Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1936.

IV. volební období.

3. zasedání.

Tisk 183.

Usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu (tisk 370) zákona o obraně státu (tisk 400).

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 41. schůzi dne 30. dubna 1936 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne.............................................................................

o obraně státu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA I.

Základní ustanovení.

§ 1.

Obrana státu.

Obranou státu se rozumějí veškerá opatření, ať vojenská nebo jiná (čítaje v to zejména i záměrné využití hospodářských a jiných sil obyvatelstva), která mají za účel čeliti jakémukoliv ohroženi státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, ústavní jednotnosti, demokraticko-republikánské formy a bezpečnosti Československé republiky nebo útoku na ně.

§ 2.

Účel zákona.

Tento zákon ustanovuje podrobněji v dalších svých ustanoveních, jakým způsobem mají býti zabezpečeny zájmy obrany státu (§ 1) a jakých prostředků lze k této obraně užíti.

§ 3.

Vztah k jiným zákonům jednajícím o obraně státu.

(1) Ustanovení branného zákona a předpisů jej provádějících zůstávají nedotčena.

(2) Nevyplývá-li z dalších ustanovení tohoto zákona nic jiného, zůstávají ustanovení i jiných zákonů o věcech uvedených v §§ 1 a 2 nedotčena.

§ 4.

Odpovědnost ve věcech obrany státu.

(1) Za včasnou a účelnou přípravu a zabezpečení obrany státu v míru i ve válce odpovídá vláda a v oboru své působnosti i její jednotliví členové.

(2) Vláda, šetříc ústavních práv presidenta republiky a Národního shromáždění, určuje cíle, kterých má býti brannou mocí dosaženo. Říditi vojenské operace přísluší hlavnímu veliteli.

§ 5.

Šetření zájmů obrany státu při vykonávání úřední pravomoci.

(1) Při vykonávání své pravomoci přihlížejí úřady a veřejné orgány vedle zájmů, kterých je třeba již podle jiných platných předpisů dbáti, z moci úřední též k zájmům obrany státu, pokud by mohly býti dotčeny.

(2) Jestliže by v řízení před soudy, úřady a veřejnými orgány mohly býti jakkoli dotčeny věci, které mají zůstati utajeny v zájmu obrany státu, je soud, úřad nebo orgán řízení provádějící povinen učiniti všechna vhodná opatření, aby věci ty zůstaly zachovány v tajnosti. Za tím účelem se může úřad nebo veřejný orgán řízení provádějící v mezích nezbytnosti odchýliti od platných předpisů řízení se týkajících; to platí i v jiných případech, kdy je toho v zájmu obrany státu naléhavě třeba. Opatření, opřená výslovně o ustanovení věty prvé, není třeba odůvodňovati.

(3) Soudní a jiné úřední úkony, směřující k zjišťování věcí, které mají býti v zájmu obrany státu utajeny, a prozatímní zajišťování opatření, která by mohla míti za následek ohrožení takového tajemství, mohou se provésti jen se svolením vojenské správy; svolení může stanoviti, jak má býti úkon proveden, aby tajemství bylo zachováno. Nebylo-li rozhodnutí vojenské správy v těchto věcech vydáno přímo ministerstvem národní obrany, je proti rozhodnutí vojenského velitelství (úřadu, orgánu), které je učinilo, přípustná dozorčí stížnost k ministerstvu národní obrany.

§ 6.

Příprava obrany státu.

(1) Práce nutné k přípravě obrany státu třeba provésti již v míru.

(2) Jednotlivá odvětví veřejné správy jsou povinna pracovati o těchto pracích podle směrnic stanovených Nejvyšší radou obrany státu (§ 12).

§ 7.

Součinnost obcí.

(1 ) Obce jsou povinny činně se účastniti při provádění tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných; jsou zejména též povinny podle pokynů daných jim nadřízenými úřady obstarati, čeho třeba k přípravám na obranu.státu. Působnost, kterou vykonávají obce podle odstavce 1, jest přenesenou působností obecní (úkolem státní správy svěřeným obcím).

§ 8.

