§ 85.
Vnitrozemská přeprava.
(1) Podmínky, za kterých železniční podniky provádějí vnitrozemskou přepravu, stanoví železniční přepravní řád (ž. p. ř.), vydaný vládním nařízením. Ž. p. ř. může upraviti se všeobecnou závazností též přepravní poměry, pro které zákonný předpis nemá ustanovení povahy donucovací.
(2) Zásady mezinárodních smluv o železniční přepravě budou platiti pro vnitrozemskou přepravu, pokud budou pojaty do ž. p. ř., a to i pro takový způsob přepravy, o němž mezinárodní úmluvy výslovně nejednají.
(3) Ž. p. ř. může ustanoviti, že osoba, která poruší některé jeho ustanovení, je povinna zaplatiti železničnímu podniku určitou peněžní částku. Železniční podnik je oprávněn stanoviti pevné sazby, podle kterých je osoba, která vejde ve styk s drahou, povinna poskytnouti náhradu za způsobené malé poruchy v provozu, za poškození nebo znečištění nádražních míst, vozidel nebo zařízení; tyto sazby však podléhají schválení železničního správního úřadu.
(4) Železniční správní úřad může stanoviti, je-li to naléhavě nutné, zatímní nebo přechodné změny ustanovení ž. p. ř.; tyto změny pozbudou platnosti, jestliže nebudou do roka uskutečněny vládním nařízením. Řečený úřad může také stanoviti, hledíc ke zvláštním poměrům, odchylky od ustanovení ž. p. ř. pro jednotlivé trati, stanice, vlaky, vozidla, přepravy, určité zboží, jakož i pro určitý způsob výpravní.
1
Tarify a tarifní slevy.
§ 86.
(1) Železniční podnik sestaví, jsa oprávněn se říditi zásadou výnosnosti podniku a přihlížeje k veřejnému zájmu, tarify, z nichž musí býti zřejmé podmínky rozhodné pro přepravu, jakož i pro výpočet jízdného a přepravného.
(2) Tarify (jich změny a zrušení) schvaluje železniční správní úřad. Vládní nařízení může stanoviti výjimky pro tarify malého významu. Vládní nařízení stanoví vedle toho:
a) pokud tarifní slevy podléhají schválení železničního správního úřadu;
b) pokud a jak tarify a tarifní slevy mají býti uveřejňovány.
(4) Než schválí tarify velkého významu, bude železniční správní úřad jednati s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností nebo s ministerstvem zemědělství nebo s ministerstvem veřejných prací nebo s ministerstvem sociální péče, podle toho jsou-li dotčeny zájmy průmyslu, obchodu a živností, zemědělství, hornictví nebo zájmy sociální péče.
§ 87.
Železniční správní úřad může naříditi, žádá-li toho veřejný zájem, aby železniční podnik tarify přiměřeně upravil; je však povinen přihlédnouti k výnosnosti podniku.
§ 88.
Vzájemná přeprava vnitrozemská.
Vzájemná přeprava vnitrozemská, při které se účastní železniční podnik spolu s jiným podnikem pro veřejnou přepravu (zejména s podnikem automobilové přepravy), bude upravena přímými tarify podle zásad železničního přepravního řádu, s odchylkami které vyplývají z různosti přepravy.
§ 89.
Poměr k předpisům obchodního zákona.
Předpisy čl. 390 až 421, odst. 1 obchodního zákoníka ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z roku 1863 a §§ 393 až 420 zák. čl. XXXVII/ 1875 (obchodného zákona) neplatí pro přepravu po drahách.
IV. Instrukce pro výkon služby.
§ 90.
(1) Železniční podnik je povinen sestaviti podle potřeby instrukce pro výkon jednotlivých služeb a zaříditi, aby zaměstnanci mohli užívati těchto instrukcí k výcviku i zdokonalování, jakož i, pokud je toho třeba, při výkonu služby. Železniční správní úřad vydá o tom zvláštní směrnice, a to jde-li o věci, které se dotýkají zájmu obrany státu, v dohodě s ministerstvem národní obrany.
