Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.
IV. volební období.
3. zasedání.
Tisk 284.
Interpelace:
1. sen. Fritsche na p. ministra vnitra stran opožděného doručování výměrů o povolení schůzí pod širým nebem.
2. sen. Trnobranského p. ministru sociální péče ve věci obvinění ředitele nemocenské pojišťovny soukromých úředníků a zřízenců v Praze Frant. Kislingera a jeho dalšího úřadování.
3. sen. dra Pajora ministrovi školstva a národnej osvety, ministrovi zemedelstva a celej vláde o odnímaní práv malým nájomcom v Kürte.
4. sen. Enhubera, Stellwaga, Schmidta, Tschakerta na p. ministra vnitra stran svatodušní slavnosti v Kamýku, okres Litoměřice.
5. sen. ing. Mayra na p. předsedu vlády stran přeložení třiceti německých rodin státních úředníků z Nového Bohumína.
6. sen. Pfrognera na p. ministra železnic stran neoprávněného obohacování státní dráhy přeplácením jízdenek druhé třídy na trati Praha-Český Krumlov.
7. sen. ing. Wellera na p. ministra železnic stran jazykových a
jiných závad na trati Certlov- Lipno.
8. sen. dr Tischera na p. ministra spravedlnosti stran protizákonné jazykové prakse u soudů vyšší stolice.
9. sen. Schössera na p. ministra železnic stran životu nebezpečných poměrů na železničních přejezdech.
10. sen. W. Müllera na p. ministra vnitra stran protizákonné kontroly veřejných schůzí lidu tajnými policisty.
11. sen. Tschakerta na p ministra vnitra stran neoprávněné tělesné prohlídky tajnými policisty bez dostatečných důvodů podezření.
12. sen. Garlika na p. ministra vnitra stran protizákonného zákazu lidové šumavské písně "Wenn ich der Heimat grüne Auen.".
13. sen. Bocka na p. ministra vnitra stran protizákonného zabavování a pozastavování praporů a vlajek sudetoněmecké strany.
14. sen. Maixnera na p. ministra vnitra stran protizákonného omezování svobody slova poslance F. Maye.
15. sen. Keila na p. ministra železnic stran stranicky-politického zadávání prací správcem inž. Kristofem v Usťčorně, Podkarpatská Rus.
16. sen. Krczala na p. ministra vnitra a na p. ministra průmyslu, obchodu a živností stran protizákonného omezování svobody shromažďovací oklikou přes živnostenskou policii.
17. sen. Hokkyho ministrovi vnútra o pozdnom vychádzaní úradných maďarských tekstov československých zákonov a nariadení.
18. sen. Hokkyho celej vláde o odstranení odporu, ktorý stáva medzi §§ 2 a 3 zákona č. 193/1920 a § 8 zákona č. 52/1935.
19. sen. ing. Wellera na p. ministra veřejných prací stran poškozování československých státních občanů německé národnosti (ethnické a jazykové příslušnosti) při silničních pracích mezi Mnichovým Hradištěm a Kuřívodami.
20. sen. Franka na p. ministra spravedlnosti stran zatlačování německých soudců z okresního soudu v Mariánských Lázních.
21. sen. Jurana na p. ministra vnitra pro nezákonný postup obecního úřadu ve Střílkách a okresního úřadu v Kroměříži ve věci vyhoštění člena obecního zastupitelstva Frant. Lagy z obce Střílek.
22. sen. Pfrognera na p. ministra vnitra stran porušení shromažďovacího zákona a jazykového zákona, jakož i jazykového nařízení okresním úřadem v Kralovicích.
23. sen. Franka na p. ministra železnic stran plánovitého obsazování úřednických a zřízeneckých míst na železniční trati Cheb-Plzeň Čechy.
24. sen. Franko a Pfrognera na p. ministra pošt a telegrafů stran číselného národnostního poměru poštovních a telegrafních úředníků a zřízenců u poštovních úřadů v Mariánských Lázních.
