Překlad ad 376/5.
Válasz
a belügyi minisztertől
Hokky szenátor intergelláeiójára
a csehszlovák törvények és rendeletek hivatalos magyar szövegének késedelmes megjelenése tárgyában (284/17. nysz.).
A Törvények és rendeletek gyüjteménye eredeti szövegének és magyar fordításuk megjelenése közti teteinesebb időbeli eltérést rendszerint az okozza, hogy a jogszabályok alkotása némely időközökben rendkívül terjedelmes, úgyhogy azok fordítását a rendes határidőben nem lehet győzní. A belügyi minisztérium azoban már intézkedett, hogy a még fenmaradt fordítások minél előbb megjelenjenek s hogy a magyar fordítás a jövőben is a csehszlovák szöveg kiadása után a legrövidebb időn belül tétessék közzé.
Amaz állítás, hogy a magyar törvényfordítás munkájának szervezéséyel megbizott hivatalnok ezen a eimen nem esekély jövedelmet húz, nem felel meg a valóságnak. Csupán a fordítok és az ellenőrök dijaztatnak. A dijak egyébként a szakfordítók szokásos dijazásának összegét meg nem ütik.
Praha, 1936. december 22
A belügyi miniszter:
Dr. Černý s. k.
376/6 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci senátorů L. Franky a A. Pfrognera
stran nedostatečné znalosti německého jazyka berního vykonavatele Karla Šmolíka v Plané (tisk 284/28).
K uvedené interpelací podávám dodatkem ke své dilatorní odpovědi za dne 5. ledna 1937 tuto odpověď:
Dle vyžádaných trestních spisů krajského soudu v Chebu, spisová značka Tk VII 2515/35, jest podle rozsudku téhož soudu ze dne 24. srpna 1936 zjištěn tento skutkový stav:
Berní vykonavatel berního úřadu v Plané Karel Šmolík za účelem provedení exekuce pra dlužné daně J. Lugnera, majitele kamenictví v Karlině Dolu, opatřil dne 19. srpna 1935 v nepřítomnosti dlužníkově jeho pokladnu zájemní známkou; dne 20. srpna 1935 šel vykonati zájem a zabavil v pokladně se nacházející peněžitou hotovost 2.700 Kč, která dle vyjádření J. Lugnera byla určena pro výplatu mzdy dělníků a na otázku Morawetze, účetního firmy, co s těmi penězi udělá, prohlásil, že je odvede na berní úřad v Plané. Mezitím co Josef Šmolík peníze přepočítával, odešel účetní Morawetz k dělníkům, oznámil jim, že berní vykonavatel peníze zabavil, že bude závod zastaven a že dělníci budou propuštěni, a vyzýval je, aby si šli pro mzdu k bernímu vykonavateli. Na to ihned dělníci (počtem přes 15) šli do kanceláře firmy, kde byl Šmolík se zabavenými penězi, domáhali se výplaty peněz, ale Šmolík namítal, že peníze jsou berního úřadu v Plané a chtěl pak odejeti na kole, leč tu přistoupil k němu dělník Karel Korn, popadl za jeho kolo a řekl, aby nejezdil, že s ním všichni půjdou do Plané ku bernímu úřadu. Na to skutečně šli se Šmolíkem účetní Morawetz a dělník Karel Korn a dalších asi 15 dělníků (někteří z nich jeli nákladním autem) až ku bernímu úřadu v Plané, kde Šmolík peníze odvedl. Dělníci, zastoupení Morawetzem, tvrdili, že jim Karel Šmolík řekl, že dostanou mzdy vyplacené na berním úřadě v Plané a proto že přišli na berní úřad pro ně. Na to pak, když firmou byla za několik dní osvědčena výše zadržených mezd, vrátil berní úřad v Plané částku potřebnou na výplatu dělníků a zbytek ponechal si na dlužné daně.
Dle zprávy berního úřadu v Plané byly doklady (mzdová listina a mzdová kniha) o výši mezd předloženy dne 24. srpna 1935 a příslušná částka, jež straně byla zpět vydána, činila 2.162 Kč; zbytek daně činil 538 Kč a byl zaúčtován na dlužné daně, které činily ku 20. srpnu 1935 částku 12.012 Kč. Není tudíž správným tvrzení, že firma měla přeplatek na daních.
