Také v této příčině je případ v Drmouli velice příznačný. Neboť když interpelací, tisk senátu č. 483/3 ze dne 18. května 1937 naprostá neoprávněnost "české menšinové školy" v Drmouli byla zjištěna a žádáno proto její zrušení, poskytla nápadným způsobem Národní jednota pošumavská národně smíšené rodině Josefa Pfeifera (otec Němec, matka Češka, 7 dětí) ze Schönfichtu, okres Lázně Kynžvart, volný byt v domě v Drmouli zakoupeném, aby se tato rodina nyní přestěhovala do Drmoule a svých 5 školou povinných dětí (Otakar Pfeifer, Lev Pfeifer, František Pfeifer, Traudl Pfeiferová, Walter Pfeifer) z české menšinové školy v Schönfichtu převedla do "české menšinové školy" v Drmouli, dosud jen německými dětmi navštěvované, což se také skutečně stalo. Tím mělo existenční oprávnění této školy, interpelací tisk senátu 483/3 ze dne 18. května 1937 v odpor brané, dodatečně býti utvrzeno, jak to potom také krátce na to v odpovědi na interpelaci, tisk senátu 549/10 ze dne 16. září 1937 pan ministr školství projevil.
Rodina Pfeiferova jest jako nástroj Národní jednoty známa. Přišla z Amonsgrünu do Schönfichtu, kde již tam přispěla k založení české menšinové školy v této německé obci tím, že tam dala svých 5 školou povinných dítek jako české dítky do školy.
Loňského roku zase měla přesídlením do Těšova se svými dětmi také v této obci umožniti založení české školy matiční, což se však pro odpor německého obyvatelstva nezdařilo.
Že německý nádeník Josef Pfeifer dává se do služeb počešťovací práce Jednoty pošumavské jen za poskytované hmotné odměny, dary a výhody (byl nyní také státní lázeňskou správou v Mariánských Lázních přijat do Ústředních lázní za dělníka) je známo a charakterisuje toto pobuřující neustálé stěhování dětí sem a tam k účelům počešťování a hlubokou mravní úroveň všech, kdož při této kulturní hanbě a lovu duší spolupůsobí.
Tato počešťovací opatření v Drmouli, která zjevně ukazují na systematickou spolupráci Jednoty se školními a jinými státními orgány (kteří přece skoro vesměs jsou členy Národní jednoty), jsou jen příkladem odnárodňování, pomocí českých menšinových škol všeobecně prováděného a trpěného. Neboť tytéž odnárodňovací snahy přiškolením německých dětí nalézáme u většiny českých menšinových škol. Třicet takových menšinových škol se snahou počešťování bylo již v interpelaci, tisk sen. 545/11-1937 jen z VIII. volebního kraje ministru školství vyjmenováno, aniž by se však na tom bylo něco změnilo.
Nic by nebylo více způsobilé tíže poškoditi kulturní úroveň státu, než když školní úřad sám dokonce ještě nadržuje systematickým, intensivním a plánovitým, po leta působícím počešťovacím methodám počešťovacích organisací podle známého výroku: "Hnali jsme vás a poženeme vás dále!"
Pane ministerský předsedo, řekl jste ve své řeči dne 7. prosince 1937 v rozpočtovém výboru senátu, že každé odnárodňování je zločinem a že se takové zločiny v republice netrpí. Podepsaní apelují na tato vaše slova a táží se vás, zdali jste ochoten přiměřeně působiti na ministerstvo školství,
1. aby počešťovací činnost Národní jednoty pošumavské ve školství učiněn byl konec?
2. aby státní české menšinové školy v sudetskoněmeckém území, jež navštěvují výhradně nebo zčásti německé dítky a které tudíž slouží počešťování německých dítek, svědomitě byly přezkoumány co do národnosti svých žáků a tento výsledek sdělen byl interpelantům k účelům kontroly?
3. aby všechny německé dítky z českých menšinových škol beze ztráty času přiškoleny byly do svých podle místa příslušných německých škol a aby na ten způsob učiněn byl konec odnárodňovacím snahám v oboru školství?