25. sen. Franka na p. ministra železnic o tom, že personál československých státních drah šikanujícím způsobem nepoužívá německého jazyka při výzvě k předložení jízdenek.
26. sen. Krczala na p. ministra vnitra stran "čtrnácti bodů", ve kterých zemský úřad v Brně jako odvolací úřad porušil jazykový zákon.
27. sen. Schmidta a Tschakerta na p. ministra vnitra stran nepřípustných zásahů do svobodné kulturní činnosti sudetských Němců úředními zákazy starých rakouských a německých pochodů.
28. sen. Franka a Pfrognera na p. ministra financí stran nedostatečné znalosti německého jazyka berního exekutora Karla Šmolíka v Plané.
29. sen. Keila na pp. ministry vnitra a spravedlnosti stran události u Novák (Slovensko), kterou nutno vyšetřiti v tom směru, zdali jde o zločin nebo nehodu.
Překlad ad 284/1.
Interpelace
senátora M. Fritsche
na pana ministra vnitra
stran opožděného doručování výměrů o povolení schůzí pod širým nebem.
Množí se případy, že podřízené úřady velmi pozdě vyřizují žádosti za povolení schůzí pod širým nebem. Často obdrží svolavatelé povolení doručeno teprve bezprostředně před schůzí. Takováto praxe odporuje nejen zásadám správy, které předpisují urychlené úřadování, nýbrž ohrožuje přímo veřejný klid a pořádek, neboť nezřídka se stává, že úřad při schůzích pod širým nebem v povolovacím výměru vydává určitá nařízení, jež pro udržení klidu a pořádku považuje za nutná. Ale jak má svolavatel těmto úředním příkazům vyhověti, obdrží-li povolovací výměr teprve v poslední chvíli? Často je tato praxe spojena také s citelným hospodářským poškozením svolavatele, poněvadž tento přece při přípravě schůze pod širým nebem musí mezi doručením výměru a dnem schůze míti určitý čas, aby provedl pro schůzi včas nutné přípravy, jako na příklad výzdobu prapory, slavnostní výzdobu, stuhovou výzdobu atd., aby všechna tato opatření mohla vyhovovati jednak nařízením úřadu, jednak mohla býti provedena bez chvatu a hospodářsky úsporně. Těchto zásad nelze pokaždé dbáti, jestliže úřady povolovací výměry doručí teprve v poslední chvíli. Takováto praxe způsobuje svolavateli často překotné hospodářské a bezúčelné výdaje; vyžaduje se od něho také, aby obsáhlá bezpečnostní opatření, jež úřady specielně mají ve zvyku nařizovati, v poslední chvíli kvapně provedl.
Dokládáme svou interpelaci ihned konkretním příkladem:
Dne 26. května 1936 požádala sudetoněmecká strana, místní skupina Slatina, prostřednictvím pana Arnošta Zubera ve Slatině č. 64 u okresního úřadu v Chebu za povolení schůze pod širým nebem v den 21. června 1936. Okresní úřad v Chebu měl tudíž skoro měsíc čas, aby povolovací výměr vyhotovil a doručil. Okresní úřad v Chebu sice povolovací výměr již dne 13. června 1936, čís. 21.146, vyhotovil, ale doručil tento výměr svolavateli, panu Arnoštu Zuberovi, teprve dne 21. června 1936 o půl 14. hod. odpoledne. Při tom nutno zdůrazniti, že okresní úřad výslovně nařídil vztýčení státních vlajek. Tyto prapory musely býti právě tak veliké jako prapory sudetoněmecké strany a prapory města.
Je známo, že určitý tisk, který méně dbá blaha státu nežli konstruování příhod, chápe se také sebe nepatrnější příhody při vyvěšování praporů, aby z toho udělal sensaci. Právě v zájmu zachovávání předpisů o vyvěšování praporů je nejvýš na pováženou, když se takové příkazy udílejí v poslední chvíli, kterýmž svolavatel často při nejlepší vůli v plném rozsahu jednoduše vyhověti nemůže.
