Bol však ešte učinený ďalší pokus o zmarenie nápravy. Najviac kompromitovaní členovia správnej rady podnikli za podpory neinformovaných ministrov revíziu revízie, totižto odvážili sa prekontrolovať nález ministerskej vyšetrovacej komisie a síce v tom smere, aby mohli, oni nestranní dokázať, že všetko to, čo predniesli slovenskí zákonodarci, čo prehlásilo ministerstvo verejných prác, čo našla vyšetrovacia komisia, je lož a nepravda a že Dunajplavba je čistá ako lalija.

Najzaujímavejšie je, že vyšetrovanie tohoto účastnil sa obzvlášť horlivé pán ministerský radca Staněk, o ktorom sme sa už zmienili a ktorý dával si od spoločností vyplácať neoprávnene diéty cestovné. Celá tato nová revízia bola vlastne fraškou, svedkovia boli preparovaní riaditeľstvom a bolo im pohrozené, že Dunajplavba ich prepustí zo služby, ak nezmenia svoje výpovede, ktoré učinili pred ministerskou vyšetrovacou komisiou. Teda pánovia pokračovali v svojom terore a dopúšťali sa činov zaváňajúcich kriminálom.

Keď konečne podarilo sa p. predsedovi vlády s plným súhlasom poslancov koalovaných strán uzavrieť s bankami dohodu a súčasne získať aj v tejto veci úplný súhlas a dohodu s p. ministrom obchodu, dali sa obvinení byrokrati v spojení s niektorými svojimi kolegami na cestu, ktorá je typickou pre spôsob, ako niektoré byrokratické kliky podvázajú ministrov a snažia sa podvodom previesť svoje úmysle. Neštítia sa pri tom uviesť v posmech ani ministerskú radu ani zákonodarstvo.

Páni byrokrati na čele s p. odborovým prednostom Otysom podvrhli prezídiu ministerskej rady návrh, ktorý sa diametrálne líši od dohody zjednanej jednako s bankami, jednako s p. ministrom obchodu a p. predsedom vlády. Podvržený návrh v podstate marí všetky očisti v Dunajplavbe, ponecháva starý režim u nej, ponecháva tiež v službe všetkých previnilých vedúcich činiteľov Dunajplavby. Poznamenávame, že jeden z vedúcich byrokratov, ktorý osnoval tento podvod, je vlastným švagrom najviac obvineného komerčného riaditeľa Buchtu.

Pri tejto príležitosti musíme sa ujať členov vyšetrovacej komisie, ktorí so sebezaprením konali svoju namáhavú prácu. Proti nám sa záludne operuje pomluvami, aby len bola oslabená ich vieruhodnosť. O jednom z nich tvrdia, že je blázon, ktorý všade vidí mátohy, o druhom, že je štréber, o tretom, že je fanatik atď. My im však vyslovujeme svoju hlbokú vďaku a náš úprimný súcit.

Nech im slúži za uspokojenie, že slovenské koalované strany stoja za nimi a že si vysoko cenia ich prácu nielen v tomto prípade, ale v celom ich úradovaní.

Vyše 120 miliónov Kč štát už venoval pre našu dunajskú plavbu. Nesmieme ani okamžik váhať, aby sme vyrezali na tele štátu vred, akým je dnešné vedenie Dunajplavby. Banky si vzaly na svedomie velkú zodpovednosť, že sa dosiaľ bránia tomu, aby bola zjednaná náprava. Nechceme veriť, že sú prostými akéhokoľvek štátneho a národného zcudzenia, avšak ich jednanie ukazuje sa v svetle nanajvýš podivnom. Pánovia z bank zle hospodárili a uviedli obranu štátu na úseke dunajskom do nebezpečia. Nemôžeme týmto pánom dôverovať ďalej a štát musí vziať vec sám do rúk. Bez toho ovšem, aby sa na ňom za zlé spravovanie i štátom venovaných kapitálov nad to ešte vydieralo.

