Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 395.

1. ministra železnic na interpelaci sen. Schössera stran životu nebezpečných poměrů na železničních přejezdech (tisk 284/9).

2. ministra vnitra na interpelaci sen. Krommera stran přehmatů státní policie v Mor. Ostravě (tisk 304/4).

3. ministra zemědělství na interpelaci sen. Jurana a Mikulíčka ve věci nesprávného provádění scelování pozemků v obcí Mastníku, okres Třebíč (tisk 304/5).

4. předsedy vlády na interpelaci sen. Bergmana v záležitosti trestání zemědělců v obci Jablečně, pol. okres Rokycany, pro překročení ustanovení odst. 2 §u 1 vládního nařízení č. 173 ze dne 20. července 1935 o úpravě osevu pšenice, žita, ječmene a ovsa v roce 1935 až 1936 (tisk 305/6).

Vhodný výběr barev pro výstražná znamení, mezi něž náleží i železniční zábrany, jest jako důležitý činitel při ochraně statků osobních i věcných předmětem stálé pozornosti všech železničních správ.

Staly se již také pokusy, aby při zabezpečování železničních přejezdů bylo postupováno, i pokud jde o výběr barev zábran a výstražných křížů, jednotně na železnicích sdružených v Mezinárodní unii železniční. Věc však dosud mezinárodně dořešena nebyla.

Státní správa železniční zůstala zatím při dosavadním označení závor a výstražných křížů barvami černou a bílou zejména z těchto důvodů:

Seskupení barev červené a bílé jest velmi nápadné jen za určitých okolností. Ztrácí však na výraznosti při trvalém umístění v přírodě vlivem střídavých vlivů povětrnostních, neboť oprýskává, časem silně ztemňuje, zachází a při neměnícím se pozadí pozbývá původní zřetelnosti. Nikoli nezávažně padá na váhu, že pro barvoslepé jeví se barva červená jako barva zelená.

Všech těchto nepříznivých vlastností nemá barva černá, zvláště matná barva nelesklá, jaké se používá na československých státních drahách ve spojení s barvou bílou k nátěrům zábran. Tato barva lépe drží na dřevě i na železe a nevyžaduje tak častých oprav a obnov nátěru, jako barva červená.

Ke zvýšení výraznosti má býti dosavadní způsob nátěru změněn tak, že pruhy barvy černé budou se střídati s pruhy barvy bílé po celé délce břevna závory. Stejným způsobem mají býti natřeny i ochranné sítě u závor.

Břevna závor na silnicích s čilou automobilovou dopravou a na přejezdech, ke kterým se silniční komunikace svažuje tak, že břevno ztrácí na zřetelnosti promítnutím do kolejí, jsou pro větší nápadnost opatřena na československých státních drahách červenými odraznými čočkami, upozorňujícími za noci, za tmy a šera vůbec, automobilisty na uzávorovaný přejezd. S touto signalisací jsou u nás dosud dobré zkušenosti, zejména proto, že odrazné čočky je možno seskupiti a umístiti na konsolách na břevno závory a upraviti je pootočením vždy tak, aby byl zaručen dopad a tím i odraz světla, vrženého reflektory aut, na žádoucí vzdálenost. Tento způsob nápadnějšího označení některých zábran lze považovati za výhodnější a účelnější, než použití dlouhých na závoru nastavovaných plechů. Plechové nástavky plní své poslání jen za dne, kdy beztak viditelnost jest postačitelná, a selhávají za noci.

Pro zajímavost možno uvésti, že najetí aut na uzavřené závory činí nejen u nás, nýbrž i ve státech okolních, nevyjímaje ty, kde se používá označení červenobílého, stále většinu nehod na přejezdech vůbec. Dokonce je v cizích státech podle statistiky nehod více než u nás. Dosavadní zkušenosti ukazují, že právě na přejezdech, kde jsou všechny předpoklady dobrého a pečlivého upozornění, dochází k opakování nehod. Příznivé poměry silniční komunikace s rovnou a hladkou vozovkou v blízkostí závor svádějí totiž automobilisty k příliš rychlé jízdě, při níž nepostřehnou včas ani výstražných tabulek, upozorňujících na blízkost přejezdu, ani spuštěných závor, resp. postřehnou je pozdě, kdy již nemohou rozjeté vozidlo zastaviti. Mnoho nehod třeba připsati snaze silničních cestujících podjeti závory v okamžiku, kdy počíná jejich sklápění. Zde může pomoci jen větší smysl pro opatrnost a bezpečnost jízdy u použivatelů silnic.

Státní správa železniční nemíní dosavadní barevné označení závor co do používaných barev měniti, považujíc je co do účinnosti za rovnocenné barvám červené a bílé a co do nákladů pořizovacích za úspornější, než jsou barvy v interpelaci navrhované.