Dle rozsudku krajského soudu z celého postupu, jak průvodním. řízením jest bezpečně najisto postaveno, nabyl soudní dvůr přesvědčení, že účetní Morawetz svým výrokem k dělníkům, aby si šli pro peníze do kanceláře firmy Lugner, že je dostanou od berního vykonavatele, vybízel takto dělníky ku společné pomoci a ku protivení se zájmu, prováděnému berním vykonavatelem Josefem Šmolíkem, a proto uznal Morawetze vinným z přečinu dle § 279 tr. z. a odsoudil ho podmínečně.
Pokud jde o dělníka Karla Korna, shledal soud v jeho jednání přestupek dle § 314 tr. z. a rovněž podmínečně ho odsoudil.
Jak ze stavu soudem zjištěného, jenž se shoduje s úředním vyšetřením věci, vyplývá, zaviněn byl celý případ, v interpelaci uváděný, trestním činem účetního Morawetze, a není zcela přesvědčivých důvodů, že by se tak bylo stalo pro nedostatečnou znalost německého jazyka se strany berního vykonavatele.
Jest možno zcela důvodně usuzovati, že ve zmíněném rozsudku bylo by to jistě došlo výrazu, kdyby snad trestní jednání účetního Morawetze byla vyplynulo z nedorozumění, zaviněného Šmolíkovou nedostatečnou znalostí němčiny. Na tom nic nemění okolnost, že ostatní obvinění byli zproštěni.
K jazykové znalosti berního vykonavatele Šmolíka poznamenáváme, že jeho tehdejší představený, přednosta berního úřadu Josef Taufmann, jako svědek při hlavním přelíčeni seznal doslova toto: "Der Zeuge Šmolík versteht genug deutsch und ich habe ihm einige Wendungen beigebracht. Den Dialekt versteht er allerdings nicht."
Berní vykonavatel Josef Šmolík byl mezitím ze služebních důvodů již jinam přeložen. Vzhledem k tomu, jakož i se zřetelem na shora vylíčený stav věci nepokládám za nutné v této věci učiniti nějaké další opatření.
Při tom nemohu nepoznamenati, že jsem veden snahou, aby finanční správa dbala vhodným způsobem toho, aby se zabraňovalo všem nedorozuměním resp. stížnostem co do provádění jazykových předpisů, a jsem přesvědčen, že, i když snad se vyskytnou přes náležitou péči za daných okolností určité potíže přechodného rázu, lze je překlenouti při dobré vůli se strany úřadů i se strany poplatníků.
V Praze dne 22. ledna 1937.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
Překlad ad 376/6.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation der Senatoren L. Frank und A. Pfrogner
betreffend die ungenügenden deutschen Sprachkenntnisse des Steuerexekutors Karl Amolik in Plan (Druck 288/28).
Die angeführte Interpellation beantworte ich im Nachhange zu meiner dilatorischen Antw ort voin 5. Jänner 1937 wie folgt:
Laut eingeholter Strafakten des Kreisgerichtes in Eger, Aktenzeichen Tk VII 2515/35, liegt laut Urteil desselben Gerichtes vom 24. August 1936 nachstehender Tatbestand vor:
Der Steuerexekutor des Steueramtes in Plan Karl Šmolík versah zur Vornahme der Exekution wegen Steuerschulden des J. Lugner, Steinmetzereibesitzers in Karolinengrund, am 19. August 1935 in Abwesenheit des Schuldners die Kassa desselben mit einer Pfändungsmarke; am 20. August ging er die Pfändung vornehmen und pfändete die in der Kassa befindliche Geldbarschaft von 2.700 Kc, welche nach Äußerune des J. Lugner für die Arbeiter zur Lohnauszahlung besti t war und erklärte auf die Frage des Buchh lters der Firma, Morawetz, was er mit diesem Geld machen wolle, daß er es beim Steueramte in Plan erlegen werde. Während Josef Šmolík das Geld überzählte, ging der Buchhalter Morawetz zu den Arbeitern, teilte ihnen mit, daß der Steuerexekutor das Geld gepfändet habe daß der Betrieb eingestellt werden wird und daß die Arbeiter entlamen werden, und forderte sie auf, zum Steuerexekutor um ihren Lohn zu gehen. Hierauf gingen die Arbeiter (etwa 15 Mann) sogleich in die Kanzlei der Firma. wo sich Šmolík mit dem gepfändeten Gelde befand, verlangten die Auszahlung des Geldes, doch ämolík wand ein, das Geld gehöre dem Steueramte in Plan, und wollte dann am Rad fortfahren, da trat zu ihm jedoch der Arbeiter Karl Korn, ergriff sein Rad und sagte, er solle nicht fahren, es werden alle mit ihm zum Steueramte nach Plan gehen. Hierauf gingen mit Šmolík tatsächlich der Buchhalter Morawetz, der Arbeiter Karl Korn und weitere etwa 15 Arbeiter (einige vom ihnen fuhren mit einem Lastauto) bis zum Steueramte in Plan, wo ämolik das Gald ablieferte. Die durch Morawetz vertretenen Arbeiter behaupteten, Karl Šmolík hätte ihnen gesagt, daß sie den Lohn beim Steueramte in hlan ausgezahlt bekommen und sie seien deshalb zum Steueramte gekommen. Als dann die Firma nach einigen Tagen die Höhe der zurückgehaltenen Löhne nachgewiesen hatte, stattete das Steueramt in Plan den zur Auszahlung der Arbeiter erforderlichen Betrag zurück und behielt sich den Rest für die Steuerschulden.