Všeobecná povinnost k osobní a věcné účasti při obraně státu.

Na obranu státu a k její přípravě lze podle dalších ustanovení tohoto zákona přibrati každého k osobní účasti, uložiti mu i jinou součinnost, podporu nebo omezení a požadovati věcné prostředky (§ 194, od.st. 2).

HLAVA II.

Nejvyšší rada obrany státu.

§ 9.

Zřízení Nejvyšší rady obrany státu.

(1) K přípravě a organisaci obrany státu se zřizuje Nejvyšší rada obrany státu (zkráceně "NROS.").

(2) Její sídlo je v sídle vlády.

§ 10.

Složení Nejvyšší rady obrany státu.

(1) Předsedou Nejvyšší rady obrany státu je předseda vlády; ostatní členy jmenuje z členů vlády a je odvolává president republiky na návrh předsedy vlády.

(2) Jednání Nejvyšší rady obrany státu se účastní jako odborníci z oboru vojenského s hlasem poradním vždy generální inspektor branné moci a náčelník hlavního štábu branné moci; za branné pohotovosti státu (§ 57) se účastní jednání Nejvyšší rady obrany státu jako odborník z oboru vojenského hlavní velitel. Je-li některý z těchto funkcionářů nepřítomen anebo zaneprázdněn, vyšle k jednání Nejvyšší rady obrany státu zástupce, kterého k tomu určí.

(3) Předseda Nejvyšší rady obrany státu může k jednání této rady povolati i odborné poradce.z jiných oborů.

§ 11.

Účast presidenta republiky při jednání Nejvyšší rady obrany státu.

President republiky má právo svolati Nejvyšší radu obrany státu, býti přítomen jejímu jednání, jí předsedati a vyžádati si od ní zprávu o kterékoli věci, náležející do oboru působnosti této rady.

§ 12.

Úkoly Nejvyšší rady obrany státu.

(1) Nejvyšší rada obrany státu je povolána soustavně pečovati o náležité zabezpečení obrany státu, a to jak v době mimo brannou pohotovost státu, tak i za této pohotovosti. Po této stránce jí přísluší jednati a usnášeti se zejména:

a) o přípravě potřebných hospodářských opatření pro brannou pohotovost státu ve výrobě, oběhu a spotřebě statků, jakož i o směrnicích pro taková opatření, zejména pokud jde

aa) o zajištění prvotní a průmyslové výroby, jakož i potřebných surovin,

bb) o zajištění výživy branné moci a obyvatelstva,

cc) o rozdělování surovin, výrobků a jiných věcí pro potřeby branné moci a obyvatelstva;

a) o směrnicích pro opatření a přidělování pracovníků za branné pohotovosti státu;

c) o směrnicích pro finanční hospodaření za branné pohotovosti státu (finanční plán válečný), počítaje v to i zásady cenové politiky;

d) o úpravě dopravní sítě s hlediska obrany státu a o přípravách, týkajících se opatření a použití jakýchkoli dopravních prostředků za branné pohotovosti státu;

e) o plánu ochrany proti všemu, co by obranu státu oslabovalo, poškozovalo nebo mařilo;

f) o plánu ochrany obyvatelstva proti zásahům vnějšího útoku, čítaje v to i odsunutí (evakuaci) obyvatelstva a jeho.ochranu proti leteckým a jiným podobným nepřátelským útokům;

g) o směrnicích, jak se mají při výchově uplatniti zájmy obrany státu;

h) o podílu, v jakém jsou jednotlivá odvětví státní správy povinna společně pracovati o provedení a zajištění plánů, směrnic a příprav uvedených v předcházejících odstavcích.

(2) Vedle toho je Nejvyšší rada obrany státu povolána jednati též o těch zásadních věcech týkajících se branné moci, které jí ministr národní obrany pro jejich mimořádný dosah předloží k prozkoumání předtím, než je učiní předmětem jednání vlády ve sboru.

(3) Vláda může kterýkoli návrh, jenž jí byl podán některým ministerstvem nebo jiným ústředním úřadem, odevzdati Nejvyšší radě obrany státu k prozkoumání s hlediska zájmů obrany státu vůbec a branné moci zvláště.