4. aby všechny české menšinové školy, které jen přiškolením německých dětí dosáhly stavu žáků, ke zřízení a dalšímu vedení školy potřebného, byly zrušeny, poněvadž nemají oprávnění, poněvadž odnárodňování německých dítek odporuje morálce, mezinárodním smlouvám a zákonu, poněvadž dále finanční situace státu vyžaduje přiměřené hospodárnosti se všemi státními prostředky a poněvadž demokratická zásada nedovoluje nadržování při používání státních prostředků pro české menšinové školy?,
5. aby přísně potrestáni byli všichni státní orgánové, kteří zneužívají školství ke snahám odnárodňovacím anebo to podporují?
6. aby školní inspektoři museli býti té národnosti, jejímuž vyučovacímu jazyku patří školy jemu podřízené a aby učiněny byly přípravy k vybudování školních úřadů na základě národnostního rozdělení?
Naléhavost interpelace je dána tím, že každý další den počešťovací politiky ve školství působí národům jiné národnosti ve státě nejtěžší škody.
V Praze dne 2. února 1938.
Frank,
Bock, Enhuber, Krommer, Krczal, Maixner, W. Müller, Pfrogner, Stellwag, dr Tischer, Tschakert, dr Brass, Fritsch, Garlik, Liehm, Patzak, Schmidt, Hokky, Ing. Weller, dr Turchányi, Schrösser, Bartl, Keil, dr Szilassy, dr Pajor, Füssy, Schrammel, Werner.
648/3 (původní znění).
lnterpellation
des Senators Ludwig Frank
an den Herrn Ministerpräsidenten Dr. Milan Hodža
wegen des Mißbrauches čechischer Minderheitsschulen im sudetendeutschen Gebiet
zum Zwecke der Čechisiéerung děutscher Schulkinder.
In dem rein deutschen Orte Dürrmaul, Bezirk Plan bei Marienbad, wurde eine čechische Minderheitsschule errichtet, obzwar für diese Schule kein einziges čechisches Kind vorhanden
| Name der Kinder | Anschrift des Vaters: |
| Lisl Lenhart | Fr. Lehnhart, Dürrmaul |
| Franz Lenhart | Fr. Lehnhart, Dürrmaul |
| Jos. Hochmuth | Louise Hochmuth, Dürrmaul |
| Helga Dallendörfer | Joh. Dallendörfer, Dürrmaul |
| Herbert Dallendörfer | Jah. Dallendörfer, Dürrmaul |
| Rosä Stich | Joh. Stich, Dürrmaul |
| Anna Lorenz | Frz. Lorenz, Dürrmaul |
| Lene Konhäuser | Lrz. Könhaüser, |
| Dürrmaul | |
| Franz Konhäuser | Lrz. Könhäuser, |
| Dürrmaul | |
| Nickel Sammet | Ant. Sammet, Dürrmaul |
| Franz Berk | Fr. Berk, Dürrmaul |
| Olga Hirsch | Max Hirsch, Dürrmaul |
| Karl Richter | Richter, Dürrmaul |
| Gg. Lorenz | Joh. Lorenz, Dürrmaul |
Die deutschen Eltern dieser Kinder wurden teils durch offene oder versteckte Androhungen von sonstigen nachteiligen Folgen (Verlust der Anstellung usw.), teils durch Zusicherung materieller Vorteile für diesen Seelenverkauf ihrer Kinder zum Zwecke der Erriehtung dieser čechischen Mindarheitsschule gewonnen.
Der Errichtung dieser Schule maß wegen gänzlicheu Mangels čechischer und dar ausschließlichen Einschulung deutscher Kinder der Vorwurf der Entnationalisierungsabsicht gemacht werden. Deshalb wurde bereits unter Senatsdruck Nr. 483/3 vom 18. Mai 1937 eine Interpellation an den Herrn Schulminister eingebracht.
Die Beantwortung dieser Interpellation durch den Herrn Schulminister unter Senatsdruck 549/10 vom 16. September 1937 setzt sich über eine me ritorische Behandlung des gerügten Falles der offensichtlichen Čechisierung deutscher Schulkinder gänzhch hinweg und fertigt die Interpellanten mit einem erstaunlich anmutenden Versuch der Mißachtung und Verschleierung der gerügten Tatsache ab.
Die Interpellanten müssen aus dieser Art der Beantwortung den Eindruck gewinnen, daß der Herr Schulminister nicht gewillt ist, die gerügte Čechisierung deutscher Kinder in der čechischen Minderheitsschule Dürrmaul abzustellen und die Schuldtragenden zur Verantwortung zu ziehen, sondern daß er im Gegenteil den Weiterbestand dieser Schule gutheißt und billigt. Die Verschleierungsmethode der Tschechisierungstätigkeit wird durch die Behauptung gekennzeichnet, daß die Einschreibung der deutschen Kinder in die čechische Minderheitsschule angeblich freiwillig erfolgt sei.
