Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
lV. volební období.	3. zasedání.

 

Tisk 309.

Interpelace:

1. sen. Reyzla, dr. Hellera na p. ministra školství a národní osvěty a na p. ministra vnitra o událostech týkajících se městského divadla v Liberci

2. sen. dr Tischera na p. ministra vnitra o tom, že policejní komisařství v Mariánských Lázních nedbá zásady oficiálnosti ve správním trestním řízení

3. sen. Enhubera na p. ministra národní obrany stran počtu německých aktivních důstojníků v československé armádě

4. sen. Schmidta na p. ministra pošt a telegrafů stran používání českého slova "Praha" v pražském německém vysílání

5. sen. Patzaka a Liehma na p. ministra železnic stran svobodného užívání jazyka při nádražní reklamě

Překlad ad 309/1.

Interpelace

senátorů Reyzla, dr Hellera

na pana ministra školství a národní osvěty

a na pana ministra vnitra

o událostech týkajících se městského divadla v Liberci.

V časopise "Prager Tagblatt" ze dne 18. října 1936 nalézá se na stránce 7. následující zpráva:

"Liberecké divadlo jako politikum. Sudetoněmecká strana proti Barnayovi. Berlín a Breslau mají podati dobrozdání o jeho schopnostech.

Liberec. (Vlastní zpráva.) V Liberci vyjednává se nyní o otázce dalšího trvání libereckého městského divadla resp. o změně ve správě divadla. Schůze, kterou svolal umělecký a technický divadelní personál a ředitelství divadla, zúčastnili se také zástupcové politických stran. Jako zástupci sudetoněmecké strany dostavili se vedoucí místní skupiny liberecké senátor Weller a inž. Reckziegel. V libereckém krajském listě sudetoněmecké strany vyšel den před tím článek podepsaný senátorem Wellerem a inž. Reckziegelem, který z části propadl censuře. V necensurovaném textu se praví: Sudetoněmecká strana zasazovala se ve smyslu směrnic, projevených ve velké kulturní řeči Konráda Henleina, vždy o liberecké divadlo. Činila tak také, když nebylo ještě jisto, kdo bude správcem divadla pro letošní období. činila tak také, když správa předána byla panu Barnayovi. Předpokládala při tom jako samozřejmou věc, že správa důležitého kulturního stánku svěřena byla muži, jehož osobnost poskytuje záruku pro správu divadla podle uměleckých a kulturních hledisek. Důvěřovala v té příčině úplně uspokojujícím prohlášením směrodatných míst. Ježto se tyto informace ukázaly býti nesprávnými, vidí se Sudetoněmecká strana ve své důvěře hluboce zklamána. Prohlašuje tudíž, že doktora Barnaye pro jeho dřívější působení neuznává za muže, od něhož lze očekávati pěstování skutečně národního kulturního statku v německém divadle.

Ředitel Barnay zaujal po zahájení schůze stanovisko k řadě útoků, které se o jeho činnosti jako divadelního ředitele vratislavského divadla objevily nejdříve v říšskoněmeckých listech a později také v některých novinách sudetoněmecké strany. Barnay prohlásil k tomu, že tyto útoky jsou úplně nesprávné a bezpodstatné a že neznamenají nic jiného nežli nenávistné útoky herce, který svého času byl u něho zaměstnán.

Senátor Weller prohlásil, že ze zdravotních ohledů nemůže se sám uchopiti slova.

Inž. Reckziegel prohlásil jménem krajského ve-dní, že ospravedlnění Barnayovo nelze vzíti na vědomí, ježto jsou tu dopisy, které vznesená obvinění neseslabují. Sudetoněmecká strana že tudíž odmítá dáti svou organisaci k disposici pro pozvednutí návštěvy divadla. Že jest ochotna učiniti vše, aby 120 zaměstnancům. divadla bylo zabezpečeno pracovní místo. že jsou zde potřebné prostředky pro převzetí divadla.

Barnay prohlásil na to, že za těchto okolností nemůže více podržeti správu libereckého divadla, Že trvá na okamžitém ujasnění situace. Prohlásil ochotu odstoupiti, kdyby se sudetoněmecká strana zavázala, že převezme všechny závazky, jež mu vzešly ze smlouvy s městskou obcí, a že obvzláště 200 osobám, jimž divadlo poskytuje živobytí, zabezpečí pracovní místo. Žádal svolání schůze, ve které věc má býti vyjasněna.