§ 13.

Povaha usnesení Nejvyšší rady obrany státu.

(1) Je-li ve věcech uvedených v § 12, odst. 1 třeba zákona nebo vládního nařízení (§ 81 ústavní listiny), usnese se Nejvyšší rada obrany státu na příslušném návrhu, který předloží vládě.

(2) Ostatní usnesení Nejvyšší rady obrany státu ve věcech uvedených v § 12, odst. 1 jsou závazná pro všechny členy vlády, jestliže se ve lhůtě, stanovené jednacím řádem Nejvyšší rady obrany státu žádný člen vlády ani proti nim nevysloví, ani nenavrhne, aby věc byla předložena vládě k rozhodnutí; za tím účelem se zašle každé takové usnesení Nejvyšší rady obrany státu všem členům vlády.

(3) Jestliže se podle ustanovení předcházejícího odstavce proti usnesení Nejvyšší rady obrany státu vysloví některý člen vlády nebo navrhne, aby věc byla předložena vládě k rozhodnutí, předloží se věc vládě, setrvá-li Nejvyšší rada obrany státu při svém usnesení; učiní-li Nejvyšší rada obrany státu na podané námitky nové usnesení, platí o něm ustanovení předcházejících odstavců.

(4) Členové vlády, jejichž oboru působnosti se týkají usnesení Nejvyšší rady obrany státu, která se stala podle ustanovení odstavce 2 závaznými, jsou povinni zaříditi, čeho třeba k jejich provedení.

§ 14.

Jednací řád Nejvyšší rady obrany státu.

Podrobnosti o svolání, jednání a usnášení Nejvyšší rady obrany státu obsahuje jednací řád této rady, schválený vládou.

§ 15.

Úkoly meziministerského sboru obrany státu.

Jako pomocný orgán ve věcech uvedených v § 12, odst. 1 a 3 je Nejvyšší radě obrany státu přidělen meziministerský sbor obrany státu (zkráceně "MSOS."), který k tomu účelu zpracovává jednak, je-li toho třeba, podrobněji, na čem se Nejvyšší rada obrany státu usnese, jednak, co mu tato rada k zpracování přidělí.

§ 16.

Složení meziministerského sboru obrany státu a jeho jednací řád.

(1) Meziministerský sbor obrany státu je složen ze zástupců předsednictva ministerské rady, všech ministerstev a kanceláře presidenta republiky.

(2) Podrobnosti o svolání, jednání a usnášení meziministerského sboru obrany státu a o zřizování pracovních komisí tohoto sboru obsahuje jednací řád schválený vládou.

§ 17.

Generální sekretariát obrany státu.

(1) Pomocnou službu pro Nejvyšší radu obrany státu i pro meziministerský sbor obrany státu vykonává generální sekretariát obrany státu s generálním sekretářem v čele.

(2) Generální sekretariát obrany, státu je přičleněn k ministerstvu národní obrany. Vojenští a občanští pracovníci se generálnímu sekretariátu obrany státu přidělí na dobu potřeby ze státních zaměstnanců dosavadních úřadů a podniků; podrobnosti určí vláda usnesením.

HLAVA III.

Podniky důležité pro obranu státu.

Část 1.

Všeobecná ustanovení.

§ 18.

Pojmové vymezení podniků důležitých pro obranu státu.

(1) Podniky, ústavy a jinými zařízeními, důležitými pro obranu státu (dále označovanými zkráceně "podniky důležité pro obranu státu" ), jsou při provádění tohoto zákona:

a) podniky (ústavy, zařízení), které patří do některé ze skupin podniků (ústavů, zařízení), určených vládním nařízením všeobecně za podniky (ústavy, zařízení) důležité pro obranu státu,

b) podniky (ústavy, zařízení), které ministerstvo národní obrany podle okolností v dohodě s věcně příslušným ministerstvem určí jmenovitě za podniky (ústavy, zařízení) důležité pro obranu státu.

