenčení výsledku
práce, jako ztenčování běžných
důchodů a výnosů běžnými
daněmi. Jest zde pouze ten rozdíl, že jednou
jde o výsledek minulé, po druhé o výsledek
přítomné práce. Toto platí
pro naše poměry jako pravidlo, protože právě
převážná většina českého
majetku je výsledkem práce.
Celý problém měnové a finanční
nápravy je arciť složitější,
protože zdaleka není řešen dávkami,
než nemohu se zde jím zabývati v celé
šíři a jíti do podrobností. Bylo
by však velmi dobře, kdyby se o tomto problému
rozvinula veřejná diskuse, která nebyla možná
před provedením restrikce, protože by mohla
poškoditi její průběh, proti které
však už není nyní námitek. Vytříbilo
by se diskusi mnoho hledisek a vzdálili bychom se nebezpečí,
že celý náš národohospodářský
problém byl řešen jednostraně.
Zvlášť velikou odezvu vyvolalo očekávané,
avšak přece radostně přicházející
ujištění pana ministerského předsedy,
že nová vláda provede v součinnosti
s tímto Národním shromážděním
přípravy k volbám, které mají
býti provedeny ve lhůtě co nejkratší.
Víme dobře, že jakkoliv jsme - toto Národní
shromáždění - stupněm na cestě
k opravdové demokracii, že přece jen nejsme
parlamentem v pravém toho slova smyslu a musíme
tudíž sami usilovati o to, abychom ve lhůtě
opravdu co nejkratší ustoupili parlamentu vzešlému
z voleb. (Potlesk.)
V tomto parlamentě není onoho rozpoložení
politických sil, které by odpovídalo názorovému
politickému rozpoložení sil v národě.
(Potlesk.) A tu je třeba mravně i politicky
uvážiti, nakolik se máme věnovati zákonodárné
funkci, jsou-li volby v dohledu, zejména jestliže
by šlo o zákony hluboce zasahující do
veřejného i soukromého života.
Je samozřejmé, že musí býti vydávány
zákony, které nesnesou odkladu, avšak mnoho
důležitých zákonů anebo schválení
dříve vydaných norem není tak pilně
povahy, aby nemohly počkati až na zákonodárce
lidem opravdu povolaného. To platí po mém
soudu na př. o majetkových dávkách
(Potlesk.), protože dnes nemůže nikdo
uniknouti, jsou-li hotovostí vázány. Hlavní
funkci tohoto Prozatímního Národního
shromáždění vidím pouze v tom,
aby vydávalo nejpilnější zákony
a spolu s vládou připravilo co nejrychleji volby,
při čemž jako orgán vládě
nadřazený je především ono odpovědno
za to, budou-li volby opravdu brzy. Nevidím však jeho
funkce v tom, aby postavil ústavodárné Národní
shromáždění, vzešlé z voleb,
před situaci, že již vyřídilo samo
řadu důležitých věcí pro
národ, a to přes to, že vědělo,
že je pouze "prozatímním", a to časově
velmi obmezeným zákonodárným sborem.
Úkolem příštího Národního
shromáždění bude především
dáti novou ústavu československému
státu, avšak také, jak samozřejmo, vydávati
obyčejné zákony. A nemysleme, že tyto
obyčejné zákony jsou vždy méně
důležité než ústava sama.
Budeme v budoucnosti skládati účty ze své
nynější činnosti zde, politicky a mravně;
kladu si tudíž otázku, nakolik máme
zde hleděti své prozatímnosti i toho, že
nejsme parlamentem z voleb.
S touto otázkou souvisí totiž bytostně
také otázka svobody tolikrát veřejně
diskutované. V demokraticky smýšlejícím
národě se cítí nesvobodným
nutně každý, kdo podléhá právním
normám, které byly vydány bez zřetele
k jeho vůli, ačkoliv tento zřetel měl
býti podle demokratických zásad vzat v úvahu.
Necítí se nesvobodným občan, kterému
čte soudce rozsudek, protože neměl práva
o rozsudku spolurozhodovati, avšak cítí jako
nesvobodu, jestliže čte v tisku nový zákon,
který ho zavazuje a na jehož tvorbě spolu nerozhodoval
alespoň volebním lístkem. Svoboda je nejvzácnější
lidský statek a chceme jí všichni společensky
možné maximum. Nejsem si jist, zda bychom ji neporušovali,
kdybychom šli ve své zákonodárné
působnosti dále, než je nezbytně třeba.
(Potlesk.)
Předseda: Uděluji slovo p. posl. Vilímovi
Posl. Vilím: Paní a pánové!
Československá sociální demokracie
vítá, že nová vláda zůstává
výrazem přesvědčení všech
stran Národní fronty Čechů a Slováků
o nutnosti nejužšího souručenství
v budovatelském úsilí v naší
osvobozené republice. Plnili jsme všechny své
závazky vyplývající z naší
účasti v Národní frontě a budeme
tak činiti i do budoucna. Důsledně budeme
trvati na uskutečňování košického
vládního programu a usilovati o udržení
jednoty Národní fronty, ovšem za předpokladu,
že tato zůstane nositelem sociálního
a hospodářského pokroku. (Potlesk.)
