Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

4. zasedání.

Tisk 325.

Interpelace

1. sen. Enhubera na p. ministra spravedlnosti, p. ministra veřejných prací a p. ministra železnic stran zadávání prací na hlavním nádraží v Teplicích-Šanově přespolním dělníkům.

2. sen. Schmidta na p. ministra vnitra stran nezákonného rozpouštění důvěrných schůzí.

3. sen. Enhubera na p. ministra vnitra stran zákazu výstavy sudetskoněmecké strany v Bílině.

4. sen. Nováka p. ministru železnic o změně způsobu ustanovování a povyšování zřízenců, podúředníků a gážistů ve službách čsl. státních drah.

Překlad ad 325/1.

Interpelace

senátora E. Enhubera

na pana ministra spravedlnosti, pana ministra veřejných prací a pana ministra železnic stran zadávání prací na hlavním nádraží v Teplicích-Šanově přespolním dělníkům.

Významný právník, pan dr Karel Jindřich Stradal, uveřejnil v časopise "Teplitz-Schönauer Anzeiger" ze dne 13. září 1936, č. 215, následující článek, který v celé německé veřejnosti vzbudil značnou pozornost a živý souhlas. Tato pozornost je tím větší, ježto článek právem poukazuje k tomu, že jednání naší administrativy je v rozporu s prohlášeními vedoucích českých politiků, s prohlášeními vlády, ba dokonce s prohlášením samotného pana presidenta státu. Přes to mlčí naší ministři a naše oficielní noviny, obzvláště vládní list "Proper Presse" k významnému projevu dr Stradala a budí tím zdání, jakoby se z rozpaků vyhýbali veřejné diskusi o tomto problému.

Pan ministr spravedlnosti dluží nám vysvětlení, proč příslušný státní zástupce nevznesl obžalobu podle zákona na ochranu republiky.

Pan ministr veřejných prací dluží nám vysvětlení, proč domácím nezaměstnaným odnímají práci přespolní dělníci.

Pan ministr železnic dluží nám vysvětlení o tom, proč se nedohodl s panem ministrem veřejných prací, aby se zamezilo zaměstnávání přespolních nezaměstnaných u prací v teplickém hlavním nádraží.

Shora zmíněný článek pana dr Karla Jindřicha Stradala zní:

"Zadávání prací na hlavním nádraží. Napsal dr. Karel Jindřich Stradal.

Všechny noviny v Teplicích-Šanově, ale také národnostně zcela indiferentní hospodářské časopisy, na příklad "Der Prager Börsencourier", sdělily s výrazy odsouzení, že práce na hlavním nádraží provedeny byly s přibráním přespolních dělníků, jakoby v Teplicích a v okrese nebylo nezaměstnaných. Schůze městského zastupitelství zabývala se v pátek, stejně jako před nedávnem okresní výbor, touto otázkou. Obě korporace usnesly se podati na příslušných místech protest.

Tato reakce okresu a městského zastupitelství není po mém úsudku s to, aby čelila vždy se opětujícímu nešvaru, že se státní práce, obzvláště takové, které se provádějí pod titulem "nouzových prací", zadávají dělníkům v místě a okresu cizím. Podle judikatury nejvyššího správního soudu, po mém soudu ovšem ústavě neodpovídající, nemá nikdo právního nároku na to, aby nadřízené úřady vykonávaly své dozorčí právo nad podřízenými úřady. Je tedy věcí nevynutitelného uvážení nadřízených míst, zdali stížnosti projednají a jak to učiní.

Nelze bohužel prozatím počítati s tím, že se tato zásada judikatury našeho správního soudu změní, ačkoli judikatura je v eklatantním rozporu s § 86 ústavní listiny, podle něhož je věcí správního soudnictví, postarati se o nejvydatnější ochranu práv a zájmů občanstva."

Podle mého zdání bylo by věcí městského zastupitelství a okresu, ale také odborové organisace stavebních dělníků, podati trestní oznámení ve smyslu § 25 zákona na ochranu republiky.

Bylo s vysokého a nejvyššího místa (vedoucí čeští politikové, členové vlády a sám pan president státu) písemně a ústně zdůrazněno, že je těžkým bezprávím, když přespolní dělníci odnímají práci domácím nezaměstnaným.

Příslušní činitelé zcela jasným způsobem poukázali na ohrožení zájmů republiky, jež takovýmto postupem vzniká.

Projevy vysokých a nejvyšších činitelů prošly novinami, každý orgán republiky musel je poznati. Když potom orgán veřejné moci přes tyto projevy mínění vysokých a nejvyšších činitelů provede čin, který nejpovolanějšími ústy byl pranýřován jako těžké prohřešení proti zájmům republiky a veřejné správy, pak jest oprávněno podezření, že jde o úmyslné jednání po případě o úmyslné opominutí (zaměstnávání domácích nezaměstnaných). Zákon na ochranu republiky pak stanoví v § 25, že je trestným činem, když orgán veřejné moci u výkonu svého úřadu úmyslným jednáním neb opominutím ohrožuje zájmy veřejné správy. Trest je stanoven pokutami do 10.000 Kč anebo trestem vězení do 3 měsíců.