Tážeme se tudíž pana ministra vnitra:
1. Je panu ministru známo, že se výměry, jimiž se povolují schůze pod širým nebem, většinou doručují v poslední chvíli?
2. Je pan ministr ochoten stav věci v interpelaci vytýkaný dát vyšetřiti?
3. Je pan ministr ochoten vydati podřízeným úřadům pokyny, aby povolovací výměry o schůzích pod širým nebem svolavatelům doručovaly tak, aby tito mohli schůzi svědomitě připraviti a zvláštním příkazům úředním v zájmu zachování veřejného klidu a pořádku plnou měrou vyhověti?
4. Je pan ministr ochoten dát přezkoumati, zdali pro zjevně opožděné doručení výměru okresního úřadu v Chebu ze dne 13. června 1936, č. 21.146, je zde podnět k zavedení disciplinárního řízení, poněvadž pro opožděné doručení zjevně bylo ohroženo zachování úředních předpisů o vyvěšení praporů?
V Praze dne 30. června 1936.
Fritsch,
Krczal, W. Müller, Patzak, Michler, Schösser, Stellwag, Frank, ing. Weller, Krommer, Schmidt, ing. Mayr, dr Tischer.
284/1 (původní znění).
Interpellation
des Senators Max Fritsch
an den Herrn Miinister des Innren
wegen verspäteter Zustellung von Bewilligungsbescheiden für Versammlungen unter freiem Himmel.
Es häufen sich die Fälle, daß die Unterbehörden Gesuche um Bewilligungen von Versammlungen unter freiem Himmel sehr spät erledigen. Oft erhalten die Einberufer die Bewilligung erst unmittelbar vor der Versammlung zugestellt. Eine solche Praxis steht nicht nur mit den Grundsätzen der Verwaltung, die eine beschleunigte Amtsführung vorschreiben, im Widerspruche, sondern sie gefährdet geradezu die öffentliche Ruhe und Ordnung, denn nicht selten kommt es vor, daß die Behörde bei Versammlungen unter freiem Himmel in dem Bewilligungsbescheide gewisse Anordnungen trifft, die sie für die Aufrechterhaltung der Ruhe und Ordnung als notwendig erachtet. Wie soll aber der Einberufer diesen behördlichen Aufträgen nachkommen können, wenn er den Bewilligungsbescheid erst in letzter Stunde erhält? Oft ist diese Praxis auch mit empfindlichen wirtschaftlichen Schädigungen des Einberufers verbunden, weil ja dieser bei Vorbereitung einer Versammlung unter freiem Himmel einen gewissen Zeitraum zwischen Zustellung des Bescheides und dem Versammlungstag zur Verfügung haben muß, um die für die Versammlung notwendigen Vorbereitungen, wie zum Beispiel Flaggenschmuck, Festschmuck, Schmuckbänder u. s. w. rechtzeitig zu treffen, damit allé diese Maßnahmen einerseits den Anordnungen der Behörde entsprechen und andererseits ohne Ueberstürzung und mit wirtschaftlicher Sparsamkeit vorgenommen werden können. Diese Grundsätze können nicht immer beachtet werden, wenn die Behörden die Bewilligungsbescheide erst in letzter Stunde zustellen. Durch diese Praxis werden dem Einberufer oft überstürzte wirtschaftliche und unzweckmäßige Ausgaben verursacht; es wird ihm auch zugemutet, umfangreiche Sicherheitsvorkehrungen, die die Behörden speziell anzuordnen pflegen, in letzter Stunde hastig durchzuführen.