(2) Instrukce, u nichž si to železniční správní úřad vyhradí, musí mu býti předloženy předtím, než budou uvedeny v platnost. Jestliže tento úřad učiní připomínky s hlediska veřejného zájmu, a to zejména s hlediska bezpečnosti provozu, je železniční podnik povinen jim vyhověti, k čemuž může býti stanovena přiměřená lhůta.
V. Vzájemné vztahy železničních podniků.
§ 91.
Užívání dráhy jiným železničním podnikem.
(1) Železniční podnik dovolí, vyžaduje-li toho veřejný zájem a není-li to na podstatnou újmu vlastnímu provozu a hospodářským zájmům podniku, aby jiný železniční podnik užíval dráhy (její části) za přiměřenou náhradu.
(2) Nesjedná-li se o užívání neb o náhradě dohoda, anebo nevyhovuje-li sjednaná dohoda veřejnému zájmu, může železniční správní úřad učiniti přiměřené opatření, a jemu se musejí podrobiti oba podniky.
§ 92.
Úprava poměrů drah, které se stýkají.
(1) Železniční podniky, jejichž trati se stýkají (§ 39), dohodnou se o úpravě přípojové a přechodové služby, o vzájemném užívání vozidel, o uspořádání vzájemných provozních poměrů vůbec, jakož i o tom, jak se zúčastněné podniky dělí o vydání z toho vznikající.
(2) Nesjedná-li se o těchto věcech dohoda, anebo nevyhovuje-li sjednaná dohoda veřejnému zájmu, může železniční správní úřad učiniti přiměřené opatření, a jemu se musejí podrobiti zúčastněné podniky.
VI. Účetnictví a statistika.
§ 93.
(1) Železniční podnik povede o všech odvětvích své správy knihy účetní (účetnictví) tak, aby z nich bylo lze seznati stav jmění a jeho změny, jakož i výsledky hospodaření. Železniční správní úřad může vydati podrobnější předpisy o vedení účetnictví.
(2) Uzná-li toho potřebu, může železniční správní úřad uložiti železničnímu podniku, aby určité skutečnosti sledoval statisticky, může také vydati předpis o vedení statistiky a o předkládání příslušných zpráv.
(3) Železniční správní úřad může kdykoli nahlížeti do účetních knih (účetnictví), spisů, záznamů, účtů a jiných dokladů, o něž se opírají záznamy účetní nebo statistické, může také žádati předložení těchto dokladů a potřebná vysvětlení.
VII. Odchylky pro svazky územní samosprávy.
§ 94.
(1) Ředitelem nebo členem ředitelství (§ 71) nemohou býti ustanoveny, provozuje-li dráhu země nebo okres, osoby nevolitelné do zemského neb okresního zastupitelstva, výboru a komise, provozuje-li dráhu obec, osoby nevolitelné do obecního zastupitelstva, rady a komise. Jestliže u ředitele nebo člena ředitelství nastane nebo dodatečně na jevo vyjde skutečnost, která je podle předchozí věty překážkou pro ustanovení, rozhodne o ztrátě členství, jde-li o země, okresy nebo města se zvláštním statutem nebo se zřízeným magistrátem, zemský úřad, jinak okresní úřad.
(2) Ustanovení § 71, odst. 5 neplatí, provozuje-li dráhu svazek územní samosprávy. Svazek územní samosprávy je povinen ustanoviti k přímému vedení provozu osobu spolehlivou, po stránce odborné způsobilou, mající československé státní občanství a bydliště v republice Československé; ustanovení podléhá schválení železničního správního úřadu; jde-li o zemi neb okres, zpraví zemský president (okresní hejtman) včas železniční správní úřad, která osoba má býti ustanovena.
§ 95.
Ustanovení § 74, odst. 2 až 4 neplatí pro dráhy, které provozuje země neb okres. Služební řád (§ 74, odst. 1) se tu vydá podle ustanovení §§ 53 a 91 zákona o organisaci politické správy.
§ 96.