V Praze dne 9. ledna 1937.

Ministr železnic:

Rud. Bechyně v. r.

Die Wahl geeigneter Farben für Warnungszeichen, zu welchen auch die Bahnschranken gehören, bildet als ein wichtiger Faktor beim Schutze persönlicher und sachlicher Güter den Gegenstand beständiger Aufmerksamkeit aller Eisenbahnverwaltungen.

Es wurden bereits auch Versuche unternommen, bei der Sicherung der Bahnübergänge auch bezüglich der Auswahl der Farben der Bahnschranken und Warnungskreuze bei den in derInternationalen Eisenbahnunie vereinigten Eisenbahnen einheitlich vorzugehen. Die Angelegenheit wurde jedoch bisher international nicht gelöst.

Die staatliche Eisenbahnverwaltung verblieb vorläufig bei der bisherigen Bezeichnung der Schranken und Warnungskreuze mit der schwarzen und weißen Farbe namentlich aus nachsterienden Gründen:

Die Gruppierung der roten und weißen Farbe ist nur unter gewissen Umständen sehr auffällig. Sie wird jedoch weniger ausdrucksvoll bei dauernder Unterbringung in der Natur infolge abwechselnder Einflüsse der Witterung, denn sie bröckelt ab, wird mit der Zeit stark dunkel, geht ein und verliert bei gleich bleibendem Hintergrund die ursprüngliche Deutlichkeit. Nicht unerheblich fällt auf die Wagschale, daß für Parbenblinde die rote Farbe als grüne Farbe erscheint.

Alle diese ungünstigen Eigenschaften entbehrt die schwarze Farbe, besonders die matte, nicht glänzende Farbe, welche bei den cechoslovakischen Staatsbahnen in Verbindung mit der weissen li arbe zum Anstreichen der Schranken verwendetwird. Diese Farbehält am Holz sowie am Eisen besser und erfordert nicht so häufige Reparaturen und Erneuerungen des Anstriches wie die rote Farbe.

Zur Erhöhung der Deutlichkeit soll die bisherige Art des Anstriches derart geändert werden, daß schwarze Streifen mit weißen Streifen auf der ganzen Länge des Schrankeribalkens abwechseln werden. Auf gleiche Weise sollen auch die Schutznetze an den Schranken angestrichen werden.

Die Balken der Schranken auf Straßen init regem Automobilverkehr ünd an Bahnübergängen, zu.welchen die Straßenkommunikation so herabfällt, daß der Balken durch Projektion auf die Schienen an Deutlichkeit einbüßt, sind zum Zwecke erhöhter Deutlichkeit auf den öechoslovakischen Staatsbahnen mit roten Reflexlinsen versehen, welche bei Nacht, bei Finsternis tmd Dämmerung überhaupt die Automobilisten auf einen Bahnübergang mit herabgelassenen Bahnschranken aufmerksam machen. Mit dieser Art Signalisierung sind bei uns bisher gute Erfahrungen namentlich aus dem Grunde gemacht worden, weil die Reflexlinsen auf Konsolen am Balken der Schranken gruppiert und angebracht und durch ein wenig Umdrehen jedesmäl so gestellt werden können, damit der Einfall und somit auch der Reflex des von den Automobilreflektoren geworfenen Lichtes auf die erforderliche Entfernung gewährleistet wird. Diese Art einer auffallenderen Bezeichnung mancher Bahnschranken kann als vorteilhafter und zweckmäßiger angesehen werden als die Anwendung langer, auf die Schranken aufgesetzter Bleche. Die Blechaufsätze erfüllen ihre Aufgabe nur bei Tag, wo die Sichtbarkeit ohnehin genügend ist, und versagen bei Nacht.

Als interessant wäre anzuführen, daß das Anfahren der Automobile auf herabgelassene Schranken nicht nur bei uns, sondern auch in den Nachbarstaaten, diejenigen nicht ausgenommen, wo rot-weiße Bezeichnung angewendet wird, stets die Mehrzahl der Unfälle auf den Bahnübergwngen überhaupt bildet. Es gibt sogar in den fxemden Staaten nach der Statistik mehr Unfälle als bei uns. Die.bisherigen Erfahrungen zeigen, daß es gerade auf Bahnübergängen, wo alle Voraussetzunge4 einer guten und sorgfältigen Warnung gegeben sind, Unfälle wiederholt vorkommen. Die günstigen Verhältnisse der Straßenkommunikation mit gerader und glatter Fahrbahn in der Nähe der Schranken verleiten nämlich die Automobilisten zur übermäßig raschen Fahrt, bei welcher sie rechtzeitig weder die Warnungstafeln, welche auf die Nähe.des überganges aufmerksam machen, noch die herabgelassenen Schranken wahrnehmen, resp. dieselben zu spät wahrnehmen, wo sie das im Lauf befindliche Fahrzeug nicht mebr anhaten können. Viele Unfälle sind dem Bestreben der auf der Straße Reisenden zuzuschreiben, die Bahnschranken in dem Augenblicke zu unterfahren, wo das Herablassen derselben beginnt. Hier kann nur größerer Sinn für Vorsicht und Sicherheit der Fahrt bei den Benützern der Straßen helfen.

