1. Ist der Herr Minister bereit, den oben gerügten Tatbestand untersuchen zu lassen?

2. Ist der Herr Minister auch der Ansicht, da daß oben angeführten Beschuldigungen (Teilnahme an der Fackelübergabe an der Staatsgrenze, Beflaggung bei Erntedankfest der SdP., Mitgliedschaft bei der SdP.) einen hinreichenden Grund für die Entlassung eines Postboten darstellen?

3.Was gedenkt der Herr Minister zu tun, um derart ungerechtfertigte Entlassungen in Hinkunft hintanzuhalten?

Prag am 15. Jänner 1938.

o surovém a protizákonném nákládání s vyšetřovanými občany velitelem četnické stanice v Radimi, strážmistrem Čihákem.

V pátek dne 14. ledna 1938 byl v obci Dobřichově o 10. hod. dopoledne zadržen dělník Josef Havelka z Velkých Chvalovic strážmistrem Čihákem spolu s mužstvem pátrací stanice, se kterým tou dobou projížděl uvedenou obci.

Josefa Havelku zadrželi a odvedli k výslechu na místní obecní úřad v Dobřichově o jím konaných přednáškách se světelnými obrazy o Španělsku v obcích na Pečecku. Schůze byly konány důvěrné, na základě § 2 shromažďovacího zákona a všechny zákonné formality byly svolavateli dodrženy.

Na obecním úřadě, kam byl dělník Havelka přiveden, byli právě přítomni 2 místní občané, p. Beran a p. Alois Bureš.

Dělník Josef Havelka dále vypovídá.:

Byl jsem četnickým strážmistrem Čihákem vyzván k rozmluvě do vedlejší liduprázdné světnice. Jakmile jsem tam vkročil, rozkřikl se strážmistr Čihák na mě slovy: "Já ti osladím dělat komunistickou propagandu v mém rajoně, ty pacholku, všivácká, pitomá. Já tě z našeho okresu vystrnadím jednou pro vždy. Já ti dám přednášky o Madridu, já ti dám Madrid. Nemysli si, že jsi na Poděbradsku, ty pitomče. Já ti rozbiju držku a jestli tě ještě jednou spatřím v rajoně mezi čtyřma očima, tak tě oddělám jako psa."

Proti takovému jednání a vyhrožování jsem se ohradil slovy, aby se mnou jednal podle služebních předpisů.

V odpověď na to, se slovy: "Já ti dám předpisy?" udeřil mě strážmistr Čihák třikrát rukou do obličeje a teprve čtvrtou ránu jsem zadržel tím, že jsem si zakryl obličej rukama.

V tom se však vřítili do místnosti ostatní četníci, z nichž jeden měl v ruce připravena želízka (řetízek), kterými jsem byl spoután a pak všemi četníky tlučen.

Volal jsem o pomoc, snaže se upozornit pana starostu obce, který dlel ve vedlejší místnosti a upozorniti kolemjdoucí obyvatele na surové počínání četnictva.

Jeden z četníků však skočil k oknu a zastrčil jej roletou, načež v přítmí světnice mě na rukou spoutaného znovu surově tlouklo 6 četníků, při čemž strážmistr křičel na mne, že komunisty na kolínském okrese vyhubí jak potkany. Na mé upozornění, že podám žalobu na všechny četníky, kteří mě tloukli, prohlásil četnický strážmistr Čihák, že ať si dělám co chci, právo a pravda bude vždycky na straně četníků. Těm se prý víc věří, než nějakému bolševickému syčáku, který není vázán služební přísahou.

Připomněl, že se dosud nestalo, aby civilista, žalující četníky pro surové nakládání s ním, před soudem vyhrál, ale naopak byl sám odsouzen, i když měl třeba kostru pohmožděnu, a to proto, že četník má víru před soudy.

Pak mě počali mlátit znovu a křičeli:

"S tebou to dopadne u soudu zrovna tak, ty všiváku bolševická. Abys věděl, že podáme sami na tebe trestní oznámení pro násilí."