(2) V pochybnostech o tom, zda ten neb onen podnik (ústav, zařízení) patří do skupiny podniků určených všeobecně vládním nařízením za podniky (ústavy, zařízení) důležité pro obranu státu [odstavec 1, písm. a)], rozhoduje ministerstvo národní obrany v dohodě s věcně příslušným ministerstvem.

§ 19.

Ustanovení o držitelích podniků důležitých pro obranu státu.

(1) Úřady, rozhodujíce o udělení oprávnění, jež se vztahuje k provozování podniků důležitých pro obranu státu, jsou povinny zjistiti též, zda osoba, které má býti oprávnění uděleno, vyhovuje po stránce státní spolehlivosti; osobě, kterou okresní (státní policejní) úřad označil za státně nespolehlivou, nemůže býti uvedené oprávnění uděleno.

(2) Zjistí-li okresní (státní policejní) úřad, ať z jakéhokoli podnětu, že držitel podniku důležitého pro obranu státu je státně nespolehlivý, vydá o tom rozhodnutí, jež doručí dotčenému držiteli podniku.

(3) Z rozhodnutí úřadu podle odstavce 2 může se držitel podniku odvolati k senátu u nadřízeného zemského úřadu. Tento senát rozhoduje s konečnou platností a je složen z předsedy ustanoveného ministerstvem vnitra a ze dvou členů, z nichž jednoho ustanovuje ministerstvo národní obrany a druhého ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, a jde-li o podnik náležející do působnosti některého jiného ministerstva, toto ministerstvo. Podle potřeby může býti zřízeno u jednotlivých zemských úřadů senátů několik. Vláda vydá nařízením předpisy o podrobnostech organisace senátů, zejména též o jejich zastupování navenek, jakož i o jejich jednání, dále o řízení ve věcech náležejících do jejich působnosti a o provádění jejich rozhodnutí.

(4) Byl-li držitel podniku důležitého pro obranu státu pravoplatně označen za osobu státně nespolehlivou, je povinen ve lhůtě, kterou určí úřad stanový vládním nařízením, ustanoviti místo sebe vyhovujícího provozovatele podniku.

(5) Nevyhoví li držitel podniku povinnosti podle předcházejícího odstavce, může - a na návrh ministerstva národní obrany musí - býti

a) odňata držiteli koncese nebo jiné oprávnění, jež se vztahuje k provozování podniku, anebo

b) uvalena na dobu, po kterou je toho třeba, na podnik na vrub jeho držitele vnucená správa úřadem stanoveným vládním nařízením, jež určí i další podrobnosti.

(6) Úřady nejsou povinny uváděti důvody pro své rozhodnutí, kterým označí držitele podniku důležitého pro obranu státu za osobu státně nespolehlivou. Okresní (státní policejní) úřad je však povinen před vydáním rozhodnutí držitele podniku vyslechnouti a dáti mu příležitost, aby se mohl vyjádřiti o podezření, že je státně nespolehlivý.

(7) Pravoplatná rozhodnutí, vydaná podle ustanovení odstavců 2 a 3, váží soudy, úřady a orgány, rozhodující o jakýchkoliv nárocích osob, jichž se toto rozhodnuti týká.

(8) Opatření podle odstavce 4 může býti učiněno za branné pohotovosti státu (§ 57) nebo nastanou-li události uvedené v § 139, odst. 1, první větě, již před tím, než rozhodnutí okresního (státního policejního) úřadu nabylo právní moci.

(9) Důvodem označení za osobu státně nespolehlivou nemůže býti nikdy příslušnost k určitému jazyku, náboženství nebo rase. Za státně nespolehlivé třeba pokládati zejména osoby, o kterých možno míti důvodně za to, že by zneužily svého postavení v duchu obraně státu nepříznivém, zvláště pak ty, které vyvíjely nebo vyvíjejí činnost, směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, ústavní jednotnosti nebo demokraticko-republikánské státní formě a bezpečnosti Československé republiky anebo proti obraně státu, které k takové činnosti podněcují nebo jiné osoby svésti hledí, anebo takovou činnost vychvalují, schvalují nebo podporují, které byly příslušníky politické strany, jež byla po účinnosti tohoto zákona pro protistátní činnost úředně rozpuštěna, které mají vřelé styky s jinými osobami státně nespolehlivými nebo s cizinou a p.