Zástupce sociálně-demokratické strany vznesl pak proti sudetoněmecké straně prudké výtky, což způsobilo ve schůzi velké vzrušení. Prohlásil, že sudetoněmecká strana k převzetí divadla vůbec není oprávněna, ježto divadlo zadává městská obec.

Zástupcové divadelních zaměstnanců, uměleckého a technického personálu, kteří ze 60% jsou členy sudetoněmecké strany, vyslovili se každým způsobem pro ředitele Barnaye a prohlásili, že jen pod ním chtějí dále pracovati. Žádali krajské vedení sudetoněmecké strany, aby našlo prostředky a cesty, aby zbytečný boj proti správě divadla byl skončen.

Šéf opery libereckého divadla dr Jindřich Jalo-wetz prohlásil, že nelze členy nutiti, aby spolupracovali pod novým vedením. On že osobně musí odmítnouti, aby pod novým ředitelem dodržel svou smlouvu.

Včera bylo v užším rámci pokračováno v jednání, jehož se vedle zástupců ředitelství divadla jako zástupcové krajského vedení sudetoněmecké strany zúčastnili prof. Gustav Obrlik (Jablonec) a inž. Reckziegel. Zástupcové sudetoněmecké strany prohlásili, že na tvrzení ve schůzi pronesené, že sudetoněmecká strana převezme divadlo, v této formě trvati nemohou. Sudetoněmecká strana že naopak má na mysli osobu, která by divadlo převzala a které sudetoněmecká strana chce poskytnouti plnou podporu. Jak se při této rozmluvě ukázalo, je bývalý herec z Breslau, Louis Oswald, který byl po 12 let u ředitele Barnaye angažován, mužem, který požívá důvěry sudetoněmecké strany. Včera prohlásili členové sudetoněmecké strany, že správnosti údajů svého důvěrníka sami více dobře věřiti nemohou. Jednání skončilo usnesením, vyžádati si dobrozdání o umělecké činnosti a o schopnostech ředitele Barnaye, a to u říšské komory pro kulturu v Berlíně, u prof. Merkera z university vratislavské a u tajného rady dr Kühnemanna z Breslau.

Kdežto loňského roku mohlo liberecké městské divadlo sehnati jen 550 předplatitelů, stoupl do včerejšího dne počet předplatitelů na 1.250."

Tato zpráva dokazuje, že v Liberci panují prazvláštní poměry a že se tam projevují snahy, jež po našem názoru naprosto nelze sloučiti se samostatností a neodvislostí našeho státu jakož i s jeho demokratickými zařízeními.

Liberecké divadlo je městským podnikem, o jehož zadávání rozhodovati má výhradně městské zastupitelstvo.

Z této zprávy pak vychází na jevo, že se sudetoněmecká strana přímo neslýchaným způsobem vměšuje do poměrů divadla a že provádí neslýchaný teror, aby ředitele městem ustanoveného, pana Barnaye, pohnula k odstoupení.

Vrcholu toho, čeho sotva kdy zde bylo, dosaženo však tím, že zástupcové sudetoněmecké strany

na konec prohlašují, že dobrozdání o umělecké činnosti a o schopnostech pana ředitele Barnaye vyžádati jest u říšské komory pro kulturu v Berlíně, u prof. Merkera z vratislavské university a u tajného rady dr Kühnemanna v Breslau.

Z toho jde na jevo, že o zadání libereckého městského divadla nerozhoduje více městské zastupitelství liberecké, nýbrž zahraniční činitelé a to soukromé osoby a obzvláště říšská komora pro kulturu v Berlíně.

Máme za to, že za předpokladu, že zpráva časopisu "Prager Tagblatt" spočívá na pravdě, je naléhavě zapotřebí zakročení úřadu, aby se zabránilo tomu, aby zahraniční činitelé neměli neoprávněného vlivu na rozhodnutí, která příslušejí jen domácím úřadům.

Nechceme rozhodovati o otázce, zdali v postupu zástupců sudetoněmecké strany nespočívá trestný akt teroru. Nemůžeme však uvěřiti, že by československé dozorčí úřady mohly strpěti, aby zahraniční úřady a soukromé osoby měly rozhodovati o zadání městského divadla v Liberci.

Tážeme se tudíž:

1. Jsou páni ministři ochotni zevrubně vyšetřiti stav věci?

2. Jsou ochotni pro případ, že zpráva časopisu "Prager Tagblatt" je správná, zakročiti ihned proti neoprávněným zásahům a zabrániti, aby zahraniční úřady a soukromé osoby měly rozhodovati o zadávání tuzemských míst?

