309/3 (původní znění).
Interpellation
des Senators Emil Enhuber
an den Herrn Minister für nationale Verteidigung
betreffend die Anzahl der deutschen aktiven Offiziere in der čechoslovakischen
Armee.
Wiederholt hat das Ministerium für Nationale Verteidigung auf die vorzügliche Dienstleistung čechslovakischer Staatsbürger deutscher Nationalität (ethnischer und sprachlicher Zugehörigkeit) in der čechoslovakischen Armee hingewiesen.
Trotzdem gehören nur sehr wenige Deutsche der Generalität und dem Offiziersstande an.
Dieser Zustand verletzt den Gleichheitsgrundsatz des Minderheitenschutzvertrages und der Verfassung.
Wir stellen daher an den Minister für nationale Verteidigung die Anfrage:
l. Wieviel aktive Offiziere gehören der deutschen Nationalität (ethnischer und sprachlicher Zugehörigkeit) an?
2. Wieviel Generäle haben sich bei der letzten Volkszählung zur deutschen Nationalität (ethnischer und sprachlicher Zugehörigkeit) bekannt?
3. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu sorgen, daß bei den Offiziersernennungen auf den Bevölkerungsschlüssel Rücksicht genommen wird?
Prag, am 17. Oktober 1936.
Enhuber,
Schösser, Ing. Weller, W. Müller, Frank, Liehm, Patzak, Pfrogner, Dr. Tischer, Keil, Garlik.
Překlad ad 309/4.
Interpelace
senátora R. Schmidta
na pana ministra pošt a telegrafů
stran používání českého slova "Praha" v pražském německém vysílání.
V neděli dne 9. srpna 1936 použil hlasatel pražského německého vysílání při německém oslovení slova "Praha", hned na to však mluvil o "Prager Getreidemarkt" (Pražském obilním trhu).
My Němci nazýváme hlavní město Čech v ústavou daném volném používání jazyka "Prag", nikoli "Praha".
Jsme oprávněni žádati, aby pražské německé vysílání, které jest určeno pro nás Němce, toto město rovněž označovalo slovem "Prag", nikoli však "Praha".
Tážeme se tudíž pana ministra pošt a telegrafů:
Je pan ministr ochoten zaříditi, aby hlavní město republiky bylo v pražském německém vysílání bezvýjimečně označováno slovem "Prag" a nikdy slovem "Praha"?
V Praze dne 14. října 1936.
Schmidt,
Keil, Schösser, Werner, ing. Löhnert, Fritsch, Maixner, Enhuber, Pfrogner, Krczal, Krommer.
309/4 (původní znění).
Interpellation
des Senators Rudolf Schmidt
an den Herrn Postminister
wegen Verwendung des čechischen Wortes "Praha" in der Prager deutschen
Sendung.
Am Sonntag, den 9. August 1936, verwendete ein Sprecher der Prager deutschen Sendung während einer deutschen Ansprache das Wort "Praha", gleich darauf sprach er jedoch vom "Prager" Getreidemarkt.
Wir Deutschen nennen die Hauptstadt Böhmens im verfassungsmäßig freien Sprachgebrauch "Prag", nicht "Praha". Wir sind berechtigt zu fordern, daß die Prager deutsche Sendung, die für uns Deutsche bestimmt ist, diese Stadt ebenfalls mit "Prag", nicht aber mit "Praha" bezeichnet,
Wir stellen daher an den Herrn Postminister die Anfrage:
Ist der Herr Minister bereit zu veranlassen, daß die Hauptstadt der Republik in der Prager deutschen Sendung ausnahmslos mit "Prag" und niemals mit "Praha" bezeichnet wird?
Prag, den 14. Oktober 1936.
Schmidt,
Keil, Schösser, Werner, Ing. Löhnert, Fritsch, Maixner, Enhuber, Pfrogner, Krczal, Krommer.
Překlad ad 309/5.
Interpelace
senátorů V. Patzaka a H, Liehma
na pana ministra železnic
stran svobodného užívání jazyka při nádražní reklamě.