Laut Bericht des Steueramtes in Plan wurden die Belege (Lohnliste und Lohnbuch) über die Höhe der Löhne äm 24. Aügüst 1935 vorgelegt und die betreffende Summe, welche der Partei zurückerstattet wurde, betrug 2.162 Kč der Rest betrug 538 Kc und wurde für schuldige Steuerri verrechnet, welche zum 20. August 1935 12.012 Kč betrugen. Es ist somit die Behauptung nicht richtig, die Firma hätte Steuerüberzablungen.gehabt.
Laut Urteil des Kreisgerichtes kam der Gerichtshof aus dem ganzen Vorgange, wie durch das Beweisverfahren sichergestellt wurde, zur Überzeugung, daß der Buchhalter Morawetz durch seine Äüßerung zu den Arbeitern, sie mögen sich in die Kanzlei der Firma Lugner um das Geld gehen, sie werden es vom Steuerexekutor bekommen, auf diese Weise die Arbeiter zur gemeinsamen Hilfe und zum Widerstand gegen das vom Steuerexekutor Josef smolik vollzogene Interesse aufforderte, und sprach daher den Morawetz des Vergehens nach § 279 Str. Ges. schuldig und verurteilte ihn bedingk.
Sofern es sich um den Arbeiter Karl Korn handelt, erblickte das Gericht in seiner Handlung die Übertretung nach § 314 Str. Ges. und verurteilte ihn gleichfalls bedingt.
Wie aus der gerichtlich sichergestellten Sachlage, welche mit der behördlichen Untersuchung der Angelegenheit übereinstimmt, hervorgeht, wurde der ganze in der Interpellation angeführte Vorfall durch die strafbare Handlung des Buchhalters Morawetz verschuldet, und liegen keine ganz überzeugende Gründe vor, daß dies wegen ungenügender Kenntnis der deutschen Sprache seitens des Steuerexekutors geschehen wäre.
Es kann ganz begründet geurteílt werden, daß es im erwähnten Urteil bestimmt zum Ausdruck gekommen wäre, wenn die strafbare Handlung des Buchhalters Morawetz etwa aus einem durch smolíks ungenügende Kenntnis der deutschen Sprache verschuldeten Mißverständnis entstanden wäre. Daran ändert' nichts der Umstand, daß die übrigen Beschuldigten freigesprochen wurden.
Zu den Sprachkenntnissen des Steuerexekutors Šmolík wird bemerkt, daß sein damaliger Vorgesetzter, Vorstand des Steueramtes Josef Taufmann, als Zeuge bei der Hauptverhandlung wörtlich Nachstehendes deponiert hat: "Der Zeuge Šmolík versteht genug deutsch und ich habe ihm einige Wendungen beigebracht. Den Dialekt versteht er allerdings nicht."
Der Steuerexekutor Josef Šmolík wurde inzwisehen aus Dienstesrücksichten schon anderswohin versetzt. Mit Rücksicht darauf sowie mit Rücksicht auf den oben geschilderten Sachverhalt erachte ich es nicht für notwendig, in dieser Angelegenheit irgendw elche weitere Verfügung zu treffen.
Bei dieser Gelegenheit kann ich nicht umhin zu bemerken, daß ich vom Bestreben geleitet bin, daß die Finanzverwaltung auf geeignete Weise darauf achte, allen Mißverständnissen resp. Beschwerden bezüglich der Handhabung der Sprachenvorschriften vorzubeugen, und bin überzeugt, daß selbst wenn trotz gebührender Sorgfalt unter den gegebenen Umständen etwa gewisse Schwierigkeiten vorübergehender Natur vorkommen, dieselben bei gutem Willen seitens der Behörden sowie, seitens der Steuerträger zu überbrücken sind.