Zájmová kvalifikace odborové organisace, ale také městského zastupitelství a okresu je bez jakékoli pochybnosti dána. Břímě podpor v nezaměstnanosti jest obzvláště pro odborové organisace a pro městskou obec krajně tíživé. Jsou tudíž ve svých hmotných zájmech poškozovány tím, že se nezaměstnávají domácí nezaměstnaní. Nelze jim tudíž upříti kvalifikaci soukromých účastníků. Podati několik. takových trestních oznámení a energicky je probojovati, a bylo by konečně možno čeliti nešvaru, že nezaměstnaní našeho města a našeho okresu musejí přihlížeti, jak jim práci odebírají nezaměstnaní, v místě a okresu cizí.

Interpelanti jsou přesvědčeni, že také pan dr Karel Jindřich Stradal uvítá, jestliže se interpelovaní páni ministři obšírně vyjádří k jeho významnému článku.

Vznášíme na pana ministra spravedlnosti, na pana ministra veřejných prácí a na pana ministra železnicc jediný dotaz:

Jaké prohlášeni podají páni ministři k článku pana dr Karla Jindřicha Stradala "Zadávání prací na hlavním nádraží", který byl uveřejněn v časopisu "Teplitz-Schönauer Anzeiger", č. 215, dne 13. září 1936 a který v sudetskoněmecké veřejnosti vzbudil pozornost?

V Praze dne 6. listopadu 1936.

Enhuber, Schmidt, Krommer, Stellwag, Werner inž. Löhnert, W. Müller,
Liehm, Schösser, Schrammel, Keil.

 

325/1 (původní znění).

Interpellation

des Senators Emil Enhuber

an den Herrn Justizministerr, den Herrn Minister für öffentliche Arbeiten und den Herrn.Eisenbahnminister wegen Vergebung der Arbeiten beim Hauptbahnhofe in Teplitz-Schönau an ortsfremde Arbaiter.

Ein bedeutender Jurist, Herr Dr. Karl Heinrich Stradal, hat im "Teplitz-Schönauer Anzeiger" vom 13. September 1936, Nr. 215, folgenden Artikel veröffentlicht, der in der gesamten deutschen Öffentlichkeit bedeutendes Aufsehen und lebhafte Zustimmung ausgelöst hat. Dieses Aufsehen ist um so grösser, als der Artikel mit Recht darauf verweist, daß das Verhalten unserer Administrative mit den Erklärungen führender čechischer Politiker, mit den Erklärungen der Regierung, ja sogar mit den Erklärungen des Herrn Staatspräsidenten selbst im Widerspruch steht. Trotzdem schweigen unsere Minister und unsere öffiziösen Zeitungen, insbesondere das Regierungsblatt "Prager Presse", zu der bedeutsamen Kundgebung Dr. Stradals und erwecken dadurch den Anschein, als ob sie einer öffentlchen Diskussion, dieses Problems aus Verlegenheit ausweichen.

Der Herr Justizminister ist uns eine Erklärung schuldig, warum der zuständige Staatsanwalt keine Schutzgesetzanklage erhoben hat.

Der Herr Minister für öffentliche Arbeiten ist uns eine Erklärung schuldig, warum den einheimischen Arbeitslosen die Arbeit durch ortsfremde Arbeiter weggenommen wurde.

Der Herr Eisenbahnminister ist uns eine Erklärung darüber schuldig, warum er mit dem Herrn Minister für öffentliche Arbeiten nicht dos Einvernehmen gepflogen hot um die Einstellung ortsfremder Arbeitsloser bei den Arbeiten im Teplitzer Hauptbahnhof zu verhüten.

Der oben erwähnte. Artikel des Herrn Dr. Karl Heinrich Stradal lautet:

"Die Vergebung der Arbeiten beim Hauptbahnhofe. Von lir. Karl Heinrich Stradal.

Sämtliche Zeitungen Teplitz-Schönau's, aber auch national ganz indifferent eingestellte Wirtschaftszeitungen, z. B. "Der Prager Börsencourier", haben_mit Ausdrücken.der Verurteilung mitgeteilt, daß die Arbeiten beim Hauptbahnhofe unter Zuziehung orisfremder Arbeiter durchgeführt wurden, so als ob es in Teplitz und Bezirk keine Arbeitslosen geben würde. Die Stadtvertretungssitz:urig hat sich am Freitag ebenso wie vor kurzem der Bezirksausschuß mit der Frage befaßt. Beide. beschlossen, einen Protest an die zuständigen Stellen zu ergreifen.