Jde-li o dráhy, které provozuje země neb okres, platí pro instrukce pro výkon služby (§ 90) též ustanovení §§ 53, 56, 57 a 91 zákona o organisaci politické správy.
VIII. Ustanovení pro dráhy státní.
§ 97.
(1) Ustanovení §§ 71, 72 a 74 se nevztahují a dráhy státní, pro které platí v těchto věcech zvláštní předpisy. Ustanovení §§ 73, 86, 87, 90 a 93 jest užíti pro dráhy státní s přiměřeným zřetelem k předpisům o organisaci státních drah a o úpravě služebních poměrů jejich zaměstnanců.
(2) Ustanovení § 86, odst. 4 neplatí pro dráhy státní. Než sestaví tarify velkého významu, bude správa drah státních jednati s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností nebo s ministerstvem zemědělství nebo s ministerstvem veřejných prací nebo s ministerstvem sociální péče, podle toho jsou-li dotčeny zájmy průmyslu, obchodu a živností, zemědělství, hornictví nebo zájmy sociální péče.
Díl sedmý.
Vnitřní kontrola.
§ 98.
Povinnost kontroly.
(1) Železniční podnik bude pečovati, aby byla zachovávána zákonná ustanovení o drahách, předpisy podle nich vydané a ustanovení koncesní listiny, aby byl udržován pořádek na dráze a aby zaměstnanci konali řádně a poctivě službu. železniční správní úřad může určiti, jaké občasné prohlídky bude podnik za tím účelem vykonávati a o kterých z nich povede záznam.
(2) Přímý dohled vykonává ředitel (správce) nebo ředitelství (provozní správa), po případě k tomu určené orgány.
§ 99.
Kárná pravomoc.
Železniční podnik je oprávněn trestati zaměstnance pro porušení služebních povinností tresty pořádkovými nebo disciplinárními podle ustanovení služebního řádu. Tento řád může svěřiti výkon kárné pravomoci také autonomním sborům (disciplinárním), složeným podle zásady paritního zastoupení železničního podniku a zaměstnanců, a ustanoviti, které tresty a za jakých předpokladů mohou ukládati přednostové výkonné služby.
§ 100.
Ustanovení pro dráhy státní.
Ustanovení tohoto dílu jest užíti pro dráhy státní s přiměřeným zřetelem k předpisům o organisaci správy drah státních a o úpravě služebních poměrů jejich zaměstnanců.
Díl osmý.
Ustanovení pro vlastníky nebo jiné uživatele pozemků v okolí dráhy a pro osoby, které tam chtějí něco podnikati.
§ 101.
Všeobecně.
V okolí dráhy nesmí býti nic podnikáno, co by ohrožovalo dráhu s jejími zařízeními, výstrojem a příslušenstvím, nebo bezpečnost, pravidelnost a nerušenost jejího provozu, zejména pak nic, co by rušilo činnost zabezpečovacích a dorozumívacích zařízení, anebo co by ztěžovalo nebo zamezovalo rozhled na návěstidla a přejezdy (přechody), anebo co by způsobovalo nebezpečí ohně.
§ 102.
Zakázané pásmo.
(1) Zakazuje se stavěti cokoli ve vodorovné vzdálenosti 12 m od osy krajní koleje, po případě ve vodorovné vzdálenosti 6 m od hranic nádraží (vždy však nejméně 12 m od osy krajní koleje).
(2) Výjimky může povoliti, bez újmy předpisů, podle nichž se vyžaduje také povolení jiného úřadu, železniční správní úřad za podmínek, které ustanoví podle poměrů místa a provozu.
§ 103.
Požární pásmo.
(1) Všecko, co se bude stavěti v okolí dráhy potom, co byl pro ni povolen (ve stavebním povolení nebo v jiném rozhodnutí železničního správního úřadu) takový způsob provozu, který způsobuje nebezpečí ohně pro předměty v okolí dráhy, buď provedeno až do vodorovné vzdálenosti 60 m od osy krajní koleje bezpečně proti ohni.