Opíráme vývody a konečné otázky o následující skutečnosti:
1. Uvnitř hlavního nádraží v Plzni visí nad spojovací lávkou, která spojuje hlavní koleje Cheb-Vídeň a Plzeň-Praha, jednojazyčně český reklamní pás, který zve k návštěvě libereckého veletrhu. Zní: "Liberecký veletrh".
2. Uvnitř hlavního nádraží v Ústí n. L. jsou umístěny následující reklamní nápisy:
a) Na jižní části dřevěné stěny, uzavírající verandu, visí dvě reklamní tabule firmy Kašpar Piana v Hradci Králové. Tato firma klade patrně váhu na to, aby své výrobky prodávala také Němcům a nabízí tudíž svá piana jak v českém tak také v německém jazyku. Reklamní tabule mají po úřední značce 1701/8101, 28./2. 1936. Nehledě k jazykové úpravě jsou tyto reklamní plechové tabulky úplně stejné. Každá z nich je asi 20 x 30 cm veliká, základní barva je zelená, okraje žluté. Na levé straně každé tabule je žlutou barvou vyobrazeno piano, přes které je namalován červený houslový klíč. Levá tabule má nápis: "Kašpar Piana Tel. 466, Hradec Králové", pravá tabule má nápis: "Kašpar Pianos Tel. 466, Königgrätz".
b) Trochu dále vpravo od této tabule umístěna je velká reklamní tabule výhradně v jazyku francouzském; zní: "Armada Creme".
c) Ještě dále vpravo, a to vpravo od nádražních hodin na zdi, umístěn je velký barevný reklamní plakát pro rakouský cizinecký ruch, představuje obyvatele Alp s bílými punčochami jen přes lýtka, který řídí pramici přes alpské jezero. Plakát má výhradně český nápis "Rakousko".
d) O něco dále vpravo umístěn je reklamní plakát správy polských drah. Má výhradně francouzský nápis: "Chemins de fer de ľEtat Polonais". Obraz na plakátu představuje starý dřevěný kostel v polském Horním Slezsku a vysvětluje tento obraz v jazyku polském, francouzském, anglickém a německém; v českém nebo slovenském jazyku tento obraz vysvětlen není, takže se tyto jazyky na plakátě vůbec neobjevují.
e) Na protilehlé severní stěně verandy je reklamní plakát "Textilní a krajinská výstava ve Dvoře Králové n. L. 5. července - 16. srpna 1936". Plakát má výhradně tento český nápis.
Článek 7 smlouvy mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Československem, podepsané v St. Germain en Laye dne 10. září 1919, č. 508 Sb. z. a n. z r. 1921 stanoví:
"Státním občanům československým nebude ukládáno žádné omezení, pokud jde o volné užívání jakéhokoli jazyka ať ve stycích soukromých nebo obchodních, ve věcech tisku neb veřejných projevů jakéhokoli druhu, ať ve veřejných shromážděních."
Oproti tomuto smluvnímu ustanovení smlouvy o ochraně menšin, které je naprosto jasné, připojila naše ústavní listina při normování svobodného používání jazyka v soukromých a obchodních stycích omezující dodatek, že tato volnost platí jen "v mezích všeobecných zákonů". Československá vláda však vždy co nejrozhodněji popírala, že tento omezující dodatek je namířen proti československým státním občanům německé národnosti (ethnické a jazykové příslušnosti). Ujišťovala opětně, že tohoto omezujícího dodatku v § 128, odst. 3 ústavní listiny nemůže býti nikdy zneužito k tomu, aby se nějak ztenčila neomezená volnost všech státních občanů co do užívání jakéhokoli jazyka v soukromých nebo obchodních stycích.