Slovenskí zákonodarci budú dbieť nad tým, aby správu vecí na Slovensku nedostali do rúk ludia nehodní, aby sa zo Slovenska neurobila nová Bosna, kam sú posielaní ludia v Prahe neupotrebiteľní a neschopní. Vieme si ceniť prácu tých mnohých a mnohých cenných a pre Slovensko vysokozaslúžilých mužov, ale rakúskym a protištátnym duchom naplnený a v Prahe nepotrebný brak viac už u nás nepotrebujeme.

Pýtame sa preto interpelovaných členov vlády:

1. či hodlajú v najkratšej dobe previesť reorganizáciu Dunajplavby tak, ako ona bola s p. predsedom vlády, p. ministrom obchodu a zákonodarcami zo Slovenska dohodnutá?

2. či chcú zamedziť, aby cestou intervencií u bratislavského krajského súdu nebolo konanie výročnej valnej hromady spoločnosti odkladané, ale čím skorej aby bolo konané?

3. Či chcú disciplinárne stíhať tých previnivších sa ministerských úradníkov, ktorých činy sme v tejto interpelácii uviedli?

4. Či chce p. minister spravedlivosti nariadiť štátnemu zastupiteľstvu, aby stíhalo všetky prečiny a zločiny uvedené jednak v zpráve ministerskej vyšetrovacej komisie, jednak v tejto interpelácii a v memorandumu slovenských zákonodarcov?

5. Či hodlá vláda zamietnuť neodôvodnené požiadavky bank finančného rázu?

6. Či chce p. minister spravedlivosti dať vyšetriť refakčné obchody riaditeľa Buchtu s firmou "Internationale", ktorými spoločnosť bola poškodená státisícovou škodou?

7. Či chcú konečne naliehať na to, aby banky rešpektovaly záväzky uložené im zakladateľskou smluvou?

V Prahe dňa 26. júna 19&6.

V poslední době se projevuje stále citelnější nedostatek na masném trhu, což má za následek stoupání cen masa, hlavně v drobném prodeji.

Zejména vepřové maso vykazuje mimořádně vysokou cenu a stává se širokým vrstvám lidovým nedostupným. Tento zjev nelze považovati za obvyklý, v době žní každoročně se opakující, poněvadž je letos v souvislosti s nadbytkem píce a v důsledku toho i s nedostatečnou nabídkou živého dobytka na trzích.

Pokud jde o vepřové maso, pociťujeme neblaze pokles v chovu vepřů, který se zmenšil téměř o 1 milion kusů. Jeví se tudíž naléhavá potřeba dovozu z ciziny. Nestačí pouhé vyčerpání kontingentu těžkých sádelných vepřu (bagounů); potřebujeme také dovoz tak zv. pečenáčů, osmdesátikilových vepřů.

Podepsaní žádají také uvolnění dovozu hovězího dobytka, poněvadž hrozí v důsledku nedostatku mladých býčků a drahoty vepřů zvýšení cen uzenářského zboží, nejběžnějšího prostředku lidové výživy.

Zvláště upozorňujeme, že nestačí pouhé povolení dovozu lehčích vepřů; nejdůležitější je přiměřené snížení cla, dnes značně vysokého.

V zájmu nerušeného a vydatného zásobování lidu masem, žádáme vládu, aby věnovala otázce zvýšení dovozu dobytka mimořádnou pozornost a přihlédla k našim návrhům.

Nepotřebujeme zajisté připomínati, že výdělkové a zaměstnanostní poměry obyvatelstva jsou toho druhu, že trvalá drahota masa, jak ji zaznamenáváme již několik měsíců a jejímž důsledkem je další pokles spotřeby masa v posledních čtyřech měsících, je pro ně neúnosná a zavinuje podvýživu pracujícího lidu.

V Praze dne 1. července 1936.