Wir belegen unsere Interpellatin sogleich mit einem konkreten Beispiel:
Am 26. Mai 1936 hat die Sudetendeutsche Partei, Ortsgruppe Schlada, durch Herrn Ernst Zuber in Schlada Nr. 64 um Bewilligung einer Versammlung unter freiem Himmel für den 21. Juni 1936 bei der Bezirksbehörde in Eger angesucht. Die Bezirksbehörde in Eger hatte also fast einen Monat Zeit, um den Bewilligungsbescheid auszufertigen und zuzustellen. Zwar hat die Bezirksbehörde ir. Eger den Bewilligungsbescheid bereits am 13. Juni 1936, Zahl 21.146, ausgefertigt, aber sie hat diesen Bescheid dem Einberufer, Herrn Ernst Zuber, erst am 21. Juni 1936, nachmittags um 1/2 14 Uhr zugestellt. Dabei muß hervorgehoben werden, daß die Bezirksbehörde ausdrücklich die Hissung von drei Staatsflaggen angeordnet hat. Diese Fahnen mußten ebenso groß wie die der Sudetendeutschen Partei und die Stadtfahnen sain.
Es ist bekannt, daß eine gewisse Presse, die weniger auf das Staatswohl als auf die Konstruktion von Zwischenfällen bedacht ist, jeden auch noch so geringfügigen Zwischenfall anläßlich von Beflaggungen aufgreift, um daraus eine Sensation zu machen. Gerade im Interesse der Einhaltung der Beflaggungsvorschriften ist es höchst bedenklich, wenn solche Aufträge in letzter Stunde erteilt werden, denen der Einberufer oft beim besten Willen einfach nicht im vollen Umfange entsprechen kann.
Wir stehen daher an den Herrn Minister des Innern die Anfrage:
1. Ist dem Herrn Minister bekannt, daß Bescheide, mit denen Versammlungen unier freiem Himmel bewilligt werden, meist in letzter Stunde zugestellt werden?
2. Ist der Herr Minister bereit, den in der Interpellation gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?
3. Ist der Herr Minister bereit die Unterbehörden anweisen zu lassen, Bewilligungsbescheide hinsichtlich Versammlungen unter freiem Himmel dem Einberufer so zuzustellen, daß dieser imstande ist, die Versammlung gewissenhaft vorzubereiten und den behördlichen Sonderaufträgen im Interesse der Erhaltung der öffentlichen Ruhe und Ordnung vollinhaltlich zu entsprechen?
4. Ist der Herr Minister bereit, überprüfen zu lassen, ob wegen der offenbar verspäteten Zustellung des Bescheides der Bezirksbehörde Eger vom 13. Juni 1936, Zahl 21.146, ein Anlaß zur Einleitung eines Disziplinarverfahrens besteht, weil infolge der verspäteten Zustellung offenbar die Einhaltung der behördlichen Beflaggungsvorschiften gefährdet waren?
Prag, am 30. Juni 1936.
Fritsch,
Krczal, W. Müller, Patzak, Michler, Schösser, Stellwag, Frank, Ing. Weller, Krommer, Schmidt, Ing. Mayr, Dr. Tischer.
284/2.
Interpelace
senátora Trnobranského
panu ministru sociální péče
ve věci obvinění ředitele nemocenské pojišťovny soukromých úředníků a zřízenců v Praze Frant. Kislingera a jeho dalšího úřadování.
Jednota soukromých úředníků byla do konce roku 1931 zastoupena v presidiu Nemocenské pojišťovny soukromých úředníků a zřízenců svým tajemníkem Františkem Kislingerem. Tento funkcionář byl veřejně obviněn, že do vlastních rukou přijal k neznámému účelu 50.000 Kč, jež byly vyplaceny stavitelskou firmou, které byla zadána stavba léčebného domu pojišťovny v Trenčanských Teplicích. Po tomto veřejném obvinění František Kislinger přijaté peníze vrátil. Kromě toho byl Fr. Kislinger obviněn z pokusu svésti ke korupci úředníka Nemocenské pojišťovny rovněž v době, kdy byl členem její správy. O věci uveřejnil také článek týdeník "Přítomnost" aniž byla zpráva opravena. Nebylo však ani zavedeno nutné šetření, a bez ohledu na tak vážné obvinění byl Frant. Kislinger dne 1. ledna 1932 přijat za ředitele Nemocenské pojišťovny soukromých úředníků a zřízenců v Praze, kde dosud úřaduje. Správa pojišťovny podala dokonce žádost Všeobecnému pensijnímu ústavu, aby byl jmenován vedoucím úředníkem. Min. soc. péče jako nadřízený dozorčí úřad nad nemocenskými pojišťovnami je povinno dbáti, aby administrativa veřejných sociálních institucí byla svěřena jen osobám naprosto spolehlivým.