Obzvláště slavnostním způsobem odmítla informační kancelář ministerstva věcí zahraničních r. 1921 ve svých poznámkách k pamětnímu spisu německých poslanců a senátorů ke Společnosti národů všechny jinak znějící domněnky a obavy takto:
Slova "v mezích všeobecných zákonů" chtějí jen říci, že ... občané Československé republiky, nechť užívají jakéhokoli jazyka, podrobeni jsou všeobecným zákonům, to znamená, že dbáti musí předpisů o tisku, právu shromažďovacím atd. Tyto omezující zákony musí býti všeobecné povahy, t j. nesmějí býti různé podle národnosti, rasy, náboženství atd. obyvatelů a nesmějí obsahovati omezení práva užívati toho neb onoho jazyka. Slova "v mezích všeobecných zákonů" znamenají jen, že právo užívati některého jazyka v tisku a ve všeobecných schůzích omezeno je všeobecnými zákony o trestních činech y oboru tisku a slova y pronesených řečech schůzí. Tutéž myšlenku projevuje poslední odstavec § 128. Jeho smysl je ten, že použití některého jazyka nesmí ohrožovati veřejný pořádek, ohrožovati bezpečnost státu a brániti provedení účinné kontroly v mezích předpisů zákona. Se stanoviska ústavního jsou tyto vložky správné, neboť mají jen zabrániti zneužití práva, užíti některého jazyka. Jasně vyjádřeno, stát má na příklad míti možnost se hájiti, je-li v tisku a ve schůzích veřejná bezpečnost anebo bezpečnost státu ohrožena, provozuje-li se propaganda zemi nebezpečná. Podvratné projevy nebudou nebezpečné, poněvadž byly proneseny v jazyku ruském anebo v žargonu židovském, nýbrž poněvadž ohrožují veřejný pořádek a bezpečnost státu. Každý jiný výklad vložek, proti kterým si Němci stěžují, je falešný. Všeobecné zákony v té příčině by smlouvu porušovaly, kdyby zakazovaly používání různých jazyků. Na příklad zákaz. užívati určitého jazyka v soukromé korespondenci, nebyl by ve shodě se smlouvou St. Germainskou. Samozřejmě náš stát takovýchto úmyslů neměl. ("Menšiny v Československé republice, poznámky k pamětnímu spisu německých poslanců a senátorů, zaslanému Společnosti národů"; Praha, Informační kancelář ministerstva věcí zahraničních, 1921).
Správa ústeckého hlavního nádraží a její nadřízené ředitelství státních drah vzorným způsobem dbaly ustanovení smlouvy o ochraně menšin, ústavy a právních vývodů našeho ministerstva věcí zahraničních. To vyplývá při ocenění shora uvedených skutečností z těchto důvodů:
ad a) Firma Kašpar Piana v Hradci Králové považovala za obchodně účelné použíti ve své reklamě označení "Königgrätz", užívaného ve světových dějinách, poněvadž ví, že toto označení patří k jazykovému kulturnímu statku Němců na celém světě. Nádražní správa respektovala toto stanovisko a povolila neúřední označení "Königgrätz" na reklamním nápisu, poněvadž následkem svobodného používání jazyka v soukromém a obchodním styku naprosto nerozhodovalo, že majitelé firmy Kašpar v Hradci Králové jsou Češi a že používajíce volnosti jazyka za účelem obchodní reklamy použili německého slova, které sice nepatří k úřední československé terminologii, kterého však při volném používání německého jazyka v obchodním styku může kdokoli volně použíti, poněvadž toto slovo patří ke kulturnímu statku jazykového společenství Němců na celém světě.
ad b) Firma Armada rozhodla se nepoužíti ani německého ani českého jazyka, nýbrž použíti jazyka francouzského ve své reklamě. Zdali tato methoda je reklamně-technicky účinnou, bylo otázkou, kterou řešiti nebylo věcí úřadů.
ad c) Nebylo také věcí úřadů zkoumati, zdali jest účelným, děje-li se reklama pro cizinecký ruch v Rakousku na ústeckém nádraží výhradně v jazyku českém.
ad d) Při reklamě pro polské Horní Slezsko nebylo vůbec použito českého a slovenského jazyka, naproti tomu jazyka německého; přes to nebylo zde příčiny tento plakát nepovolovati, poněvadž používání jazyka v obchodním styku, tedy také při nádražní reklamě, jest úplně volné a není zde nutnosti použíti českého nebo slovenského jazyka.
ad e) Textilní a krajinská výstava ve Dvoře Králové n. L. (5. července -16. srpna 1936) klade asi váhu jen na české návštěvníky a provádí tedy v Ústí výhradně českou nádražní reklamu. Také zde není pro železniční úřady důvodu, aby žadatelům vysvětlily, aby plakátovali také v německém jazyku, poněvadž přece zde nejde o úřední vyhlášku, nýbrž o volné použití jazyka v soukromém a obchodním styku a poněvadž v tomto případě je naprosto nerozhodujícím, že jmenovaní pořadatelé výstavy plakátují jen v jazyku českém, ačkoli v Ústí bydlí jen malá česká menšina.