Hned na to se dívali do zrcadla, zda nemají na obličeji nějakou šrámu, nebo na rukách, a když nic nenašli, najednou jeden z četníků vytáhl z kapsy kabátu knoflík, který měl již kdo ví jak dlouho utržený, a četnický strážmistr hned na to řekl:

"To se hodí!" a hned psal trestní oznámení, ve kterém oznamují, že jsem napadl četnického strážmistra a četníka, který přispěchal jemu na pomoc jsem chytil za mantl, cloumal jim po úřadovně, při čemž jsem mu knoflík utrhl.

Utrpěnými ranami byla mi způsobena krevní podlitina na temeni hlavy, rozbit nos a natrženo ucho.

Četníci nařídili obecnímu strážníkovi, aby mi zkrvavený obličej omyl mokrým hadrem.

Když jsem pak byl dopraven k soudu do Kouřimi, nechal jsem se prohlédnout soudním lékařem, který uvedená zranění na mně skutečně našel. Po výslechu vyšetřujícím soudcem byl jsem pak propuštěn 15. ledna z vazby a trestní řízení je proti mně zavedeno.

Je proto strašlivé a téměř nepochopitelné, že v Československé republice jsou četnictvem používané tak násilné a přímo drastické vyšetřovací methody vůči řádným občanům republiky jen proto, že jsou příslušníky komunistické strany a k ní se hlásí. Je přímo neslýchané, že četníci mohou takto organisovat doslova tažení proti komunistickým funkcionářům jen proto, že jako antifašisté a obránci demokracie pořádali ve svém okolí přednášky o Španělsku tam, kde byli o to občany požádáni.

Podepsaní se proto táží pana ministra vnitra:

1. Je znám panu ministru takovýto nezákonný postup a surové vyšetřovací methody, kterých používá velitel četnické stanice v Radimi, p. Čihák?

2. Schvaluje takovéto zacházení četnictva s řádnými občany republiky?

3. Je pan ministr ochoten uvedený případ přísně a objektivně vyšetřit?

4. Hodlá pan ministr disciplinárně potrestat uvedeného velitele četnické stanice, a případně ze služeb státních propustit?

V Praze dne 25. ledna 1938.

Dne 4. ledna podal podepsaný senátor Nedvěd již jednu interpelaci, v níž si stěžuje na censurní praksi, a dnes je nucen podati již druhou interpelaci v téže věci.

Časopis "Obrana živnostníků a obchodníků" č. 2 ze dne 20. ledna 1938 je opět na pěti místech úplně protiprávně zabaven.

V úvodním článku pod titulem: "Beranův projev a živnostníci", jsou zabaveny čtvrtý, pátý a šestý odstavec, obsahující toto:

"A v zahraniční politice by byly důsledky katastrofální. Byl by to počátek konce samostatnosti Československa, druhé Lipany nebo Bílá Hora.

Projev Beranův vyvolal v celé republice vlnu pobouření. Ze všech krajů republiky ozývají se protesty a veškerý demokratický tisk staví se rozhodně proti této koncepci. Protestují rolníci, dělníci a všechny třídy obyvatelstva. Všichni chápou, že plán Beranův není nic jiného, než zrada na národě, státu a demokracii. Henlein, zástupce Hitlerův, by diktoval. Celé rozsáhlé území republiky by dostalo henleinovskou "autonomii", čili by bylo ovládáno přímo z Berlína a ostatní části státu stály by v poměru k Berlínu asi tak, jako za doby sv. Václava, který uznával německou svrchovanost a odváděl do Německa poplatek 300 volů a mnoho hřiven stříbra. Ztratili bychom naše dobré, spolehlivé spojence, Francii a Sovětský svaz, a byli bychom odkázáni na milost a nemilost těm, kteří cynicky prohlašují, že smlouvy se dodržují, dokud jsou prospěšné.

Hospodářsky by to znamenalo zničení našeho hospodářského života. Agrárníci by vesele vyváželi do Německa životní potřeby, doma by stoupaly ceny, v širokých vrstvách by byl hlad a bída, Německo by nás zaplavilo svými průmyslovými výrobky za dumpingové ceny a náš průmysl bychom mohli zavřít a rozmnožit armádu nezaměstnaných. Agrární a národně sjednocené banky a průmysl těchto stran by rozšířily kartely o nové spojence a shrabovaly stamilionové zisky a národ by byl ožebračen."