Proto se podepsaní táží:
1. Je pan ministr sociální péče ochoten naříditi ihned přísné šetření o vážném obvinění Frant.Kislingera?
2. Je pan ministr ochoten naříditi, aby do skončení úředního šetření zproštěn byl František Kislinger úřadování?
3. Je pan ministr ochoten zaručiti, že v případě zjištění viny bude viník volán k odpovědnosti?
V Praze dne 2. července 1936.
Trnobranský,
Vetterová-Bečvářová, dr Rehák, Janček, Hancko, Paulus, Kvasnička, dr Matoušek, ing. Havlín, Bergman, Záborec.
Preklad ad 284/3.
Interpelácia
senátora dra Pajora
ministrovi školstva a národnej osvety, ministrovi zemedelstva a celej vláde
o odnímaní práv malým nájomcom v Kürte.
Likvidačná komisia církevných veľkostatkov, zriadená v ministerstve školstva a národnej osvety pod vedením istého ministerského radcu, prenajala v obci Kürt r. 1930 Menyhértovi Danczimu a druhom, tamojším drobným zemedelcom, 129 uhorských jutár pôdy na 6 rokov. Do prenájmu bola daná pôda po 1/2, 1, 2 jutrových parcelách. Väčšiu než 2jutrovú parcelu nedostal nikto.
Keďže tieto nehnuteľnosti, zaknihované na meno arcibiskupstva ostrihomského sú vo smysle zákona o pozemkovej reforme podrobené zátvoru, mal tieto smluvy schválit pozemkový úrad. Avšak k tomu nedošlo, lebo napriek tomu, že je ťažkým prestupkom, keď sa taká smluva medzitým plní, a napriek tomu, že každý štátny a iný verejný úrad uzavierajúc smluvu, ku ktorej sa vyžaduje schválenie ešte iného štátneho úradu, musí smluvu predložiť i tomuto druhému úradu, - likvidačná komisia tieto smluvy, a pokiaľ vieme, ani iné podobné nájomné smluvy nepredložila vôbec pozemkovému úradu k schváleniu.
Tým sa likvidačná komisia dopustila ťažkého opomenutia, lebo nájomci sú právu vôbec nerozumejúci najchudobnejší zemedelci, ktorí uzavreli smluvu v bratislavskej kancelárii likvidačnej komisie na jej vlastnom, k tomu účelu tlačenom blankete, ktorý vyplnil pre nich tajomník likvidačnej komisie, oni však dostali zo smluvy iba druhopis, - i to ešte dodatočne. A tedy je naprosto jasné, že sa docela spoliehali na právnicku radu úradovne likvidačnej komisie, čo podľa nášho názoru mohli kľudne a s dôverou urobiť, lebo veď likvidačná komísia je vysoký verejný úrad.
Z týchto smlúv chýba však i výhradová doložka, v takýchto prípadoch pre verejné úrady predpísaná: "Táto smluva nabýva platnosti až po schválení pozemkovým úradom." Vo smluvách niet žiadneho poukazu na to, že by takéto schválenie bolo potrebné. Prez to, že schválenie tu nebolo, boly smluvy plnené, - ačkolvek je to tažký prestupok, - a prenajaté pozemky boly takto ponechané nájomcom od r. 1930 do r. 1933.