3. Nemají páni ministři za to, že v postupu zástupců sudetoněmecké strany obsažen je přestupek zákona o útisku?

V Praze dne 20. října 1936.

Reyzl, dr Heller,

Hackenberg, Wellan, H. Müller, Grünzner, Dundr, ing. Winter, Korvas, Nentvich, Macek, Kříž, Chalupník.

309/1 (původní znění).

Interpellation

der Senatoren Reyzl, Dr. Heller

an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur

und an den Herrn Minister des Innern

betreffend die Vorgänge bezüglich des Stadttheaters in Reichenberg.

In der Nummer des "Prager Tagblatt" vom 18. Oktober 1936 findet sich auf Seite 7 nachstehender Bericht:

"Reichenberger Theater als Politikum. SdP gegen Barnay. Berlin und Breslau sollen über seine Eignung Gutachten abgeben.

Reichenberg. (Eigenbericht). In Reichenberg finden gegenwärtig Verhandlungen über die Frage des Weiterbestandes des Reichenberger Stadttheaters beziehungsweise über eine Änderung in der Theaterleitung statt. In einer Versammlung, die von dem künstlerischen und technischen Theaterpersonal und der Theaterdirektion einberufen wurde, nahmen auch Vertreter der politischen Parteien teil. Als Vertreter der SdP. waren der Reichenberger Ortsleiter Senator Weller und Ing. Reckziegel erschienen. Im Reichenberger Kreisblatt der SdP. war am Tage vorher ein von Senator Weller und Eng. Reckziegel gezeichneter Artikel erschienen. der zum Teil der Zensur verfiel. In dem nicht zensurierten Text heißt es: Die SdP. hat sich entsprechend den in der großen Kulturrede Konrad Henleins aufgezeigten Richtlinien stets für das Reichenberger Theater eingesetzt. Sie tat dies auch, als die Person des Theaterleiters für die heurige Spielzeit noch nicht feststand. Sie tat es auch, als die Leitung Herrn Barnay übergeben wurde. Sie setzte dabei als selbstverständlich voraus, daß die Leitung einer wichtigen Kulturstätte an einen Mann übertragen wurde, dessen Persönlichkeit eine Gewähr für die Leitung des Theaters nach künstlerischen und kulturellen Gesichtspunkten biete. Sie vertraute den in dieser Hinsicht völlig beruhigenden Erklärungen maßgebender Stellen. Da sich diese Informationen als unrichtig herausstellten, sieht sich die SdP. in ihrem Vertrauen aufs Tiefste verletzt. Sie erklärt daher, daß sie Direktor Barnay infolge seiner vergangenen Leistungen nicht als den Mann anerkennt, von dem die Pflege eines wahren völkischen Kulturgutes in einem deutschen Theater erwartet werden kann.

Direktor Barnay nahm nach Eröffnung der Versammlung zu einer Reihe von Angriffen Stellung, die über seine Tätigkeit als Theaterdirektor des Breslauer Theaters zuerst in reichsdeutschen Blättern und später auch in einigen Zeitungen der SdP. erschienen. Barnay erklärte dazu, daß diese Angriffe vollkommen unrichtig und aus der Luft gegriffen seien, und daß sie nichts anderes darstellen, als gehässige Angriffe eines bei ihm seinerzeit beschäftigten Schauspielers.

Senator Weller erklärte, daß er aus gesundheitlichen Gründen nicht in der Lage sei, selbst das Wort zu ergreifen.

Ing. Reckziegel gab im Namen der Kreisleitung eine Erklärung ab, daß man die Rechtfertigung Barnays nicht zur Kenntnis nehmen könne, da Briefe vorlägen, die die erhobenen Beschuldigungen nicht entkräften. Die SdP. lehne es daher ab, ihre Organisation zur Hebung des Theaterbesuches zur Verfügung zu stellen, Sie sei bereit, alles zu tun, um den 120 Angestellten des Theaters den Arbeitsplatz zu sichern. Es seien die nötigen Mittel vorhanden, um das Theater zu übernehmen.