Naproti tomu se zdá, že správě nádraží v Plzni a jejímu nadřízenému ředitelství není o uvedených právních zásadách nikterak stejně jasno jako správě nádraží v Ústí n. L. a jejímu nadřízenému ředitelství.
Ježto i reklamní plakát libereckého veletrhu, který patří k nejvýznačnějším projevům hospodářského života sudetských Němců, je výhradně v českém a nikoli také v německém jazyku a nad to na plzeňském nádraží vůbec není spatřiti německého slova v reklamních nápisech, je zde naléhavé podezření, že se tato úřední místa nalézají v právním omylu, že používání německého jazyka při reklamách na plzeňském nádraží je po zákonu nepřípustné.
Z vývodů interpelantů vychází však zcela jasně na jevo, že používám jazyka při nádražní reklamě jest aktem obchodního styku, pro nějž není omezujících předpisů jazykových. Jsou-li tu nějaké výnosy anebo pokyny, jež se pokoušejí omeziti volné používání jazyka při reklamách na některém nádraží v republice, byly by všechny tyto správní akty protizákonné, protiústavní a po mezinárodním právu neplatné.
Tážeme se tudíž pana ministra železnic:
1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti stav věci, v této interpelaci uvedený?
2. Je pan ministr ochoten dát poučiti správu nádraží v Plzni a její nadřízené ředitelství státních drah o tom, že používání jazyka při nádražní reklamě je v celém státním území naprosto volné a že skutečnost, zdali v soudním okrese nádražní správy bydlí alespoň 20% československých státních občanů německé národnosti (ethnické a jazykové příslušnosti) či nikoli, je naprosto nerozhodnou?
3. Je pan ministr ochoten dát oběžníkem poučiti všechny úřady jeho dozoru podléhající o tom, že jazyková úprava reklamních prostředků je naprosto nerozhodnou pro to, zdali se žádosti za jejich použití jako nádražní reklamy má vyhověti či nikoli?
V Praze dne 29. září 1936.
Patzak, Liehm,
Stellwag, Schösser, dr Tischer, Frank, Keil, Maixner, Schmidt, Krczal, Fritsch, W. Müller, Krommer, Garlik.
309/5 (původní znění).
Interpellation
der Senatoren Vinzenz Patzak und Hugo Liehm
an den Herrn Minister für Eisenbahnwesen
betreffend die Freiheit des Sprachengebrauches anläßlich der Bahnhofsreklame.
Wir legen unseren Erörterungen und Schlußfragen folgende Tatbestände zugrunde:
l. Innerhalb der Bahnhofsanlage des Hauptbahnhofes in Pilsen hängt über dem Verbindungsstege, der die Hauptgeleise Eger-Wien und Pilsen-Prag initeinander verbindet, ein einsprachig čechisches Reklamespruchband, das für den Besuch der Reichenberger Messe wirbt. Es lautet: "Liberecký veletrh".
2. Innerhalb der Bahnhofsanlage des Hauptbahnhofes in Aussig sind folgende Reklameaufschriften angebracht:
a) Am südlichen Teile der die Veranda abschließenden Holzwand hängen zwei Reklametafeln der Firma Kaspar Pianos in Königgrätz. Diese Firma legt offenbar Wert darauf, ihre Erzeugnisse auch an Deutsche zu verkaufen und wirbt daher für ihre Klaviere sowohl in čechischer als auch in deutscher Sprache, Die Reklametafeln tragen je einen amtlichen Vermerk 1701/8101, 28. 2. 1936. Abgesehen von der sprachlichen Ausstattung sind diese Reklameblechtafeln in vollständig gleicher Weise hergestellt. Jede von ihnen ist ungefähr 20x30 cm groß, der Grund ist grün, die Umränderung gelb. Auf der linken Seite jeder Tafel ist in gelber Farbe ein Klavier dargestellt, das von einem roten Violinschlüssel überzogen ist. Die linke Tafel trägt die Aufschrift: "Kašpar Piana Tel. 466, Hradec Králové", die rechte Tafel trägt die Aufschrift: "Kaspar Pianos Tel. 466, Königgrätz."