Die Überprüfung dieses Umstandes durch amtliche Einvernahmen ist insofern zwecklos, als die war. Die 14 Schulkinder waren ausschließlich deutscher Volkszugehörigkeit.
Die von der "Národní Jednota Pošumavská" im Jahre 1924 gegründete čechische Schule in Dürrmaul erhalten vom Staat, wird von insgesamt 14 Kindern besucht, die ausschließlich deutscher Volkszugehörigkeit sind, und zwar:
| Beruf Pensionist | Besitz der Eltern | Volkszuge-hörigkeit Der Eltern |
| Pensionist | 1 kl. Haus | deutsch |
| Pensionist | 1 kl. Haus | deutsch |
| Dienstmädch | - | deutsch |
| Bergmann iR. | - | deutsch |
| Bergmann iR. | - | deutsch |
| Taglöhner | kl. Häuschen | deutsch |
| Taglöhnex | kl. Häuschen | deutsch |
| Taglöhne,r | - | deutsch |
| Taglöhner | - | deutsch |
| Taglöhner | - | deutsch |
| Taglöhner | - | deutsch |
| Taglöhner | - | deutsch |
| Taglöhner | - | deutsch |
| Briefträger | Haus | deutsch |
deutschen Eltern hiebei unter dem Drucke derselben Situation stehen, der sie veranlaßte, ihre Kinder in die čechische Schule einschreiben zu lassen.
Allein Schon-Moral und Verfassung verlangen es vielmehr als unumstößliche Pflicht der Schulbehörde, von sich aus der mehr oder weniger gewaltsamen Entnationalisierungstätigkeit gewisser ČechisierungsöRganisationen, die sich auch der Unterstützung hoher Staatsfunktionäre und einer gewissen chauvinistischen Beamtenschaft erfreuen, entgegenzutreťen und streng darüber zu wachen, daß jedes Kind die Schule seiner Volkszugehörig keit besucht. Dies unzsomehr, als die Gefahr der Entnationalisierend in einem Vielvölkerstaats, wie es die čechoslovakische Republik ist, ständig gegeben ist.
Allein die Zahl der örtlich vorhandenen čechischen
Kinder muß für die Errichtung und Erhaltung einer čechischen Schule aussehlaggebend sein und nicht die Betrachtung, wieviel deutsche Kinder teils durch Drohungen,. teils durch Versprechungen an ihre Eltern, zum Besuche der čechischen Schule veranlaßt werden können.
Eindeutiger Beweis der Entnationalisierungstendenz ist es auch, wenn nur zum Zwecke der Vortäuschung der Notwendigkeit der Errichtung von čechischen Minderheitsschulen in deutschen Ortschaften čechische Kindex aus anderen Gegenden, wo bereits čechische Schulen bestehen, in diese, deutschen Orte zur Schule dirigiert oder wenn planmäßig čechische Familien(Schullehrer, Schuldiener, Staatsangestellte oder andere Abhängige oder Bezahlte) in jenen deutschen Orten als sogenannte. "Grenler" angesiedelt werden, wo man deren Kinder als Vorwand für, die Errichtung einer čechischen Minderheitsschule benötigt.
Auch in dieser Hinsicht ist der Fall Dürrmaul sehr aufschlußreich. Denn nachdem durch die Interpellation, Senatsdruck Nr. 483/3, vom 18. Mai 1937 die vollständige Berechtigungslosigkeit der "čechischen Minderheitsschule" in Dürrmaul festgestellt und deshalb deren Auflösung gefordert worden war, wurde aüffälligerweise von der Národní Jednota Pošumavská einer national gemischten Familie Josef Pfeifer (Vater deutsch, Mutter tschechisch 7 Kinder) aus Schönficht, Bezirk Bad Königswart, eine Freiwohnung in einem in Dürrmaul gekauften Hause zur Verfügung gestellt, damit diese Familie nunmehr nach Dürrmaul übersiedle und ihre 5 schulpflichtigen Kinder (Otto Pfeifer, Leo Pfeifer, Franz Pfeifer, Traudl Pfeifer, Walter Pfeifer) aus der čechischen Minderheitsschule Schönficht in die bisher nur von deutschen Kindern besuchte "čechische Minderheits schule" in Dürrmaul einschule, was auch tatsächlich geschah. Dadurch sollte die mit der Interpellation, Senatsdruck 483/3, vom 18. Mai 1937 angefochtene Existenzberechtigung dieser Schule nachträglich behauptet werden, wie dies dann auch in der kurz darauf unter Senatsdruck 549/10 vom 16. September 1937 erfolgten Interpellatioxxsbeantwortung durch den Herrn Schulminister zum Ausdruck gebracht wurde.
Die Familie Pfeifer ist als Werkzeug der Národní Jednota bekannt. Sie kam aus Amonsgrün nach Schönficht, wo sie schon dort zur Begründung der čechischen Minderheitsschule in diesem deutschen Orte beigetragen hat, indem sie dort ihre 5 schulpflichtigen Kinder als čechische Kinder einschulte.
Im vergangenen Jahre wiederum sollte sie durch Übersiedlung nach Teschau mit ihren Kindern auch in diesem Orte die Gründung einer čechischen Schule durch die Matice ermöglichen, was aber an dem Widerstand der deutschen Bevölkerungscheiterte.
Daß der deutsche Taglöhner Josef Pfeifer seine Familie in den Dienst der Čechisierungsarbeit der Jednota Pošumavská nur infolge der dafür erhaltenen materiellen Entgelte, Zuwendungen und Vorteile stellt (er ist nun auch durčh die staatliche Bäderverwaltung in Marienbad im Zentralbad als Arbeiter eingestellt worden) ist bekannt und kennzeiehnet diese empörende Kinderverschieberei zu Čechisierungszwecken und den moralischen Tiefstand aller jener, die an dieser Kultursehande und Seelenfängerei mitwirken.
Diese in Dürrmaul aufgezeigten und offensichtlich auf ein systematisches Zusammenarbeiten der Jednota mit schulbehördlichen und anderen staatlichen Organen (welche ja fast durchwegs Mitglieder der Národní Jednota sind) hinweisenden Čechisierungsmaßnahmen sind nur ein Beispiel der mittels der čechischen Minderheitsschulen allgemein betriebenen und geduldeten Entnationalisierung. Denn dieselben Entnationalisierungsbestrebungen durch Einschulung deutscher Kinder finden wir bei den meisten čechischen Minderheitsschulen. 30 solche Minderheitsschulen mit Čechisierungstendenz wurden bereits mit der Interpellation Senatsdruck 545/11-1937 allein aus dem Wahlkreis VIII dem Schulminister genannt, ohne daß sich jedoch bisher daran etwas geändert hat.
Nichts würde mehr gegeignet sein, das kulturelle Niveau des Staates schwerer zu schädigen, als wenn die Schulbehörde selbst den systematischen, intensiven und planmäßigen, seit Jahren wirkenden Čechisierungsmethoden der Čechisierungsorganisationen nach dem bekannten Ausspruch: "Wir haben Euch gejagt und werden Euch weiter jagen!" sogar noch vorschub leistet.
Herr Ministerpräsident, Sie haben in Ihrer Rede vom 7. Dezember 1937 im Budgetausschuß des Senates gesagt, daß jede Entnatioxialisierung ein Verbrechen sei und solche Verbrechen in der Republik nicht geduldet werden. Die Gefertigten appellieren an diese Ihre Worte und fragen Sie, ob Sie bereit sind, auf das Schulministerium entsprechend einzuwirken,
1. daß der Čechisierungstätigkeit der Národní Jednota Pošumavská im Schulwesen ein Ende gesetzt wird?,
2. daß jene staatlichen čechischen Minderheitsschulen im sudetendeutschen Gebiet, die ausschließlich oder zum Teil von deutschen Kindern besucht werden und daher der Čechisierung deutScher Kinder dienen, gewissenhaft nach der Volkszugehörigkeit ihrer Schüler überprüft werden und dieses Ergebnis den Interpellanten zu Kontrollzwecken bekanntgegeben wird?,
3. daß alle deutschen Kinder aus tschechischen Minderheitsschulen ohne Zeitverlust in ihre ortszuständigen deutschen Schulen eingeschult werden und auf diese Weise endlich den Entnationalisierungsbestrebungen auf dem Gebiete des Schulwesens ein Ende bereitet wird?,
4. daß alle čechischen Minderheitsschulen, welche nur durch Einschulung deutscher Kinder auf den zur Errichtung und Weiterführung erforderlichen Schülerstand gebracht wurden, aufgehoben werden, weil sie unberechtigt sind, weil die Entnationalisierung der deutschen Kinder mit der Moral, den internationalen Verträgen und dem Gesetze im Widerspruch steht, weil ferner die Finanzläge des Staates ein angemessenes Haushalten mit allen staatlichen Mitteln erfordert und weil das demokratische Prinzip eine einseitige Bevorzugung in der Verwendung der staatlichen Mittel für čechische Minderheitsschulen nicht gestattet?,
5. daß die strenge Bestrafung aller staatlichen Organe erwirkt werde, welche das Sehulwesen zu Entnationalisierungsbestrebungen mißbrauchen oder dies unterstützen?,
6. daß die Schulinspektoren jener Nationalität sein müssen, deren Unterrichtssprache die ihm unterstehenden Schulen angehören und daß einleitende Vorbereitungen getroffen werden, die Schulbehörden nach der Grundlage der nationalen Sektionierung auszubauen?
Die Dringlichkeit der Interpellation ist dadurch gegeben, daß jeder weitere Tag einer im Schulwesen vorhandenen Čechisierungspolitik den andersnationalen Völkern des Staates schwersten Schaden zufügt.
Prag, am 2. Feber 1938.
Frank,
Bock, Enhuber, Krommer, Krczal, Maixner, W. Müller, Pfrogner, Stellwag, Dr. Tischer, Tschakert, Dr. Brass, Fritsch, Garlik, Liehm, Patzak, Sehmidt, Hokky, Ing. Weller, Dr. Turchányi, Schösser, Bartl, Keil,, Dr. Szilassy, Dr. Pajor, Füssy, Schrammel, Werner.
648/4.
Interpelace
senátora Nedvěda, Jurana
ministru sociální péče
ohledně porušování sociálně politických zákonů republiky fou Tomáš Baťa v Třebíči.
Firma Baťa má v Třebíči pobočný závod, bývalou továrnu fy "Busi". V této továrně je také kuchyně pro zaměstnance fy. Pracovní doba žen zaměstnaných v kuchyni začíná o 2. hod. ranní a končí o 16. hod. odpoledne, t. j. ženy tam zaměstnané pracují nepřetržitě 14 hodin denně. Jelikož jsou zaměstnány i v neděli, pracují 98 hodin týdně. Za 98 hodinovou dobu pracovní dostávají týdenní plat 90 Kč i se stravou, ale jsou tak zaměstnány, že nemají často ani času pokrm snísti. Vedle toho vedoucí kuchyně se zaměstnanými ženami hrubě jedná, jim spílá a jeho obvyklou nadávkou je: "Vy lenošné krávy".
Československá republika má dobré sociální a politické zákony, se kterými se chlubíme před celým světem a tyto zákony nás zařazují mezi státy v sociální politice nejpokročilejší. Ale jisto jest, že velká část zaměstnavatelů tyto zákony nedodržuje a je hrubě porušuje.
Živnostenské inspektoráty nejsou dostatečně vybaveny, aby mohly konati svoji povinnost a také trestní sankce na porušování sociálně-politických zákonů jsou naprosto nedostatečné.
Tento případ právě ukazuje, jak je nutno starati se o nápravu a znemožniti hrubé porušování sociálně-politických zákonů.
U firmy Baťa je zvláště těžko domoci se nápravy, jelikož je všeobecně známo, že tato firma má obrovský vliv a úřady jsou často bezmocné a nemohou proti ní vystoupiti ani kdyby měly tu nejlepší vůli.
Podepsaní táží se pana ministra sociální péče:
1. je pan ministr ochoten naříditi příslušnému živnostenskému inspektorátu, aby věc přísně vyšetřil, nejen šetřením u fy Baťa v Třebíči, ale také výslechem žen zaměstnaných v tovární kuchyni?
2. Jest pan ministr ochoten učinit opatření v tom smyslu, aby fa Baťa v Třebíči byla povinna na pravidelnou 98hodinovou práci zaměstnávati dvě směny žen v kuchyni?
3. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby takovéto hrubé porušování sociálně-politických zákonů fou Baťa bylo přísně trestáno?
4. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby takovéto porušování sociálně-politických zákonů bylo znemožněno?
V Praze dne 7. března 1938.
Nedvěd, Juran,
Popovič, Svoboda, Steiner, Pfeiferová, Kreibich, Wenderlich, Malík, Fidlík, Králka.