Barnay erklärte hierauf, daß er unter diesen Umständen. nicht mehr in der Lage sei, die Leitung des Reichenberger Theaters zu behalten. Er bestehe auf einer sofortigen Klärung der Lage. Er erklärte sich zum Rücktritt bereit, wenn die SdP. sich verpflichte, sämtliche Verpflichtungen, die ihm aus dem Vertrag mit der Stadtgemeinde erwachsen, zu übernehmen und besonders den fast 200 Personen, denen das Theater den Lebensunterhalt bietet, den Arbeitsplatz zu sichern, Er verlangte die Einberufung einer Versammlung-, in der die Angelegenheit geklärt werden soll.

Ein Vertreter der sozialdemokratischen Partei erhob dann gegen die SdP. heftige Vorwürfe, was zu großer Erregung in der Versammlung führte. Er erklärte, daß die SdP. zu einer Übernahme des Theaters gar nicht berechtigt sei, da dieses durch die Stadtgemeinde vergeben werde.

Die Vertreter der Bühnenangestellten, des künstlerischen und technischen Personals, die zu 60 Prozent Mitglieder der SdP. sind, sprachen sieh in jeder Weise für Direktor Barnay aus, und erklärten, daß sie nur unter ihm weiterarbeiten wollten. Sie ersuchten die Kreisleitung der SdP. Mittel und Wege zu finden, damit der nutzlose Kampf gegen die Theaterleitung beigelegt werde.

Der Opernchef des Reichenberger Theaters Doktor Heinrich Jalowetz erklärte, daß man die Mitglieder nicht zwingen könne, unter einer neuen Leitung mitzuarbeiten. Er persönlich müsse es ablehnen, unter einem neuen Direktor seinen Vertrag aufrechtzuerhalten.

Gestern wurden in einem engeren Rahmen weitere Verhandlungen geführt, an denen neben Vertretern der Theaterdirektion, als Vertreter der Kreisleitung der SdP. Prof. Gustav Obrlik (Gablonz) und Ing. Reckziegel teilnahmen. Die Vertreter der SdP. erklärten, daß sie die in der Versammlung aufgestellte Behauptung, die SdP. werde das Theater übernehmen, nicht in dieser Form aufrecht erhalten können. Die SdP. habe vielmehr eine Person in Aussicht, die das Theater übernehmen würde und der die SdP. volle Unterstützung gewähren will. Wie sieh bei dieser Besprechung herausstellte, ist ein ehemaliger Schauspieler aus Breslau, Louis Oswald, welcher zwölf Jahre bei Direktor Barnay engagiert war, der Gewährsmann der SdP. Gestern erklärten die SdP. Mitglieder, daß sie an die Richtigkeit der Angaben ihres Gewährsmannes selbst nicht mehr recht glauben können. Die Verhandlungen endeten mit dem Beschluß, ein Gutachten über die künstlerische Tätigkeit und die Fähigkeiten Direktor Barnays einzuholen, und zwar bei der Reichskulturkammer in Berlin, bei Prof. Merker von der Universität Breslau und bei Geheimrat Dr. Kühnemann, Breslau.

Während das Reichenberger Stadttheater es im Vorjahre nur auf 550 Abonnenten bringen konnte, stieg bis gestern die Abonnentenzahl auf 1250."

Dieser Bericht beweist, daß in Reichenberg die sonderbarsten Verhältnisse herrschen und daß dort Bestrebungen im Gange sind, welche mit der Selbständigkeit und Unabhängigkeit unseres Staates, sowie mit seinen demokratischen Einrichtungen unserer Ansicht nach absolut unvereinbar sind.

Das Reichenberger Theater ist ein städtisches Unternehmen. über dessen Vergabe ausschließlich die Stadtvertretung zu entscheiden hat.

Aus diesem Berichte geht nun hervor, daß sich die sudetendeutsche Parteien geradezu unerhörter Weise in die Verhältnisse des Theaters einmischt, und daß sie einen unerträglichen Terror ausübt, um den von der Stadtgemeinde bestellten Direktor, Herrn Barnay zum Rücktritt zu bewegen.

Der Gipfelpunkt des wohl kaum jemals Dagewesenen wird aber damit erreicht, daß die Vertreter der sudetendeutschen Partei schließlich erklären, das Gutachten über die künstlerische Tätigkeit und die Fähigkeiten des Herrn Direktor Barnay bei der Reichskulturkammer in Berlin, bei Prof. Merker von der Universität Breslau und bei Geheimrat Dr. Kühnemann in Breslau einzuholen sind.

Daraus geht hervor, daß über die Vergabe des Reichenberger Stadttheaters nicht mehr die Stadtvertretung Reichenberg, sondern ausländische Faktoren und zwar Privatpersonen und insbesondere die Reichskulturkammer in Berlin entscheidet.