b) Etwas weiter rechts von dieser Tafel ist eine große Reklameblechtafel ausschließlich in der französischen Sprache angebracht; sie lautet: "Armada Creme".
c) Noch weiter rechts, und zwar rechts von, der Bahnhofsuhr an der Mauerwand, ist ein großes farbiges Werbeplakat für den österreichischen Fremdenverkehr angebracht, es stellt einen Älpler mit weißen Wadenstrümpfen dar, der einen Kahn über einen Alpensee lenkt. Es enthält die einzige ausschließlich čechische Aufschrift "Rakousko".
d) Etwas weiter rechts ist ein Werbeplakat der polnischen Eisenbahnverwaltung angebracht. Es enthält die ausschließlich französische Aufschrift: "Chemins de fer de ľEtat Polonais". Das Plakatbild zeigt eine alte Holzkirche in Polen-Oberschlesien und erläutert diese Darstellung in polnischer, französischer, englischer und deutscher Sprache; in čechischer Sprache oder slovakischer Sprache wird dieses Bild nicht erläutert, so daß diese Sprachen auf dem Plakate überhaupt nicht vorkommen.
e) An der querliegenden nördlichen Mauerwand der Veranda ist ein Werbeplakat der "Textilní a krajinská výstava ve Dvoře Králové n. L. 5. července-16. srpna 1936" angebracht. Das Plakat enthält ausschließlich diese čechische Aufschrift.
Artikel 7 des Vertrages zwischen den alliierten und assoziirten Hauptmächten und der čechoslovakei, unterzeichnet zu St. Germain en Laye am 10. September 1919, Sammlung Nr. 508, vom Jahre 1921 bestimmt:
"Den čechoslovakischen Staatsbürgern wird keinerlei Beschränkung im freien Gebrauche irgendeiner Sprache im Privat- oder Geschäftsverkehr, der Presse oder öffentlichen Kundgebungen jedweder Art oder in öffentlichen Versammlungen auferlegt werden".
Gegenüber dieser Vertragsbestimmung des Minderheitenschutzvertrages, die an Klarheit nichts zu wünschen übrig läßt, hat unsere Verfassungsurkunde bei der Normierung des freien Sprachgebrauches im Privat- oder Geschäftsverkehr den einschränkenden Zusatz hinzugefügt, daß diese Freiheit nur innerhalb der Grenzen der allgemeinen Gesetze" gelte. Die čechoslovakische Regierung hat jedoch immer auf das entschiedenste bestritten, daß dieser einschränkende Zusatz gegen die čechoslovakischen Staatsbürger deutscher Nationalität (ethnischer und sprachlicher Zugehörigkeit) gerichtet sei. Sie hat immer wieder beteuert, daß dieser einschränkende Zusatz in § 128, Abs. S, der Verfassungsurkunde niemals dazu mißbraucht werden könne, um die uneingeschränkte Freiheit aller Staatsbürger hinsichtlich des Gebrauches welcher Sprache immer im Privat- oder Geschäftsverkehr irgendwie zu schmälern.