Keď však zasväcenci dostali asi autentické zprávy o tom, že nájomcom bude nájomné v dôsledku vtedajšej katastrofálnej neúrody podstatne snížené, a to po prípade i na niekoľko rokov, - čo sa potom i stalo vlád. nariadením č. 164/1933, - tu likvidačná komisia s vymyslenou zámienkou nájom vypovedala a prenajatú pôdu nájomníkom odňala. Urobila to prez to, že z nájomnej doby 6 rokov nevypršaly ešte 3 roky, a prez to, že smluva podľa jej vlastného textu nemôže byť prenajímateľom po čas nájomnej doby z vôbec žiadneho dôvodu vypovedená. Týmto svojím neoprávneným krokom tedy likvidačná komisia spáchala okrem porušenia nájomnej smluvy ešte ďalšiu a väčšiu bezprávnosť, že totiž prijala od týchto najchudobnejších drobných zemedelcov plné nájomné práve v rokoch, v ktorých bola neúroda tak katastrofálna, že vláda z tohoto dôvodu povolila na tri roky mimoriadnú rekompenzáciu mimo toho, že okres bol prehlásený za núdzový, - ba v rokoch, v ktorých tito úbohí želiari mali obdržať rekompenzáciu, vzala im ešte i nájom.
Ubohí nájomci ovšem neodvážili sa počínať si násilne oproti mocnému statkárovi, keď im vzal pôdu, ale najsamprv protestovali písomne, potom sa pokúsiIi dohodnúť, až keď už ničoho nemohli dosiahnuť - ačkoľvek boli by sa uspokojili tiež s inou pôdou, - vyhľadali súd, aby on vyriekol, že výpoved je neoprávnená a tedy neplatná. Až v priebehu sporu vytasila sa likvidačná komisia v piatom roku trvania smluvy s obhajobou, že celá smluva je neplatná, lebo že nie je schválená pozemkovým úradom. K tomu pripojili ešte niekoľkokrát poznámku že prečo nezakúpili nájomci prenajaté pozemky po vypovedení smluvy - tieto boly vraj na predaj, - čo je otázkou tým nápadnejšou a zvláštnejšou, lebo veď je zrejmé, že keď vláda pokladala situáciu nájomcov v r. 1933 za tak katostrofálnu, že povolila mimoriadne sníženie nájomného, tu nemohla očakávať, že títo nájomci budú mať chuť, ba čo viac, i peniaze k zakúpeniu pôdy.
Nájomci, dozvediac sa o tom, že tiež otázka nútnosti schválenia smluvy môže byť sporná, obrátili sa na ministerstvo zemedelstva, nastúpivšieho na miésto pozemkového úradu, a tam požiadali o dodatočné schválenie smluvy, ktoré potom na príkaz IX. odboru z ministerstva zemedelstva č. 193.175/ 1936 udelila štátna obvodová úradovňa výmerom z 15. júna 1936, č. 12.907/36.
Proti tomu však likvidačná komisia naprosto nepochopiteľne podala stažnosť, rešp. zahájila obnovu sporu, aby dané schválenie bolo revokované, keďže vraj likvidačná komisia po výpovedi a proteste nájomcov odpredala dotyčné pozemky inej osobe, k čomu si vraj opatrila od pozemkového úradu povolenie čís. 264.397/IX-II/D. 1935, tedy už behom sporu. Tomu však odporuje vlastná výpoveď likvidačnej komisie, prednesená vo spore, v ktorej viackrát - tak pasledne v protokole krajského súdu v Komárne zo 16. júna 1936 - tvrdila, že prenajaté pozemky sú v jej vlastnej držbe a že ich spravuje vo vlastnej režii.
Na základe uvedeného s úctou tážem sa,
1. pána ministra školstva a národnej osvety, či ste ochotný zakročiť u likvidačnej komisie, zriadenej vo Vašom ministerstve, a odstrániť anomálie, že smluvy nedala pôvodne schváliť preto, lebo ona ako štátny úrad, prevádzajúci práve zátvor, schválenia nepotrebuje, - aby teraz neprichádzala opačnou obhajobou, že vraj schválenia preca je treba a že nájomci sa preca dopustili ťážkého presštupku, keď smluvu nedali schváliť a prevádzali ju po dobu troch rokov?