Wir sind der Ansicht, daß, vorausgesetzt, daß die Meldung des "Prager Tagblatt" auf Wahrheit beruht, ein Einschreiten der Behörde dringend notwendig ist, um zu verhindern, daß ausländische Faktoren einen unbefugten Einfluß auf Entscheidungen nehmen, welche lediglich inländischen Behörden zusteht.

Wir wollen die Frage offen lassen, ob in dem Vorgehen der Vertreter der sudetendeutschen Partei nicht ein strafbarer Terrorakt gelegen ist. Wir können aber nicht glauben, daß die čechosloakischen Aufsichtsbehörden dulden können, daß ausländische Behörden und Privatpersonen über die Vergabe des Stadttheaters in Reichenberg zu entscheiden haben.

Wir stellen daher die Anfrage:

l. Sind die Herren Minister bereit, den Sachverhalt erschöpfend zu untersuchen?

2. Sind sie bereit, für den Fall, als die Meldung des "Prager Tagblatt" richtig ist, sofort gegen die unbefugten Eingriffe einzuschreiten und zu verhindern, daß ausländische Behörden und Privatpersonen über die Vergabe inländischer Stellen zu entscheiden haben?

3. Glauben die Herren Minister nicht, daß in dem Vorgehen der Vertreter der sudetendeutschen Partei eine Übertretung des Terror-Gesetzes gelegen ist?

Prag, am 20. Oktober 1936.

Reyzl, Dr. Heller,

Hackenberg, Wellan, H. Müller, Grünzner, Dundr, Ing. Winter, Korvas, Nentvich, Macek, Kříž, Chalupník.

Překlad ad 309/2.

Interpelace

senátora dr P. Tischera

na pana ministra vnitra

o tom, že policejní komisařství v Mariánských Lázních nedbá zásady oficiálnosti ve

správním trestním řízení.

Policejní komisařství odsoudilo po neslýchaně povrchním vyšetřování Maxe Franka, malíře v Mariánských Lázních, trestním výměrem ze dne 18, července 1936, č. 6573/36 pro domnělé nepřístojné chování.

Ze zprávy policejního vrchního inspektora Františka Havránka ze dne 10. června 1936, č. 6573/36 jde jasně na jevo, že při inkriminovaném případu přítomni byli tři svědkové. Vinník popíral; výpověď vrchního inspektora Havránka byla v diametrálním rozporu s jeho údaji. Policejnímu komisařství muselo býti známo, že případu byli přítomni tři svědkové. Obviněný výslovně na tyto svědky poukázal. Policejní komisařství nepovažovalo za nutné dotázati se vůbec obviněného na tyto svědky anebo provésti pátrání po těchto svědcích anebo výslech těchto svědků.

Neví policejní komisařství, že správní trestní řízení není procesem strany, nýbrž oficiálním říjením? Neví policejní komisařství, že bylo jeho povinností tyto tři svědky, jejichž existence uvedeným protokolem je nezávadně zjištěna, vyslechnouti, když obviněný zapírá? Anebo počítá policejní komisařství snad s tím, že obviněný zmešká odvolací lhůtu?

Takovýmto způsobem se administrativě neuleví, nýbrž jen nejtěžším způsobem porušuje zásada vyhledání materiemi pravdy! Takovýmto způsobem se dále správní trestní řízení jen zatěžuje zbytečným podáváním opravných prostředků; neboť takovíto náhlí soudcové ve správním trestním řízení odpovídají za to, když nutno podávati opravné prostředky, když vyšší úřady takovéto vadné řízení musí zrušiti a prováděti nové šetření.

Tážeme se pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti stav věci?

2. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby v takovém správním trestním řízení, ve kterém obviněný, právním zástupcem nezastupovaný, popírá a úřadu z obsahu spisu je známo, že vedle přitěžujícího svědectví úředního orgánu jsou tu ještě jiní nepředpojatí svědkové, tito svědkové skutečně z moci úřední byli vyslýcháni?

3. Je pan ministr ochoten dát zavésti disciplinární vyšetřování proti provinilému úředníku policejního komisařství v Mariánských Lázních pro zjevně nedbalé a vadné řízení?

V Praze dne 20. října 1936.

Dr Tischer,

Garlik, W. Müller, Liehm, Frank, Pfrogner, Schösser, Fritsch, Krommer, Keil, Werner.

309/2 (původní znění).