Diese Reaktion von Bezirk und Stadtvertretung ist meines Erachtens nicht.geeignet, dem immer wiederkehrenden Übelstande, entgegenzutreten, daß staatliche Arbeiten, insbesondere solche, die unter dem Titel "Notstandsarbeiten" durchgeführt werden, an orst- und bezirksfremde Arbeiter vergeben.werden. Nach der, meines Erachtens allerdings der, Verfassung nicht entsprechenden Judikatur des Obersten. Verwaltungsgerichtes hat niemand einen Rechtsanspruch darauf, daß die übergeordneten Behörden ihr Aufsichtsrecht über die untergeordneten Behörden ausüben. Es steht daher in dem nicht erzwingbaren Ermessen der übergeordneten Stellen, ob sie die Beschwerder einer Behandlung unterziehen und wie sie das tun.

Es ist leider vorläufig nicht damit zu rechnen, daß dieser Grundsatz unserer verwaltungsgerichtlichen Judikatur sich ändert, obwohl die Judikatur im eklatanten Widerspruch zu dem § 86 der Verfassungsurkunde steht, derzufolge es Sache der Verwaltungsgerichtsbarkeit ist, für den "ausgiebigsten Schutz der Rechte und Interessen der Bürgerschaft vorzusorgen".

Meines Eraehtens wäre es Sache der Stadtvertretung und des Bezirkes, aber auch der Gewerkschaft der Bauarbeiter, eine Strafanzeige im Sinne des § 25 des Schutzgesetzes zu überreichen.

Es ist van hoher und allerhöchster Stepe (führende čechische Politiker, Mitglieder der Regierung und der Herr Staatspräsindent selbst) schriftlich und mündlich betont worden, daß es ein schweres Unrecht ist, wenn den einheimisehen Arbeitslosen die Arbeit durch ortsfremde Arbeiter weggenommen wird.

Die betreffenden Faktoren haben in ganz eindeutiger Weise auf die Gefährdung der Interessen der Republik hingewiesen, die durch einen solchen Vorgang entsteht.

Die Außerungen der hohen und höchsten Faktoren sind durch alle Zeitungen gegangen, sie müssen jedem Organ der Republik zur Kenntnis gekommen sein. Wenn dann ein Organ der öffentlichen Gewalt trotz dieser Meinungskundgebungen der hohen und höchsten Faktoren die Handlizng setzt, die aus berufenstem Munde als schwerer Verstoß gegen die Interessen der Republik und der öffentlichen Verwaltung angeprangert wurde, so ist der Verdacht gerechtfertigt, daß es sich um eine absichtliehe Handlung, bzw. absichtliche Unterlassung (Beschäftigung einheimischer Arbeitsloser) handelt. Nun betsimmt der § 25 des Schutzgesetzes, daß es eine strafbare Handlung ist, wenn ein Organ der öffentlichen Gewalt in Ausübung seines Amtes durch eine absichtliche Handlung oder Unterlassung die Interessen der öffentlichen Verwaltung gefährdet. Die Strafe ist festgesetzt mit Geldbußen bis 10.000 Kč oder mit Arrestbuße zu 3 Monaten.

Die Interessentenqualifikationen der Gewerkschaft, ober auch der Stadtvertretung und des Bezirkes ist zweifellos gegeben. Die Last der Arbeitslosenunterstützung ist insbesonders für die Gewerkschaft und für die Stadtgemeinde äußerst drückend. Sie sind somit in ihren materiellen Interessen durch den Vorgang der Niehtbeschäftigung einheimischer Arbeitsloser geschädigt. Es kann ihnen somit die Prívatbeteiligtenqualifikation nicht abgesprochen werden. Einige solche Strafanzeigen überreiehen und mit Energie durchfechten, und es könnte endlich dem Unfug gesteuert werden, daß die Arbeitslosen unserer Stadt und unseres Bezirkes zusehen müssen, wie ihnen die Arbeit von orts- und bezirksfremden Arbeitern weggenammen wird.

Die Interpellanten sind überzeugt, daß auch Herr Dr. Karl Heinrich Stradal es begrüßt, wenn die interpellierten Herren Minister sich erschöpfend zu seinem bedeutsamen Artikel äußern.

Wir stellen an den Herrn Justizminister, den Herrn Minister für öffentliche Arbeiten und den Herrn Eisenbahnminister die einzige Anfrage:

Welche Erklärung geben die Herren Minister zu dein Artikel des Herrn Dr. Karl Heinrich Stradal "Die Vergebung der Arbeiten beim Hauptbahnhof", der im "Teplitz-Schönauer Anzeiger" Nr. 215, am 13. September 1936 veröffentlicht wurde und in der sudetendeutschen öffentlichkeit Aufsehen erregt hat ab?