Prag, am 22. Jänner 1937.
Der Finanzminister:
Dr. Kalfus m. p.
376/7 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci senátorů L. Franko a A. Pfrognera
stran plánovitého počešťování vedoucích míst úřednických u různých státních úřadů v Mariánských Lázních (tisk 288/2).
Ježto senátoři Frank a Ffrogner podali v téže věci další interpelaci č. t. 331/1, a to širšího rozsahu, než jest interpelace č. t. 288/2, bude v odpovědí na interpelaci č. t. 331/1 zároveň zodpověděna též interpelace, o kterou jde vdaném případě.
V Praze dne 24. ledna 1937.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Překlad ad 376/7.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Senatoren L. Frank und A. Pfrogner
wegen planmäßiger Čechisierung der leitenden Beamtenstellen bei den verschiedenen staatlichen Behörden in Marienbad (Druck 288/2).
Nachdem die Senatoren Frank und Pfrogner in derselben Angelegenheit eine weitere Interpellation Druck Nr. 331/1, und zwar in weiterem Umfange als die Interpellation Druck Nr. 288/2
eingebracht haben, wird in der Antwort auf die Interpellation Druck Nr. 331./1 zugleich auch die Interpellation beantwortet werden, um welche es sich im gegebenen Falle handelt.
Prag, am 24. Jänner 1937.
Der Vorsitzende der Regierung:
Dr. M. Hodža m. p.
376/8 (původní znění).
Odpověď
ministrů financí a spravedlnosti
na interpelaci senátora dr F. Tischera
stran protizákonnosti výnosu ministerstva spravedlnosti č. 41.938/27 o kolkování přihlášek pohledávek k rozvrhu nejvyššího podání (tisk 291).
Výnosem ze dne 27. listopadu 1936, č. 61.490/ 36-1I), který bude otištěn ve Věstníku ministerstva spravedlnosti jako sdělení č. 77, pozměnilo ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí svůj výnos ze dne 2. listopadu 1927, č. 41.938/27, v části počínající slovy: "V dohodě s ministerstvem financí . . . . . ." takto:
"Na základě sdělení ministerstva financí se soudy upozorňují, že tato podání, jsou-li učiněna věřiteli, kteří nejsou vymáhající stranou, podléhají podle ustanovení třetí věty odstavce 5 § 14 cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 279 ř. z., ve znění článku I., odst. 1. zákona ze dne 16. července 1931, č.120 Sb. z. a n., kolkovnému poplatku, stanovenému v pal. 1., písm. a), sazby soudních poplatků ve znění vyhlášky ministerstva financí . ze dne 10. ledna 1936, č. 9 Sb. z. a n., pra hodnotu přes 300 Kč do 1.000 Kč, tedy kolkovému poplatku 2 Kč z každého archu.
Přihlašuje-li však svou pohledávku k rozvrhu nejvyššího podání vymáhající věřitel, řídí se ve smyslu všeobecného předpisu první věty odst. 5., § 14 cit. cís. nařízení výše kolkových poplatků z této přihlášky tak jako u jiných podání vymáhajícího věřitele hodnotou nároku, který má býti vymáhán nebo zajištěn."
Uvedeným pozměňujícím výnosem ministerstva spravedlnosti bylo tudíž provedeno to, čehož se domáhá interpelace.
V Praze dne 15. prosince 1936.
Ministr financí:
Dr Kalfus v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.
Překlad ad 376/8.
Antwort
der Minister der Finanzen und der Justiz
auf die Interpellation des Senators Dr. F. Tischer
wegen Gesetzwidrigkeit des Erlasses des Justiztninisteriums Z. 41.938/27 betreffend die Stempelung der Forderungsanmeldungen zur Meistbotsverteilung (Druck 291).