(2) V označeném pásmu nesmějí býti ukládány nebo ponechávány věci snadno zápalné, leč v místnostech zajištěných proti ohni; takové místnosti však musejí býti spolehlivě uzavřeny. V tomto pásmu nesmějí býti zřizovány ani otevřené mlaty.
(3) Snadno zápalné zemědělské plodiny, které možno přemístiti, buďte, dopouští-li toho řádné hospodaření, s pozemku ihned odvezeny, jinak však odklizeny, je-li to možné, do vzdálenosti aspoň 60 m (odstavec 1). Jde-li o plodiny na poli, buď kromě toho vyorána, dopouští-li to řádné hospodaření, ochranná brázda.
§ 104.
Čím se zajišťují ustanoveni §§ 101 a 103.
(1) Jde-li o stavbu, zařízení a pod. v požárním pásmu, nebo o stavbu, zařízení a pod., kterou by dráha mohla býti ohrožena (§ 101), rozlišuje se po stránce zajištění ustanovení §§ 101 a 103 mezi případy, kdy k uskutečnění označené stavby, zařízení a pod. je potřebí povolení jiného úřadu (odstavec 2), a případy, kdy se nevyžaduje žádného úředního povolení (odstavec 3).
(2) Jestliže podle jiných zákonných ustanovení je potřebí k uskutečnění stavby, zařízení a pod., označených v odstavci 1, povolení jiného úřadu, přizve tento úřad ke komisionálnímu místnímu šetření, jež bude konáno před vydáním povolení, dotčený železniční podnik. Přednese-li tento podnik nejpozději při tomto šetření připomínky s hlediska §§ 101 a 103, kterým jiný úřad nemíní vyhověti, je jiný úřad povinen odkázati toho, kdo žádá o povolení, aby si napřed vyžádal povolení železničního správního úřadu. Železniční správní úřad může vydati v mezích zákonných ustanovení pokyny k usměrnění připomínek, o které jde, může však také, uzná-li toho potřebu, uložiti železničnímu podniku s platností obecnou nebo pro jednotlivý případ, aby si napřed vyžádal stanovisko železničního správního úřadu, a železniční podnik musí se mu podrobiti.
(3) Nevyžaduje-li se k uskutečnění stavby, zařízení a pod., označených v odstavci 1, žádného úředního povolení, postačí, když podnikatel řečených staveb, zařízení a pod. dosáhne souhlasu dotčeného železničního podniku. Odepře-li železniční podnik souhlas, má podnikatel na vůli, vyžádati si povolení železničního správního úřadu.
(4) Bylo-li dbáno ustanovení předcházejících odstavců, nemůže tomu, kdo uskutečnil stavbu, zařízení a pod., označené v odstavci 1, býti přičítáno, že podnikl něco závadného s hlediska ustanovení §§ 101 a 103.
Užívání pozemků v okolí dráhy.
§ 105.
(1) Pozemků v okolí dráhy nesmí býti užíváno tak, že by to mělo za následek sesouvání půdy, sesypávání kamenů, pád předmětů na trať, zatopování trati nebo jakékoli jiné ohrožení dráhy a jejího provozu. Železniční správní úřad může výslovně označiti pozemky, jichž se to týká.
(2) Užívá-li se pozemků v okolí dráhy způsobem, jenž je zakázán v odstavci 1, je železniční správní úřad oprávněn naříditi nezbytná opatření, aby dráha nebyla ohrožena; tím však nejsou dotčena zákonná ustanovení, podle nichž se vyžaduje k uskutečnění takových opatření zvláštního povolení. Provedení takového opatření může býti uloženo i železničnímu podniku na účet uživatele pozemků.
§ 106.
(1) Žádá-li toho bezpečnost dráhy a jejího provozu nebo ochrana proti ohni potřebná vzhledem k provozu dráhy, může býti vlastníkům nebo jiným uživatelům lesů uložen určitý způsob hospodaření nebo provedení určitého opatření. To se stane zpravidla při vybudování dráhy (ve stavebním povolení, v dílčím rozhodnutí podle § 31, odst. 3). Projeví-li se toho potřeba po vybudování dráhy, vydá příslušné rozhodnutí politický úřad, jemuž přísluší dozor na lesy (§ 192, odst. 2). Za újmu, která z toho vzejde, přísluší od dotčeného železničního podniku přiměřené odškodnění. Nesjedná-li se o něm dohoda, určí se podle zákonů o vyvlastnění.