V zabavené části, jak je vidět, se líčí, jaké následky by to mělo, kdy by Henleinova strana, ľudová strana a Nár. sjednocení vstoupily do vládní koalice. Ve všech zabavených odstavcích není ani slova proti platným zákonům, ani proti republikánsko-demokratické formě vlády, ani proti nynějšímu správnímu řádu, ba naopak, článek se staví ve svých vývodech za nynější zahraniční politiku, za zachování nynějších zákonů a právního řádu. Dále se v zabaveném odstavci líčí, jaký odpor projev posl. Berana vyvolal v tisku a veřejnosti, tedy úplně pravdivě události. Jest přece známo, že časopisy Právo lidu, České slovo, Nár. Osvobození, Lidové listy a veškerý krajinský tisk postavily se se vší rozhodností proti novoročnímu článku posl. Berana ve Venkově. Jest známo, že osazenstva dolů a závodů přijímaly protestní resoluce a zasílaly je ministerstvu zahraničních věcí. Nemůže se tedy jednati o rozšiřování nepravdivých zpráv dle § 2 zákona na ochranu republiky. Zabavení je úplně protiprávní a musí v každém nepředpojatém vyvolati přesvědčení, že v Československé republice jsou činy a projevy agrární strany a jejích předáků chráněny republikánskou censurou a tím přestává býti censura nestranným úřadem, chránícím zájmy státu a stává se ochráncem určité politické strany a jejích funkcionářů.

Ve článku,"Ako žijeme na Slovensku" bylo uvedeno, že malý živnostník na Slovensku ze Žiliny, který dobrovolně bojoval v 19. roce v československé armádě, otec pěti dětí, je existenčně zničen. Měl svou živnost a poctivě se živil. Přišla krise, ta ho těžce poškodila a také velkotovárenská konkurence. V článku se praví doslova toto: "A čo by si bol mohol zachránit zpod driapov krizi, niačiacej malých ľudí, to zničila mu neúprosná veľkotovárenská konkurencia a napokon aj berný úrad.

Keď pracoval a zarábal, platil riadne svoje dane. Bernú knižku mal v poriadku, predsa mu berný úrad zrazu vykázal dlžobu na daniach až 40.000 Kč. A od tých čias mal denne na krku exekutora z berného úradu.

Článek neobsahuje nic jiného, než stížnost na berní úřad a exekuce, které dotyčného malého živnostníka stíhají. Takových stížnosti a konkretních případů je uveřejněn každoročně v tisku velký počet a je to určitý způsob obrany proti úředním přehmatům. Jak je vidět, jedná se opět o bezdůvodnou konfiskaci. Nemůže být přece zabráněno, aby si občané nestěžovali do nesprávného úředního postupu.

V témže článku jsou zabaveny následující dvě věty: "Ministerstvá však berú ohľad len na fabrikantov, vraj na najväčších poplatníkov. Ti v skutočnosti platia na daniach len tringelty."

Také zde je konfiskace bezdůvodná. Je přece známo, že velkým poplatníkům jsou daně slevovány nebo odpisovány. Je znám konkretní případ z Hradce Králové, že před několika lety berní úředníci odepsali velkému továrníkovi asi 5,000.000 Kč na daních, je známo, že kníže Fürstenberg zůstal dlužen republice několik desítek milionů na daních, je známo, že daňové nedoplatky velkých kapitalistů obnášejí asi 4 miliardy a že se o těchto věcech dost často jednalo v Nár. shromáždění. Je známo, že podle zákonů o stabilisačních bilancích klesl výnos zvláštní daně výdělkové, která ještě v roce 1927 vynesla 500 milionů Kč, v roce 1928 na 100 milionů Kč, což je důkazem, že velcí poplatníci skutečně málo platí, kdežto u malých živnostníků se vymáhají bez ohledu.

V dalším článku pod titulem "A je to agrární strana s hlediska drobného podnikání" jsou zabaveny následující dvě věty: "Představitelé agrární strany ve vládě zařídili, že agrární straně patří dnes 40% průmyslu, který dodává a dalších 40% je pod jejím vlivem. Státní zbrojovky jsou dnes ve skutečnosti agrární."