2. Či ste ochotný zakročiť, aby likvidačná komisia, keď dodatočným schválením sprostila sa bezzákonnosti, nechcela dodatočnou sťažnosťou a obnovou sporu nastoliť tú istú bezzákonnosť, ale aby svoju sťažnosť, rešp. žiadosť o obnovu sporu odvolala? Lebo: buďto bola výpoveď oprávnená a tu jej pravoplatnosť potvrdí i súd, - a potom nie je treba operovať nedostatkom schválenia, - alebo bola výpoveď neoprávnená, a tu nech likvidačná komisia nedovršuje jedno neprávo druhým, že totiž dá petrifikovať a reštaurovať bezzákonnosť, zakladajúcu sa na opomenutí schválenia; veď koniec koncov nemusí dať tie isté pozemky, môže dať i pozemky iné alebo náhradu v hotovosti.
3. Vzhľadom na to, že dopustí-li sa štátny úrad ťažkého prestupku, je on zároveň ťažkým disciplinárnym prečinom príslušných úradníkov, preto sa tážem pánov ministrov školstva a zemedelstva - pokiaľ sa domnievate, že dodatočné schválenie treba zrušiť, - či ste ochotní zaviesť z úradu priestupkové i disciplinárne pokračovanie proti všetkým, ktorí túto bezzákonnosť spáchali alebo vedome ju neodstraniac a bez upozornenia nájomcov pripustili, aby smluva bola ďalej plnená?
4. Tážem sa ďalej pána ministra zemedelstva, či hodláte zaviesť vyšetrovanie, aby sa objasnilo, ako mohlo dojsť k tomu, že likvidačná komísia zrejme na výzvu alebo z uloženia pozemkového úradu dala drobným nájomcom pôdu do prenájmu, ale smluvy nepredložila pozemkovému úradu ku schváleniu?
5. Konečne tážem sa celej vlády, či je ochotná zakročiť, rešp. zjednať platnosť svojmu opatreniu, že keď nájomcom poskytla v dôsledku ťažkej pohromy, katastrofálnej neúrody ústupky a slevy vlád. nariadením č. 164/1933, - aby to neboly práve štátne úrady, ktoré tieto opatrenia neprávom obchádzajú, najmä oproti drobným nájomcom, v prospech ktorých boIo toto nariadenie v najprednejšom rade vydané?
V Prahe, dňa 3. júla 1936.
Dr Pajor,
dr Tuchányi, dr Törköly, Hokky, Füssy, Krommer, Liehm, Maixner, Schmidt, Enhuber, Krezal
284/3 (původní znění).
Interpelláció
Benyujtja: Dr Pajor Miklós szenátor
az iskola és nemzetmüvelődésügyi valamint a földmivelésügyi miniszterhez és az összkormányhoz
a kürti kisbérlők jogfosztása tárgyában.
1930-ban az Egyházi Nagybirtokok Likvidációs Bizottsága, amely az iskolaügyi minisztérium kebelében van megszervezve és élén ezen minisztérium egy miniszteri tanácsosa áll, Kürt községben haszonbérbe adott 129 magyar holdnyi területet Danczi Menyhért és társai ottani apró földmiveselmek 6 esztendöre. A bérletek 1/2, 1 és 2 holdas parcellákból álltak. Két holdnál nagyobb parcellája senkinek sem volt.
Minthogy az esztergomi érsekség nevén telekkönyvezett ezen ingatlanok a földreformtörvény értelmében zárlat alatt állanak, a szerződéseket a Földhivatalnak jóvá kellett volna hagynia. Ez azonban nem történt meg, mert annak ellenére, hogy a törvény szerint sulyos kihágás, ha a szerződést közben teljesítik is, és annak ellenére, hogy minden állami, de egyéb közhivatalnak is, ha olyan szerződést köt, amelyhez egy másik állami hatóságnak a jóváliagyása is szükséges, ugy szerződést hivatalból be kell terjeszteni ézen másik hatósághoz, - a Likvidačná Komisia e szerződéseket és tudomásunk szerint más hasonló bérleti szerződéseket is a Földhivatalhoz jóváhagyás végett egyáltalában nem terjesztette be.