V březnu 1933 utvořen byl v zemi české kartel výrobců dřevěných píp. Sdružuje 22 firmy, z nichž největší je firma Seidleroya v Nové Páce. členy tohoto kartelu jsou také firmy, které jednak pípy nevyvážejí, jednak je vůbec nevyrábějí. Mezi ně patří p. Hák, hostinský v Nové Pace, p. Václavík, výrobce korků v Ostroměři a jiní. Je to proto, aby kartel vykázal větší počet členů. Mimo kartel jest 23 výrobců dřevěných píp. Tyto nekartelované firmy vyrábějí pípy ze švestkového dřeva, které jsou nejlepší. Dále na Slovensku jest osm firem, které vyrábějí pípy z bukového dřeva.

Zkartelované firmy i ostatní vyrábějí dřevěné pípy pro domácí trh i cizinu. Největší poptávka po těchto výrobcích je ze Spojených států severoamerických.

Kartel výrobců píp vznikl jsa plné podpory Ústředního svazu československých průmyslníků hlavně proto, aby podepřena byla na domácím trhu i v cizině posice firmy Seidlerovy, která se těší zvláštní přízni organisace průmyslníků i příslušného referenta v ministerstvu obchodu.

Kartel výrobců píp podniká všechny kroky, aby znemožnil výrobu firmám, které se jeho členy státi nechtějí a které nechtějí prováděti činnost, kterou za přispění referenta ministerstva obchodu a organisace průmyslníků prosazuje firma Seidlerova. Kartel prosadil v ministerstvu obchodu, že toto ministerstvo zavedlo povolovací řízení na vývoz píp a stanovilo minimální ceny, pod které nepovoluje vývoz píp do ciziny. Tyto ceny, stanovené kartelem a schválené ministerstvem obchodu, jsou nejméně o 20% vyšší, než byly vývozní ceny před vznikem kartelu.

Proti činnosti kartelu, která má prospívati jedině firmě Seidlerově, vystoupili hromadně výrobci dřevěných píp v zemi české zvláštním podáním, v němž poukazují na znemožňování výroby a vývozu dřevěných píp do ciziny. Dokazují, že tento kartel způsobil, že ztratili odběratele, dělníci zaměstnání a státní pokladna určitý příjem.

Všechny jejich odůvodněné stížnosti nenalézají sluchu. Odborový rada ing. Urban provádí to, co si přeje předseda kartelu p. Seidler a organisace průmyslníků. Jedná způsobem, který dokazuje, že jest zahrocen proti výrobcům, kteří členy kartelu nejsou a kteří se nechtějí podrobiti diktátu p. Seidlera. Věci dospěly tak daleko, že ministerstvo obchodu, resp. ing. Urban, informuje Ústřední svaz československých průmyslníků, resp. dra Šádka, které nekartelované firmy a kam, žádají vývozní povolení pro pípy. Tak má nejenom kartel výrobců píp, ale i organisace průmyslníků možnost nejenom kontrolovati, ale i paralysovati obchodní expansi nekartelovaných firem.

Projevují se tu ještě jiné metody. Aby odůvodněn byl postup proti nekartelovaným firmám, tvrdí kartel i referent ministerstva obchodu, že tyto firmy podbízejí ceny. O tom, že kartelované firmy a dokonce i předseda kartelu ceny podbízejí, referent ministerstva obchodu nechce ničeho viděti. Jde ve snaze, aby donutil nekartelované firmy k poslušnosti a závislosti na kartelu tak daleko, že jejich zástupce nebo i majitele zahrnuje urážkami. V jednom případě vytlačil majitele závodu ze své kanceláře a vmetl mu ve tvář slova: "Jste podvodník, jděte si na mne stěžovati." V jiném případě zase prohlásí: "Jako nekartelovaná firma podléháte ministerstvu obchodu a říkám vám, když nevstoupíte do kartelu, budete utlačován."

Za takových poměrů nelze se diviti, že jednotliví výrobci dřevěných píp zastavují výrobu nebo prohlašují, že tuto výrobu přenesou do jiného státu. Znemožňuje se jim výrobní činnost a existence jenom proto, aby se vyhovělo předsedovi této kartelní organisace, o jehož vztazích k různým činitelům mnohé se vypráví.