In besonders feierlicher Weise hat das Informationsbüro des Außenministeriums im Jahre 1921 in seinen Bemerkungen zu der Denkschrift der deutschen Abgeordneten und Senatoren an den Völkerbund alle anders lautenden Vermutungen und Befürchtungen wie folgt zurückgewiesen:
Die Worte "innerhalb der Grenzen der allgemeinen Gesetze" wollen nur sagen, dass ... die Bürger der čechoslovakischen Republik, welcher Sprache sie sich immer bedienen, den allgemeinen Gesetzen unterworfen sind, d. h., daß sie die Vorschriften bezüglich der Presse, des Versammlungs-rechtes u. s. w. beobachten müssen. Diese einschränkenden Gesetze müssen allgemeiner Natur sein, d. h. sie dürfen nicht verschieden sein nach der Nationalität, Rasse, Religion u. s. w. der Einwohner und sie dürfen nicht Einschränkungen des Rechtes, diese oder jene Sprache zu gebrauchen, enthalten. Die Worte "innerhalb der Grenzen der allgemeinen Gesetze" bedeuten lediglich, daß das Recht, irgendeine Sprache in der Presse und in allgemeinen Versammlungen zu gebrauchen, durch die allgemeinen Gesetze über die Straftaten auf dem Gebiete der Presse und des Wortes in den gesprochenen Reden der Versammlungen beschränkt ist. Dieselbe Idee drückt der Ietzte Absatz den § 128 aus. Sein Sinn ist, daß der Gebrauch irgendeiner Sprache nicht die öffentliche Ordnung bedrohen, die Sicherheit des Staates gefährden und die Durchführung einer wirksamen Kontrolle im Rahmen der gesetzlichen Vorschriften verhindern darf. Vom verfassungsmäßigen Standpunkte sind diese Einschaltungen korrekt, denn sie sollen nur den Mißbrauch des Rechtes, eine Sprache anzuwenden, verhindern. Um klar zu sprechen, der Staat soll beispielsweise die Möglichkeit haben, sich zu verteidigen, wenn in der Presse und in den Versammlungen die öffentliche Sicherheit oder die Staatssicherheit bedroht ist, wenn eine, für das Land gefährliche Propaganda getrieben wird. Umstürzlerische Erklärungen werden nicht gefährlich sein, weil sie in russischer Sprache oder in der jüdischen Mundart gemacht werden, sondern, weil sie die öffentliche Ordnung und Sicherheit des Staates bedrohen. Jede andere Erklärung der Einschaltungen, die von den Deutschen beanstandet werden, ist falsch. Bezügliche allgemeine Gesetze würden den Vertrag verletzen, wenn sie die Verwendung verschiedener Sprachen verbieten würden. Beispielsweise würde das Verbot, sich einer bestimmten Sprache in der Privatkorrespondenz zu bedienen, mit dem Vertrag von St. Germain nicht im Einklang sein. Selbstverständlich hatte unser Staat keine solchen Absichten. ("Die Minderheiten in der čechoslovakischen Republik, Bemerkungen zu der Denkschrift der deutschen Abgeordneten und Senatoren an den Völkerbund"; Prag, Informationsbüro des Außenministeriums, 1921.)"
Die Verwaltung des Aussiger Hauptbahnhofes und deren vorgesetzte Staatsbahndirektion haben die Bestimmungen des Minderheitenschutzvertrages, der Verfassung und die Rechtsausführungen unseres Außenministeriums vorbildlich beachtet. Dies ergibt sich bei Würdigung der oben angeführten Tatbestände aus folgenden Gründen:
ad a) Die Firma Kaspar Pianos in Königgrätz hat es für geschäftlich zweckmäßig erachtet, in ihrer Reklame den in die Weltgeschichte eingegangenen Namen "Königgrätz" zu verwenden, weil sie weiß, daß dieser Name zum sprachlichen Kulturgut der Deutschen in aller Welt gehört. Die Bahnhofsverwaltung hat diesen Standpunkt respektiert und die unamtliche Bezeichnung "Königgrätz" bei Verwendung in der Reklameaufschrift bewilligt, weil es infolge der Freiheit des Sprachengebrauches im Privat- und Geschäftsverkehr völlig unentscheidend war, daß die Firmeninhaber der Firma Kaspar im Königgrätz Čechen sind und sie sich im freien Sprachgebrauch zu Zwecken geschäftlicher Werbung eines deutschen Wortes bedient haben, das zwar nicht der amtlichen 2echoslovakischen Terminologie angehört, hingegen aber anläßlich des freien Gebrauches der deutschen Sprache im Geschäftsverkehr von wem immer frei angewendet werden kann, weil dieses Wort zum Kulturgut der Sprachgemeinschaft der Deutschen in aller Welt gehört.
ad b) Die Firma Armada hat sich entschlossen, weder die deutsche noch die čechische Sprache, sondern die französische Sprache in ihrer Reklame zu gebrauchen. Ob diese Methode werbetechnisch wirksam ist, war eine Frage, die die Behörden nicht zu untersuchen hatten.
ad c) Die Behörden hatten auch nicht zu untersuchen, ob es zweckmäßig ist, wenn für den Fremdenverkehr in Österreich auf dem Aussiger Bahnhof ausschließlich in 2echischer Sprache geworben wird.