§ 20.

Ustanovení o členech správních, dozorčích a revisních orgánů podniků důležitých pro obranu státu.

(1) Členy správních, dozorčích a revisních orgánů podniků důležitých pro obranu státu nesmějí býti osoby státně nespolehlivé.

(2) Členy správních orgánů se rozumějí

u akciových společností členové představenstva podle čl. 227 obchodního zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z r. 1863 a ředitelství (správy, správní rady) podle § 182 zák. čl. XXXVII/1875;

u komanditních společností na akcie osobně ručící společníci;

u komanditních společností osobně ručící společníci, povolaní k zastupování a vedení obchodů podle čl. 153 a 158 zákona č. 1/1863 ř. z. a podle §§ 128 a 133 zák. čl. XXXVII/ 1875;

u společností s ručením omezeným, zřízených podle zákona ze dne 6. března 1906, č. 58, ř. z., o společnostech s ručením omezeným, jednatelé podle § 15 tohoto zákona;

u veřejných obchodních společností společníci oprávnění zastupovati tuto společnost;

u společenstev (družstev), zřízených podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o výdělkových a hospodářských společenstvech, členové představenstva podle. § 15 tohoto zákona, u družstev podle §§ 223 až 257 zák. čl. XXXVII/1875 ředitelství podle § 241 tohoto zákonného článku a u hospodářských a živnostenských družstev úvěrních ředitelství podle § 30 zák. čl. XXIII/1898;

u těžařstev, zřízených podle §§ 137 a násl. obecného horního zákona, předseda ředitelstva a všichni jeho členové, je-li ředitelstvo podle stanov několikačlenné;

u jiných sdružení osob anebo majetku osoby, kterým byla svěřena obdobná správa a obdobné zastupování těchto sdružení.

(3) Zjistí-li okresní (státní policejní) úřad, ať z jakéhokoli podnětu, že některý ze členů správních, dozorčích nebo revisních orgánů podniků důležitých pro obranu státu je státně nespolehlivý, vydá o tom rozhodnutí, jež doručí jak držiteli podniku, tak i osobě takto označené.

(4) Z rozhodnutí úřadu podle odstavce 3 může se osoba, jíž se toto rozhodnutí týká, odvolati k senátu u nadřízeného zemského úřadu, o němž platí ustanovení § 19, odst. 3.

(5) Byl-li některý člen orgánu uvedeného v odstavci 3 pravoplatně označen za osobu státně nespolehlivou, přestává býti členem tohoto orgánu dnem, kdy bylo držiteli podniku oznámeno, že rozhodnutí, jímž byl uvedený člen označen za osobu státně nespolehlivou, nabylo právní moci.

(6) Držitel podniku, jemuž bylo dodáno oznámení uvedené v předcházejícím odstavci, je povinen ve lhůtě, kterou určí úřad stanovený vládním nařízením, dáti zvoliti nebo ustanoviti na místo osoby státně nespolehlivé za člena dotčeného orgánu osobu vyhovující.

(7) Nevyhoví-li držitel podniku povinnosti uvedené v odstavci 6, může - a na návrh ministerstva národní obrany musí - býti, bez újmy jiných opatření podle platných předpisů

a) úřadem (orgánem) stanoveným vládním nařízením dosazena jiná osoba do dotčeného orgánu podniku nebo odňata koncese anebo jiné oprávnění, jež se vztahuje k provozování podniku, anebo

b) uvalena na dobu, po kterou je toho třeba, na podnik na vrub jeho držitele vnucená správa úřadem stanoveným vládním nařízením, jež určí i další podrobnosti.

(8) Ustanovení § 19, odst. 6 až 9 platí obdobně.

§ 21.

Ustanovení o zaměstnancích podniků důležitých pro obranu státu.

(1) V podnicích důležitých pro obranu státu nesmějí býti zaměstnávány osoby státně nespolehlivé.