Výrobci dřevěných píp jsou především drobní živnostníci a takto se ničí základy jejich existence. Mají možnost odbytu svých výrobků do ciziny, ale vyvážeti nemohou, poněvadž ministerstvo obchodu jim nedá vývozní povolení nebo teprve po dlouhé době, když již odběratel zboží nemůže potřebovati a odmítne je! Druží-li se k těmto podivným zjevům, které osvětlují škodlivost zařízení, jímž je vývozní povolení, ještě prozrazování výrobního a obchodního tajemství kartelní organisaci, nelze se diviti protestu, který nekartelovaní výrobci, ale také jednotlivci, kteří jsou členy kartelu, poslanecké sněmovně poslali.

Podepsaní se proto táží pana ministra obchodu, jsou-li mu známy poměry, které u výrobců dřevěných píp přivodil kartel těchto výrobců a referent ministerstva obchodu odborový rada ing. Urban?

Co hodlá učiniti, aby umožněna byla existence drobným výrobcům, jimž kartel za vydatné pomoci ing. Urbana zabraňuje vyvážeti jejich dokonalé výrobky do ciziny?

Co zařídí, aby ministerstvo obchodu nemohlo více informovati Svaz průmyslníků o tom, které nekartelované firmy žádají o vývozní povolení o pípy?

Zda je ochoten působiti k vybudování nuceného syndikátu, ve kterém by bylo malým firmám zajištěno řádné zastoupení a který by postupoval spravedlivě při zadávání a rozdělování objednávek všem členům a nikoli, jako se děje dosud, jenom předsedovi kartelu.

Zda je ochoten učiniti opatření, aby zájemcům, ucházejícím se o vysvětlení nebo o povolení vývozu, dostalo se řádného vysvětlení a poučení a nikoli urážlivých slov, a aby byli poučeni, že jsou státními úředníky a nikoli orgány organisace průmyslníků nebo kartelu výrobců.

V Praze dne 2. července 1936.

Ze všech německých okresů přicházejí zprávy o omezování, vyživovací akce. Nikde neodpovídá počet přidělených lístků počtu nezaměstnaných, sociálními komisemi uznaných, kteří mají nárok na tyto potravinové lístky. Budiž zde uveden příklad obce Perštejna v okresu kadaňském.

Jak vychází najevo z protokolu společné schůze obecní rady a sociální komise ze dne 2. června 1936, byli tam při revisi vyživovací akce, kterou prováděl okresní úřad, škrtnuti také takoví nezaměstnaní, kteří na základě dřívějšího četnického šetření uznáni byli za oprávněné a jež také okresní sociální komise uznala. Ale také po tomto škrtnutí bylo pro zbylé oprávněné přiděleno ještě o 150 poukázek méně, takže tu pro 292. týden rozdílení nebylo vůbec žádných lístků.

Při tom bylo již r. 1933 přidělováno méně poukázek nežli podle ohlašovacích listů a povolení okresní sociální komise bylo zapotřebí. V četných případech byli nezaměstnaní po osobní intervenci u okresního úřadu na základě prokázané tísně přes původní škrtnutí zase pojati do akce, aniž by však pro tyta dodatečně zařaděné byly přiděleny také potřebné poukázky. Tento postup budí ovšem u nezaměstnaných domnění, jakoby škrtnutí byla provedla obec, a tak se mezi nezaměstnanými a sociální komisí vytvářejí neshody, které znemožňují užitečnou práci sociální komise.

Sociální komise nemůže jednoduše dále pracovati, když se přes povolení okresní sociální komise a přes uznanou potřebnost na základě četnického šetření provádějí ještě další škrty, aniž by slyšena byla obecní sociální komise.

Není naprosto na místě, když na příklad v případě obce Perštejna poukazuje okresní úřad na chudinský fond obce, když mu přece je velmi dobře známo, že jmění obce jest již přes 70% zatíženo a následkem špatného plácemi daní přirážky, jež náležejí obci, docházejí jen asi z 10%, takže nelze platiti ani anuity, pro něž neustále vzrůstají úroky z prodlení a náklady, aniž lze hraditi jinaké potřeby obce.