Die staatliche Eisenbahnverwaltung beabsichtigt nichtdie bisherige farbige Bezeichnung der Bahnschranken bezüglich der angewendeten Farben abzuändern, indem sie dieselben bezüglich der Wirksamkeit mit den rotweißen Farben für gleichwertig und bezüglich der Anschaffungskosten für oekonomischer als die in der Interpellation beantragten Farben hält.

Prag, am 9. Jänner 1937.

Der Eisenbahnminister:

Rud. Bechyně m. p.

O Emilu Hoppovi a Robertu Valentovi ve Svinově bylo provedeným šetřením (vlastním pozorováním bezpečnostních orgánů i výpověďmi svědků) nade vší pochybnost zjištěno, že delší dobu zachycovali a reprodukovali na svých radiových přijímacích přístrojích cizozemská rozhlasová vysílání, obsahu namnoze nepřípustného, často při otevřených oknech a dveřích takovým způsobem, že slyšitelno to bylo v celém okolí a obtěžovány byly i na ulici kolemjdoucí osoby. Ježto Hopp a Valenta tímto svým nepřístojným jednáním vzbuzovali veřejné pohoršení, takže byl ohrožen i veřejný klid a pořádek, uložilo policejní ředitelství v Mor. Ostravě každému z nich pokutu 2.000 Kč. Hopp i Valenta přijali trest bez námitek a požádali o odklad výkonu trestu a o to, aby případné jich žádosti o zmírnění trestu byly doporučeny k příznivému vyřízení. Dále požádali ještě, aby přístroje, které byly během trestního řízení zajištěny jako věci doličné, byly jim vráceny až po rozhodnutí o jejich žádostech.

Domovní prohlídka byla dne 25. dubna 1936 provedena u Happa a Valenty v Souvislosti s trestní věcí, týkající se jiné osoby (nikoliv pro poslouchání rozhlasu) a věci u nich zabavené byly jim po skončeném šetření vráceny.

Z vylíčených okolností je zřejmo, že trestní řízení administrativní proti Hoppovi a Valentovi nebylo provedeno proto, že poslouchali řeč říšského kancléře, a postrádají proto podkladu dedukce, jež interpelace s tímto případem spojuje.

V Praze dne 22. ledna 1937.

Ministr vnitra:

Dr. Černý v. r.

Von Emil Hopp und Robert Valenta in Svinov wurde durch die gepflogenen Erhebungen (eigene Beobachtungen der Sicherheitsorgane und Zeugenaussagen) zweifellos sichergestellt, daß dieselben durch, längere Zeit mit ihren R.adioempfangsapparaten ausländische Sendungen oft unzulässigen Inhaltes, vielfach bei offenen Fenstern und Türen auf solche Weise auffingen und reproduzierten, daß es in der ganzen Umgebung zu hören war und auch auf der Gasse vorübergehende Personen belästigt wurden. Nachdem Hopp und Valenta durch ihre ungebührliche Handlungsweise öffentliches Ärgernis erregten, sodaß auch die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährdet war, verhängte die Polizeidirektion in Mähr.-Ostrau über jeden von ihnen eine Geldstrafe von 2.000 Kč. Hopp söwie Valenta nahmen die Strafe ohne Einwendungen an und ersuchten um Aufschub des Strafvollzuges spwie darum, ihre eventuellen Gesuche um Strafmilderung zur günstigen Erledigung zu empfehlen. Weiter ersuchten sie noch, es mögen ihnen die Apparate, welche im Laufe des Strafverfahrens als Beweisstücke sichergestellt wurden, ihnen erst nach der Entscheidung über ihre Gesuche zurückerstattet werden.

Die Hausdurchsuchung wurde am 25. April 1936 bei Hopp und Valenta im Zusammenhange mit einer eine andere Person betreffenden Strafsache (keineswegs wegen Rundfunkanhörens) vorgenommen und die bei ihnen beschlagnahmten Gegenstände wurden denselben nach beendeten Erhebungen zurückerstättet.