Ez a Likvidačná Komisia részéről annál sulyosabb mulasztás volt, mert a bérlök joghoz mit sem értő legszegénýebb földmives emberek, akik a szerződést a Likvidačná Komisia pozsonyi irodájában az ez áltad e célból készítetett nyomtatott blankettán kötötték meg, amelyet részükre a Likvidačná Komisia titkára állított ki és a szerödésről ők csak másolati példányt kaptak, - de azt is utólag. Vagyis szemmel látható volt hogy teljesen a Likvidačná Komisia hivatalának jogi tanácsára bizták magukat, amit nézetük szerint nyugodtan és bizalommal megtehettek, mert hiszen a Likvidačná Komisia magas állami közhivatal.
A szerződésekben azonban még az a közhatóságokra ilyen esetekben előirásos kikötés is hiányzik, hogy "ezen szerződés csak a Földivatal jóváhagyása után válik hatályossá". A szerződésekben semmi utalás nincsen arra, hogy ilyen jóváhagyás szükséges volna.
A jóváhagyás hiánya ellenére a szerzödéseket teljesíteni kezdték, - habár ez igy sulyos kihágást képez, - és a bérleteket 1930.- tól 1933.-ig a kisbérlőknél hagyták.
Amikor azonban a beavatottak autentikus értesülést szerezhettek arról, hogy a bérlők az akkori katasztrófális terméshiány miatt lényeges haszonbérleszállítást fognak kapni, még pedig esetleg több esztendőre, - ami azután a 164/1933. sz. kormnányrendelettel meg is történt, - a Likvidačná Komisia egy mondvacsinált ürüggyel a bérleteket felmondta és a bérleteket a bérlőktől elvonta. Tette ezt annak ellenére, hogy a 6 éves szerződési időből még 3 év le nem telt és annak ellenére, hogy a szerződés annak szövege szerint a bérbeadó által a bérleti ido alatt egyáltalában semmi okból fel nem mondható. Igy tehát e jogtalan lépésével a bérleti szerződés megszegésén kivül azt a további még nagyobb jogtalanságot követte el a Likvidačná Komisia, hogy elvette és elfogadta ezektől a legszegényebb sorban lévő kis földmivesektől épen azokban az években a teljes bérösszeget, amikor a termés annyira katasztrófálisan ehnaradt, hogy emiatt a kormány rendkivüli rekompenzációt engedett 3 évre azon kivül, hógy ez a járás még ipségesnek is lett nyilvánítva, - sőt azokban az években, amikor a rekompenzációt kellett volna megkapniok e szegény zselléreknek, még a bérletüket is elvette tőlük.
A szegény bérlők persze nem mertek erőszakoskodni a hata1mas földesurral, amikor elvette tőlük a földeket, hanem előbb irásban tiltakoztak, majd egyezkedni próbáltak, és csak amikor az sehogyan lehetséges nem volt, - pedig más megfelelő földet is elfogadtak volna, - fordultak a bírósághoz, hogy az mondja ki, hogy a felmondás nem volt jogos és igy érvénytelen. Csak a pör során állott elő a Likvidačná Komisia a bérleti szerződés ötödik évében azzal a vedékezéssel, hogy az egész szerződés érvénytelen, mert az a földhivatal által ninesen jóváhagyva. Ehhez még többször azt a megjegyzést is füzték, hogy miért nem vásárolták meg a bérlők a bérlet felmondása után ezeket a földeket, - mert állítólag eladták volna, - ami annál feltünőbb s különösebb kérdés, mert nyilvánvaló, hogyha a kormány 1933-ban a bérlők helyzetét annyira katasztrófálisnak látta, hogy rendkivüli bérleszállítást engedélyezett, akkor nem lehetett sem kedvük, de még kevésbbé pénzük ugyanezen bérlőknek a föld megvásárlására.