(2) Zjistí-li okresní (státní policejní) úřad, ať z jakéhokoli podnětu, že některý zaměstnanec podniku důležitého pro obranu státu je státně nespolehlivý, vydá o tom rozhodnutí, jež doručí jak držiteli podniku, tak i osobě takto označené.

(3) Z rozhodnutí úřadu podle odstavce 2 může se osoba, jíž se toto rozhodnutí týká, odvolati k senátu u nadřízeného zemského úřadu. Tento senát rozhoduje s konečnou platností a je složen z předsedy ustanoveného ministerstvem vnitra a ze dvou členů, z nichž jednoho ustanovuje ministerstvo sociální péče a druhého ministerstvo národní obrany; jde-li o zaměstnance, na něhož se vztahuje obecný horní zákon, anebo o zaměstnance železničního podniku, rozšiřuje se senát o dalšího člena, jehož ustanovuje v prvním případě ministerstvo veřejných prací a v druhém případě ministerstvo železnic. Jinak platí ustanovení § 19, odst. 3.

(4) Pravoplatné rozhodnutí, jímž byl zaměstnanec označen za osobu státně nespolehlivou, je dostatečným důvodem k rozvázání pracovního poměru s okamžitou účinností, bez zřetele na jiná ustanovení zákonná nebo smluvní.

(5) Ustanovení § 19, odst. 6; 7 a 9 platí obdobně.

(6) Držitel podniku je povinen, jakmile mu bylo úřadem oznámeno, že rozhodnutí, jímž byl zaměstnanec označen za osobu státně nespolehlivou, nabylo právní moci, pracovní poměr s dotčeným zaměstnancem s okamžitou účinností rozvázati.

(7) Držitel podniku je dále povinen učiniti, čeho třeba k tomu, aby chod podniku rozvázáním pracovního poměru s tím neb oním zaměstnancem neutrpěl.

(8) Nevyhoví-li držitel podniku náležitě svým povinnostem podle ustanovení odstavců 6 a 7, může - a na návrh ministerstva národní obrany musí - býti, bez újmy jiných opatření podle platných předpisů, uvalena na dobu, po kterou je toho třeba, na podnik na vrub jeho držitele vnucená správa úřadem stanoveným vládním nařízením, jež určí i další podrobnosti.

(9) Opatření podle odstavců 6 a 7 je držitel podniku povinen učiniti za branné pohotovosti státu (§ 57) nebo nastanou-li události uvedené v § 139, odst. 1, první větě, ihned jakmile mu bylo doručeno rozhodnutí okresního, (Státního policejního) úřadu, aniž bylo třeba vyčkávati pravoplatnosti tohoto rozhodnutí. V těchto případech je dostatečným důvodem k rozvázání pracovního poměru s okamžitou účinností, bez zřetele na jiná, ustanovení zákonná nebo smluvní, již rozhodnutí okresního (státního policejního) úřadu.

§ 22.

Ustanovení o cizincích zaměstnaných v podnicích důležitých pro obranu státu.

(1) V podnicích důležitých pro obranu státu nesmějí býti zaměstnáváni cizinci bez předchozího souhlasu vojenské správy. Je-li podle jiných ustanovení k zaměstnávání cizinců vůbec zapotřebí úředního povolení, je příslušný úřad, dříve než udělí povolení pro podnik důležitý pro obranu státu, povinen vyžádati si předchozí souhlas vojenské správy.

(2) Vojenská správa může souhlas daný podle ustanovení odstavce 1 kdykoli bez udání důvodů odvolati.

(3) Cizince, k jehož zaměstnávání v podniku důležitém pro obranu státu nebyl dán předchozí souhlas vojenské správy, nebo u něhož byl daný souhlas odvolán, je zaměstnavatel povinen na vyzvání úřadu stanoveného vládním nařízením ze služeb v tomto podniku ihned odstraniti. Odvolání souhlasu je dostatečným důvodem k rozvázání pracovního poměru s okamžitou účinností, bez zřetele na jiná ustanovení zákonná nebo smluvní. Součinnost, která při ukončení pracovního poměru přísluší podle zvláštních předpisů určitým orgánům, pomíjí při rozvázání pracovního poměru podle ustanovení tohoto odstavce.