Klub soc. demokratických poslanců bude proto hlasovati
pro vládní prohlášení.
Svorná spolupráce Národní fronty zajistila
bez otřesů uspořádání
našich vnitřních poměrů jak v
oblasti veřejné správy, tak i v životě
hospodářském a sociálním.
Považujeme proto tuto formu spolupráce nositelů
lidově demokracie zejména v nynější
době, kdy stále ještě stojíme
před řadou ožehavých problémů,
jejichž odpovědné řešení
ovlivní vývoj našich poměrů na
dlouhou dobu dopředu, za nejúčelnější.
Při jednání o novou vládu vycházeli
jsme ovšem ze skutečnosti, že při sestavování
vlády v Košicích nebylo ještě úplného
přehledu o tom, jak se vyvine situace doma a před
jaké úkoly bude zejména v některých
oborech státní správy vláda postavena.
Nemohla být ani dokonale promyšlena příslušnost
jednotlivých centrálních úřadů.
Z toho také nepochybně vyplývalo prohlášení
košické vlády, že svoje tehdejší
složení považuje za prozatímní.
Nemůžeme se přece klamati tím, že
při sestavování vlády v Košicích
došlo k rozdělení některých resortů,
které s hlediska účelnosti státní
správy by bylo vhodné spojiti. Na druhé straně
by účelná správa vyžadovala vytvoření
některých jiných samostatných nejvyšších
správních úřadů. Je třeba
litovat, že se nepodařilo tuto otázku již
nyní vyřešit. Budeme však usilovat o to,
aby se tak stalo při nejbližší vhodné
příležitosti.
Naše účast v Národní frontě
není určována jen politickou taktikou, ale
především skutečností, že
Národní fronta stala se nositelem a uskutečňovatelem
sociálního, hospodářského a
kulturního pokroku, o který bojuje čs. soc.
demokracie již od počátku své 70-leté
existence. Proto také zdůrazňujeme, že
i uvnitř Národní fronty nepřestaneme
usilovat o uskutečnění všech svých
programových požadavků, vytyčených
zejména posledním sjezdem čs. soc. demokracie.
(Potlesk.)
Vítáme důrazně ujištění
vlády, že hodlá užíti všech
prostředků, abychom po přechodném
období nejistoty a zmatků, které byly nutným
důsledkem revolučního období, přešli
do období pořádku na všech úsecích
veřejné správy a veřejné bezpečnosti.
Každý občan musí získat pocit
právní jistoty. Tento základní požadavek
bude naše strana hájit, jako to činila vždy
v celé své politické praksi. Období
pětiletého boje proti nacistické hrůzovládě
přesvědčilo nás nejen o významu
politických svobod, ale zejména o ceně svobody
osobní. Pocit jistoty osobní svobody musí
se stát majetkem každého občana Československé
republiky. Český národ dokázal svým
nesmiřitelným šestiletým bojem proti
nacistickým okupantům, že nejen nestrpí
žádnou cizáckou nadvládu, ale že
také nestrpí žádný režim,
který by znamenal omezování (Nečitelná
předloha)*stvuza*okratických politických
svobod a svo*adám pevnéh pokud jí není
zneužíváno protiz**ořeny všechn
Svoboda jednotlivce má ovšem řádnou
***tí lidové demokracie své hranice. U****
jde*jednotlivci právo svobodně vykořisťovat
**ájm**tní příslušníky
národa a výsledky tohoto**kořisťování
proměnit v politickou moc. (Potlesk.) Jsme odpůrci
kapitalistického pojetí svobody vykořisťování,
která v dobách hospodářské
anarchie, zaviněné kapitalistickou třídou,
na jedné straně dovolovala nezaměstnaným
dělníkům svobodně zemřít
hladem, zatím co na druhé straně bylo jeho
vykořisťovateli umožněno svobodně
užívat výtěžku dělníkovy
práce. (Potlesk.)
Vládní prohlášení vytyčilo
také řadu úkolů, které bude
řešit Prozatímní Národní
shromáždění. Je to především
příprava volebního řádu pro
volby ústavodárného Národního
shromáždění. Úkol politicky i
právnicky nesmírně významný.
Zásada všeobecného, rovného, tajného
a přímého volebního práva je
pro nás nedocenitelnou. Zdůrazňuji proto
pouze dvě nejdůležitější
zásady, kterými má být podle našeho
mínění volební řád ovládán.
Obě zásady odvozujeme z principu demokracie státního
zřízení.
1. Volební řád musí voliči
umožnit, aby nevolil pouze kandidátní listinu,
předloženou mu politickou stranou. Má mu být
poskytnuta možnost hlasovat o jednotlivých osobách
v kandidátní listině.
2. Aby byl umožněn co možno nejužší
styk poslanců s voliči, bude třeba utvořit
ne příliš veliké volební kraje,
a to tak, aby v jednom volebním kraji nebylo voleno více
než 10 poslanců.