Prag, 6. November 1936.

Enhuber, Schmidt, Krommer, Stellwag, Werner inž. Löhnert,
W. Müller, Liehm, Schösser, Schrammel, Keil.

 

Překlad ad 325/2.

Interpelace

senátora R. Schmidta

na pana ministra vnitra stran nezákonného rozpouštění důvěrných schůzí.

Sudetskoněmecká strana provádí plánovité školení svých řečníků ve zvláštních řečnických kursech. Ježto se těchto kursů účastní jen omezený počet osob, z nichž každá svolavateli je známa, konají se tyto řečnické kursy v důvěrných schůzích, takovéto schůze netřeba, jak známo, úřadu oznamovati, učinil-li svolavatel potřebná opatření k zabezpečení důvěrnosti.

Přes to se právě tyto důvěrné schůze opětovně šikanujícím způsobem kontrolují a rozpouštějí. Proti kontrole nelze ničeho namítati, pokud se tato spokojí zjištěním, zdali je zde dána důvěrnost uzavřené schůze či nikoli. Jakmile kontrolující úředník zjistil, že svolavatel není cizozemcem, že přítomné zná, že je vyložena listina přítomných a že každý svolaný byl zvláště pozván, že okna a dveře jsou zavřeny, má se kontrolující orgán zase vzdáliti.

Někteří příslušníci naší administrativy, obzvláště také někteří četníci, dosud nepochopili, že se jejich kontrolní činnost má omeziti na tyto okolnosti. Patrně se zde nedostává dostatečného poučení těchto orgánů nadřízenými úřady.

Mnozí z těchto orgánů dosud také nepochopili, že jest úplně lhostejno, zdali sudetskoněmecká strana nazývá takovouto schůzi "večerem školení", "kursem", "ženským večerním kursem pletení" anebo jinak. Pro úřad je směrodatným jen jedno rozlišování. Buďto se schůze svolá jako důvěrná schůze, pak ji netřeba úřadu ohlašovati, jestliže svolavatel dodržel uvedené požadavky důvěrnosti; kontrola má se v takovýchto případech. omeziti na zachování těchto prvků důvěrnosti; anebo schůze nebyla svolána jako důvěrná schůze, pak nutno ji ohlásiti úřadu. Nutno ji ohlásiti také tehdy, když se přístup k této veřejné schůzi, jak se to většinou děje při měsíčních večerních schůzích sudetskoněmecké strany, podle § 5 zákona o útisku omezuje na určitý okruh osob. Rozdíl posléz uvedeného typu veřejných schůzí záleží právě jen v tom, že svolavatel v tomto případě účastníky schůze znáti nemusí.

Zdali však členové sudetskoněmecké strany některý druh takovýchto schůzí nazývají "kursem", "večerem školení", "měsíční večerní schůzí" anebo jakkoli, je pro úřad u důvěrných schůzí naprosto lhostejné. Nesmí tudíž nikdy důvěrnou schůzi zakázati nebo rozpustiti proto, poněvadž se tam koná řečnický kurs. Účastníci důvěrné schůze mohou v této důvěrné schůzi dělati co chtějí, pokud tato činnost neporušuje trestní zákon. Rozumí se samo sebou, že příslušníci sudetskoněmecké strany ve svých řečnických kursech nejen žádný zákon neporušují, nýbrž právě pečují o to, abys se účastníci kursů se zákony obeznámili.

Přes to na příklad velitel četnické stanice v Úštěku rozpustil dne 9. října 1936 důvěrnou schůzi, ve které se konal řečnický kurs sudetskoněmecké strany, ačkoli tu byly dány všechny předpoklady uzavřené, důvěrné schůze. Tento velitel, a zákonitých předpokladech patrně neinformovaný, vykládal svolavateli, že ví, že schůze je řečnickým kursem a že k pořádání kursů bezpodmínečně nutno vyžádati si úředního povolení. Na tomto v zákoně nikterak neodůvodněném právním názoru jmenovaný velitel také trval, když člen okresního výboru Benesch z Julienau mu zcela jasně vyložil zákon. Velitel četnické stanice musel se přesvědčiti o tom, že pozvání přítomných byla v pořádku a že tu nebylo nejmenšího poklesku proti předpisům o formě uzavřené schůze. Přes to rozpustil schůzi, prohlásiv, že se rozpuštění děje proto, poněvadž jde o "kurs". Velitel stanice je v zásadním omylu, domnívá-li se, že interní označení důvěrné schůze mění něco na zákonné povaze této formy schůze. Rozpuštění stalo se tudíž bez jakéhokoli zákonitého podkladu.

Rozumí se samo sebou, že účastníci schůze přes to, vyhrazujíce si stížnost, respektovali rozpuštění schůze.