Podepsaní táží se pana ministra:

1. Odpovídá pokynům pana ministra hromadné omezování vyživovací akce dodatečným škrtáním uznaných již nezaměstnaných a takovými příděly, které neodpovídají ani počtu oprávněných, kteří pak ještě zbyli?

2. Ne-li, co zamýšlí pan ministr učiniti, aby přiměl úřady k provádění vyživovací akce podle svých pokynů?

V Praze dne 2. července 1936.

Aus allen deutschen Bezirken kommen Mitteilungen über die Einschrankung der Ernahrungsaktion. Nirgends entspricht die Zahl der zugewiesenen Karten der Zahl der von den Sozialkommissionen anerkannten Arbeitslosen, die ein Anrecht auf diese Lebensmittelkarten haben. Es sei hier das Beispiel der Gemeinde Pürstein im Bezirk Kaaden angeführt.

Wie aus dem Protokoll der am 2. Juni 1936 abgehaltenen gemeinsamen Sitzung des Gemeinderates und der Sozialkommission hervorgeht, wurden dort bei einer von der Bezirksbehörde durchgeführten Revision der Ernährungsaktion auch solche Arbeitslose gestrichen, die auf Grund der früheren Gendarmerieerhebungen als bezugsberechtigt annerkannt wurden und auch von der Bezirkssozialkommission anerkannt waren. Aber auch nach diesen Streichungen wurden für die. verbliebenen Bezugsberechtigten noch um 150 Anweisungen zu wenig zugeteilt, so daß für die 292. Verteilungswoche überhaupt keine Karten zur Verfügung standen.

Dabei wurden schon im Jahre 1933 weniger Anweisungen zugeteilt, als gemäß der Meldelisten und der Bewilligungen der Bezirkssozialkommission benötigt wurden. In zahlreichen Fällen wurden Arbeitslose nach persönlicher Intervention bei der Bezirksbehörde aufgrund der erwiesenen Notlage trotz ursprünglicher Streichung wieder in die Aktion eingereiht, ohne daß aber für diese nachträglich eingereihten auch die notwendigen Anweisungen zugeteilt worden wären. Dieser Vorgang erweckt natürlich bei den Arbeitslosen den Anschein, als ob die Streichung durch die Gemeinde erfolgt wäre, und so werden zwischen den Arbeitslosen und der Sozialkommission Unstimmigkeiten geschaffen, die eine nutzbringende Arbeit der Sozialkommission unmöglich machen.

Die Sozialkommission kann einfach nicht weiterarbeiten, wenn trotz Bewilligungen durch die Bezinkssozialkommission und anerkannter Bedürftigkeit auf Grund der Erhebungen der Gendarmerie noch weitere Streichungen erfolgen, ohne die Gemeindesozialkommission zu hören.

Ganz und gar nicht am Platze ist es, wenn z. B. im Falle der Gemeinde Pürstein die Bezirksbehörde auf den Gemeindearmenfonds verweist, wo ijir doch sehr gut bekannt ist, daß das Gemeinde-Vermögen bereits mit über 70% belastet ist und infolge äußerst schlechter Steuereingänge, die der Gemeinde gebührenden Umlagen nur mit ca 10% eingehen, sodaß weder Annuitäten bezahlt werden können und für diese ständig Verzugs-Zinsen und Kosten anwachsen, noch sonstige Gemeindebedürfnisse bestritten werden können.

Die Unterzeichneten fragen den Herrn Minister:

1. Entspricht die massenweise Einschränkung der Ernährungsaktion durch nachträgliche Streichung bereits anerkannter Arbeitsloser und durch Zuweisungen, die nicjit einmal der Zahl der dann noch verbliebenen Bezugsberechtigten entsprechen, den Weisungen des Herrn Ministers?

2. Wenn nicht, was gedenkt der Herr Minister zu tun, um die Behörden zur Durchführung der Ernährungsaktion nach seinen Weisungen zu veranlassen?

Prag, am 2. Juli 1936.