ad d) Bei der Werbung für Polen-Oberschlesien wurde die čechische und die slovakische Sprache überhaupt nicht verwendet, hingegen die deutsche Sprache; trotzdem lag kein Anlaß für die Nichtbewilligung dieses Plakates vor, weil der Sprachgebrauch. im Geschäftsverkehr, also auch anläßlich der Bahnhofsreklame, vollständig frei ist und kein Zwang zur Anwendung der čechischen oder slovakischen Sprache besteht.
ad e) Die Textilní a krajinská výstava ve Dvoře Králové n. L. (5. července-16. srpna 1936) scheint nur auf čechische Besucher Wert zu legen und betreibt also in Aussig ausschließlich čechische Bahnhofsreklame. Auch hier besteht kein Anlaß der Bahnbehörden, den Gesuchstellern nahe zu legen, auch in deutscher Sprache zu plakatieren, weil es sich ja hier um keine behördliche Kundmachung, sondern um die Anwendung des freien Sprachengebrauches im Privat- und Geschäftsverkehre handelt und es in diesem Falle völlig unentscheidend ist, daß die genannten AusstellungŤ Veranstalter nur in čechischer Sprache plakatieren, obwohl in Aussig nur eine kleine čechische Minderheit wohnt.
Hingegen scheint die Bahnhofsverwaltung in Pilsen und deren vorgesetzte Direktion sich über die angeführten Rechtsgrundlagen keineswegs ebenso klar zu sein, wie die Bahnhofsverwaltung in Aussig und deren vorgesetzte Direktion.
Da sogar das Werbeplakat für die Reichenberger Messe, die zu den bedeutendsten Veranstaltungen des Wirtschaftslebens der Sudetendeutschen gehört, ausschließlich in čechischer Sprache und nicht auch in deutscher Sprache ausgestaltet ist und überdies innerhalb der Pilsner Bahnhofsanlagen überhaupt kein deutsches Wort in den Reklameaufschriften zu erblicken ist, besteht der dringende Verdacht, daß diese behördlichen Stellen in dem Rechtsirrtum befangen sind, daß die Verwendung der deutschen Sprache anläßlich der Reklame auf dem Pilsner Bahnhof gesetzlich unzulässig sei.
Aus den Ausführungen der Interpellanten geht jedoch mit voller Klarheit hervor, daß die Sprachenverwendung anläßlich der Bahnhofsreklame ein Akt des Geschäftsverkehres ist, für den keinerlei einengende Sprachenvorschriften bestehen. Sollten irgenwelche Erlässe oder Weisungen bestehen, die den freien Sprachgebrauch anläßlich der Reklame auf irgendeinem Bahnhof der Republik einzuengen versuchen, wären alle diese Verwaltunksakte gesetzwidrig, verfassungswidrig und völkerrechtlich ungültig.
Wir stellen daher an den Herrn Minister für Eisenbahnwesen die Anfrage:
1. Ist der Herr Minister bereit, den in dieser Interpellation angeführten Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, die Bahnhofsverwaltung in Pilsen und deren vorgesetzte Staatsbahndirektion darüber belehren zu lassen, daß der Sprachgebrauch anläßlich der Bahnhofsreklame im ganzen Staatsgebiete vollständig frei ist und die Tatsache, ob im Gerichtsbezirke der Bahnhofsverwaltung wenigstens 20% čechoslovakische Staatsbürger deutscher Nationalität (ethnischer und sprachlicher Zugehörigkeit) wohnen oder nicht, völlig unentscheidend ist?
3. Ist der Herr Minister bereit, in einem Runderlaß alle seiner Aufsicht unterstellten Ämter darüber belehren zu lassen, daß die sprachliche Ausstattung der Reklamemittel für die Bewilligung oder Nichtbewilligung von Ansuchen um Verwendung als Bahnhofsreklame völlig unentscheidend ist?
Prag, am 29. September 1936.
Patzak, Liehm,
Stellwag, Schösser, Dr. Tischer, Frank, Keil, Maixner, Schmidt, Krczal, Fritsch, W. Müller, Kromnjer, Garlik.