Mit dem Erlasse vom 27. November 1936, Z. 61.490/36-10, welcher im Verordnungsblatt des Justizministeriums als Mitteilung Nr. 77 abgedruckt werden wird, änderte das Justizministerium im Einvernehmen mit dem Finanzministerium seinen Erlaß vom 2. November 1927, Z. 41.938/27, in dem, mit den Worten. "Im Einvernehmen mit dem Finanzministerium . . ." beginnenden Teile wie folgt ab:
"Auf Grund der Mitteilung des Finanzministeriums werden die Gerichte darauf aufmerksam gemacht, daß diese Eingaben, wenn sie seitens der Gläubiger erfolgen, welche nicht betreibende Partei sind, nach der Bestimmung des dritten Satzes des Abs. 5 § 14 kais. Vdg. vom 15. September 1915 R. G. Bl. Nr. 279, in der Fassung des Art. I, Abs. 1 des Gesetzes vom 16. Juli 1931 S. d. G. u. V. Nr. 120 der in Post 1, lit. a) des Gerichtsgebührentarifes in der Fassung der Kundmachung des Finanzministeriums vom 10. Jänner 1936, S. d. G. u. V. Nr. 9 festgesetzten Stempelgebühr, für den Wert über 300 Ke bis 1.000 Kc daher der Stempelgebühr von 2 Kč für jeden Bogen unterliegen.
Meldet jedoch der betreibende Gläubiger seine Forderung zur Meistbotsverteilung an, so richtet sich im Sinne der allgemeinen Vorschrift des ersten Satzes des Abs. 5, § 14 der zit. kais. Vdg. die Höhe der Stempelgebühren von dieser Anmeldung so wie bei anderen Eingaben des betreibenden Gläubigers nach dem Werte des durchzusetzenden oder zu sichernden Anspruches."
Durch den erwähnten abändernden Erlaß des Justizministeriums wurde somit das durchgeführt, was die Interpellation anstrebt.
Prag, am 15. Dezember 1936.
Der Finanzminister:
Dr. Kalfus m. p.
Der Justizminister:
Dr. Dérer m. p.
376/9 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátora L. Franka
o předkládání jednostranně českých splacovacích plánů Zemské banky pro Čechy (tisk 297/4).
O tom, v jakém jazyku lze činiti podání a předkládati písemnosti okresnímu zastupitelstvu (výboru) a v jakém jazyku jest vydávati vyřízení (listiny jménem okresu), platí ustanovení čl. 10 vládního nařízení ze dne 29. prosince 1928, č. 229 Sb. z. a n.
Z ustanovení § 2 jazykového zákona, jehož se interpelace dovolává, nevyplývá, že by se mělo vznesenému požadavku vyhověti.
Úřady neměly příležitosti řešiti otázku instančním pořadem podle § 7 jazykového zákona, ježto žádná stížnost v té věci nebyla podána.
V Praze dne 19. ledna 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
Překlad ad 376/9.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Senators L. Frank
wegen Vorlegung einsprachig čechischer Zahlungspläne der Landesbank für Böhmen (Druck 297/4).
Bezüglich der Sprache, in welcher an die Bezirksvertretung (den Ausschuß) Eingaben eingebracht und Schriftstücke vorgelegt werden können und in welcher Sprache Erledigungen (Urkunden im Namen des Bezirkes) auszufoIgen sind, gelten die Bestimmungen des Ait. 10 der Regierungsverordnung vom 29. Dezember 1928 S. d. G. u. V. 229.
Aus den Bestimmungen des § 2 des Sprachengesetzes, auf welche sich die Interpellation beruft, geht nicht hervor, daß der gestellten Forderung zu entsprechen wäre.
Die Behörden hatten, nachdem keine Beschwerde in dieser Angelegenheit eingebracht wurde, keine Gelegenheit die Frage im Instanzzuge gemäß § 7 des Sprachengesetzes zu lösen.
Prag, am 19. Jänner 1937.
Der Minister des Innern:
Dr. Černý m. p.
376/10 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátora, G. Krczala
stran nápadně rychlé informace časopisu "Lidové Noviny" v Brně o úředních výkonech četnické stanice v Řetenicích (tisk 304/1).
Šetření, které jsem zavedl ve smyslu interpelace o okolnosti, zda neposkytl některý správní orgán, podléhající resortu mnou spravovanému, informaci "Lidovým Novinám" o zatčení Antonína Holakovského, Karla Dietze a Marie Seligerové z Řetenic, měla negativní výsledek.
Svědek jménem Barek nebyl vůbec nalezen. Ohledně výslechu odpovědného redaktora "Lidových Novin" poukazuje se na ustanovení § 56 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, čís. 8 Sb. z. a n.
Podotýkám, že k zatčení shora jmenovaných došlo již dne 30. března 1935 a ne dne 30. března 1936, jak se uvádí v interpelaci.
V Praze dne 21. ledna 1937.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.