(2) Je-li to potřebné k bezpečnosti dráhy a jejího provozu, jakož i k ochraně proti ohni, jsou vlastníci (uživatelé) jiných pozemků v okolí dráhy povinni, požádá-li o to železniční podnik, neprodleně oklestiti nebo pokáceti stromy (keře). Neučiní-li tak, nebo nedovolují-li okolnosti průtahy se zjištěním a vyhledáním vlastníka (uživatele), může okleštění nebo pokácení zaříditi sám železniční podnik. Činí-li vlastník (uživatel) překážky, rozhodne do 8 dnů železniční správní úřad. Za újmu, která vzejde z okleštění nebo vykácení, poskytne železniční podnik přiměřenou náhradu, ač neběží-li o navrácení ve stav, jenž byl již jednou předmětem odškodnění; nesjedná-li se o náhradě dohoda, rozhodne okresní úřad.
Díl devátý.
Vzájemné styky mezi drahou a obecenstvem.
§ 107.
(1) Obecenstvo, které užije dráhy nebo s ní jinak vejde ve styk, zachová pozornost a opatrnost přiměřenou povaze železničního provozu. Při tom se bude říditi předpisy, které upravují železniční dopravu nebo se dotýkají pořádku, bezpečnosti a pravidelnosti železničního provozu. Rovněž uposlechne pokynů, které uvede v obecnou známost železniční podnik, anebo které udělí zaměstnanci dráhy při výkonu služby.
(2) Cestující vystupují a nastupují pouze na stanovených místech a na určené straně. Je-li vozidlo v pohybu, nesmí nikdo otvírati postranní dveře vozu, vychylovati se z oken, vystupovati nebo nastupovati, ani prodlévati na stupátkách, spojovacích můstcích a plošinách, ač není-li užití spojovacích můstků nebo pobyt na plošinách výslovně dovolen.
§ 108.
(1) Obecenstvo (samo nebo vozidly, zvířaty a pod.) smí vstupovati jen na místa pro ně určená a na přejezdy (přechody) v mezích předpisů o tom vydaných.
(2) Bezpečnostní orgány jsou při výkonu své služby oprávněny vstupovati do železničního obvodu, jiné orgány veřejné správy, počítajíc v to i orgány poštovní správy, za podmínek, které stanoví železniční správní úřad v dohodě s příslušnými ministerstvy. Jinak smějí vstupovati do železničního obvodu toliko zaměstnanci dráhy při výkonu své služby neb osoby, které se mohou prokázati dovolením železničního podniku.
(3) Kdo se blíží k přejezdu (přechodu), musí si počínati tak, aby neohrozil ani svou bezpečnost, ani bezpečnost lidí, zvířat a věcí jeho péči svěřených, ani bezpečnost, nerušenost a pravidelnost železničního provozu. Zejména musí dbáti výstražných znamení, návěstí a polohy závor, jakož i musí se vhodným způsobem přesvědčiti, neblíží-li se ku přejezdu železniční vozidlo. Řidiči silničních vozidel, zejména motorových, jsou proto povinni zvolniti přiměřeně jízdu, a je-li toho třeba, vozidlo, po případě i motor zastaviti.
(4) Osoby, jimž náleží pečovati o zvířata, musí dbáti toho, aby zvířata nevstupovala na trať; musí je proto držeti v přiměřené vzdálenosti od dráhy.
§ 109.
Je zakázáno poškozovati trať, jakákoli stavební a provozní zařízení, výstroj a příslušenství dráhy, klásti na koleje předměty, přestavovati výhybky, otvírati závory, napodobovati návěsti, způsobovati bez příčiny poplach a vůbec činiti cokoli, co by mohlo rušiti neb ohroziti železniční provoz.
§ 110.