Interpellation

des Senators Dr. Friedrich Tischer

an den Herrn Innenminister

wegen Mißachtung der Offizialmaxime im Verwaltungsstrafverfahren seitens des

Polizeikommissariates in Marienbad.

Das Polizeikommissariat hat nach unerhört oberflächlichen Erhebungen den Max Frank, Maler in Marienbad, wegen angeblich ungestümen Verhaltens mit Straferkenntnis vom 18. Juli 1936, ZI. 6573/36, verurteilt.

Aus dem Berichte des Polizeioberinspektors Franz Havránek vom 10. Juni 1936, ZI. 6573/36, geht klar hervor, daß bei dem inkriminierten Vorfall drei Zeugen anwesend waren. Der Schuldige hat geleugnet; die Aussage des Oberinspektors Havránek stand im diametrischen Gegensatz zu seinen Angaben. Dem Polizeikommissariate mußte bekannt sein, daß beim Vorfall drei Zeugen anwesend waren. Der Beschuldigte hat auf diese Zeugen ausdrücklich verwiesen. Das Polizeikommissariat hat es nicht für notwendig gefunden den Beschuldigten über diese Zeugen überhaupt zu befragen oder Erhebungen nach diesen Zeugen oder die Einvernahme dieser Zeugen durchzuführen.

Weiß das Polizeikommissariat nicht, daß das Verwaltungsstrafverfahren kein Parteienprozeß, sondern ein Offizialverfahren ist? Weiß das Polizeikommissariat nicht, daß es seine Pflicht war, die drei Zeugen, deren Existenz durch das genannte Protokoll einwandfrei festgehalten ist, zu vernehmen, wenn der Beschuldigte leugnet? Oder sehnet das Polizeikommissariat vielleicht damit, daß der Beschuldigte die Berufungsfrist versäumt?

Auf diese Weise wird die Administrative nicht entlastet, sondern nur der Grundsatz der materiellen Wahrheitsfindung aufs schwerste verletzt! Auf diese Weise wird ferner der administrative Strafverfahren nur mit überflüssigen Erhebungen der Rechtsmittel belastet; denn solche Schnellrichter im Verwaltungsstrafverfahren haben es zu verantworten, wenn Rechtsmittel eingebracht werden müssen, wenn die Oberbehörden diese mangelhaften Verfahren kassieren und neuerliche Erhebungen pflegen müssen.

Wir stellen an den Herrn Innenminister die Anfrage:

1. Ist der Herr Minister bereit, den Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit, dafür zu sorgen, daß in solchen Verwaltungsstrafverfahren, in denen der rechtsfreundlich nicht vertretene Beschuldigte leugnet und der Behörde aus dem Akteninhalt bekannt ist, daß außer der belastender Zeugenschaft des Amtsorganes noch andere unbefangene Zeugen vorhanden sind, diese Zeugen tatsächlich von amtswegen vernommen und verhört werden?

3. Ist der Herr Minister bereit, gegen die schuldtragenden Beamten des Polizeikommissariates Marienbad wegen des offenbar fahrlässigen und mangelhaften Verfahrens die Disziplinaruntersuchung einleiten zu lassen?

Prag, am 20. Oktober 1936.

Dr. Tischer,

Garlik, W. Müller, Liehm, Frank, Pfrogner, Schösser, Fritsch, Krommer, Keil, Werner.

Překlad ad 309/3.

Interpelace

senátora E. Enhubera

na pana ministra národní obrany

stran počtu německých aktivních důstojníků v československé armádě.

Opětovně poukázalo ministerstvo národní obran v na výborné konání služby československých státcích občanů německé národnosti (ethnické a jazykové příslušnosti) v československé armádě.

Přes to náleží jen velmi málo Němců generalitě a stavu důstojníků.

Tento stav porušuje zásadu rovnosti smlouvy o ochraně menšin a ústavy.

Tážeme se pana ministra národní obrany:

1. Kolik aktivních důstojníků je německé národnosti (ethnické a jazykové příslušnosti)?

2. Kolik generálů přiznalo se při posledním sčítání lidu k německé národnosti (ethnické a jazykové příslušnosti)?

3. Je pan ministr ochoten pečovati o to, aby se při jmenování důstojníků vzal zřetel ke klíči obyvatelstva?

V Praze dne 17. října 1936.

Enhuber,

Schösser, ing. Weller, W. Müller, Frank, Liehm, Patzak, Pfrogner, dr Tischer, Keil, Garlik.