Nejvážnější otázkou budoucnosti našeho státu bude definitivní příprava státoprávního poměru Slovenska a českých zemí. Plně uznáváme a respektujeme zásadu naprosté rovnoprávnosti Slováků s Čechy. I když definitivní určení ústavoprávního vztahu bude řešit teprve ústavodárné Národní shromáždění, je třeba již dnes zdůraznit, že snahy o samosprávu Slovenska nesmějí vyústit v autonomismus neblahé paměti, který byl pláštíkem reakčních snah tukovsko-tisovského režimu. (Souhlas.) Je na Slovácích, - aby si doma udělali pořádek v této věci a netrpěli mezi sebou podezřelé živly. Je konečně v zájmu Slováků samotných, aby byli důslední při provádění očisty ve veřejném životě a aby netrpěli žádné výstřelky nebo dokonce demonstrace zakrytých reakcionářů. (Potlesk.) Veřejné mínění v českých zemí*estné* k takovýmto provokacím nemohlo a mezi maje** lhostejné.
(Nečitelná předloha)
řů, kteří uklá***lášení
se nezabývá otázkami naší za****.
tvořit**itiky nepochybně proto, že předseda
vl****tšina**oval zahraniční politice pozornost
ve své ****u****né zprávě o činnosti
dosavadní vlády. Pře***í**** okládáme
tudíž, že se vláda míní
ve své zahraniční politice řídit
i nadále dosavadními zásadami, vyjádřenými
také v košickém programu.
Svým úsilím o nové uspořádání
hospodářských a sociálních
poměrů uvnitř republiky postavili jsme se
nepochybně v čelo evropského pokroku. Důslednou
demokratisací veřejné správy, zestátněním
bank, těžkého a klíčového
průmyslu učinili jsme první krok k vytvoření
předpokladů pro úspěšné
úsilí o vyšší stupeň společenské
organisace. Z leckterých koutů u nás doma
ozývají se občas ještě zastánci
starého pořádku, i když se nám
bohudíky podařilo rozbít nejsilnější
a nejvýznamnější hospodářské
bašty zpátečnictví. Proto nás
nemůže udivovat, že i v zahraničí
vyskytnou se síly, které budou záměrně
působit ke kalení našich zahraničních
styků. Bude to zejména proto, že již dnes
ukazuje Československá republika řadě
evropských národů východisko z dnešní
obtížné situace a že získáváme
přátele právě v těch vrstvách
a politických směrech, na kterých tolik záleží
při organisaci evropského a světového
míru. (Potlesk.)
O zahraniční politice platí ovšem totéž,
co o ostatních oborech vládní činnosti.
Nakonec záleží na lidech, kterým je
svěřen její úkol. Proto, má-li
československá zahraniční politika
důsledně sledovat cíle, které si vytkla,
a vytrvati na cestě, kterou nastoupila, musí býti
prováděna lidmi, kteří jsou oddanými
stoupenci zásad dnešní československé
zahraniční politiky. Zkušenosti z prvé
republiky dokazují, že, má-li zejména
naše diplomacie splniti všechny požadavky na ni
kladené, nesmí zůstati věcí,
do které národu nic není. Diplomatická
služba nemůže pro nás býti jen
záležitostí úřednickou, obstarávanou
úzkou skupinou zkušených rutinérů,
nýbrž záležitostí svrchovaně
politickou, a bude namístě, aby Prozatímní
Národní shromáždění s
tohoto hlediska věnovalo jí trvalou a pravidelnou
pozornost. (Potlesk.) Zejména nás bude zajímat,
co činí naši diplomatičtí zástupci
v zahraničí, aby svět si učinil správný
obraz o poměrech v Československu, a s jakým
úspěchem čelí propagandě, vedené
leckde proti nám v tomto smyslu je nutno také považovat
obsazování našich zastupitelských úřadů
za otázku vysoce politickou a nikoli úřednickou.
(Potlesk.)
Doposud jsme v příznivé situaci, že
výsledky - současných rozporů ve světové
politice doléhají na nás v míře
poměrně nepatrné. Přes to však
nemůžeme vyloučiti, že v budoucnu nastane
okamžik, kdy opět bude záležeti na obětavosti,
pohotovosti a iniciativě orgánů naší
diplomatické služby. Nezapomínejme na zkušenosti
z let předmnichovských. Máme ještě
v dobré paměti československé vyslance,
kteří po 15. březnu 1939 předávali
tak ochotně úřední budovy Němcům.
Totéž platí i o službě konsulární
a o působnosti všech orgánů, kterým
v praksi bude svěřen výkon naší
zahraniční obchodní politiky, s kterou souvisí
obstarávání pro nás tak důležitých
otázek dovozu a vývozu. Zde nestačí
omeziti se na administrování a musíme vyžadovati
iniciativu, pohotovost a při nejmenším skutečný
zájem o věc.
Vládní prohlášení zdůrazňuje,
že úprava našeho finančního hospodářství
bude vyžadovati se strany veškerého obyvatelstva
značných obětí. Myslím, že
můžeme vládu ujistiti, že široká
veřejnost přijme obtíže a omezení,
spojená s úpravou měny, s pochopením,
pokud se nezvrhnou v bezúčelně šikanování
veřejnosti.