Prostranství, které přiléhá k stanici a jest určeno pro příchod (příjezd) nebo pro odchod (odjezd) (přednádraží), nesmí býti užíváno způsobem, který se nesrovnává s jeho určením.
§ 111.
(1) Železniční podnik je povinen uváděti v mezích technické a hospodářské účelnosti vyhláškami, oznámeními a jinými vhodnými zevnějšími označeními v obecnou známost všecky závažné věci, které se týkají železniční přepravy, a umísťovati vhodné nápisy neb označení pro rychlou informaci obecenstva. železniční správní úřad může o tom vydati zvláštní směrnice. Osoby, které užijí dráhy, nemají však, není-li v železničním přepravním řádě (§ 85) stanoveno jinak, nároku na náhradu škody, která jim snad vzejde z nesplnění této povinnosti,
(2) Železniční správní úřad může uložiti železničnímu podniku, aby obecenstvo bylo varováno určitým způsobem před hrozícím nebezpečím.
(3) Ve všech vyhláškách, oznámeních a označeních, jichž se týká ustanovení předcházejících odstavců, jakož i ve všech obecenstvu určených nápisech, označeních, přepravních průkazech, oznámeních písemních neb ústních vůbec musí býti užito státního jazyka. Užije-li se ve shodě se zákonnými ustanoveními a koncesní listinou také jiného jazyka, musí býti zároveň text v jazyce státním na prvním místě a aspoň ve stejných rozměrech i ve stejné úpravě. Ustanovení tohoto odstavce platí zejména také pro uveřejňování jízdních řádů, tarifů a tarifních slev.
(4) Železniční podnik upraví svůj styk s obecenstvem podle zásady účelnosti, jednoduchosti, rychlého jednání a ochoty; to platí i po stránce jazykového styku s obecenstvem. S osobami, které v přepravním styku s drahou užijí státního jazyka, musí železniční podnik a jeho orgány jednati ve státním jazyce. Těchto ustanovení sluší užíti přiměřeně na všecky podniky v železničním obvodu, pokud jejich účelem je uspokojovati potřeby obecenstva, které užívá dráhy.
Díl desátý.
Věci ztracené nebo zapomenuté.
§ 112.
Odevzdání dráze.
Najde-li někdo věc v železničním vozidle, v místnostech vyhrazených pro obecenstvo nebo jinde v železničním obvodu, nesmí věc sobě přivlastniti, ale je povinen ji odevzdati bez zbytečných průtahů železniční služebně, leč že by věc sám ihned vrátil tomu, kdo ji ztratil nebo zapomenul.
§ 113.
Nálezné a co s ním souvisí.
(1) Byla-li věc ztracena, činí nálezné deset ze sta obecné ceny nálezu. Dosáhla-li by odměna podle tohoto výpočtu 2.000 Kč, vyměří se z ostatku jen pět ze sta. Byla-li věc toliko zapomenuta, nálezné nepřísluší.
(2) Má se za to, že věci, které byly zanechány v železničních vozidlech na místech, kde se pravidelně ukládají, byly zapomenuty.
(3) Jde-li o věc, kterou našel zaměstnanec dráhy při výkonu své služby, přísluší nálezné železničnímu podniku, avšak ten je povinen polovinu odvésti ústavům a zařízením sociální péče železničního podniku, stanoveným se souhlasem železničního správního úřadu, druhou pak polovinu poskytnouti jako odměnu zaměstnancům, kteří se přičinili o nález.
(4) Nežádá-li nálezce nálezného nebo stane-li se nezvěstným, připadne nálezné ústavům a zařízením sociální péče železničního podniku, stanoveným se souhlasem železničního správního úřadu. Nezvěstným je nálezce tehdy, jestliže ho nelze vyhledati podle adresy, kterou udal.
§ 114.
Povinnosti dráhy.
(1) Za odevzdanou věc odpovídá železniční podnik jako schovatel. Prokáže-li někdo, že odevzdanou věc ztratil nebo zapomenul, vydá mu ji železniční podnik po srážce nákladů na uschování, jakož i po případě po srážce (zaplacení) nálezného.