Také zde je konfiskace naprosto neodůvodněná. Zabavené věty jsou převzaty z Večerníku Českého slova, kde byl podrobný článek o hospodářské moci agrární strany doložený přesnými ciframi. Ve Večerníku Českého slova zabaven nebyl, ale v Obraně živnostníků a obchodníků ano.

A konečně byla zabavena velká část besídky líčící satiricky, jak by to vypadalo, kdyby došlo k utvoření vládní koalice výhradně z pravicových stran. Zabavená část zní takto: "Přítomni: Říšský kancléř Skopec, ministr propagandy a zástupce říšského kancléře Männlein, ministr zemědělství, výživy Spodina, národní obrany Machr, vnitra dr. Bílý, spravedlnosti dr. Tuk, vyučování a osvěty Sidol, obchodu Bodač, veřejných prací inž. Havlínek, železnic Poledník, financí Franc, sociální péče Stoupák, zahraničí dr. Neuwirthschaffler, pošt a telegrafů Ježatý, sjednocení dr. Roschmann, zdravotnictví inž. Žíla.

Říšský kancléř Skopec: Pánové, zahajuji schůzi. Mé novoroční přání se splnilo. Vidím vás všechny kolem sebe. Prvním našim úkolem je zakroutit krkem všem komunistům, socialistům, pokrokářům, demokratům, pacifistům a humanistům. Prosím o vaše návrhy.

Ministr propagandy Männlein: Nejdříve musíme něco zapálit a hodit to komunistům na hlavu.

Ministr Havlínek: Myslíte sněmovnu? To by bylo opakování.

Ministr Männlein: Lepší by byly Hradčany. Dal jsem již natisknout půl milionu letáků, v nichž komunisté vyzývají k atentátům a žhářství. Náš Kameradschaftsbund a vaše šedé košile rozhodí letáky po celé republice. Mám už také 30 vyškolených svědků, kteří dokážou, že čtvrt hodiny před požárem byli na místě viděni komunističtí poslanci Gottvald, Kopecký, Slánský a Šverma. Svědci dokáží, že Gottvald valil okolo hradní stráže sud petroleje, Kopecký nesl hadry a svíčku, Slánský pípu a Šverma kropící konev. Obavy nemějte, hasiči jsou již připraveni, oheň bude v zárodku uhašen, shoří jenom Vladislavský sál, protože už ho nebudeme potřebovat.

Předseda: Není námitek? Přijímá se. Další slovo má pan ministr vnitra dr. Bílý.

Ministr dr. Bílý: Dal jsem zřídit prozatím šest koncentračních táborů. Pojmou 50.000 osob. Bude-li třeba, zařídím další. Dva tisíce členů šedých košil a Kameradschaftsbundu prodělává již vychovatelský kurs v koncentračních táborech německých. Vrátí se za 14 dní a převezmou ihned službu. Do těchto táborů dáme funkcionáře stran socialistických a lidové. Zastavil jsem veškerý tisk a dále budou vycházet jen Venkov, Polední list, Národní noviny, Slovák a Zeit. Vedle toho budeme vydávat oficielní deník pod hlavičkou "Šťastný národ", jehož odběr bude povinný. Národní shromáždění jsem již rozpustil a nové poslance budeme jmenovat.

Předseda: Jistě, pánové, souhlasíte. Další návrh, pan ministr spravedlnosti dr. Tuk.

Ministr Tuk: Moje ministerstvo vypracovalo novelisaci zákona na ochranu státu. Za pronesení nebo napsání slov republika, demokracie, humanismus, socialismus, svoboda a volnost, je trest 5 let těžkého žaláře, dalších 5 let v koncentračním táboře. Okresní soudce dr. Vážený je jmenován generálním prokurátorem. V brzku budeme mít velký proces. Všichni, kdo se postavili proti kandidatuře presidentské prof. Deutsche, budou postaveni před soud pro velezradu.

Předseda: To je velice potěšitelné. Takhle se národ pěkně vychová. Další slovo má pan ministr sociální péče Stoupák.