Aus den geschilderten Umständen. geht hervor, daß das administrative Strafverffahren gegen Hopp und Valenta nicht aus dem Grunde durchgeführt wurde, weil sie die Rede des Rechskanzlers angehört haben, und es. entbehren daher der Grundlage die Deduktionen, welche die Interpellation mit diesem Falle in Zusammenhang bringt.

Prag, am 22. Jänner 1937.

Der Minister des Innern:

Dr Černý m. p.

1. Pokud v interpelaci se vytýká, že při odhadu pozemků v Mastníku nebylo vůbec dbána posudků místního odhadce Vladislava Milostného, dlužno především konstatovati, že odhad pozemků pro účely scelovací prováděla odhadní komise složená z úředního bonitéra vrchního zemědělského tajemníka Bedřicha Kabrhela, z místního odhadce Josefa Novotného a 5 třídníků, z nichž jedním byl i Vladislav Milostný. Nebyl tedy Milostný místním odhadcem, nýbrž třídníkem.

Podle provedeného úředního vyšetřování počínal si Vladislav Milostný při třídění pozemků, t. j. při určování odhadní třídy pro jednotlivé úseky odhadovaných pozemků takovým způsobem, že jeho postup odporoval platným zásadám pro odhad půdy a odbornému půdoznalství. Třídník Milostný nedbal žádných vysvětlování ani poučení úředního orgánu a snažil se tříditi mnohé pozemky do lepších odhadních tříd, než skutečně zasluhovaly, čímž vznikalo nebezpečí škody pro ty účastníky scelování, jimž by takto přeceněné pozemky byly přiděleny.

Pro tento postup Milostného vznikaly mezi ním a úředním bonitérem a ostatními třídníky rozdíly mínění a nemohlo-li býti dosaženo shody, měl dle platných předpisů v jednotlivých případech sporných rozhodovati odborný posudek úředního bonitéra. Když rozpory s Vladislavem Milostným nabývaly povážlivé míry, nemohl úřední bonitér převzíti zodpovědnost za správnost odhadů půdy; přerušil proto třídění pozemků a podal o průběhu odhadu zprávu nadřízenému místnímu komisaři pro agrární operace v Brně, který pak osobitě v Mastníku zakročil, vyložil všem členům odhadní komise význam a nutnost správnosti odhadu, zdůraznil i jejich zodpovědnost a vysvětlil povinnosti a práva úředního bonitéra. Teprve potom v odhadu pozemků pokračováno a odhad byl pak bez dalších rušivých příhod dokončen.

Neodpovídá tedy skutečnosti tvrzení, že nebylo dbáno vůbec posudků Vladislava Milostného, nýbrž je pravdou, že k posudkům jeho nemohlo býti přihlíženo jen tehdy, když byly podle přesvědčení úředního bonitéra neb i jiných členů odhadní komise zřejmě nesprávné neb mylné a když Milostný o nesprávnosti svých posudků nedal se nijak přesvědčiti.

Při úředním vyšetřování v listopadu 1936 prohlásil Vladislav Milostný sám, že nemůže nijak obviňovati úředního bonitéra ze stranictví neb z nesprávného postupu při odhadu.

Rovněž neodpovídá skutečnosti, že bylo Vladislavu Milostnému dáno na srozuměnou, že sám na to doplatí, nebude-li mlčeti, a že také na to vskutku doplatil.

Žádná pohrůžka toho smyslu nebyla proti Milostnému úředními orgány pronesena. Členové odhadní komise byli ovšem upozorňováni, že by nejen jiní účastníci scelování, nýbrž i oni sami mohli býti poškozeni, či lidově řečeno, že by na to doplatili, kdyby jim byly přiděleny pozemky nesprávně odhadnuté. Toto upozornění neplatilo jen pro Vladislava. Milostného, nýbrž pro všechny členy odhadní komise; v takovém upozornění nelze spatřovati též žádnou vyhrůžku, nýbrž jen výzvu, aby při odhadu bylo postupováno co nejsvědomitěji.

2. Pokud se v interpelaci uvádí, že Vladislav Milostný skutečně na scelování doplatil, protože byl poškozen přidělením samých lehkých a vzdálených pozemků, bylo úředním vyšetřováním a prohlídkou scelovacího operátu zjištěno, že Milostnému byla přiděleno 28 měřic rolí s hlinitou půdou, kdežto podle údajů samotné interpelace měl Milostný před scelováním hlinitých pozemků jen 20 měřic. Mimo to obdržel Milostný i v luční půdě 4 měřice hlinité. Ostatní pozemky Milostnému přidělené vykazují 41 měřic lehčí půdy písčito-hlinité, hlinito-písčité a písčité se štěrky, pak něco příměrků, mezí atd.