(2) Nebude-li věc vydána do 3 měsíců ode dne, kdy byla odevzdána, je železniční podnik oprávněn ji prodati ve veřejné dražbě. Věci, které by se znehodnotily uschováním nebo jejichž pravděpodobný výtěžek při prodeji by neuhradil náklad na uschování, je železniční podnik oprávněn prodati ještě před uplynutím označené lhůty, a to třebas i z volné ruky; věci podlehnuvší zkáze nebo bezcenné je oprávněn také zničiti.
(3) Stržené peníze, po srážce nákladů na uschování a útrat prodeje, uschová železniční podnik bezúročně pro toho, kdo věc ztratil nebo zapomenul.
§ 115.
Nezjistí-li se předchozí držitel.
(1) Nepřihlásí-li se ten, kdo věc ztratil nebo zapomenul, do 3 roků ode dne, kdy věc byla odevzdána železničnímu podniku, připadne věc nebo stržené peníze v úschově i s užitky nálezci.
(2) Ustanovení § 113, odst. 3 a 4 platí obdobně.
Díl jedenáctý.
Povinnosti k státní správě poštovní a telegrafní, ustanovení v zájmu obrany státu a ustanovení o přepravě četnictva.
I. K správě poštovní a telegrafní.
§ 116.
(1) Železniční podnik je povinen přepravovati poštovní zásilky, zaměstnance je doprovázející a dohlédací orgány. Poštovní správa může užívati k této přepravě zvláště přizpůsobených vozů.
(2) Uplatňujíc požadavky podle předcházejícího odstavce, přihlédne poštovní správa k zřetelům hospodárného provozu dráhy.
(3) Za přepravu podle odstavce 1 poskytne poštovní správa železničnímu podniku přiměřenou náhradu. Nesjedná-li se o ní dohoda, rozhodne železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem pošt a telegrafů.
(4) Poštovní správa může v dohodě se železničním podnikem svěřiti zaměstnancům dráhy obstarávání některých úkonů jménem poštovní správy. Stejně může železniční podnik v dohodě s poštovní správou svěřiti poštovním zaměstnancům obstarávání některých úkonů jménem železničního podniku.
II. Ustanovení v zájmu obrany státu.
a) Všeobecně.
§ 117.
Vojenské správě náleží, aby při vybudování, udržování a provozu drah zastupovala zájem obrany státu, sledovala stav a výkonnost drah s hlediska tohoto zájmu, jakož i aby stanovila požadavky z toho vyplývající; železničnímu správnímu úřadu náleží, aby určoval hlediska po stránce železničně odborné, vydával příslušná rozhodnutí se vztahem k železničním podnikům a uskutečňoval s tím souvisící dozor.
§ 118.
(1) Vykonávajíce pravomoc podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných, přihlížejí úřady z moci úřední též k zájmu obrany státu, pokud by mohl býti dotčen.
(2) Železniční podnik je povinen vedle povinností, které jej jinak postihují podle zákonných ustanovení o drahách, předpisů podle nich vydaných a podle ustanovení koncesní listiny, uskutečniti opatření nebo zařízení, která mu železniční správní úřad uloží v zájmu obrany státu na žádost vojenské správy a po dohodě s ní.
(3) Železniční podnik je povinen přepravovati vojsko a vojenské zásilky za podmínek, které stanoví železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany.
(4) Železniční podnik je povinen, požádá-li o to oprávněný orgán, provésti přepravu vojska a vojenských zásilek urychleně, a je-li toho potřebí, i přednostně (odstavec 13).
(5) Železniční podnik je povinen, požádá-li o to vojenská správa, umožniti nebo provésti výcvik vojenských osob v železniční službě (odstavec 13).
(6) K usnadnění součinnosti vojenské správy se železničním podnikem může vojenská správa umístiti své zástupce u železničního podniku a na její žádost ustanoví železniční podnik referenta (referenty) pro věci vojenské; projeví-li se toho potřeba, zejména pak za branné pohotovosti státu, budou vytvořeny společné orgány (odstavec 13).