(4) Pro cizince zaměstnané v podniku v době, kdy byl tento podnik podle § 18 určen za podnik důležitý pro obranu státu, je držitel tohoto podniku povinen opatřiti si ve lhůtě a způsobem, jak stanoví vládní nařízení, souhlas vojenské správy dodatečně, při čemž je nerozhodné, bylo-li dotčeným cizincům před tím uděleno povolení podle § 5 zákona ze dne 13. března 1928, č. 39 Sb. z. a n., o ochraně domácího trhu práce, nebo mají-li osvědčení podle § 2 téhož zákona. Odepření souhlasu má stejné právní následky jako odvolání souhlasu podle ustanovení odstavce 3.

(5) Ustanovení § 21, odst. 8 platí obdobně.

(6) O žádostech za udělení státního občanství cizincům zaměstnaným v podnicích důležitých pro obranu státu rozhoduje příslušný m úřad po slyšení vojenské správy.

(7) Nedotčena zůstávají ustanovení mezinárodních smluv vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení.

§ 23.

Ustanovení o cizincích ve správních, dozorčích a revisních orgánech podniků důležitých pro obranu státu.

(1) Členy správních, dozorčích a revisních orgánů podniků důležitých pro obranu státu smějí býti cizinci jen se souhlasem vojenské správy; členy správních orgánů třeba tu rozuměti osoby, uvedené v § 20, odst. 2.

(2) Vojenská správa může souhlas daný podle ustanovení odstavce 1 kdykoli bez udání důvodů odvolati.

(3) Byl-li za člena orgánů uvedených v odstavci 1 zvolen nebo ustanoven cizinec bez předchozího souhlasu vojenské správy, nebo odvolala-li vojenská správa souhlas původně daný, platí obdobně ustanovení § 20, odst. 5 až 7.

(4) Cizinci, kteří jsou členy orgánů uvedených v odstavci 1 již v době, kdy byl dotčený podnik určen podle § 18 za podnik důležitý pro obranu státu, jsou povinni opatřiti si ve lhůtě a způsobem, jak stanoví vládní nařízení, souhlas vojenské správy dodatečně. Odepření souhlasu má stejné právní následky jako odvolání souhlasu podle ustanovení odstavce 3.

(5) O funkcích cizinců v orgánech železničních podniků platí příslušné předpisy o drahách.

(6) Ustanovení § 22, odst. 6 platí obdobně i o udílení státního občanství cizincům, kteří jsou členy správních, dozorčích anebo revisních orgánů podniků důležitých pro obranu státu anebo jsou držiteli takových podniků.

(7) Ustanovení § 22, odst. 7 platí i zde.

§ 24.

Povinnosti podniků důležitých pro obranu státu.

(1) Držitelům podniků důležitých pro obranu státu může býti ministerstvem národní obrany a to mimo dobu branné pohotovosti státu v dohodě s věcně příslušným ministerstvem nařízeno, aby podali (podávali) správné údaje o výrobě, o jejím rozsahu a předmětu, čítajíc v to i přesné údaje o výrobním zařízení, sloužícím k výrobě a dodávkám, dále o zásobách surovin, polotovarů i hotových výrobků, o zásobách a spotřebě paliv, pohonných hmot i jiných předmětů potřebných k výrobě a dodávkám, jakož i o mechanických zdrojích, jichž lze použíti k výrobě energie, dále o zaměstnancích, o možnostech přeměny výroby mírové na válečnou, jakož i o všech. jiných okolnostech, důležitých pro obranu státu. Držitelé dotčených podniků jsou povinni těmto příkazům včas vyhověti a jsou povinni řádně legitimovaným orgánům vyslaným vojenskou správou dovoliti přístup do podniku k zjištění všech těchto okolností a poměrů nebo k přezkoušení podaných údajů; o právech a povinnostech těchto orgánů platí ustanovení § 32.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP