Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 648.

Interpelace

1. sen. Füssyho celej vláde o prevádzaní novely k zákonu o všeobecnej dani nápojovej

2. sen. Kříže na p. ministra obchodu v záležitosti urychleného předložení osnovy zákona o cestovním a cizineckém ruchu

3. sen. Franka na p. ministerského předsedu dr Milana Hodžu stran zneužívání českých menšinových škol v sudetskoněmeckém území pro účely počešťování německých školních dítek

4. sen. Nedvěda, Jurana ministru sociální péče ohledně porušování sociálně politických zákonů republiky fou. Tomáš Baťa v Třebíči

 

Překlad ad 648/1.

Interpelácia

senátora Füssyho

celej vláde

o prevádzaní novely k zákonu o všeobecnej dani nápojovej.

Zákon zo dňa 21. decembra 1937, č. 249 Sb. z. a n., ktorým sa mení zákon o všeobecnej dani nápojovej, jednak značne zvýšil dane z róznych nápojov, a jednak vo svojom III. diele vyslovil, že výroba vína do ročných 200 litrov je dane prostá, ak víno pochádza z vlastnej vinice výrobcu. Prevádzajúce nariadenie dodnes ešte k tomuto zákonu vydané nebolo. Naproti tomu vo veľa obciach boly už uverejnené vyhlášky, podľa ktorých výrobca vína musí platiť daň z vína na r. 1938 už podľa vyššej sadzby, avšak finančné úrady nechcú ani počut' o tom, aby si výrobca mohol pre spotrebu vo svojej domácnosti ponechať 200 litrov daneprostého vína. To znamená, že finančné úrady už vzaly na vedomie I. diel novely k zákonu o všeobecnej dani nápojovej, kde sa daňová sadzba zvyšuje, avšak ich bdelosť už nesiaha tak ďaleko, aby si povšimly i III. dielu novely a prevádzaly ho, t. j. aby výrobcovi ponechaly 200 litrov daneprostého vína.

Už pred novelou z decembra 1937 mal nárok na daňové sprostenie výrobca, ktorý mal vinicu tak nepatrnej výmery, že vyrábal najvyššie 200 litrov vína. Je známe, že z 200 litrov moštu zbýva po vykvasení 180 litrov vína a tedy že k výrobe 200 litrov vína je treba asi 220 litrov moštu. Horliví orgánovia dóchodkovej kontroly nepriznali však tohoto roku daňové sprostenie ani výrobcom, ktorí vyrobili 210-220 litrov moštu, a celé toto množstvo moštu brali za podklad dane z vína.

Nezákonnosť tohoto postupu je zrejmá. Novela zo dňa 21. decembra 1937 totiž nado všetku pochybnosť ustanovuje, že výrobca má nárok na 200 litrov daneprostého vína. Je ešte otázkou, od ktorej doby. Novela nastúpila platnosť dňa 1. januára 1938, je tedy jasné, že toho času nastúpil platnosť tiež III. diel, ktorým sa ustanovuje daňové sprostenie. Finančná správa podľa našich súkromných informácií je toho názoru, že daňové sprostenie nevzťahuje sa na víno vyrobené v jeseni r. 1937, lež iba na víno, ktoré bude vyrobené v jeseni 1938. Chýri sa, že i prevádzajúce nariadenie bude zákon v tomto smysle vykladať.

Pri výklade zákona treba hľadať vždy vôľu zákonodarca. Jestliže ministerstvo financií alebo jemu podliehajúce úrady prevádzajú novelu k zákonu o všeobecnej dani nápojovej tak, že uplatňujú vyššie berné sadzby od 1. januára 1938, avšak úľavu, obsaženú v tej istej novele, chcú priznávať až od 1. januára roku budúceho, tu móžem smele tvrdiť, že sa to protiví vóli zákonodarcovej. Zákonodarca totiž, ako sa to javí z prejavov odznelých v debate poslaneckej snemovne i senátu a zo zpráv zpravodajcov, chcel výrobcu vína, keď už uvalil vyššiu daň na jeho výrobu beztak veľmi pochybnej výnosnosti, - odškodnit' tým, že mu zabezpečil plné daňové sprostenie 200 litrov vína. Jestliže tedy finančné úrady a či ministerstvo financií samo vykladajú zákon ináč, tu zrejme jednajú proti intenciám zákonodarcovým.

Na základe uvedeného tážeme sa celej vlády:

1. Či vie vláda o tom, že úrady, podrobené ministerstvu financií, prevádzajú novelu, vydanú dňa 21. decembra 1937 k zákonu o všeobecnej dani nápojovej, tak, že daň síce vybierajú poďla a sadzieb vyššich, avšak nechcú brať na vedomie úľavu, zabezpečenú v III. diele novely?

2. Či ste ochotní vydať bez meškania prevádzajúce nariadenie k zmienenému zákonu?

3. Či ste ochotní v tomto prevádzajúcom nariadení vysloviť spósobom, vylučujúcim akékoľvek pochybnosti, že na úľavy, zabezpečené v III. diele novely, má výrobca právny nárok už v r. 1938?

4. Či hodlá vláda uložiť úradom, podrobeným ministerstvu financií, aby už raz prestaly so zbytočným šikanovaním výrobcov vína?

V Prahe dňa 15. februára 1938.

Füssy,

dr Szilassy, dr Fajor, Hokky, dr Turchányi, Enhuber, Liehm, Pfrogner, Schrammel, Schmidt,

Bartl.

 

648/1 (původní znění).

Interpetláció

az összkormány hoz

az általános italadóról szóló törvény novellájának végrehajtása tárgyában

beadja Füssy Kálmán szenátor.

Az 1937, december 21.-én kelt, az általános italadóról szólö törvényt módositó, a törvények és rendeletek gyüjteményében 249. szám alatt kihirdétett törvény egyrészt jelentösen emelte a különféle italok adóját, másrészt a novella III. szakaszában kimondotta azt, hogy a bortermelés évenkint 200 literig adómentes, ha a bor a termeló saját szölöjébííl származik. E törvény végrehajtási rendelete a mai napig nem jelent meg. En nek ellenére számos községben már hirdetményeket adtak ki, amelyek szerint a bortermelö az - 1938. évre már a magasabb tételü boradót köteles fizetni, de a pénzügyi hatóságok hallani sem akarnak arról, hogy a termelö a saját háztartása szükségletére 200 liter adómentes bort tarthasson meg. Vagyis a pénzügyi hivatalok már tudomásulvett ék az általános italadóról szóló törvény novellájánäk I szakaszát, mely az adólábat emeli, de éberségük már nem terjed odáig, hogy a novella III. szakaszát is figyelembevegyék s azt is végrehajtsák, illetve hogy a termelö számára a 200 liter adómentes bort meghagyják.

A.z 1937 decemberi novella elött is akómentességre volt igénye annak a termelönek, akinek oly csekély kiterjedesü szölöültetvénye vo1t, hogy legfeljebb 200 litert állított elö. Ismeretes, hogy 200 liter mustból kiforrás után mintegy 180 liter bor marad, vagyis 200 liter bor elöállításához mintegy 220 liter must szükséges. Az ügybuzgó pénzügyi jövedéki ellenórök ezidén az adómentességet ama termelók javára sem ismerték el, akiknek 210-220 liter mustjuk volt s ezt az egész mustmennyiséget veszik a boradó alapjául.

Nyilvánvaló -az ilyen eljárás törvénytelensége. Az i937 évi december 21.- én kelt novella ugyanis minden kétséget kizáróan megállapítja, hogy a termelönek igénye van 200 liter adómentes borra. Kérdés még, hogy mely idötöl kezdve. - A novella 1938. január 1.-én lépett hatályba, tehát nyilvánva1ó, hogy az adómentességet kimondó III, szakasz is akkor lépett hatályba. A pénzügyi kormányzat - magánértesülések szerint - azon az állásponton van, hogy az adómentesség az 1937. öszén elöállitandó borra nem vonatkozik, csak az 1938 ökzén elöállítandó borra. Ugy hallani, hogy a kiadaudó végrehajtási rendelet is ilyen értelembeň fogja a törvényt magyarázni.

A törvény értelmezésénél mindig a törvényhozó akaratát kell keresni. Amikor a pénzügyminisztérium, vagy alárendelt hivatalai az általános italadóról szóló törvény novelláját úgy hajtják végre, hogy a magasabb adótételeket 1938. január 1: töl kezdve érvényesitik, ellenben az ugyanazon novellában foglalt kedvezményt csak a jövö év január 1: töl akarják elismerni, ugy bátran állítom, hogy ez a törvényhozó akaratával ellenkezik. Mert a törvényhozó - mint az a parlamenti és szenátusi vitában elhangzottakból, az elöadói jelentésekböl kitünik, éppen azzal akarta kárpótolni a borterme lót, hogy amikor az amugy is nagyon kétes jöve delmezöségü termélést magaabb adóval terhelte meg, ugyanakkor a 200 liternyi bormennyiség teljes adómentességét biztositotta. Ha tehát a pénziügyi hivatalok, vagy akár a pénziügyminisz térium másként értelmezi a törvényt, ugy nyilván a törvényhozó akarata ellen jár el.

Az elöadottak alapján kérdezzük az összkormányt:

1. Van-e tudomása arról, hogy a pénzügy0inisztériuxn alá rendelt hivatalok az 1937. december 21.-én kelt, az általános italadóról szóló törvény novelláját ugy hajtják végre, hogy a magasabb adótételeket ugyan behajtják, de a III. szakaszban biztositott kedvezményröl nem akarnak tudomást venni?

2. Hajlandó-e a haladéktalanul kiadni az idézett törvény végrehajtási rendeletét?

3. Hajlandó-e a kiadandó végrehajtási rendeletben minden kétséget kizáró módon kifejezésre juttatni; hogy a termelönek a törvénynovella III. szakaszában biztositott kedvezményekre már az 1938. évben is jogigény2 van?

4. Hajlandó-e a kormány utasitást adni ä pénzügyminisztériumnak. alárendelt hivataloknak, hogy a bortermelők fölösleges zaklatását egyszer már hagyják abba?

Prága, 1938. február 15.

Füssy,

Dr. Szilassy, Dr. Pajor, Hokky, Dr. Tnrchányi, Enhuber, Liehm, Ffrogner, Schrammel, Schmidt, Bartl.

 

648/2.

Interpelace

senátora Al. Kříže

na pana ministra obchodu

v záležitosti urychleného předložení osnovy zákona o cestovním a cizineckém ruchu.

Veřejnosti je známo, že o osnově zákona o cestovním ruchu jedná se již tři leta, při tom však na počátku roku 1938 jsme ve stálé nejistotě, zdaž vládní předloha dostane se letos vůbec na stůl Národního shromáždění. Uvědomíme-li si, že přípravy souvisí s prováděcími nařízeními a ustanovením orgánů cestovního ruchu vyžádají si příprav několika měsíců, nejen že se zdá ztracen rok 1938, ale je také oprávněná obava, že ani v roce 1939 nedočkáme se toho, aby potřebná organisace cestovního ruchu u nás byla provedena.

V osnově běží o to, aby dnešní desorganisace v péči o cestovní ruch nás přestala. Dosud o cestovní ruch dbají u nás cizinecké a lázeňské svazy, každý na svůj vrub, bez náležité spolupráce, bez programu. Tyto svazy namnoze nemají dostatečných prostředků finančních a pokud se jim dostává podpory z prostředků veřejných, není jistoty, že těchto prostředků užívá se opravdu účelně. Zájmové organisace hostinských projevují svůj interes jen stavovsky, obchodní komory, které svůj interes organisaci cestovního ruchu projevily iniciativním návrhem zákona již v roce 1934, nemají přímé ingerence na organisační stránku věci. Je dnes tedy vlastně jen ministerstvo obchodu, dík prostředkům, které má a nehledě k podnikové politice státních železnic a lázní, činitelem, který pro posílení cestovního ruchu může, zejména v propagaci, pracovat.

Ale neběží jen o propagaci. Z četných kritik, doma i v cizině pronášených víme, že trvalého úspěchu v cestovním ruchu v republice nedocílíme jen účelnou propagandou, nýbrž teprve tehdy, když zabezpečíme jistou úroveň v péči o cestující obecenstvo, zejména o cizince. Bez organisované spolupráce zájemců není tu naděje na trvalý úspěch. Jedno oddělení ministerstva na tento úkol nestačí. Jestliže na př. ve Francii nebo v Italii položili řízení zájmů cestovního ruchu do rukou zvláštního orgánu, dalo se to provést jen proto, že tu již existovala dobrá, celostátní organisace interesentů a utvoření zvláštního vládního orgánu jen prokázalo, že státní správa byla si tu vědoma potřeby zvláštní organisační formy vedoucího ústředí cestovního ruchu.

Našemu demokratickému založení a vývojovému stupni v oboru péče o cestovní ruch nejlépe vyhovuje organisace, budující na dobrovolné součinnosti zájemců, organisace, která by měla své odborné ústředí a decentralisačně, regionálně, by zpracovávala všechny oblasti našeho státu pro cestovní ruch způsobilé a hospodářského oživení potřebující.

Myšlenka samosprávné a regionální organisace Cestovního ruchu patří proto k zásadním principům zamýšlené a připravované organisace cestovního ruchu. - Právem klademe tu otázku, jak se s těmito ze života prakse vycházejícími myšlenkami vyrovnala osnova, kterou připravuje ministerstvo obchodu?

V osnově, jak vyšla z porad s odborníky pracovního sboru pro otázky hospodářské, je řada změn, které znamenají viditelný odklon od původních návrhů ministerstva obchodu. Jsou tu ustanovení o samosprávném ústředí cestovního ruchu, ve kterém mají míti zastoupení nejvyšší úřady státní, ale také činitelé regionální a odborní. Organisace složek krajových není tu sice tak důsledná jako v návrhu obchodních,komor nebo v iniciativním návrhu poslanecké sněmovny, ale i přes to ji lze označiti za podklad, který slibuje možnost dělnosti v případě uzákonění. Pokud se týče místních jednot cestovního ruchu, trvalo ministerstvo obchodu na zřízení povinných místních jednot.

Tyto povinné svazky jsou nyní kamenem úrazu a nejvlastnější příčinou, proč projednávání osnovy vázne. Byly to hlavně cizinecké a lázeňské svazky, které se rozhodně postavily proti navrhované povinnosti, poukazujíce na to, že organisace těchto povinných svazků míří vlastně proti dobrovolným svazkům, které by takto zřejmě přišly o všechnu veřejnou podporu, že by dále došlo k organisačnímu tříštění spíše než k pracovnímu soustředění a obávaly se neurčitého výměru příslušnosti místních jednot jakožto jakýchsi nových společenstev, nemluvě o příspěvkové povinnosti do jednot a vyšších svazků.

V připomínkovém řízení bohužel tento organisační faux pas odstraněn nebyl a naopak objevilo se zhoršení další.

Ze samosprávného ústředí cestovního ruchu stala se najednou ústřední rada s pouhým hlasem poradním vůči ministerstvu obchodu. To je po názorů odborníků plán, který by znamenal smrtelnou ránu všem snahám po reformě, protože kdyby soustava krajových a místních složek v organisaci cestovního ruchu neměla míti společného samosprávného orgánu s vlastní mocí výkonnou s vlastními financemi a odborným vedením a s právem rozhodujícím, objevilo by se tu něco, co není schopno života a cestovní a cizinecký ruch by nepozvedlo.

Jsou tu ještě další nebezpečí, která by z provádění osnovy, kdyby se měla státi zákonem, vznikla.

Tyto všeobecně neuspokojivé vyhlídky na připravovanou reformu organisace cestovního ruchu a ohled na národohospodářské škody, které vznikají z toho, že projednávání osnovy uvázlo vůbec, vedou podepsané k těmto dotazům na pana ministra obchodu:

1. Je ochoten pan ministr působiti k tomu, aby osnova, pokud se týče zřízení ústřední rady vrátila se k formě, jakou mělo po návrzích zástupců poradního sboru pro otázky hospodářské?

2. Hodlá se přičiniti o to, aby se osnova zřekla myšlenky povinných místních jednot cestovního ruchu a aby se přidržela principu dobrovolné účasti zájemců v té formě jak byla navržena ústřednou obchodních komor a jak je odůvodněna iniciativním návrhem v poslanecké sněmovně?

3. Hodlá za tím účelem dáti podnět, aby se k redakci osnovy na této zásadě budované, sešel znovu komitét odborníků, nejspíše těch, kteří pracovali na osnově vyšlé z ministerstva obchodu, čímž by byla dána jistota, že osnova bude připravena co nejúčinněji?

4. Hodlá pan ministr obchodu působiti k tomu, aby definitivní redakce osnovy byla v připomínkovém řízení projednána se vším možným urychlením, a to tak, aby nejpozději koncem měsíce března byla předložena zákonodárným sborům?

V Praze dne 22. února 1938.

Kříž,

Nentvich, Chalupník, Zimák, Koutková, Pocisk, Brodecký, Němeček, Havlík, Ing. Winter, Časný,

Korvas, Balla.

Jméno dítěte	adresa otce
Lisl Lehnhartová	Fr. Lehnhart, Drmoul
Frant. Lehnhartová	Fr. Lehnhart, Drmoul
Jos. Hochmuth	Louisa Hochmuthová,
	Drmoul
Helga Dallendörferová	Jan Dallendörfer,
	Drmoul
Herbert Dallendörfer	Jan Dallendörfer,
	Drmoul
Růžena Stichová	Jan Stich, Drmoul
Anna Lorenzová	Frt. Lorenz, Drmoul
Lenka Konhäuserová	Lrz. Konhäuser, Drmoul
Frant: Konhäuser	Lrz. Konhäuser, Drmoul
Nickel Sammet	Ant. Sammet, Drmoul
Frant. Berk	Fr. Berk, Drmoul
Olga Hirsehová	Max Hirsch
Karel Richter	Richter, Drmoul
Gg. Lorernz	Jan Lorenz, Drmoul

Němečtí rodičové těchto dětí byli jednak zjevným anebo skrytým vyhrožováním jinakými škodlivými následky (ztráta zaměstnání atd.), jednak slibováním hmotných výhod získání pro tento prodej duší svých dětí za účelem zřízení této české menšinové školy.

Zřízení této školy nutno pro naprostý nedostatek českých a výhradné přiškolení německých dětí vytýkati úmysl odnárodňovací. Proto byla již pod tiskem senátu č. 483/3 ze dne 18. května 1937 podána interpelace na pana ministra školství.

Zodpovědění této interpelace panem ministrem školství pod tiskem senátu 549/10 ze dne 16. září 1937 pomíjí úplně meritorní projednání vytýkaného případu zjevného počešťování německých školních dítek a odbývá interpelanty pokusem podceňovati a zastříti vytýkanou skutečnost, jež budí úžas.

Interpelanti musí z tohoto způsobu odpovědi nabýti dojmu, že pan ministr školství nemá v úmyslu vytýkané počešťování německých dětí v české menšinové škole v Drmouli odstraniti a vinníky vzíti k odpovědnosti, nýbrž že naopak další trvání této školy úplně schvaluje. Methoda zastírání počešťovací činnosti vyznačena je tvrzením, že se prý zápis německých dětí do české menšinové školy stal dobrovolně.

 

Překlad ad 648/3.

Interpelace

senátora L. Franka

na pana ministerského předsedu dr. Milana Hodžu

stran zneužívání českých menšinových škol v sudetskonémeckém území pro účely počešťování německých školních dítek.

V ryze německé obci Drmouli, okres Planá u Mariánských Lázní, zřízena byla česká menšinová škola, ačkoli pro tuto školu zde nebylo ani jediného českého dítěte. Těch 14 školních dítek bylo výhradně německé národnosti.

Českou školu v Drmouli, r. 1924 "Národní jednotou pošumavskou" založenou, státem udržovanou, navštěvuje úhrnem 14 dítek, které jsou výhradně německé národnosti, a to:

povolání	Majetek rodičů:	Národnost
		rodičů:
pensista	1 malý dům	německá
pensista	1 malý dům	německá
služebná,	-	německá
horník v. v.	-	německá
horník v, v.	-	německá
nádeník	malý domek	německá
nádeník	malý domek -	německá
nádeník	-	německá
nádeník	-	německá
nádeník	-	německá
nádeník	- -	německá
nádeník	- -	německá
nádeník	-	německá
listonoš	dům	německá

Přezkoumávati tuto okolnost úředními výslechy je potud bezúčelné, že němečtí rodičové jsou při tom pod tlakem téže situace, který je pohnul k tomu, aby své dítky dali zapsati do české školy.

Avšak již morálka a ústava vyžadují naopak jako nezvratnou povinnost od školních úřadů, aby samý o sobě čelily více nebo méně násilné odnárodňovací činnosti určitých počešťovacích organisací, které se těší také podpoře vysokých státních funkcionářů a jistého šovinistického úřednictva, a aby přísně bděly nad tím, aby každé dítě navštěvovalo školu své národnosti. To tím více, ježto ve státě mnohých národů, jakým je Československá republika, neustále je dáno nebezpečí odnárodnění.

Jedině počet českých dětí v místě musí býti rozhodným pro zřízení a udržování české školy, a nikoli úvaha o tom, mnoho-li německých děti může býti jednak hrozbami, jednak sliby jejich rodičům pohnuto k návštěvě české školy.

Jasným důkazem tendence odnárodňovací je také, když se jen za účelem předstírání nutnosti zříditi českou menšinovou školu v německé obci dirigují české děti z jiných krajin, kde již české školy jsou, do těchto německých obcí do školy, anebo když se plánovitě české rodiny (učitelé, školníci, státní zaměstnanci anebo lidé jinak odvislí anebo placení) dosazují do takových německých obcí jako tzv. "hraničáři", kde jest jejich dětí zapotřebí jako záminky pro zřízení české menšinové školy.