Ministr Stoupák: Pánové, za předešlé vlády jsme měli půl milionu nezaměstnaných. Zjistil jsem, že to byli samí švindléři, kteří se vyhýbali práci a vyžírali republiku. Tři sta tisíc jsem jich umístil do práce na velkostatcích a zbývajících dvě stě tisíc na stavbách silnic, drah, veřejných budov a vedle toho bouráme všechna opevnění, která předešlá vláda zbytečně postavila. Dělníci jsou hromadně ubytováni v barácích, vaří se jim společně naše výborné brambory a zelí a vedle toho dostává každý 50 haléřů denně, které může posílat své rodině. Tak jsme vyřešili otázku nezaměstnanosti a dnes nemáme ani jediného nezaměstnaného.

Předseda: Děkujeme Vám, pane kolego, další zprávu podá pan kolega dr. Spodina.

Dr. Spodina: Pánové, máme u nás všeho nadbytek. Obilí, mouky, másla, vajec, dobytka i masa. Navrhuji, abychom našemu spojenci, Německu, poslali 30.000 vagonů pšenice za cenu 50 Kč za metr. cent; 10.000 vagonů žita po 40 Kč za metr. cent, 50 vagonů másla po 8 Kč za kg, 150 vagonů vajec po 18 Kč za kopu, 5000 kusů hovězího dobytka po 2 Kč za 1 kg živé váhy, a 10.000 vepřů po 3 Kč za kg. Kromě toho neobmezené množství cukru po 80 hal. za 1 kg a půl milionu hovězích kůží, o jejichž ceně je zbytečno se dohadovat, protože ty pohledávky tam tak jako tak zamrznou. Tímto přátelským činem sblížíme se ještě více se svým spojencem a zbavíme se přebytečných zásob.

Ministr financí Franc: Navrhuji, aby byl Německu povolen bezúročný úvěr na 50 let. Rozdíl mezi cenami na vnitřním trhu uhradíme vývozcům subvencí a úhradu subvence získáme zavedením nové daně ze vzduchu. Každý občan republiky zaplatí z.jednoho kubického metru vzduchu, který dýchá, 10 haléřů. Tato nová daň nám vynese 5 miliard Kč. Těm, kteří mají nějaký majetek nad 1 milion Kč, se odepíše.

Ministr dr. Bodač: Navrhuji, aby ministerstvo obchodu bylo přeměněno jen na ministerstvo průmyslu. Obchod se stal tak, jak jsme tomu dávno chtěli, doménou ministerstva zemědělství. Pokud se živnostníků týká, konstatujeme, že tito jsou dík rozvoji agrárních monopolů a družstev na vymření, čímž odpadnou zbytečné konflikty s mamutími podniky a demagogie některých jednotlivců, kteří z toho těžili pro své osobní zájmy zakládáním zbytečných stran.

Předseda: Pánové, dnes jsme toho hodně vyřídili. Nyní se odebéřeme do Represenťáku. Máme objednanou zvláštní místnost. Budou tam pěkné dívky a páni ze sudetoněmecké strany budou mít společnost krásných jinochů s bílými punčochami. Škoda, že se toho arch. Rutha nedočkal."

Jak je vidět, nejedná se při této satiře o zesměšňování republiky ani demokraticko-republikánské formy vládní, ani platných zákonů a právního řádu. Besídka líčí satiricky, jak by to vypadalo, kdyby došlo k vládě, ve které by nebyly zastoupeny demokratické strany. Forma satiry je velice často volena a nestává se, aby propadla censuře. V roce 1893 byla vydána pokrokovým hnutím brožura pod titulem "Za čínskou zdí", v níž satiricky byly líčeny poměry v Rakousku, ale v brožuře se mluvilo o Číně. V roce 1873 František Palacký, historiograf země České, vydal svůj "Doslov k Radhošti", v němž dokazoval, že rakouská říše se rozpadne, setrvá-li na té politické linii, jakou tehdejší vláda měla. Nebylo to zabaveno. Před válkou vycházel v Praze satirický ilustrovaný časopis "Šípy", který v každém čísle zesměšňoval vůdčí státníky rakouské, ministry a jiné osobnosti a censura to propouštěla.

Podepsaní táží se pánů ministrů vnitra a spravedlnosti:

1. Souhlasí páni ministři s touto censurní praksí?

2. Jsou páni ministři ochotni učinit opatření, aby libovůle censury byla znemožněna?

3. Jsou páni ministři ochotni vydati takové směrnice, které by postavily censuru na určitý právní základ?

V Praze dne 24. ledna 1938.