(7) Železniční podnik je povinen poskytnouti vysvětlení, zprávy a pomůcky potřebné k účelům obrany státu (odstavec 13).
(8) Z toho, aby železniční podnik plnil všecky povinnosti, které jej postihují v zájmu obrany státu, odpovídají zejména osoby označené v § 128, odst. 1.
(9) Vojenská správa má kdykoli na vůli přesvědčiti se, třebas i na místě, zda železniční podnik plní povinnosti, které jej postihují v zájmu obrany státu, nemůže však zasahovati přímo do vedení provozu (odstavec 13).
(10) O věcech železničního podniku, které jsou obchodním tajemstvím, zachovají orgány vojenské správy mlčenlivost, a to i po odchodu ze služby nebo po propuštění ze svazku vojenského; povinnosti mlčenlivosti mohou býti zproštěni jen rozhodnutím ministerstva národní obrany v dohodě se železničním správním úřadem.
(11) Osoby označené v § 128, odst. 1, jakož i zaměstnanci dráhy jsou povinni věci, které mají býti tajeny v zájmu obrany státu, uchovati v tajnosti stejně a s týmiž trestními následky jako osoby ve veřejném postavení (§ 5, č. 2 a § 6, č. 4 zákona za dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky). To platí i o osobách jiných, na př. dodavatelích, jimž železniční podnik svěřil ve svém provozu věci, které mají býti tajeny v zájmu obrany státu.
(12) Ve věcech podle tohoto zákona a předpisů podle nich vydaných je úřad, jenž provádí řízení, povinen učiniti všecka vhodná opatření, aby zůstaly utajeny věci, které mají býti utajeny v zájmu obrany státu; přitom se může úřad v mezích nezbytnosti uchýliti od platných předpisů upravujících řízení. Opatření, opřená výslovně o ustanovení věty první, není potřebí odůvodňovati.
(13) Podobnosti ustanovení odstavců 4 až 7 a 9 stanoví směrnice, které vydá železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany.
b) Další povinnosti za branné pohotovosti státu.
§ 119.
(1) Za branné pohotovosti státu platí vedle předpisů §§ 117 a 118 ještě ustanovení následujících odstavců.
(2) Železniční podnik je povinen dbáti zájmu obrany státu před ostatními zájmy.
(3) Železniční správní úřad může učiniti potřebná opatření o uspořádání a o řízení železničního provozu, užíti volně a na jakémkoli místě zaměstnanců dráhy a podle potřeby volně disponovati drahou, jejím příslušenstvím, pomocnými a vedlejšími závody. O zásadách, podle nichž toto ustanovení bude provedeno, dohodne se železniční správní úřad s vojenskou správou.
(4) Přednostně (§ 118, odst. 4) musí býti přepravován také materiál, potřebný k výrobě válečné výzbroje a válečného výstroje, věci potřebné k výživě obyvatelstva, transporty evakuační a jiné transporty k účelům obrany státu. Pořadí těchto transportů určí vojenská správa skrze společné orgány (§ 118, odst. 6).
(5) Provoz dráhy může býti převzat státní správou železniční, a to zejména tehdy, požádá-li o to vojenská správa. Projeví-li se toho nutná potřeba, může býti provoz na kterékoli dráze převzat do vojenské správy; o takovém převzetí v poli rozhoduje vojenská správa sama, Podrobnosti upraví vládní nařízení.
(6) Železniční podnik je povinen dopravovati na svých telegrafních a telefonních vedeních telegramy, jejichž druh a pořadí blíže určí železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany a s ministerstvem pošt a telegrafů. Železniční podnik je vedle toho povinen dovoliti, aby vojenská správa užila přímo železničních telegrafních nebo telefonních vedení, jichž není nezbytně třeba k železničnímu provozu. Rovněž je železniční podnik povinen dovoliti, aby na pozemcích dráhy byla zřízena nebo na telegrafních a telefonních sloupovích byla připjata vojenská telegrafní a telefonní vedení, ale musí býti při tom postaráno o to, aby nebyl rušen provoz v železničních slaboproudých vedeních.